Soudružky a soudruzi, volby do Národního shromáždění a národních výborů se stanou opět neméně významnou celostátní a mezinárodní událostí, jako tomu bylo při velikém volebním vítězství v r. 1954. Ve volebních komisích, národních výborech, komisích Národní fronty a dalších budou zase obětavě pracovat statisíce občanů a volby se stanou záležitostí všeho pracujícího lidu. A v celém tomto volebním období máme všichni, všichni bez rozdílu, nejen příležitost, ale i povinnost, abychom úměrně svým schopnostem a funkcím uměli vysvětlit: co všechno a jak a proč se u nás změnilo a ukázat také, jaké možnosti dalšího velikého rozkvětu jsou v našich silách při tvůrčím rozvoji aktivity našich pracujících. Dospělé učit na vlastních zkušenostech a mládeži vypravovat bezpočtu možné příklady z minulosti a vést je k následování a rozvoji hnutí brigád socialistické práce. Ukazovat např., proč v r. 1933 bylo u nás 1 529 000 exekucí, a mluvit o dalším miliónu lidí - nezaměstnaných, kde už ani exekutor nemohl nic zabavovat. Nezapomínat ani na to, a naši pionýři tomu ani nebudou hned věřit, že je tomu teprve 12 roků, kdy buržoazní president Beneš nazval urážlivě naše pracující tzv. "ulicí", když šli manifestovat za své požadavky. A neměl zájem se s touto ulicí bavit. Vysvětlovat i to, proč se buržoazní tisk tak rozhořčoval, když delegace rolníků žádaly o přijetí v parlamentě. A hlavně ukazovat, jak s uchopením moci dělnickou třídou a s likvidací monopolů zmizely podobné manýry. A proto dnes, po krátkém čase, je už samozřejmostí, že Národní shromáždění se při své práci opírá o stále větší a aktivnější účast lidových mas.

Jménem ústavně právního výboru navrhuji schválit návrh zákona, jímž se mění zákon o volbách do Národního shromáždění. Udělejme všechno, aby volby se staly novým vítězstvím a povzbuzením, aby každý hlas byl hlasem pro další rozkvět naší země, hlasem pro bezpečnost a mohutnost celé socialistické soustavy a hlasem pro vybojování trvalého světového míru. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy ke čtvrtému bodu pořadu, kterým je

4. Zpráva výborů ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 381) o volbách do národních výborů (tisk 386).

Zpravodajem je poslanec Jindřich Sommer, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Sommer: Souduružky a soudruzi poslanci!

Do rámce významných oslav 15. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou podtrhují tuto skutečnost připravované volby do národních výborů. Podívejme se zpět na 15 let života našeho lidově demokratického státu, tak jak se život našeho lidu vyvíjel ve svých mnohotvárných formách v každé vesničce, obci i ve městě. A uvědomme si, že to nové v našem prostředí, v kultuře, ve vzdělání a v mnoha jiných věcech je prací neplaceného statisícového aktivu členů národních výborů, který se od kolébky až ke hrobu stará o vytváření vyššího socialistického života občanů. Jinými slovy - pracující lid této země v minulosti opomíjený a opovrhovaný umí vládnout sobě a pro sebe, v duchu těch nejčistších demokratických zásad, které dává pracujícímu lidu jen socialistický stát. A je to jedině socialistický stát, který může uskutečnit nejširší demokracii, neboť zajišťuje zájmy naprosté většiny občanů, zájmy všech pracujících. Je to možné proto, že výrobní prostředky patří všemu lidu a slouží stálému zvyšování jeho životní a kulturní úrovně.

Jen v socialistickém státě je umožněna občanům účast na všech úsecích veřejného života, aby se stal silným účastí nejširších mas na řešení úkolů hospodářské a kulturní výstavby. Proto také naši volební soustavu nelze srovnávat s jakoukoliv volební soustavou kapitalistického státu, který, proti našemu, snaží se v nejširší míře omezit vliv pracujících na řízení státu. Nedá se srovnat kapitalistická vláda expertů buržoazních stran, silných jedinců, podplacených kapitálem a jejich "nadtřídních a jen svému svědomí odpovědných" tak zvaných zástupců lidu, proti našim nejlepším, politicky a morálně vyspělým synům dělnické třídy, kteří dělnické třídě a svým voličům odpovídají za práci v orgánech státní moci.

