Článek 6 quinquies.

A - (1) Každá tovární a obchodní známka řádně zapsaná v zemi původu bude tak, jak jest připuštěna k přihlášení a chráněna v ostatních unijních zemích s výhradami uvedenými v tomto článku. Tyto země mohou před provedením konečného zápisu požadovat, aby bylo předloženo osvědčení o zápisu v zemi původu vydané příslušným úřadem. Pro toto osvědčení nebude požadováno žádné ověření.

(2) Za zemi původu se pokládá ta unijní země, kde přihlašovatel má skutečný a opravdový závod průmyslový nebo obchodní, a nemá-li takový závod v Unii, ta unijní země, kde má své bydliště, nemá-li bydliště v Unii, tedy země jeho státní příslušností v případě, že je příslušníkem unijní země.

B - Tovární a obchodní známky, a kterých jedná tento článek, mohou být odmítnuty k zápisu nebo zrušeny jen v těchto případech:

1. jestliže mohou porušit práva, jichž nabyly třetí osoby v zemi, kde je žádáno o ochranu,

2. jestliže nemají rozlišovací způsobilost nebo jsou-li složeny výhradně ze značek nebo údajů, které mohou v obchodě sloužit k označování druhu, jakosti, množství, určení, ceny, místa původu výrobků nebo doby výroby, nebo se staly obvyklými v obecné mluvě nebo v loajálních a stálých zvyklostech země, kde je požadována ochrana,

3. jestliže odporují dobrým mravům nebo veřejnému pořádku, a zejména mohou-li klamat veřejnost. Rozumí se, že známka nemůže být pokládána za odporující veřejnému pořádku pouze z toho důvodu, že se neshoduje některým ustanovením známkového práva, vyjímaje případ, kdy se toto ustanovení samo týká veřejného pořádku.

Použití ustanovení článku 10 bis je nicméně vyhrazeno.

C - (1) Při posuzování, lze-li známku chránit, nutno přihlédnout ke všem skutkovým okolnostem, zvláště k době užívání známky.

(2) V ostatních unijních zemích nemohou být odmítnuty tovární nebo obchodní známky jen Z toho důvodu, že se liší od známek chráněných v zemi původu toliko v prvcích, které nezhoršují jejich rozlišovací způsobilost a nedotýkají se totožnosti mamek pokud se týče tvaru, v jakém byly přihlášeny v řečené zemi původu.

D - Nikdo se nemůže dovolávat výhod tohoto článku, jestliže známka, o jejíž ochranu žádá, není zapsána v zemi původu.

E - V žádném případě však nevzejde obnovením zápisu známky v zemi původu povinnost obnovit zápis v ostatních unijních zemích, v nichž byla známka zapsána.

F - Výhoda priority se zachovává přihláškám známek učiněným ve lhůtě podle článku 4 i tehdy, když se zápis v zemi původu stal teprve po uplynutí této lhůty.

Článek 6 sexies.

Unijní země se zavazují chránit známky služeb. Nejsou povinny zavádět zápis těchto známek.

Článek 6 septies.

(1) hádá-li jednatel nebo zástupce majitele známky v některé unijní zemi o zápis této známky na své vlastní jméno v jedné nebo několika těchto zemích hen souhlasu tohoto majitele, je majitel oprávněn podat námitky proti požadovanému zápisu a žádat o výmaz, nebo povoluje-li to zákon dotyčné země, o převod zápisu na sebe, pokud by jednatel nebo zástupce neospravedlnil své jednání.

(2) S výhradou výše uvedeného odstavce 1 je majitel známky oprávněn podat námitky proti užívání své známky jednatelem nebo zástupcem, pokud k tomuto užívání nedal zmocnění.

(3) Národním zákonodárstvím může být stanovena spravedlivá lhůta, ve které by majitel známky mohl uplatňovat svá práva podle tohoto článku.

Článek 7

Povaha výrobku, na který má být tovární nebo obchodní známka připojována, nemůže v žádném případě překážet zápisu známky.

