Ďalším veľmi vážnym problémom v suchej a polosuchej oblasti Bratislavského kraja je zavlažovanie a to najmä v okresoch Bratislava, Šamorín, Dunajská Streda, Čalovo, Senec a ďalšie. Základným predpokladom pre dosahovanie vysokých výnosov na zavlažovaných plochách je predovšetkým znalosť kedy a akým spôsobom, v akom množstve je potrebné rastlinám dodať vlahu. V minulom roku v letných mesiacoch bol dostatok zrážok a preto tento rok nemožno brať ako rozhodujúci pre zavlažovanie. Značné skúsenosti so zavlažovaním a ekonomickým sledovaním boli prevádzané a vyhodnocované v minutých rokoch na cukrovarskom majetku Sládkovičovo, kde zavlažovali cca 134 ha cukrovej repy, 66 ha semenačky, 3,5 ha kŕmnej mrkvy, 25 ha kŕmnej repy a 40 ha zeleniny. Podrobne sledované a ekonomicky zhodnotené bolo pestovanie cukrovej repy na ploche 84 ha, pričom závlaha cukrovke bola daná takto: v júni 14 mm, v júli 50 mm a v auguste 55 mm, čo znamená spolu 119 mm. Cukrovka v našich podmienkach sa má zavlažovať v období tvorby bulvy, t. j. v júli a auguste 3 - 4 zavlažovacími dávkami a v dávke má byť 500 - 800 kubických metrov vody na jeden ha. Posledné zavlažovanie cukrovky sa má previesť do konca augusta. Náklady na zavlažovanie boli takéto: vykopanie 4 studní po 3293 Kčs, spolu 13 172 Kčs. Zakúpenie 4 zavlažovacích súprav 188 871 Kčs. V prevádzkovom roku išli však na ťarchu zavlažovania u studní 3292 Kčs u závlah 22 664 Kčs, spotreba nafty a benzínu 14 220 Kčs a mzdy 46 735 Kčs. Náklady spolu teda činili 86 770 Kčs. Prevádzkové náklady na 1 ha sú 1032 Kčs. Finančný príjem z dodávky cukrovky pri výnose 400 q z jedného ha činí celkove 670 889 Kčs. Priemerná cena 1 q cukrovky činila 19,55 Kčs. Na nezavlažovaných plochách dosiahol priemerný výnos 150 - 200 q. Ak prevedieme z týchto údajov konečné zhodnotenie, javí sa to takto:

Podobne prenikavé zvýšenie výroby bolo zaznamenané i pri pestovaní kukurice na zeleno. V Topolníkoch pri pestovaní kukurice na zrno boli zaznamenané tieto zvýšenia: nezavlažovaná 45 q/ha a zavlažovaná 70 q/ha. Podobné dobré výsledky boli dosiahnuté i na JRD Dedinka a Ivánka pri Dunaji.

Najviac rozšírené je zavlažovanie postrekom, pričom však doposiaľ užívané typy revoltových postrekovačov vyhovovali našej malovýrobe a nijako nemôžu uspokojiť našu poľnohospodársku veľkovýrobu, nakoľko sú málo výkonné a ich obsluha vyžaduje značnú námahu. Namáhavé je najmä ťažké potrubie, ktoré treba často prenášať. Je potrebné, aby náš priemysel urýchlene vyrábal vhodné ľahké typy hliníkové a z umelých hmôt, ako ich majú v Sovietskom sväze a v Nemeckej demokratickej republike.

Postupným pestovaním vysoko výnosných odrôd jednotlivých plodín stúpne i náročnosť na zavlažovanie v suchej a polosuchej oblasti Bratislavského kraja, kde do konca III. päťročného plánu predpokladá sa zavlažovať vyše 60 000 ha pôdy.

V celoštátnom meradle bude úloha oveľa väčšia, čím sa dosiahne zvýšenie úrodnosti pôdy, hektárových výnosov, čo znamená väčšie množstvo krmovín a z neho vyplývajúca vyššia výroba mäsa a mlieka. Toto bude jednoznačným prínosom na zvýšene životnej úrovne pracujúceho ľudu v našej socialistickej vlasti. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďalším rečníkom je poslanec Kubánek.

