Lze říci, že zásady nové organizace výchovy dělnického dorostu, obsažené ve stranických a vládních usneseních, a tak jak jsou řešeny předloženým zákonem, odpovídají současným potřebám a možnostem národního hospodářství a vytvářejí při tom i příznivé podmínky pro plnění usnesení XI. sjezdu KSČ.

Nová opatření byla učiněna proto, že dosavadní organizace neodpovídala již kvantitativním i kvalitativním změnám, ke kterým došlo v našem národním hospodářství. Zachování centralizovaného způsobu přípravy učňů, jejich výchova oddělená od závodu, by byla v rozporu s novými formami řízení národního hospodářství a s požadavky zvýšení jeho efektivnosti. Také ústředně řízené rozmisťování absolventů učilišť státních pracovních záloh neodpovídá současnému systému řízení národního hospodářství.

Všechny konkrétní úkoly a péče o odbornou přípravu a výrobní praxi učňů jsou decentralizovány na podniky. Decentralizace je možná zvláště též v otázkách metodických, na nichž je odvislá úroveň výchovy mladých pokolení; přitom nebudeme ovšem slevovat z centrálního sledování, jak se úkoly plní. Decentralizace je správná také proto, že nám vyrostli v podnicích a zařízeních pracovníci, kteří budou schopni sami rozhodovat o konkrétních otázkách, řešit otázky komplexně. Ale na druhé straně chci zdůraznit nezbytnost centrálního stranického a státního řízení v otázkách zásadních, v otázkách ideologické výchovy, v otázkách výchovy k vědeckému světovému názoru a v obecných otázkách pedagogických. V těchto nemůže být decentralizace chápána tak, že by si teorii výchovy vykládal každý podle svého.

Proto předním úkolem školské správy a hlavní formou jejího styku s podniky bude pomoc v řízení výchovy a zejména metodická pomoc výchovným pracovníkům v podnikových zařízeních a současně i orientace pracovníků podniků na dodržování zásad stanovených ministerstvem školství a kultury pro výchovu učňů. Významným opatřením, odpovídajícím socialistické demokracii, je rozšíření pravomoci národních výborů na řízení výchovy učňů. Je to nutné i proto, že národní výbory budou mít stále větší zájem o výchovu pracujících. Hlavním úkolem národních výborů je pečovat o vytváření nejpříznivějších podmínek a o účelnou a hospodárnou organizaci výchovy učňů. Proto národní výbory a jejich výkonné orgány budou navrhovat síť odborných učilišť, budou zřizovat a spravovat učňovské školy a vyučování na nich přímo organizovat a řídit. Při výchově učňů pro místní hospodářství budou národní výbory vykonávat působnost, která jinak přísluší ústředním úřadům a orgánům. Národní výbory jsou také pověřeny dozorem nad výchovou učňů v podnicích, zejména nad dodržováním základních norem, vydaných ministerstvem školství a kultury, mají poskytovat učitelům i ostatním výchovným pracovníkům odborných učilišť metodickou pomoc při vyučování i při mimoškolní a mimopracovní výchově učňů. Národní výbory mají ve stavu zaměstnanců učitele odborných i všeobecně vzdělávacích předmětů bez ohledu na to, zda jsou pracovně zařazeni v odborných učilištích podniků nebo v učňovských školách, které národní výbory přímo spravují.

Dosavadní zkušenosti z práce národních výborů na úseku výchovy dorostu pro povolání ukazují, že mohou dobře plnit své úkoly.

Dozor nad výchovou učňů, pokud je svěřen ministerstvu školství a kultury a národním výborům, musí vytvářet předpoklady pro úspěšnou spolupráci orgánů školské správy s orgány podniků. Ministerstvo školství a kultury a národní výbory nebudou používat neúčinné formy dekretování, ale budou především přesvědčovat podniky i pracovníky odborných učilišť o smyslu a správnosti základních zásad a opatření doporučovaných k provádění výchovy učňů, a to vždy se zřetelem ke konkrétním podmínkám na závodech. Školská správa nebude podnikům ukládat úkoly, ale radit a upozorňovat na nedostatky a možnosti k zlepšení výchovy dělnického dorostu.

