§ 84

Za dobu sociálního zabezpečení podle tohoto zákona se považuje pro nárok na starobní důchod též doba, po kterou družstevník nebyl před 1. dubnem 162 důchodově pojištěn proto, že pobíral částečný invalidní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) nebo obdobný důchod podle jiných předpisů; podmínkou je, že družstevník současně konal takovou pracovní činnost v družstvu, která by zakládala sociální zabezpečení podle tohoto zákona.

§ 85

Starobní nebo invalidní důchod družstevníka, na který vznikne nárok podle tohoto zákona do 31. prosince 1966, nesmí být nižší než důchod téhož druhu, který by odpovídal průměru jeho pojištěných důchodů vypočtenému ke dni 31. března 1962, jestliže bylo včas zaplaceno pojistné; průměr pojištěných důchodů se stanoví za posledních 10 let, trvání důchodového pojištění nebo za dobu kratší, netrvalo-li důchodové pojištění celých 10 let. Ustanovení předchozích vět platí obdobně o důchodech pozůstalých.

§ 86

Při výpočtu průměrné denní pracovní odměny a průměrné měsíční pracovní odměny se hledí k úhrnu pracovních odměn, popřípadě k hodnotě naturálních požitků, získaných nejen za účinnosti zákona, nýbrž i před počátkem jeho účinnosti.

§ 87

(1) Další trvání nároků na důchody přiznané podle dosavadních předpisů se posuzuje podle tohoto zákona.

(2) Úrazové důchody, zaopatřovací požitky invalidů a přídavky za zranění poskytované podle dosavadních předpisů mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly předpisy platné před 1. lednem 1957; bude-li však poživateli úrazového důchodu nebo zaopatřovacích požitků přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky. Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí ustanovení § 65 obdobně.

§ 88

(1) Nároky družstevníků, kteří byli před vstupem do družstva pracovníky v pracovním poměru, byli vysláni okresním národním výborem ke kádrovému posílení družstva, plní v družstvu své poslání podle zjištění okresního národního výboru a získali v důchodovém zabezpečení zaměstnanců aspoň 5 let, se posuzují,

a) jde-li o nároky ze zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, podle předpisů platných pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření,

b) jde-li o nároky z důchodového zabezpečení, podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců; přitom nesmí být důchod vyměřen z nižší průměrné měsíční pracovní odměny, než by činila ke dni přestupu dvanáctina průměrného ročního výdělku vypočteného podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců. Činnost v družstvu se posuzuje pro účely důchodového zabezpečení zaměstnanců jako činnost v III. pracovní kategorii.

(2) Nároky družstevníků, kteří byli před vstupem do družstva pracovníky v pracovním poměru, vstoupili do družstva v pohraničí v rámci organizovaného náboru pro doosídlení pohraničí a získali v důchodovém zabezpečení zaměstnanců aspoň 5 let, se posuzují,

a) jde-li o nároky ze zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, jako nároky družstevníků z družstva; kde jsou činni,

b) jde-li o nároky důchodového zabezpečení, podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců; přitom nesmi být důchod vyměřen z nižší průměrné měsíční pracovní odměny, než by činila ke dni přestupu dvanáctina průměrného ročního výdělku vypočteného podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců. Činnost v družstvu se posuzuje pro účely důchodového zabezpečení zaměstnanců jako činnost v III. pracovní kategorii.

§ 89

Vláda může postupně zvyšovat důchody přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění družstevníků platných před 1. dubnem 1962 až na výši důchodů přiznávaných podle tohoto zákona.

§ 90

Způsob vypořádání přeplatku na pojistném, které vznikly přepočtem pojistného důchodového pojištění osob samostatně hospodařících na pojistné důchodového pojištění družstevníků, stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem financí.

§ 91

(1) Podle tohoto zákona jsou zabezpečeny také osoby trvale pracující v družstvu, které nejsou jeho členy ani nejsou v pracovním poměru k družstvu a osobu pracující trvale v družstvu se považuje, kdo práce v družstvu vykonává soustavně a pravidelně a podrobuje se pracovním příkazům družstva.