Článek 7 bis.

(1) Unijní země se zavazují připustit k přihlášení a chránit známky svazové, náležející sdružením, jejichž existence neodporuje zákonu země původu, a to i tehdy, když tato sdružení nemají průmyslový neb obchodní závod.

(2) Každá země má však na vůli posoudit, za kterých zvláštních podmínek bude svazová známka chráněna, a může odmítnout ochranu, jestliže tato známka odparuje veřejným zájmům.

(3) Ochrana těchto známek nemůže však být odmítnuta žádnému sdružení, jehož existence neodporuje zákonu země původu, z důvodu, že sdružení nemá sídlo v zemi, kde je požadována ochrana, nebo že není ustaveno podle zákonodárství této zelně.

Článek 8

Obchodní jméno je chráněno ve všech unijních zemích, aniž by bylo třeba je přihlašovat nebo zapisovat, nerozhoduje, zda-li je či není částí tovární nebo obchodní známky.

Článek 9

(1) Každý výrobek, který je nedovoleně označen tovární nebo obchodní známkou nebo obchodním jménem, bude zabaven při dovozu do těch unijních zemí, ve kterých tato známka nebo toto obchodní jméno mají právo na zákonnou ochranu.

(2) Zabavení se provede rovněž v zemi, kde došla k nedovolenému značení, nebo v zemi, kam byl výrobek dovezen.

(3) K zabavení dojde podle vnitřního zákonodárství každé země, bud na návrh prokurátora nebo kteréhokoliv jiného příslušného úřadu, nebo na žádost zúčastněné strany, ať je to osoba fyzická nebo právnická.

(4) Úřady nejsou povinny provést zabavení v případě průvozu.

(5) Jestliže zákonodárství některé země nedovoluje zabavení při dovozu, bude zabavení nahrazeno zákazem dovezu nebo zabavením ve vnitrozemí.

(6) Jestliže zákonodárství některé země nedovoluje zabavení při dovozu, ani zákaz dovozu ani zabavení ve vnitrozemí, budou tato opatření až do příslušné zákonodárné změny nahrazena žalobami a prostředky, které zákon této země propůjčuje ve stejném případ vlastním státním příslušníkům.

Článek 10

(1) Ustanovení předchozího článku bude použito v připadá přímého nebo nepřímého užívání falešného označení původu výrobku nebo totožnosti výrobce, továrníka nebo obchodníka.

(2) V každém případě bude za zúčastněnou stranu uznána každá osoliv fyzická nebo právnická, každý výrobce, továrník nebo obchodník zúčastněný na těžbě, výrobě nebo obchodu tímto výrobkem a usazený buď v místě falešně označeném jako místo původu, nebo v oblasti, kde toto místo leží, nebo v zemi falešně označené, nebo v zemi, kde falešná označení o původu je užíváno.

Článek 10 bis.

(1) Unijní země jsou povinny zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži.

(2) Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo obchodě.

(3) Zejména musí být zakázány:

1. jakákoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky, nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele,

2. falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele,

3. údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží.

Článek 10 ter.

(1) Unijní země se zavazují, že zajistí příslušníkům ostatních unijních zemí vhodné zákonné prostředky k účinnému potlačování veškerých činů uvedených v článcích 9, 10 a 10 bis.

(2) Zavazují se dále, že učiní opatření, aby svazům a sdružením, které zastupují zúčastněné průmyslníky výrobce nebo obchodníky a jejichž existence se nepříčí zákonům jejich země, bylo - pokud jde potlačování činů označených v článcích 9, 10 a 10 bis - dovoleno zakročovat u soudů nebo u správních úřadů, a to v takové míře, v jaké to zákon země, kde se žádá o ochranu, dovoluje svazům a sdružením této země.

Článek 11

(1) Unijní země udělí podle svého vnitřního zákonodárství patentovatelným vynálezům, užitným vzorům, průmyslovým vzorům nebo modelům, jakož i továrním nebo obchodním známkám dočasnou ochranu, pokud jde a výrobky, které budou vystaveny na mezinárodních výstavách úředních nebo úředně uznaných a pořádaných na území některé z uvedených zemí.

