Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1961
III. volební období
35
Vládní návrh,
kterým se předkládají Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevy souhlasu: 1. Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 29. března 1883 revidovaná naposled dne 31. října 1958 v Lisabonu, podepsaná za Československou republiku dne 17. dubna 1959 v Bernu, 2. Lisabonská dohoda na ochranu označení původů a jejich mezinárodního zápisu ze dne 31. října 1958 spolu s Prováděcím řádem k této dohodě ze dne 31. října 1958, podepsaná za Československou republiku dne 17. dubna 1959 v Bernu a 3. Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží ze dne 14. dubna 1891, revidovaná naposled v
Lisabonu dne 31. října 1958
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí: 1. s Pařížskou unijní úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovanou naposled dne 31. března 1958 v Lisabonu, podepsanou za Československou republiku dne 17. dubna 1959 v Bernu, 2. s Lisabonskou dohodou na ochranu označení původů a jejich mezinárodního zápisu ze dne 32. října 1958 a s Prováděcím řádem k Lisabonské dohodě ze dne 31. října 1958, podepsanými za Československou republiku dne 17. dubna 1959 v Bernu, a 3. s Madridskou dohodou o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží ze dne 14. dubna 1891, revidovanou naposled v Lisabonu dne 31. října 1958.
Důvodová zpráva.
Ve dnech 6.-31. října 1958 se konala v Lisabonu diplomatická konference za účelem revize některých mezinárodních dohod na ochranu průmyslového vlastnictví.
Na konferenci byla dohodnuta revize
1. Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883,
2. Madridské úmluvy o potlačování falešných údajů o původu zboží ze dne 14. dubna 1891,
3. Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů a modelů ze dne 6. listopadu 1925 s prováděcími předpisy.
Nově byla sjednána
Lisabonská dohoda na ochranu označení původů a jejich mezinárodního zápisu a Prováděcí řád k této dohodě.
Československo je smluvní stranou Pařížské unijní úmluvy a Madridské úmluvy. Haagská dohoda nemá z hlediska československých zájmů žádného významu. Československo není smluvní stranou této dohody a v nynějším znění nemíní k ní ani přistoupit. V současné době jedná se o novou revizi této dohody a podle výsledku bude uvážen eventuální přístup Československa k revidovanému znění.
Nové znění Pařížské unijní úmluvy schválené Lisabonskou konferenci, jakož i na konferenci sjednanou Lisabonskou dohodu a Prováděcí řád k této dohodě podepsal za Československo dne 17. dubna 1958 československý vyslanec v Bernu.
1. Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví chrání patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní mamky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označeni původu, a zavazuje k potlačování nekalé soutěže.
Nové přijaté znění této dohody zdokonaluje a prohlubuje ochranu průmyslového vlastnictví. Důležitou změnou je definice pojmu řádně podané přihlášky vynálezu. Aby nebylo pochybnosti o tom, zda je možno uplatnit prioritu přihlášky bez ohledu na to, zda přihláška byla později zamítnuta, odvolána apod., byla definice první přihlášky upravena tak, že za první přihlášku se považuje i pozdější přihláška, jestliže se její předmět shoduje s předmětem přihlášky dříve podané, avšak z jakýchkoliv důvodů nezveřejněné a nezakládající žádná práva. Další doplněk umožňuje i vícenásobné a udílet priority, což dosavadní mezinárodní úprava nepřipouštěla. Československy právní řád však již takovou úpravu obsahoval.
Dále byla přijata řada úprava o využívání patentů a licencí a o lhůtách proplacení poplatků za ně.
