Předseda Fierlinger: O slovo se přihlásil ministr zahraničních věcí Václav David.

Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr zahraničních věcí David: Vážený soudruhu presidente, vážení maďarští soudruzi, vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi,

Národní shromáždění Československé republiky projednává dnes provolání, které bylo přijato 31. října tohoto roku na zasedání Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik a jež vyzývá parlamenty a poslance všech zemí, aby pomohli zbavit národy světa strašlivé metly - horečného zbrojení.

Provolání Nejvyššího sovětu odpovídá na základní otázku, která ovládá mysl lidí na celém světě: jak skoncovat s nynější situací, jak zajistit lidem klidný život v míru? Ukazuje spolehlivý prostředek, jak vyloučit možnost rozpoutání války: všeobecné a úplné odzbrojení. "Až budou zničeny prostředky k vedení války," praví se v Provolání, "až budou zlikvidovány všechny druhy zbraní a rozpuštěny armády, budou tak vytvořeny podmínky i pro trvalý mír na zemi, pro svět bez válek a krveprolití."

Duchem důsledného uskutečňování mírumilovné politiky Svazu sovětských socialistických republik byla prodchnuta zpráva prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a předsedy rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik soudruha N. S. Chruščova na III. zasedání Nejvyššího sovětu dne 31. října.

Tato zpráva, výstižně a plným právem nazvaná stěžejním politickým dokumentem naší doby, podává hluboký rozbor mezinárodní situace a je tvůrčím rozvíjením a dalším zpracováním otázek Leninovy myšlenky mírového soužití. Její linie, jednomyslně schválená Nejvyšším sovětem, je schvalována a podporována nejen veškerým sovětským lidem, ale i všemi mírumilovnými národy, protože slouží jen a jen zájmům zachování a upevnění míru.

Provolání Nejvyššího sovětu a zpráva soudruha N. S. Chruščova ukazují jasnou perspektivu světa bez válek a naléhavě připomínají, že odzbrojení, které by umožnilo všemu lidstvu nastoupit cestu k věčnému míru, je v silách a moci lidí. Provolání i zpráva soudruha Chruščova se setkaly s nadšenou odezvou u našeho lidu. Mocný byl jejich ohlas všude tam, kde se na základě historicky významných návrhů, jak je přednesl na XIV. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů předseda rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik soudruh N. S. Chruščov, vytváří široká fronta stoupenců veliké a smělé myšlenky všeobecného a úplného odzbrojení, jejíž uskutečnění by zahájilo nové údobí v dějinách mezinárodních vztahů.

Národy světa odedávna touží po tom, aby lidstvo bylo zbaveno hrozby válek, aby s jeho beder bylo sňato břemeno výdajů na zbrojení a ušetřených prostředků bylo využito k uskutečňování dalekosáhlých projektů, jež by přinesly miliónům zlepšení jejich údělu. Tyto tužby národů vepsal na svůj štít Sovětský svaz, jehož zahraniční politika vždy neúchylně směřovala k jedinému cíli: k vítězství míru a přátelství mezi národy, k vytvoření světa bez válek. (Potlesk.)

Vláda Svazu sovětských socialistických republik v průběhu uplynulých 42 let předložila řadu návrhů, které směřovaly ke všeobecnému odzbrojení. Tyto návrhy, jež svým hlubokým humanismem plně odpovídaly zájmům a tužbám národů, byly však odmítány pod záminkou, že by prý přinesly prospěch toliko Sovětskému svazu, který byl tehdy jedinou socialistickou zemí, na počátku poměrně ještě slabou.

