Přistoupíme k projednání pátého bodu pořadu, kterým je

5. Společná zpráva výboru pro plán a rozpočet a výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 159) o vnitrozemské plavbě.

Zpravodajem je posl. Varmuža, dávám mu slovo.

Posl. Varmuža: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci,

předkládaný vládní návrh zákona o vnitrozemské plavbě je první skutečně komplexní právní úpravou na úseku vnitrozemské plavby; vedle otázek provozu, přepravy, způsobilosti plavidel upravuje rovněž vztah mezi vodním hospodářstvím a vnitrozemskou plavbou, stanoví odpovědnost za údržbu vodních cest, za stav plavebních znaků, světel i jiných zařízení v plavební dráze. Projednávaný vládní návrh zákona odstraňuje dosavadní neujasněné vztahy vyplývající z přepravní smlouvy, kde platily ještě podnikové přepravní podmínky bývalé Československé plavební akciové společnosti Labské z roku 1926.

Vládní návrh snižuje počet lodních dokladů a odstraňuje dosavadní překážky bránící plynulému technickému rozvoji vnitrozemské plavby zvláště vodní dopravy například tím, že stavba lodí nebude podléhat zákonným ustanovením, nýbrž bude se řídit technickými pravidly pro stavbu plavidel vydanými klasifikační organizací. V Československu je touto organizací Československý lodní registr.

Do vládního návrhu byly zapracovány závěry prací orgánů Rady vzájemné hospodářské pomoci i Evropské hospodářské komise o vnitrozemské plavbě a doporučení Dunajské komise o říčním dozoru a plavebních nehodách. Pro potřebu našich plavebních podniků ve styku se zahraničím bylo do návrhu zákona převzato i ustanovení o společné havárii. Projednávaný návrh zákona sleduje také potřeby vodních sportů, osobní i rekreační plavby na nově budovaných přehradách a vodních nádržích.

Projednávaný vládní návrh zákona shrnuje tudíž v celé šíři problematiku správní úpravy vnitrozemské plavby, upravuje péči o výstavbu, údržbu a provoz na vodních cestách, otázky způsobilosti plavidel, jejich evidenci a vybavení dalšími náležitostmi, otázky způsobilosti členů lodních posádek, pravidla pro provoz na vodních cestách a přístavech, a to jak na řekách, tak i na přehradách a jiných vodních dílech. Navrhovaná právní úprava tedy obsáhne veškerou oblast vnitrozemské plavby; vedle hospodářské činnosti, kterou je vodní doprava provozovaná našimi plavebními podniky a organizacemi národních výborů, je to i sportovní a rekreační plavba prováděná společenskými organizacemi i jednotlivými občany.

Projednávaný návrh odstraní početnou tříšť různorodých právních předpisů platících na tomto úseku národního hospodářství. Dosavadní předpisy, i když jejich počet přesáhl dvě desítky, nedokázaly vyřešit zásadní otázky, jako jsou určení odpovědnosti za řádný stav vodní cesty a upravení vztahu mezi provozovatelem vodní dopravy jako dopravcem a přepravci. Přitom dosavadní předpisy ponechávaly v platnosti i některé zastaralé předpisy. Navíc zákon č. 152/1950 Sb., o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby, nedal ani dostatečný předpoklad k tomu, aby tyto zastaralé a nevyhovující předpisy byly nahrazeny novými a aby tak byl vytvořen soubor předpisů zahrnující převážnou část vnitrozemské plavby. Tyto okolnosti i další a stále větší význam vnitrozemské plavby, zvláště vodní dopravy pro naše národní hospodářství jsou hlavním důvodem nové zákonné úpravy.