Důležitým doplňkem je nové ustanovení, kterým se chrání průmyslové vzory a modely ve všech zemích Unie a prodlužuje se lhůta pro povolení výmazu továrních nebo obchodních známek, které jsou reprodukcí, zaměnitelným napodobením nebo překladem známky obecně známé, což je výhodné i z hlediska československých hospodářských zájmů. V novém znění je též zakotven zákaz užívání znaků vlajek, pečetí a názvů států, mezinárodních a mezivládních organizací jako ochranných známek. Poněvadž tento zákaz není zakotven v československém právním řádu, bude nutno doplnit československý zákon o ochranných známkách a chráněných vzorech a občanský a trestní zákoník o příslušné ustanovení. Členským státům Pařížské unijní úmluvy bylo dále uloženo chránit známky služeb (u nás např. má takovou známku Hygie), aniž by je byly povinny zapisovat, toto nové ustanovení je v souladu s československými hospodářskými zájmy a bylo proto na revizní konferenci prosazováno československými zástupci. Poněvadž ani ochrana služeb není zakotvena v československém právním řádu, bude třeba pojmout příslušné ustanovení do připravované novely československého zákona o ochranných známkách a chráněných vzorech.
Další nově přijatá ustanovení Pařížské unijní úmluvy posilují postavení majitele známky proti obchodním zástupcům a jednatelům, kteří známky majitele rovněž užívají. Tato ustanovení jsou rovněž zcela v souladu s československými hospodářskými zájmy projeví se příznivě zejména ve styku vývozních podniků se zahraničními zástupci a odběrateli. Také tato ustanovení bude třeba pojmout do připravované novely československého zákona o ochranných známkách a chráněných vzorech.
Zpřesněno bylo ustanovení o nekalé soutěži. Zpřesněným zněním rozšiřuje se podstatně možnost zajištění ochrany československých známek a označení původu v cizině.
Aktivní činností československé delegace na revizní konferenci v Lisabonu se podařilo zabránit přijetí návrhů takových změn Pařížské unijní úmluvy, které by byly nepřijatelné pro Československo z hospodářských nebo politických důvodů.
Některé československé návrhy byly též pojaty do usnesení a doporučení přijatých na konferenci. Nejvýznamnější z nich je doporučení o vzájemně výměně patentní dokumentace, která přispívá k poznání současného stavu světové techniky při značné úspoře devizových nákladů.
2. Madridská dohoda o potlačování falešných údajů o původu zboží má chránit každý výrobek před cizí konkurencí, která by přímo nebo nepřímo zneužívala označení výrobků všeobecně známých a dobré pověsti. Na základě této dohody má postižený výrobce možnost žádat zabavení cizího zboží, které svými falešnými nebo klamavými údaji ohrožuje jeho výrobky. Při revizi této dohody na Lisabonské konferenci došlo jen k doplnění oficiálního názvu dohody a příslušných článků pojmem "klamavý", takže název dohody nyní zní: "Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží".
Přes veškerou snahu československých zástupců na konferenci nepodařilo se dosáhnout toho, aby rozhodování o tom zda označení pivovarských a jiných produktů odvozujících přirozené vlastnosti z půdy a podnebí je označením původu, bylo vyloučeno z pravomoci soudů členských zemí. Československo má zájem na tom, aby bylo u některých československých výrobků chráněno i označení původu, které v průběhu doby se stalo v cizině označením druhovým (např. Plzeňské pivo). Třebaže se nepodařilo takové ustanovení v dohodě zakotvit, je i dodatek o klamavých údajích určitým úspěchem a přispěje k lepšímu zabezpečení československých hospodářských zájmů v cizině, zejména v těch státech, které jsou členy Madridské dohody a nejsou členy Lisabonské dohody.
Poněvadž Československo nemohlo z časové tísně podepsat ve stanoveném termínu Madridskou dohodu ve znění dohodnutém v Lisabonu, stane se jejím účastníkem formou přístupu.
3. Lisabonská dohoda chrání označení původu výrobku jiných zemí na území členského státu. Pod pojmem označení původu ve smyslu Lisabonské dohody se rozumí zeměpisný název země, oblasti nebo místa, sloužící k označení výrobku, který odtud pochází a jehož jakost anebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, tj. činiteli přírodními a činiteli lidskými spjatými se zemí, oblastí nebo místem, odkud výrobek pochází.
