Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o požární ochraně ve znění zprávy výboru ústavně-právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o požární ochraně.

Tím jsme projednali sedmý bod denního pořadu.

Přerušuji nyní schůzi na 20 minut.

(Schůze přerušena v 10 hod. 37 min. - opět zahájena v 11 hod. 5 min.)

Podpredseda Žiak (zvoní): Budeme pokračovať v rokovaní. Ďalším bodom denného poriadku je

8. Zpráva výboru ústavnoprávneho k vládnemu návrhu zákona o zmene predpisov o osvojení (tlač 225).

Zpravodajcom je posl. Štefánik, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Štefánik: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci!

Popri celom rade dôležitých otázok venuje naša nová, tvoriaca sa socialistická spoločnosť veľkú pozornosť otázke rodiny, mládeže, otázke výchovy mládeže a celému radu ďalších, ktoré s touto súvisia. S uvedeným komplexom v nemalej miere súvisí starostlivosť o tie deti, o ktoré sa ich rodičia dostatočne nestarajú, o deti opustené, také, ktorým ich rodinné prostredie nezaručuje zdarný a prospechu našej novej spoločnosti slúžiaci telesný vývoj a výchovu.

Vychádzajúc z tohoto pristupujeme dnes k prerokovaniu návrhu zákona, ktorým sa menia a podľa potrieb života upravujú niektoré predpisy zákona číslo 245/1949 Zb. o rodinnom práve, a to tá časť, ktorá upravuje zásady osvojenia.

Predkladaný návrh zákona o zmene predpisov o osvojení bol vypracovaný najmä v záujme opustených detí, ktoré sú v detských zdravotných ústavoch, v detských domovoch a iných výchovných zariadeniach, v záujme tých detí, o ktoré sa ich rodičia vôbec nehlásia. Navrhovaná úprava predpisov o osvojení ďaleko lepšie ako doteraz umožní, aby tieto deti mohli byť osvojené riadnymi pracujúcimi a aby týmto deťom, najmä však deťom v útlom predškolnom veku bola umožnená výchova v rodinnom prostredí. Doterajšie predpisy o osvojení boli totiž vážnou prekážkou, aby opustené deti boli osvojené tými, ktorí ich chcú sami vychovávať, poskytnúť im socialistickú rodinnú výchovu a všestrannú dobrú starostlivosť. Nedostatok doterajších predpisov o osvojení bol predovšetkým v tom, že súd musel vždy pred rozhodnutím o osvojení vypočuť rodičov dieťaťa, a to i vtedy, keď rodičia o dieťa neprejavovali vôbec žiaden záujem. Prevedeniu osvojenia veľmi často bránil tiež neznámy pobyt rodičov týchto detí. V niektorých prípadoch sa rodičia detí nedali vôbec zistiť. Keď sa podarilo pobyt takýchto "rodičov" vypátrať, stávalo sa často, že zneužívali právo, ktoré im dával zákon, niekedy dokonca i k vydieraniu osvojiteľov, alebo požadovali odstupné za udelenie súhlasu k osvojeniu.

Na problém opustených detí upozornilo v roku 1957 i Ministerstvo zdravotníctva. I napriek tomu. že počet opustených detí nie je veľký, je potrebné im venovať značnú starostlivosť. Podľa oznámenia Ministerstva školstva a kultúry z 21. 1. 1958 je odhadovaný počet opustených detí školského a predškolského veku v českých krajoch na 1.000-1.200. Celkový počet opustených detí nie je možné presne stanoviť, pretože sú umiestnené tiež v ústavoch Ministerstva zdravotníctva a ich presné číslo nie je celoštátne známe. Temer všetky tieto deti, o ktoré ich rodičia sa prestali starať, sú umiestnené v kolektívnej starostlivosti. Protože k ich osvojeniu bolo potrebné privolenie rodičov, zostávajú v ústavnej starostlivosti tie deti, u ktorých sú predpoklady pre osvojenie a ktoré by mohli vyrastať v novom rodinnom prostredí. I keď je v ústavoch a v zriadeniach kolektívnej starostlivosti o deti dobre postarané po stránke pedagogickej, zdravotníckej i hospodárskej, je nepochybné, že najmä u detí v útlom a v predškolskom veku nemôže ani sebelepšia dobrá ústavná výchova nahradiť rodinné prostredie. Na druhej strane je veľmi potešiteľným zjavom, že stále pribúda počet tých osôb, ktoré prejavujú záujem o osvojenie takýchto detí a u ktorých osôb sú dané optimálne podmienky pre to, aby opusteným deťom bola poskytnutá riadna socialistická rodinná výchova a aby v nich bol už od útleho veku pestovaný zmysel pre rodinný život. Inštitúcia osvojenia v našej spoločnosti umožňuje zdarný rozvoj a vývoj deťom, ktoré nemajú rodičov, alebo ktorým chýba riadna rodičovská starostlivosť, prípadne deťom, o ktoré sa v ich vlastných rodinách dostatočne nestarajú. O tom, ako sa v našej socialistickej spoločnosti inštitúcia osvojenia využíva, svedčí týchto niekoľko čísel: v roku 1955 v druhom polroku bolo podľa súdnych rozhodnutí osvojené 1.176 detí, za cely rok 1956 bolo podľa súdnych rozhodnutí osvojené 2.305 detí a za rok 1957 bolo podľa súdnej štatistiky osvojené 2.266 detí. No i napriek tomu doterajšie predpisy o osvojení boli vážnou prekážkou, aby boli osvojené najmä tie deti, ktoré najviac potrebujú, najmä so zreteľom na svoj vek, dobré rodinné prostredie.

