Při osvojování si vojenského mistrovství jsou naši vojáci současně vychováváni v nadšené budovatele socialismu a aktivně se podílejí na plnění politických, hospodářských a kulturních úkolů země. V myslích našich vojáků jsou úkoly budování a obrany socialismu nerozlučně spojeny. V tomto duchu je vedena výchova v armádě a v tomto duchu jsou naši vojáci vždy připraveni po boku Sovětské armády, v rámci Spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy bránit věc socialismu. (Potlesk.)

Vlivné kruhy na Západě pod tlakem světového veřejného mínění nemohou otevřeně odmítat odzbrojení, hrozí se však mírových perspektiv, protože pochybují o svých úspěších při mírovém soutěžení. Nechtějí respektovat a činy dokumentovat touhu a vůli národů po míru. Tyto kruhy si nemohou jinak představit vztahy mezi národy a státy než z posice síly a na pokraji války. To proto, že v udržení takové situace vidí jediný možný způsob, jak si zachovat velké zisky, které jim plynou do kapes z horečného zbrojení.

Nové velké snížení sovětských ozbrojených sil nemůže nepřispívat k rychlejšímu tempu růstu hospodářství Sovětského svazu. Úspěchy na tomto poli, překročení plánů sovětské sedmiletky i skvělé úspěchy sovětské vědy a techniky v dobývání vesmíru, sovětské družice a luníky, jakož i poslední úspěšné zkoušky se zvlášť silnými raketami stále více otřásají sebevědomím představitelů těch západních kruhů, kteří často vystupují "z pozice síly".

Představitelé těchto vládnoucích kruhů, aby zmátli veřejné mínění ve svých zemích i ve světě, mluví o míru, ale slova nedokazují činy. A proto jsou jim tak nepříjemné mírové činy Sovětského svazu a snaží se je všemožně zlehčovat a překrucovat. Provokačně by chtěli dokázat, že snížení sovětských ozbrojených sil o ¹/₃ a snížení vojenských výdajů není přínosem pro mír. Přitom dobře vědí, že ten, kdo by se připravoval k agresi, nenabízel by uzavření dohody o nenapadení, neusiloval by o zastavení zkoušek jaderných zbraní, neprosazoval by všeobecné a úplné odzbrojení a nesnižoval by početní stav armády, ale byla by mu dobrá, jak se říká "každá rota ve zbrani".

Přesvědčivým důkazem o mírovém úsilí je srovnání praktických mírových činů Sovětského svazu a celého socialistického tábora s politikou a akcemi států NATO.

Státy NATO nejen že udržují své armády na vysokých počtech, ale ještě zvyšují jejich stavy i výdaje na zbrojení. Na příští finanční rok, především na další raketové a atomové vyzbrojování, žádá Eisenhower 45,6 miliardy dolarů. To je 57 % rozpočtu USA, což je podstatně více, než vydávaly za světové války.

Přes protesty všeho lidstva a proti zájmům míru jde NATO dále cestou horečného zbrojení. Byl proveden výbuch francouzské atomové pumy. Také USA hodlají obnovit zkoušky nových typů jaderných zbraní. Urychlují raketové vyzbrojování vojsk NATO a otevřeně se již diskutuje o předání amerických atomových zbraní armádám členských států NATO a mezi nimi i bundeswehru. Bundeswehru jako hlavní úderné síle NATO je věnována všestranná pozornost a podpora. S růstem jeho síly získávají bývalí hitlerovští generálové stále větší vliv ve velení silám NATO.

Tyto a řada dalších skutečností nesvědčí o mírovém úsilí, nemohou být zamaskovány mírumilovými frázemi. Je proto i nadále třeba soustavné bdělosti a dalšího vytrvalého úsilí v boji o mír.

Nemůžeme zejména přehlížet vývoj v Německé spolkové republice, kde revanšismus a militarismus se dále rozrůstá a stupňují se hrozby i provokace proti socialistickým státům, zejména nám, sousedům NSR. Vládnoucí kruhy západního Německa vytrvale odmítají uzavření mírové smlouvy s Německem, snaží se bránit úspěšnému jednání mezi velmocemi a činí pokusy zmařit výsledky, jichž bylo v jednání dosaženo.