Vzhledem k tomu, že hospodářské zájmy Československa vyžadují zabezpečení plné ochrany označování původu a jejich mezinárodního zápisu, zúčastnila se československá delegace velmi intenzívně jednání o této dohodě. Naše účast na této dohodě je nutná především proto, poněvadž příslušná ustanovení Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a Madridské dohody o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží jsou z hlediska československých hospodářských zájmů nedostačující. V průběhu jednání žádali českoslovenští zástupci, aby dohady zajišťovala ochranu geografického označení, neboť geografické označení zahrnuje v sobě přirozené vlastnosti výrobků určitého území, které se staly přirozenými pro tyto výrobky a charakterizuji je. Tak například chceme dosáhnout toho, aby byly chráněny geografické názvy jednotlivých druhů našich piv, tj. Plzeňské pivo, Budějovické pivo nebo různé názvy československých minerálních vod, označení vřídelní soli z Karlových Varů a tímto způsobem aby bylo bráněno tomu, že zahraniční firmy, které vyrábějí zboží stejného druhu, přisvojují si místní označení za tím účelem, aby jejich výrobek byl kupován v domnění, že má stejné vlastnosti a jakost jako výrobky původu československého. Proto tylé českoslovenští zástupci na jednání poukazovali na nutnost důsledné ochrany geografického označení, jež některé země dovozu již přestaly respektovat. Je nutné umožní zemi původu, aby ve všech takových případech mohla chránit své označeni původu u svých výrobků proti jakémukoliv zneužívání zahraničními podnikateli. Na konec se československé delegaci podařilo prosadit, že ochrana založená na vlastnostech vyplývajících pouze z "půdy a podnebí" je nedostačující a že je ji třeba rozšířit tak, aby byly chráněny též výrobky charakterizované lidskou proti a dovedností obyvatel určité zeměpisné oblasti nebo místa, aby v tomto smyslu byla chráněna označení jako "jablonecké zboží", "vamberské krajky" apod.
Na základě této dohody bude možno v ostatních členských zemích lépe a důrazněji prosazovat ochranu československého označení původu, na nichž bude mít Československá socialistická republika zájem.
Předpokladem pro získání mezinárodní ochrany pro určiti označení původu na podkladě této dohody je zajištění právní ochrany těchto označení v tuzemsku.
Prováděcí řád k Lisabonské dohodě obsahuje podrobnosti a náležitostech žádostí o mezinárodní zápis označení původu, o povinnostech Mezinárodního řádu pověřeného registrací chráněných označení původu a o kontrole úřadu ředitelem.
Všechny přijaté změny v Pařížské unijní úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví a v Madridské úmluvě o potlačování falešných a klamavých údajů o původu zboží, jakož i nově přijatá Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a jejich mezinárodního zápisu znamenají významné zdokonalení ochrany průmyslového vlastnictví, ze kterého bude mít užitek československý vyvoz, neboť řada označení, která přísluší československým podnikům, se již stala v mezinárodním obchodě druhovým označením a československý vývoz je poškozován cizími firmami zneužívajícími dobré pověsti výrobků z Československa.
Z účasti na Pařížské unijní úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví, Madridské úmluvě o potlačování falešných a klamavých údajů o původu zboží a Lisabonské dohodě na ochranu označeni původu a jejich mezinárodního zápisu nevzniknou Československé socialistické republice žádné nutné výdaje. Konference sice přijala doporučeni o zvýšení členských příspěvků Pařížské Unii úměrně ke zvýšení nákladu na udržováni administrativy spojené s mezinárodní ochranou průmyslového vlastnictví, avšak proporcionální zvýšení příspěvků jednotlivých států nebylo zatím dojednáno.
V Praze dne 18. března 1981.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
PAŘÍŽSKÁ ÚMLUVA NA OCHRANU PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ
ze dne 20. března 1883
revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934
a v Lisabonu dne 31. října 1958
Článek 1
(1) Země, na které se vztahuje tato úmluva, tvoří Unii na ochranu průmyslového vlastnictví.
(2) Předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o, provenienci zboží nebo označení jeho původu, jakož i potlačování nekalé soutěže.
(3) Průmyslové vlastnictví se rozumí v nejširším pojetí a vztahuje se nejen na průmysl a na obchod ve vlastem smyslu slova, nýbrž také na průmysl zemědělský a těžařský a na všechny výrobky umělé nebo přirozené, např.: na víno, obilí, tabákové listy, ovoce, dobytek, nerosty, minerální vody, pivo, květiny, mouku.
