A oni tento svůj boj, do kterého nasadili všecko, co měli, celou duši, celý plápol svých talentů, vášnivou občanskou smělost a hrdost, oni ho dovedli do tak slavného vítězství, že ještě dnes se nad tím tají dech. Oni docílili mnohem více, než může být i ten nejokázalejší umělecký úspěch. Oni spoluformovali duši prostého českého člověka, vložili do ní národní hrdost, hluboký a bojovný demokratismus, odpor proti tmářství a flanďáctví, zapálení pro společenský pokrok, smysl pro sociální spravedlnost, odbojnost proti panskému útlaku.

Anebo Mikoláš Aleš! Idealizoval Aleš? Ne! On vyhmátl to nejpevnější, nejkrásnější a nejvíc vzrušující, on vystihl v dějinném pohybu naší národní společnosti to nejpokrokovější, to, co ve své době nejsilněji mířilo k budoucnosti, rvalo se o lepší budoucnost - proto on maloval husitského cepníka vedle Jana Koziny, vedle Jánošíka, vedle selských rebelů a odbojníků, proto on vyzpíval tu hrdost a nepodlehlost slovenského lidu v obrázku zbojníka, doprovázeného textem písničky: "Na Kysúci pána není, čo by ma dal do vezení, ani pán, ani kňaz, čo by ma dal na reťaz! -" To nebylo u Alše nic náhodného, on přece vyslovil svůj umělecký program velmi jasně, když řekl:

"Nechci sloužit Umění, chci sloužit svým uměním lidu!" A nic se při tom nebál, že někdo tyto krásné kladné hrdiny, vzněcující srdce lidu až do dneška, označí za schematické, plakátové, příliš zjednodušené! Kde jsou dnes ti, kdo pomlouvali Alše? Ani prach už po nich nezbyl. Ale tento malíř má svou nesmrtelnost v srdcích a myslích rodného lidu.

Je náš dnešní společenský úkol, ke kterému nás povolal lid, strana, je to úkol nějak kvalitativně jiný než ten, ke kterému se cítil volán Smetana nebo Aleš? Ne! Je to společenský úkol téhož druhu, téže kvality, jenom na jiném stupni vývoje. Oni byli buditeli národa teprve se probouzejícího, zdvíhajícího se z mdloby, zkrušeného útlakem, národa, jehož zdravé lidové jádro představovali nádeníčci, řemeslníčci, sedláčci, a první pokolení průmyslového proletariátu. Národa, jenž ovšem ve svých horních vrstvách měl své šosáky a bařtipány, napřed pisl bémiš, pisl dajč, a později na obrátku hrabivé šovinisty a panské vydřiduchy, a měl proto své vnitřní rozpory. Ale společným znakem všech těchto velkých umělců našeho 19. století bylo, jak neomylně se uměli orientovat na zdravé lidové jádro národa, rozeznat zájem lidu, jeho tužby, jeho sny, sloužit zájmům lidu, učit se od lidu, a vychovávat lid.

Nám řekl před deseti lety Klement Gottwald:

"Buďte socialistickými buditeli svého lidu!"

To, že si vybral právě slovo "buditeli", u nás tak jednoznačného významu, ukazuje, jak cítil souvislost toho úkolu. Postavil tento úkol před nás v době, kdy zvítězil lid, a toto vítězství zahajovalo novou epochu našeho národního vývoje, epochu přeměny našich národů v národy socialistické, uvnitř kterých budou odstraněny třídní protiklady, likvidováno vykořisťování člověka člověkem, a v nichž proto může vzniknout nejúplnější a nejpravdivější jednota všeho lidu, v nichž lid bude národ a národ bude lid. Spolupůsobit při tom je úkol ještě mnohem větší a slavnější, než před jakým stáli naši velcí předchůdci. Prostředky k rozvinutí tohoto úkolu máme takové, jaké může dát jen svobodný a svrchovaný lid svým umělcům.