Západoněmecký ministr obrany Strauss veřejně prohlásil, že výraz "duch Camp Davidu" je komunistickým propagandistickým trikem, jehož cílem je likvidace studené války, čímž přiznal, že západoněmeckým vládnoucím kruhům program likvidace studené války není blízký a myšlenka horké války není vzdálená. Také kancléř Adenauer v zahraničně politické rozpravě Spolkového sněmu minulý týden dal na srozuměnou, že bonnská vláda bude nadále pokračovat ve své protimírové politice, mařit jakoukoliv dohodu o západním Berlíně, torpedovat snahy o mezinárodní uvolnění a pokračovat ve vyzbrojování bundeswehru. Sekundovali mu Brentano, který tvrdil, že "západní Berlín patří Spolkové republice", a také poslanec Schneider, jenž prohlásil: "Nehodláme diskutovat o mírové smlouvě, dokud nebude obnoveno Německo z roku 1937."

Z toho je jasné, jaká je politická linie bonnské vlády. V projevu v Königswinteru Adenauer ještě zvýraznil tuto politiku, když k sovětským návrhům na odzbrojení a zajištění světového míru řekl: "Dělat to, co chce Chruščov, je špatná cesta," a dodal: "Nevěříme ve zmírnění napětí." O politice a cestě bonnské vlády nenechá nikoho na pochybách odpověď Adenauera na blahopřání bundeswehru k jeho 84. narozeninám, když říká:

"V takových dobách, jako jsou dnešní, má politika pouze tolik síly, kolik představuje síla, která za ní stojí (tj. vojenská). Jestliže nebudeme mít tuto sílu, nemůžeme dělat žádnou politiku."

A to je otevřené přiznání k politice agrese. V provokačním projevu v západním Berlíně dokonce tvrdil, že dojde-li k atomové válce, nezbude ze Sovětského svazu zhola nic. Jak je vidět, Adenauer si nevzal poučení z osudu fašistických pohlavárů a jde jejich cestou.

Tato kazimírská politika, tyto cíle západoněmeckých militaristů a revanšistů se projevují v urychlené výstavbě a raketovém vyzbrojování bundeswehru. Bundeswehr měl koncem minulého roku 245 000 mužů. Do konce r. 1960 bude vedle početných amerických vojsk stát na našich hranicích a hranicích NSR 12 divizí bundeswehru. Otevřeně se přiznává, že rok 1960 je teprve začátkem "konečné fáze" jeho výstavby. Stále je kladen důraz na získání dalších dobrovolníků k dlouholeté vojenské službě, tj. na vytvoření velké rezervy velitelských kádrů. Začalo se s procvičováním a výstavbou záloh. Počítá se, že NSR má 4 000 000 mužů s výcvikem v německé fašistické armádě, kteří jsou schopni použití po krátkém přecvičení. Je třeba vidět, že plány výstavby armády se plní s předstihem a bundeswehr roste kvalitativně i kvantitativně.

S růstem vojenské síly a revanšismu se množí i provokační akce západního Německa. Množí se přímé letecké provokace. Jestliže v r. 1958 došlo k 18 narušením československého vzdušného prostoru, to v r. 1959 se tato narušení zvýšila na 36. Přitom počet narušení vojenskými letouny stoupl ze 7 v r. 1958 na 23 v r. 1959. Naše vláda proti těmto provokacím nejednou protestovala.

V prvním únorovém týdnu letošního roku provedli bonnští militaristé se svými americkými partnery v těsné blízkosti našich hranic rozsáhlé manévry pod krycím názvem "Winterschilt", kterých se zúčastnilo na 60 000 vojáků za přítomnosti 200 generálů. Tato drzá provokace, které se poprvé tak masově zúčastnily německé a americké jednotky, nemá v blízkosti našich hranic, co do rozsahu a místa provedení, obdobu ani za Hitlera. Výstavba a vyzbrojování bundeswehru, jakož i celková politika vlády NSR hovoří o tom, že za našimi západními hranicemi vyrostla nebezpečná hrozba míru. Na tomto základě, jak se doslovně říká v Deklaraci členských států Varšavské smlouvy, možno dojít pouze k závěru, že "vláda Německé spolkové republiky počítá s tím, že může nastat vhodná doba pro změnu hranic stanovených v Evropě v důsledku porážky fašistického Německa. To však za současných okolností ve skutečnosti znamená kurs na rozpoutání nové války..." A proto my, jako sousedé NSR, kteří jsme byli v době Mnichova jednou z prvních obětí agrese fašistického Německa, nemůžeme přehlížet tyto skutečnosti a musíme zachovávat při veškerém úsilí o zmírnění mezinárodního napětí vysokou bdělost a ostražitost.

