Na tvorbě programu v naší televizi se podílejí
jak interní tak externí pracovníci. A je
jich třeba dost a jak roste rozsah vysílacího
času, bude jich třeba ještě více
a stále kvalitnějších. Udělejme
si představu například o rozsahu programu
za rok 1963. V jediném roce bylo odvysíláno
celkem na 250 činoher, oper, operet, a baletů, 203
zábavných pořadů, na 800 krátkých
a středometrážních filmů a na
200 celovečerních filmů. Ze sportu bylo uskutečněno
celkem 119 sportovních přenosů domácích
i zahraničních událostí. Připočtěme
si k tomu denně dvoje vysílání televizních
novin s celou řadou zpravodajských programů.
Připočtěme si k tomu pořady jazykových
kursů, pořady typu universit. V roce 1963 vysílala
televize průměrně 55 hodin týdně,
tj. 8,5 hodiny denně, a ani to nebude stačit. V
tomto velikém množství relací jsou mnohé
podařené a mnohé, které se nám
nelibí. Nejsme se vším v televizi spokojeni.
Chceme od televize víc a budeme chtít stále
více. U nás televize jako pomocník školy,
jako moderní vyučovací prostředek
moderní školy je ještě téměř
na samém počátku. Na programové mapě
televize je ještě dnes řada bílých
míst. Kdo sleduje práci v naší televizi
od jejích začátků před deseti
lety, kdo zná její obětavé pracovníky,
kdo zná celkovou úroveň jejich pořadů,
je zcela přesvědčen, že programově
v krátkém čase bílá místa
zamapujeme novými dobrými pořady a dokážeme
to překvapivě dobře. Co k tomu jen potřebuje
televize? Je jedním z technických zázraků
XX. století a vyžaduje odpovídající
novou náročnou techniku dokonale fungující.
Tu dodat v krátkém čase je v našich
silách. A jsem přesvědčen, že
tomu tak bude, protože my všichni, celá naše
společnost, si víc než dobře uvědomujeme,
čím je dnes televize a čím ještě
bude zítra, v životě jednotlivce, v životě
celé společnosti.
Vládní návrh zákona o Čs. televizi
i se statutem je v určitém smyslu obdobný
zákonu o Čs. rozhlasu. Kulturní výbor
Národního shromáždění
projednal a schválil návrh tohoto zákona
a doporučuje, aby Národní shromáždění
schválilo návrh zákona Čs. televize.
(Potlesk.)
Místopředseda NS Pospíšil: Do
rozpravy se přihlásil posl. Poledňák.
Dávám mu slovo.
Posl. Poledňák: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci!
Dovolte mi jen několik poznámek na okraj předloženého
zákona o Čs. televizi.
Televize se stala v moderním světě neobyčejnou
silou působí i na veřejné mínění,
formující vkus nebo nevkus, vytvářející
názor dobrý či špatný na tu či
onu otázku. Podobně jako před více
než sedmdesáti lety byl historicky převratným
objevem vynález pohybujícího se promítaného
obrazu, podobně jako o něco později bylo
možno přenášet mluvené slovo na
obrovskou vzdálenost, tak vynález televize spojující
oba předcházející technické
objevy hluboce ovlivnil život moderní společnosti.
A jako každá nová převratná věc,
která vyvádí z rovnováhy a klidu doposud
jisté hodnoty, i televize musela překonávat
ne málo zkamenělých názorů,
strachujících se o svůj klid a o své
dobyté hodnoty. Televize si musela všude vybojovávat
své místo a postavení v životě
společnosti. Cožpak i u nás ještě
před několika lety nebyla označována
za nositele "bačkorové kultury" těmi,
kteří si zvykli dělat Kulturu stále
stejnými prostředky a bez vynalézavosti,
bez náročnosti k sobě i k divákům?
