kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Vídeňská úmluva o diplomatických stycích, podepsaná za Československou socialistickou republiku ve Vídni dne 18. dubna 1961

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích, podepsanou za Československou socialistickou republiku ve Vídni dne 18. dubna 1961.

Státy, které jsou stranami této Úmluvy,

připomínajíce, že lid všech zemí od dávných dob uznává postavení diplomatických zástupců,

majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se svrchované rovnosti států, udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a podpory přátelských styků mezi národy,

věříce, že mezinárodní úmluva o diplomatických stycích, výsadách a imunitách přispěje k rozvíjení přátelských styků mezi národy bez ohledu na rozdílnost jejich ústavního a společenského zřízení,

uvědomujíce si, že účelem takových výsad a imunit není prospěch jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí diplomatických misí jakožto zastoupení států,

potvrzujíce, že pravidla mezinárodního práva obyčejového budou i nadále platit v otázkách, které nejsou výslovně upraveny ustanoveními této Úmluvy,

dohodly se na těchto ustanoveních:

Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy tento význam:

a) "vedoucí mise" je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;

b) "členové mise" jsou vedoucí mise a členové personálu mise;

c) "členové personálu mise" jsou členové diplomatického personálu, administrativního a technického personálu, jakož i služebního personálu mise;

d) "členové diplomatického personálu" jsou členové personálu mise, kteří mají diplomatické hodnosti;

e) "diplomatický zástupce" je vedoucí mise nebo člen diplomatického personálu mise;

f) "členové administrativního a technického personálu" jsou členové personálu mise, kteří jsou zaměstnáni v administrativních nebo technických službách mise;

g) "členové služebního personálu" jsou členové personálu mise, kteří jsou zaměstnáni v domácích službách mise;

h) "soukromá služebná osoba" je osoba, která je zaměstnána v domácích službách člena mise a která není zaměstnancem vysílajícího státu;

i) "místnosti mise" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející, kterých se používá pro účely mise, včetně rezidence vedoucího mise, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem.

Navázání diplomatických styků mezi státy a zřízení stálých diplomatických misí se uskutečňuje vzájemnou dohodou.

1. Funkce diplomatické mise záleží zejména:

a) v zastupování vysílajícího státu ve státě přijímajícím;

b) v chránění zájmů vysílajícího státu a jeho občanů ve státě přijímajícím v rozsahu dovoleném mezinárodním právem;

c) v jednání s vládou přijímajícího státu;

d) v zjišťování všemi zákonnými prostředky stavu a vývoje situace v přijímajícím státě a v podávání zpráv o tom vládě vysílajícího státu;

e) v podporování přátelských styků mezi státem vysílajícím a státem přijímajícím a rozvíjení jejich hospodářských, kulturních a vědeckých styků.

2. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude vykládáno tak, že by bylo diplomatické misi překážkou ve výkonu konzulárních funkcí.

1. Vysílající stát se musí ujistit, zda osobě, kterou zamýšlí pověřit jako vedoucího mise v přijímajícím státě, tento stát udělil agrément.

2. Přijímající stát není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody, pro které agrément odmítl udělit.

1. Vysílající stát může, když předem řádně vyrozuměl příslušné přijímající státy, pověřit vedoucího mise nebo podle okolností jmenovat kteréhokoli člena diplomatického personálu ve více než jednom státě, jestliže žádný z přijímajících států nevznese proti tomu výslovné námitky.

2. Pověří-li vysílající stát téhož vedoucího mise v jednom nebo několika dalších státech, může v každém státě, kde vedoucí mise nemá své stálé sídlo, zřídit diplomatickou misi řízenou chargé d´affaires ad interim.

3. Vedoucí mise nebo kterýkoli člen diplomatického personálu mise může vystupovat jako zástupce vysílajícího státu u kterékoli mezinárodní organizace.

Dva nebo více států mohou pověřit tutéž osobu jako vedoucího mise v jiném státě, jestliže přijímající stát nevznese proti tomu námitky.