Výše uvedené skutečnosti nás nutí reálně posuzovat situaci. Od svého vzniku snížila organizace Varšavské smlouvy, jejíž součástí je naše Československá lidová armáda, celkový stav svých ozbrojených sil o 2 milióny 596 500 mužů a současné jednostranné snížení sovětských ozbrojených sil zvýší toto číslo na 3 796 500 mužů. To je společný přínos členských států Varšavské smlouvy k odzbrojení. Naše republika již třikrát jednostranně snížila počet svých ozbrojených sil celkem o 64 000 mužů, což představuje hodnotu pěti bojových divizí. Mohli jsme tak jednat proto, že v obraně naší vlasti se opíráme o pevné a nerozborné přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a ostatními státy Varšavské smlouvy. (Potlesk.)

Udržujeme minimální počet armády, o čemž svědčí rok od roku klesající výdaje na obranu a bezpečnost v našem rozpočtu, které činí pouhých 8,5 % rozpočtových výdajů. Soudě nejen podle prohlášení, ale i podle všech činů, nikdo nemůže pochybovat o mírovém úsilí naší strany a vlády, jakož i všeho československého lidu.

Budeme bděle sledovat, co se děje za našimi západními hranicemi. Na nadcházejícím březnovém jednání ve Výboru deseti zemí budeme všestranně podporovat návrh Sovětského svazu a usilovat o nejrychlejší vypracování smlouvy o všeobecném a úplném odzbrojení. (Potlesk.)

Jsme přesvědčeni, že národy prohlédnou pokusy zastánců "studené války" zmařit mírové úsilí a dosáhnout svých nespravedlivých politických cílů i za cenu pustošivé raketové a jaderné války a přinutí je k řešení všech mezinárodních otázek mírovou cestou.

Nechť ti, kdož usilují o rozpoutání nové světové války, si uvědomí, že ve světě se nezadržitelně mění poměr sil, že síly míru již značně převyšují síly války. Naše vlast a celý náš socialistický tábor v čele s SSSR je nepřístupnou tvrzí. Jakákoliv agresívní dobrodružství západoněmeckých militaristů a jejich pomahačů jsou předem odsouzená ke krachu. Pevnou důvěru a záruky v tomto směru nám poskytuje opětné prohlášení uvedené v Deklaraci členských států Varšavské smlouvy o tom, že "sjednocená síla socialistického tábora je pevnou zárukou toho, že nebudou trpěny ani pokusy o útok na nezávislost NDR nebo o nové uchvácení západních území Polska nebo narušení nedotknutelnosti hranic Československa". (Potlesk.)

Československý lid může proto s důvěrou hledět do budoucnosti, dále věnovat svou hlavní pozornost a tvůrčí síly dobudování socialismu v naší vlasti. Československá lidová armáda bude jako vždy v pevné jednotě s ostatními armádami států Varšavské smlouvy stát bděle na stráži své socialistické vlasti, socialistického tábora a míru. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Děkuji soudruhu ministrovi za jeho projev.

Slovo má nyní poslanec Vecker.

Posl. Vecker: Soudružky, soudruzi, poslanci!

Provolání Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik k parlamentům a vládám všech států, které dnes projednáváme, volá po dalším zesílení mírového úsilí, jehož je nezbytně zapotřebí k tomu, aby úspěchy, dosažené již v boji proti hrozícím válečným mračnům, byly vbrzku znásobeny novými vítězstvími. Také mladí lidé v naší zemi vítají toto Prohlášení a rozhodnutí Nejvyššího sovětu SSSR snížit stav ozbrojených sil o dalších 1 200 000 mužů i Deklaraci politického poradního výboru členských států Varšavské smlouvy, neboť každý z těchto dokumentů svou jednotou slov a činů a reálností návrhů v něm obsažených rozhodným způsobem přibližuje perspektivu světa bez válek a strádání.

Nastolení trvalého míru, odzbrojení, uvolnění obrovských prostředků na mírový rozvoj se dotýkají každého. Ale dvojnásob se dotýkají mladé generace, neboť ona by nejvíce pocítila jejich blahodárný účinek.

Jaká vzrušující perspektiva se otevírá před mládeží celého světa uskutečněním odzbrojení.

Mladé pokolení naší země, stejně jako naši druzi v celém táboře socialismu hledí kupředu k veliké budoucnosti. Před tímto pokolením, které vyrůstá v šťastném životě socialistické země, se rýsuje komunistická budoucnost. A tato mládež pomáhá budovat mírovou perspektivu, pro ni se učí a připravuje. Je naplněna myšlenkami přátelství mezi národy a proto rozhořčeně odsuzuje ty, kteří proti vůli národů chtějí zůstávat na pozicích studené války.

Mladí lidé dychtivě sledují veliké objevy vědy a techniky, jsou vzrušeni představou o cestách prvních astronautů.

