Úvodem mi dovolte, abych z této tribuny jménem Československé strany socialistické především zdůraznil, že stanovisko, s nímž vystoupili českoslovenští delegáti v čele s prvním tajemníkem ÚV KSČ a presidentem republiky s. Antonínem Novotným na půdě OSN, je stanoviskem všeho československého lidu. Právě tato skutečnost způsobila, že hlas naší socialistické republiky zněl z tribuny nejvyšší mezinárodní organizace s takovou pevností a nesmlouvavostí. V nerozborné jednotě našeho lidu je síla, která přímo magneticky přitahuje světovou veřejnost na naši stranu. V této jednotě se projevuje zvláště výrazně správnost celé naší vnitřní i zahraniční politiky. Vždyť je všeobecně známo, že lid jako celek se nikdy nepostaví za politiku, jež by nesplňovala v plné míře všechny jeho tužby a oprávněná přání.

V projevech našich zástupců ve Valném shromáždění OSN promluvil naplno hlas pravdy, hlas spravedlnosti, hlas nového, mladého světa, který přináší lidstvu velkolepé perspektivy pro život na zemi. Je to hlas světa, který se neochvějně řídí v celé své činnosti zásadami leninské politiky mírového soužití a který pod vedením Sovětského svazu bojuje za štěstí a za všestranný rozkvět všech národů tohoto světa. Proto také naše veliká aktivita v mezinárodních vztazích vzbudila tak širokou odezvu ve světovém veřejném mínění.

Plným právem využili naši zástupci fóra OSN k tomu, aby tvrdě odsoudili imperialismus západních velmocí, hlavní to překážku na cestě národů za uskutečnění světa bez válek a bez jakéhokoliv vykořisťování. My všichni již víme, že je to právě nenasytnost této obludné hydry, která odsuzuje dodnes celé národy k bídnému živoření a která udržuje neustále svět na pokraji válečných katastrof. Je ovšem třeba, aby ke stejnému poznání došli v kapitalistickém světě i ti, kteří mají ve svých hlavách dosud zmatek o této pravdě. Proto považujeme pranýř, na kterém se imperialistické síly octly naší zásluhou při jednáních v OSN, za vysoce užitečnou školu národů a jsme přesvědčeni, že naše přesvědčivé argumenty otevřely i na Západě mnohým oči.

Stalo se ovšem to, co se téměř zákonitě stát muselo. Potrefení, v tomto případě imperialisté, se ozvali a pokoušeli se zeslabit naši nelítostnou pravdivou kritiku na jejich adresu omšelým výmyslem, s nímž přicházejí tehdy, když nevědí již kudy kam. A tak začali opět přemílat stařičké nesmysly o naší "nesvobodě" a o naší závislosti na Sovětském svazu. Americký delegát Wadsworth šel ve své nehoráznosti tak daleko, že přirovnával vztahy socialistických zemí k SSSR k závislosti bezprávných kolonií k imperialistickým státům. Co se pana Wadswortha týká, ten dostal svůj zasloužený díl ihned během svého provokačního projevu, když ho jménem všech socialistických zemí doslova usadil rumunský zástupce Mezincescu.

Bude však dobré říci si několik slov o nesmírném pokrytectví vládnoucích kruhů ve Spojených státech, které se znovu a znovu pokoušejí strkat své nečisté prsty do vnitřních záležitostí jiných zemí. V uplynulých letech si zvykly tak často zaklínat se heslem "svobodný svět". Vypadá to tak, jako by věřily tomu, že ze lži se stane pravda tehdy, když se stále opakuje.

Ohánějí se slovem "svoboda" a všechny národy světa již dnes vědí, co se za tím pojmem u nich skrývá. Je to, soudruzi, svoboda kapitalistických dravců, monopolů, bezmezně vykořisťovat široké vrstvy pracujících. Je to svoboda vyhazovat dělníky na dlažbu v bohatých západních metropolích a přitom nechat umírat hlady desetitisíce ubožáků v hospodářsky méně vyvinutých zemích. Je to svoboda v loupení a vraždění a v balamucení svého vlastního lidu. Zprávy, které máme k dispozici a které ilustrují toto dravčí pojetí kapitalistické "svobody", jsou přímo otřesnými dokumenty o těžkém životě lidových mas na Západě.

Je zde třeba zdůraznit, že naše znalosti o takovéto svobodě nejsou pouze teoretické. My sami jsme na své kůži poznali, jak "chutná" kapitalistická svoboda a za těch dvacet let předmnichovské republiky jsme o ní nashromáždili zkušeností více než dost.