Od dob před druhou světovou válkou se však situace podstatně změnila. Sovětská země rozdrtila fašistického agresora, který měl k dispozici válečnou mašinérii nebývalých rozměrů. V neuvěřitelně krátké době odstranila obrovské škody způsobené válkou, obnovila své národní hospodářství a dosáhla v poválečném období nevídaného rozmachu hospodářství, kultury, vědy a techniky. Sovětští lidé první zahájili dobývání vesmíru člověkem a dosáhli zde úspěchů, nad nimiž žasne svět. Sovětská země se stala světovou velmocí, která už dávno není osamocena, nýbrž stojí v čele mohutného tábora socialismu, sdružujícího na miliardu lidí, provždy zbavených kapitalistického jha a kráčejících v budování socialismu a komunismu od úspěchu k úspěchu. Dnes se už nikdo neodváží tvrdit, že odzbrojovací návrhy Sovětského svazu jsou projevem slabosti. Lidé na celém světě oceňují vysokou humánnost politiky země, která první v dějinách lidstva nezneužívá své moci a převahy k tomu, aby silou vnucovala druhým svůj zákon, nýbrž používá veškerou svou obrovskou mezinárodní autoritu jen a jen k tomu, aby prosadila vyloučení násilí z mezinárodních vztahů a zbavila lidstvo strašlivé metly válek. (Potlesk.)

Novou mohutnou manifestací sovětské mírové politiky byla návštěva předsedy rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik soudruha N. S. Chruščova ve Spojených státech amerických. V praxi ukázala reálnou možnost a také nevyhnutelnost zahájení nové etapy v mezinárodních vztazích, etapy, která znamená uznání a důsledné uplatňování zásad mírového soužití. Podmínky k tomu jsou vytvořeny. Mírové soužití se stalo objektivní nutností, vyplývající ze soudobého stadia vývoje lidské společnosti, reálnou skutečností, podloženou silou a rozmachem socialistického tábora. (Potlesk.)

Bude třeba odstranit ještě mnoho překážek, které nakupila léta studené války. Je nutno nastoupit cestu, na níž musí být existující mezinárodní problémy řešeny jedině mírovými prostředky.

Jak přistoupit k řešení nejnaléhavějších mezinárodních problémů dnešní doby, ukazují návrhy sovětské vlády na všeobecné a úplné odzbrojení, přednesené předsedou rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik soudruhem N. S. Chruščovem dne 18. září tohoto roku v Organizaci spojených národů a obsažené v Deklaraci sovětské vlády o odzbrojení, která se stala historickým dokumentem na prahu nového údobí v dějinách mezinárodních vztahů.

Československá delegace na XIV. Valném shromáždění Organizace spojených národů měla příležitost být svědkem toho, jakým mohutným dojmem zapůsobila na americký lid návštěva soudruha Chruščova a jeho důkladné osvětlení zahraničně politických otázek a problémů výstavby socialismu a komunismu.

Byl to pro nás povznášející pocit slyšet z nejpovolanějších úst přednesení historického návrhu na všeobecné a úplné odzbrojení a zcela bezprostředně prožívat mocný a hluboký účinek, jaký toto vystoupení mělo na Valném shromáždění. Když soudruh Chruščov přednášel návrh vlády Svazu sovětských socialistických republik, mluvil z duše všech našich pracujících, celého našeho mohutného tábora socialismu, vyjadřoval tužby a přání všech mírumilovných lidí na světě.

Svou návštěvou ve Spojených státech vykonal soudruh Chruščov obrovskou záslužnou práci pro věc míru, pro odstranění nebezpečí válek, pro snížení mezinárodního napětí, pro vítězství politiky mírového soužití mezi národy. (Potlesk.)

Blahodárné účinky této práce se všude pociťují a budou mocně působit daleko do budoucna, povzbuzovat všechny, kdo bojují za svět bez válek, za velikou věc míru.