S výhradou ustanovení článků 5, 8, 9 a 11 může vysílající stát volně jmenovat členy personálu mise. O vojenských, námořních nebo leteckých atašé může přijímající stát žádat, aby mu byla jejich jména předem předložena ke schválení.

1. Členové diplomatického personálu mise mají být v zásadě občany vysílajícího státu.

2. Členové diplomatického personálu mise nemohou být jmenováni z řad občanů přijímajícího státu vyjma případy, kdy s tím tento stát vysloví souhlas, jenž může být kdykoli odvolán.

3. Přijímající stát si může vyhradit totéž právo, pokud jde o občany třetího státu, kteří nejsou zároveň také občany státu vysílajícího.

1. Přijímající stát může kdykoli, aniž musí své rozhodnutí zdůvodnit, oznámit vysílajícímu státu, že vedoucí mise nebo kterýkoli člen diplomatického personálu mise je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen personálu mise je nepřijatelný. V každém takovém případě vysílající stát podle okolností buď tuto osobu odvolá anebo ukončí její funkce na misi. Osoba může být prohlášena za non grata nebo za nepřijatelnou dříve než vstoupí na území přijímajícího státu.

2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v přiměřené době vyhovět povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající stát odmítnout tuto osobu uznávat za člena mise.

1. Ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu nebo jiné jeho ministerstvo stanovené dohodou bude uvědomováno:

a) o jmenování členů mise, jejich příjezdu a konečném odjezdu nebo o ukončení jejich funkcí na misi;

b) o příjezdu a konečném odjezdu osoby náležející k rodině člena mise a popřípadě o tom, že určitá osoba se stala nebo přestala být příslušníkem rodiny člena mise;

c) o příjezdu a konečném odjezdu soukromých služebných osob zaměstnaných u osob uvedených v bodě a) tohoto odstavce, popřípadě o tom, že opouštějí zaměstnání u těchto osob;

d) o přijetí a propuštění osob trvale sídlících v přijímajícím státě jako členů mise nebo jako soukromých služebných osob majících nárok na výsady a imunity.

2. Příjezd a konečný odjezd rovněž bude vždy podle možností oznámen předem.

1. Není-li zvláštní dohody o počtu členů personálu mise, může přijímající stát požadovat, aby počet personálu mise byl udržován v hranicích, které sám považuje za rozumné a obvyklé se zřetelem k okolnostem a podmínkám v přijímajícím státě a k potřebám příslušné mise.

2. Přijímající stát může rovněž v těchto mezích a bez diskriminace odmítnout přijetí úředníků určité kategorie.

Vysílající stát nemůže bez předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu zřídit úřadovny, jež jsou součástí mise, v jiných místech než těch, v nichž je sídlo mise samé.

1. Má se za to, že vedoucí mise se ujal svých funkcí v přijímajícím státě, jakmile odevzdal své pověřovací listiny nebo jakmile notifikovali svůj příjezd a ověřený opis jeho pověřovacích listin byl odevzdán ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo jinému jeho ministerstvu stanovenému dohodou podle praxe platné v přijímajícím státě, jež bude jednotně prováděna.

2. Pořadí odevzdávání pověřovacích listin nebo jejich ověřeného opisu se řídí dnem a hodinou příjezdu vedoucího mise.

1. Vedoucí misí jsou rozděleni do tří tříd, a to:

a) velvyslanci nebo nunciové pověření u hlav států a jiní vedoucí misí rovnocenné hodnosti;

b) vyslanci, ministři a internunciové pověření u hlav státu;

c) chargé d´affaires pověření u ministrů zahraničních věcí.

2. S výjimkou pořadí a etikety nebude se činit rozdíl mezi vedoucími mise z důvodu jejich zařazení do tříd.

Třídu, k níž budou náležet vedoucí jejich misí, určí státy vzájemnou dohodou.

1. Vedoucí misí budou mít ve svých třídách pořadí určené dnem a hodinou, kdy se ujali svých funkcí podle článku 13.

2. Změna v pověřovacích listinách vedoucího mise, která neznamená změnu třídy, nemá vliv na jeho pořadí.

3. Tento článek se nedotýká praxe zachovávané v přijímajícím státě pokud jde o pořadí zástupce Svaté stolice.

Pořadí členů diplomatického personálu mise oznámí vedoucí mise ministerstvu zahraničních věcí nebo jinému jeho ministerstvu stanovenému dohodou.

