I Krajský národný výbor v Banskej Bystrici cestou Krajskej komisie pre prácu medzi ženami sa stará o výbory žien a usmerňuje ich prácu. Dňa 19. februára t. r. usporiadal aktív žien, ktorého sa zúčastnilo 141 členiek výborov žien a aktivistiek. Vo svojich diskusných príspevkoch zaväzovali sa, že svoju prácu zamerajú tak, aby splnili úlohy, vytýčené XI. sjazdom KSČ.

Súdružky, súdruhovia, na tomto mieste môžem vyhlásiť, že pracujúci nášho okresu pod vedením komunistickej strany čestne splnia prijaté záväzky na počesť XI. sjazdu KSČ.

Vpred za dovŕšenie výstavby socializmu v našej vlasti! (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Dávam slovo ďalšiemu prihlásenému rečníkovi, ktorým je poslanec Závěta. Prosím, aby sa ujal slova.

Poslanec Josef Závěta: Soudružky a soudruzi poslanci!

Nedávná usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa byla radostně přijata v celé naší vlasti. Setkala se s radostným ohlasem také na Ostravsku.

Dopis ústředního výboru Komunistické strany Československa vzbudil v našem kraji hlubokou pozornost. Hovořilo se o něm na všech pracovištích. Z těchto diskusí a debat vzešel velký počet cenných připomínek jak k zlepšení výroby v jednotlivých závodech a v družstvech, tak i k otázkám rozdělování hodnot, jež nám naše úspěšná práce přináší. Pracující Ostravska si hluboce váží toho, že se ústřední výbor Komunistické strany Československa a vláda republiky radí s pracujícími a že tak zkušenosti každého z nás mohou přispět ke zdaru společného díla.

Stejně radostně byla v našem kraji přijata usnesení, jež směřují k dalšímu zvýšení životní úrovně našeho obyvatelstva. Snížení maloobchodních cen, které je už sedmým snížením cen od roku 1953, přinese úspory všem našim rodinám. Úprava přídavků na děti se kladně projeví zejména na rozpočtech početných rodin. Zvýšení penzí starodůchodců prokazuje, že pamatujeme na to, aby se na výsledcích naší dobré práce podíleli i ti, kteří dnes už zaslouženě odpočívají po životě, naplněném prací. Velký význam má rovněž usnesení o řešení bytového problému v Československu během příštích dvanácti let.

V radosti, s níž byla přijata usnesení ÚV KSČ, neměli bychom však zapomenout, že ještě před čtvrt stoletím vypadalo to na Ostravsku jinak než dnes a že se v té době pracujícím Ostravska o dnešním způsobu života a výhodách ani nesnilo. Stačí jen zalistovat ve Slezských písních Petra Bezruče a těžko se bude věřit mladým budovatelům Ostravska, že verše

Chléb s uhlím beru si do práce,

z roboty jdu na robotu,

při Dunaji strmí paláce

z krve mé a z mého potu

jsou pravdivou ilustrací jedné strašné epochy Ostravska, na níž staří pamětníci nikdy nezapomenou. Nezapomenou na nuzný život v koloniích, nezapomenou na hlad a bídu, nezapomenou na bezmocnost, s níž byli vydáni libovůli uhelných a hutních magnátů, nezapomenou na ty hrozné doby, které se mladým budovatelům budou zdát neskutečné. Nechtěl bych však vzbudit jen dojem, že si noví budovatelé Ostravska nejsou vědomi změn, které nastaly v životě ocelového srdce republiky po únoru 1948. To by nebylo tvrzení spravedlivé, protože záplava závazků, která uvítala usnesení ÚV KSČ, svědčí o pravém opaku. Chci však jen zdůraznit, že každá radostná událost v životě našeho státu měla by být současně i připomínkou časů minulých a výzvou mladým, aby svou poctivou prací upevňovali to, co jejich tátové vydobyli svým potem a často i krví.