(2) Touto dočasnou ochranou nebudou prodlouženy lhůty uvedené v článku 4. Bude-li později žádáno o právo přednosti, může každá země stanovit, že lhůta počíná běžet ode dne, kdy výrobek byl vnešen do výstavy.

(3) Každá země může vyžadovat jakožto důkaz o totožnosti vystavovaného předmětu a o datu jeho vnesení doklady, které uzná za nutné.

Článek 12

(1) Každá unijní země se zavazuje, že zřídí zvláštní úřad pro průmyslové vlastnictví a ústřední přihlašovnu, aby bylo možno oznamovat veřejnosti patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely a tovární nebo obchodní známky.

(2) Tento úřad bude vydávat periodicky úřední list. Bude pravidelně publikovat:

a) jména oprávněných osob, jimž byly vydány patenty, spolu s krátkým označením patentovaných vynálezů,

b) reprodukce zapsaných známek.

Článek 13

(1) Mezinárodní úřad zřízený pod názvem Mezinárodní úřad na ochranu průmyslového vlastnictví je podřízen vysoké autoritě vlády Švýcarské konfederace, která upravuje jeho organizaci a dohlíží na jeho činnost.

(2) a) Při plnění úkolů uvedených v odst. 3 a 5 tohoto článku užívá Mezinárodní úřad jazyka francouzského a anglického.

b) Konference a zasedaní, jež jsou uvedeny v článku 14, budou vedeny v jazyce francouzském, anglickém a španělském.

(3) Mezinárodní úřad soustřeďuje různé zprávy, týkající se ochrany průmyslového vlastnictví, uspořádává je a zveřejňuje. Koná obecně prospěšná studia, zajímající Unii, a rediguje na podkladě dokladů, které jsou mu dávány k dispozici jednotlivými úřady, periodický časopis o otázkách týkajících se problematiky Unie.

(4) Čísla tohoto časopisu, jakož i veškeré doklady vydávané Mezinárodním úřadem, jsou rozdíleny úřadům unijních zemí podle počtu níže uvedených příspěvkových jednotek. Za další exempláře a doklady, které by zmíněné úřady nebo společnosti nebo jednotlivci žádali navíc, bude nutno platit zvlášť.

(5) Mezinárodní úřad má být vždy k dispozici unijním zemím, aby jim dodával o otázkách, mezinárodní služby průmyslového vlastnictví zvláštní zprávy, které by mohly potřebovat. Ředitel Mezinárodního úřadu sestaví každý rok zprávu o činnosti tohoto úřadu a zašle ji všem unijním zemím.

(6) Řádné výdaje Mezinárodního úřadu jsou hrazeny unijními zeměmi společně. Až do nové úpravy nesměji přesahovat částku 120.000 švfrs. Tuto částku lze podle potřeby zvýšit jednomyslným rozhodnutím některé z konferencí stanovených v článku 14.

(7) Řádné výdaje neobsahují výdaje vzniklé pracemi konferencí zmocněnců nebo administrativních konferencí, ani výdaje, které by mohly vzniknout zvláštními pracemi nebo publikacemi uskutečněnými podle rozhodnuti některé konference. Tyto výdaje, jejichž roční výše nemůže překročit 20.000 švfrs. jsou hrazeny unijním i zeměmi úměrně podle příspěvků, které platí k zajištění chodu Mezinárodního úřadu podle níže uvedeného ustanovení odstavce 8.

(8) Aby byl určen pudli každé země na této celkové výši výdajů, jsou smluvní země stejně jako ty země, které přistoupí k Unii dodatečně, rozděleny clo šusti tříd, z nichž každá přispívá v poměru určitého počtu jednotek, a to:

1. třída	25 jednotek,
2. třída	20 jednotek,
3. třída	15 jednotek,
4. třída	10 jednotek,
5. třída	5 jednotek,
6. třída	3 jednotky.