Doterajšie nedostatky sa odstránia novou úpravou predpisov o osvojení najmä v týchto smeroch:

1. upúšťa sa od zásady, že rodičia osvojovaného dieťaťa musia byť vždy pred rozhodnutím o osvojení vypočutí;

2. stanovia sa podmienky, za ktorých môžu byť osvojené deti, o ktoré sa v ich rodine dostatočne nestarajú, i bez súhlasu rodičov;

3. nové navrhované predpisy umožňujú, aby osvojitelia boli v matrike osvojenca zapísaní miesto jeho rodičov a zavádza sa tým vedľa doterajšej inštitúcie osvojenia nová inštitúcia, ktorá bude plne vyhovovať v tých prípadoch, keď sú osvojované deti útleho veku, ktoré ich rodičia opustili.

Navrhované nové úpravy a zlepšenia vychádzajú z poznatkov, podnetov a návrhov i z kritiky našich pracujúcich na doterajšie zákonné úpravy. Ľudové súdy, ktoré o osvojení rozhodujú, s navrhovanou úpravou plne súhlasia a považujú ju za nutnú. Podľa názoru ľudových súdov nová úprava umožní previesť konania o osvojení a osvojiť deti i v tých prípadoch, kde dosiaľ k osvojeniu nemohlo dôjsť, ako napríklad pre neznámy pobyt rodičov alebo pre ich nesúhlas s osvojením. V mnohých prípadoch sa konanie o osvojení uľahčí, ak nebude potrebné v každom prípade vypočuť rodičov. Súdy nebudú stavané pred ťažkú situáciu, keď nemôžu povoliť osvojenia, i keby to záujem dieťaťa vyžadoval a i keď u osvojiteľov sú všetky predpoklady riadnej rodinnej výchovy osvojovaného dieťaťa. Novou úpravou osvojenia vyhovuje sa teda želaniam a podnetom našich pracujúcich, ktorí na ťažkosti pri osvojení stále častejšie upozorňovali.

Pokladám za nutné zdôrazniť význam nového spôsobu osvojenia na rozdiel od doterajšieho, ktorý sa vedľa novej inštitúcie osvojenia ponecháva. Nový spôsob osvojenia je charakteristický tým, že na základe rozhodnutia súdu budú v matrike narodenia dieťaťa u osvojovaného dieťaťa zapísaní osvojitelia ako rodičia. Dieťa takto osvojené vystupuje úplne z právneho zväzku doterajšej rodiny a jeho postavenie v novej rodine sa po stránke právnej a samozrejme i po stránke spoločenskej do všetkých dôsledkov vyrovnáva s postavením vlastného dieťaťa. To sa prejaví prakticky predovšetkým v tom, že zaniká u pôvodných rodičov akákoľvek vyživovacia povinnosť k osvojencovi. Ďalší významný rozdiel je i v tom, že toto nové osvojenie, navrhované v zákone, nemožno už vôbec zrušiť.

Popri novom spôsobe osvojenia ponecháva sa i doterajší spôsob, ktorý sa mení len v tom, že sa zrušuje podporná vyživovacia povinnosť osvojenca voči jeho doterajšej rodine, pretože niet už dôvodov, aby osvojenec musel prispievať na výživu svojich rodičov, ktorí sa o neho riadne nestarali. Doterajší spôsob osvojenia sa ponecháva popri novom spôsobe i preto, že nie je vždy nutné a potrebné v záujme dieťaťa, aby pred ním bolo tajené, že má rodičov, alebo keď už môže chápať osvojenie a vytvárať si sám správne vzťahy ako k osvojiteľom, tak i k rodičom. Doterajší spôsob je napríklad správny u detí starších alebo u detí z početných rodín, kde pri osvojení ani rodičia, ani osvojitelia nebudú chcieť úplne prerušiť zväzky dieťaťa s doterajšou rodinou. Tu sa myslí predovšetkým na prípady, kde si osvojujú dieťa blízki príbuzní - teta, strýc a podobne.