Jak jsem již řekl, svou radost vyjadřují ostravští pracující nejen slovy, ale i činy, i praktickými skutky, novými závazky. Na schůzích, kde se jednalo o těchto usneseních ústředního výboru Komunistické strany Československa, byla přijata řada cenných závazků, jež směřují ke zdokonalení výroby a k upevnění hospodárnosti.

Tak např. v koksovně Nové huti Klementa Gottwalda se při této příležitosti zavázali, že v měsíci březnu vyrobí navíc nad plánem uložené úkoly 2000 tun koksu a 850 000 krychlových metrů koksárenského plynu. Tento závazek je o to cennější, že právě koks představuje jeden z úzkých profilů našeho hutního hospodářství.

Pracující v ocelárně Nové huti Klementa Gottwalda na snížení cen odpověděli závazkem, že ve druhém čtvrtletí vyrobí nad plán 11 540 tun oceli, a to nad plán, který již jednou byl zvýšen. Tím chtějí přispět ke krytí stále vzrůstající spotřeby oceli.

Na Nové huti Klementa Gottwalda se ustavilo 13 kolektivů, soutěžících o titul brigády socialistické práce. Tyto kolektivy usilují o hospodárné plnění svých úkolů, o zvyšování své odborné zdatnosti studiem a návštěvou závodní školy práce, jejich členové se zapojí do odborářské, mládežnické a veřejné činnosti.

Pracující na Nové huti Klementa Gottwalda se zamyslili i nad otázkou bytové výstavby. Zadatelé o byty pochopili, že nedostatek pracovních sil při bytové výstavbě lze odstranit osobní účastí žadatelů a jejich pracovním zapojením formou brigád při bytové výstavbě. Tak např. zaměstnanci podnikového ředitelství se zavázali odpracovat 3500 hodin při bytové výstavbě. V celopodnikovém měřítku však půjde o desetitisíce pracovních hodin do konce března.

Pracující z těžké mechaniky Vítkovických železáren Klementa Gottwalda se zavázali uspíšit montáž třistatunového jeřábu, který je určen pro stavbu siemensmartinské pece č. 6 na 400 t v Nové huti Klementa Gottwalda. Slíbili rovněž, že předčasně dokončí dvěstětunovou licí pánev a sázečku.

Ve staré ocelárně huti Vítkovických železáren Klementa Gottwalda se pracující rozhodli překročit svůj původní závazek místo 400 tun ocele nad plán vytavit 600 tun.

S radostí a s netajeným nadšením přijali nedávná usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa také pracující Železáren a drátoven v Bohumíně. Letošní úkoly chtějí nejen splnit, ale i překročit a tak pomoci při vytváření předpokladů pro další vzestup životní úrovně obyvatelstva. V celé řadě dílen přijali hodnotné závazky.

Na základě provolání předsednictva ústředního výboru Odborového svazu zaměstnanců v hutním průmyslu a ve strojírenství zajišťují hospodářští pracovníci, dílenské výbory Revolučního od borového hnutí a funkcionáři rozvoj socialistického soutěžení tak, aby uzavřené závazky sledovaly zejména hospodárné využití materiálu, maximální překračování plánu a zajištění sběru železného šrotu.

V celopodnikovém úhrnu se pracující Železáren a drátoven v Bohumíně zavazují vyrobit navíc 2898 tun ocele a 7705 čtverečních metrů radiátorů a kotlových článků v hodnotě takřka 4 milióny Kčs. Přitom sníží vlastní náklady o takřka 152 000 Kčs. Vedle toho zvýší sběr železného šrotu.

Ale to je jen malý zlomek z obrovského počtu závazků, které po usnesení ÚV KSČ jen pršely a jejichž celkové vyčíslení by zabralo tolik času, že to v rámci mého projevu není únosné.

Zvýšení dětských přídavků pro rodiny s více dětmi se projevilo zvláště u nás na Ostravsku. Na nových rostoucích sídlištích, na příklad v Porubě, Havířově a Stalingradě, kde žijí převážně mladší manželé s více dětmi.