K tomu, aby dozor nad výchovou učňů, prováděný orgány školské správy, mohl obsáhnout širokou problematiku mnoha učebních oborů, bude nutno všestranně využít spolupráce aktivů, vytvořených z techniků a nejlepších výchovných pracovníků z odborných učilišť i učňovských škol. Školská správa bude proto organizovat odborný dozor ve spolupráci s odbornými experty z podniků. K zlepšení řídící práce školské správy i národních výborů, podniků i ústředních orgánů pečujících o výchovu učňů přispějí jistě i sami výchovní pracovníci odborných učilišť včasným upozorňováním na obtíže a konkrétními návrhy na jejich odstraňování. Chceme také, aby dozor prováděný orgány školské správy zajistil soustavnou informovanost ústředních orgánů i národních výborů o stavu a výsledcích výchovy učňů.

Výchova učňů se provádí převážně ve výchovných zařízeních podniků. Se zřetelem k počtu učňů v podnicích se zřizují výchovná zařízení dvojího typu: odborná učiliště a učňovská střediska.

Odborná učiliště zřizuje podnik pro přípravu kvalifikovaných dělníků především pro svou vlastní potřebu a zvláště tam, kde počet učňů, které potřebuje podnik nebo závod pro svou potřebu, je dostatečně veliký. V odborném učilišti se učňům dostává jak odborného výcviku, tak i vyučování odborným a všeobecně vzdělávacím předmětům a péče v mimopracovní či mimoškolní výchově. Odborné učiliště tvoří tedy výchovný celek. Řízením odborného učiliště je pověřen jediný vedoucí, ustanovený ředitelem podniku po dohodě s výkonným orgánem příslušného národního výboru. Význam řádného zajištění výchovy učňů je zdůrazněn tím, že za ni odpovídá ředitel podniku.

Učňovská střediska budou podniková zařízení, jež učňům poskytnou toliko odborný výcvik a péči o mimopracovní výchovu. Zřídit učňovské středisko bude účelné při takovém počtu učňů, kdy učni mohou být školeni skupinově, při čemž však není hospodárné organizovat v podniku také vyučování všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů. Je-li v podniku jen nepatrný počet učňů těchže nebo příbuzných učebních oborů, provádí se jejich odborný výcvik individuálně na vhodných pracovištích podniku. Vyučování všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů bude v těchto případech odděleno od podniků a bude učňům poskytováno v učňovských školách spravovaných národními výbory.

K zabezpečování spolupráce učňovských škol s učňovskými středisky budou při učňovských školách zřizovány místní poradní sbory ze zástupců učňovské školy a těch podniků, jejichž učňové tuto školu navštěvují.

Předpokladem pro sjednocení výchovy dorostu k povolání je stanovení jednotného seznamu učebních oborů, který ministerstvo školství a kultury připravilo ve spolupráci s ostatními ústředními úřady, orgány a národními výbory. Úzce specializované učební obory byly slučovány v nové obory univerzálnější, učební obory, které národní hospodářství v současné době nepotřebuje, se zrušily, a některé nové, rovněž se zřetelem k potřebám národního hospodářství, byly zavedeny. Výsledkem revize učebních oborů je, že v novém návrhu učebních oborů se snížil jejich počet z 332 na 240. Podstatné snížení počtu učebních oborů a zrušení úzkých specializací umožní organizovat výchovu učňů účelněji a hospodárněji. Menší počet oborů lze také lépe zajistit metodickými materiály. V jednotném seznamu učebních oborů bude též stanovena zkrácená doba učebního poměru pro absolventy jedenáctileté střední školy v některých vybraných učebních oborech. Na strukturu učebních oborů a stupeň jejich náročnosti bude mít postupem doby vliv zavádění mechanizace a automatizace do četných odvětví národního hospodářství. Tímto problémem se budeme zabývat v souvislosti s řešením otázek celé školské soustavy.

Soudruzi poslanci,

uvědomujeme si, že nás čekají ve výchově dorostu pro povolání veliké úkoly. Můžeme je splnit jen vzájemnou spoluprací s národními výbory, s ostatními ministerstvy, ústředními orgány, podniky a družstvy.

Nové pojetí organizace výchovy dělnického dorostu je zakotveno v předloženém návrhu zákona.