Dnes, kdy máme za sebou jedno desetiletí tohoto nového vývoje, vidíme, že se proměnila nejen naše vlast, struktura našeho státu, skladba našeho hospodářství, ale že se velmi zřetelně proměňují také lidé a lidské vztahy, že vzniká nová morálka, nové rysy v charakteru lidí. Zachyťme obraz této slavné proměny pro posilu dnešku i pro budoucí pokolení, která budou žít v Československu ještě krásnějším, v Československu komunistickém! A mějme na mysli to Nerudovo varovné i povzbudivé:

. . . kdo chvíli stál, již stojí opodál,

den žádný dvakráte se nenarodí,

čin dvakrát nezraje - jen dál, jen dál! (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo poslancovi dr. Potužákovi.

Posl. dr. Potužák: Soudružky a soudruzi poslanci!

Jak již bylo zdůrazněno mým předřečníkem, vytyčil XI. sjezd KSČ jako jeden ze stěžejních úkolů dovršení kulturní revoluce v naší vlasti.

Soudruh poslanec Drda zde velmi podrobně se zabýval otázkou naší kultury, která hraje a také bude hrát v budoucnu tak velkou úlohu při výchově nového socialistického člověka.

Chci navázat na projev soudruha poslance Drdy a dotknout se ve svém kratičkém diskusním příspěvku dalšího rozhodujícího úseku na poli kultury, a tím je naše školství.

Staré české přísloví, že škola je základ života, platí plnou měrou ba ještě větší měrou i dnes. Vždyť právě socialistická společnost, socialistické hospodářství potřebuje člověka mnohem vzdělanějšího, než tomu bylo ve staré společnosti. A nejde jen o určitou úzkou vrstvu inteligence. Naše nová společnost staví si za úkol poskytnout široké vzdělání všem pracujícím bez rozdílu.

XI. sjezd KSČ vytyčil úkol během několika let zajistit středoškolské vzdělání veškeré mládeži. A to ne všelijaké, ale takové vzdělání, které by odpovídalo potřebám našeho hospodářství, které by položilo pevné základy charakteru mladého socialistického člověka, vybaveného nejen potřebnými vědomostmi, ale též správným názorem a postojem k práci. Aby v něm vychovalo nového člověka hlubokých morálních kvalit, hluboce lidského a přitom nesmiřitelného vůči nepřátelům nového společenského řádu.

To je jistě úkol nesmírně obtížný, jehož zvládnutí si vyžádá plného úsilí a odpovědnosti nejen našich pedagogů, ale i našich orgánů, zejména národních výborů, a celé naší společnosti. Dnes na školskému úseku je velmi živo. Nedávno probíhala na školách, v SRPŠ, na závodech atd. diskuse, která se zabývala perspektivním rozvojem československého školství. Byly probírány otázky, jak XI. sjezd KSČ staví školní výchovu na první místo při řešení úkolu, jak rozšířit působení komunistických idejí. Ukázalo se, že naše blízká budoucnost si vyžaduje zcela nového pojetí školního vzdělání. Sjezd odhalil skutečnost, že naše střední škola nepřipravuje dostatečně své žáky pro život a pro praktická povolání, že nedostatečně vychovává lásku k práci, zvláště k práci fyzické. Proto bylo třeba postavit na přední místo úkol polytechnizace, která spolu se zvýšenou účinností výchovy marxistického myšlení a cítění má dát škole podmínky pro přípravu svých žáků pro všechny složky našeho života. Jestliže si děti odnášely dosud ze školy jen určité návyky, mají nyní dostat, a to zvláště ve vyšších třídách, i základy pro kvalifikovaná dělnická povolání. S tím ovšem souvisí i prodloužení školní docházky, které vyšlo jako požadavek z celostátní diskuse k dopisu ÚV KSČ. Tím bylo vyhověno hlasu lidu a dokázáno, že jeho náměty a připomínky se realizují.

Tato reorganizace naší školy má nejen praktický, ale hlavně hluboký ideově politický význam. Základním smyslem a cílem nové školy bude vychovat v dětech a v mládeži lásku k fyzické práci, úctu k dělnickému a rolnickému povolání, zajistit u nich všestranný fyzický a duševní vývoj. Splněním tohoto cíle vyřešíme i jeden z hlavních úkolů přechodu od kapitalismu k socialismu a odstraníme rozdíl mezi fyzickou a duševní prací. Nejen mechanizace a automatizace zbaví člověka těžké práce, ale postavíme do života nového člověka, ve kterém bude láska k fyzické práci spojena se schopností pracovat s vysokým odborným vzděláním.