Naproti tomu však nový spôsob osvojenia je veľmi potrebný v tých prípadoch, keď je v záujme dieťaťa, aby videlo vo svojich osvojiteľoch a len v nich svojich rodičov a aby osvojitelia mohli pred osvojencami i pred spoločnosťou vystupovať ak jeho rodičia. To bude vhodné najmä vtedy, keď osvojené dieťa nebolo vôbec vo výchove svojich vlastných rodičov, alebo keď rodičov stratilo a vôbec vždy vtedy, keď ide o prípady osvojenia detí útleho veku, ktoré nemôžu doterajšiu inštitúciu osvojenia pochopiť a so zreteľom na ich vek je pre ne úplne prirodzený vzťah k osvojiteľom ako k vlastným rodičom. Vo výpisoch z matriky narodenia osvojencov budú uvádzané vždy ako mená rodičov mená osvojiteľov. Nový spôsob osvojenia zamedzuje to, aby pôvodní rodičia mohli vystupovať ako rodičia dieťaťa a bráni i tomu, aby sa mohli k nemu hlásiť pred spoločnosťou. Zápisom osvojiteľov do matriky miesto rodičov sa upevní pomer osvojiteľov k osvojeným deťom a prakticky sa úplne vylúči, aby sa deti dozvedeli, že osvojitelia ich rodičmi nie sú. Ak sa nedozvedia ani rodičia, kto ich dieťa osvojil, zamedzujú sa tým nepriaznivé vplyvy, ktorými by mohli pôvodní rodičia prípadne na dieťa pôsobiť. Súčasne sa osvojitelia zbavia obáv, že sa dieťa bude chcieť vrátiť do svojej pôvodnej rodiny, alebo že si jeho rodičia vec neskoršie rozmyslia a budú sa domáhať vrátenia dieťaťa, alebo prípadne stýkania sa s ním. Tým sa súčasne vytvárajú ešte lepšie predpoklady a možnosti pre častejšie prípady osvojenia, ale najmä sa umožní osvojenie tých detí, ktoré rodičia opustili a ku ktorým sa vôbec nehlásili.

Navrhovanými zmenami vyhovuje sa volaniu tých, ktorí chcú cudzie deti osvojiť, vychovávať ich ako rodičia, vypestovať v deťoch zmysel pre rodinný život, aby sa tieto deti stali riadnými a poctivými občanmi nášho ľudovodemokratického štátu.

Z prevádzania tohto zákona nevzniknú pre štátny rozpočet žiadne nové finančné náklady.

Z poverenia ústavnoprávneho výboru navrhujem Národnému zhromaždeniu, aby predkladaný návrh zákona schválilo. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Do rozpravy sa prihlásila posl. Procházková. Dávam jej slovo.

Posl. Procházková: Vážené Národní shromáždění!

Celá řada zákonů projednávaná námi i poslanci v předcházejících funkčních obdobích svědčí o veliké péči našeho lidově demokratického zřízení o člověka, o stálý vzestup životní úrovně všech našich pracujících.

Řada zákonů obrátila pozornost všech poslanců a jejich prostřednictvím i všech našich občanů k otázkám rodiny, k výchově k uvědomělému rodičovství a k výchově dětí.

V prosinci 1957 jsme schválili zákon, který poskytuje ženám zákonnou možnost z vážných důvodů přerušit těhotenství. Také tento zákon přispěl k tomu, aby v našem státě vyrůstaly zdravé, fysicky i mravně zdatné děti.

Je však řada rodičů mladších i starších, řada osamělých žen, kteří po dítěti touží a kteří by rádi vychovávali a často nemají koho. Se zármutkem v srdci se obracejí za dětskými kočárky, za šťastnými rodiči s dětmi.

A přece i tu je možnost pomoci. Přes veškerou pomoc rodinám i přes snahu vyřešit nesrovnalosti v některých rodinách dochází sice ojediněle, ale přece dochází k rozchodu manželů, dochází k nevítanému mateřství. Takoví rodiče a takové matky se pak brání, aby jim zůstaly děti, aby se o ně museli starat. Znám matky, které se s lehkým srdcem dovedly vzdát toho něžného broučka, který by je byl tolik potřeboval.

Nikdo však u nás nezahyne. A tak i tyto děti přešly do péče kojeneckých ústavů, dětských domovů, ale i přímo do rodin.

Zákon o změně předpisů o osvojení, který dnes projednáváme, pomáhá řešit lépe i tuto situaci. Celá řada žadatelů o osvojení dětí z minulých let může vyprávět o krásném pocitu, který měli, když si odváželi domů své dítě či dokonce děti, protože máme i řadu případů osvojení dvou dětí najednou, či po krátké době.

Hovořila jsem s některými maminkami osvojených dětí a mohu prohlásit, že ani jedna by své dítě nedala. Všechny hovořily o pocitu pravého mateřství, i když šlo o dítě osvojené. V takových šťastných rodinách, naplněných snahou pečovat o dítě a řádně je vychovávat, rostou dnes stejně šťastné děti jako v rodinách s vlastními dětmi. A o to nám přece hlavně jde.

Tmavovlasou pětiletou Jitku miluje nejen tatínek a maminka, ale celé příbuzenstvo, čtyřletého černookého Jirku miluje dědeček více než svá vlastní vnoučata. Bez kazu by byla tato spojení dětí s osvojiteli, kdyby do nich často nezasahovali cizí lidé tím, že neomaleně dítěti prozradí v nevhodném okamžiku, že nejsou vlastními dětmi osvojitelů. Kdyby si to předem rozmysleli, jistě by to neudělali. Pak by nemohli způsobit nervový otřes dvanáctileté Miroslavy, která je i s bratrem Jiřím od malička osvojena. Takových otřesů musíme děti ušetřit. Na to jsou přece osvojitelé, aby, uznají-li za vhodné, v příhodné době dítě poučili.

I když zákon o změně předpisů o osvojení pomáhá odstraňovat mnohé nedostatky v řízení osvojení a pomáhá upevňovat vztahy mezi osvojencem i osvojiteli, bude naším úkolem při vysvětlování tohoto zákona i vychovávat občany, aby nám pomáhali osvojení upevňovat a zbytečně do osvojeneckých záležitostí nezasahovali. Záleží nám přece na výchově všech dětí stejně. Zasahujme proto tam, kde je toho třeba. Upevňujme to, co se upevnit dá.

Naše společnost má na mysli člověka od kolébky po hrob. Má na mysli šťastnou socialistickou rodinu. V takové rodině nám vyrůstá zdravé a mravně pevné budoucí pokolení. Vždyť i bohatá diskuse o výchově mládeže, která stále zaujímá širokou veřejnost, plně potvrdila, že je to předně rodina, která je sloupem výchovy.

V souvislosti s diskusí o výchově se často objevovaly poznámky k mládeži, která postrádala teplo domova a která mnohdy ani dobrý příklad neznala. Nebyla a není vinna mládež, ale ti, kteří ji vychovávají. Záleží tedy na prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Zkušenosti dokazují, že je ještě dosti možností některé podmínky pro výchovu dětí zlepšit.

Když jsem navštívila Okresní dětský domov ve Cvrčovicích, musela jsem se i zamyslit. Překrásná vila milionáře Peterse, zetě textilního magnáta Löwensteina, hostí dnes místo 4 obyvatel 50 dětí ve věku od 6 do 14 let, chlapce i děvčata. Je vybavena vším, nač si kdo vzpomene, od zelené koupelny po černou, vykládanou dřevem. Usmívají se na vás světlé pokoje s bílými postýlkami, najdete tam samostatnou třídu národní školy. Celá vila se utápí v obrovském parku, který ozdravuje celé prostředí. Tato přepychová vila slouží tedy jistě krásnému účelu.

Přes péči vedoucí, vychovatelek, kuchařek i ostatního personálu chyběla tam zcela jasně teplá náruč, teplo skutečného domova s tátou a mámou.

Proto tesknil o velikonocích Jindra s Jarkem, že se táta s mámou zase nepohodli a nejen že je nepozvali, ale ani si na ně nevzpomněli. Vidím před sebou malou Věrušku, která mne hlubokýma očima přímo rentgenovala. Kolika takovým dětem chybí představa mámy a táty, vracejících se z práce, kolika proběhne určitě hlavou myšlenka, proč právě oni?

Teplá náruč rodiny svede mnohdy ve výchově mnoho. Mám proto při projednávání zákona o změně předpisů o osvojení přání, aby nám domovů nepřibývalo, aby sloužily jen k výjimečným případům péče o děti matek s dlouhými nemocemi, přechodně narušených rodin a tak pod. Ale přeji si, aby přibývalo více hřejivé lásky v rodinách s osvojenými dětmi.

Snaha po osvojení roste. Zlepšily se hospodářské podmínky a děti už nejsou postrachem, že budou ujídat z krajíce. Spíše naopak. Je však zajímavé, že si budoucí osvojitelé vyžadují více děvčátka a jsou ochotni čekat, až nějaké bude. I trochu pohodlí se projevuje. Počkají, až odroste, nebo se dožadují přímo dvou nebo tříletého dítěte.