Dosavadní růst síly našeho hospodářství postavil naši republiku na přední místo ve světě. Dobře jsme obstáli v mírovém soutěžení a pomohli jsme ukázat přednosti socialistických výrobních vztahů, sílu osvobozené dělnické třídy.

Porazili jsme na hlavu západní propagandu, že investice do lehkého průmyslu přináší okamžité zvýšení životní úrovně.

Naše investiční výstavba řízená podle zásad proporcionálního rozvoje národního hospodářství je pro nás nejen zárukou zvyšování životní úrovně pracujících, ale vytváří z naší republiky pevný článek mírového tábora.

Celý rozpočet na r. 1960 a v nemenší míře jeho investiční část - jsou důkazem správného vedení našeho státu Komunistickou stranou Československa a vládou republiky. Jsou to krásné perspektivy, pro které budeme všichni nadšeně ze všech svých sil pracovat. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Dávám slovo posl. inž. Šiškovi.

Posl. inž: Lubomír Šiška: Soudružky a soudruzi poslanci!

V uplynulém roce se náš průmysl paliv vcelku vyrovnal se svými úkoly. Hrubou těžbu uhlí splnil na 101,6 %, přičemž odbytová revírní těžba byla rovněž překročena o 1,5 %. Tím se náš uhelný průmysl zařadil v mezinárodním srovnání v těžbě kamenného uhlí na hlavu na 6. místo na světě, v těžbě hnědého uhlí na hlavu dokonce na 2. místo na světě. Zejména v posledních dvou letech překonal tedy náš průmysl paliv své základní obtíže a nedostatky a z odvětví, které ohrožovalo potřebný prudký rozvoj našeho národního hospodářství, stalo se jeho významnou aktivní složkou.

Nelze ovšem říci, že by byly překonány všechny obtíže a překážky, i když sledujeme s uznáním nynější výsledky práce i dřívějšího neplniče velkobaně Handlová. Těžiště problematiky spočívá především v našem ostravsko-karvínském revíru, i když se i on vyrovnal s úkoly minulého roku a rovněž za měsíc leden překročil těžbu o 2,7 %.

V tomto našem nejdůležitějším revíru, který dobývá převážně koksovatelné uhlí, je nutno ještě na některých šachtách se vyrovnat i s otázkami kvantitativními, to jest těžit takové množství uhlí, aby nebyl ohrožován především rozvoj metalurgického průmyslu jednak u nás a jednak ve spřátelených lidově demokratických zemích, zvláště v Maďarsku a Německé demokratické republice. Mluvím zde o otázkách kvantity proto, že na některých šachtách je situace mimo jiné ztěžována především tím, že je nutno za pochodu, tj. při neustálém růstu těžby, provádět složité rekonstrukce a obnovy zařízení, které nemají v historii našeho hornictví obdoby.

Důležité je však řešit i otázky kvalitativní, jak to vyžadují zájmy našeho národního hospodářství. Zde již nemůžeme být tak spokojeni jako při posuzování výše těžby. Vždyť např. za 11 měsíců uplynulého roku překročil ostravsko-karvínský revír vlastní náklady na tunu uhlí téměř o 4 Kčs, tj. o 2,5 % a na plánovanou akumulaci zůstal revír našemu národnímu hospodářství dlužen 31 %.

Nechci zde provádět podrobný hospodářský rozbor práce našeho revíru, ale chci ukázat, že kolektivy na šachtách jsou si dobře vědomy významu dobrého hospodaření a že pod vedením naší strany o podstatné zlepšení v tomto směru také usilují.