Rozhodující úlohu musí proto v kulturní revoluci sehrát škola, která musí naučit žáky tvůrčí práci, aby byli schopni si dále rozšiřovat svůj obzor v praxi a mohli přistupovat tvořivě k plnění všech úkolů a usilovat o zvyšování produktivity práce.

Realizování této školské reformy bude vyžadovat novou investiční výstavbu vzhledem k většímu počtu žáků a k nutnosti vybavit školy dílnami, materiálem apod. pro polytechnickou výchovu. Zde nelze ani technickou stránku věci podceňovat. Přechod na devítiletku, který má být uskutečněn na všech školách v roce 1959-1960, bude znamenat potřebu asi 9600 dalších učitelů a 6200 nových učeben. To bude vyžadovat nejenom nových investic, ale též více pracovních sil. Při této výstavbě musí působit celá naše společnost a lze počítat s tím, že při výstavbě pomohou i žáci škol odborných, učňovských a dvanáctiletých škol středních, rodiče, učitelé, školští pracovníci a ovšem i závody, které by se měly o školu starat jako o učiliště, z něhož budou přijímat nové mladé síly. Je tu příležitost i pro družstva a zvláště zemědělská družstva a státní statky, aby ve spolupráci se školou získávaly přesvědčováním pro práci zemědělskou, a to nejen děti ze zemědělských rodin, ale i rodin ostatních.

Reforma ve školství se týká i všech vysokých škol. Na těchto stále ještě probíhá jednání, jak spojit co nejtěsněji školní výchovu s praxí. Není to lehký proces, neboť každá vysoká škola má své specifikum a totéž je možno říci i o fakultách na vysokých školách. Jde tu též o to, aby se na vysokou školu hlásil takový uchazeč, který již získal dobrý poměr k práci v oboru, který chce na vysoké škole studovat. Proto je důležité, aby uchazeči na vysoké školy předem prošli příslušnou výrobní praxí.

Jsem toho názoru, že i uchazeči pro odborné školy by měli nejdříve projít aspoň 1 rok učňovskými školami na závodech a pak teprve byli vybíráni na odborné školy ti, kdo mají potřebné předpoklady ke studiu na odborné škole.

Ovšem i žákům učňovských škol bude nutno věnovat zvýšenou pozornost ve výuce všeobecně vzdělávacím předmětům a potřebným učitelským kádrům, aby učňové mohli dosáhnout úplného středoškolského vzdělání, a ti, kteří mají nadání a předpoklady k některému vědnímu oboru, mohli studovat na vysoké škole.

Všechny uvedené otázky a řada dalších jsou dnes na všech školách předmětem jednání, jak realizovat školskou reformu v nejbližší době. Na realizaci příslušných požadavků je v rozpočtu pamatováno a je věcí MŠK a národních výborů, jakož i celé naší veřejnosti, jak budou usilovat, aby v nejkratší době mohlo být celé naše školství přereformováno v duchu kulturní revoluce. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo poslancovi Antonínu Fialovi.

Poslanec Antonín Fiala: Vážené Národní shromáždění!

Z projednávaných zpráv a rozborů našeho státního rozpočtu na rok 1959 vyplývá skutečnost, že jeho objem plně zajišťuje další rozvoj našeho národního hospodářství v tomto roce a jeho obsah a cíl je zaměřen k uskutečnění ušlechtilého úsilí našeho lidu - k dovršení výstavby socialismu v naší vlasti. Jeho charakter nemůže být proto jiný, než ryze mírový a hluboce lidový, jak již vyplynulo i z předchozích projevů.

Sama skladba výdajových položek nám ukazuje, čemu mají především sloužit. Převážná část, a to 87,7 %, je určena k dalšímu rozvoji národního hospodářství a na kulturní a sociální zařízení ve prospěch lidu. Ale i položka na obranu a bezpečnost státu, která je dále snížena na 9,2 %, má sloužit jen a jen k zajištění mírového budování našich pracujících. Náš lid a naše vláda neplánují útočné, uchvatitelské války proti žádné zemi, avšak také nedoporučují nikomu, aby se o to pokusil vůči nám. Naše lidová armáda, opřená o nerozbornou jednotu našeho lidu, o pevné spojenectví s bratrským Sovětským svazem a o nezničitelnou sílu socialistického tábora, má všechny prostředky k tvrdému odražení a potření kteréhokoliv nerozvážného útočníka.

