Dohoda o sociálním zabezpečení mezi
naší republikou a Sovětským svazem vychází
ze základní zásady teritoriality, která
znamená, že každá ze smluvních
stran poskytuje dávky ze sociálního zabezpečení
podle svých předpisů občanům
obou smluvních stran, kteří žijí
na jejím území, s přihlédnutím
k době zaměstnání na území
obou smluvních stran. Úprava na zásadě
teritoriality představuje vyšší typ mezinárodní
úpravy, než jsou úmluvy podle vzoru staré
konvence č. 48 z roku 1935. V duchu konvence z roku 1935
je hájeno stanovisko, že důchody osobám,
které přesídlily, má poskytovat země,
kde tyto osoby pracovaly a byly pojištěny. Při
zásadě teritoriality má tuto povinnost země,
kde tyto osoby žijí.
Tato úprava zajišťuje za všech okolností
poskytování dávek, odpovídajícím
podmínkám a životním poměrům
v zemi, ve které oprávněná osoba žije.
Zajišťuje osobám, které přesídlí
do druhé země skutečnou rovnost v oboru sociálního
zabezpečení s pracujícími této
země. Úprava na této zásadě
odpovídá pojetí sociálního
zabezpečení v socialistických zemích.
Dohodou jsou vzájemné vztahy mezi naší
republikou a Sovětským svazem postaveny na pevný
smluvní základ, který odpovídá
vzájemným mezistátním vztahům
obou států, založeným na zásadě
proletářského internacionalismu, na bratrském
přátelství.
V prvním článku Dohody je široce vymezen
pojem sociálního zabezpečení. Sociálním
zabezpečením se rozumějí všechny
druhy materiálního zabezpečení, peněžité
i věcné dávky, které poskytují
občanům orgány státu, družstevní
a společenské organizace Československé
republiky a Svazu sovětských socialistických
republik ve stáří, v případě
nemoci, v mateřství, při invaliditě
bez ohledu na její příčiny, rodinám
při ztrátě živitele aj. Dohoda se vztahuje
i na sociální zabezpečení válečných
a vojenských invalidů, obětí fašismu,
jakož i vojenských osob včetně vojenských
osob z povolání. Za dávky ze sociálního
zabezpečení ve smyslu Dohody je třeba považovat
i dávky z československého penzijního
nadlepšení. Z Dohody jsou vyňaty pouze osobní
důchody a výhody poskytované poživatelům
osobních důchodů, jak o tom hovoří
V. bod závěrečného protokolu, který
je nedílnou součástí Dohody. Při
přiznávání důchodů a
jiných dávek se plně započítává
doba zaměstnání na území obou
smluvních stran, včetně doby zaměstnání,
opravňující k přiznání
důchodů za výhodnějších
podmínek a ve vyšší míře.
Orgány sociálního zabezpečení
započítávají dobu zaměstnání,
jakož i dobu, která je postavena na roveň doby
zaměstnání jak ve svém, tak i ve druhém
státě bez ohledu na to, jaká část
požadované doby zaměstnání připadá
na práci v každém z těchto států.
Pokud jde o započtení doby zaměstnání,
provádí se podle právních předpisů
té smluvní strany, na jejímž území
byla vykonávána práce, nebo jí na
roveň postavená činnost, jak o tom hovoří
článek 4. Dohody. Důchody přiznávají
a vyplácejí orgány sociálního
zabezpečení té smluvní strany, na
jejímž území občané, kteří
mají nárok na důchod, trvale bydlí
ke dni podání žádosti o důchod.
Důchody jsou přiznány za podmínek
a ve výši, která je stanovena právními
předpisy této smluvní strany. Článek
7. Dohody podrobněji rozvádí ustanovení
pro obor důchodového zabezpečení.
Ve smyslu zásady, aby byly zachovány získané
nároky při přesídlení, nepřezkoumává
se u důchodce nárok na důchod, s výjimkou
věkové hranice u starobního důchodu.
Příslušný orgán druhé
smluvní strany převezme výplatu důchodu
a stanoví nově pouze jeho výši podle
svých předpisů. U důchodů,
které byly před vstupem Dohody v platnost poukazovány
do druhého státu, jde Dohoda ještě dále.
Tyto důchody po převzetí výplaty orgány
druhého státu budou i nadále vypláceny
v dosavadní výši, je-li to pro důchodce
příznivější. Článek
8. Dohody řeší dávky při dočasné
pracovní neschopnosti, dávky na výživu
a výchovu dětí, v mateřství,
při narození dítěte, které
přiznávají a vyplácejí příslušné
orgány smluvní strany, na jejímž území
občan trvale bydlí a to podle právních
předpisů této smluvní strany. Přitom
dávky na výchovu a výživu dětí
přiznávají a vyplácejí příslušné
orgány smluvní strany, na jejímž území
děti trvale bydlí. Přesídlí-li
občan pobírající dávku z území
jedné smluvní strany na území druhé
smluvní strany, zastaví se výplata dávky
ke dni přesídlení. Příslušné
orgány smluvní strany, na jejíž území
občan přesídlil, přiznají v
tomto případě dávku podle právních
předpisů svého státu.