Vláda Sovětského svazu předložila ve své Deklaraci z 18. září 1959 velkolepý program všeobecného a úplného odzbrojení, který by měl být uskutečněn během čtyř let ve třech etapách. Podle návrhu sovětské vlády mají být rozpuštěny všechny ozbrojené síly, zničeny všechny druhy vojenské techniky, výzbroje a vojenských zásob. Mají být zakázány všechny druhy jaderných i raketových zbraní, včetně kosmických raket pro vojenské účely, jakož i všechny prostředky chemické a bakteriologické války, zničeny všechny jejich zásoby a úplně zastavena jejich výroba. Mají být likvidovány všechny válečné základny na cizích územích a všechna zařízení pro odpalování raket. Aby uskutečněné všeobecné a úplné odzbrojení bylo trvalé, mají být podle programu sovětské vlády zrušena vojenská ministerstva, generální štáby, vojenská učiliště všeho druhu, zakázáno přidělování prostředků na vojenské účely a uzákoněn zákaz válečné propagandy a vojenské výchovy mládeže. Vláda Sovětského svazu navrhuje, aby plnění rozsáhlého programu všeobecného a úplného odzbrojení bylo zajištěno účinnou mezinárodní kontrolou přijatých opatření. Mezinárodní kontrolní orgán by byl vybaven potřebnými pravomocemi a měl by všechny materiální podmínky nezbytné k výkonu přímé kontroly postupného provádění odzbrojovacích opatření i dodržování dohody po ukončení všeobecného a úplného odzbrojení.

Nyní, kdy se myšlenka všeobecného a úplného odzbrojení stala majetkem širokých lidových mas a kdy se za ni staví plnou svou vahou tak významná síla, jakou jsou země socialistického tábora, kdy ve světě dochází k závažným změnám, které působí trhliny v ledech studené války, jsou sovětské návrhy zcela dobře uskutečnitelné.

I nadále však existují síly, které sledují jen své protihumánní, kořistnické cíle a kladou houževnatý odpor nejen uskutečnění myšlenky odzbrojení, ale vůbec likvidaci studené války a uplatňování zásad mírového soužití ve vztazích mezi státy. Vytahují nejrůznější argumenty a překrucují sovětské návrhy, přičemž sledují jediný cíl: oslabit jejich obrovskou přitažlivost, namluvit lidem, že mají co dělat toliko s neuskutečnitelnou utopií, vyvolat pochybnosti o opravdových, upřímných úmyslech Sovětského svazu a o cílech jeho návrhů. Zarytí odpůrci myšlenky odzbrojení a stoupenci studené války se snaží dokazovat, že prý sovětské návrhy pomíjejí otázku kontroly odzbrojovacích opatření. Pravý opak je ovšem pravdou. Sovětské návrhy, tak jak jsou vyloženy v Deklaraci sovětské vlády z 18. září a ve zprávě soudruha N. S. Chruščova v Nejvyšším sovětu dne 31. října tohoto roku, jasně ukazují, že při všeobecném odzbrojení Sovětský svaz předvídá všeobecnou kontrolu a navrhuje, aby všechna opatření byla podřízena přísné mezinárodní kontrole, přičemž každé etapě odzbrojení by odpovídala příslušná etapa kontroly a její rozsah v každé etapě by byl v souladu s druhem a objemem odzbrojovacích opatření.

Někteří představitelé kapitalistických států přicházejí s otázkou tak zvaných mezinárodních ozbrojených sil, jež by podle nich měly po uskutečnění všeobecného a úplného odzbrojení nahradit ozbrojené síly národní. Cílem takových řečí není nic jiného, než vyvolat nedůvěru k myšlence vytvoření světa "bez armád a beze zbraní" a dokazovat, že tu vždycky bude muset být nějaká, pokud možno nukleárními zbraněmi vybavená síla, která bude hrozbou jejich použití držet národy na uzdě. Takové představy jsou v rozporu se zdravým rozumem a nikterak neodpovídají smyslu a podstatě myšlenky všeobecného a úplného odzbrojení. Není třeba příliš velkého důmyslu, aby se za nimi rozeznalo čertovo kopýtko zprofanované politiky z pozice síly.