Jsem přesvědčen, že nový učňovský zákon zabezpečí růst technické i kulturní úrovně přípravy mladých dělníků tak, jak to vyžadují veliké úkoly XI. sjezdu KSČ v období dovršení socialistické výstavby a jak je toho třeba pro perspektivní rozvoj techniky a našeho národního hospodářství.

Žijeme v době, kdy nová technika a technická revoluce jde ruku v ruce s vítězstvím socialistického a komunistického řádu. Věda a technika musí již nyní vytvářet předpoklady pro budování komunismu. Proto si musíme více než dosud všímat perspektivy vývoje a počítat s tím, o kolik se změní život společnosti, až nynější žáci a učňové budou absolvovat školy a nabývat odborné kvalifikace.

Dovolte mi proto, abych svůj výklad uzavřel větou V. I. Lenina, který o smyslu této perspektivy pronesl slova, pro nás dnes nadmíru aktuální: "Generace, které je nyní 15 let, se komunistické společnosti dožije a sama bude tuto společnost budovat. Tato generace musí vědět, že celým jejím životním posláním je výstavba této společnosti."

Jménem vlády navrhuji, aby Národní shromáždění návrh zákona o výchově dorostu k povolání v učebním poměru schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda NS Fiala: Děkuji soudruhu ministrovi za jeho projev.

Do rozpravy se přihlásili poslanci Daniš a Fleyberk.

Dávám slovo poslanci Danišovi.

Posl. Daniš: Vážené Národné zhromaždenie!

V tomto volebnom období už Národné zhromaždenie schválilo rad dôležitých zákonov pre budovanie a dobudovanie socializmu. Dnes máme prijať a schváliť ďalší návrh dôležitého zákona. Je to návrh zákona o výchove dorastu k povolaniu v učebnom pomere, "nový učňovský zákon".

Prv však, ako by som hovoril o novom návrhu zákona, chcem pripomenúť niečo z minulosti jednak mladým, ktorí ešte len budú mať do učebných pomerov nastúpiť, a i tým, ktorí už sú v učebných pomeroch nastúpení. Pripomenúť len toľko, že učňovský pomer nie vždy bol taký, aký je dnes, a že je nutné sa zamyslieť nad tým a uvážiť, čo dnešné zriadenie našim mladým ľuďom v učebnom pomere poskytuje a čoho sa im dostáva. Učňovský pomer v dobách minulých, ani za bývalej kapitalistickej predmníchovskej republiky, vôbec nebol taký, aký je dnes.

Kapitalizmus pri jeho vykorisťovateľských cieľoch nemohol dať učňovi, čo mu dáva dnešné zriadenie, pretože učeň bol najlacnejšia pracovná sila, aká vôbec existovala. Taký remeselnícky alebo živnostnícky učeň bol používaný a využívaný na všetky potrebné práce v domácnosti, poľnohospodárstve a pri všetkých pracovných príležitostiach, ktoré sa u majstra vyskytovali. Tieto práce nielen že učeň musel vykonávať, ale ich prevádzanie pripadalo vždy na jeho voľný čas, keď sa mal zotaviť, prípadne si niečo preštudovať alebo sa niečomu naučiť. Tieto práce však nijako nesúviseli s jeho učebným pomerom a vedomosti, ktoré získal pri týchto prácach, nesúviseli s jeho odbornou prácou. V jednej učebnici našich školských detí sa môžeme dočítať, že i náš prvý robotnícky prezident súdruh Klement Gottwald takýto učebný pomer prežíval. Medzi iným je tam napísané, že po večeroch sedával pod pouličnou lampou, kde čítal a učil sa, a to len preto, že ubytovanie, ktoré mu majster poskytoval, nemalo ani toho najskromnejšieho osvetlenia. Toto je tiež jeden z argumentov, ktorý nám ukazuje rozdiel medzi dnešným a niekdajším postavením učňov. Doniesť majstrovej vody, nakŕmiť ošípané, narúbať dreva a pomôcť pri ostatných domácich prácach - to bolo pravidlo, proti ktorému nebolo pripomienok. Tieto práce musel učeň vykonávať bez rozkazu, lebo toto patrilo do jeho každodennej náplne práce. Učeň nemal určenú žiadnu pracovnú dobu. Robilo sa podľa potreby a nikto sa nepýtal, či to bolo ráno o 5. hodine, alebo večer o 10. hodine. I ja sám som takýto pracovný pomer prežíval, keď som sa na veľkostatku učil kováčskemu remeslu. V období jarných, letných a jesenných prác bolo potrebné na veľkostatkoch pracovať tak, aby práca bola prevedená včas a nebrzdil sa chod hospodárskej práce. V zimnom období bolo nutné pracovať zas, aby všetko poľnohospodárske náradie a náčinie bolo pripravené na jarné práce. I v závodoch, kde učni boli, ten pomer nebol o moc lepší. I keď odpadali mnohé z tých prác, ktoré učni u súkromných živnostníkov museli prevádzať v ich domácnostiach, v závodoch museli učni robiť čističov a robiť všetky najpodradnejšie práce a pritom o nejakú tú facku nebola núdza. Tá sa našla skôr, ako dobré a poučné slovo.