V každém státě bude při přijímání vedoucích misí téže třídy zachováván stejný postup.

1. Není-li místo vedoucího mise obsazeno nebo nemůže-li vedoucí mise vykonávat své funkce, bude jako vedoucí mise prozatímně vystupovat chargé ď affaires ad interim. Jméno chargé ď affaires ad interim oznámí buď vedoucí mise, nebo v případě, že tak nemůže učinit, ministerstvo zahraničních věcí vysílajícího státu ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo jinému jeho ministerstvu stanovenému dohodou.

2. V případech, kdy v přijímajícím státě není přítomen žádný člen diplomatického personálu mise, může vysílající stát se souhlasem přijímajícího státu pověřit vedením běžných administrativních záležitostí mise některého člena administrativního a technického personálu.

Mise a její vedoucí mají právo používat vlajky a státního znaku vysílajícího státu na místnostech mise, včetně rezidence vedoucího mise, a na jeho dopravních prostředcích.

1. Přijímající stát buď vysílajícímu státu umožní, v souladu se svými zákony, získat místnosti potřebné pro misi na svém území, anebo mu pomůže opatřit umístění mise jiným způsobem.

2. Rovněž pomůže misím opatřit v případě potřeby vhodné ubytování pro jejich členy.

1. Místnosti mise jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu nesmějí do nich vstoupit, leč se svolením vedoucího mise.

2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k tomu, aby místnosti mise byly chráněny před napadením nebo poškozením a aby bylo zabráněno rušení klidu mise nebo újmě na její důstojnosti.

3. Místnosti mise, jejich zařízení a jiné předměty v nich se nalézající, jakož i dopravní prostředky mise nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.

1. Vysílající stát a vedoucí mise jsou osvobozeni od všech celostátních, oblastních nebo místních daní a poplatků, pokud jde o místnosti mise, jejichž jsou vlastníky nebo nájemci, s výjimkou poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb.

2. Vynětí ze zdanění uvedené v tomto článku se nevztahuje na daně a poplatky, jež mají podle zákonů přijímajícího státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo s vedoucím mise.

Archívy a dokumenty mise jsou vždy a všude nedotknutelné.

Přijímající stát všemožně usnadní výkon funkcí mise.

S výhradou zákonů a nařízení o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, přijímající stát zajistí všem členům mise svobodu pohybu a cestování na svém území.

1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodné spojení mise pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou a ostatními misemi a konzuláty vysílajícího státu, ať jsou kdekoli, může mise použít všech vhodných sdělovacích prostředků, čítajíc v to diplomatické kurýry a kódované nebo šifrované zprávy. Avšak zřídit a používat radiovou vysílací stanici může mise pouze se souhlasem přijímajícího státu.

2. Úřední korespondence mise je nedotknutelná. Úřední korespondencí se rozumí veškerá korespondence mající vztah k misi a jejím funkcím.

3. Diplomatické zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo.

4. Zásilky tvořící diplomatické zavazadlo musí být opatřeny zřetelným vnějším označením jejich povahy a mohou obsahovat pouze diplomatické dokumenty nebo předměty určené k úřednímu použití.

5. Diplomatický kurýr, který bude vybaven úřední listinou označující jeho postavení a počet zásilek tvořících diplomatické zavazadlo, bude přijímajícím státem chráněn při výkonu svých funkcí. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem zatčen ani zadržen.

6. Vysílající stát nebo mise mohou jmenovat diplomatické kurýry ad hoc. Na tyto případy se rovněž vztahují ustanovení odstavce 5 tohoto článku s tím, že imunity v něm uvedené nebudou poskytovány, jakmile tento kurýr odevzdal svěřené mu diplomatické zavazadlo na místo určení.

7. Diplomatické zavazadlo může být svěřeno kapitánu civilního letadla přistávajícího na dovoleném vstupním letišti. Kapitán bude vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících diplomatické zavazadlo, avšak nebude považován za diplomatického kurýra. Mise může poslat jednoho ze svých členů, aby převzal diplomatické zavazadlo přímo a volně od kapitána letadla.

