Důvodová zpráva
I.
OBECNÁ ČÁST
Podnětem ke zpracování nového zákona o hospodaření s byty byly náměty přednesené pracujícími v předsjezdové diskusi k dokumentu ÚV KSČ o dalším rozvoji naší socialistické společnosti. Byl vznesen především požadavek řešit problém snížení hranice nadměrnosti bytu.
Nezbytnost rovnoměrnějšího rozdělení bytového fondu potvrdilo i sčítání lidu, domů, bytů a domácností v roce 1961, které ukázalo, že použitelný bytový fond je proti předpokladům menší a že vzrostl počet domácností. Rozbory také ukázaly, že je velmi nepříznivá situace v rozdělení a využití obytné plochy. Např. v ČSSR bydlí ještě 1 235 000 domácností v bytech, kde na osobu připadá méně než 8 m2.
V bytovém zákoně je třeba též vyjádřit zásadu znovu zdůrazněnou na XII. sjezdu KSČ, že ze státní výstavby mají být přidělovány byty hlavně rodinám s větším počtem dětí a že rodinám s vyššími příjmy bude umožněno získat byt v družstevní výstavbě.
Bytový zákon je součástí komplexních úprav našeho právního řádu, které vyplynuly z definitivního vítězství socialismu v naší zemí. Tato skutečnost našla své právní utvrzení v nové socialistické ústavě, která zároveň znamená důležitý směr rozvoje našeho zákonodárství.
Jednotlivé instituce nového bytového zákona byly vypracovány v souladu s novým občanským zákoníkem, zejména v souvislosti s novou úpravou osobního užívání bytu. Cílem nové právní úpravy je zabezpečit důsledné dodržování bytových předpisů národními výbory a ostatními orgány hospodařícími s bytovým fondem, jakož i občany.
Významné změny proti ustanovením zákona č. 87/1956 Sb., o hospodaření s byty, spočívají především v těchto úpravách:
1. Výslovně se zdůrazňuje zásada; že byty; s nimiž hospodaří národní výbory, budou přidělovány především rodinám s nižšími příjmy a s větším počtem dětí. Rodiny s vyššími příjmy mají možnost získat byt v družstevní bytové výstavbě.
2. Hranice nadměrnosti bytu je snížena; a to tak, že činí namísto dosavadního dvojnásobku jen jedenapůlnásobek obytné plochy, tj. 18 m2 na osobu. Právě toto ustanovení má přispět k postupnému odstranění nerovnoměrného rozdělení bytového fondu a k jeho účelnějšímu a spravedlivějšímu využití. Místní poplatek z bytu se vyměřuje jako doposud z obytné plochy nad 12 m2 na osobu a 6 m2 na domácnost.
3. V souladu s občanským zákoníkem je nově upravena působnost soudů a národních výborů rozhodovat o zrušení práva užívat byt.
Místní národní výbor bude napříště rozhodovat o zrušení práva užívat byt ve čtyřech případech:
a) jde-li o byt nadměrný,
b) z důvodů obecného zájmu,
c) ve prospěch vlastníka rodinného domku,
d) je-li byt získán protiprávně.
V ostatních případech má rozhodovat o zrušení práva užívat byt soud.
Podle dosavadního stavu rozhodovaly o zrušení práva užívat byt soudy i národní výbory, a to v řadě případů z téhož důvodu. Nová úprava jasně vymezuje pravomoc národních výborů i soudů. Případy skutkově i právně složitější rozhodují soudy, případy méně složité příslušejí národním výborům. Vykonatelnost rozhodnutí místního národního výboru o zrušení práva užívat byt byla podle dosud platných předpisů vázána na potvrzení soudu. Přezkoumávání soudem se však mnohdy omezovalo jen na formální potvrzení rozhodnutí národního výboru a bylo často příčinou průtahů ve vyřízení případů.
4. Návrh nového zákona v ustanovení § 50 odst. 1, § 51 odst. 2 obsahuje přísnější opatření proti osobám, které bez vážných důvodů mění své pracoviště. Stává se totiž, že v klíčových průmyslových odvětvích a u podniků a organizací, které mají podnikové a služební byty, přijímají pracovníci zaměstnání jen proto, aby získali přidělení podnikového nebo služebního bytu. Po získání bytu pak přestanou pro podnik bez vážných důvodů pracovat a odcházejí na jiná pracoviště. Zatímco dosud podle platného ustanovení zákona č. 67/1956 Sb. bylo možno postihnout jen osoby, které obývaly služební byt, bude napříště možno přidělit horší než přiměřený byt i osobám, které budou shledány soudem povinnými vyklidit podnikový byt.
Nové je také ustanovení, podle něhož bude možno takovým osobám přidělit náhradní byt i v jiné obci, než ve které je byt vyklizovaný, ovšem za předpokladu, že jde o obec, v níž uživatel bytu pracuje, nebo že jde o obec, která s ní územně souvisí, tvoří s ní jednotnou hospodářskou oblast a je s ní spojena veřejnými dopravními prostředky.