Konečně je třeba se zmínit i o pokusech vyložit sovětské odzbrojovací návrhy jako jakési ultimatum, navrhující buď uskutečnit celý komplex návrhů, nebo nechat věci při starém. Stačí však jen letmý pohled na Deklaraci sovětské vlády, aby bylo zřejmé, že nic není vzdálenější pravdě, než toto tvrzení. Je nesporné, že všeobecné a úplné odzbrojení by definitivně rozřešilo nejdůležitější a nejnaléhavější otázku současnosti a vedlo k trvalému míru. Sovětská vláda však pro případ, že západní mocnosti nebudou ochotny nyní přistoupit na všeobecné a úplné odzbrojení, jasně prohlásila, že považuje za možné a nutné dohodnout se alespoň o částečných krocích k odzbrojení. K nim patří zákaz nukleárních zbraní a především zastavení jejich zkoušek, vytvoření pásma kontroly a inspekce a snížení stavů zahraničních vojsk na území příslušných evropských států, vytvoření bezatomového pásma ve střední Evropě, odvolání všech cizích vojsk z území evropských států a likvidace válečných základen na cizích územích, uzavření paktu o neútočení mezi členskými státy Severoatlantického paktu a Varšavské smlouvy a dohoda o odvrácení nenadálého útoku jednoho státu na druhý. Sovětská vláda mimoto prohlásila, že je ochotna projednat i jiné návrhy a připomínky, pokud budou směřovat k vyřešení problému odzbrojení.

Tak je to tedy s argumenty a manévry odpůrců odzbrojení. Tito odpůrci nezůstávají však jenom u slov. V rozporu s pozitivním vývojem mezinárodní situace sahají, i když ne tak nezastřeně jako v minulosti, k některým akcím, které mají zvýšit mezinárodní napětí a oslabit vyhlídky na dosažení dohody o sovětských odzbrojovacích návrzích a o jiných palčivých mezinárodních problémech. Mohli se již na řadě příkladů přesvědčit, že jim v široké veřejnosti pšenice nepokvete. O tom svědčí na příklad dokonalé fiasko tak zvaného Týdne porobených národů, jímž se pokusili zhoršovat mezinárodní vztahy. Je historickou skutečností, že o uspořádání svého života si rozhodl lid socialistických zemí sám a že pokusy vměšovat se do jejich vnitřních věcí jsou předem odsouzeny ke krachu. (Potlesk.) Přesto je třeba tyto rušitele míru, pracující veřejně nebo v skrytu proti zmírnění napětí a proti mezinárodnímu dorozumění, neustále odhalovat, pranýřovat, dosáhnout jejich izolace a zajistit vítězství sil, které bojují za zlepšení ovzduší v mezinárodních vztazích a vyhlídek na upevnění míru na celém světě.

Dostává-li se "argumentaci" zmíněných rušitelů míru dosud občas podpory v projevech některých vedoucích státníků západních zemí, lze to považovat jen za výraz politováníhodné krátkozrakosti nebo nedostatku smyslu pro odpovědnost.

Lze jen uvítat přijetí společné sovětsko-americké rezoluce o odzbrojení na XIV. Valném shromáždění Organizace spojených národů, k níž se připojilo jako spoluautoři všech 80 dalších členských států. Jednomyslné přijetí takové společné rezoluce právě v otázce odzbrojení ukazuje, že dnes není možné stavět se před očima světové veřejnosti odmítavě k myšlenkám a návrhům, které mají podporu převážné většiny lidstva. Je třeba, aby západní mocnosti při meritorním jednání dokázaly svou vůli a ochotu skutečně přispět k řešení této otázky.

Soudružky a soudruzi, před námi jsou jednání, která mají v souladu s nově se vytvářející mezinárodní situací postupně odstranit neblahé důsledky studené války a postavit vztahy mezi státy různých společenských soustav na rozumné základy. Těmito základy jsou zásady mírového soužití, o jejichž uplatnění jsme nikdy nepřestali usilovat a jež se dnes ve světě vítězně prosazují.