Poplatky a dávky vybírané misí v rámci výkonu jejich úředních povinností jsou vyňaty ze zdanění.

Osoba diplomatického zástupce je nedotknutelná. Diplomatický zástupce nesmí být žádný způsobem zatčen ani zadržen. Přijímající stát s ním bude jednat s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil každému útoku proti jeho osobě, svobodě nebo důstojnosti.

1. Soukromé obydlí diplomatického zástupce požívá stejné nedotknutelnosti a ochrany jako místnosti mise.

2. Jeho písemnosti, korespondence a s výjimkou ustanovení odstavce 3 článku 31 i jeho majetek, požívají rovněž nedotknutelnosti.

1. Diplomatický zástupce je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Je rovněž vyňat z jeho jurisdikce civilní a správní, vyjma případy, kdy jde:

a) o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže ji diplomatický zástupce vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely mise;

b) o žalobu týkající se dědictví, v němž je diplomatický zástupce jako soukromá osoba, a nikoli v zastoupení vysílajícího státu, vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo odkazovníkem;

c) o žalobu týkající se výkonu povolání nebo obchodní činnosti, jež diplomatický zástupce vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.

2. Diplomatický zástupce není povinen vypovídat jako svědek.

3. Diplomatický zástupce nepodléhá exekučním opatřením, s výjimkou případů uvedených pod písmeny a), b) a c) odstavce 1 tohoto článku, jestliže taková opatření mohou být provedena, aniž bude porušena nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho obydlí.

4. Vynětí diplomatického zástupce z jurisdikce přijímajícího státu neznamená jeho vynětí z jurisdikce státu vysílajícího.

1. Vysílající stát se může vzdát vynětí z jurisdikce u svých diplomatických zástupců a osob požívajících imunity podle článku 37.

2. Vzdát se vynětí z jurisdikce je možno pouze výslovně.

3. Zahájí-li řízení diplomatický zástupce nebo osoba požívajíc vynětí z jurisdikce podle článku 37, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce pokud jde o žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.

4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech civilních nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity pokud jde o exekuční výkon rozsudku, jíž je nutno vzdát se zvlášť.

1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku nevztahují se na diplomatického zástupce ustanovení o sociálním zabezpečení, jež platí v přijímajícím státě, pokud jde o služby vykonávané pro vysílající stát.

2. Vynětí stanovené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje rovněž na soukromé služebné osoby zaměstnané výlučně u diplomatického zástupce za podmínky:

a) že nejsou občany přijímajícího státu ani v něm trvale nesídlí;

b) že se na ně vztahují ustanovení o sociálním zabezpečení, jež platí ve vysílajícím státě nebo v některém třetím státě.

3. Diplomatický zástupce, který zaměstnává osoby, na něž se nevztahuje vynětí stanovené v odstavci 2 tohoto článku, je povinen plnit povinnosti uložené zaměstnavatelům předpisy o sociálním zabezpečení platnými v přijímajícím státě.

4. Vynětí podle odstavců 1 a 2 tohoto článku nebrání v dobrovolné účasti na sociálním zabezpečení přijímajícího státu, pokud je taková účast tímto státem dovolena.

5. Ustanovení tohoto článku se nedotýkají dříve sjednaných dvoustranných nebo mnohostranných dohod o sociálním zabezpečení a nebrání sjednání takových dohod v budoucnu.

Diplomatický zástupce je osvobozen od všech daní a poplatků, a to osobních nebo věcných, státních, oblastních nebo místních, s výjimkou:

a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo služeb;

b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, ledaže je vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely mise;

c) pozůstalostních nebo dědických poplatků vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení odstavce 4 článku 39;

d) daní a poplatků z příjmů, které mají svůj pramen na území přijímajícího státu, a daní z výnosu kapitálů a investic vložených do obchodních podniků v přijímajícím státě;

e) poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;

f) registračních, soudních nebo listinných, jakož i hypotečních a kolkových poplatků vybíraných v souvislosti s nemovitostmi, s výhradou ustanovení článku 23.