Mezi ztrátové položky patří např. přílišné ztráty kovové výztuže. Normativ pro tyto ztráty činí v revíru u železných stojek 3 %, u ocelových stropnic 4,5 %. Je však v našem revíru řada šachet, které tyto normativy vysoce překračují a způsobují tak značné škody ve ztrátách hotového materiálu, ve kterém je obsaženo mnoho práce našich hutníků, strojařů i dalších dělníků a techniků. Na jámě Ludvík převzaly však v minulém roce tři kolektivy kovovou výztuž do socialistické péče a po dohodě s celozávodním výborem strany, ROH i správou závodu si snížily normativ ztrát na 1,8 %. A jaké jsou výsledky? Tak např. kolektiv havířů, pracujících v 10. sloji, vedený předákem s. Chrabařem, dosáhl v lednu ztrát pouze 0,63 %. Tímto výsledkem jednak podkročil nejenom platný normativ našeho revíru, ale i normativy pokrokovější, platné především v Sovětském svazu, lidově demokratickém Polsku i západním Německu. Soudruzi v tomto kolektivu dokázali, že při organizovaném úsilí našich havířů i techniků jde docílit vynikajících výsledků i v tomto směru.

Z uvedeného příkladu je tedy vidět, že náš revír se chce vypořádat i s hospodářskými výsledky. Je však rovněž třeba toto úsilí podpořit ze strany nadřízených orgánů vyřešením některých problémů, jako např. provedením dohody o nutném snížení cen železných stojek a ocelových stropnic. Tyto jsou zatím tak vysoké, že zvláště ve slojích o menší mohutnosti je používání dřeva při vyztužování z hlediska hospodářského výsledku šachty levnější než používání ocelové výztuže, což jistě není v souladu se zájmy našeho hospodářství. Dále je třeba, aby národní podnik v Dubnici nad Váhom, který tuto železnou výztuž vyrábí, zlepšil její kvalitu i rozšířil sortiment tak, jak to důlní poměry vyžadují. Ke zlepšení hospodaření dřevem, kde rovněž na řadě šachet vzniká překračování spotřeby a tím i materiálových nákladů, by posloužilo provedení úpravy norem mezi příslušnými ministerstvy, neboť zatímní normy jsou pro dodavatele příliš měkké a vedou např. k nehospodárnému používání dřeva o větších tloušťkách, než je pro důlní poměry zapotřebí.

Jsme v revíru přesvědčeni, že při zvýšeném úsilí všech havířů, techniků, funkcionářů a přechodných pracovníků a při zlepšeném zajištění nutných potřeb našeho revíru docílíme i v tomto směru v roce 1960 podstatně lepších výsledků.

Další důležitou otázkou je produktivita práce v našem revíru. Při zvyšování výkonů nedocílili jsme za uplynulá léta druhého pětiletého plánu podstatnějšího růstu. Vždyť od roku 1956, kdy bylo docíleno důlního výkonu 1957 kg na hlavu a směnu, docílil revír v minulém roce důlního výkonu 2060 kg/hl/sm, čili za první čtyři roky druhé pětiletky vzrostl důlní výkon pouze o 103 kg, což činí 5,26 %.

Touto nedobrou situací v revíru zabývalo se v druhé polovině minulého roku zasedání krajského výboru KSČ a obrátilo se dopisem na všechny pracující našeho revíru se žádostí o zjednání nápravy.

O jak důležitou otázku jde, ukáže nám malý příklad. Měl-li by se náš revír vyrovnat s úkoly třetího pětiletého plánu, bylo by třeba pro jejich zajištění přisunout do revíru dalších 28 000 nových lidí. To ovšem znamená, současně vybudovat pro ně nové město o velikosti dnešní Poruby a Havířova. Naopak při plnění nutného vzestupu produktivity práce bude třeba do revíru pouze 8000 nových lidí. Zbývajících 20 000 lidí bude moci pomáhat v ostatních sektorech našeho národního hospodářství a urychlovat tak jeho vývoj.