Tyto koeficienty se násobí počtem zemí v každé třídě a součet takto získaných součinů udává počet jednotek, kterým se dělí celkový výdaj. Podíl udává částku výdajové jednotky.

(9) Každá unijní zemí určí při svém přístupu třídu, do které si přeje být zařazena, může však dodateční prohlásit, že chce být zařazena do jiné třídy.

(10) Vláda Švýcarské konfederace dohlíží na vyduje Mezinárodního úřadu stejně jako na jeho účty a poskytuje potřebné zálohy.

(11) Roční vyúčtování, sestavené Mezinárodním úřadem, se zašle všem ostatním úřadům na vědomí.

Článek 14

(1) Tato úmluva bude podrobena periodickým revizím, aby v ní byly provedeny úpravy zaměřené na zdokonalení systému Unie.

(2) Za tímto účelem se budou v jednotlivých unijních zemích konat postupně konference delegátů těchto zemí.

(3) Úřad země, kde má zasedat konference, připraví práce této konference s pomocí Mezinárodního úřadu.

(4) Ředitel Mezinárodního úřadu bude přítomen při konferenčních zasedáních a zúčastni se jednání bez hlasovacího práva:

(5) a) V době mezi revizními diplomatickými konferencemi se sejdou každé tři roky konference zástupců všech unijních zemi, aby vypracovaly zprávu o předpokládaných výdajích Mezinárodního úřadu na příslušné nastávající tříleté období a seznámili se s otázkami týkajícími se řádného chodu a rozvoje Unie.

b) Dále budou tyto konference oprávněny pozměnit, na podkladě jednomyslného usnesení maximální roční výši výdajů Mezinárodního úřadu za předpokladu, že byly svolány jako konference zplnomocněnců všech unijních zemí, a to na podkladě pozvání vlády Švýcarské konfederace.

c) Kromě toho budou moci být svolány konference, uvedené pod písmenem a), i mezi jejich pravidelnými tříletými zasedáními, a to z iniciativy buď ředitele Mezinárodního úřadu nebo vlády Švýcarské konfederace.

Článek 15

Unijní země si navzájem vyhrazuji právo sjednat odděleně mezi sebou zvláštní dohody na ochranu průmyslového vlastnictví, pokud takové dohody neodporuji ustanovením této úmluvy.

Článek 16

(1) Země, které se nezúčastnily této úmluvy budou moci k ní přistoupit, jestliže o to požádají.

(2) O tomto přístupu bude diplomatickou cestou zpravena vláda Švýcarské konfederace, která pak zase zpraví všechny ostatní vlády. Přistupující země přistoupí s plným právním účinkem ke všem ustanovením, která jsou obsažena v této úmluvě, a bude požívat všech výhod v ní stanovených, přístup nabude účinnosti za měsíc poté, kdy vláda Švýcarské konfederace zašle ostatním unijním zemím oznámení, za předpokladu, že přistupující země neudala ve svém prohlášení přístupu pozdější datum.

Článek 16 bis.

(1) Každá unijní země může kdykoliv oznámit písemně vládě Švýcarské konfederace, že tato úmluva platí pro celé území nebo část území jejich kolonií, protektorátů, mandátních území nebo ostatních území podléhajících její moci, nebo pro území závislá, úmluva bude pak platit ve všech územích, o nichž bude zmínka v notifikaci, za jeden měsíc po zaslání oznámení ostatním unijním zemím vládou Švýcarské konfederace za předpokladu, že v notifikaci nebylo uvedeno pozdější datum. Úmluva nebude platit ve shora uvedených územích, nebude-li provedena tato notifikace.

(2) Každá unijní země může kdykoliv písemně oznámit vládě Švýcarské konfederace, že tato úmluva přestává platit na celém území nebo zčásti těch území, která byla předmětem notifikace zmíněné ve výše uvedeném článku, a úmluva přestane platit na územích, uvedených v příslušné notifikaci, za 22 měsíců po přijetí ratifikace adresované vládě Švýcarské konfederace.

