Před koncem článku autorka vzdychá: "V současné době nemá rozhlas ve Spolkové republice nic ekvivalentního, co by mohl postavit proti komunismu a jeho propagandě mezi dělníky ze zahraničí."

Mezi desítkami tisíc dopisů ze zahraničí, o kterých jsem vpředu mluvil, je také něco málo dopisů negativních, podle obsahu dopisů rozčilených měšťáků, které však, aniž by chtěly, dávají Československému rozhlasu vysvědčení o tom, že dobře dělá svou práci.

O § 1 navrhovaného zákona o Československém rozhlase jsem již mluvil. Plnění svých úkolů zajišťuje rozhlas podle § 2 a 3 za pomoci státních orgánů a socialistických organizací, s nimiž úzce spolupracuje, zřizuje rozhlasová studia, uskutečňuje přenosy z veřejných událostí, z kulturních, uměleckých, sportovních a jiných vystoupení, z veřejných představení, buduje síť vlastních zpravodajů apod. Pořadatelé zmíněných vystoupení jsou povinni umožnit podle § 4 bezplatné provedení přenosu. Podle § 11 nejsou tím dotčena práva podle autorského zákona. Paragrafy 5 až 8 upravují organizační strukturu Čs. rozhlasu, který je samostatnou ústřední organizací, za jehož činnost odpovídá ústřední ředitel jmenovaný vládou. Oblastního ředitele na Slovensku jmenuje předsednictvo Slovenské národní rady na návrh ústředního ředitele Československého rozhlasu. Ten odpovídá za činnost rozhlasu na Slovensku předsednictvu SNR a ústřednímu řediteli rozhlasu.

Vnitřní uspořádání a způsob hospodaření stanoví statut vydaný vládou. V tomto statutu se stanoví, že Československý rozhlas jako samostatná ústřední organizace, která hospodaří podle vlastní kapitoly státního rozpočtu, může nabývat práva a zavazovat se. Dále v něm jsou podrobněji rozvedeny úkoly Čs. rozhlasu. Nejširší jsou ustanovení o organizační struktuře. V této části jsou stanoveny úkoly a práva ústředního ředitele, dále se v nich hovoří o poradních orgánech ústředního ředitele, z nichž je hlavním kolegium ředitele. Členy kolegia jsou náměstkové ústředního ředitele a další pracovníci rozhlasu, které jmenuje ústřední ředitel. Způsob jednání kolegia upraví jednací řád. Další část statutu je věnována činnosti rozhlasu na Slovensku a studiím v krajích. Konečně obsahuje statut ustanovení o spolupráci se stranickými a společenskými organizacemi.

Předložený vládní návrh zákona o Čs. rozhlase má v našem právním řádu zakotvit nejen organizaci, práva a povinnosti Čs. rozhlasu, ale i jeho poslání při vybudování vyspělé socialistické společnosti a vytváření podmínek pro přechod ke komunismu. Právě to nebylo obsaženo v zákoně č. 137/48 Sb., kterým byl rozhlas postátněn a jehož § 3 již dávno nevystihuje dnešní rozsáhlé úkoly rozhlasu. Ve všech ostatních minulých zákonech byla řešena jen organizační otázka rozhlasu či televize anebo obou společně.

Rozvoj Čs. rozhlasu je zabezpečován prostředky státního plánu a rozpočtu, při čemž je v současné době část jeho nákladů kryta rozhlasovými poplatky domácích posluchačů. Výnosy nekryjí zahraniční vysílání, jehož provoz je dotován prostředky ze státního rozpočtu. Navrhovaná osnova zákona si nevyžádá nové zvláštní finanční náklady, které by nebyly předpokládány dlouhodobými plány.

Návrh vládního zákona o Československém rozhlasu projednal a schválil dne 22. prosince 1963 kulturní výbor Národního shromáždění. Jeho jménem doporučuji schválení návrhu plénu Národního shromáždění. (Potlesk.)

Místopředseda NS Pospíšil:

Do rozpravy se přihlásil posl. Šafařík, dávám mu slovo.