Proto o svých kandidátech rozhodují u nás sami voliči prostřednictvím svých organizací Národní fronty na předvolebních schůzích, aby to byli dělníci, rolníci a další pracující, ti nejlepší a nejzkušenější, socialistické vlasti oddaní občané. Protože jen ti jsou zárukou lepšího a kulturnějšího života všech pracujících v obvodu svého národního výboru. To je nejvýraznější projev socialistického demokratismu našeho volebního systému. Po volbách do národních výborů v r. 1954 a 1957 dochází pro nadcházející volby k některým změnám zákona č. 14/1954 Sb. a novelizovaného zákona č. 11/1957 Sb.

Nastávající volby budou provedeny v souvislosti s novou územní organizací státu a tudíž i s probíhajícím novým uspořádáním soustavy národních výborů. Tyto změny odůvodňují úpravu zákona o volbách do národních výborů. V prvé řadě bylo nutno přizpůsobit volební obvody nové územní organizaci národních výborů v souvislosti se zvýšenou pravomocí a nově chápanou organizátorskou úlohou, která se podstatně projeví např. v řízení zemědělství.

Podle navrženého zákona ponechává se radě národního výboru na vůli, aby v rámci zákonného rozpětí určila počet volebních obvodů podle velikosti územního obvodu, počtu obyvatel, povahy úkolu národního výboru a podle místních podmínek. Zákon zde sleduje, aby národní výbory všech stupňů měly tolik poslanců, aby mohly rozvíjet svou organizátorskou a výchovnou práci a zřídit dostatek komisí pro zvládnutí úkolu.

Z tohoto hlediska jsou také řešeny volební obvody. Praxe totiž ukázala, že je obtížné zřizovat v obcích tolik volebních obvodů, kolik se má zvolit poslanců místních národních výborů. Proto se hranice počtu obyvatel v obci, která tvoří jeden velební obvod, zvyšuje ze 400 na 600 obyvatel. To znamená, že do 600 obyvatel, tvořících jeden volební obvod, se zvolí 9-15 poslanců MNV.

Z této zákonné úpravy vyplývá, že v obcích do 5000 obyvatel se proti dosavadnímu stavu zvýší počet poslanců, zatím co volební obvody pro volby do MNV, ONV a KNV se poněkud zvětšují, to znamená relativně se snižuje počet poslanců. Celkově se očekává, že se počet poslanců národních výborů všech stupňů zvýší z dosavadních 216 000 členů na 237 000 členů. Další úpravy voleb do národních výborů týkají se zjednodušení organizace voleb. Z působnosti rad ONV se vyjímá určení obce s méně než 5000 osobami, zapsanými do seznamu voličů, a přenáší se na MNV, které zařídí v každém domě vyložení seznamů voličů v domě bydlících. Lhůta pro stanovení volebních okrsků se zkracuje z 45 dnů na 30 dnů a lhůty pro utvoření okrskových volebních komisí ze 40 dnů na 30 dnů. Označení volebních komisí, které řídí volby do jednotlivých stupňů NV, se přizpůsobuje nové územní organizaci. Tyto komise, zřízené radou toho národního výboru, do kterého se konají volby, není již třeba schvalovat vyššími orgány.

Počet členů volebních komisí se zvyšuje. Naproti tomu v obcích do 100 voličů nezřizuje se obvodní volební komise, ale její úkoly bude plnit místní volební komise. Toto zjednodušení vyřeší potíže při výběru občanů do funkcí, protože i v nejmenších obcích byly zřizovány 3 komise: místní, obvodní a okrsková.