(3) Všechny notifikace adresované vládě Švýcarské konfederace podle ustanovení, obsažených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, budou oznámeny švýcarskou vládou všem unijním zemím.

Článek 17

Každá smluvní země se zavazuje, že učiní v souladu se svými ústavními předpisy opatřeni nezbytná k provedení této úmluvy.

V okamžiku uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu určitou zemí tato země bude s to zajistit v souladu se svým vnitřním zákonodárstvím účinnost ustanovení této úmluvy.

Článek 17 bis.

(1) Tato úmluva zůstane v platnosti až na další do uplynutí jednoho roku ode dne, kdy bude vypovězena.

(2) Tato výpověď bude zaslána vládě Švýcarské konfederace. Nabude účinnosti jen pro zemi, jejímž jménem byla dána, přičemž úmluva zůstane v platnosti pro všechny ostatní unijní země.

Článek 18

(1) Tato úmluva budu ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy v Bernu nejpozději do 1. května 1963. Vstoupí v platnost mezi zeměmi, jejichž jménem byla ratifikována, za jeden město po tomto datu. Avšak bude-li úmluva ratifikována jménem alespoň šesti zemí, vstoupí pro tyto zemi v platnost za měsíc poté, co jim bylo ratifikováno vládou Švýcarské konfederace, že bylo provedeno uložení šesté ratifikační listiny, a pro země, jejichž jménem bude ratifikována dodatečně, vstoupl v platnost za měsíc po notifikaci každé taková ratifikace.

(2) Země, jejichž jménem nebudou uloženy ratifikační listiny ve lhůtě uvedené v předcházející odstavci, mohou přistoupit k úmluvě za podmínek uvedených v článku 16.

(3) Tato úmluva nahrazuje ve vztazích mezi státy, mezi nimiž platí, Pařížskou úmluvu z roku 1883 a další revidované úmluvy.

(4) Uzemí, mezi nimiž tato úmluva neplatí, kdes však platí Pařížská úmluva revidovaná v Londýn roku 1934, zůstává tato posléze uvedená úmluva v platnosti.

(5) Rovněž pokud jde o země, kde neplatí arci tato úmluva, ani Pařížská úmluva revidovaná v Londýně, zůstává v platnosti Pařížská úmluva revidovaná v Haagu roku 1925.

(6) Rovněž tak pokud jde o země, kde neplatí ani tato úmluva, ani Pařížská úmluva revidovaná v Londýně, ani Pařížská úmluva revidovaná v Haagu, zůstává v platnosti Pařížská úmluva revidovaná ve Washingtonu roku 1911.

Článek 19

(1) Tato úmluva bude podepsána v jediném exempláři v jazyce francouzském, který bude uložen v archivech vlády Švýcarské konfederace. Ověřen opis bude zaslán touto vládou všem vládám unijních zemí.

(2) Tato úmluva zůstává otevřena k podpisu unijními zeměmi do 30. dubna 1959.

(3) Oficiální překlady této úmluvy budou vyhotoveny v jazyce německém, anglickém, španělském, italském a portugalském.

Na důkaz toho podepsaní zmocněnci po předložení svých plných mocí podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Lisabonu dne 31. října 1958.

 

LISABONSKÁ DOHODA

o ochraně označení původu a o jejich mezinárodním zápisu

Československá republika, Francie, Itálie, Izrael, Kuba, Maďarská lidová republika, Portugalsko, Rumunská lidová republika a Španělsko,

vedeny společným přáním chránit co nejúčinněji a stejnou měrou označení původu,

na základě článku 15 Pařížské úmluvy z 20. března 1883 na ochranu průmyslového vlastnictví, revidované v Bruselu 14. prosince 1900, ve Washingtonu 2. června 1911, v Haagu 6. listopadu 1925, v Londýně 2. června 1934 a v Lisabonu 31. října 1958,

sjednaly jednomyslně a s výhradou ratifikace tuto Dohodu:

LISABONSKÁ DOHODA

o ochraně označení původu a o jejich mezinárodním zápisu

Článek 1

Země, na něž se vztahuje tato Dohoda, tvoří zvláštní unii v rámci Unie na ochranu průmyslového vlastnictví.