(4) Mezi patenty na vynálezy jsou zahrnuty různé druhy průmyslových patentů, které připouští zákonodárství unijních zemí, jako importační patenty, patenty na zdokonalení, přídavkové patenty a přídavková osvědčení atd.
Článek 2
(1) Příslušníci každé unijní země požívají, pokuř jde o ochranu průmyslového vlastnictví, ve všech ostatních unijních zemích týchž výhod, které příslušné zákony nyní poskytuji nebo napříště poskytnou vlastním státním příslušníkům bez újmy práv zvláště stanovených touto Úmluvou. Budou tedy požívat téže ochrany jako tito státní příslušníci a týchž právních prostředků proti jakémukoliv porušováni jejich práv, s výhradou, že splní podmínky a formality uložené vlastním státním příslušníkům.
(2) Od příslušníků Unie se však nesmí vyžadovat, aby měli bydliště nebo závod v zemi, kde se o ochranu žádá, mají-li požívat některého práva průmyslového vlastnictví.
(3) Legislativní opatření každé unijní země, týkající se soudního a správního řízení a příslušnosti, jakož i volby bydliště nebo ustanovení zástupce, kterých by vyžadovaly zákony o průmyslovém vlastnictví, jsou výslovně vyhrazena.
Článek 3
Příslušníkům unijních zemí jsou naroveň postaveni ti příslušníci zemí nepatřících k Unii, kteří mají na území některé unijní země bydliště nebo skutečné a opravdové závody, a to průmyslové nebo obchodní.
Článek 4
A. - (1) Kdo řádně podá žádost o patent na vynález (přihlášku vynálezu), o užitný vzor, o průmyslový vzor nebo model, o tovární nebo obchodní známku v jedné z unijních zemí, nebo jeho právní nástupce, bude ve lhůtách níže uvedených požívat prioritního práva při podání přihlášky v ostatních zemích.
(2) Za přihlášku, která zakládá prioritní právo, se uznává každá přihláška, která je řádnou přihláškou národní podle národního zákonodárství každé unijní země nebo podle dvoustranných nebo vícestranných smluv, uzavřených mezi několika unijními zeměmi.
(3) Řádně podanou národní přihláškou se rozumí každá přihláška, která postačuje ke zjištění data, kdy byla v příslušné zemi podána, již byl pozdější osud této přihlášky jakýkoliv.
B. - Proto přihláška podaná v některé z ostatních unijních zemí později, avšak před uplynutím těchto lhůt, nesmí pozbýt účinnosti skutečnostmi mezitím nastalými, jalo zejména jinou přihláškou, uveřejněním vynálezu nebo jeho užíváním, dáním do prodeje exemplářů vzoru nebo modelu, užíváním známky, a tyto skutečnosti nesmějí založit ani jakékoliv právo osob třetích ani jakékoliv vlastnictví osobní. Práva nabytá třetími osobami před dnem první přihlášky, na které se zakládá prioritní právo, zůstávají zachována podle vnitřního zákonodárství každé unijní země.
C. - (1) Shora uvedené prioritní lhůty činí, dvanáct měsíců pro patenty na vynálezy a pro užitné vzory a šest měsíců pro průmyslové vzory nebo modely a pro továrnu nebo obchodní známky.
(2) Tyto lhůty počnou běžet ode dne, kdy, byla podána první přihláška, den podání přihlášky se nepočítá do lhůty.
(3) Je-li v zemi, kde se žádá o ochranu, poslední den lhůty zákonným svátkem nebo dnem, kdy úřad není k přijímání přihlášek otevřen, prodlouží se lhůta na první všední den, který následuje.