Posl. Kubánek: Soudružky a soudruzi poslanci,

u příležitosti organizování rozvoje zemědělské výroby věnuje komunistická strana a naše vláda velkou pozornost rozvoji zemědělské vědy. Náš rozpočet počítá s poskytnutím zvýšených částek na rok 1960 více než o 10 %. Československá akademie zemědělských věd v uplynulém roce dořešila a zemědělské praxi doporučila řadu nových věcí. Jsou to např. otázky rajonizace výroby, osevní postupy pro různé půdní podmínky, metody zvyšování úrodnosti půdy, chemické prostředky pro hubení plevelů a škůdců, v živočišné výrobě technologie odchovu mladého skotu, správné složení krmných směsí, metody proti chorobám, hlavně tbc skotu, celkem 26 úkolů bylo Akademií vyhodnoceno a doporučeno zavést do zemědělské praxe.

ÚV KSČ ve svém dopise zaslaném národním výborům a družstevním rolníkům doporučuje, aby tyto metody rychle byly zaváděny do praxe a staly se významným přínosem pro celé naše hospodářství.

Ve svém diskusním příspěvku chtěl bych říci názor, co bychom měli udělat, aby přibývalo ještě rychleji jednotných zemědělských družstev, farem státních statků, kde bude nová technologie zavedena. Všichni máme zkušenosti, že v mnoha JZD je dobrá vůle jednotlivců, avšak tato nestačí, aby dobrá nová věc byla prosazena. Nové metody zavádějí se pomalu proto, že na některé pracovníky působí staré formy myšlení z období kapitalismu, kdy nový dokonalejší stroj nebo výrobní metoda obohacovala fabrikanta nebo statkáře, ale ochuzovala dělníka, brala mu obživu a často jej vyřazovala z práce. Není ještě všem družstevníkům jasná skutečnost u nás, že mechanizace a automatizace výrobních procesů nejen v průmyslu, ale také v zemědělství zbaví pracovníky namáhavé práce, vytvoří podmínky pro zkrácení pracovní doby, zvládnutí sezónních prací a je podmínkou stálého růstu životní úrovně. Tuto nedůvěru nejúčinněji mění názorné příklady zavedené v provozu některých podniků. Potřebovali bychom víc zemědělských podniků ústavů Akademie, školních statků, šlechtitelských stanic, kde by úkoly, nové metody, Akademií doporučené, byly zavedeny do provozu komplexně a ukázaly zemědělským pracovníkům ucelený obraz nového hospodaření. Nyní uplatňují se jen dílčí metody v některých objektech, je možno říci na ukázku, a pro poznání komplexu metod je nutné navštívit mnoho pracovišť. Přísnějším řízením tohoto zemědělského úseku můžeme dosáhnout komplexu nových metod a rolníkům ukázat nový způsob hospodaření na jednom místě.