V zákoně jsou dále řešeny na základě zkušeností z minulých voleb otázky působnosti volebních komisí, stanovení hodiny voleb a řada zjednodušení volebních tiskopisů. Novinkou je řešení zproštění funkce poslance národního výboru, nemůže-li svou funkci trvale vykonávat pro chorobu nebo jinou vážnou překážku. O tom bude rozhodovat na návrh Národní fronty národní výbor, o jehož poslance jde. Odvolání poslance národního výboru, který zklamal důvěru voličů, nebude prováděno jako dosud v obvodech hlasovacími lístky, ale na návrh Národní fronty aklamací na veřejných schůzích.

V osnově zákona, v jeho závěrečné části, je také řešena vazba voleb s volbami do Národního shromáždění a s otázkami přestavby národních výborů s územními změnami.

Postupně s vývojem života v socialistickém státě se musí vyvíjet zákonné předpisy. Zákon č. 14/1954 Sb. znamenal revoluční změnu ve vývoji národních výborů. V nastávajících volbách by však některá ustanovení nebyla na výši požadavků rostoucí socialistické demokracie. Proto také dochází k novelizaci volebního zákona.

Soudružky a soudruzi! Již dávno není u nás zvykem, abychom v předvolební kampani vytáhli nejtěžší kalibry efektních slibů, ale je zvykem, aby předvolební kampaň vyústila v upevnění jednoty našeho lidu ve volbách do národních výborů, aby tak národní výbory se staly názornou školou jak organizovat účast lidu na správě státu. Tomu má přispět i předložený zákon, aby národní výbory jako orgány státní moci stále lépe pracovaly a dále se rozvíjely pro blaho všeho našeho lidu.

Ústavně právní výbor projednal na své schůzi dne 1. dubna t. r. návrh zákona o volbách do národních výborů a pověřil mne, abych přijetí zákona doporučil plénu Národního shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Přerušuji nyní na 20 minut schůzi.

Podpredseda Valo (zvoní): Zahajujem prerušenú schôdzu Národného zhromaždenia.

Budeme pokračovať v jednaní.

Do spoločnej rozpravy k druhému, tretiemu a štvrtému bodu poriadku sa prihlásili rečníci: posl. Kleňhová a podpredseda Národného zhromaždenia Žiak.

Dávam slovo poslankyni Kleňhovej.

Posl. Kleňhová: Soudruzi a soudružky poslanci!

Projednávané osnovy zákonů o územním členění státu, o změně ústavního zákona o volbách do NS, SNR a národních výborů všech stupňů, jsou důkazem bouřlivého socialistického vývoje života v naší zemi, jehož další rozvoj si vynucuje změny, které pomáhají k uskutečňování našich cílů.

Je zcela přirozené, že se zamýšlíme nad tím, co bylo předpokladem těchto převratných změn, zvláště nyní, kdy oslavujeme 15. výročí osvobození ČSR slavnými sovětskými vojáky a kdy na všech pracovištích, v každé naší obci budeme vzpomínat vzniku našeho lidově demokratického státu.

S hrdostí přehlížíme v těchto dnech výsledky práce našeho lidu, který od roku 1945, kdy moc do svých rukou převzala dělnická třída, šel přes překážky, dočasné neúspěchy a těžkosti od vítězství k vítězství. Ano, je to veliké vítězství, kterého jsme docílili a které bude letos dovršeno vytvořením a přijetím nové, již socialistické ústavy. Je to díky tomu, že v čele našeho lidu a za jeho zájmy pracovala a bojovala zocelená, lidem vysoce ctěná Komunistická strana Československa. (Potlesk.)

Naši nepřátelé v zahraničí, opírajíce se o své staré ošumělé teorie o tom, že dělnická třída není dost zralá a moudrá, aby si vládla, prorokovali nám hospodářské i politické zhroucení. Využívali i vnitřních nepřátel k tomu, aby připravili zvrat vývoje v naší zemi a znovu nastolili kapitalistické zřízení. Ronili krokodýlí slzy nad naší kulturou a znovu ukazovali za přizvukování různých oportunistů a proroků všech možných odstínů, že v průmyslově vyvinuté zemi nelze budovat socialismus. Odvolávali se na staré časy masarykovské demokracie a kapitalistického hospodářství. Avšak život, osvobozený od útisku fabrikantů a statkářů, veliká rozvinutá iniciativa našich dělníků, rolníků, i ostatních pracujících, jejich pracovní dovednost a životní moudrost se pod vedením KSČ zmnohonásobila. Dokazuje to, že pracující ať v zemědělské nebo průmyslové zemi, mají-li moc ve svých rukou, jsou nejlepšími hospodáři a vládci země! (Potlesk.)

