Pondělí 24. října 1960

Takové jsou ve stručnosti souvislosti. A proč takový rozruch kolem nové metody v tisku kapitalistických zemí právě nyní? Vždyť o metodě se ví mezi odborníky již delší čas? Má to být odpověď na odzbrojovací návrhy N. S. Chruščova? Má to být pokus od nich odvrátit pozornost a současně zastrašovat? Má to být snaha ukázat, že lze zákaz jaderných zbraní těžko provést? Má to být manévr, který bude nahánět nové kapitalistické zisky?

V každém případě celá tato kampaň ukazuje, jak nebezpečnou hrou je podpora západoněmeckých militaristů a jak důležité jsou návrhy, které přednesl s. Chruščov, a jak naléhavé je, aby byly co nejrychleji přijaty a uskutečňovány, jak energicky je třeba o jejich uskutečnění bojovat!

A v tomto boji o zákaz jaderných zbraní, o odzbrojení i o odstranění kolonialismu mají velkou úlohu právě i vědečtí pracovníci. Vždyť oni nejlépe mohou vidět a ukazovat, jak hrozivé nebezpečí pro lidstvo představují jaderné zbraně; je to nejen nebezpečí okamžitého zničení milionů lidí a nepředstavitelných kulturních a hospodářských ztrát, ale i nebezpečí dlouhodobého působení štěpných materiálů, které může ohrozit celý další vývoj lidstva tím, že budou vyvolávat nepříznivé dědičné změny, budou přispívat ke stále většímu počtu strašlivých onemocnění nádory, leukémií aj.

Proto také jsme svědky toho, že po celém světě a stále výrazněji se ozývá hlas poctivých a statečných vědců, kteří na toto nebezpečí ukazují. Všichni víme, jaké úsilí vyvíjel v tomto směru Frederic Joliot-Curie, všem je známo jméno statečného vědce amerického, nositele Nobelovy ceny, Linuse Paolinga, který dokázal získat tisíce vědců k prohlášení o nutnosti zákazu jaderných zbraní, máme prohlášení 18 německých nukleárních vědců, víme o poradách nejvýznamnějších vědců z celého světa, v Pugwashi i jinde, kteří se již několikrát sešli bez ohledu na své politické přesvědčení. Ve velkém počtu výtisků a ve více než 20 jazycích rozešla se do celého světa brožura, vydaná Světovou federací vědeckých pracovníků nazvaná "Nepředstavitelné nebezpečí" a další podobné informace. Všechno toto úsilí burcuje lidi celého světa k tomu, aby si byli vědomi nebezpečí a aby tím důrazněji žádali úplné odzbrojení i zákaz a zničení jaderných zbraní.

A jaká je odpověď vládnoucích kruhů v imperialistických zemích na tyto snahy vědců?

Dovolte, abych uvedl několik osobních zkušeností z práce ve Světové federaci vědeckých pracovníků. Podotýkám, že Světová federace sdružuje organizace vědeckých pracovníků i jednotlivé významné vědce z více než 20 zemí, kapitalistických, neutrálních i socialistických, bez ohledu na politickou příslušnost, celkem daleko víc než 200 000 vědeckých pracovníků, které spojuje společné úsilí, aby vědci společně pracovali k tomu, aby věda sloužila člověku a to ve všech zemích světa, a proto, aby byly zničeny všecky prostředky hromadného ničení a zastaveno zbrojení. A jaká je reakce jednotlivých zemí na tuto snahu? Posuďte sami: koncem roku 1958 se výkonný výbor této organizace obrátil na jednotlivé delegace, jednající v Ženevě o zastavení pokusů s jadernými zbraněmi, aby přijali delegaci vědců a vyslechli jejich argumenty, ukazující nebezpečí z dalších pokusných výbuchů. Zatímco u sovětské delegace jsme byli přijati samotným vedoucím delegace s. Carapkinem za účasti dalších sovětských odborníků a mohli jsme s ním prohovořit celou otázku velmi podrobně, seznámit se se snahou sovětské delegace i s jejími obtížemi, za americkou delegaci nás přijal jen úředník konzulátu a to zcela krátce, jen formálně se s námi pobavil a snažil se co nejrychleji se nás zbavit. Podobně tomu bylo i při přijetí delegátem anglickým. Při tom v naší delegaci byli známí a významní vědci z kapitalistických i socialistických zemí.