Ovšem poznali jsme ještě něco a to, že svoboda v ústech imperialistů je záměrné zmatení pojmů pro nejbrutálnější expanzi a agresi v cizích zemích. Naše první republika se zcela "svobodně" stala hříčkou v protichůdných zájmech jednotlivých imperialistických zemí a tak jsme se dostali přes všechen svůj poměrně vyspělý hospodářský potenciál do situace jakési "lepší" kolonie západních mocností. Buržoazní politikové kdysi zakrývali tuto skutečnost, jak jen mohli. Obávali se, že kdyby vyšla najevo pravda, že by lid s nimi rázně skoncoval. Všichni si však pamatujeme, jak to nakonec dopadlo.

V době Mnichova stáli vedoucí představitelé této "svobodné" republiky za dveřmi místností, kde se jednalo o životních otázkách našich národů. A když posléze padlo rozhodnutí, předali je imperialisté čs. zástupcům ve formě opravdu kapitalisticky "svobodného" a přitom jednoznačného ultimata. Ani nepokládali za nutné dodat k tomu slova vysvětlení. Jak jinak lze po tom všem charakterizovat tehdejší naši "svobodu" a "nezávislost" než jako záměrně živenou nebezpečnou iluzi, která svými důsledky ohrozila samu naši národní existenci.

Naše národy zaplatily svou strašnou zkušenost s praktikami tzv. svobodného světa krví tisíců svých nejlepších synů a dcer a nepřipustíme proto, aby nás o svobodě poučovali ti, kteří jsou přímo vinni na našich bývalých utrpeních, zejména za poslední světové války. (Potlesk.)

Nikdy v minulosti nebyly naše národy tak svobodné, jako jsou dnes. Na poli vnitřní politiky jsme odstranili všechny sociální nespravedlonsti, nastřádané v minulých epochách vykořisťovatelskými společenskými řády. Dnes má každý náš občan takovou míru politické a hospodářské svobody, že o ní mohou pracující v kapitalistických státech jen toužebně snít.

Naše zahraniční politika je pak přímým pokračováním vnitropolitické linie. Jsme hrdi na to, že zárukou plné bezpečnosti socialistického Československa je první socialistický stát na světě - Sovětský svaz. (Potlesk.)

Naše vztahy se sovětskými národy jsou založeny na zásadách vzájemného respektování nezávislosti a svrchovanosti obou zemí a na zásadách nevměšování do vnitřních věcí druhého státu. Nepovažují-li ovšem pánové na Západě za "vměšování" skutečnost, že náš lid sám, ze své vůle dal krátce po osvobození podnět k vytvoření mohutného Svazu přátel Sovětského svazu, osvoboditeli Československa, jehož členy jsou dnes milióny našich spoluobčanů.

Možná, že po jejich soudu bude i "vměšováním" další, všemi čs. vlastenci radostně pozdravovaná skutečnost, že rok co rok statisíce našich mužů a žen z vlastní vůle a z úcty k prvé zemi socialismu se pilně učí jazyku Puškina a Lenina.

Ani o československo-sovětské spojenectví nemusí mít pánové na Západě žádnou starost, neboť toto spojenectví stojí na základech nejpevnějších, na žulových základech proletářského internacionalismu. Nemůže je proto pošpinit kal, který vytéká z úst amerických a jiných imperialistů. Ostře však odsuzujeme a budeme odsuzovat, že tímto imperialistickým jedem je stále otravováno mezinárodní ovzduší, což pochopitelně nepřispívá k mírovému řešení nejdůležitějších mezinárodních problémů.

Naše národy, které usilovnou a obětavou prací vybudovaly v naší vlasti socialistické společenské zřízení, mají naprosto stejnou cestu se sovětskými národy, které první zapálily pochodeň šťastných a krásných zítřků pro celé lidstvo. Československá socialistická republika je dnes díky tomu významným mezinárodním činitelem. Svým jasným postojem k otázce odzbrojení a k přátelskému soužití všech národů, svým jasným stanoviskem k odstranění nemravného kolonialismu, jakož i svým nekompromisním stanoviskem k vyřešení německé otázky, podstatně přispívá věci míru.

Přijali jsme proto za své všechny ty návrhy, které učinil na zasedání Valného shromáždění OSN předseda rady ministrů SSSR soudruh Nikita Chruščov jménem Sovětského svazu proto, aby se grandiózní zítřky staly v krátké době živou skutečností. Přijali jsme je za své a budeme - pod vedením KSČ - všichni za jejich uskutečnění tvrdě bojovat, neboť jedině tak splníme svoji povinnost k zachování světového míru, k prohloubení demokracie v dalších zemích a k přiblížení vítězství socialismu na celém světě! (Potlesk.)

Předseda Fierlinger: Dávám slovo ministru zdravotnictví dr. h. c. Plojharovi.

Ministr dr. h. c. Plojhar: Vážený soudruhu presidente republiky, vážené Národní shromáždění!