Posl. Šafařík: Soudružky a soudruzi poslanci,

přihlásil jsem se k zákonu o Československém rozhlase do rozpravy. Domnívám se totiž, že mluvit o rozhlase není tak jednoduché. Nejde jen o vysílání, jde o účinnost vysílání. Nyní nutně potřebujeme k podpoře hospodářského plánu, k plnění jeho úkolů na celé ekonomické frontě, rozvinout mezi pracujícími jednotnou, koordinovanou a důslednou ideově výchovnou a politicky účinnou propagandistickou práci.

Nyní už nestačí pouhá propagace všeobecných zásad a hesel, nýbrž jde o to, aby se ke každé věci přistupovalo konkrétně, abychom učili lidi, jak mají myslet jako hospodáři své země, myslet - jak bych řekl - v kategoriích státu, abychom své každodenní úkoly na různých pracovních úsecích považovali za součást socialistické výstavby, která je věcí celé společnosti.

Tohle klade i na Československý rozhlas - a právě na rozhlas vysoké nároky, aby zdaleka aktivněji, pružněji a účinněji svým vysíláním, programem a posláním, pomáhal upevňovat v zásadních hlediskách vědomí pracujících v duchu marxisticko-leninského světového názoru.

Byla doba, kdy v tomto směru byl rozhlas orgány i pracujícími víc kritizován než chválen. Zdálo se, že ustoupí do pozadí a zůstane trvale ve stínu prudce vzrůstající televize. K tomu víceméně napomáhal kromě denního tisku, který se spokojuje pouze z uveřejňováním rozhlasových programů, i náš kulturní tisk, který sice někdy plýtvá všemi možnými rubrikami, jenom ne rubrikou rozhlasu.

Nakonec i vlastní týdeník - "Československý rozhlas a televize" -, o který je v posluchačstvu velký zájem a kromě snad letních měsíců zůstává poptávka trvale neuspokojena, nedělá nic nebo téměř nic pro politický a ideový růst i pro zdokonalování své jistě velmi potřebné a důležité práce, ale také pro výchovu náročného posluchačstva, jemuž je rozhlasové vysílání jedním ze zdrojů poučení, uměleckých zážitků, politických informací i zábavy, nikoliv jen zvukovou kulisou.

Domnívám se, že dnes ta doba už minula. Především rozhlas dokázal svou platnost, poutavost a potřebnost - a také svou svébytnost. A je na jeho vedení, aby právě tuto svébytnost, rozhlasovou specifičnost jasněji vyhraňoval, aby se zcela vymanil - riskujme tuto formulaci - ze stínu televize, což ovšem nemá znamenat nižádné zeslabení vzájemné úzké spolupráce. Dnes se technická, akustická a čistě rozhlasová technika rychle rozvíjí díky znalostem techniků a umění a fantazii autorů a režisérů.

Některé pořady, zvláště umělecké jsou vytvářeny pro náročnějšího posluchače než je posluchač televizní, jemuž se podává všechno už jaksi hotové i s obrazem. Máme také už méně povrchní a diletantskou hospodářskou publicistiku, ať už kolem kulatého stolu či v jiných besedách, třebaže naši pracující stále ještě mnohé ty horkou jehlou šité nebo náladově tvořené reportáže ostře kritizují, protože jsou na hony vzdáleny od skutečného života.

Rozhlas má a musí v pracujících utvrzovat důvěru, šířit optimismus a hlavně bojovat za správnou věc, za pravdu marxisticko-leninské politiky Komunistické strany Československa, odsuzovat všechny snahy o bezideová umělecká díla, ať už jde o divadelní hru či o cokoli jiného, a také sám se oprostit od nesrozumitelné výlučnosti, která by ho odtrhovala od složitých problémů dneška. Stále si uvědomovat, že je tu celá řada forem a pořadů, jimiž může plnit významné poslání v naši společnosti. Nemám tu teď zrovna na mysli pořady ryze umělecké, jako jsou rozhlasové hry nebo koncerty vážné hudby, ačkoli i ty hrají důležitou kulturně politickou úlohu, ani zvukovou kulisu hudby, linoucí se po celé dny z rozhlasu po drátě v obchodech a provozech, jež činí rozhlas potřebným a užitečným. Mám na mysli významné, politicky a ideově nesmírně důležité, takzvané živé záběry, projevy, diskuse a události zachycované na mikrofon a vysílané ihned, přímo. Jsou pohotové, mají kouzlo bezprostřednosti a pravdivou působivost.