Zavazují se chránit podle podmínek této Dohody na svém území označení původu výrobků jiných zemí této zvláštní unie, která jsou uznávána a chráněna z tohoto titulu v zemi původu a zapsána u Úřadu Unie na ochranu průmyslového vlastnictví.

Článek 2

(1) Pod pojmem označení původu se ve smyslu této Dohody rozumí zeměpisný název země, oblasti nebo místa, sloužící k označení výrobku, který z nich pochází a jehož jakost anebo znaky jsou dány výlučně nebo převážně zeměpisným prostředím, tj. činiteli přírodními a činiteli lidskými.

(2) Zemí původu je země, jejíž název tvoří označení původu, které uvedlo výrobek ve všeobecnou známost, nebo země, v níž je oblast nebo místo, jejichž jméno tvoří takové označení.

Článek 3

Ochrana se poskytuje proti veškerému přisvojování nebo napodobení, i když pravý původ výrobku je uveden nebo když označení je použito v překladu nebo doprovázeno výrazy jako "druh", "typ", "způsob", "imitace" nebo pOd.

Článek 4

Ustanovení této Dohody nijak nevylučují již existující ochranu označení původu v každé zemi této zvláštní unie, a to na podkladě jiných mezinárodních smluv a dohod, např. Pařížské úmluvy z 20. března,1883 na ochranu průmyslového vlastnictví a Madridské dohody ze 14. dubna 1891 na potírání falešných nebo klamných označení původu, které byly revidovány naposled v Lisabonu 31. října 1958, nebo na podkladě vnitrostátního zákonodárství nebo judikatury.

Článek 5

(1) Zápis označení původu se provede u Mezinárodního úřadu na ochranu průmyslového vlastnictví na žádost úřadu zemí této zvláštní unie, a to na jméno osob fyzických nebo právnických, veřejných nebo soukromých, oprávněných použit tohoto označení podle jejich vnitrostátního zákonodárství.

(2) Mezinárodní úřad oznámí neprodleně uvedené zápisy úřadům jednotlivých zemí této zvláštní unie a uveřejní je ve sbírce vydávané periodicky.

(3) Úřady jednotlivých zemí mohou prohlásit, že nezajistí ochranu označení původu, jehož zápis jim bude oznámen, avšak jen tehdy, jestliže jejich prohlášení bude oznámeno Mezinárodnímu úřadu zároveň s udáním důvodů, a to ve lhůtě jednoho roku od dojití oznámení o zápisu, přičemž toto prohlášení nemůže způsobit ve zmíněné zemi újmu jiným formám ochrany označení, na něž by si oprávněný žadatel mohl činit nárok podle výše uvedeného článku 4.

(4) Po uplynutí lhůty jednoho roku, která je uvedena v předešlém odstavci, nebudou moci příslušné úřady zemí této Unie vznést námitky proti tahovému prohlášení.

(5) Mezinárodní úřad uvědomí ve lhůtě co nejkratší úřad země původu o každém prohlášení, učiněném úřadem jiné země podle odstavce 3. Zájemce, kterého úřad jeho země uvědomí o prohlášení jiné země, může se v této jiné zemi domáhat svého práva jakoukoliv cestou právní nebo správní, tak jako státní příslušníci této země.

(6) Je-li v některé zemi určitému označení poskytována ochrana na podkladě oznámení o jeho mezinárodním zápisu, a bylo-li označení v této zemi užíváno třetí osobou již před oznámením, má příslušný úřad této země možnost povolit uvedené třetí osobě lhůtu, ne delší dvou let, aby toto užívání ukončila, pod podmínkou, že o tom uvědomí Mezinárodni úřad do tří měsíců po uplynutí roční lhůty, stanovené ve výše uvedeném odstavci 3.