(2) Nároky osob trvale pracujících v družstvu se posuzují jako nároky členů toho družstva, v němž jsou trvale činny; jsou-li však trvale činny v družstvu s vyšší úrovní hospodaření, posuzují se jejich nároky jako nároky družstevníků činných v ostatních družstvech, která plní státní plán nákupu zemědělských výrobků. Ustanovení o povinnostech družstevníků podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných platí též pro osoby trvale pracující v družstvu.

(3) Sociální zabezpečení osob trvale pracujících v družstvu vzniky dnem, kterým počaly pro družstvo trvale pracovat, a zaniká dnem, kterým přestaly pro družstvo trvale pracovat.

§ 92

Ustanovení platná pro rozvedené družstevníky platí též pro družstevníky rozvedené nebo rozloučené podle dřívějších předpisů.

§ 93

(1) Tvrdosti, které by se vyskytly při provádění, tohoto zákona, může odstraňovat předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, a jde-li o dávky zabezpečení v nemoci nebo o dávky zabezpečení matky a dítěte, okresní národní výbor.

(2) Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení může přenést rozhodování o odstraňování tvrdostí ve věcech sociálního zabezpečení na národní výbory.

§ 94

Státní úřad sociálního zabezpečení vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány prováděcí předpisy k tomuto zákonu.

§ 95

Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem; zejména pozbývají platnosti

a) ustanovení vládního nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, ve znění vládního nařízení č. 20/1959 Sb., a prováděcí předpisy k němu vydané, pokud upravují nemocenské a důchodové pojištění členů jednotných zemědělských družstev se společným hospodařením;

b) ustanovení § 49 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, pokud platí pro družstevníky, jejich rodinné příslušníky, důchodce, kteří byli před vznikem nároku na důchod družstevníky, nebo pro pozůstalé po družstevnících nebo těchto důchodcích;

c) ustanovení §§ 14 až 16 vyhlášky č. 49/1959 Ú. l.; o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení učňů;

d) ustanovení vyhlášky č. 122/1958 Ú. 1., o náhradě cestovních a jiných výdajů a o náhradě ušlého výdělku účastníkům řízení o dávkách nebo službách podle předpisů o sociálním zabezpečení, pokud upravují nároky na tyto náhrady pro osoby, pro něž platí tento zákon.

§ 96

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1962.

OBSAH ZÁKONA

Účel zákona	§1
Část prvá
Hlava první. Úvodní ustanovení.	§§ 2-5
Hlava druhá. Preventivní a léčebná péče.	§ 6
Část druhá
Hlava první. Dávky (služby) sociálního zabezpečení.	§ 7
Díl první. Zabezpečení v nemoci.	§. 8-19
Díl druhý. Zabezpečení matky a dítěte.	§ 20-29
Díl třetí. Společná ustanovení pro dávky zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte.	§§ 30-31
Díl čtvrtý. Důchodové zabezpečení.	§ 32-52
Díl pátý. Sociální zabezpečení učňů.	§ 53
Díl šestý. Dávky rodinných příslušníků a důchodců při pracovním úrazu.	§ 54-56
Hlava druhá. Důchodové zabezpečení družstevníků, kteří se stanou příslušníky ozbrojených sil a nebudou účastni jejich důchodového zaopatření.	57
Hlava třetí. Společná ustanovení o dávkách.	§ 58-70
Hlava čtvrtá. Zabezpečení důchodců v nemoci.	§ 71
Hlava pátá. Sociální fond družstva.	§ 72
Hlava šestá. Sociální péče.	§ 73
Hlava sedmá. Příspěvek na úhrady nákladů.	§ 74
Hlava osma. Organizace sociálního zabezpečení.	§§ 75-78
Hlava devátá. Řízení.	§§ 77-82
Část třetí
Přechodná a závěrečná ustanovení.	§§ 83-96

 

Důvodová zpráva

Všeobecná část

Celostátní konference KSČ v roce 1960 stanovila, že s upevňováním a rozvojem zemědělské výroby a zdokonalováním forem odměňování v jednotných zemědělských družstvech má být dále zdokonalováno zabezpečení družstevních rolníků ve stáří a při pracovní neschopnosti. Toto usnesení sleduje nejen soustavné zvyšování životní úrovně družstevních rolníků, ale zároveň rozvoj zemědělské vrby a upevňování družstev. Předložená osnova zákona vychází ze základních tezí vyjádřených v projevu prvního tajemníka ÚV KSČ a presidenta republiky s. Novotného na V. celostátním sjezdu JZD a ze zásad schválených na zasedání ÚV KSČ v únoru 1962.