Zákon síce toto zakazoval, avšak zákona nedbal nikto. Zákon určoval tiež osemhodinovú pracovnú dobu, ale táto sa skoro nikde nedodržovala. Zákonných nariadení sa nedbalo a boli sústavne porušované. Najhoršia na tom bola tá skutočnosť, že sťažovať sa nebolo komu, ani kde. Keď učeň došiel k rodičom a sťažoval sa na špatné zaobchádzanie, títo nevenovali jeho sťažnostiam veľkej pozornosti a nanajvýš mohli ho poľutovať a povedať mu, že však až sa vyučí, bude to mať lepšie. Na sťažnosti mohli odpovedať len toľko, že však i porekadlo hovorí: učeň-mučeň a že treba to vydržať. Voči učebným pánom nemohli rodičia uplatňovať nejakých zvláštnych sťažností, syna dostal do učenia, lebo o učniciach v tom čase nebolo ani reči, Dievča sa dostalo nanajvýš do učenia za krajčírku, kde robilo prakticky slúžku v domácnosti, a po dvoch troch rokoch, prakticky skončení to učebného pomeru, po výučnom liste nebolo ani chýru, pretože sama majstrova živnostníčkou nebola a takto nemohla zákonite nikoho vyučiť. Na úrady, ako bol úrad práce alebo živnostenské spoločenstvo, bolo so sťažnosťou opravu zbytočné chodiť. Ako najzávažnejší dôvod bola tá skutočnosť, že pred úradmi práce a mnohokrát i pri živnostenských spoločnostiach čakali desiatky a i stovky mladých ľudí, ktorí by boli chceli pracovať, ktorí by sa boli chceli učiť, avšak nikto nemal o nich záujem. Vtedy neexistoval zákon, ktorý by bol zabezpečoval pracovné možnosti každému, kto o ňu požiadal, ako je tomu dnes. Na úradoch pri sťažnostiach najčastejšia odpoveď bola, pritom veľmi rýchla a pohotová: keď sa vám nepáči, nechajte to tak, je tu dosť takých, čo na vaše miesto nastúpia. Takto každý, vidiac tieto nadbytky ľudí, snažil sa udržať v tom, v čom bol, bez ohľadu na podmienky. Takéto boli vymoženosti za prvej, sociálnodemokratickej republiky.

Učňovská doba bola spravidla trojročná, ale s tou podmienkou, že učeň býval u rodičov, tam sa tiež stravoval a rodičia mu platili nemocenské poistenie. V prípade, že išlo o chlapca z chudobnej deputátnickej alebo nádenníckej rodiny, kde jeho rodička nemali možnosť zaplatiť ani tých pár korún poistného, platil toto poistné, i keď s neochotou, živnostník alebo veľkostatkár, avšak učebná doba bola 4 roky. Špatné boli podmienky v ubytovaní a všetkom ostatnom, a keď k tomu pridáme i to, že tento mladý chlapec robil sluhu i paholka v jednej osobe po dobu 4 rokov, myslím, že nie je potrebné zmieňovať sa ďalej o všetkom tom, čo si učeň musel vytrpieť a za akých podmienok sa mohol stať odborníkom.

