Národní shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou
a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních
vztahů ve věcech občanských, rodinných
a trestních, podepsanou v Praze dne 2. listopadu 1961.
Právní pomoc mezi Československou
socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou
byla dosud upravena Smlouvou o právní pomoci v občanských
a trestních věcech, která byla podepsána
dne 6. března 1951 v Budapešti; od té doby
doznal však právní řád obou států
podstatných změn vyplývajících
z pokračující výstavby socialismu
a řada ustanovení Smlouvy zastarala a byla překonána;
jevilo se proto už delší dobu účelným
přizpůsobit úpravu vzájemných
právních vztahů současnému
stavu právního řádu v obou zemích
a na zásadách uplatněných v novějších
smlouvách tohoto typu uzavíraných mezi státy
socialistického tábora.
Maďarské ministerstvo
spravedlnosti doporučilo už v roce 1960, aby bylo
uvažováno o nové smluvní úpravě,
a předložilo svůj předběžný
neoficiální návrh znění nové
smlouvy. Na základě tohoto předběžného
návrhu maďarské strany, byl vypracován
návrh československé strany, který
byl pak podkladem pro jednání v Praze. Na závěr
jednání byla dne 2. listopadu 1961 podepsána
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou
a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních
vztahů ve věcech občanských, rodinných
a trestních. Sjednaná Smlouva je rozdělena
na čtyři části. Část
I (články 1 - 15) obsahuje obecná ustanovení;
v prvním článku je zakotvena zásada,
že občané a právnické osoby jedné
smluvní strany požívají na území
druhé smluvní strany stejné právní
ochrany v osobních a majetkových věcech jako
její vlastní občané a že mohou
před orgány druhé smluvní strany,
které působí v občanských,
rodinných a trestních věcech, vystupovat
za stejných podmínek jako její vlastní
příslušníci; v dalších článcích
je upravena právní pomoc, a to tak, že po všeobecném
ustanovení následují ustanovení upravující
způsob styku, rozsah právní pomoci, ustanovení
o tom, co má obsahovat dožádání
o poskytnutí právní pomoci, ustanovení
o způsobu vyřízení dožádání
o poskytnutí právní pomoci, ustanovení
o ochraně svědků a znalců, o doručování
písemností, o dokladu o doručení,
o doručování vlastním státním
občanům, o nákladech právní
pomoci, o informacích o právních otázkách,
o zjištění místa pobytu, o jazyku při
poskytování právní pomoci a ustanovení
o platnosti listin.
Část II (články
16 - 63) pojednávající o věcech občanských
a rodinných se rozpadá na 7 oddílů;
oddíl 1 (články 16 a 17) pojednává
o věcech osobního stavu, oddíl 2 (články
18 - 27) o věcech rodinných, oddíl 3 (čl.
28 a 29) o věcech majetkových, oddíl 4 (články
30 - 39) o věcech dědických, oddíl
5 (články 40 - 44) o nákladech řízení,
oddíl 6 (článek 45 - 61) o uznání
a výkonu rozhodnutí a oddíl 7 (článek
62 a 63) o zasílání matričních
dokladů a jiných listin.
V části III (články
64 - 84) jsou ustanovení o úpravě právních
vztahů ve věcech trestních, tj. ustanovení
o vydávání a průvozu osob, o převzetí
trestního řízení, o sdělení
výsledků trestního řízení,
o dodání osob ve vazbě, o vydání
věcí a o sdělování odsouzení.
Část IV (článek
85 a 86) obsahuje závěrečná ustanovení.
Smlouva vstoupí v platnost
po uplynutí 30 dnů od výměny ratifikačních
listin, která bude provedena v Budapešti.
Smlouva byla sjednána na pět
let počínaje dnem vstupu v platnost a její
platnost se bude prodlužovat vždy na období dalších
pěti let, pokud ji žádná ze smluvních
stran nevypoví šest měsíců před
uplynutím právě probíhajícího
období.
Smlouva mezi Československou
socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou
o úpravě právních vztahů ve
věcech občanských, rodinných a trestních
je pravotvornou smlouvou a vyžaduje podle článku
42 a podle článku 62 odst. 1 bod 1 Ústavy
souhlasu Národního shromáždění
a ratifikace presidentem republiky.