V našem kraji se hluboce oceňuje také zvýšení nízkých penzí, které povede k částečnému vyrovnání nově přiznávaných penzí a penzí tak zvaných starodůchodců. Nízké penze starodůchodců byly často předmětem připomínek na schůzích a shromážděních. Tím radostněji se nyní kvituje tato úprava.

Část důchodců byla již nyní velmi dobrými a agilními pracovníky v národních výborech a různých organizacích. Můžeme očekávat, že nyní se tato jejich aktivita ještě zvýší.

Všechna nová opatření, jež vyplývají z usnesení ÚV KSČ, představují významný krok vpřed při stále se zdokonalujícím uspokojování hmotných i kulturních potřeb obyvatelstva. Naše životní úroveň zaznamenala tak další vzestup.

S dosaženými výsledky se však nechceme a nesmíme spokojit a také by nebylo správné nevidět nedostatky. Stojí za to jistě připomenout, že těžký průmysl na Ostravsku má nejvyšší úrazovost a že se nám dosud nepodařilo ve spolupráci s odborovými orgány tuto úrazovost omezit. Na Ostravsko přicházejí noví a mladí lidé a je na nás, starých, zkušených odborářských pracovnících, abychom se jim věnovali, a to nejen v pracovním vyškolení, ale i v tom, jak pomůžeme zajistit a střežit bezpečnost práce v pracovištích ve spolupráci s odborovými organizacemi. V souvislosti s usnesením o zvýšení starodůchodců chtěl bych rozvést vážnou věc, se kterou by se měla zabývat ministerstva rudných dolů i paliv společně se závody, že stále ještě máme veliký počet horníků v rudných i kamenouhelných dolech, kteří odcházejí do penze v 45 letech z příčin silikózy, tj. zaprášení plic i jiných úrazů, čímž vznikají národohospodářské ztráty: 1. Asi půl miliónu Kčs počítaje do 60 let věku v důchodu včetně léčení se vyplatí 1 hornickému důchodci ve shora uvedeném důchodě. 2. Co by ještě za hodnoty vytvořil společnosti za zbývajících 10 let od 45 do 55 let. 3. Proto, že se jedná většinou o zkušené pracovníky, nad tím je třeba se zamyslet. Jak čelit tomuto nedostatku? Je nutno stále zdokonalovat zdravotnická a hygienická zařízení v pracovištích našich závodů a šachet, na něž ÚV KSČ a vláda pamatuje ve státním rozpočtu obrovskými obnosy. Ale my těchto zařízení nedovedeme stále plně využít tak, abychom úplně zabránili zbytečné úrazovosti. Musíme proto ještě důsledněji sledovat a kontrolovat preventivní opatření ve spolupráci odborových organizací a nutit hospodářské pracovníky k úpravám provedení, aby sloužili zachování zdraví našich pracujících, neb při dnešních zvýšených pracovních úkolech je každého zkušeného i nezkušeného pracovníka dvojnásob zapotřebí. Touto úrazovostí jsme se zabývali v našem Krajském sdružení poslanců Ostravského kraje na schůzi v minulém roce za přítomnosti funkcionářů Krajského svazu hutí a Krajského svazu horníků a nyní budeme tyto věci řešit za součinnosti i vedoucích závodů Ostravského kraje. Zjistili jsme důvody, že za prvé někteří pracovníci podceňují bezpečnostní předpisy, na druhém místě upravit toky materiálů v dílnách, na třetím místě prověřování technologického postupu ze stran bezpečnostních opatření. Bezpečností především uchráníme největší statek, to je zdraví pracujících, a za každým počinem musíme vidět živého člověka, a v dalším úrazovost nám ochuzuje naše národní hospodářství o veliké finanční obnosy, které by se projevily v produktivitě výroby a akumulaci. Zvýšené pracovní úkoly kladou ovšem i zvýšené požadavky na zlepšení mechanizace našich závodů. Tytam jsou doby, kdy jsme museli překonávat předsudky našich pracujících, kteří se jen neradi smiřovali s novými, moderními metodami práce. Naopak, dnes naši horníci sami volají po vyšší mechanizaci výroby, neboť jsou si vědomi, že touto mechanizací se odstraní zbytečná dřina. I na tomto poli zaostáváme, musíme tedy ještě odstranit některé nedostatky, které brání tomu, že využití mechanizace není všude takové, jak bychom si přáli.