A právě v nejširším rozvíjení tohoto typu pořadů by měla spočívat práce rozhlasu.

Znamená to jít po cestě, kterou svého času vykročilo R 40, které svou bezprostředností první odbouralo koženost připravovaných a někdy polopatistických pořadů. Besedy kolem kulatého stolu jsou dalším krokem na této cestě. Chceme jich co nejvíc ke všem aktuálním otázkám a událostem! Stejně tak i typ středečních besed se stranickými a vládními činiteli o důležitých politických, hospodářských a kulturních otázkách i otázkách obrany vlasti, pořádaný ve spolupráci s televizí, je znamenitý - a měl by si pokud jde o rozhlas najít i formu zcela samostatnou.

Dalším typem pořadu, jenž by měl najít uplatnění ještě i v dalších formách, je pořad: Lidé, život, doba! Právem získal loni cenu rozhlasové kritiky. Na jeho reportážních kritických pořadech pracují zkušení lidé, kteří dovedou nacházet nové, neotřelé pohledy na situaci, správně postihují negativní jevy v naší společnosti a tnou do živého, kde je to potřeba. Zde tedy ještě šířeji a hlouběji! Naši pracující dobře kvitují, že se v rozhlase na přední místo dostala vedle mezinárodních problémů i hospodářská problematika, při níž jsou milióny posluchačů soustavně informovány o plnění plánu hospodářského a společenského rozvoje naší socialistické vlasti. Velmi si naši pracující cení i toho, že se v rozhlase věnuje dost místa a času výstavbě klíčového průmyslu, pozornosti investiční činnosti, problémům exportu, spolupráci průmyslu se zahraničím a vnitřním obchodem. Hodně tu pomáhají příklady, jako např. ostravských horníků nebo havlíčkobrodských družstevníků a pracovníků státních statků.

Je třeba, soudružky a soudruzi poslanci, ocenit i snahy a práci rozhlasu na úseku výchovné a vzdělávací činnosti, v upevňování vědomí lidu v duchu vědeckého světového názoru, přispívání k jeho výchově v ideách komunismu a proletářského internacionalismu, v boji za mír a bratrské spolupráce se Sovětským svazem a zeměmi socialistické soustavy. Jaký to byl např. skvělý večer, když nás rozhlas seznamoval s více než hodinovým autentickým a prakticky úplným zvukovým záznamem besedy rakouského marxisty Ernsta Fischera s posluchači pražské filosofické fakulty o problémech mládeže! To byl pro milióny posluchačů vzorový politický pořad, ukázka, jak se dá myslit nahlas, a navíc tu bylo řečeno tolik důležitých, osvobozujících pravd, jako nikdy v minulosti.

A přitom - jak napsaly "Literární noviny" - byla to současně velká lekce marxistické propagandy, jak ji marxismus a komunismus chápou, tj. nikoliv propagace neexistujících a pochybných kvalit i vlastností, nýbrž propagandy důležitých, vážných pravd, jež je třeba sdělit co největšímu počtu majitelů rozhlasových povolení a zároveň učinit ji zbrani v rukou tvůrčích sil pracujícího lidu a socialistické inteligence. Chce se nám věřit, že touto besedou nastoupil náš rozhlas s rozmyslem a záměrně na cestu, na které může sehrát nesmírně významnou úlohu při řešení mnoha současných problémů.

Naproti tomu určité výhrady mají především školští pracovníci v okresech k pořadům rozhlasu, které jsou zaměřeny k problémům rozmisťování mládeže do výběrových škol a do učňovských poměrů. Podotýkají, že se jim jedná o každého mladého člověka, nechtějí žádnému z nich lepit na paty minulost rodičů a usilují o to, aby všichni mladí lidé byli vhodně zařazeni podle potřeb naší společnosti. Rozhodně však nepovažuji za únosné, a nijak to také nepomáhá pracovníkům odpovědným za rozmisťování dorostu, když závěr rozhlasového pořadu vyzní v tom smyslu, že není správné, že uchazeč, pocházející z rodiny, která vlastnila třeba 30 až 50 hektarů zemědělské půdy, se nedostal na takovou výběrovou školu, jak si přál.