Vodní doprava plní v našem státě svůj úkol zejména přepravou se zahraničím a uvnitř státu přepravou masových substrátů. Národohospodářský význam vodní dopravy pro náš stát zvlášť vynikne u dálkové vodní dopravy, která nás spojuje s důležitými evropskými námořními přístavy a umožňuje tak, že vozíme zboží v celé šíři, tedy i v cizině vlastními dopravními prostředky. Vodní doprava nás spojuje s naší československou námořní plavbou, šetří cenné devizy a uvolňuje je pro jiné důležité hospodářské účely. V roce 1963 bylo celkem přepraveno přes 4 milióny tun zboží, z čehož hrubá polovina připadá na dálkovou lodní dopravu. Do roku 1970 vzroste přeprava u vodní dopravy téměř na dvojnásobek. Vodní dopravu u nás provozují Československá plavba dunajská v Bratislavě a Československá plavba labsko-oderská v Děčíně. Vedle těchto podniků provozují plavbu ještě organizace národních výborů. Lodní park je v dnešní době značně přestárlý. Obnovuje se a modernizuje nákladem téměř 11/4 miliardy korun. Přitom stoupne podíl motorizovaného ložného prostoru a bude zavedena plavba postrkem nákladních člunů. S modernizací lodního parku musí postupovat souběžně i modernizace a výstavba vodních cest a jejich uzpůsobení pro noční plavbu. Význam vodní sítě, která je napojena v našem státě do tří povodí moře Černého, Baltského a moře Severního roste dalším splavňováním našich řek, popřípadě výstavbou kanálů a rozsáhlou výstavbou vodních děl. V současné době.je splavňována další část středního Labe až do Opatovic. Dojde k modernizaci plavebního zařízení na Vltavě a Labi, připravují se vodní díla na Dunaj i a uvažuje se o splavnění některých přítoků Dunaje i Labe.

Nová právní úprava vychází ze zásady, že vodní doprava tvoří součást jednotné dopravní soustavy. Je třeba proto rozšiřovat síť vodních cest a plánovitě rozvíjet technickou základnu našeho plavebního podnikání podle potřeb celého našeho národního hospodářství. V souladu s tím zákon v § 1 stanoví, že při úpravě vodní sítě musí být brán zřetel nejen na potřeby vnitrozemské plavby, nýbrž i na potřeby ostatních uživatelů vody, kterými jsou energetika, průmysl, zemědělství a vodní hospodářství. Návrh zákona se přimyká úzce k zákonu o vodním hospodářství, vychází ze zásad nového občanského zákoníku, hospodářského zákoníku i již schváleného zákona o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku. Současně se vyrovnává i s Úmluvou o cejchování vnitrozemských lodí ze dne 27. 11. 1925.

V úvodu návrhu zákona vytyčuje význam i úkoly vnitrozemské plavby a stanoví povinnosti ministerstva dopravy a jeho orgánu Státní plavební správy v Bratislavě při provádění dozoru nad bezpečností a plynulostí provozu ve vnitrozemské plavbě. V § 3 návrh zákona určuje dosah zákona; za vodní cesty považuje řeky, vodní nádrže a průplavy, na nichž je možná plavba, a to plavidly všeho druhu. Zákon přitom rozlišuje vodní cesty, u kterých je sledován stav vodní cesty, zvláště plavební dráhy a její vhodnost pro velkou plavbu. V souladu se zákonem o vodním hospodářství svěřuje návrh zákona péči o vodní cesty i z hlediska potřeb vodní dopravy organizacím, kterým přísluší správa vodních toků. Těmito organizacemi jsou organizace ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Provádějí kromě jiného osazování, údržbu a úpravu vodních znaků a světel podle pravidel plavebního provozu. Přísluší jim vytyčení plavební dráhy na vodě, na březích i na jiných objektech, odstraňování plavebních překážek v plavební dráze a udržování potřebné hloubky a šířky plavební dráhy na sledované vodní cestě. Tímto návrhem zákona odstraňuje také dosavadní nejistotu pokud jde o určení odpovědnosti za řádný stav vodní cesty z hlediska plavby.