Přijímající stát osvobodí diplomatické zástupce ode všech osobních služeb, od veřejných služeb všeho druhu a od vojenských povinností, jako jsou povinnosti souvisící s rekvizicemi, s vojenskými příspěvky a s ubytováním.

1. V souladu s případnými zákony a předpisy povolí přijímající stát dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a s tím souvisících poplatků, pokud nejde o poplatky za skladování, odvoz a podobné služby;

a) u předmětů určených pro úřední potřebu mise;

b) u předmětů určených pro osobní potřebu diplomatického zástupce nebo členů jeho rodiny, kteří jsou příslušníky jeho domácnosti, včetně předmětů určených pro jeho počáteční zařízení.

2. Osobní zavazadla diplomatického zástupce nepodléhají prohlídce, pokud nejsou vážné důvody k domněnce, že obsahují předměty, které nepožívají vynětí podle odstavce 1 tohoto článku, nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony nebo upraven karanténními předpisy přijímajícího státu. V tomto případě musí být prohlídka vykonána za přítomnosti diplomatického zástupce nebo jeho zmocněnce.

1. Členové rodiny diplomatického zástupce, kteří jsou příslušníky jeho domácnosti, jestliže nejsou občany přijímajícího státu, požívají výsad a imunit uvedených v článcích 29 až 36.

2. Členové administrativního a technického personálu spolu se členy svých rodin, kteří jsou příslušníky jejich domácnosti, požívají, jestliže nejsou občany přijímajícího státu ani v něm trvale nesídlí, výsad a imunit podle článků 29 až 35 s tím, že vynětí z civilní a správní jurisdikce přijímajícího státu podle odstavce 1 článku 31 se nevztahuje na činnost vykonávanou mimo rámec jejich povinností. Požívají rovněž výsad podle odstavce 1 článku 36, jestliže jde o předměty dovážené v době jejich počátečního zařízení.

3. Členové služebního personálu mise, jestliže nejsou občany přijímajícího státu ani v něm trvale nesídlí, požívají imunity, jestliže jde o činnost vykonávanou v rámci jejich povinností, jsou osvobozeni od daní a dávek ze mzdy, kterou dostávají z důvodů svého zaměstnání, a požívají imunity podle článku 33.

4. Soukromé služebné osoby ve službách členů mise, jestliže nejsou občany přijímajícího státu ani v něm trvale nesídlí, jsou osvobozeny od daní a dávek ze mzdy, kterou dostávají z důvodu svého zaměstnání. Jiných výsad a imunit požívají toliko v rozsahu, jaký připustí přijímající stát. Přijímající stát musí však nad těmito osobami vykonávat svou jurisdikci tak, aby nevhodně nezasahoval do výkonu funkcí mise.

1. Jestliže přijímající stát neposkytl další výsady a imunity, požívá diplomatický zástupce, který je občanem tohoto státu nebo v něm trvale sídlí, vynětí z jurisdikce a nedotknutelnosti, pouze pokud jde o úřední činnost, kterou vykonává při plnění svých funkcí.

2. Ostatní členové personálu mise a soukromé služebné osoby, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo v něm trvale sídlí, požívají výsad a imunit toliko v rozsahu, jaký připustí přijímající stát. Přijímající stát musí však vykonávat nad těmito osobami svou jurisdikci tak, aby nevhodně nezasahoval do výkonu funkcí mise.

1. Každá osoba, která má nárok na výsady a imunitu, bude jich požívat, jakmile vstoupí na území přijímajícího státu, aby nastoupila své místo, anebo je-li už na jeho území, jakmile její jmenování bylo notifikováno ministerstvu zahraničních věcí nebo jinému jeho ministerstvu stanovenému dohodou.

2. Jakmile skončí funkce osoby požívající výsad a imunit, skončí tyto výsady a imunity obvykle v okamžiku, kdy tato osoba opustí zemi, anebo po uplynutí přiměřené doby, ve které tak má učinit, avšak potrvají až do té doby i v případě ozbrojeného konfliktu. Imunita však trvá, jestliže jde o činy, které tato osoba učinila při výkonu svých funkcí jakožto člen mise.