A podobný, ba ještě výraznější rozdíl v postoji se ukázal, když se výkonný výbor Světové federace obrátil na hlavy států, majících atomové zbraně: Zatímco ani pan Eisenhower ani pan Macmillan neměli čas přijmout delegaci vědců, ba dokonce ani odpovědět, N. S. Chruščov přijal početnou delegaci vědců z celého světa více než k dvouhodinnovému rozhovoru, ve kterém se ukázalo, jak požadavky vědců souhlasí velmi přesně se stanoviskem s. Chruščova a sovětské vlády.

Proč to všechno uvádím: Vědce, kteří o zákaz jaderných zbraní bojují, vede ušlechtilá snaha zachránit lidstvo, řídí se svou objektivní poznanou vědeckou pravdou. A jak na tuto pravdu odpovídají imperialistické mocnosti? Všichni jsme s napjetím sledovali v novinách, jak americká vláda pronásledovala a vyšetřovala Linuse Paolinga. A vůči Světové federaci vědeckých pracovníků postupují tak, že odpírají vědcům, kteří pracují v jejím vedení, poskytovat vstupní víza, i když jedou do jejich zemí za účelem vědeckým! I zde mohu uvést osobní zkušenosti: i mně odepřeli vízum na jaře tohoto roku, když jsem měl přednést hlavní vědecký referát na speciální vědecké konferenci, kterou pořádala chemická vědecká společnost v Londýně. Stalo se to přes to, že jsem měl oficiální pozvání od velké řady anglických vědců a vědeckých institucí a přes to, že za mou cestu do Anglie intervenovala řada anglických vědců. A stejně se stalo i jiným funkcionářům této skutečně vědecké a skutečně mezinárodní organizace.

Zvláště však rozzlobilo vládnoucí kruhy kapitalistických zemí, když pak tato organizace vědců uspořádala na podzim roku 1959 velmi úspěšné mezinárodní symposion o tom, jak může věda pomoci osvobodivším se a nově se vyvíjejícím zemím. Na konferenci se sešlo na 150 vědců z více než 30 zemí, kteří posoudili celý soubor otázek obecných i z jednotlivých vědních oborů. Při tom šlo o skutečně vědecké symposion, na němž se sešli opět čestní vědci bez ohledu na národnost i politickou příslušnost. Ukázalo se tam na příkladu Sovětského svazu, Číny, Vietnamu aj., že dnes je možno při bratrské pomoci socialistických, hospodářsky vyvinutých zemí dosáhnout toho, aby se během jedné generace, tj. během 20-30 let odstranilo zcela dřívější zaostávání. Zkušenosti s národnostmi Sovětského svazu, jako jsou Jakuti aj. to jasně ukazují. A jaká byla odpověď? Pokládali za nutné honem také zorganizovat obdobné symposion v Izraeli, na které ovšem nepozvali nikoho ze zemí socialistických. A co více: objevily se najednou velkým nákladem pamflety, rozesílané někým do celého světa, pomlouvající SFVP, že prý je komunistickou organizací, ačkoliv nic z toho není pravda!

Je jistě příznačné a nás to potěšuje, když právě takové úsilí jako je boj o to, aby věda sloužila blahu člověka, aby byly zakázány jaderné zbraně, aby bylo uskutečněno úplné odzbrojení, aby byl umožněn účinnou pomocí jiných zemí samostatný rozvoj zemí, které pro koloniální útlak zaostaly za vývojem ostatních zemí, když právě takové úsilí je nazýváno komunistickým! Vždyť zdá se, že jsou ochotni nazvat komunistou i kapitalistu Cyruse Eatona, protože vidí dál, protože se snaží přispět k záchraně lidstva a umožňuje vědcům pozvednout svůj hlas proti zbrojení a proti zbraním hromadného ničení! Tím vším nechtíce přiznávají imperialisté, že tyto ušlechtilé snahy jsou v souhlase s cíli a snažením zemí socialistických.

Současně moje příklady jasně ukazují, jak se imperialistické vládnoucí kruhy bojí vědecké pravdy, jak jsou v rozporu se snahami čestných vědců! A my víme, že to není nic nahodilého, ale zcela jasná zákonitost, poněvadž celá kapitalistická soustava je v stále větším a větším rozporu s rozvojem výrobních sil.