(4) Za první přihlášku, od jejíhož data podání běží prioritní lhůta, se pokládá pozdější přihláška, jejíž předmět se shoduje s předmětem dřívější první přihlášky podle odstavce 2, podané v téže unijní zemi, pod podmínkou, že v době podání pozdější přihlášky byla dřívější přihláška odvolána, nebo bylo od ní upuštěno, nebo byla zamítnuta, aniž byla dána k veřejnému nahlédnutí a aniž by z ní plynula nějaká práva, a že jí nebylo ještě použito za podklad k uplatnění prioritního práva. Dřívější přihlášky nemůže pak být již použito za podklad k uplatnění prioritního práva.
D. - (1) Kdo chce uplatnit prioritu dřívější přihlášky, musí učinit prohlášení, udávající datum a zemi této přihlášky. Každá země stanoví, kdy nejpozději musí být takové prohlášení učiněno.
(2) Tyto údaje budou uvedeny v publikacích, které vydává příslušný úřad, zejména o patentech a o popisech k nim se vztahujících.
(3) Unijní země mohou vyžadovat od toho, kdo činí prohlášení o prioritě, aby předložil opis přihlášky dříve podané (popis, výkresy atd.). Opis, o nimž úřad, kterému byla přihláška podána, potvrdí, že souhlasí s originálem, nebude podléhat nijakému ověření a v každém případě bude možno předložit jej bezplatně kdykoliv ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy pozdější přihláška byla podána. Lze požadovat, aby k němu bylo připojeno osvědčení onoho úřadu o datu přihlášky a překlad.
(4) Jiné formality pro prioritní prohlášení nesmějí být požadovány v době podání přihlášky. Každá unijní země stanoví, jaké následky vzejdou z opomenutí formalit, předepsaných tímto článkem, tyto následky nesmějí však přesahovat ztrátu prioritního práva.
(5) Dodatečně bude možno vyžadovat i jiné průkazy.
Kdo uplatňuje prioritu dřívější přihlášky, musí uvést její číslo, tento údaj se uveřejní za podmínek, uvedených výše v odstavci 2.
E. - (1) Je-li v některé zemi přihlášen průmyslový vzor nebo model na podkladě prioritního práva založeného na přihlášce užitného vzoru, platí pouze prioritní lhůta stanovená pro průmyslové vzory nebo modely.
(2) Kromě toho je přípustno přihlásit v některé zemi užitný vzor na podkladě prioritního práva založeného podáním žádosti o patent a naopak.
F. - Žádná unijní země nesmí zamítnout prioritu nebo žádost o patent z toho důvodu, že přihlašovatel uplatňuje více priorit, i když pocházejí z různých zemí, nebo z toho důvodu, že přihláška, v niž se uplatňuje jedna nebo více priorit, obsahuje jeden nebo více prvků, jež nebyly obsaženy v přihlášce nebo v přihláškách, jejichž priorita se uplatňuje, a to v obou případech pod podmínkou, že vynález je podle zákona příslušné země jednotný.
Pokud jde o prvky, které nejsou obsaženy v přihlášce nebo v přihláškách, jejichž priorita se uplatňuje, vzniká podáním pozdější přihlášky prioritní právo za obvyklých podmínek.
G. - (1) Vyjde-li při průzkumu najevo, že žádost o patent je souborná, bude moci žadatel rozdělit žádost na určitý počet žádostí dílčích, v tom případě se mu zachová jako datum každé z nich datum žádosti původní a výhoda prioritního práva, je-li uplatněna.
(2) Přihlašovatel může též z vlastního popudu rozdělit žádost o patent, přičemž se jako datum každé rozdělené žádosti zachová datum žádosti původní a výhoda prioritního práva, je-li uplatněna. Každá unijní země může stanovit podmínky, za kterých bude toto rozdělení přípustno.
H. - Priorita nesmí být odepřena z toho důvodu, že určité prvky vynálezu, pro které se priorita požaduje, nejsou uvedeny v nárocích, obsažených v žádosti podané v zemi původu, jsou-li tyto části ze souhrnu příloh oné žádosti jasně patrny.
Článek 4 bis.
(1) Patenty, o něž bylo žádáno v jednotlivých unijních zemích příslušníky Unie, nebudou závislé rva patentech, jichž bylo dosaženo pro týž vynález v jiných zemích, ať unijních nebo neunijních.