Cožpak i u nás ještě nedávno bylo
málo lamentování nad tím, jak televize
snižuje společenskou aktivitu, těmi, kdo si
rovněž zvykli jen na určitý druh společenské
aktivity? Ve výčtu takových názorů,
k nimž se dnes mnozí z jejich autorů stydí
hlásit, bylo by možno dále pokračovat.
Televize však přesto přímo vtrhla do
soukromí člověka, do jeho domácnosti
a stala se dnes neoddělitelnou součástí
jeho života. Patří k naší době
právě tak jak k ní patří sputníky,
jako k ní patří nejvýznamnější
objevy vědy. Její vliv se velmi významně
projevuje a bude projevovat v nejrůznějších
oblastech činnosti. Jde o to, aby to byl vliv vždy
silně pozitivní, pro myšlení a výchovu
člověka naší doby a naší
společnosti. Je to vliv, který bezpochyby zasahuje
velmi hluboce a který nutí všechny ostatní
prostředky, nástroje, organizace a instituce, aby
s jeho působením počítaly. Bezpochyby
- ovšem ze zcela jiného pohledu než byly kdysi
vyslovovány výhrady a obavy z rozvoje televize;
je možno zcela objektivně konstatovat a fakty doložit,
že dochází právě pod vlivem televize
k poklesu návštěvnosti v kinech i v divadlech,
že se zmenšuje počet výpůjček
v knihovnách a že v době vysílání
např. hokejového utkání Československo-Kanada
je při nejmenším naivním nedorozuměním
pořádat domovní schůzi. Naproti tomu
však je možno zase vnést ne menší
počet faktů, kdy samotná existence televize
působí neobyčejně pozitivně.
Je to její výchovné působení
na mládež, o němž se ještě
dále zmíním, je to její obrovská
síla a schopnost vyrovnávat rozdíly v kulturním
životě mezi městem a vesnicí a konečně
pokud jde o večerní hodiny strávené
u televizorů jsem pevně přesvědčen,
i když o tom neexistují přehledné tabulky,
že to byla právě tato skříňka,
která upevňuje rodinný kolektiv, která
pomohla překonat mnoho rodinných nedorozumění
- pokud se ovšem nestala sama předmětem sporu
- a která zabránila i větší spotřebě
alkoholu nebo nečinně a prázdně probloumaným
hodinám. Domnívám se, že v těchto
sporech o užitečnosti a neužitečnosti
televize jde o jednu prostou pravdu: naučit televizní
diváky používat televizní obrazovky
tehdy, kdy jí potřebují, kdy jim má
co říci a co ukázat. Jde tedy o výchovu
televizních diváků, jde o dostatečně
pestrý a různorodý program. V tom směru
má velké pole působnosti výzkum mínění
a názorů, sociologické studie a rozbory,
které jsou bohužel zatím sotva v plenkách
a naprosto nedostatečně organizované.
Prosincové zasedání ÚV KSČ
o ideologických otázkách ve svém jednání
vysoce vyzvedlo úlohu a význam televize pro komunistickou
výchovu. To jsou vysoké nároky na činnost
naší televize. Domnívám se, že
projednávání zákona o čs. televizi
je vhodnou příležitostí, aby Národní
shromáždění vysoce ocenilo její
pozitivní roli v životě naší společnosti
a aby se s uznáním vyslovilo o obětavé
práci televizních pracovníků. Vždyť
první televizní program byl vysílán
něco málo před deseti lety. Od té
doby vyrostl počet televizních přijímačů
na téměř milión a třičtvrtě,
počet vysílaných hodin se téměř
zdvacateronásobil, počet stanic vyrostl na pět,
Je jen málo zemí, které se mohou pochlubit
tak hustou telefikací jako naše republika. Jsem přesvědčen,
že v poměrně krátké době
dojde i k vyrovnání zatím existujících
rozdílů v telefikaci mezi některými
kraji, jako např. severomoravským a jihočeským
nebo východoslovenským a že i naše výroba
dosáhne větších úspěchů
v konstrukci televizních přijímačů,
aby byly materiálově méně náročné
a měly minimální poruchovost.