Novou metodu zavést do praxe, to znamená pomoc odborníka, který zůstane na pracovišti dokud se metoda neupevnila, dokud nestojí na pevném základě. Samokrmítka u prasat se rychle rozšířila na okrese Lanškroun tím, že se družstevníci podívali, na místě prodiskutovali otázky souvisící se samokrmením prasat a technici-členové okresního aktivu byli rozděleni do jednotlivých JZD, pomohli vybrat vhodnou budovu, sehnat potřebný materiál, cihly, cement, dřevo, řemeslníky a považovali úkol za splněný, když v novém ustájení družstevníci viděli růst prasata, méně práce a levnější výrobu. Dnes již na okrese Lanškroun je takový stav, že sami krmiči zlepšují metodu, zchutňují krmnou dávku podáváním šťavnaté píce, mrkve, krmné řepy, odstředěného mléka, v létě mladé píce a mají mnoho dalších nápadů ke zdokonalení. Na lanškrounském okrese vzniklo takto hnutí, které se stalo příkladem ostatním okresům v kraji a tato metoda byla rozšířena na 40 000 kusů prasat. V našem kraji krajský podnik osiv a sádí v Chocni pomáhá JZD. Je zde zaměstnáno na ředitelství a na stanicích 70 techniků a pracovníků nejméně s dvouletou zemědělskou školou. Asi polovina těchto pracovníků pomáhá JZD mimo svoji práci v podniku. Druhá polovina družstvům nepomáhá, soudruzi se vymlouvají. Někteří mají žárlivou manželku a ona je nepustí večer do JZD, jiní jsou nemocní nebo je zlobí nervy, nebo sami přiznávají, že nejsou v družstvu nic platní. Ti, kteří v družstvech pomáhají, nepomáhají prakticky, ale spíše administrativně. Vypracovávají celoroční výrobní finanční plán, přednášejí v družstevních školách práce, dělají průzkumy, radí a navrhují různá opatření. Podnik o této pomoci má přehled a soudruzi oznamují, kolik hodin za čtvrt roku strávili pomocí v JZD. Např. s. Mach je nejpilnějším instruktorem, má na starosti 7 družstev, dvakrát až třikrát v týdnu některé z nich navštíví. V hlášení vykazuje 100 hodin pomoci za ¹/₄ roku pro JZD. Na otázku, zda se mu podařilo zavést nějakou novou metodu, odpovídá, že se mu toto nepodařilo, i když jeho rady nebyly marné a dílčí zlepšení v družstvech nastalo. Tyto zkušenosti ukazují, že by bylo účelné v JZD vytvořit příznivé podmínky pro ubytování, stravování a doporučit technikům, pracovníkům Akademie nebo šlechtitelských stanic, škol, plemenářské služby atp., aby zůstali nepřetržitě delší dobu - týden, 14 dní v JZD s úkolem odstranit zastaralou technologii nebo agrotechniku a zavést metodu novou, hodnotit počet hodin strávených na JZD, ale co nového bylo zavedeno a o kolik se hospodaření družstva zlepšilo. Takováto pomoc by byla účinná, nové metody by se rychleji zaváděly do provozu, zkušenosti z práce v JZD byly by významným novým poznáním pro samotného pracovníka a usnadnily by jeho práci ve funkčním zařazení. Myslím, že by tato metoda nebyla v rozporu s příchodem nových pracovníků natrvalo do JZD, ale tímto opatřením jejich práce by byla značně podpořena. Také opačné opatření, tj. práce praktiků, techniků JZD ve vzorných podnicích by přinesla mnoho dobrého pro samotné podniky, ústavy Akademie, šlechtitelské stanice nebo státní statky s intenzívní výrobou a byla by názorným školením, naučila by pracovníky přesnosti zavádění nové technologie a dala by i nadšení pro tuto novou práci. Zatím pracoviště Akademie, šlechtitelské a plemenářské stanice nebo i jiné ústavy brání se přijímat na zapracování praktiky anebo mládež. Je pro ně pohodlnější pracovat s lidmi, kteří novou metodiku znají.

V současné době probíhají na našich vesnicích výroční členské schůze JZD, hodnotí se zkušenosti z uplynulého roku, projednává se plán na rok 1960, diskutuje se k III. 5LP. V zájmu zajištění těchto smělých plánů musí zemědělská věda a výzkum účinně pomoci zemědělské výrobě přejít na vyšší, dokonalejší formy hospodaření. Jsme v období velkého rozmachu zemědělské výroby, kdy zákonitě budou ustupovat malovýrobní formy a musí být nahrazeny včas prozkoumanými a doporučenými metodami novými. Proto bude úkolem Akademie zemědělských věd dát spolehlivou orientaci, jasnou perspektivu, jistotu v práci a správnost nové věci. Tomuto vývoji spolu s Akademií musí stát na čele národní výbory všech stupňů a všichni pracovníci na zemědělském úseku. Uvedu příklad. V jednotných zemědělských družstvech Uhersko, Městec, Turov a Opočno se pěstují brambory pro lihovar a celé zimní období se zkrmují výpalky. Letos lihovar nepálí, brambor vyrostlo málo a výpalky, kvalitní krmivo, chybí v krmných dávkách těchto družstev. Jak udržet užitkovost skotu? - byla starost družstevníků. První nápad byl, kdybychom aspoň mohli napájet teplou vodou. Co kdyby ji ohřál lihovar a my do ní něco přidali? - byl názor druhých. Vedoucí lihovaru poradil a pomohl k zorganizování drožďování pomocí zařízení lihovaru. Po projednání s družstevníky odběr drožďovaného krmiva je požadován celkem pro 1200 kusů, tj. asi 120 hl zákvasu. Zákvas byl sestaven z dávky půl kg šrotu, byly dovezeny zdrtky ze škrobárny, slad z pivovaru, vylisovaná jádra ze šípků z Fruty. V poslední době přidávají ještě trochu melasy a shání další krmné odpadky. Nyní již je požadavek na výrobu 150 hl. Po jednom měsíci drožďování zvýšila se dodávka mléka o ¹/₄ l denně na 1 dojnici, zkrmuje se i méně kvalitní píce, která po zchutnění droždím dobře chutná. Družstva vyjadřují požadavek drožďovat i v neděli. V rámci kraje jsou požadavky družstev v blízkosti dalších 8 lihovarů a 2 cukrovarů, zavést tento způsob drožďování. Vzniká otázka: Dělají družstevníci tuto metodu dobře, volí vhodný způsob drožďování, je celá technologie krmení správná, bylo by možné usnadnit způsob výroby nějakou dílčí mechanizací, nebo jak daleko se nám vyplatí dopravovat kvásek, abychom neměli nadměrné náklady dopravou? Nová metodika drožďování vznikla a je zde dobrá rada odborníků nad zlato, protože neodborným zacházením při zkvašování mohly by nám vzniknout i škody. Rádi bychom o těchto otázkách pohovořili s odborníkem Akademie.