A mohu ubezpečit všecky, že my, vědečtí pracovníci, nepolevíme ve svém úsilí. Vždyť vidíme v Sovětském svazu i u nás, jak věda zkvétá, může-li sloužit lidskému štěstí, socialismu a míru; vidíme na příkladu sovětské vědy, co dokáže osvobozená socialistická věda. Dovedeme si představit, jaké možnosti by vznikly pro uplatnění vědy pro blaho všeho lidstva ve světě bez válek, ve světě, v němž by se všecky prostředky dávaly pro lepší život všech lidí na celém světě. Mohli bychom vymýtit na celém světě většinu nákaz jako neštovice, malárii aj., mohli bychom daleko úspěšněji nastoupit na vyřešení problému rakoviny, mohlo by se skoncovat s dnešním hladověním miliardy lidí. A ještě by zbylo mnoho prostředků na vyřešení řady obrovských technických projektů a zvláště i na rozvoj vědy. A uvědomujeme si, jaké množství tvůrčích sil dřímá ještě nevyužito v zemích, které dosud nemohly pro koloniální útlak rozvinout své schopnosti, svoje vzdělání a kulturu a zapojit se do kolektivního úsilí vědy celého světa.

Žijeme a tvoříme v krásné době, kdy socialismus u nás zvítězil, vidíme před sebou krásnou perspektivu života i vědy v komunismu, ve světě bez válek, a vynaložíme veškeré úsilí, abychom i my pomohli k tomu, aby tato krásná práce nemohla být narušena válečným dobrodružstvím a atomovým ničením. Dáme pro to i my všecky své síly do dalšího budování naší vyspělé socialistické společnosti. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Dávám slovo místopředsedovi Národního shromáždění dr. Kyselému.

Podpredseda NS dr. Kyselý:

Vážené Národné zhromaždenie, vážený súdruh prezident!

Už od výzvy, ktorú s. Chruščov adresoval vládam členských štátov OSN, aby na XV. zasadnutie vyslali najzodpovednejších politikov svojich zemí bolo zjavné, že XV. zasadnutie bude mať iný priebeh, ako predošlé zasadnutia. Prejav s. prezidenta k pražským pracujúcim, ako i dnešný jeho výklad ukazujú, že sa naše očakávanie splnilo. Veď práve prebiehajúce zasadanie Valného zhromaždenia OSN stáva so významným nielen závažnosťou otázok, ktoré sú na programe, ale i bojovým vystúpením delegácií vlád SSSR, ČSSR i ostatných ľudovodemokratických zemí i niektorých zemí neutrálnych štátov. Obrazne možno povedať, že delegácie mierového tábora poriadne prevetrali stuchlé ovzdušie v OSN, takže až zaškrípala celá jej mašinéria. Okolnosť, že naša delegácia na čele so s. prezidentom, ako to sám uviedol, bola v stálom kontakte s našimi pracujúcimi a že naša delegácia dostala stovky telegramov, listov i rezolúcií, ktoré tiež dochádzali do ústredia ÚV KSČ s prejavmi spontánneho súhlasu s postupom našej delegácie v pléne OSN. My, ako zástupci ľudu, máme ľahkú úlohu schváliť to, čo už pred nami urobili naši pracujúci. Ale my nielenže postup našej delegácie schvaľujeme, ale sme vrelou vďakou zaviazaní nášmu s. prezidentovi za to, že vysoko povzniesol prestíž našej vlasti ako v samom pléne OSN, tak i pri stretnutiach s vedúcimi iných delegácií. (Potlesk.) Naša socialistická republika neni už úbohou popoluškou, o ktorej sa vo svete nič nevie, ale je pevnou baštou boja za mier a pokrok. Sme skutočne hrdí, že sme občanmi ČSSR, ktorá je krásna i veľká i keď nie počtom obyvateľov, ale svojimi vznešenými cieľmi a ktorej ľud je vychovávaný k pravde, slobode a skutočnej demokracii.

Vážené poslankyne a vážení poslanci!