3. V případě smrti člena mise požívají příslušníci jeho rodiny nadále výsad a imunit, jež jim náležejí, až do uplynutí přiměřené doby, ve které mají opustit území přijímajícího státu.

4. Zemře-li člen mise, který není občanem přijímajícího státu ani v něm trvale nesídlí, anebo člen jeho rodiny, který je příslušníkem jeho domácnosti, povolí přijímající stát odvezení movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který byl získán v zemi a jehož vývoz byl v době jeho úmrtí zakázán. Pozůstalostní a dědické poplatky se nebudou vybírat z movitého majetku, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku přítomnosti zemřelého jakožto člena mise nebo jakožto příslušníka rodiny člena mise.

1. Projíždí-li diplomatický zástupce územím nebo je-li na území třetího státu, který mu poskytl cestovní vízum, pokud se takové vízum vyžaduje, aby nastoupil své místo nebo se na ně vrátil nebo vrací-li se do své země, poskytne mu třetí stát nedotknutelnost a ostatní imunity potřebné k zabezpečení jeho průjezdu nebo návratu. Totéž platí pro příslušníky jeho rodiny požívající výsad a imunit, kteří doprovázejí diplomatického zástupce nebo cestují odděleně za ním anebo se vracejí do své země.

2. Za okolností podobných okolnostem uvedeným v odst. 1 tohoto článku nebudou třetí státy bránit členům administrativního a technického nebo služebního personálu mise a členům jejich rodin v průjezdu svým územím.

3. Třetí státy poskytnou úřední korespondenci a jiným úředním sdělením procházejícím jejich územím, včetně sdělení kódovaných nebo šifrovaných, stejnou volnost a ochranu, jakou jim poskytuje přijímající stát. Diplomatickým kurýrům, jimž byla udělena cestovní viza, pokud jich je zapotřebí, a převáženému diplomatickému zavazadlu poskytnou stejnou nedotknutelnost a ochranu, jakou je povinen poskytnout přijímající stát.

4. Povinnosti třetích států uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku se vztahují také na osoby uvedené v těchto odstavcích a na úřední sdělení a diplomatické zavazadlo, jejichž přítomnost na území třetího státu je způsobena vyšší mocí.

1. Bez újmy na svých výsadách a imunitách mají všechny osoby požívající těchto výsad a imunit povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu.

2. Všechna úřední jednání s přijímajícím státem, jimiž je mise vysílajícím státem pověřena, budou vedena s ministerstvem zahraničních věcí přijímajícího státu nebo s jiným jeho ministerstvem stanoveným dohodou anebo jejich prostřednictvím.

3. Místností mise nesmí být používáno způsobem neslučitelným s funkcemi mise, jak jsou stanoveny touto Úmluvou nebo jinými pravidly obecného mezinárodního práva anebo zvláštními dohodami platnými mezi státem vysílajícím a přijímajícím.

Diplomatický zástupce nesmí v přijímajícím státě provozovat z výdělečných důvodů žádné zaměstnání ani obchodní činnost.

Funkce diplomatického zástupce končí zejména:

a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu, že funkce diplomatického zástupce skončila;

b) oznámením přijímajícího státu státu vysílajícímu, že podle odstavce 2 článku 9 odmítá uznávat diplomatického zástupce za člena mise.

Přijímající stát musí, a to i v případě ozbrojeného konfliktu, umožnit osobám požívajícím výsad a imunit, nejsou-li občany přijímajícího státu, a příslušníkům rodin těchto osob bez zřetele na jejich státní občanství, aby mohly co nejdříve odjet. Zejména jim musí dát v případě potřeby k dispozici dopravní prostředky nutné pro jejich dopravu a přepravu jejich majetku.

Jestliže diplomatické styky mezi dvěma státy byly přerušeny nebo byla-li mise trvale nebo dočasně odvolána:

a) musí přijímající stát, a to i v případě ozbrojeného konfliktu, respektovat a chránit místnosti mise, jakož i její majetek a archívy;

b) může vysílající stát svěřit opatrování místností mise spolu s jejím majetkem a archívy třetímu státu přijatelnému pro přijímající stát;

c) může vysílající stát svěřit ochranu svých zájmů a zájmů svých občanů třetímu státu přijatelnému pro přijímající stát.