Uvedu další požadavek zemědělské praxe na naši Akademii. Státní statek Vysoké Mýto provádí u 450 kusů dojnic, 650 kusů mladého dobytka a 80 kusů žíru dávkovou pastvu s elektrickým ohradníkem. Pastevní období v roce 1959 bylo od 20. dubna do 10. listopadu. Na farmě Sedlištka se začalo s pastvou 110 kusů dojnic o průměrné dojivosti krav 4,27 l mléka na kus a den. Po 21. dnu pastvy zvýšila se dojivost průměrně na 6,80 l a za dalších 10 dní na 7,20 l, tj. o 3 litry více od jedné dojnice. Dojnice přibraly na váze o 30 - 45 kg na 1 kus. Mladé píce bylo spásáno nejdříve 35 kg na kus, v pozdější vegetaci 50 kg. Plocha 17 ha pastvin byla pětkrát spásána s průměrným hektarovým výnosem zelené píce 500 q po 1 ha za celou sezónu. Po každém spasení bylo provedeno přihnojení a ošetření pastviny. Cena 1 q spasené píce je 4,50 Kčs, tj. o 50 % levnější než dřívější způsob zkrmování. Cena krmiva na 1 litr mléka 55 haléřů proti dřívějším 90 haléřům. U jednoročních jalovic při stejném období pastvy byl průměrný přírůstek 0,70 kg na kus a den bez jakéhokoliv přikrmování jádrem. Náklad na kilogram přírůstku činil 3,50 až 4,20 Kčs. Jateční býčci na žír měli přírůstek průměrně 75 dkg denně, náklad na píci na 1 kg přírůstku 4,80 Kčs. Letošního roku plánují zdokonalení této metody, zvýší hektarový výnos i kvalitu porostu a plánují 1 q zelené píce za 3,70 Kčs. Tato metoda znamená významný přínos pro zemědělskou výrobu. Z jednoho hektaru vyrobíme větší množství kvalitnější píce, dosáhneme lehčeji výrobu mléka, masa a másla. Využijeme plochy, které se těžko sekají a sklízejí. Upevníme zdraví zvířat. O jednu třetinu prodloužíme krmení zelenou pící proto, že na podzim můžeme spásat všechny porosty. V našem kraji u příležitosti projednávání úkolů na rok 1960 a jarních prací budeme zkoumat, v kterých JZD bylo by možné s uplatněním pastvy začít. Naše Akademie řadu zásad pro tuto metodu stanovila. Bylo vydáno množství publikací. Ovšem zkušenosti z praxe jsou takové, že vyvstává mnoho dílčích otázek proto, že jsou různé podmínky ustájení, různá bonita půdy, možnosti různého složení zeleného porostu. Je nutno účinně bojovat s počasím, počítat s obdobím dešťů i se suchem. Je třeba řešit možnost závlahy, hnojení, ošetření pastvin atd. Před dvěma roky v Dolním Újezdě na okrese Litomyšl byl podle návrhu Akademie postaven kravín pro 100 krav za účelem zavedení nové technologie. Kravín se používá 2 roky pro odchov mladého dobytka, pracuje se po staru a krávy se na pastvu nevyhánějí. Družstevníci nosí v hlavě mnoho nezodpovězených otázek a proto nedůvěra v novou technologii trvá. Slibovali jsme si, že příklad Dolního Újezda bude průkopnicky působit. To, že se neuskutečnil, bylo zaviněno malou pozorností krajského, okresního i místního národního výboru. Ale při této příležitosti opět zvu pracovníky Akademie, abychom se dohodli na společném postupu, problémy a překážky v družstvu odstranili společným úsilím. Dolní Újezd stává se poutním místem pokrokových družstevníků a i zemědělských škol a může proto takový příklad prospět naší zemědělské praxi.