Vždyť to, čeho jsme dosáhli za patnáct let budování socialismu, nedosáhl žádný režim před tím za celá desetiletí. Porovnáme-li jen vývoj v některých odvětvích za patnáct let v buržoazní republice s vývojem patnácti let lidově demokratické republiky, uvidíme bezprostředně onen nebetyčný rozdíl, jak a v čí prospěch se hospodaří dnes.

Buržoazní republika vznikla na troskách rakousko-uherské monarchie. Vznikla tedy po válce, ovšem s tím rozdílem, že hospodářství země nebylo rozrušeno, závody nebyly zničeny, fronta neprocházela zemí ani bomby nepadaly na naše města a továrny. Bylo možno okamžitě přejít k mírovému budování a rozvíjet národní hospodářství. Skutečnost však byla taková, že místo plynulého hospodářského rozmachu výroba postupně stagnovala a v mnoha úsecích šla dokonce dolů.

Není poučnější literatury z té doby, která by stránku po stránce neukazovala smutnou bilanci hospodářského vývoje předmnichovské republiky, než jsou oficiální publikace, statistické ročenky, z té doby. Jen namátkou některá čísla, která dostatečně charakterizují tehdejší vývoj:

Tak např. v roce 1932 bylo v ČSR celkem 21 vysokých pecí, z nichž však bylo v provozu jen 7 a v roce 1936 jen 12. Jestliže celková produkce surového železa činila v roce 1913, tedy před první světovou válkou, 1 milión 228 tisíc tun, činila v r. 1932 450 tisíc tun. Těžba hnědého uhlí v roce 1913 činila 23,1 miliónu tun a kamenného 14,1 miliónu tun. V roce 1932 hnědého uhlí 15,7 miliónu a kamenného 11 miliónů tun. To znamená, že v těchto základních výrobních odvětvích buržoazní ČSR za 15 let svého vývoje byla hluboko pod předválečnou produkcí.

Přitom se neustále snižovala životní úroveň pracujících, docházelo k poklesu mezd, zvyšování cen životních potřeb a stále větší nezaměstnanosti. Tak například index životních nákladů v dělnické rodině v hlavním měst Praze oproti roku 1914 stoupl v roce 1932 sedmkrát.

Přes to, že v předmnichovské republice se velmi málo investovalo, zvyšoval se neustále státní dluh, který v roce 1932 činil 35 miliard Kčs, v roce 1937 už 48 miliard a v roce 1945 jsme zdědili státní dluh v částce 100 miliard Kčs. Jen na úrocích zaplatil náš lid během předmnichovské republiky úctyhodnou částku 30 miliard korun.

A tak bych mohla listovat ve statistických ročenkách z předmnichovské republiky a ukazovat na smutnou bilanci hospodaření buržoazie, která v úzké spolupráci se západními kapitalisty postupně ožebračovala náš lid a dovedla republiku ke krachu a nakonec ke ztrátě samostatnosti.

Jak naproti tomu je zcela jiná bilance 15 let budování naší lidově demokratické republiky, která začínala hospodařit ve válkou zpustošené zemi, vybombardovanými továrnami, zplundrovaným zemědělstvím, rozrušenými spoji. A to dokonce bez těch "zkušených a osvědčených" kapitalistů.

Nu, a naši dělníci, rolníci a pokroková inteligence dokázali celému světu, že to umí lépe než páni Preissové, Petschkové, Englišové a jak se všechny ty veličiny jmenovaly. Dokázali za 15 let zvýšit průmyslovou produkci proti předválečné době již téměř čtyřikrát a zařadit tak naši zemi mezi nejvyspělejší průmyslové země světa.