Sociální zabezpečení rolníku v ČSSR je úzce spjato s rozvojem socialistického společenského řádu, jehož politickým základem se stal svazek dělnické třídy a pracujícího rolnictva.

V rámci kapitalistického řadu buržoazní republiky, v němž drtivá většina rolnictva byla odsouzena k zbídačování, nebylo možné vyřešit ani zásadnější dílčí sociální otázky rolnických mas. Zákon č. 148/1925 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, projednávaný jen z důvodů politické licitace před parlamentními volbami v r. 1925, nebyl nikdy proveden. Celý vývoj potvrdil správnost slov s. Gottwalda, pronesených v r. 1929, že "k vyšším formám sociálním se může masa rolnictva vyvíjet bezbolestná na vzestupná linii po stránce sociální, kulturní i politické pouze po zničení panství kapitalismu".

Po vítězství dělnické třídy v únoru 1948 došlo v tomtéž roce k vydání zákona o národním pojištění č. 99/1948 Sb., kterým byl položen základ i pro pojištění rolníků pro případ stáří a invalidity.

Postupné budování socialismu na vesnici, přechod masy individuálních hospodářství na družstevní výrobu ukázal nutnost upravit sociální pojištěni členů družstev se společným hospodařením tak, aby vyhovovalo nově vznikajícím ekonomickým a sociálním vztahům na vesnici. Tak došlo s platností od 1. ledna 1951 podle zákona č. 269/1949 Sb. a vyhlášky býv. ministerstva práce a sociální péče č. 66/1951 Ú. l. k úpravě důchodového pojištění družstevních rolníků se třemi důchodovými pásmy. Podmínkou vzniku důchodového pojištění bylo, že družstevník byl pojištěn pro případ nemoci. Pojištění pro případ nemoci vznikalo na základě smlouvy, kterou družstvo uzavíralo s bývalou okresní národní pojišťovnou.

K další úpravě nemocenského a důchodového pojištění členů jednotných zemědělských družstev došlo vládním nařízením č. 46/1952 Sb. Důchodové pojištění přestalo být vázáno na vznik a trvání dobrovolného pojištění nemocenského a stalo se pojištěním povinným.

Vládním nařízením č. 56/1956 Sb. nedošlo k podstatným změnám, pokud jde o zásady nemocenského a důchodového pojištění členů JZD se společným hospodařením oproti dosavadnímu stavu. Tímto vládním nařízením byly jen přizpůsobeny podmínky pro nárok na starobní a invalidní důchod z družstevního pojištění novým podmínkám v zaměstnaneckém důchodovém zabezpečení podle zákona č. 55/1956 Sb. Nejnižší pásmo důchodové bylo zvýšeno na 230 Kčs měsíčně, přičemž družstevníci si mohli volit některé z pěti dalších vyšších důchodových pasem. Pokud jde o nemocenské pojištění družstevníků, zůstalo i podle vládního nařízení č. 56/1956 Sb. pojištěním dobrovolným. Tři druhy smluv (smlouvu uzavírá JZD s odborem sociálního zabezpečení ONV) o nemocenském pojištění A, B a C se liší rozsahem dávek a výší pojistného.

Princip zásluhy, tj. úprava výše dávek podle práce, není v tomto dnes platném systému pojištění družstevních rolníků dostatečně uplatněn, protože se projevuje jen částečně líni, že se zvyšuje; základní výměra důchodu (zvolená) o 1% za každý rok práce v družstvu a dále tím způsobem, že výhod družstevního důchodového pojištění jsou účastni jen ti členové JZD, kteří plní vůči družstvu povinnost odpracovat určité minimum pracovních jednotek. To je nejzávažnější nedostatek dosavadního systému sociálního pojištění družstevních rolníku, k čemuž přistupuje další závažná okolnost, že totiž neodrážejí v sobě potřeby vyšší ekonomiky a nových sociálních vztahů v důsledku přechodu družstev na vyšší úroveň hospodaření. Dosavadní úprava sociálního pojištění družstevních rolníků neplní také dostatečně svou sociální funkci nezajišťuje družstevníkům hmotnou pomoc při zabezpečení výchovy dětí, v mateřství, ani při dočasné neschopnosti k práci; tato úprava působí již nepříznivě z hlediska získávání a stabilizace mladých pracovníků v jednotných zemědělských družstvech.