S velkou pozorností a zájmem sledoval všechen náš lid činnost delegace Československé socialistické republiky na XV. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů, kterou vedl první tajemník ústředního výboru KSČ a president republiky Antonín Novotný. Nadšené uvítání, jehož se mu po návratu z New Yorku do Prahy dostalo, bylo jedním z nespočetných projevů vřelých díků za úspěšnou práci při podpoře všech kroků a návrhů, směřujících k vytvoření trvalého míru cestou všeobecného a úplného odzbrojení a likvidace kolonialismu, cestou přátelství a dorozumění mezi národy. Tuto záslužnou činnost naší delegace vřele ocenil všechen československý lid, příslušníci všech složek Národní fronty. Po boku Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí zasahovala československá delegace platně a účinně do jednání XV. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů. Jménem všeho československého lidu přednesla rovněž na tomto mezinárodním foru svoje rozhodné stanovisko k současnému vývoji v západním Německu. Použila tak nezadatelného práva země, která se stala první obětí hitlerovské agrese, když ústy presidenta republiky Antonína Novotného důrazně upozornila a varovala lidstvo před hrozbou západoněmeckého militarismu a revanšismu, před nebezpečím nového válečného požáru.

Nikdy jsme nebyli na pochybách o tom, jakou úlohu po druhé světové válce svěřily imperialistické síly západnímu Německu. Vždyť se o ní vyjádřil naprosto lapidárně například John Foster Dulles. Ve své knize "War or peace", vydané v roce 1950, prohlásil, že západní Německo "může být velkým trumfem v rukou Západu. Jakmile přitáhne východní Německo do mocenského dosahu Západu, může získat předsunutou strategickou pozici ve střední Evropě, která může podminovat sovětskokomunistické vojenské a politické pozice v Polsku, v Československu, v Bulharsku a v ostatních přilehlých zemích". Jak je známo, splnila se z tohoto záměru pouze část - ta, na kterou mohly mít americké imperialistické kruhy vliv. I tak vykonaly však zhoubné dílo. Pošlapaly všechny dohody a závazky, přijaté po porážce hitlerovského fašismu, znovuvzkřísily německý militarismus a všestranně se podílely na budování moderně vyzbrojeného bundeswehru jako nástroje imperialistické agrese proti socialistickým zemím.

Proto nesou západní země, zejména Spojené státy americké, plnou odpovědnost za následky, k nimž jejich politika vedla: za to, že bundeswehr je dnes nejpočetnější armádou v západní Evropě, disponující moderními a stále dokonalejšími zbraněmi; za to, že bundeswehr může již usilovat o postavení vedoucí vojenské síly Severoatlantického paktu v Evropě, kterému konec konců dodává základní počet vojsk. Přitom víme, že na území Německé spolkové republiky jsou rozmístěny tři čtvrtiny z jednotek Severoatlantického paktu, které jsou vyzbrojeny prostředky k nasazení jaderných zbraní.

Západoněmeckým militaristům však již ani to nestačí! Jak upozornily ve Společném prohlášení vlády Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Svazu sovětských socialistických republik a Československé socialistické republiky, vstoupily v současné době vojenské přípravy v Německé spolkové republice do nového nebezpečného období, jehož charakteristickým rysem je snaha získat za každou cenu zbraně hromadného ničení. Západoněmečtí militaristé dokonce ani nepovažují za nutné, aby se s těmito úmysly před veřejností tajili. Vždyť ve známém provokativním memorandu generálního štábu bundeswehru se již nepokrytě požaduje, aby se západoněmecká armáda mohla neomezeně vyzbrojovat jadernými a raketovými zbraněmi.

Jestliže není žádným tajemstvím pokračující militarizace západního Německa, pak jím přirozeně nemůže být ani revanšismus, kterým jsou horečné válečné přípravy Hitlerových dědiců ideologicky zdůvodňovány. Je všeobecně známo, že revanšismus se stal přímo oficiální politikou vlády Německé spolkové republiky, té vlády, která jakožto jediná v Evropě vznáší územní požadavky vůči jiným zemím, zejména Československé socialistické republice a Polské lidové republice. S těmito nároky vystupují čelní představitelé bonnského státu na nejrůznějších sjezdech, srazech a manifestacích revanšistických organizací, na nichž se snaží získat a zformovat masovou základnu k vedení útočné války. Otravují revanšistickým jedem mladé generace již od školních lavic, zamořují jím prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize celý veřejný život.