Myslím, že je třeba si uvědomit, že na výběrové školy se ročně nedostávají i celé stovky schopných dětí, jejichž rodiče jsou vzornými pracovníky a zasloužili se o budováni naší společnosti prostě proto, že nelze překročit stanovený plán. V této souvislosti bych chtěl ukázat na další nedostatek, který by měl být řešen alespoň trochu jednotně: je to otázka okresního vysílání rozhlasu po drátě. V některých okresech, jak jsem zjistil, je příslušný pracovník začleněn do Domu osvěty, jinde u okresních novin a v dalších okresech při jiných kulturně politických institucích. Vzhledem k omezenému dosahu a rozvoji rozhlasu po drátě by bylo třeba k této otázce zaujmout jednoduché, nikoliv komplikované, v každém případě jednotné stanovisko.

Mezi rozhodující nástroje ideového působení v masách lidu patří vedle krajských a okresních novin, také krajská studia rozhlasu. Nepodceňujme, ale spíše doceňujme jejich význam a úlohu. V našem Východočeském kraji například rozhlas sehrál úlohu při seznamování s usnesením XII. sjezdu i s usnesením ústředního, krajského a okresních výborů Komunistické strany Československa. Podstatnou měrou přispívá k jejich uvádění v život. Tyto prostředky mohou při správném vedení a využití značně pomoci k rozvoji národního hospodářství. Jako příklad lze uvést tematický pořad hradeckého krajského studia o závodech naftových motorů v Plotišti, kde v několika relacích bylo pojednáno o potřebě kvalifikovaných pracovních sil pro tyto závody. Relace se neminuly účinkem. Právě tak v pořadech o rekonstrukci dolu Jan Šverma v Žacléři, kde na základě pravidelné veřejné kontroly závazků se pomáhá k tomu, aby práce byly ukončeny včas.

I když činnost krajských rozhlasových studií závisí mnohdy víc na technické základně a kulturním zázemí v jednotlivých krajích, domnívám se, že by měl čs. rozhlas i tady nastoupit tutéž cestu, kterou nastoupil v ústředním měřítku: víc a účinněji dokazovat svou platnost, poutavost a potřebnost a především svou svébytnost.

Nastoupit tuto cestu by Československému rozhlasu pomohl důležitý pomocník, při všestranném prohlubování a plnění úkolů rozhlasu v naší vlasti i v zahraniční propagandě dokonce pomocník nezbytný - experimentální studio, o jehož zřízení se jedná již velmi dlouho. Jenže z něho téměř sešlo!

Dále je také třeba uvažovat o výši kapacit našich vysílačů. Zatím mají nejvýše 100 kW a ve stále rostoucích západních vysílačích přímo mizí.

Dalším naléhavým úkolem je zvědečtění přístupu k tvorbě rozhlasových pořadů. K tomu je zapotřebí výrazně rozšířit a prohloubit průzkum mezi posluchači. Zasvěcených pracovníků se pro tento důležitý úkol najde jistě dost a dost. Jen je třeba rychle a pružně přistoupit k řešení tohoto úkolu.

Cest k plnění, poslání rozhlasu je tedy nemálo. Je jen nutno jít po nich důsledně a stále hledat a odkrývat cesty ještě další, tak, jak je každodenní život přináší a nabízí. K tomu bude mít vedení Československého rozhlasu pomoc i v novém zákoně, pro který budeme, věřím, spontánně hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda NS Pospíšil: Hlásí se ještě někdo o slovo? (Nikdo.) Tím je rozprava skončena. Dávám slovo soudruhu zpravodaji k doslovu.

Zprav. posl. Zvára: Vzdávám se slova.

Místopředseda NS Pospíšil: Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Kdo souhlasí s tímto vládním návrhem zákona, a to ve znění zprávy kulturního výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Národní shromáždění tedy schválilo tento vládní návrh zákona. Tím jsme také projednali šestý bod pořadu.