Jsme toho názoru, že při nové technologii je třeba v prvé řadě řešit otázku zřizování přifaremních honů v různých podmínkách a začít s pásovou pastvou novou metodu. Jak bude vypadat typizovaný kravín pro společné ustájení krav, domníváme se, že řekne sama zemědělská praxe. Vytvoří se z dosavadních provozoven vhodnou adaptací a tím mnoho praxe napoví pro novostavby tohoto druhu.

Vítáme spolupráci naší Akademie se všemi vědeckými pracovníky na světě. Pro přenášení zkušeností z kapitalistických států do našich podmínek musíme mít na zřeteli přednosti naší zemědělské socialistické výroby. Pro novou technologii v živočišné výrobě zvlášť je nutno důkladně vážit různost výrobních podmínek u nás a v kapitalistických státech. Družstevníci jsou toho názoru, že otázky, které nám z procesu zavádění nové technologie vznikají, nejlépe vyřešíme v úzké spolupráci s vědeckými odborníky zemědělské Akademie SSSR, lidových demokracií spolu s našimi vědeckými pracovníky úzce spojenými s naší zemědělskou praxí.

Soudružky a soudruzi!

Na závěr svého diskusního příspěvku chtěl bych zdůraznit, že účelné použití finančních prostředků, které jsou plánovány v rozpočtu pro naši zemědělskou Akademii, se ve velkých hodnotách vrátí našemu hospodářství zpět, když vědečtí pracovníci se zamyslí nad svojí dosavadní vědeckou prací a když ještě zlepší své metody spolupráce s místními, okresními, i krajskými národními výbory i ostatními pracovníky na zemědělském úseku. Musíme rychle odpovídat na otázky našich družstevníků, upevňovat jejich pokrokové myšlení a rozvíjet jejich iniciativu na nejširší základně. Musíme jít po cestě, kde na základě dostatku odborných znalostí budeme předcházet chybám ve výrobě a přetvářet přírodu ve prospěch člověka. Naši lidé mají vůli uskutečnit takové plány, aby naše vlast byla ještě krásnější a nám všem aby se stále radostněji žilo. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo posl. Šimečkové.

Posl. Šimečková: Vážení soudruzi poslanci,

dovolte mi, abych v rámci diskuse k celostátnímu rozpočtu na rok 1960 hovořila o účasti zemědělských žen při budování socialistické vesnice.

Letošního roku budeme slavit 15 let radostného, svobodného života. Patnáct let svobodné práce, která vychovala z dříve ujařmených lidí - mužů i žen - sebevědomé pracovníky s širokým rozhledem.

Jestliže budeme dnešní vesnici srovnávat s vesnicí v dobách minulých, kapitalisticko-velkostatkářských, uvidíme, že nám z ní zmizely dva typy žen: bohatá, panovačná selka a sedřená, ustaraná domkářka a deputátnice. Na jejich místě nám vyrostl nový, krásný typ vesnické ženy - sebevědomá žena družstevnice.

Můžeme říci, že nikde nenastaly tak hluboké zvraty v myslích lidí, jako u zemědělských žen - zásluhou toho, že se od individuální výroby přešlo k výrobě kolektivní - družstevní.

Dovolte mi, abych uvedla výrok velikého Vladimíra Iljiče Lenina, který řekl: "... aby žena byla osvobozena, aby byla skutečně rovnoprávná s mužem, je nutno, aby existovalo společné hospodaření a aby se žena zúčastnila společné výrobní práce. Pak bude zaujímat stejné postavení jako muž."