Nalezli bychom mnoho dokladů, že tento tlak doléhá na nejširší vrstvy v Německé spolkové republice. Dovolte, abych uvedl alespoň jediný, část otevřeného dopisu západoněmeckého pastora Waltera Schlenkfera z Nagoldu, který byl uveřejněn v listu Neue Zeit s příznačným titulkem "Už je to prostě nesnesitelné". V dopise se praví - cituji doslova -: "Jak to může pokračovat? Ve městech se již zcela bezostyšně organizují staří nacisté a příslušníci Stahlhelmu, kteří tak ochotně sloužili Adolfu Hitlerovi. Cítí se povoláni, aby určovali našemu lidu politickou cestu. Spolky vyhnanců a navrátilců provozují své nacionálně socialistické rejdy a jsou podporovány od církve i státu. Politické strany bezuzdně podněcují slepý antikomunismus, který nás již jednou uvrhl do záhuby".

Trpké historické zkušenosti nutí i nás, abychom s největší bdělostí sledovali vývoj za naší západní hranicí. Proto naše delegace promluvila ze srdce všeho československého lidu, když na tribuně OSN, před tváří celé světové veřejnosti podrobila nekompromisnímu rozboru nebezpečnou situaci v západním Německu a ukázala na všechny viníky tohoto stavu.

Československá delegace vystihla také přesně city všeho našeho lidu, když prohlásila, že nás k vystoupení proti západoněmeckému revanšismu a militarismu naprosto nevedou obavy o naši vlastní bezpečnost. Vždyť každý občan u nás ví, že československou západní hranici střeží svou obrovskou vahou všechny země světové socialistické soustavy v čele se Sovětským svazem, že nedotknutelnost našich hranic, státní nezávislost a svoboda našich národů jsou zaručeny tak, jako nikdy v minulosti. (Potlesk.) Jestliže tedy důrazně varujeme před nebezpečným vývojem v západním Německu, pak naše jednání vyvěrá z pocitu spoluodpovědnosti za mír v Evropě a tím i na světě.

Při dnešní síle bundeswehru, která neustále roste, a při jeho současném postavení v Severoatlantickém paktu se stává už zcela bezpředmětným ujišťování západních politiků, že bundeswehr je prostřednictvím tohoto vojenského seskupení vlastně pod kontrolou a že nemůže učinit nic bez souhlasů partnerů západního Německa. Situace je dnes přece taková, že západoněmecký militarismus může v zájmu uskutečnění svých zločinných plánů zatáhnout své partnery do válečného konfliktu bez jakýchkoli dotazů a třeba i proti jejich vůli. O tom, že důvěra členských zemí Severoatlantického paktu k západoněmeckému spojenci není nikterak valná, svědčí ostatně i příznačná skutečnost, že se na XV. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů - kromě trapného pokusu britského premiéra Macmillana - nikomu z významnějších státníků nechtělo dělat z černého bílé a popírat fakta, která byla o nezdravých poměrech v Německé spolkové republice pronesena zástupci Československa, Sovětského svazu, Polska a dalších zemí.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Delegace Československé socialistické republiky na XV. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů všestranně se zasazovala, aby skončila zločinná hra s ohněm, k níž přistoupili západoněmečtí militaristé a revanšisté. Nyní je třeba v tomto úsilí dále pokračovat, jít cestou vytyčenou ve Společném prohlášení vlád Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Svazu sovětských socialistických republik a Československé socialistické republiky.

Naše vlády obrátily se v tomto prohlášení ke všem národům a vládám všech zemí s výzvou, aby společným úsilím zabránily ohrožení míru německým militarismem a revanšismem. Aby nedopustily vybavení bundeswehru raketovými a nukleárními zbraněmi, aby učinily vše nutné pro neodkladné uzavření mírové smlouvy s Německem a na tomto základě zajistily mír a bezpečnost národů v Evropě.

Československý lid vynaloží všechno úsilí, aby podpořil věc míru dílem co největším. Pod moudrým vedením slavné komunistické strany a v nerozborné jednotě Národní fronty budou také všichni příslušníci Čs. strany lidové s nadšením přispívat k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti, k stálému zvyšování její hospodářské síly a autority na mezinárodním fóru. V tom vidíme nejúčinnější posilu světového mírového hnutí, směřujícího k vytvoření trvalých svazků přátelství, spolupráce a dorozumění mezi národy.

Jsme připraveni hájit ještě rozhodněji a obětavěji posvátnou myšlenku míru. Ani na chvíli nesmí ochabnout náš boj proti všem strůjcům a připravovatelům války! S tímto závazkem chtěl bych ještě jednou spojit náš upřímný dík a blahopřání k úspěchům, kterých na půdě Organizace spojených národů dosáhla delegace Československé socialistické republiky v čele s naším presidentem republiky soudruhem Antonínem Novotným. (Potlesk.)

Ať žije naše socialistická vlast, pevná tvrz v boji proti západoněmeckému militarismu a revanšismu. Sláva našemu velikému příteli a spojenci Sovětskému svazu, který směle razí cestu v boji národů za mír a socialismus.