Vašu pozornosť chcem upútať teraz k tej časti zprávy s. prezidenta, v ktorej hovorí o sovietskej rezolúcii na likvidáciu kolonializmu. Má dve časti a to: poskytnutie nezávislosti koloniálnym zemiam a národom a druhá časť kladie požiadavku, aby vlády všetkých zemí nedovolili žiadne výnimočné práva a privilégia pre jednotlivé štáty na ujmu drhých. Deklarácia teda predpokladá likvidáciu nielen kolonializmu v jeho - pomenoval by som ho v klasických formách - ako sa dnes vyskytuje napríklad v Anglii, Francii, Holandsku, Portugalsku, ale i vo všetkých iných druhoch kolonializmu, ktorý nazveme novokolonializmom, nech už má akýkoľvek názov: mandát, únia, spoločenstvo, súručenstvo, sféra vplyvu, či vojenské základne. Čo je kolonializmus? Nemienim podať klasickú definíciu, ktorá by sa hodila do náučných slovníkov, ale objasním jej pojem z rôznych hľadísk. Vojensky je to okupácia. Hospodársky je to najkvalifikovanejšie vykorisťovanie národov i krajín. Politicky je to nesloboda a z ľudského hľadiska je to príživníctvo. A čo je novokolonialismus? To isté, ale zabalené do staniólu. Vec si najlepšie objasníme na príklade. Nech je ním Egypt. Pána vyslanca Egypta chcem uistiť, že týmto príkladom nesledujem nijaký iný zámer, než objasniť podstatu veci, lebo ide o typický príklad. Egypt získal nezávislosť deklaráciou z 29. februára 1922. Kráľom sa stal Fuad. Ale vláda Jeho Veličenstva britského kráľa si súčasne vyhradila, že až do zmluvnej úpravy bude výlučne riešiť tieto otázky:

1. bezpečnosť imperiálnych dopravných spojov,

2. obranu Egypta,

3. ochranu cudzích záujmov a menšín v Egypte,

4. postavenie Sudanu,

5. egyptské styky s cudzími štátmi.

Pričom britské štatárium, ako opatrenie proti vlasteneckému hnutiu, bolo zrušené iba v auguste 1923. A o štvrť storočia pozdejšie zmrzli rokovania medzi britskou a egyptskou vládou o otázkach úplného odvolania britských vojsk zo Suezu a o budúcnosti Sudanu.

Posúďte - bol Egypt slobodný do roku 1956? Teraz je slobodný, lebo si mužne vzal to, čo mu patrilo znárodnením Suezského prieplavu. I za tú cenu, že bol napadnutý vojenskou agresiou Veľkej Británie, Francúzska a Izraela. Vďaka ráznemu zákroku SSSR boli sme vtedy uchránení od novej svetovej vojny. Že prípad Egypta nebol ojedinelý, svedčí obdoba v Iraku pod vládou kráľa Faisala, v Jordánsku pod vládou kráľa Abdulla a ďalších a ďalších. A tak vznikal novokolonializmus.