Poskytování zdravotní péče
je zajištěno občanům jedné smluvní
strany zdržujícím se i přechodně
na území druhé smluvní strany, na
příklad při turistických zájezdech
apod., a to za stejných podmínek jako vlastním
občanům bez jakýchkoli omezení. Zvláštním
dohodám zůstalo vyhrazeno pouze vysílání
pacientů do léčebných zařízení
druhých států. S výjimkou poskytování
zdravotní péče platí zásada
teritoriality jen v případech trvalého přesídlení,
k němuž daly souhlas obě smluvní strany,
jak o tom mluví bod II. závěrečného
protokolu. Výjimka ze zásady teritoriality se stanoví
pro zaměstnance vysílané podnikem jednoho
státu k přechodnému výkonu zaměstnání
na území druhého státu. V těchto
případech platí právní předpisy
toho státu, v němž má sídlo správa
podniku. Dohoda pamatuje i na jiné formy sociálního
zabezpečení, jako je ubytování v domovech
důchodců, poskytování doplňkové
péče apod. Ze zásady teritoriality plyne,
že všechny náklady spojené s prováděním
sociálního zabezpečení podle Dohody
nese smluvní strana, která poskytuje dávky,
přičemž vzájemné vyúčtování
mezi smluvními stranami se neprovádí. Článek
13, 14, 15 zajišťuje vzájemnou pomoc příslušných
orgánů obou smluvních stran při provádění
dohody; stanoví se obvykle úlevy pro zachování
lhůt a při ověřování
dokladů, stanoví se možnost konzulárního
zastupování.
Při provádění této Dohody se
orgány sociálního zabezpečení
smluvních stran stýkají vzájemně
prostřednictvím svých ústředních
úřadů a orgánů, které
si smluvní strany navzájem oznámí
po vstupu této Dohody v platnost. V článku
16. je pamatováno na to, že otázky, které
nebudou vyřešeny ústředními úřady
a orgány, budou řešeny diplomatickou cestou.
Dohoda přejímá důležitou zásadu,
že obě smluvní strany ji budou provádět
v těsné součinnosti s odborovými organizacemi.
Smluvní strany si budou vyměňovat zkušenosti
a informace v oblasti sociálního zabezpečení.
Ústřední úřady a orgány
smluvních stran, příslušné pro
provádění sociálního zabezpečení,
se budou vzájemně informovat o platných právních
předpisech v oboru sociálního zabezpečení
a nastalých změnách. Při přiznávání
důchodů a jiných dávek. Podle této
Dohody se přihlíží i k dobám
zaměstnání a dobám jim na roveň
postavené činnosti, které byly získány
před vstupem této Dohody v platnost, jak o tom hovoří
Závěrečné ustanovení článku
19.
Tato Dohoda podléhá ratifikaci. Ratifikační
listiny budou vyměněny co nejdříve
v Moskvě. Dohoda vstoupí v platnost prvním
dnem měsíce následujícího po
výměně ratifikačních listin.
Význam sjednané Dohody je v tom, že se ukončuje
dosavadní bezesmluvní stav, při kterém
byly nároky občanů, kteří přesídlili
z jedné země do druhé, zajištěny
pouze v rámci příslušných vnitrostátních
předpisů, které však tyto otázky
neřešily a nemohly řešit úplným
způsobem.
Zahraniční výbor projednal Dohodu ve své
schůzi a doporučuje: Národní shromáždění
souhlasí s Dohodou mezi Československou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik
o sociálním zabezpečení, podepsanou
v Praze dne 2. prosince 1959. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná.
Hlásí se někdo do rozpravy?
Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme
proto k hlasování.
Navrhuji, abychom hlasovali podle předložené
zprávy výboru zahraničního.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní
shromáždění Republiky československé
projevilo svůj souhlas s Dohodou mezi Československou
republikou a Svazem sovětských socialistických
republik o sociálním zabezpečení,
podepsanou v Praze dne 2. prosince 1959, nechť zvedne ruku!
(Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
vyslovilo s touto Dohodou svůj jednomyslný souhlas.
Tím jsme projednali třetí bod denního
pořadu.
Budeme nyní jednat o čtvrtém bodu denního
pořadu, kterým je
4. Zpráva výboru zahraničního k
vládnímu návrhu, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
Republiky československé k projevu souhlasu Smlouva
mezi Československou republikou a Německou demokratickou
republikou o obchodu a plavbě, podepsaná dne 25.
listopadu 1959 v Berlíně.