Přistoupíme k projednání sedmého bodu pořadu, kterým je

7. Zpráva kulturního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 158) o Československé televizi.

Zpravodajem je posl. Dobiáš, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Dobiáš: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Přistupujeme k projednání vládního návrhu zákona o Čs. televizi. Uvědomujeme si všichni, že jde na jedné straně o instituci velmi mladou a na druhé straně že jde o instituci velmi vlivnou. Stala se za pár let neodmyslitelnou složkou našeho každodenního života. Zabrala nám nejen místo v našem soukromí, ale zabrala nám i kus tak drahocenného času.

Před deseti lety začala naše televize pravidelně vysílat. Byli jsme tehdy někteří šťastnými majiteli prvních sovětských televizorů. Dnes po deseti letech 1 630 000 vlastní televizory, a to mnoha různých značek a mezi nimi naše aparáty si vedou dobře. Každým rokem jsme překročili plánovaná čísla a tak v počtu obyvatel na jeden televizor Československo už dnes předstihlo jak Francii, tak Itálii, Rakousko, Švýcarsko. Jak roste počet účastníků, rostly i nároky na program, požadavky na rozsah televizního vysílacího času. Naše televize si vede záznamy, vede statistiku, které programy jsou nejoblíbenější. Dnes v době olympijských zimních her tato statistika sotva platí, z nás většina by hlasovala určitě pro přenosy hokejových zápasů a dala by je v těchto dnech vysoko na přední místo. Zde televize drží pevně v rukou zlatou medaili za zpravodajství a už ji rozhlasu nepustí.

Myslím že nikdo nebyl tak jasnovidný, aby věděl na začátku, jaký má být v televizi program, jaká má být jeho skladba vůbec, co má a co nemá televize dělat. Za těch několik málo let se mnohé zkoušelo a bylo štěstí, že v naší televizi nebyla nouze o nápady, a proto se podařilo v programu víc, než plány předpokládaly

Členové kulturního výboru Národního shromáždění v minulém roce navštívili místa, kde naše televize pracuje a na vlastní oči se přesvědčili, jak vypadá celá ta televizní kuchyně i s příslušenstvím. Ani jsme se nepokusili celé toto vybavení zařadit do nějaké bytové kategorie, protože na tak vzadu v pořadníku umístěné vybavení není pamatováno. A to už náš kulturní výbor viděl Měšťanskou besedu, kolébku naší televize, po mnohých adaptacích. Bohužel s touto budovou se nedalo počítat víc než na prvních pár měsíců provizoria a od této doby jsme ztratili dost času, dost peněz a bohužel i dost sil. Měli jsme zde lépe hospodařit, vidět jasněji a naléhavěji do budoucna, s větší odvahou, s větším elánem, s větším důrazem pustit se do výstavby televizního střediska v Praze a v Bratislavě a dodržet původní termín, v roce 1965 zahájit práci v nových studiích, vybavených po všech stránkách tak, jak to dnešní doba technicky nesmlouvavě vyžaduje a jak si to televize plně zaslouží. Naše televize potřebuje na prvním místě účinnou a rychlou pomoc v technickém vybavení svého celého provozu. Z programu v mnohých pořadech jsme dosáhli významných úspěchů nejen u našich diváků, ale i na mezinárodních festivalech a právě odtud jsme si odnesli ceny a uznání, jako například z Monte Carla, tak z Říma, Alexandrie atd. Umělecká úroveň našich televizních programů má svůj dobrý mezinárodní zvuk, má svou ne běžnou fantazii, zkrátka prozrazuje nadání našich tvůrčích lidí. A na pořad dne stále naléhavěji přichází směna televizních programů v mezinárodním měřítku a to znamená pro nás jak velkou příležitost, tak nemenší odpovědnost. To znamená podílet se aktivně na této směně televizních programů, pronikat s našimi programy stále početněji na zahraniční televizní stanice, to znamená vzít do svých rukou jedinečnou možnost podávat živý účinný obraz o životě socialistického Československa daleko za hranicemi a pro mnoho a mnoho miliónů televizních diváků.