Učebný pomer sa mal končiť vždy skúškou a vyučene mal dostať výučný list. Koľkokrát sa však stalo, že len za to, že tento nenavštevoval učňovskú školu, ktorá bola už i v tomto čase jedenkrát týždenne povinná, ku skúške pripustený nebol až po predĺžení učebného pomeru. Mnohí starší, ktorí sa v tom období vyučili, si iste spomenú, ako prosili pána majstra, aby školu mohli pripustení ku skúškam. Mnohokrát nepomohli ani prosby, ani plač, a keď prišla upomienka po dvoch, troch mesiacoch z učňovskej školy, že prečo túto učeň nenavštevuje, pán majster raz učňa do školy poslal a z upomienky si veľké starosti nerobil.

Tým však, že učeň skončil učebný pomer, ešte sa všetko neskončilo. Prišli nové ťažkosti, a to v tom, že majster ho ako tovariša alebo pomocníka zamestnávať nechcel z pochopiteľných príčin, lebo by bol musel už vyučencovi platiť. Nastali nové ťažkosti, hľadať prácu a umiestnenie v akomkoľvek pracovnom pomere.

Tieto časy sú však už za nami a naši mladí ľudia, keď sa im dnes o tomto hovorí, najčastejšie sa tomu usmievajú a nazdávajú sa, že sú to len pohádky, ako o perníkovej chalúpke. Nazdávajú sa, že také, aké je to dnes v učebnom pomere, že to tak musí byť a že snáď to ani iné nikdy nebolo. Bolo to iné, avšak z nás si nikto už nepraje, aby sa tie predošlé t. zv. "zlaté časy" vrátili. U nás naši mladí ľudia majú učňovské pomery inak zabezpečené, je to uzákonené, a nový návrh zákona má len spresniť a posilniť všetko to, čoho sa nám od roku 1945 dostalo. Avšak i u nás sme sa k tomu, čo už dnes máme a čo našim mladým ľuďom naše zriadenie poskytuje, nedostali odrazu. Po oslobodení v roku 1945 sa v mnohom situácia zlepšila, ale zásadný obrat nastal až po roku 1948. V roku 1948, keď sa pomery v našom štáte zmenili od základov, zmenili sa i v tom, že už za učňov sa nenastupovalo v tak veľkom pomere do malých začmudených prevádzkární a dielní, ale sa nastupovalo do závodov, kde podmienky boli vždy lepšie. Zákony o učňoch sa prispôsobovali pomerom v závode, a tu už čakal učňov nový, radostnejší život.

Mohutný rast priemyslu po roku 1948, socialistického poľnohospodárstva a služby poskytované nášmu obyvateľstvu vyžadujú o moc viac a nemôžeme vystačiť s tým, čo sme mali. To vyžaduje, aby pracovníci na všetkých úsekoch boli ideove vyspelí, zdatní a schopní ovládnuť najnovšiu techniku a pokrokové pracovné metódy. Pritom všetkom, aby títo pracovníci vedeli zabezpečiť tiež patričný rast produktivity práce a tým i vzostup hmotnej a kultúrnej úrovne nášho ľudu. Z týchto dôvodov naše ľudovodemokratické zriadenie vo zvýšenej miere pečuje o najväčší rozvoj schopností a vedomostí nášho občana a na poprednom mieste v tejto starostlivosti je naša mládež v učebnom pomere. Toto je prvoradá úloha v starostlivosti a v rozdeľovaní pracovných síl. Doterajší stav pri organizácii výchovy mládeže bol neúčelne roztrieštený a práve tento nový zákon má túto roztrieštenosť riešiť a zjednotiť. Doteraz výchova učňovského dorastu bola vedená v troch smeroch, ako o tom hovoril zpravodajca. Táto trojaká výchovná sústava už nevyhovuje potrebám národného hospodárstva. Na toto boli vysoké náklady a i napriek tomu tieto zriadenia nesplnili svoje poslanie. Nutne sa objavila požiadavka vytvoriť jeden systém centrálne riadený a využívajúci všetky poznatky a skúsenosti, ktoré boli získané v predchádzajúcich útvaroch. Jednotná organizácia, ktorá sa zavádza, je výchova dorastu k povolaniu v učebnom pomere. V tejto forme budú si podniky vychovávať učňov prevážne pre svoju potrebu a na svoje náklady. Aká však táto výchova dnes je a v akom prostredí dnes naši učni žijú?