(2) Tomuto ustanovení je třeba rozumět bez jakéhokoliv omezení, jmenovitě v tom smyslu, že patenty přihlášené v prioritní lhůtě jsou nezávislé, a to jak pokud jde o důvod neplatnosti a zániku patentu, tak i pokud jde o normální dobu trvání.
(3) Toto ustanovení se vztahuje na všechny patenty, které jsou v platnosti v době, kdy nabylo účinnosti.
(4) Při přístupu nových zemí bude, platit totéž pro patenty, které jsou, v platnosti na obou stranách v době přístupu.
(5) Patenty, nabyté s výhodou priority, budou mít v jednotlivých unijních zemích stejnou dobu trvání, jakou by měly, kdyby byly žádány nebo udělený bez výhody priority.
Článek 4 ter.
Vynálezce má právo, aby byl jakožto vynálezce v patentu uveden.
Článek 4 quater.
Udělení patentu nesmí být odepřeno a patent nesmí být zrušen z důvodu, že prodej patentovaného výrobku nebo výrobku, k němuž se dospěje patentovaným postupem, je národním zákonodárstvím vyloučen nebo omezen.
Článek 5
A. - (1) Doveze-li majitel patentu do země, kde byl patent udělen, předměty, vyrobené v některé zemi Unie, nepřivodí to zánik patentu.
(2) Každá unijní země může učinit legislativní opatření k udělování nucených licencí, aby zabránila zneužívání, které by mohlo vzejít z výkonu výlučného práva, uděleného patentem, např. jeho neužíváním.
(3) Zánik patentu může být stanoven jen pro případ, když by povolení nucených licencí nebylo postačilo k zamezení takového zneužití. Před uplynutím dvou let, počínajíc povolením první nucené licence, nesmí být zahájeno řízení o žalobě na zánik nebo odvolání patentu.
(4) O nucenou licenci nemůže být žádáno z důvodů neužívání nebo nedostatečného užívání před uplynutím lhůty čtyř let od podání žádosti o patent, nebo tří let od udělení patentu, přičemž se použije lhůty, která uplyne později, nucená licence se odepře, ospravedlní-li majitel patentu svou nečinnost řádnými důvody. Takováto nucena licence budu nevýlučná a nebudu moci být převedena, a to ani v podobě propůjčení sublicence, jinak, než s části podniku nebo obchodního závodu, užívajícího této licence.
(5) Předchozích ustanovení se použije, s výhradou nezbytných změn, též pro užitné vzory.
B. - Ochrana průmyslových vzorů a modelů nesmí zaniknout ani pro nevyužívání, ani pro dovážení předmětů shodných s předměty chráněnými.
C. - (1) Je-li v některé zemi užívání zapsané známky povinné, smí být zápis zrušen jen po přiměřené lhůtě, a jenom tehdy, když účastník neospravedlní, proč známky neužíval.
(2) Jestliže majitel užívá tovární nebo obchodní známky v podobě, která se liší svými prvky, jež nemění rozlišovací povahu známky, od podoby, ve které byla v některé unijní zemi zapsána, nepřivodí to výmaz zápisu a nezmenší to ochranu udělenou známce.
(3) Souběžné užívání téže známky na stejných nebo podobných výrobcích průmyslovými nebo obchodními podniky, které podle ustanovení národního zákona země, v níž je uplatňována ochrana, jsou pokládány za spolumajitele známky, nebude na překážku zápisu, ani nezmenší ochranu, která byla této známce poskytnuta v kterékoliv zemi Unie, pokud by toto užívání nebylo s to klamat veřejnost a pokud by nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
D. - Pro uznání práva nebude vyžadováno, aby na výrobku byla nějaká značka nebo zmínka o patentu, o užitném vzoru, o zápisu tovární nebo obchodní známky nebo přihlášení průmyslového vzoru nebo modelu.
Článek 5 bis.
(1) K zaplacení poplatků, stanovených pro zachování práv průmyslového vlastnictví, musí být povoleno alespoň šestiměsíční poshovění, a to tak, že bude zaplacen příplatek, jestliže jej národní zákonodárství ukládá.