Praktické výsledky práce komunistů a ostatních havířů a techniků na plnění úkolů daných dopisem KV KSČ se již ukazují. Jistě jste všichni četli v uplynulých dnech zprávu v novinách o překonání světového rekordu v kombajnové těžbě kolektivem předáka s. Valdemara Mazurka z dolu Čs. Pionýr. Nešlo v tomto případě pouze o překonání světového rekordu, bylo zde především nadšení všech lidí, dobré vedení a organizace práce, jaká by měla být na všech pracovištích. Výsledek pak prokázal ostatním kolektivům a technikům na našich šachtách, že cíle KV KSČ jsou nejen splnitelné, ale že je možno je i překročit.

Kolektiv, který soutěží o udělení hrdého titulu Brigáda socialistické práce, nepracoval zrovna v ideálních přírodních podmínkách. Přesto jejich porub měl průměrnou délku 201 m, což je téměř dvojnásobek oproti průměrné délce porubů v našem revíru. Přitom dosáhl od 3. ledna do 31. ledna t. r. postupu 2,40 m za 24 hod. Průměrný denní postup v našem revíru za rok 1959 činil 1,16 m. Kolektiv tedy dokázal, že úkol, maximálně koncentrovat těžbu v porubech prodlužováním jejich délek i zvyšováním denních postupů za pomoci příslušné mechanizace, je úkol reálný. Přitom dosáhl kolektiv porubu výkonu okolo 14 t na hlavu a směnu, i když - jak zdůrazňuji - nebyly přírodní podmínky ideální a naopak vlnovité uložení způsobovalo soudruhům mnohdy potíže. Je třeba zdůraznit i to, že kolektiv pracoval pomocí čtyřsměnného provozu po 6 hodinách při střídání přímo na pracovišti a docílil tedy tohoto výsledku bez jakékoliv přesčasové práce, naopak, při kratší pracovní době. Dal tedy tím příklad celému revíru hodný k následování zvláště při přípravě revíru k přechodu na pětidenní pracovní týden.

Na všech šachtách v našem revíru byly dokončeny v uplynulém měsíci práce na plánech technického rozvoje. V současné době je dokončována prověrka těchto plánů. Je tedy v revíru vůle, chuť i technické předpoklady s otázkami zvyšování produktivity práce se beze zbytku vypořádat.

Je však třeba též ze strany ministerstva paliv i ostatních ministerstev - výrobců zajistit našim havířům a technikům potřebné strojní zařízení. Vždyť si musíme uvědomit, že přesto, že nejsme s otázkami růstu produktivity práce na našich šachtách spokojeni, přesto náš revír dociluje výkonů hodných světového měřítka. Chceme však nejen dostihnout, chceme mnohem více.

K tomu účelu je třeba zajistit včasnou výrobu např. pásových dopravníků o větších šířkách, zajistit výrobu výkonných foukacích strojů pro umožnění zakládání porubů a tím docílení bezpečnější práce a zmenšení důlních škod na povrchu. Dále je třeba urychlit výrobu spolehlivých těžních zařízení pro větší délky porubů zvláště v nízkých mocnostech i zlepšit odtěžení na pásových chodbách zavedením výroby tzv. železných pásů. Především ostatní ministerstva si musí uvědomit, že přírodní poměry na našich dolech jsou složité, často i na jedné a téže šachtě různé. Nevystačíme tedy s jedním nebo dvěma typy strojů. Je tedy třeba urychleně vyvinout nebo dovézt kombajny pro slabé sloje a na druhé straně pro sloje velmi mohutné.