V důsledku obrovských úspěchů, dosažených v budování komunismu a socialismu v Sovětském svazu a v ostatních socialistických zemích, vytvořil se na světovém dějišti takový poměr sil, kdy si skutečně lze těžko představit člověka se zdravým rozumem, který by mohl doporučit jinou cestu rozvoje vztahů mezi státy s různým společenským zřízením, než cestu mírového soužití. To se dnes stává stále více uznávanou skutečností. Nezadržitelně se prosazuje zásada, kterou jsme vždy hlásali: Nechť se rozpory mezi státy řeší mírovými prostředky, jednáním a dohodou. (Potlesk.) Nechť se skoncuje s vyhrožováním silou a s pokusy o vměšování do vnitřních záležitostí druhých zemí, nechť se o tom, který společenský řád je lepší, rozhodne na poli mírového soutěžení.

Soudíme, že dozrál čas, kdy za nové situace je možno vyřešit nejnaléhavější problémy, které zůstaly otevřené z dob nejprudší studené války. Má-li se tak stát urychleně a v souladu se zájmy všech národů, je nezbytně třeba svolat bez průtahů konferenci na nejvyšší úrovni, na níž by nejodpovědnější představitelé, vybavení dostatečnou autoritou, dosáhli dohody o problémech, které vyvolávají největší znepokojení ve světě a brání dalšímu uvolňování mezinárodního napětí. V nynější situaci považujeme za nutné projednat především problém odzbrojení a otázky souvisící s nutností likvidovat pozůstatky druhé světové války, to jest uzavření mírové smlouvy s Německem a odstranění nenormální situace v západním Berlíně. Jsme přesvědčeni, že věci míru neslouží průtahy v souvislosti se svoláním této konference, ani akce a kroky, které mohou nepříznivě ovlivnit mezinárodní ovzduší před jejím svoláním. V duchu svého prohlášení k ženevské konferenci ministrů zahraničních věcí jsme plně odhodláni všemožně napomáhat k tomu, aby se toto ovzduší před konferencí šéfů vlád neustále zlepšovalo a aby tak trvale sílily vyhlídky na její úspěšný průběh a výsledky.

Soudružky a soudruzi, Československá republika podala v minulosti řadu důkazů o tom, jak hluboce jí leží na srdci zájmy míru, jak pevně je odhodlána přispět k dalšímu zlepšování vztahů mezi státy a k řešení nejnaléhavějších otázek, zejména pak problému odzbrojení. Spolu s ostatními zeměmi socialistického tábora přistoupili jsme po příkladu Sovětského svazu i my k jednostranným odzbrojovacím opatřením a v letech 1955 až 1958 jsme třikrát snížili stav svých ozbrojených sil celkem o 64 000 mužů. Je jen třeba litovat, že na straně západních mocností nedošel tento krok následování.

Československo rovněž aktivně vystupovalo za účinné odzbrojení na jednáních o těchto otázkách na mezinárodním fóru, zejména na Valných shromážděních Organizace spojených národů. Účastnili jsme se konference expertů o vypracování návrhů kontrolních opatření k budoucí dohodě o zastavení pokusných jaderných výbuchů, která se konala v Ženevě v létě 1958. Přistoupili jsme k jednání této konference ze stanoviska, že dohoda o otázce zastavení pokusných výbuchů by významnou měrou přispěla ke snížení hrozby atomové války, zvyšované postupným zdokonalováním nejničivějších zbraní, a k odstranění nebezpečí, jež pokračování ve zkouškách představuje pro zdraví nynějších i příštích generací. V současné době bylo na probíhající ženevské konferenci tří velmocí o zastavení pokusů s jadernými zbraněmi dosaženo jistého pokroku a je nyní na západních mocnostech, aby již dále nezdržovaly uzavření dohody o zastavení pokusných jaderných výbuchů. Českoslovenští představitelé se účastnili konference členských států Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu o opatřeních k odvrácení nenadálého útoku, svolané z podnětu vlády Sovětského svazu na konec roku 1958 do Ženevy. Naše delegace usilovala společně s ostatními spojeneckými delegacemi o vypracování praktických doporučení a opatření k zabránění nenadálému útoku, jež by měla být učiněna současně s určitými kroky v oblasti odzbrojení. Průběh jednání a vývoj po nich jasně prokázaly, že jen vinou západních mocností nebylo na této konferenci dosaženo žádoucích výsledků a že její jednání nebyla obnovena.