(2) Unijní země mohou stanovit, že patenty na vynálezy, jež zanikly pro nezaplacení poplatků, budou vráceny v předešlý stav.
Článek 5 ter.
V žádné unijní zemi se nepokládá za porušeni práv majitele patentu:
1. upotřebí-li se na lodích ostatních unijních zemí patentovaných zařízení v lodním tělese, ve strojích, v lodní výstroji, přístrojích a v jiném příslušenství, když se tyto lodi dostanou na čas nebo náhodně do vad příslušné země, s výhradou, že se tu těchto předmětů upotřebí jenom pro potřeby lodní,
2. upotřebí-li se patentovaných zařízení při stavbě nebo provozu leteckých nebo pozemních vozidel jiných unijních zemí, nebo u součásti těchto vozidel, dostanou-li se přechodná nebo náhodně do této země.
Článek 5 quater.
Doveze-li se výrobek do některé unijní země, kde existuje patent chránící postup výroby tohoto výrobku, budou majiteli patentu příslušet k dovezenému výrobku všechna práva, která mu na podkladě patentu na postup přiznává zákonodárství dovážející země k výrobkům, vyrobeným v zemi samé.
Článek 5 quinquies.
Průmyslové vzory a modely budou chráněny ve všech unijních zemích.
Článek 6
(1) Podmínky přihlášky a zápisu továrních a obchodních známek stanoví v každá unijní zemi její národní zákonodárství.
(2) Známka přihlášená příslušníkem některé unijní země v kterékoliv unijní zemi nemůže však být odmítnuta nebo zrušena z důvodu, že nebyla přihlášena, zapsána nebo obnovena v zemi původu.
(3) Známka řádně zapsaná v některé unijní zemi, se pokládá za nezávislou na známkách zapsaných v jiných unijních zemích včetně země původu.
Článek 6 bis.
(1) Unijní země se zavazují, buď z úřední povinnosti, jestliže to zákonodárství země dovoluje, třeba na žádost zájemce, že odmítnou nebo zruší zápis a zakáží užívání tovární nebo obchodní známky, která je reprodukcí, napodobením nebo překladem, jež jsou s to vyvolat záměnu se známkou, o které podle posudku příslušného úřadu země zápisu nebo užívání je tam všeobecně známo, že je již známkou osoby oprávněné požívat výhod této úmluvy a užívanou hro stejné nebo podobné výrobky. Stejně je tomu, jestliže podstatná část známky je reprodukcí takové známky obecně známé, nebo napodobením, jež je s to způsobit s ní záměnu.
(2) Pro domáhání se výmazu takové známky je povolena lhůta nejméně 5 let od dne zápisu. Unijní země mohou stanovit lhůtu, ve které se lze domáhat zákazu užívání.
(3) Pro domáhání se výmazu nebo zákazu užíváni známek zapsaných nebo užívaných ve zlém úmyslu se lhůta nestanoví.
Článek 6 ter.
(1) a) Unijní země se shodly na tom, že odmítnou nebo zruší zápis a že vhodnými opatřeními zakáží, aby bez zmocnění příslušných míst bylo užíváno jako tovární nebo obchodní známky, nebo jako částí těchto známek, erbů, vlajek a jiných znaků státní svrchovanosti unijních zemi, úředních zkušebních, puncovních a záručních značek u nich zavedených jakož i každých napodobení z hlediska heraldického.
b) Ustanovení uvedená pod bodem a) se vztahují rovněž na erby, vlajky a jiné symbolické znaky, zkratky nebo názvy mezinárodních mezivládních organizaci, jichž je jedna nebo více unijních zemi členem, s výjimkou těch erbů, vlajek a jiných symbolických znaků, zkratek a názvů, jejichž ochrana byla již předmětem platných mezinárodních dohod.
c) Žádná unijní země není povinna použít ustanovení uvedených pod písm. b) ke škodě těch, kdož získali v této zemi práva v dobré víře před nabytím účinnosti této omluvy. Unijní země nejsou povinny použít zmíněných ustanovení, jestliže užívání nebo zápis, které jsou uvedeny pod písm. a) shora, nejsou takového druhu, aby mohly ve veřejnosti vzbudit dojem o souvislosti mezi příslušnou organizaci a znaky, vlajkami, znaky státní svrchovanosti, zkratkami nato názvy, nebo není-li užívání nebo zápis pravděpodobně takového druhu, že by byl s to oklamat veřejnost o souvislosti mezi uživatelem a organizaci.