A taková je mládež v celém světě. Přesto, že v kapitalistickém Západě vychovávají mládež k pesimismu a beznaději, zabijáctví a cynismu, poznali jsme mnoho mladých lidí, jimž imponuje nikoliv výbuch ničivé zbraně v Saharské poušti jako projev domnělé síly, ale fotografie odvrácené strany Měsíce a emblém Sovětského svazu na Měsíci. (Potlesk.)

Atomčíci se tváří silácky, ale zaspali dobu. Jestliže kdysi lidstvo mohlo o odzbrojení jen snít, dnes se tato touha stala ze snu prvořadým požadavkem. Tato změna se mohla stát jen a jen proto, že skončila doba, kdy imperialisté, protože měli sílu, měli i právo. Kdo má zásluhu na této historické změně? Je to zásluha mohutného růstu Sovětského svazu a ostatních zemí socialismu, síla osvobozených stamiliónů lidí.

Myšlenky míru, přátelství, požadavek odzbrojení se staly základním cílem naprosté většiny lidstva ve světě, obrovskou silou, která si proti všem nástrahám a záludnostem vyznavačů války razí cestu vpřed. Jejím vynikajícím vítězstvím byl i VII. světový festival mládeže a studentstva ve Vídni.

Vzpomeňte si na přímo bubnovou palbu reakce proti tomuto vídeňskému setkání. Na její hysterické úsilí využít okolnosti, že Festival poprvé se konal v kapitalistické zemi, k jeho rozbití a tedy i k rozbití myšlenky, pod jejímž praporem se konal.

Třikrát víc prostředků než bylo vynaloženo na zorganizování Festivalu věnovali jeho rozbíječi na akce proti němu.

A výsledek? Západoněmecký buržoazní časopis "Der Stern" to vyjádřil velmi lapidárně. Cituji: "Poprvé se konal Festival na Západě a ťsvobodný světŤ zaspal ve Vídni svoji velkou příležitost. Mír a přátelství - proti tomuto jednoduchému heslu nedokázal Západ postavit nic rovnocenného. Všechny pokusy o protiakce neúčinně vybouchly."

Myslím, že je třeba tentokrát se závěrem tohoto časopisu souhlasit. A ubezpečit všechny ty, jejichž jménem lituje nezdaru protifestivalových a tedy protimírových akcí, že ztroskotají i všechny další, pokud se jich vyznavači války odváží. (Potlesk.)

Připravovali se na nás, zejména na mládež socialistických zemí, jak ji oslní tzv. kapitalistickou svobodou a demokracií založenou na svobodě vykořisťování a koloniálním útisku, ale dostali od mládeže celého světa a od naší mládeže v přední řadě pádnou odpověď.

Svět se podstatně změnil. Lidé, alespoň jejich valná část, se už nedají ukolébat mlhavými formulacemi starého diplomatického slovníku. Chtějí mít jasno a dovedou počítat.

Sovětský svaz navrhuje odzbrojit. Úplně odzbrojit. Tak, jak o tom hovořil soudruh Chruščov na minulém Valném shromáždění OSN. Každý dobře ví, že tento návrh není projevem nějaké slabosti, ale svědectvím neochvějné jistoty a morální síly socialismu.

Lidé vědí: V současné době padne ročně ve světě na zbrojení asi 100 miliard dolarů.

Kdyby byl realizován návrh Sovětského svazu, nejenom že by prostě zanikla jakákoli možnost rozpoutání nové války, ale nadto by bylo možno oněch 100 miliard použít pro blaho člověka.

Snížení a postupné odbourání vojenských výdajů, respektování práva národů na sebeurčení, rozvoj normálních hospodářských styků spolu s dalšími opatřeními by umožnilo podstatně zlepšit především životní podmínky mládeže v celém světě.

Nechci opakovat dostatečně známá fakta, ale není naškodu připomenout si, že podle oficiálních údajů jen méně než třetina mládeže ve světě má možnost navštěvovat základní školu, více jak jedna miliarda obyvatel naší planety je negramotná a dvě třetiny dětí trpí podvýživou.

Uvažme jen, kolika lidem by bylo možno umožnit vzdělání zlikvidováním jedné jediné americké základny v některé nerozvinuté zemi, v níž je umístěna, když výroba jediné americké rakety "Atlas" stojí 35 miliónů dolarů!

A přece se ještě i dnes, poté, co se díky iniciativě Sovětského svazu podařilo roztavit nejsilnější ledy studené války, najdou takoví, kteří to všechno nechtějí vidět. Kteří se ani za mák nechtějí poučit a tlučou bez ustání do válečnického bubnu, aniž by přitom pozorovali, že sedí skoro v prázdném sále.