Deset let činnosti samozřejmě není
stále dostačující k tomu, aby televize
našla svou pravou tvář, aby rozlouskla všechna
tajemství svého působení, aby si vyzkoušela
všechny možnosti, které jsou v ní skryté.
Divadlo, přestože jeho historie je tisíciletá,
film a rozhlas a tisk, přestože mají za sebou
pár desítek let, rovněž stále
hledají to, čím by mohly nejvíce působit.
Proto není důvodu k odsouzení všeho,
co se televizi nezdaří. Je její povinností
hledat se vším nebezpečím rizika, které
jsou s hledáním a ověřováním
spojené. Bylo by jistě radostné, kdyby se
televizním pracovníkům dařilo vytvářet
takové programy, aby u nich byli diváci stejně
zaujati, vzrušeni strhujícím dějem a
myšlenkou, jako jsou při nejlepších sportovních
přenosech. A dále: Bylo by jistě žádoucí,
aby po shlédnutí nejlepších sportovních
přenosů tisíce televizních diváků
bylo zlákáno na provádění aktivní
tělesné výchovy a sportu, aby prostě
působivost všech programů vedla diváky
k aktivnímu myšlení, k promyšlené
práci a studiu. A v tom směru, podle mého
názoru, musí naše televize ještě
mnoho zlepšit. Měl jsem možnost podívat
se na program moskevského, pařížského
a našeho televizního vysílání
v jednom týdnu. Bez velkého studia se může
každý přesvědčit, že Moskva
i Paříž, vysílající od
9.30 hod. mají naplněn program téměř
do večerních hodin vysíláním
pro školy, vzdělávacími programy a zvláště
pak programy o nové technice, zatímco naše
vysílání se omezuje v nepoměrně
menším čase na matematiku a fyziku. Nechci
a není ani účelem tohoto vystoupení
před Národním shromážděním,
zabývat se podrobněji rozborem programové
televizní skladby. Považoval jsem však za potřebné
v souvislosti s vyzvednutím významu televize poukázat
na doposud nevyčerpané možnosti při
školní výchově a při zvyšování
kvalifikace. Zasluhuje bezpochyby pozornosti úsilí,
které je věnováno jazykovým kursům,
nicméně však otázky nové techniky
a technologie i v dopoledních vysíláních
pro druhé směny by měly zaujímat časové
místo nepoměrně větší,
než tomu doposud je.
Dovolte mi však, abych přes tyto naprosto soudružsky
myšlené výtky vyslovil obdiv televizním
technikům, pracovníkům programových
štábů a tvůrčím pracovníkům
nad tím, že v podmínkách - mírně
řečeno ne zcela vyhovujících - dosáhli
tak dobrých výsledků. Zdá se mi, že
již samotné počátky televize byly ne
zrovna šťastně promyšleny. improvizace ve
starých naprosto nevhodných a k účelu
televizního vysílání nikdy nestavěných
budovách, do nichž bylo nutno investovat značné
prostředky na úpravy a generální opravy,
bylo a je pro rozvoj televize značnou brzdou a finančním
břemenem. Televizní technika v celém světě
prodělává obrovský vývoj. Prostředky,
které jsou vkládány do jejího rozvoje
vládami jsou velmi rentabilní. Neprojevují
se pochopitelně v nějakých konkrétních
materiálních hodnotách, ale především
v hodnotách kulturně politických, které
sice nelze převádět na koruny, ale na faktory
znásobující sílu společnosti.
Televize je neobyčejně silným prostředkem
v rukou státu. Její pomocí doléhají
myšlenky, slova a obrazy ve stejné chvíli velmi
působivě do nejvzdálenějších
částí země, agitují získávají,
vysvětlují a přesvědčují.
Jejich dopad a význam je o to účinnější,
čím dokonalejší je technické
vybavení, čím větší možnosti
při vysílání televize má. Televizní
program je od počátku do konce odvislý od
techniky, od technického zařízení,
počínaje snímáním obrazu a
zvuku a přenosem pomocí velmi složitých
retranslací konče. Magnetický záznam
televizního obrazu se stává ve světové
technice běžně užívaný,
televizní ateliéry pro přímý
přenos jsou vybaveny vysoce výkonným a plně
automatizovaným osvětlovacím parkem atd.
Taková technika vyžaduje vysoce kvalifikované
pracovníky. Ve srovnání s tímto stavem
techniky je naše televize vpravdě popelkou. Mám
určité obavy, že ve schválených
projektech výstavby nového televizního studia
v Praze bude mnoho značně zastaralého, nežli
dojde v průběhu 5-6 let k dokončení
první etapy, která zatím ani nezačala.
Vyjadřuji tyto obavy především proto,
aby bylo možno ještě nyní zabránit
případným ekonomickým škodám
a ztrátám, k nimž by došlo, kdyby bylo
nutno později měnit technologii vysílání,
aby byla na té úrovni, na níž se zatím
ve světě televizní technika dostane. Nemám
na mysli barevnou televizi, ale možnost přenášení
televizního obrazu na velkoplochou projekci apod. V každém
případě by bylo nanejvýš žádoucí
pokud možno urychlit výstavbu a vybavení televizního
studia.
Zatímco v kapitalistických státech dochází
v mnoha organizacích ke konkurenci s televizí k
hlubokému krizovému stavu, jako je tomu např.
v americké kinematografii, máme u nás všechny
možnosti, aby vztahy mezi televizí a např.
filmem. divadly, sportovními organizacemi i dalšími
institucemi byly řízeny tak, jak to vyžaduje
všestranný rozvoj naší společnosti,
aby se jednotlivé nástroje kulturně politického
působení navzájem doplňovaly a představovaly
pak vcelku bohatý rejstřík společenského
života.
V tom směru považuji předložený
zákon o televizi za správný a proto se připojuji
ke zpravodaji a doporučuji jej Národnímu
shromáždění ke schválení.
(Potlesk.)
Místopředseda NS Pospíšil:
Hlásí se ještě někdo do rozpravy?
(Nikdo.)
Do rozpravy se již nikdo nehlásí, je tudíž
skončena.
Můžeme přistoupit k hlasování.
Kdo souhlasí s tímto vládním návrhem
zákona, a to ve znění zprávy kulturního
výboru, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
schválilo tento vládní návrh
zákona.
Tím jsme projednali sedmý bod pořadu.
Přistoupíme k projednání osmého
bodu pořadu, kterým je
8. Zpráva výboru ústavně právního
k vládnímu návrhu ústavního
zákona tisk 170) o skončení volebního
období Nejvyššího soudu, krajských,
okresních a vojenských soudů.
Zpravodajem je posl. Fogel, dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Fogel: Súdružky a súdruhovia
poslanci!
Podľa zákona číslo 62/1961 Zb. a vládneho
nariadenia číslo 63/1961 Zb. boli v roku 1961 uskutočnené
voľby sudcov z povolania a sudcov okresných a krajských
súdov, Najvyššieho súdu a vojenských
súdov. Funkčné obdobie týchto súdov
bolo čl. 99 Ústavy určené na 4 roky.
Podľa toho by mali byť uskutočnené ďalšie
voľby sudcov v decembri 1965.
Predkladaný ústavný zákon navrhuje
stanoviť, aby volebné obdobie okresných a krajských
súdov, Najvyššieho súdu i vojenských
súdov skončilo dňom 12. júna 1964.
Tým by v súlade s ústavným zákonom
č. 75/1963 Zb. bolo pre toto funkčné obdobie
zjednotené volebné obdobie súdov s volebným
obdobím Národného zhromaždenia, Slovenskej
národnej rady a národných výborov.