Hovoril som o formách kolonializmu. A teraz sa pozrime na kolonizátorov. Sú to len tí, čo som ich vymenoval? A čo Spojené štáty americké? Tie predsa nemajú kolónie. Ba či predsa? Keď urobíme paralelu medzi ríšou Britov a Spojenými štátmi americkými uvidíme, že britský kolonializmus spočíva na priamom ovládaní celej štvrtiny sveta. Zato nové americké impérium je v hospodárskej a finančnej nadvláde nad celým kapitalistickým svetom - teda i nad britským - spočíva ďalej v udržiavaní veľkého počtu vojenských, námorných i leteckých základní na celom svete, na intenzívnom zbrojení, ako i na systéme vojenských blokov pod americkou kontrolou. Úrady hospodárskej kontroly, finanční, hospodárski i vedeckí poradcovia, štipendisti, úrady pre spoločnú koordináciu stratégie, ako i základne pre bombardéry, to sú rozhodne účinnejšie formy kolonizačné i modernejšie, ako zastaralé a kruté formy britské, i keď údajne boli robené v záujme ochrany tzv. "kultúry a civilizacie". Americký koloniálny systém je schovaný za množstvom ľudí a ešte väčším množstvom skratiek, ktorým obyčajný človek nerozumie, ale iba tuší, že to s jeho vlasťou nie je v poriadku. Americký kolonializmus - to je jemné, ale pevné pletivo systému bánk, monopolov, diplomacie a najrozličnejších tzv. hospodárskych pomocí. Na udržiavanie tohoto systému netreba vojsko, lebo oni vystačia s hrozbou atomických zbraní, križovaním válečného loďstva, či návštěvami bombardovacích letiek. Myslíte, vážení poslanci, že som obraz amerického kolonializmu predimenzoval? Podívajme sa preto k samým bránam Spojených štátov - do Kuby. Hrdina kubánskej revolúcie Fidél Castro o tom hovoril v pléne OSN a uviedol: "Nikto nás nemôže obviňovať z toho, že Kuba má 600 000 nezamestnaných, 37 % obyvateľov negramotných, 2 % tuberkuloznych, 95 % chorých na parazity. Do tejto chvíle žiadny z nás nerozhodoval o osude našej vlasti. Do tejto chvíle rozhodovali o osude našej vlasti cudzie vlády a záujmy monopolov, do tejto chvíle vládli v našej zemi monopoly. Bránil im niekto? Nie, nikto im nebránil. Prekážal im niekto? Nie, nikto im neprekážal. Mali možnosť uskutočňovať ciele a my teraz zberáme ovocie vlády monopolov. Aké zdroje mal národ? Keď sa tyran Batista zmocnil vlády, činili národné rezervy 500 miliónov dolárov. Dobrá to suma, ktorej mohlo byť použité pre priemyslový rozvoj našej zeme. Keď zvíťazila revolúcia, činili naše rezervy 70 000 dolárov. Bola to starosť o priemyslový rozvoj našej vlasti? Nikdy. Preto sme sa toľko divili a divíme sa i naďalej, keď tu počúvame i mimoriadnych starostiach vlády USA o osud zemí Latinskej Ameriky, Afriky a Ázie. Divíme sa, lebo vidíme výsledky po 50 rokoch." (Konec citátu.)

Sluší sa dodať, že ostatná celá jeho reč je podobná reči prokurátora, ktorý žaluje pre najťažšie zločiny.

Nášmu ľudu sú cudzie takéto formy zotročovania a vykorisťovania. Náš ľud je odchovaný vznešenými ideálmi Husa, Chelčického, Komenského, a teraz vedený najhumánnejšími ideami Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie. Miluje pravdu, má vysoko vyvinutý zmysel pre to, čo je dobré a zlé, a je predchnutý zásadami sociálnej spravodlivosti a skutočného humanizmu. Príkro preto odsudzuje kolonializmus v akejkoľvek forme a považuje ho za hriech proti ľudskosti a za hanbu nášho storočia. Ale náš ľud sa neuspokojí len odsúdením kolonializmu, ale on ide ďalej a ponúka aktívnu pomoc pri likvidácii zvyškov kolonializmu. K tomu cieľu smeruje i memorandum, ktoré naša delegácia na súčasnom plenárnom zasadnutí predložila Valnému shromaždeniu OSN so žiadosťou, aby bolo dané na porad rokovania. Hovoril o nej aj súdruh prezident. Citujem jej posledný odsek:

"ČSSR, ktorá v duchu svojej mierovej zahraničnej politiky rozhodne podporuje boj národov za získanie nezávislosti a ktorá vo svojich vzťahoch k novovznikajúcim štátom uplatňuje zásady rovnosti a nezištnej vzájomnej spolupráce, zastáva názor, že OSN by nevyhovela zásadám formulovaným v jej Charte, keby sa touto situáciou nezaoberala a neprijala opatrenia, napomáhajúce tomu, aby prechod nových štátov na samostatnosť prebiehal nerušene a za všestrannej pomoci členských štátov OSN."

To je naše pevné stanovisko k uvedeným otázkam a my sa tešíme, že sa podarilo presadiť ich na program rokovania v pléne OSN. Vážené Národné zhromaždenie, i Vy, súdruh prezident, prijmite uistenie, že pracovníci SSO budú usilovne pracovať na všetkých úsekoch verejného života, aby sme u nás skoro vybudovali vyspelú socialistickú spoločnosť, aby sme išli k ďalším métam a tak spoločne prispeli nielen k upevneniu bratských zväzkov Čechov a Slovákov, ale aby sme súčasne upevnili mier a pokojné spolunažívanie medzi národmi. (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Dávám slovo ministru spravedlnosti dr. Neumanovi.

Ministr dr. Neuman: Vážený pane presidente, vážení soudruzi poslanci!

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP