Soudružky a soudruzi, předkládaný návrh zákona o kulturních památkách je prvým zákonem souhrnně upravujícím státní péči o kulturní památky na území českých krajů, jak zde připomněl zpravodaj posl. Šafařík. Ani za předmnichovské republiky ani dříve nebyl podobný zákon u nás vydán. Tato skutečnost nejvýmluvněji dokazuje, jaký poměr má československý lidově demokratický stát ke kulturnímu dědictví našich národů.

Památky jsou pro nás hodnotou neodlučitelnou od našeho kulturního života. Jsme hrdi na to, že Československo je zemí tak neobyčejného památkového bohatství. Toto bohatství je svědectvím velké a slavné historie našich národů a tvůrčího nadání československého lidu. Úcta k němu a odpovědnost za ně vůči lidu nám přikazuje, abychom učinili všechno k jeho ochraně a pro nejširší rozvinutí jeho kulturního poslání.

Nové podmínky k tomu chceme vytvořit navrženým zákonem. Jménem vlády proto navrhuji, aby Národní shromáždění osnovu zákona o kulturních památkách schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Do rozpravy se přihlásil posl. Zvára. Dávám mu slovo.

Posl. Zvára: Vážené Národní shromáždění!

Naše země zaujímaly od časného středověku významné postavení v srdci Evropy a podílely se často velmi významně na jejích politických osudech a ještě snad častěji na evropském kulturním životě.

Jako svědectví tohoto bohatého života naší vlasti a jako dědictví tvůrčích sil národa zůstalo u nás na poměrně malém území zachováno obrovské bohatství kulturních památek, které dnes nabývají ještě většího významu tím, že poslední válka zničila v řadě okolních zemí téměř veškeré památky. Z tohoto hlediska je naše země pokladnicí umění i památníků historie, které nemají často význam pouze domácí, avšak celoevropský - ať již jde o teprve poznávanou kulturu říše Velkomoravské, která posunuje podstatně naše dějiny umění nazpět do začátku letopočtu, nebo o umění doby lucemburské zejména ve II. polovině 14. století, kdy naše země stály na čas v čele vývoje evropského umění, či o údobí vrcholného baroka, kdy importovaný sloh zapouští kořeny v domácí půdě a nachází nový výraz. Kromě zmíněných vrcholů umění i ostatní časové a slohové úseky dosahují velmi dobré úrovně, kterou jednotlivá díla mnohdy výrazně převyšují.

Avšak i v evropském měřítku méně významné doklady kulturního a ekonomického dění nesmíme podceňovat. Ať již jde o měšťanskou architekturu nebo o lidové stavby a projevy lidové tvořivosti, vždy se v nich velmi výrazně - a především pro naši společnost typicky - obrážejí dobové a neopakovatelné prvky, které mají bezprostřední povahu historického pramene.

To vše, ať již jde o sídla někdejší feudální šlechty, středověké i novověké, světské nebo církevní, ať o obydlí měšťanů nebo venkovského lidu, stavby a díla tzv. církevního umění, nebo doklady o technickém rozvoji od nejstarších dob do dneška, to vše dohromady tvoří oblast památek. Všechny složky a discipliny v této oblasti dokládají kromě uměleckých vztahů a vlivů vztahy společenské, hospodářské a kulturní - a to často mnohem spolehlivěji, než písemné prameny a zprávy - a to o to přesněji, oč jsou jako přímý doklad a výtvor soudobého života objektivnější než autor písemných pramenů, obvykle vždy zastávající určité hledisko a tedy zkreslující ne-li fakta, tak příčiny, vztahy mezi nimi.

Je nesporné, že toto bohatství památek nám umožňuje opřít se o ně při studiu vývoje společnosti, a proto také náš lidově demokratický stát se ujal ochrany památek a péče o jejich záchranu a obnovu, což dokumentuje i zákon, který právě projednáváme.

Památky proto tvoří u nás základnu a východisko při vytváření nové socialistické kultury. Dostávají tedy i novou funkci v životě národa a to zejména při rozvíjení kulturně osvětové práce pro poučení a rozvoj uměleckého cítění našeho lidu. Estetická výchova veřejnosti má právě v památkové oblasti široké pole působnosti, neboť většina kulturních památek se kromě historického významu vyznačuje právě uměleckými hodnotami, které upoutávají svou krásou, tříbí vkus a rozvíjejí umělecké cítění. Stejně jako ostatní složky umění, literatura, hudba, divadlo, obohacují život každého, kdo s nimi přijde do styku.

Význam a důležitost památek v životě kulturního člověka a národa nejsou však až dosud samozřejmostí. Právě proto navrhla vláda nový zákon o památkách a zaměřuje jím úsilí památkových pracovníků hlavně těmito třemi směry:

1. Účastnit se při řešení všech úkolů nové výstavby a prosazovat organické začlenění památek do ní.

2. Organisovat ochranu, konservaci, údržbu a obnovu památek.

3. Zajišťovat co nejširší rozvinutí kulturně-politické funkce památek.

První z naznačených úkolů se dotýká samé podstaty dnešní památkové péče. V době mohutného rozvoje našeho státu a prudké výstavby závodů, zemědělských staveb a bytů nelze jen pořídit seznamy objektů, které mají povahu památky, a pouze je pak hlídat prostřednictvím nějakého státního orgánu, jako tomu bylo dříve, kdy se hledání významu a absolutní, tzv. věčně platné hodnoty památky, projevovalo spíše po vnější stránce, při provádění oprav. Z celého souhrnu hmotného odkazu minulosti se vybíraly jen ty objekty, které uznávanou ideu ztělesňovaly a byly pak chráněny všemi prostředky před nepřízní doby. Dnes je naopak základním dialektickým vztahem, rozhodným pro existenci památky, poměr mezi dědictvím minulosti a hodnotami nově vznikajícími.

Nové se vždy energicky hlásí ke slovu a vždycky svým způsobem ohrožuje památky minulosti. Někdy dochází ke přímým konfliktům. Nové do sebe některé památky minulosti přejímá, jiné odklízí, při čemž nejsnáze a nejbezpečněji se prosadí do přítomnosti i do budoucnosti ty památky, u nichž je pro novou společnost důležitější jejich kulturně politická funkce. Nutno však vzít v úvahu, že tento proces - i když probíhal také dříve - v předchozích společenských zřízeních byl odlišný, hlavně co do kvantity změn. Je proto nutno věnovat dnes ochraně památek obzvláštní péči, aby nezanikly ty památky, bez nichž by si kulturní profil naší vlasti bylo lze těžko představit, zatím co jiné, sice méně významné, ale v prostředí pro ně příznivějším, by zůstaly zachovány. Je proto třeba vnést do tohoto procesu zákonitost, cílevědomost a plánovitost založenou na vědeckém podkladu. Památková péče tedy má a musí býti nejen ochráncem kulturních hodnot minulosti, ale i aktivním činitelem, pečujícím o začlenění těchto hodnot do našeho života a to způsobem konstruktivním a organisujícím.

Pole, na němž se odehrává prvá fáze střetnutí památkového odkazu s požadavky rozvoje a nové výstavby, je územní plán. Zde totiž se dotváří a přetváří výtvarný profil naší vlasti, zde při šťastném řešení lze dosáhnout obohacení životního prostředí člověka, stejně jako i jeho ochuzení při řešení špatném. Není však snahou vytvářet nesourodé celky, ale prostředí, které by mělo alespoň stejnou působivost a úroveň skladby i výtvarného účinu. To správně zdůrazňuje nový památkový zákon, který vyžaduje účast památkových pracovníků na většině jednání o územním plánu.

Druhým směrem, kterým se ubírá památková práce, je organisování ochrany, konservace, údržby a obnovy památek. Náš Pardubický kraj je na památky velmi bohatý. Při tom jsou to však většinou - až na zámky Pardubice, Žleby, Litomyšl a Nové Hrady a některé stavby církevní - stavby menšího rozsahu. Mezi nejdůležitější patří kromě uvedených také hrad Kunětická Hora a zámky ve Slatiňanech a Malči. Všecky tyto zámky jsou využívány ke kulturně osvětovým účelům a jsou instalovány dobovým nábytkem ne formou musejní, ale jako celky, v nichž architektura a zařízení si odpovídají a dávají návštěvníkům názor o feudálním sídle v určitém časovém i slohovém období.

Obdobnou funkci plní v kraji i několik dalších objektů, hradních zřícenin, jako jsou hrady Košumberk, Lichnice a jeden z nejstarších královských hradů u nás, hrad Svojanov. Tyto objekty jsou v sezóně hojně navštěvovány. Tak např. v roce 1957 navštívilo hrady a zámky, kde je účast kontrolována, 162.523 návštěvníků.

Další daleko větší skupinu tvoří řada hradů a zámků rovněž památkově cenných, které jsou však svěřeny do správy a užívání různým organisacím, závodům a lidové správě. Z nich zvlášť významný je zámek Chroustovice, hrad Rychmburk, zámek Zdechovice, Lanškroun, Žehušice aj.

K památkovým kategoriím celostátního významu patří také městské památkové reservace. V našem Pardubickém kraji máme dvě reservační města: Pardubice a Litomyšl. V obou městech jsou chráněna vnitřní historická jádra. Litomyšlské náměstí s podloubím a štítovými a attikovými domy je významné po urbanistické stránce i po stránce historické, jako místo obrozenecké doby našeho národa, tak výstižně popsané ve spisech Jiráskových i Zdenka Nejedlého. Pardubice teprve nyní odkrývají při památkových úpravách své umělecké poklady z pernštejnského období renesančního i pozdně gotického. Pod fasádami jsou objevována stará gotická ostění jednopatrových domů i keramické články z výstavby po požáru z r. 1538, bohatě doplňované renesančními malbami.

Kromě těchto dvou měst přinesly průzkumy posledních několika let řadu závažných objevů ve starých městech Poličce, Čáslavi a v Chrudimi, které se připojují k řadě dalších rozptýlených památek církevní i městské architektury.

Zatím co do nedávna právě jen tyto stavby měšťanské a zámecké byly pokládány za památky, obrací se nyní zájem na obydlí venkovského lidu, nejpočetnější složky pracujících. Jsou při tom objevovány pravé poklady umělecké tvořivosti i konstrukční dovednosti našeho lidu, ať jde již o řezbované detaily na portálech, lomenicích a interiérech, nebo o seskupení celých usedlostí v oblasti dřevěné architektury, která se v našem kraji významně představuje v chalupách poličského typu. Tyto roubené usedlosti volně rozložené v zeleni luk a svahů v Pasekách a v Borové u Poličky ukazují zvlášť výrazně dovednost lidových stavitelů přizpůsobit co nejvhodněji svoje obydlí tvrdým povětrnostním podmínkám Českomoravské vysočiny.

K těmto uvedeným památkám připojuje se ještě velké množství památek církevních, z nichž některé svým původem sahají až do XI. a XII. století, jiné, zvláště dřevěné, mají povahu spíše lidové architektury, jako kostelík ve Velinách v okrese Holice a v Kočí v okrese Chrudim.

Tento velký rozsah památek v kraji ukazuje i potíže, které se při jejich údržbě objevují. Stavební stav většiny z nich je dost kritický. Je to proto, že památkové objekty změnou společenských vztahů po válce změnily i svoje využití. Zatím co u měšťanských i zámeckých staveb používal dřívější majitel část zisků z polí i podniků, které s památkovým objektem přímo souvisely, na úhradu údržby objektů, připojením této ekonomické základny k socialistickým sektorům připadla péče o velkou většinu památek státu. Kromě toho nebyly tyto stavby po celou dobu okupace téměř udržovány.

Břemeno, které takto převzal stát, je obrovské. Péče o toto nové socialistické vlastnictví byla sice zákonnými ustanoveními svěřena těm organisacím, které památky pro svoje účely nyní používají, většina organisací však svoje objekty udržuje špatně a o stavební stav pečuje jenom zřídka. Příkladů v kraji je množství. Např. zámek ve Filipově nebo barokní dvůr Markovice na okrese Čáslav. Kdyby různé složky důsledně plnily zákonná opatření o údržbě veřejného majetku, opatřily by si jednak objekty pro své účely a prodloužily jejich životnost, jednak by pomáhaly plnit i památkové požadavky. Obdobně tomu je i u domovního majetku soukromého.

Dostatečné finanční prostředky jsou přidělovány většinou jen na ty památkové objekty, které jsou ve správě zařízení ministerstva školství a kultury. Správné rozdělení a využití těchto prostředků je však ztíženo tím, že provádějící podniky odmítají přijmout památkové stavby do plánu, jednak proto, že dosavadní předpisy o produktivitě práce, která závisí na poměru mezi částkou spotřebovanou na materiál a mzdami, činí provádění památkových prací pro podnik ztrátovými, jednak proto, že opravy vyžadují opatřování různých speciálních materiálů a řemeslnou práci zvlášť pečlivou a přesnou. Z těchto důvodů odmítají podniky práce na památkách kulturně politicky důležitých provádět a přijímají jen opravy hospodářsky výhodné.

Bude třeba, aby nový památkový zákon, který správně zdůrazňuje povinnost uživatele památky udržovat a dává i možnost vytvářet speciální památkové údržbářské podniky, památkové hutě, byl doplněn v nejkratší době prováděcími nařízeními, která by umožnila, aby výběr památkových objektů, určených pro opravy, nebyl ovlivňován hledisky výhodnosti prací pro stavební podniky, ale aby bylo provádění prací organisováno podle potřeb a významu památky.

Třetím velkým úkolem, který musí podstatně pomáhat k chápání důležitosti práce v ochraně památek, je rozvíjení kulturně-politické funkce památek. Památky zachováváme pro jejich kulturní hodnotu a tedy již pouhá obnova památky je kulturně-politickým činem značného dosahu. Sebelépe zachovaná a upravená památka však neplní svou politickou a kulturní funkci, není-li zpřístupněna a není-li učiněno vše, co ji může lidem přiblížit a učinit ji pochopitelnou a srozumitelnou.

Představa památky, plnící tuto funkci, se však snižuje často pouze na státní hrady a zámky příslušně instalované, kde průvodce podává výklad. Uvědomíme-li si, že z několika set památek Pardubického kraje, z nichž značný počet si zaslouží, aby byl zachován, je plně přístupných jen 10 objektů, o kterých jsem se vpředu zmínil, pak je jisté, že tato představa některých činitelů o kulturně-politickém využití památek není zcela přesná a že by mohla všechny ostatní památkové objekty odsunout mezi kulturně-politicky bezcenné, nejsou-li momentálně přístupné a není-li v nich podáván odborný výklad. Tady budou mít KNV pole působnosti.

Otázka činnosti průvodců je rovněž problémem, který bude třeba ještě vyřešit. Hrady a zámky vyhledává stále stoupající množství návštěvníků, ale personální vybavení na objektech není vyhovující. V českých krajích činí průměrný věk průvodců a správců na hradech a zámcích 58 let a jejich platové podmínky nejsou nejlepší. To má ovšem vliv i na odbornou kvalifikaci pracovníka, který působí svým výkladem za rok na 40.000 až 50.000 lidí, neboť za malou odměnu nelze od něho požadovat takové odborné a politické vzdělání a znalosti, jaké by byly z hlediska kulturně-politické funkce objektu žádoucí.

Přitom si je třeba uvědomit, že správce objektu kromě činnosti průvodcovské provádí ještě další práce, jako udržování čistoty zámků, řadu manuálních prací, instalaci a drobnou údržbu objektů, péči o sbírky složené z předmětů nejrůznějšího druhu a materiálu (gobeliny, sklo a porcelán, zbraně a zbroj, vycpaniny atd.), které vyžadují speciální údržbu a konservaci. Kromě toho odpovídá za stav a bezpečnost zámku i jeho inventáře.

Proto nelze nedostatky ve výkladech průvodců odstraňovat tak rychle, jak by bylo třeba, i když v Pardubickém kraji bylo provedeno mnoho počinů k jejich zlepšení. Byly vydány např. pro každý objekt vzorové výklady, doplněné studijním textem, pro průvodce a správce jsou pořádány kursy, školení a konsultace a jejich činnost je pravidelně sledována.

Kromě toho byly pro většinu hradních a zámeckých objektů vydány letáky a prospekty. Jejich počet se stále rozšiřuje. Takto využívány a propagovány nejsou zdaleka všechny důležité objekty a není to ani možné proto, že jejich funkce jsou jiné. Jsou užívány pro hospodářské a správní účely. Jejich památková hodnota by však neměla být přehlížena a dokonce považována za obtíž a překážku užívání. Aby se i zde dosáhlo kladných výsledků, které kromě hodnoty památky spočívají i na jejím momentálním stavu, je třeba na široké úrovni vychovávat veřejnost k porozumění architektuře a k ocenění památkového bohatství, aby se památky staly součástí kulturního života našeho lidu a kladný poměr k nim byl přirozeným výrazem vysoké úrovně našeho obyvatelstva. (Potlesk)

Místopředseda dr. Polanský: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena. Dávám spravodajci poslanci Šafaříkovy slovo k doslovu.

Zpravodaj posl. Šafařík: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr. Polanský: Můžeme přistoupit k hlasování. Poněvadž nebyl podán žádný pozměňovací návrh, budeme hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle výborové zprávy.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o kulturních památkách ve znění výboru kulturního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o kulturních památkách.

Tím jsme projednali šestý bod pořadu schůze.

Dalším bodem pořadu je