To jsou hlavní důvody, které vyžaduji novou úpravu sociálního zabezpečení družstevních rolníků, přičemž vládní nařízení čís. 56/1956 Sb. zůstane v platnosti, jen pokud se týká jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících.

Nejdůležitějším úkolem našeho národního hospodářství je pozvednout zemědělskou výrobu do roku 1970 na úroveň výroby průmyslové. To vyžaduje podstatný rozvoj výrobních sil a další upevnění socialistických výrobních vztahů v zemědělství. Významným opatřením k dosažení těchto cílů je získání a stabilizace mladých pracovníků v družstvech.

Dosavadní sociální zabezpečení družstevníku je na nižší úrovni než u dělníků a ostatních pracujících, nezná dávky v mateřství, přídavky na děti, nemocenské, a to spolu s dalšími okolnostmi působí nepříznivě při získávání mladých lidí do družstev. Za poslední léta došlo k velmi značnému úbytku stalých pracovníků v zemědělství. Stejně vážná je situace, pokud jde o věkovou strukturu pracovníků v zemědělství. Průměrný věk pracovníka v JZD činí v současné době 48 roků. Tak zatím co např. v celém národním hospodářství (bez JZD a jednotlivě hospodařících rolníků) činí z celkového počtu zaměstnanců počet osob ve věku 16-26 lat 19,9 % a ve věku nad 66 let jen 2%, činí v JZD z celkového počtu pracovníku počet osob ve věku 16-26 roků jen 7,7% a ve věku nad 66 let 7,3%.

Řešení této situace vyžaduje zabývat se u všech JZD nejen otázkou neustálého získávání mladých lidí do zemědělství, ale především zlepšováním pracovních a životních podmínek družstevníků po všech stránkách, které jsou nutné pro stabilizaci mladých pracovníků v zemědělství.

Proto návrh na novou úpravu sociálního zabezpečení družstevníků nevyjadřuje pouze přiblížení sociálního zabezpečení družstevníků sociálnímu zabezpečení dělníku a ostatních pracujících jen u družstev s vyšší úrovní hospodaření, ale řeší otázky sociálního zabezpečení družstevníků komplexně zároveň nová úprava povede k dalšímu upevňování svazku dělnické třídy a družstevního rolnictva a k jejich dalšímu sblíženi.

Návrh na sociální zabezpečení členu jednotných zemědělských družstev představuje zásadní úpravu v sociální politice ve vztahu k členům družstev. Z ekonomického hlediska sleduje nová úprava cíl zvýšit úsilí družstevníků o rozvoj zemědělské výroby a tak účinně napomáhat k přechodu jednotných zemědělských družstev na vyšší stupeň jejich hospodaření charakterizovaný tím, že družstva na základu dosažené vysoké výrobně ekonomické úrovně trvalo plní povinnosti vůči státu, zavedla soustavu peněžního odměňování a hospodaří, bez záhumenků, je proto velmi důležité, aby obě tyto významné funkce, sociálně politická i ekonomická, byly správně plněny a aby plnění jedné funkce neoslabovalo plnění funkce druhé.

Koncem třetí pětiletky při úspěšném plnění plánovaných úkolů ve zvýšení výroby i snížení nákladů budou vytvořeny objektivní podmínky k tomu, aby zhruba polovina JZD mohla přejít na vyšší úroveň hospodaření.

Z uvedeného vyplývá, že předpokladem přechodu na hospodaření bez záhumenků a peněžní odměňování práce družstevníku je dosažení zvýšení výroby, její zhospodárněni a na tomto základě upevnění ekonomiky družstev. K zajištěni těchto předpokladů váže osnova zákona přechod družstva na družstvo s vyšší úrovní hospodaření na rozhodnutí krajského národního výboru.

Dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát. Na částečnou úhradu nákladů přispívají družstva a družstevníci. Příspěvek družstva a družstevníků se stanoví v úhrnné výši 4% skutečných celkových peněžních výnosů družstva. Nejde tu o pojistné ve smyslu dřívějších předpisů. Stanovení stejné procentní výše příspěvku pro všechna družstva je výrazem družstevní solidarity. Při tom úprava, podle níž se družstevníci podle svých příjmů podílejí na příspěvku, sleduje myšlenku přímo zainteresovat družstevníky na provádění sociálního zabezpečení. Určení výše podílu družstevníků na úhradu příspěvku a způsob rozvrhu tohoto podílu na družstevníky, zejména vzhledem k jejich sociálním poměrům, bude upraveno v doporučení družstevníkům, které vydá Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

Zásady nové úpravy sociálního zabezpečení členů JZD

Nová úprava sociálního zabezpečení se bude vztahovat jen na družstevní rolníky; nebude se tedy týkat jednotlivě hospodařících rolníků. Zabezpečení budou všichni družstevníci pracující v družstvu, tedy i ti, kteří již pobírají starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod nebo ti, kteří pracují v družstvu v rozsahu stanoveném v zákoně a jsou kromě toho na podkladě pracovního poměru (mimo družstvo) účastni sociálního zabezpečení zaměstnanců.

Pokud ještě v jednotných zemědělských družstvech soustavné a pravidelná pracuji osoby, které nejsou k družstvu ani v pracovním poměru, ani nejsou členy družstva (tzv. nečlenové), vztahuje se zákonná úprava sociálního zabezpečení družstevníků i na tyto osoby.

V zájmu náboru nových pracovních sil do družstva upravují se nároky z nemocenského a důchodového zabezpečení zemědělských učňů shodně jako u učňů v jiných odvětvích národního hospodářství bez ohledu na to, zda učňové pracují v družstvech s vyšší úrovní hospodaření či v družstvech ostatních.

Preventivní a léčebná péče bude poskytována státní zdravotní správou členům všech JZD v témž rozsahu a za týchž podmínek, za nichž se poskytuje dělníkům a ostatním pracujícím. Družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům ze všech JZD bude tedy státní zdravotní správa poskytovat preventivní péči, ošetřování v nemoci a při úrazu, pomoc v mateřství, péči o chrup, pomoc při zmrzačení, zohyzdění a tělesných vadách, pomoc při neplodnosti a rehabilitaci. Součástí této péče bude i bezplatné poskytování léků a léčebných a ortopedických pomůcek a ohrada nutných cestovních a jiných výdajů vzniklých při poskytování této péče.

Nemocenské pojištění přestává být dobrovolným a stává se povinným zabezpečením v nemoci; bude v zásadě jednotné pro družstevníky všech JZD. Přitom členům družstev s vyšší úrovní hospodařeni bude poskytováno nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti, a to za prvních 7 dnů z prostředků sociálního fondu družstva a počínaje osmým dnem z prostředků státních. Zemědělským učňům, ať pracují v družstvech s vyšší úrovní hospodaření či v družstvech ostatních, bude nemocenské poskytováno ze státních prostředků již prvým dnem nemoci.

Členům všech družstev se bude poskytovat lázeňská péče včetně úhrady jízdného (převážné části pojištěných družstevníků bylo možno tuto dávku poskytovat již podle dosavadních předpisů).

Z peněžitých dávek se budou poskytovat všem družstevníkům podle stejných zásad jako pracovníkům v pracovním poměru tyto dávky:

a) peněžitá pomoc v mateřství (náhrada za ušlý pracovní příjem v JZD) po dobu 18 týdnů obmykajících porod; je to dávka, která se nově zavádí pro družstevníky;

b) jednorázová podpora při narození dítěte ve výši 650 Kčs; tato dávka byla již sice poskytována v nemocenském pojištění družstevníků, avšak činila jen 150 Kčs;

c) pohřebné při úmrti družstevníka nebo jeho rodinného příslušníka. Pohřebné bude povinnou dávkou a bude činit 1.000 Kčs, zemřel-li družstevník, a 200 a 800 Kčs, zemřel-li rodinný příslušník družstevníka, podle toho, zda zemřelo dítě či dospělý. Dosud se pohřebné poskytovalo v důchodovém pojištění jen jako dávka dobrovolná a toliko při úmrtí následkem pracovního úrazu.

Okruh rodinných příslušníků družstevníků bude pro obor zabezpečení v nemoci proti dosavadnímu stavu rozšířena bude stejný jako u pracovníků u pracovním poměru.