Vysílající stát může s předchozím souhlasem státu přijímajícího a na žádost třetího státu, který nemá zastoupení v přijímajícím státě, převzít dočasnou ochranu zájmů třetího státu a jeho občanů.

1. Při provádění ustanovení této Úmluvy nebude přijímající stát činit rozdíl mezi jednotlivými státy.

2. Za diskriminaci se však nepovažuje:

a) jestliže přijímající stát provádí některé z ustanovení této Úmluvy v omezeném rozsahu, protože je v tomto rozsahu prováděno vůči jeho misi ve státě vysílajícím;

b) jestliže na základě obyčeje, nebo podle dohody si státy vzájemně poskytují příznivější zacházení, než jaké je zaručeno ustanoveními této Úmluvy.

Přijímající stát musí, a to i v případě ozbrojeného konfliktu, umožnit osobám požívajícím výsad a imunit, nejsou-li občany přijímajícího státu, a příslušníkům rodin těchto osob bez zřetele na jejich státní občanství, aby mohly co nejdříve odjet. Zejména jim musí dát v případě potřeby k dispozici dopravní prostředky nutné pro jejich dopravu a přepravu jejich majetku.

Jestliže diplomatické styky mezi dvěma státy byly přerušeny nebo byla-li mise trvale nebo dočasně odvolána:

a) musí přijímající stát, a to i v případě ozbrojeného konfliktu, respektovat a chránit místnosti mise, jakož i její majetek a archívy;

b) může vysílající stát svěřit opatrování místností mise spolu s jejím majetkem a archívy třetímu státu přijatelnému pro přijímající stát;

c) může vysílající stát svěřit ochranu svých zájmů a zájmů svých občanů třetímu státu přijatelnému pro přijímající stát.

Vysílající stát může s předchozím souhlasem státu přijímajícího a na žádost třetího státu, který nemá zastoupení v přijímajícím státě, převzít dočasnou ochranu zájmů třetího státu a jeho občanů.

1. Při provádění ustanovení této Úmluvy nebude přijímající stát činit rozdíl mezi jednotlivými státy.

2. Za diskriminaci se však nepovažuje:

a) jestliže přijímající stát provádí některé z ustanovení této Úmluvy v omezeném rozsahu, protože je v tomto rozsahu prováděno vůči jeho misi ve státě vysílajícím;

b) jestliže na základě obyčeje, nebo podle dohody si státy vzájemně poskytují příznivější zacházení, než jaké je zaručeno ustanoveními této Úmluvy.

Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem státům, které jsou členy Organizace spojených národů nebo některé odborné organizace nebo stranami Statutu Mezinárodního soudního dvora a kterémukoli jinému státu, který bude vyzván Valným shromážděním Organizace spojených národů, aby se stal stranou Úmluvy, a to: do 31. října 1961 u spolkového ministerstva zahraničních věcí Rakouska a poté, do 31. března 1962, v sídle Organizace spojených národů v New Yorku.

Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Tato Úmluva bude otevřena k přístupu kterémukoli státu, jenž náleží do některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 48. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

2. Pro každý stát, který ratifikuje Úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí Úmluva v platnost třicátého dne po dni uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Generální tajemník Organizace spojených národů uvědomí všechny státy náležející do některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 48:

a) o podpisech této Úmluvy a o uložení ratifikačních listin a listin o přístupu podle článku 48, 49 a 50;

b) o dni, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost podle článku 51.

Originál této Úmluvy, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské znění mají stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, jenž zašle její ověřené opisy všem státům náležejícím do některé ze čtyř kategorií uvedených v článku 48.

Na důkaz čehož podepsaní zmocněnci, byvše řádně k tomu zmocněni svými vládami, tuto Úmluvu podepsali.

Dáno ve Vídni dne osmnáctého dubna roku tisíc devět set šedesát jedna.