Oprávněných potřeb revíru je řada. Vypracované plány technického rozvoje se s otázkou "co a jak" vypořádávají beze zbytku. Aby se však plány staly skutečností, je třeba zlepšit koordinaci i zajišťování výroby těchto zařízení ze strany ministerstva paliv i sdružení, je třeba, aby si pracovníci ostatních odvětví našeho hospodářství uvědomili, že naši havíři potřebují strojní zařízení proto, aby mohli docilovat podstatně vyšších výkonů bez zvyšování fyzické námahy, ale právě naopak, při zkracování pracovní doby, jak o něm hovoří usnesení ÚV naší strany. Je třeba také, aby naše výzkumné a vývojové ústavy okamžitě přepracovaly své plány na rok 1960 i třetí pětiletku a termíny řady důležitých úkolů pro náš uhelný průmysl podstatně zkrátily a ne, jak tomu v mnoha případech je, předpokládat vyřešení důležitých otázek prakticky až po ukončení třetí pětiletky. Soudruzi v těchto ústavech si musí uvědomit, že naši havíři očekávají od nich pomoc právě teď, v roce 1960, tak důležitém pro výsledek našeho třetího pětiletlého plánu, v němž zahájíme pochod na cestě ke komunismu.

Náš revír dluží našemu národnímu hospodářství za první 4 roky naší druhé pětiletky 137 630 tun normativní těžby. S touto skutečností se nemůže smířit většina pracovníků na našich dolech. Proto v současné době se projednávají na schůzích ROH závazky na počest 15. výročí osvobození naší republiky Rudou armádou.

Některé šachty již své závazky zveřejnily. Tak např. velkodůl 1. Máje chce do 9. května t. r. vytěžit navíc 17 500 tun uhlí a vyrazit navíc 1257 m chodeb, důl Dukla do konce t. r. chce vytěžit navíc 10 000 tun uhlí a vyrazit 165 m chodeb navíc. Podobné závazky jsou i z dolů Žofie, Fučík, Ludvík, Čs. Pionýr, Vítězný únor, Stachanov a Stalin. Na ostatních dolech se závazky ještě projednávají.

Snahou revíru tedy je nejen splnit úkol roku 1960, ale vyrovnat se i s dluhem druhému pětiletému plánu. Pro splnění odbytové těžby upraveného uhlí je však důležité, aby ministerstvo hutí a rudných dolů a ministerstvo těžkého strojírenství zajistilo především vládní termíny uvedení do provozu nových úpraven uhlí, zvláště na dolech Doubrava a Antonín Zápotocký. Věříme, že u pracovníků těchto odvětví vznikne podobná soutěživost na počest slavného osvobození naší republiky jako u pracovníků uhelného průmyslu, věříme, že pomocí socialistického soutěžení odstraní i oni zatímní skluzy při výstavbě.

Naši havíři a technici jistě dokáží pak nejen splnit úkol roku 1960, ale i vyrovnat se s mankem v pětiletce.

Závěrem chtěl bych zdůraznit hluboký a zásadní rozdíl naší společnosti proti společnosti kapitalistické. Na Západě pro odbytové potíže narůstají haldy neprodejného uhlí, horníci jsou propouštěni z práce nebo přecházejí na nucenou tzv. zkrácenou pracovní dobu, samozřejmě při nižším výdělku. Kapitalisté v honbě za maximálním ziskem i za této situace šetří na úkor zdraví horníků, o čemž svědčí nedávné katastrofy např. v Belgii a jižní Africe, které nemají v hornictví obdoby. Oproti tomu u nás hornické povolání stojí dnes svým významem v národním hospodářství na předním místě. Každoročně více než 7000 horníků se léčí a zotavuje v nejpřednějších našich lázních. Další desetitisíce tráví svou dovolenou v rekreačních střediscích. Na dolech byly zřízeny desítky lékařských stanic a závodních ústavů národního zdraví, v nichž jsou horníci nejen ošetřováni při úrazech a chorobách, ale kde je pravidelně sledován jejich zdravotní stav a tak účinně předcházeno nemocem, zvláště z povolání. Rovněž horníci to jsou, kteří mají nejdelší dovolenou a nejvýhodnější sociální a důchodové zabezpečení, a to právem. Rovněž na bezpečnostní opatření jsou ročně dávány miliónové hodnoty.