Přídavky na děti nebyly dosud zavedeny v sociálním pojištění družstevníků. Pokud se vyskytovaly, byly vypláceny ze sociálních fondů JZD v různé výši. Přídavky na děti členům družstev s vyšší úrovní hospodaření budou poskytovány ve stejné výši a v zásadě za stejných podmínek, jako u pracovníků v pracovním poměru. U členů ostatních družstev budou přídavky na děti poskytovány v plné výši jako pracovníkům v pracovním poměru za podmínky, že družstva splní státní plán nákupu ve stanovených zemědělských výrobcích. Jestliže družstvo vlastní vinou plán nesplní, budou členům družstva poskytovány ze státních prostředků přídavky na děti ve snížené výměře, a to jako u pracovníků v pracovním poměru užívajících půdu nad 0,5 ha. V takovém případě bude na družstvu, aby z prostředků sociálního fondu doplatilo přídavky na děti - podle ekonomických možností - až do plné výše. O tom, zda podmínky plánu byly splněny, rozhoduje vždy po uplynutí každého čtvrtletí okresní národní výbor, který přitom stanoví, zda nesplnění plánu je způsobeno zaviněním družstva a zda proto mají být vypláceny přídavky v nižší výměře. Zavedení přídavků na děti družstevníků má napomáhat mobilizovat a stabilizovat nové mladé družstevní kádry v JZD a přispívat také k maximálnímu úsilí družstevníků na soustavném zvyšování zemědělské výroby a řádném plnění povinností vůči společnosti.

V důchodovém zabezpečení družstevníků přináší nová úprava podstatnou změnu v tom, že výše důchodů bude závislá - v souladu se zásadou socialistického odměňování podle práce - nikoliv na volbě, nýbrž na průměru pracovních odměn dosažených v posledních 10 (5) kalendářních letech před vznikem nároku na důchod. Základní výměra starobního a invalidního důchodu se bude v jednotlivých pásmech zvyšovat o 1% své výměry za každý rok práce v družstvu, jako tomu bylo již podle dosavadní nápravy. Dosavadních šest důchodových pásem se zachovává.

Tak bude - zároveň s uplatněním zásady socialistického odměňování podle práce a hmotné zainteresovanosti - zabráněno, aby v rozporu s úrovní docilovaných pracovních odměn vznikaly v oblasti důchodového zabezpečení volbou nízkého pásma nízké důchody a tím narůstal tíživý problém starodůchodců u družstevních rolníků. Odpadnou pro budoucno také nežádoucí důsledky dosavadní možnosti volby důchodového pásma, jež vedla k tomu, že 80% družstevních rolníků zůstávalo v nejnižším důchodovém pásmu z toho důvodu, že pojistné, které samí platili, bylo v tomto pásmu nejen absolutně, ale i relativně - v poměru k výši pojištěného důchodu - nejnižší. Nová úprava přinese zvýšení nově přiznávaných důchodů družstevníků proti dosavadní průměrné výši důchodů asi o jednu třetinu.

Dále jsou v navrhované úpravě důchodového zabezpečení družstevních rolníků uplatněny tyto zásady:

a) K vyměřovacímu základu, podle něhož byla osoba samostatná hospodařící pojištěna, pokud spadá do posledních 10 (5) let před vznikem nároku na důchod, se nebude přihlížet. Vyměřovací základ nebyl totiž určován pracovní činností, nýbrž rozsahem a bonitou soukromě obhospodařované půdy.

b) Nároky družstevníků z další činnosti v družstvu po splnění podmínek pro přiznání starobního důchodu budou upraveny vládou.

c) Z hlediska upevňování občanské morálky, pokud jde o plnění povinnosti vůči státu, osnova stanoví, že nárok na důchod nevznikne, nebude-li dlužné pojistné z doby před 1, dubnem 1962 zaplaceno do lhůty v zákoně stanovené.

d) Po dobu 5 let od účinnosti nového sociálního zabezpečení družstevníků nesmí starobní důchod podle nové úpravy být nižší, než by vinit - podle dosavadních předpisů ke dni počátku účinnosti nové úpravy. Měl-li by tedy družstevník ke dni počátku účinnosti nové úpravy podle dosavadních předpisů nárok na vyšší důchod, než by činil podle úpravy nové, zůstává mu zachován po dobu 5 let nárok na takový vyšší důchod. Takové případy mohou ojediněle vzniknout tím, že starší noho jinak pracovně již méně schopný družstevník se pojistil volbou ve vyšším pásmu, než by podle nové úpravy odpovídalo průměru pracovních odměn, kterých dosáhl v posledních 10 (5) letech před vznikem nároku na důchod.