Je nesporné, že podmínky pro další mírový rozvoj našeho hospodářství, pro soustavný růst životní a kulturní úrovně našich pracujících i pro krásnou a radostnou budoucnost naší nejmladší generace, vytváří a zajišťuje svou moudrou a prozíravou politikou především vedoucí síla našich zemí - Komunistická strana Československa. V čele Národní fronty Čechů a Slováků dovedla nás bezpečně na práh socialistické společnosti a její slavný XI. sjezd rozevřel před námi jasné perspektivy brzkého dovršení socialistické výstavby v naší vlasti.

Za úplné účasti a podpory našich pracujících byla již realizována mnohá opatření ze sjezdových usnesení, která nesporně přispěla k úspěšným a radostným výsledkům minulého roku a která účinně působí na rozvoj výrobních sil i hospodárnost v tomto roce. Je to zejména provedená reorganizace průmyslu i státní správy, spojená s prospěšnou decentralizací na nižší řídící složky, podstatné snížení administrativy, nový způsob plánování a financování národních podniků, rozšíření účasti pracujících na správě a řízení a tím i rozvinutí plné jejich iniciativy, která se zvlášť příznivě projevila při prověrkách efektivnosti výroby a celého našeho národního hospodářství.

Náš státní rozpočet, který vyplývá z potřeb dalšího rozvoje socialistického hospodářství a z růstu hmotné a kulturní úrovně lidu, je tedy rozpočtem veskrze lidovým. Na jeho přípravě a tvorbě se podílejí nejen vláda a Národní shromáždění, ale i milióny pracujících z průmyslu a zemědělství, z úseku vědy a kultury, ze zdravotnictví i z ostatních úseků našeho hospodářství a veřejného života. Vždyť jen přes 200 000 členů národních výborů projednávalo návrh rozpočtu se svými voliči, neboť jak jsme slyšeli, národní výbory obhospodařují letos již 34 % státního rozpočtu. Hospodářské a rozpočtové úkoly národních podniků byly spolu s výrobními úkoly projednávány na pracovištích za účasti převážné většiny dělníků, mistrů, techniků i hospodářských a administrativních pracovníků.

Ze svého volebního obvodu mohu uvést pěkný příklad, jaký byl výsledek takovéto široké diskuse ve vagónce Tatra ve Studénce, o níž zde již mluvil ministr financí, s. Július Ďuriš. Na základě úspěšných výsledků v minulém roce dostal tento podnik na letošní rok podstatně zvýšené úkoly státního plánu. Toho se však naši vagonáři nezalekli, nešli žádat o snížení plánovaných úkolů, ale řádně je rozepsali na jednotlivá pracoviště a rozvinuli o nich širokou diskusi. Výsledek byl, že mohli nejen plán přijmout a jeho plnění ve všech ukazatelích zajistit, ale nadto si jej ještě zvýšit v objemu hrubé výroby o 12,5 miliónu Kčs a ve výrobě zboží o 6,5 miliónu Kčs. Při tom však mohli i plánované náklady snížit o 3,3 %, a zároveň zvýšit produktivitu práce oproti minulému roku téměř o 19 %. Stejná iniciativa pracujících projevuje se i na našich šachtách, v hutních provozech, ve stavebnictví i na jiných výrobních úsecích Ostravského kraje.

Ani naši družstevní rolníci nechtějí v tomto úsilí o lepší zítřky zůstat pozadu a při projednávání materiálu ke lV. sjezdu JZD se zaměřují na všestranný rozvoj svých družstev cestou zvyšování zemědělské výroby a přísné hospodárnosti. I oni se chtějí co nejvíce podílet na tvorbě národního důchodu a na výsledcích, které vedou k růstu životní a kulturní úrovně lidu na vesnici. To se promítá i v jejich celoročních výrobních plánech na tento rok.