My stále hovoříme a slyšíme o rozvoji techniky a při tom máme již hezkou řadu techniků středoškolských i vysokoškolských ve všech našich provozech a ti také něco udělají pro rozvoj techniky. Ale je třeba jim dávat úkoly a jsem přesvědčen, že úkoly budou plnit. Dát jim náplň práce v zlepšování mechanizace, v přetváření nových metod, osamostatnit je, vždyť máme příklady, že učeň předčí mistra a nebo žák učitele. My zaměstnáváme někdy tyto techniky kancelářskými pracemi, což by měly dělat administrativní síly. Je třeba se oprostit od předsudků, neb každý je nahraditelný, máme jeden druhému pomáhat, jak to dělají sovětští pracující, kteří mají v 7letém plánu takové úkoly, aby předčili kapitalisty ve výrobě na jednoho obyvatele, a to je pro nás jistě velikou pobídkou pro práci v příštích letech.

A ještě jednoho nedostatku bych si rád povšiml. Ukazuje se, že v některých závodech i šachtách Ostravska, přesto, že je plněn plán často za cenu zvýšených výrobních nákladů, tj. přesčasových hodin. Příčina tkví hlavně v nedokonalé organizaci práce, kterou musíme organizovat tak, aby plnění plánu bylo v souladu s odčerpáváním mzdových fondů.

Vím s určitostí, že změna metodiky plánování a financování, která nastoupila od 1. ledna t. r., přinese další zlepšení v rozvoji výroby, tak jako přinesla reorganizace zavedená zlepšení 1. dubna loňského roku.

Uvedené nedostatky můžeme odstranit, záleží jen na každém z nás v kolektivech, abychom vytvořili předpoklady pro další vzestup a rozvoj našeho národního hospodářství a tak i pro růst spotřeby a spokojenější život.

V tvůrčích schopnostech našich pracujících je obrovská síla, jež je s to překonat všechny překážky a pozvednout naše hospodářství na ještě vyšší úroveň a dovršit socialistickou výstavbu v naší vlasti tak, jak to ukládá usnesení XI. sjezdu Komunistické strany Československa. V tomto našem velkém a ušlechtilém díle nás posiluje vědomí, že nestojíme ve světě sami, ale že se opíráme o bratrskou pomoc našich přátel, především o pomoc a cenné zkušenosti sovětských lidí, že jsme pevným a nedílným článkem mocného tábora socialismu. V tom je záruka, že naše další cesta bude úspěšná a že v jednotě a semknutosti v řadách Národní fronty, vedené Komunistickou stranou Československa, dospějeme ke šťastné budoucnosti v dovršení socialismu. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ďalším prihláseným rečníkom je posl. Aust. Dávam mu slovo.

Poslanec Aust: Soudruzi poslanci!

Dnes projednáváme a budeme schvalovat zákony, mající podstatný vliv na další zvýšení životní úrovně našich pracujících. Jde tedy o zákony, které se dotýkají každého občana v našem státě.

Proč můžeme dnes tyto návrhy zákonů uvést v platnost? Proto, že naše strana a vláda na jedné straně vytvořila podmínky pro jejich splnění a na druhé straně, že naši pracující správně pochopili, co je jejich úkolem a povinností, abychom se měli stále lépe a aby hlavně naše děti žily tak, jak my staří jsme dříve o tom ani nesnili.