K jednotlivým dávkám důchodového zabezpečení:

1. Starobní důchod náleží družstevníkům - jako dosud - 60 letech po pracovní činnosti trvající aspoň 20 let, nebo v 65 letech po pracovní činnosti trvající aspoň 3 let, a jde-li o ženu, aspoň 5 let.

Družstevníci, kteří splňují podmínky pro vznik nároku na starobní důchod a nejsou starší 65 let, mají nárok na jeho výplatu jen tehdy, jestliže v družstvu dále pracují podle svých schopností nebo jsou neschopni práce v družstvu. Poživatelem důchodu ze zaměstnaneckého pracovního poměru se poskytuje při práci v JZD i nadále plný důchod.

2. Invalidní důchod a částečný invalidní důchod se poskytují za dosavadních podmínek; invalidní důchod je stejně vysoký jako důchod starobní. Částečný invalidní důchod činí 60% invalidního důchodu; také tento důchod se vyplácí, jen pracuje-li družstevník schopný práce dále v družstvu podle svých schopností.

3. Důchody pozůstalých (vdovský, vdovecký a sirotčí) náleží za dosavadních podmínek.

4. Důchod osobní a sociální se poskytuje podle obecných podmínek.

5. Zvýšení invalidního (částečného invalidního) důchodu při pracovním úrazu o 50 Kčs (popř. o 30 Kčs) měsíčně náleží jako dosud.

6. Výchovné oproti dosavadní úpravě se zvyšuje, a to na úroveň přídavků na děti. Výše výchovného není podmíněna plněním státního plánu nákupu družstvem.

Důchod manželky se na rozdíl od důchodového zabezpečení dělníků a ostatních pracujících neposkytuje.

Sociální fond

Skutečností, že novou úpravou sociálního zabezpečení družstevních rolníků přejímá stát v širším rozsahu než dosud péči o družstevníky a jejich rodiny v případě nemoci, invalidity a stáří a péči o matku a dítě, se nesnižuje význam sociálního fondu. I po nové úpravě zůstane sociální fond výrazem družstevní solidarity a bude plnit i nadále významnou funkci při uspokojování sociálních potřeb družstevníků a jejich rodin.

Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství vypracuje doporučení předsedy SÚSZ a ministra zemědělství, lesního a vodního hospodářství k zajištění jednotného postupu JZD pro hospodaření s prostředky sociálního fondu.

Organizace

Hlavním organizačním článkem v provádění sociálního zabezpečení družstevníků jsou okresní národní výbory (komise sociálního zabezpečení a její užší komise).

Okresní národní výbory poskytují spolu s místními národními výbory družstvům všestrannou pomoc při plnění úkolů sociálního zabezpečení družstevníků. Sledují a kontrolují správnost poskytování peněžitých dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, vedení evidenčních podkladů pro účely sociálního zabezpečení a výpočet a odvádění příspěvků na úhradu jeho nákladů.

Osnova předpokládá, že vlastní rozhodování, pokud jde o peněžité dávky nemocenského zabezpečení, dávky zabezpečení matky a dítěte, přenesou okresní národní výbory na sociální komise družstev po zajištění všech nutných předpokladů.

Dokud nebudou v družstvu vytvořeny předpoklady pro řádné provádění sociálního zabezpečení, mohou okresní národní výbory přenést rozhodování o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte na místní národní výbory (komise sociálního zabezpečení). I v případech, kde bude o těchto dávkách rozhodovat komise místního národního výboru, budou likvidací dávek pověřena družstva. Tato organizace sleduje cíl, aby o krátkodobých dávkách bylo rozhodováno orgány, které jsou nejblíže družstevníkům a mohou tak nejlépe a nejrychleji zajistit všechny předpoklady pro zjištění nároků a výplatu dávek.

O dávkách důchodového zabezpečení rozhoduje, pokud nebude tato agenda přenesena na národní výbory, Státní úřad sociálního zabezpečení, který jako ústřední orgán sociálního zabezpečení také sleduje, kontroluje a napomáhá plněni hlavních úkolů sociálního zabezpečení družstevníků.