Možno tedy říci, že náš státní rozpočet vyjadřuje úsilí všeho našeho lidu o další mírový rozkvět a hospodářskou sílu naší vlasti a že ve své podstatě je zaměřen jen a jen k prospěchu pracujících, k neustálému zlepšování jejich života a k zajišťování blahobytu pro generace příští.

Výrazným dokladem růstu tvůrčí aktivity pracujících bylo projednávání dopisu ÚV KSČ, který se obrátil na všechny pracující s otázkami, jak využít všechny rezervy pro úspěšný rozvoj výroby a zároveň jaké cesty volit pro další zvyšování životní úrovně. Naši pracující uvítali především to, že KSČ se s nimi radí vždy o všech závažných otázkách dřív, než se přikročí k jejich realizaci. Proto také nalezl dopis tak širokou odezvu a jen v Ostravském kraji diskutovalo k němu přes půl miliónu pracujících, kteří podali na 30 000 návrhů a připomínek zaměřených jak k bytové výstavbě, k důchodům, k rodinným přídavkům, k službám obyvatelstvu, k zaměstnávání žen, tak i k přestavbě dělnických mezd, která se už v radě závodů zkušebně zavádí.

Tak naši pracující a všechen náš lid rozumí demokracii - naší lidové demokracii - která je proto lidová, že rozhodující silou je zde dělnická třída a že dává možnost každému, kdo to myslí s republikou dobře, otevřeně se vyjádřit ke všem otázkám, které mohou prospět lidu, vlasti, socialismu a míru. Je to demokracie pro široké vrstvy pracujících, kteří se plnou měrou podílejí nejen na tvoření společenských hodnot, ale i na řízení podniků a státu a na rozdělování národního důchodu. Je to vyšší stupeň demokracie, která je neznáma a nedostupna pracujícím v kapitalistických zemích a která nemohla existovat v předmnichovské buržoazní republice.

Letošní státní rozpočet projednáváme právě ve dnech, které nám připomínají 11. výročí rušných únorových dnů, kdy reakční a kontrarevoluční síly chtěly za pomoci zahraničních imperialistů zvrátit vývoj poměrů u nás zpět ke kapitalismu a podrobit náš lid novému vykořisťování, nezaměstnanosti a bídě. Avšak dík bdělosti a pohotovosti dělnické třídy, vedené zkušenou revoluční dělnickou stranou - KSČ, byl tento kontrarevoluční puč odhalen a důsledně likvidován. Náš pracující lid, prodchnutý láskou k vlasti a k Sovětskému svazu, semkl se pevně v obrozené Národní frontě kolem KSČ a nastoupil s pevným odhodláním cestu k vybudování socialismu v naší vlasti.

Vůdci kontrarevolučního puče, jako Zenkl, Krajina, Stránský, Feierabend a jiní, slouží dnes svým pánům na Západě a podporují imperialistické válečné plány v bláhovém domnění, že válka by jim mohla vrátit ztracené mocenské pozice u nás. Spekulují na válku a za dolary přebírají ochotně i program západoněmeckých revanšistů, namířený proti naší republice a jejímu lidu. Pro ně stejně znamenal vždy lid a národ jen prostředek k osobnímu prospěchu a proto jejich svědomí není nijak zatíženo. Jsou stejní jako byli u nás - bezzásadoví, prospěcháři a dobrodruzi. Jejich hlavní starostí je boj o koryta - boj o přízeň svých chlebodárců. Nezmohou se proto na nic jiného než na bezduché a nesmyslné žvanění a na vzájemné osočování. Řídí se zastaralým heslem: čí chleba jíš, toho píseň zpívej, i když je to skřehotavá píseň labutí. Jejich počínání naši pracující však již dávno odsoudili a plně se věnují závažným otázkám naší socialistické výstavby a našeho života, který je rok od roku bohatší a radostnější. Rozvoj socialistického hospodářství se stal zdrojem rychlého růstu národního důchodu, který se od roku 1937 zvýšil o 108 %. Proto také mohla vzrůst osobní spotřeba oproti roku 1948 o 74 % a společenská spotřeba o 135 %. I letošní rozpočet počítá s dalším růstem osobní a společenské spotřeby, jak vyplývá z jeho čísel. Je to rozpočet dobrého hospodáře, vyvážený, počítající s určitým přebytkem, tak jako všechny naše předchozí rozpočty.