Článek 6

Označení, kterému se poskytne ochrana v jedné ze zemí zvláštní unie podle postupu zmíněného v článku 5, nebude tam moci být v této zemi považováno za označení, které se stalo označením druhovým, dokud je chráněno jako označení původu v zemi původu.

Článek 7

(1) Zápis, provedený podle článku 5 u Mezinárodního úřadu, zajišťuje ochranu pro celá období uvedené v předešlém článku, aniž by ji bylo třeba obnovovat.

(2) Za každý zápis označení původu se platí jednotný poplatek.

(3) Výše poplatku, který má být vybírán bude jednomyslně určena Radou, která bude vytvořena podle dále uvedeného článku 9.

(4) Výtěžek z poplatků, vybíraných Mezinárodním úřadem, je určen k úhradě vydání Mezinárodní registrační služby pro označení původu, s výhradou, že sena země zvláštní unie bude vztahovat článek 13 (8) Pařížské úmluvy.

Článek 8

Řízení, nutné k zajištění ochrany označení původu, budou moci být zaváděna v každé zemi zvláštní unie podle vnitrostátního zákonodárství:

1. na návrh příslušného úřadu nebo na žádost příslušné prokuratury,

2. na návrh kterékoliv zúčastněné osoby, fyzické nebo právnické, veřejné nebo soukromé.

Článek 9

(1) K provádění této Dohody se zřizuje u Mezinárodního úřadu Rada, složená ze zástupců všech zemí, které jsou členy této zvláštní unie.

(2) Rada stanoví svůj statut a jednací řád a provede jejich koordinaci s orgány Unie na ochranu průmyslového vlastnictví a s těmi mezinárodními organizacemi, které uzavřely s Mezinárodním úřadem dohody o spolupráci.

Článek 10

(1) Podrobnosti o provádění této Dohody jsou určeny Prováděcím předpisem, který bude podepsán současně s Dohodou.

(2) Dohoda, jakož i Prováděcí předpis, mohou být v souladu s článkem 14 Všeobecné úmluvy revidovány.

Článek 11

(1) Členské země Unie na ochranu průmyslového vlastnictví, které se nezúčastnily této Dohody, budou moci k ní přistoupit na svou žádost a způsobem předepsaným články 16 a 16 bis Pařížské úmluvy.

(2) Notifikace o přístupu zajistí sama o sobě na území přistupující země platnost výše uvedených ustanovení ve prospěch těchto označení původu, která v okamžiku přístupu jsou mezinárodně zapsána.

(3) Nicméně bude moci každá země při přístupu k této Dohodě ohlásit ve lhůtě jednoho roku, pro která označení původu již zapsaná u Mezinárodního úřadu uplatní právo plynoucí z článku 5 odstavec 3.

(4) Při výpovědi této Dohody platí článek 17 bis Pařížské úmluvy.

Článek 12

Dohoda zůstane v platnosti, dokud budou jejími členy alespoň pět zemí.

Článek 13

Dohoda bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy u vlády Švýcarské konfederace.

Dohoda nabude platnosti, když bude ratifikována pěti zeměmi, za měsíc poté, kdy bude švýcarskou vládou oznámeno, že došlo k páté ratifikaci, a pro země, jejichž jménem bude později ratifikována, nabude platnosti za jeden měsíc po oznámení každé z těchto ratifikací.

Článek 14

(1) Dohoda bude podepsána v jednom vyhotovení v jazyku francouzském a toto vyhotovení bude uloženo v archívech vlády Švýcarské konfederace. Jeden ověřený opis bude touto vládou doručen každé z vlád zemí této zvláštní unie.

(2) Země Unie na ochranu průmyslového vlastnictví mohou podepsat Dohodu do 31. prosince 1959.

(3) Oficiální překlady Dohody budou vyhotoveny v jazyku anglickém, italském, německém, portugalském a španělském.

Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci shora uvedených států tuto Dohodu.

Dáno v Lisabonu dne 31. října 1958.