Zpravodajem je poslanec Fleyberk, dávám mu
slovo.
Posl. Fleyberk: Soudružky a soudruzi! Vláda
předkládá Národnímu shromáždění
návrh smlouvy mezi ČSR a NDR o obchodu a plavbě.
Podobnou smlouvu obecné povahy má naše republika
již se Svazem sovětských socialistických
republik a Polskou lidovou republikou. Smlouva byla podepsána
v Berlíně v listopadu loňského roku
při příležitosti návštěvy
stranické a vládní delegace naší
republiky v NDR. Cílem smlouvy je další rozvoj
a upevnění obchodních vztahů mezi
oběma státy v duchu přátelské
spolupráce a vzájemné pomoci na zásadě
rovnoprávnosti a vzájemných výhod.
NDR je pevným článkem socialistického
mírového světa; výší svého
obratu v zahraničním obchodě celého
socialistického bloku je na třetím místě
za Sovětským svazem a Čínskou lidovou
republikou a spolu s ČSR má mezi socialistickými
zeměmi nejvyšší podíl obratu zahraničního
obchodu na jednoho obyvatele.
NDR není však důležitým partnerem
naší republiky pouze ve vzájemné výměně
zboží, ale i v oblasti hospodářské
a vědeckotechnické spolupráce a v oblasti
námořní plavby.
Smlouva stanoví základní podmínky,
za kterých se budou hospodářské vztahy
mezi oběma spřátelenými státy
dále prohlubovat a vyvíjet.
V jednotlivých článcích smlouvy jsou
obsažena v podstatě tato ustanovení:
Článek 2. zajišťuje, že obě
strany se ve všech otázkách obchodu, námořní
plavby i ve všech ostatních hospodářských
vztazích budou vzájemně řídit
podle zásady nejvyšších výhod.
Aby byly vyloučeny možné rozpory při
stanovení celní hodnoty zboží, stanoví
se v 6. článku smlouvy, že pro vyměření
cla bude použito ceny uvedené ve faktuře.
V článku 10. je zajištěn bezcelný
tranzit zboží určeného třetímu
státu.
Podle ustanovení 11. článku smlouvy bude
československým námořním lodím
a jejich nákladům v přístavech NDR
poskytnuto zacházení podle zásady nejvyšších
výhod.
V této souvislosti je nutno připomenout, že
při podpisu této smlouvy byly vyměněny
mezi ČSR a NDR dopisy, které potvrzují, že
po vstupu smlouvy v platnost bude smluvními stranami znovu
přezkoumáno, do jaké míry může
být zásady nejvyšších výhod
použito i pro lodi cizí státní příslušnosti,
které budou najaty československými právnickými
osobami. Potřebné dohody budou potom sjednány.
Text dopisu je v tisku č. 389, který nám
byl rozdán.
Článek 14. smlouvy opravňuje příslušné
organizace udržovat na území druhé smluvní
strany svá zastupitelství a současně
stanoví, že tato zastupitelství budou požívat
práv a výhod podle zásady nejvyšších
výhod.
Právní subjektivita československých
podniků zahraničního obchodu na území
druhé smluvní strany je zajištěna v
článku 16. smlouvy. Je to důležitý
precedens pro naše jednání o obdobných
smlouvách s nesocialistickými státy.
Tolik k textu navržené smlouvy. Ostatní ustanovení
smlouvy jsou obvyklá pro obdobné dohody.
Soudružky a soudruzi! Objem našeho zahraničního
obchodu s NDR rok od roku roste. Za posledních pět
let činil zhruba 10 mld Kčs celkem, tj. asi 10 %
celkového obratu v zahr. obchodě ČSR za toto
období.
Uzavřená smlouva jistě přispěje
k jeho dalšímu rozvoji, k užitku obou stran a
k prospěchu celého socialistického tábora
a pomůže tak k vítězství socialistické
ekonomiky nad ekonomikou kapitalistickou.
Zahraniční výbor předložený
návrh smlouvy projednal na své schůzi dne
29. dubna a usnesl se doporučit Národnímu
shromáždění, aby se smlouvou mezi ČSR
a NDR o obchodě a plavbě, podepsanou dne 25. 11.
1959 v Berlíně, projevilo souhlas. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
proto přistoupit k hlasování.
Navrhuji, abychom hlasovali podle předložené
zprávy výboru zahraničního.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby Národní
shromáždění Republiky československé
projevilo svůj souhlas se Smlouvou mezi Československou
republikou a Německou demokratickou republikou o obchodu
a plavbě, podepsanou dne 25. listopadu v Berlíně,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
projevilo s touto Smlouvou svůj jednomyslný souhlas.