(2) Používat úředních zkušebních, puncovních a záručních značek je zakázáno jen tehdy, jestliže ty, které je obsahují, jsou určeny k tomu, aby jich bylo užíváno na zboží téhož nebo podobného druhu.
(3) a) K provedení těchto ustanovení unijní země se shodly na tom, že si navzájem oznámí prostřednictvím Mezinárodního úřadu seznam znaků státní svrchovanosti, úředních zkušebních, puncovních a záručních značek, které chtějí nebo budou chtít chránit zcela nebo s určitým omezením podle tohoto článku, a že se navzájem zpraví o všech pozdějších změnách, které nastanou v řečeném seznamu. Každá unijní země dá v příhodné době veřejnosti k dispozici seznamy, které jí byly oznámeny.
Pokud jde o vlajky států, není však takové oznámení povinné.
b) Ustanovení, uvedená v prvním odstavci pod písm. b) se vztahuje jen na erby, vlajky a jiné symbolické znaky, zkratky nebo názvy mezinárodních mezivládních organizací, které byly zmíněnými organizacemi oznámeny unijním zemím prostřednictvím Mezinárodního úřadu.
(4) Každá unijní země smí ve lhůtě 12 měsíců po obdržení seznamů zaslat prostřednictvím Mezinárodního úřadu příslušné zemi nebo mezinárodní mezivládní organizaci své případné námitky.
(5) U vlajek států bude použito opatření, která jsou uvedena v odstavci 1 shora, jen půjde-li o známky zapsané po 6. listopadu 1925.
(6) Pro státní znaky, kromě vlajek, pro úřední a puncovní značky unijních zemí a pro erby, vlajky a jiné symbolické znaky, zkratky nebo názvy mezinárodních mezivládních organizací platí tato ustanovení, jen pokud se týče známek, které byly napsány po uplynutí dvou měsíců po převzetí oznámení uvedeného v odstavci 3 shora.
(7) V případě zlého úmyslu směji země dat vymazat i ty znaky, které byly zapsány před 6. listopadem 1925 a obsahují státní znaky, značky a puncovní značky.
(8) Příslušnici každé země, jimž se povolí užívat státních znaků, značek a puncovních značek jejich země, smějí jich užívat, i kdyby se podobaly státním znakům, značkám a puncovním značkám jiné země.
(9) Unijní země se zavazují, že zakáží užívat v obchodu neoprávněně státních znaků jiných unijních zemí, jestliže by takové užívání mohlo vyvolat omyl o původu výrobků.
(10) Předchozí ustanovení nebrání zemím, aby podle článku 8 quinquies odst. 3 písm. B mohly odmítnout nebo prohlásit za neplatné známky, které nedovoleně obsahují erby, vlajky a jiné znaky státní svrchovanosti, nebo značky a úřední puncovní značky zavedené v některé unijní zemi, sejně jako rozlišovací znaky mezinárodních mezivládních organizací uvedených v odst. 1 shora.
Článek 6 quater.
(1) Jestliže podle zákonodárství některé unijní země je převod známky platný jen tehdy, jestliže nastal současně s převodem podniku nebo obchodu, jemuž známka náleží, postačí k připuštění jeho platnosti, aby část podniku nebo obchodu, která je v této zemi, byla převedena na právního nástupce s výlučným právem v ní vyrábět nebo prodávat výrobky opatřené převedenou známkou.
(2) Toto ustanovení neukládá unijním zemím povinnost uznávat platnost převodu kterékoliv známky, jejíž užívání právním nástupcem by ve skutečnosti uvádělo veřejnost v omyl, zejména pokud se týče původu, povahy nebo podstatných jakostí výrobků, pro něž je známky užíváno.