Nemáme u nás odbytových potíží, neboť naše plánované hospodářství zajišťuje rovnoměrný rozvoj všech odvětví. Naopak dostali jsme úkol, zajistit při neustálém růstu těžby přechod na zkrácenou pracovní dobu 40 hodin týdně při stoupnutí mezd našich havířů. Ačkoliv je to úkol těžký a odpovědný, chceme se s ním pod vedením naší strany čestně vyrovnat. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Slovo má dále posl. Závěta.

Posl. Závěta: Soudružky a soudruzi poslanci!

Vláda republiky předkládá Národnímu shromáždění rozpočet na rok 1960. Jeho úkolem je zabezpečit na základě tvůrčí aktivity pracujících potřebné finanční prostředky pro poslední rok naší druhé pětiletky a současně vytvořit nejpříznivější ekonomické a politické podmínky pro nástup do 3. pětiletky.

Úvodem bych chtěl ještě zdůraznit, že velké loňské úspěchy mírové politiky Sovětského svazu podnítily milióny pracujících u nás i v zemích tábora míru k tomu, že všude v těchto zemích je zaznamenáván obrovský hospodářský rozmach za další ještě utužení cesty k socialismu a k nástupu ke komunismu a k vítězství nad kapitalismem. A zde nutno připomenout důležitost posledního zasedání politického poradního výboru Varšavské smlouvy, které se konalo 4. února v Moskvě a znovu dokumentovalo výrazně poctivé mírové úsilí států socialistického tábora. Deklarace členských států Varšavské smlouvy je pro nás historickým dokumentem, který nám ukazuje s jasností marxisticko-leninské analýzy spolehlivou cestu k dalšímu zmírnění napětí a k upevnění míru. Zároveň je přesvědčivým manifestem pevné jednoty celého socialistického tábora.

Z tohoto hlediska bych chtěl hovořit o úkolech československého strojírenství a hutního průmyslu v tomto roce, které za poslední léta zaznamenalo za pomoci Sovětského svazu a našich inženýrů, techniků a dělníků nebývalý rozmach. A zde opět nejdůležitější a nejodpovědnější úlohu sehrává naše Ostravsko, kde je největší těžiště pro urychlení rozvoje národního hospodářství. Ostravský kraj je největším producentem surového železa, oceli a válcovaného zboží z celkové výroby resortu hutí a proto se mezi výrobou hutí a potřebou strojírenství stává naším nejdůležitějším článkem.

Ústřední výbor Komunistické strany Československa i vláda republiky vždy věnovaly velkou pozornost Ostravskému kraji. Tato péče se ještě více projevila v návrhu na sestavení 3. pětiletky a také na sklonku minulého roku bylo vydáno několik závažných usnesení, které pomáhají řešit některé problémy v ostravském hutnictví, zejména v další výstavbě Nové huti Klementa Gottwalda, nových válcovacích tratí apod.

Je celkem známo, že v minulém roce se projevila v hutním průmyslu na Ostravsku celá řada nedostatků. Především vysoké pece nesplnily plán výroby surového železa. Jedním z důvodů byla skutečnost, že nebyla zajištěna bohatost vsázky, která byla technologickým postupem propočtena na plánovanou výrobu parametrů vysokých pecí. Dále nebyly včas a podle plánu postaveny aglomerační pásy a i tato okolnost způsobila nesplnění předepsaného plánu výroby železa. Po prověrkách a rozboru stranických, odborářských a mládežnických orgánů provedly podniky velmi rozsáhlá opatření jak na svých rudištích, tak i v aglomeracích, aby se stabilizovaly co nejrychleji vsázkové poměry u vysokých pecí.

Potíže se projevily také v dodávkách koksovatelného uhlí z ostravsko-karvínského revíru pro hutě. Nebyly plynulé a také jakost koksovatelného uhlí nebyla dodržována. Tato situace musela být řešena na vyšších hospodářských orgánech, avšak jejich řešení bylo příliš zdlouhavé. Přes tyto nedostatky zaznamenaly ostravské hutě úsporu koksu na 1 tunu vytaveného železa 11 kg oproti roku 1958.