Proto také soudružky a soudruzi to úžasné úsilí našich pracujících v minulém roce na všech úsecích našeho národního hospodářství podalo jasný důkaz vděčnosti k naší straně. To potvrdila i velká aktivita našeho lidu nejen v našem Libereckém kraji, ale v celé republice při projednávání a podávání připomínek k dopisu ÚV KSČ.

Úsilí našich pracujících ve výrobě a na ostatních úsecích našeho života nebylo marné. Vždyť právě překročení plánu v minulém roce na 103 % dává dnes naší straně a vládě možnost nejen provést úpravu přídavků na děti a znovu provést snížení cen potravin a některých druhů průmyslového zboží, zvláště pak cen dětských obleků, dětské obuvi a ostatního příslušenství, ale přikročit též k vylepšení důchodového zabezpečení hlavně u těch našich občanů, kterým dosud úprava nemohla být provedena i když jejich životní standard následkem vykořisťovatelské politiky vládnoucí buržoazie první republiky nebyl dodnes uspokojivý. Dnes napravujeme zčásti tyto křivdy a těmto našim občanům se dostává alespoň životního minima, kterého potřebují. Dovolte mi proto, abych se alespoň několika slovy zmínil o tom, jaký ohlas má navrhovaná úprava starých a nízkých důchodů mezi občany a dále abych se zmínil o navrhovaných úpravách důchodového zabezpečení v ozbrojených silách armády a ministerstva vnitra. Naše strana a vláda vynaložila v minulých letech veliké úsilí a částky na odčinění křivd v sociálním zabezpečení některých našich pracujících, zvláště dělníků, kteří prakticky byli nejvíce v buržoazní republice postiženi jako nejpočetnější vrstva našeho lidu. Zrušením staré třídní preference v určitých zaměstnaneckých odvětvích a přiznáním důchodů velkému počtu dříve vůbec nepojištěných, byl učiněn první krok k nápravě na tomto tak důležitém úseku sociálním. Další radikální zlepšení bylo provedeno v roce 1957, kdy bylo sjednoceno dělnické a úřednické nemocenské pojištění, kdy byly některé nižší důchody zvýšeny o 10 % a kdy byl upraven nárok na důchod ženám od 55. roku věku a stanoveny nižší hranice pro důchod letců a vojáků vzhledem k jejich charakteru a námaze služby. Též stanovením tří kategorií v důchodovém zabezpečení byla spravedlivěji ohodnocena některá více namáhavá odvětví a společensky důležitá práce v našem národním hospodářství.

Přes tyto závažné a velké změny na tomto úseku přes značné náklady nebylo ještě možno vyřešit všechny problémy, zejména u nízkých a starých důchodů, kde byly provedeny jen určité úpravy v rámci našich možností. Proto dnes, kdy právě zde dochází k určitému vyrovnání starých důchodů a jak se říká ve zprávě ÚV KSČ řeší se přiblížení tak zvaných starodůchodců k novodůchodcům, je toto opatření kvitováno mezi našimi občany hlavně těmi, kterých se úprava týká nejen s povděkem, ale často s dojetím, neboť jak jsem byl přímo svědkem na jedné besedě s občany se tito vyjádřili, že je oceněna jejich práce a námaha i když již pro naše zřízení toho podle jejich slov už tolik neudělali. Jedna stará babička, která pracovala jako služka a nádenice za buržoazní republiky na této besedě řekla doslova: "Za kapitalistů jsem dřela a nic jsem od nich nedostala. Dnes již dělat nemohu, tedy jsem pro to nové, co zde máme, ničím nepřispěla, jen že jsem těch šest dětí dobře vychovala a přece dnes od našeho státu dostanu upravený důchod. Vždyť ve mně vidí poctivého člověka a proto se na to nemohli dívat, jak nám bylo dříve ubližováno." Myslím, že těmito prostými, ale procítěnými slovy, dala nejlépe najevo to, co naše společnost chce a postupně dá každému člověku, který si váží toho, co dnes máme.