Voľby do okresných súdov by sa uskutočnili
spoločne s voľbami do zastupiteľských
sborov. Spoločná volebná kampaň a
spoločný nástup zvolených poslancov
a sudcov do funkcií prispeje k ďalšiemu prehĺbeniu
spolupráce súdov s národnými výbormi,
so spoločenskými organizáciami a pracujúcimi.
Zvýši sa tiež zodpovednosť volených
orgánov na uplatňovanie celospoločenských
záujmov ako to vyžadujú uznesenia XII. sjazdu
KSČ. Voľby krajských súdov, Najvyššieho
súdu a vojenských súdov by sa uskutočnili
na zasadnutiach zastupiteľských orgánov v III.
štvrťroku 1964. Spojením volieb sa dosiahne aj
značných finančných úspor.
Ústavnoprávny výbor prejednal vládny
návrh ústavného zákona o skončení
volebného obdobia Najvyššieho súdu, krajských,
okresných a vojenských súdov na zasadaní
dňa 28. januára 1964 a doporučuje ho plénu
Národného zhromaždenia schváliť
so zmenou v uvodzovacej formuli, ktorá bude znieť:
"Národné zhromaždenie Československej
socialistickej republiky sa uznieslo na tomto ústavnom
zákone." (Potlesk.)
Místopředseda NS Pospíšil:
Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
přistoupit k hlasování.
Zvoním na poslance, aby se odebrali do zasedací
síně.
Ve smyslu ústavy je třeba k přijetí
ústavního zákona, aby pro něj hlasovaly
nejméně tři pětiny všech poslanců.
Zjišťuji, že je přítomno 261 poslanců,
tedy více než ústavou požadovaná
třípětinová většina. Národní
shromáždění je proto způsobilé
usnášet se na ústavním zákonu.
Kdo tedy souhlasí s tímto vládním
návrhem ústavního zákona, a to ve
znění zprávy výboru ústavně
právního, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
schválilo tento ústavní zákon.
Tím jsme projednali osmý bod pořadu.
Přistoupíme k projednání devátého
bodu pořadu, kterým je
9. Zpráva výboru pro plán a rozpočet
k vládnímu návrhu zákona (tisk 168),
kterým se zrušují celní slevy pro dovoz
strojů a přístrojů.
Zpravodajem je posl. Katolický, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Katolický: Soudružky a soudruzi
poslanci!
Přiznávání celních slev pro
dovoz strojů a přístrojů platí
prakticky nepřetržitě od 1. dubna 1934. Tyto
celní slevy byly zavedeny na řadu dovážených
strojů, přístrojů a náhradních
dílů pod podmínkou, že se nevyrábějí
v tuzemsku a že jejich dovoz je nutný za účelem
zavedení nebo zdokonalení příslušného
oboru průmyslové či zemědělské
výroby, jakož i pro podporu stavebního ruchu.
Zavedení socialistického monopolu zahraničního
obchodu ovlivnilo mj. funkci a poslání dovozních
cel. Celní politika zůstává jedním
z nástrojů obchodní politiky, avšak,
na rozdíl od podmínek před zavedením
monopolu, nabývá doplňkové povahy.
Za této situace se zrušení zákona nedotkne
ani vnitrohospodářských, ani zahraničně
obchodních zájmů Československé
socialistické republiky a povede k zjednodušení
celního sazebníku a celní praxe. Zrušení
celních slev se rovněž nedotýká
závazků vyplývajících z členství
Československé socialistické republiky ve
Všeobecné dohodě o clech a obchodu.
Výbor pro plán a rozpočet projednal shora
uvedený návrh zákona a doporučuje
jej beze změny Národnímu shromáždění
ke schválení. (Potlesk.)
Místopředseda NS Pospíšil:
Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme
tedy přistoupit k hlasování.
Kdo souhlasí s tímto vládním návrhem
zákona, a to ve znění zprávy výboru
pro plán a rozpočet, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Tím Národní shromáždění
schválilo tento vládní návrh
zákona.