Ustanovení § 9 zákona vychází vstříc technickému rozvoji v plavbě, a to v souvislosti se současnou modernizací lodního parku našich plavebních podniků. Do návrhu zákona nejsou zapracovány technické předpisy pro stavbu plavidel, aby tak bylo možno pružně a plynule sledovat světový vývoj ve výstavbě plavidel. Pro stavbu plavidel budou platit pravidla pro stavbu lodí vydaná Československým lodním registrem a schválená ministerstvem dopravy. Podle tohoto ustanovení odpovídá za stav plavidel v provozu v celé šíři provozovatel plavidla. Zákon stanoví pro něho povinnost provádět pravidelné technické prohlídky plavidel. Plavební správa bude se také moci v mnohem širší míře uplatnit při dozoru nad bezpečností a provozuschopností plavidel, při sledování činnosti jednotlivých provozovatelů plavidel, zvláště při provádění údržbářských a opravářských prací.

V třetí části upravuje se provoz vnitrozemské plavby. Stanoví se, kdo je provozovatel plavidla, povinnosti provozovatele plavidla a určuje se, kdo je povinen hlásit a vyšetřovat plavební nehody. Vyšetřováním plavebních nehod se pověřuje Státní plavební správa v Bratislavě jako odborný orgán státní správy ve věcech plavby. Odpovídá to zvláštní povaze provozu vnitrozemské plavby i vyskytnuvším se plavebním nehodám. Zásady i další podrobnosti zajišťující bezpečnost plavebního provozu stanoví ministerstvo dopravy v pravidlech plavebního provozu. Budou jimi řád plavební bezpečnosti a přístavní řád. Jelikož Evropská hospodářská komise v současné době dokončuje práce na jednotném řádu plavební bezpečnosti pro evropské vodní toky, bude vydán řád plavební bezpečnosti pro československé vnitrozemské vodní cesty až po přijetí a schválení jednotného řádu plavební bezpečnosti. Do té doby budou ponechány v platnosti dosavadní řády plavební společnosti, a to Řád plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje a Řád plavební bezpečnosti pro vnitrozemské vody. Novelizace těchto řádů podle ustanovení projednávaného návrhu zákona bude provedena prováděcí vyhláškou o vnitrozemské plavbě.

Další část vládního návrhu zákona se zabývá vztahy mezi dopravcem a přepravcem. V této oblasti byla dosavadní právní úprava velmi nedostatečná. Na Labi platily ještě dopravní podmínky bývalé akciové společnosti, které byly pouhým přepracováním německých dopravních podmínek. Vycházely proto z německého práva, byly v podstatném rozporu s naším právem a způsobovaly četné rozpory mezi našimi organizacemi zahraničního obchodu a Československou plavbou labsko-oderskou.

Do vládního návrhu zákona byl také zapracován institut společné havárie. institutu společné havárie (rozvrh škod a výloh způsobených opatřeními provedenými k záchraně plavidla a jeho nákladu) je potřebí při odlehčování plavidel, uvolňování uvázlých plavidel a při přezimování plavidel i s nákladem v zimních přístavech. Ustanovení o společné havárii a o rozvrhu společné havárie bylo převzato z československého práva námořního, přitom bylo nutno zachovat vžité a obecně ustálené pojmy užívané v cizině, kde téměř výlučně bude příslušná část zákona o vnitrozemské plavbě používána. Institut společné havárie je v cizině běžný. Zahraniční plavby mají potřebnou právní úpravu; na Labi je to německý zákon o vnitrozemské plavbě z roku 1895, na Dunaji obsahují příslušná ustanovení Jednotné přepravní podmínky sjednané mezi plavbou československou, sovětskou, bulharskou, rumunskou a maďarskou. Tyto podmínky v čl. 58 odkazují, pokud jde o rozvrh škod ze společné havárie, na právní předpisy platné v zemích jednotlivých dopravců. Z těchto důvodů bylo proto nutno zakotvit společnou havárii do projednávaného vládního návrhu zákona o vnitrozemské plavbě. Rozvrh škod ze společné havárie provádí u nás Sdružení československých dispašérů pro námořní a říční dispaše.

Předkládaný vládní návrh zákona odpovídá současným požadavkům kladeným na vodní dopravu, vyhovuje potřebám rozvíjející se sportovní a rekreační plavby a bude tak vhodnou základnou pro uspořádání naší vnitrozemské vodní dopravy i při dalším rozšiřování vodní sítě pro plavbu.

Výbor pro plán a rozpočet a výbor ústavně právní projednaly shora uvedený vládní návrh zákona a doporučují jej Národnímu shromáždění ke schválení s účinností od 1. dubna 1964. (Potlesk.)

Místopředseda NS Pospíšil:

Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s tímto vládním návrhem zákona, a to ve znění společné zprávy výboru pro plán a rozpočet a výboru ústavně právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění schválilo i tento vládní návrh zákona.

Tím jsme projednali pátý bod pořadu.

Přistoupíme k projednání šestého bodu pořadu, kterým je

6. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 157) o Československém rozhlase.

Zpravodajem je posl. Zvára, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Zvára: Soudružky a soudruzi poslanci!

Rozhlas je bezesporu velmi účinným moderním agitačním, propagačním i zábavě sloužícím prostředkem. Velmi záleží na tom, kdo jím disponuje, kdo jej ovládá. V kapitalistickém světě je buď přímo v rukách soukromých podnikatelů, anebo v rukách státu, ve kterém vládne a rozhoduje buržoazie - samozřejmě výhradně ve svůj prospěch a proti všem zájmům pracujících. A tak toto vynikající zařízení tento zázrak moderní techniky zejména v imperialistickém světě se zvrací v zařízení sloužící proti pravdě, proti pokroku ve společenském zřízení, proti zájmům většiny občanů těchto zemí, to jest proti zájmům pracujících, vykořisťovaných. Rozhlas v imperialistických státech neslouží boji za udržení světového míru, avšak rozněcování národní i rasové nenávisti. Slouží mocným zbrojařům, připravovatelům války, kteří mají na výrobě zbraní obrovské zisky.

Jen v socialistických zemích se stal rozhlas účinným nástrojem agitace, propagace, vzdělávání, výchovy i zábavy v rukách vládnoucí dělnické třídy a ostatních pracujících.

V ČSSR slouží beze zbytku pokroku všeho druhu, politické i lidské pravdě, výhradně jen potřebám a prospěchu pracujících, boji za udržení světového míru, boji za upevnění socialistické společnosti a jejímu dalšímu postupu ke komunismu.

§ 1 navrhovaného zákona zní: "Československý rozhlas svou činností založenou na politice Komunistické strany Československa provádí masově politickou a výchovnou práci, zajišťuje všestrannou informovanost domácích i zahraničních posluchačů o událostech doma i v zahraničí, podporuje tvůrčí iniciativu a přispívá k dovršení kulturní revoluce."

Jak náš rozhlas plní své úkoly doma, celkem víme. A chceme-li být spravedliví, myslím, že dobře. Je však málo známo, jak je plní ve svém vysílání pro zahraničí.

Československý rozhlas vysílá v deseti cizích jazycích s přímým určením pro 70 zemí. Jeho vysílání je prakticky slyšitelné v celém světě. Jaké má toto vysílání rozsah a dosah, o tom svědčí obrovský počet dopisů zahraničních posluchačů. Loni to bylo z 299 441 dopisů zaslaných našemu rozhlasu celkem, 80 767 dopisů od zahraničních posluchačů a to zejména: 18 890 z NDR, 10 009 z Itálie, téměř 8000 ze Švédska, rovněž tolik z NSR, 7255 z Francie, 3293 z Afriky, 1589 z Latinské Ameriky apod. Dovolte mi, soudružky a soudruzi poslanci, abych uvedl ze 4 dopisů aspoň krátké výňatky. Ado Gwadabe ze Severní Nigérie píše:

"Chceme poznat Československo. Působí hluboce na naše mladé lidi. Členové Klubu čs. rozhlasu chtějí udržovat přátelství s Čechoslováky, protože věří v marx-leninismus. Tím, že posloucháme a čteme vaši literaturu, učíme se stále více o vědeckém socialismu, který je nadějí pro naši zemi, pro Afriku a pro všechno lidstvo. V klubu máme jeden rozhlasový přijímač, židle, stoly a věci k výzdobě. Dalších 400 lidí požádalo o členství, ale nemůžeme si dovolit je přijmout, protože máme pronajatu jenom jednu místnost a nemůžeme sem pozvat 800 lidí k poslouchání rádia."

Z dopisu Řeka pracujícího v NSR: "Pokud mohu, poslouchám vaši stanici. Jsem šťasten, že od vás pokaždé slyším o úsilí, které vynakládají všechny socialistické země na světový mír, lásku a přátelství. Jsem nadšen každým pokrokem, o který popojdete vpřed v zájmu dobra a prospěchu celého světa."

Mario Ferreira z Brazílie píše: "Jelikož rozhlas je prostředníkem politizace, programy Rádio Praga, moskevského rozhlasu a Rádio Havana se nás natáčejí a přehrávají na školních schůzích nebo v domech přátel a mohu říci, že nás chválí všichni, kteří natočené programy poslouchají."

John Kateretse z Burundi si stěžuje: "Jsem pravidelným posluchačem československého rozhlasu, který velmi oceňuji. Konstatoval jsem pouze, že nikdy nemluvíte o mé zemi, o Burundi. Věnujte jeden den programu "Africké Švýcarsko", jak se té zemi říká.

Škoda, že nelze citovat více dopisů. Nemohu si však odpustit necitovat z buržoazního západoněmeckého časopisu "Deutsche Zeitung" ze dne 12. prosince 1963 z článku Marianny Asbrockové, nadepsaného "Rudé pozdravy Fernandovi. Nebezpečné pokusy o infiltraci komunismu mezi dělníky pracujícími za hranicemi." Autorka píše:

"Fernando Rodriguez je jeden ze 119 559 španělských dělníků, pracujících ve Spolkové republice, kteří pod naším pochmurným nebem často poněkud mrznou, občas, zvláště v neděli, touží po svých vzdálených rodinách a každý týden ukládají něco z toho, co si vydělají. Fernando bydlí se svými krajany ve společné ubytovně. Někdy si jdou brzy lehnout, někdy se také trochu politizuje. Stejně jako člověk na.pracovišti vedle Fernanda počíná si také pražský rozhlas. Rafinovaně vysílá každou noc v 0,30 své komunistické pokusy ve španělské řeči a pokouší se obrátit na svou víru španělské pracující. Toto vysílání zaobaluje do hudby, folklóru, do témat, jež se dotýkají lidských citů. Většina španělských dělníků, pracujících ve Spolkové republice, spí. Tu a tam se však přece vyskytne některý, kdo poslouchá štvaní z Prahy..."

V tomtéž článku je napsáno na jiném místě: "Pražský rozhlas se obrací na italské dělníky ve velmi příznivé vysílací době. Šestkrát týdně vysílá psychologicky velmi vhodně sestavený program. (Sedmý den se Praha uchází o řecké dělníky.) Do džezu a písniček jsou začleněny sociálně politické komentáře. Ze zpráv je možno snadno poznat, jak dobře je Praha informována. Jednou vysílá privátní věci, pak opět něco z pracoviště. Vyzývá své posluchače, aby sdělili pražskému rozhlasu svá zvláštní přání a požadavky. Koncerty podle přání posluchačů z Prahy pro italské dělníky mají velký repertoár. Předem oznamuje pražský rozhlas, kdy může určitý Ital očekávat pozdravy ze své domovské obce. Vysílají se původní rozhovory s rodinnými příslušníky v Itálii. Každý den zmizí proto několik Italů předčasně z pracovišť ve Spolkové republice nebo jinde: je potřeba upravit v očekávání těchto pozdravů z domova svou toaletu. Vymydlení a vystrojení čekají pak dělníci na tu velkou událost. Současně je však vysíláno také komunistické štvaní."