Navrhovaný zákon přináší zejména tyto další změny:
- nově se upravuje období, na které mají být sestaveny bytové pořadníky:
a) národní výbory budou sestavovat pořadníky vždy na 6 měsíců. Podle dosavadních ustanovení se pořadník sestavoval na období čtvrt nebo půl roku. Praxe pak ukázala, že doba 3 měsíců je příliš krátká a národní výbory nemohou zajistit v této době přidělení bytu;
b) podniky a organizace hospodařící s byty budou pořadníky sestavovat na 3 měsíce. Podle dosavadních zkušeností toto období nejlépe vyhovuje pro přidělení podnikových bytů;
- byty z výstavby jednotných zemědělských družstev, které by JZD neobsadilo do 6 měsíců, bude moci po dohodě s ním napříště přidělit národní výbor;
- protože stále dochází ke značnému úbytku bytů tím, že je národní výbory využívají pro jiné účely než k bydlení, stanoví se, že takové opatření bude možno napříště provést jen se souhlasem příslušného okresního národního výboru (v roce 1961 a 1962 bylo zrušeno pro jiné účely v ČSSR 4842 bytů, ostatní úbytky činily 4856 bytů. Včetně asanace je za uvedené dva roky celkový úbytek v ČSSR 29 938 bytů);
- aby napříště nevznikaly pochybnosti, které byty je třeba, považovat za podnikové, vede zákon místní národní výbory k tomu, aby měly přesnou evidenci těchto bytů a doplňovaly ji o byty, které budou jednotlivým podnikům přidělovány z nové bytové výstavby.
Nový zákon o hospodaření s byty sleduje takto hlavní cíle vytyčené XII. sjezdem KSČ, zabezpečuje účast pracujících na provádění bytové politiky a vytváří podmínky pro to, aby hospodaření s byty bylo postaveno pod kontrolu veřejnosti. Stanoví zásady, které mají zabezpečit účelné a spravedlivé přidělování bytů.
II.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
Základní ustanovení
K §§ 1 až 3
Tato ustanovení vymezují základní úkoly národních výborů a ostatních orgánů a organizací při hospodaření s byty; vztahy mezi uživateli bytů a organizacemi spravujícími bytový majetek, upravují nový občanský zákoník. Zásady rozdělování bytů ze státní bytové výstavby se proti dosavadní úpravě nemění.
Ohlašovací povinnost a seznamy volných bytů
K §§ 4 a 5
Tato ustanovení upravují ohlašovací povinnost vlastníků domů a uživatelů bytů; která usnadní národním výborům získat přehled o volném a nevyužitém bytovém fondu. Dosud byla tato úprava obsažena ve vyhlášce č. 10/1962 Sb.
Nově se zdůrazňuje zásada, že národní výbory se nemohou spoléhat jen na ohlašovací povinnost občanů, ale musí samy aktivně a iniciativně vyhledávat volné a nevyužité byty a za tím účelem úzce spolupracovat se svým aktivem, zejména s občanskými výbory a domovními komisemi.
K přesné evidenci slouží seznamy nově vystavěných, zřízených a uvolněných bytů; která jsou trestní národní výbory povinny vést. Seznamy bytů podnikových, vojenských bytů, bytů ministerstva vnitra a bytů lidových bytových družstev vedou organizace (příslušné orgány) hospodařící s těmito byty.
Seznamy uchazečů o byt
K §§ 6 až 10
Vedle seznamů volných bytů vedou místní národní výbory seznamy uchazečů o byt, do nichž zapisují uchazeče, kteří nemají v obci vlastní byt nebo bydlí v bytě zdravotně závadném nebo zdravotně nevhodném. Uchazeči, kteří mají vyklidit svůj byt na základě rozhodnutí národního výboru nebo soudu, jsou zapsáni do seznamu odděleně.
V obcích nad 5000 obyvatel nebo v jiných obcích určených okresním národním výborem lze zapsat uchazeče jen tehdy, jestliže v této obci trvale pracují. Smyslem tohoto ustanovení je zamezit neodůvodněnému přílivu žadatelů do těch míst, kde je bytová tíseň největší. Témuž účelu slouží i další ustanovení, podle něhož může být uchazeč zapsán do seznamu v menších obcích, které s obcí, v níž uchazeč trvale pracuje, územně souvisejí, tvoří jednotnou hospodářskou oblast a jsou s ní spojeny vhodnými dopravními prostředky.
Uchazeči, kteří vzhledem k povaze své práce mění své pracoviště, mohou být zapsáni do seznamu buď v jejich dosavadním bydlišti nebo v obci, v níž je závod, jehož jsou pracovníky.
Místní pořadníky, pořadníky pracovníků organizací, vojáků z povolání, příslušníků ministerstva vnitra a členů lidových bytových družstev
K §§ 11 až 17
Období, na něž pro příště budou národní výbory pořadníky sestavovat, je stanoveno na půl roku. Pořadník musí být reálný, to znamená, že počet uchazečů do něj zapsaných má odpovídat počtu bytů, které je možno přidělit v příslušném pololetí. U podnikových bytů se sestavují pořadníky na období 3 měsíců. Toto období se stanoví podle dosavadních zkušeností z práce při hospodaření s podnikovými byty. Stejné zásady platí pro orgány vojenské správy, orgány ministerstva vnitra a lidová bytová družstva.
Při sestavování pořadníků je třeba přihlížet k naléhavosti bytové potřeby a k významu práce uchazečů o byt, kteří přicházejí v úvahu pro přidělení bytu v nejbližším pololetí. Vychází se ze zásady, že byty mají být přidělovány především uchazečům s nízkými příjmy a větším počtem dětí, kteří nebydlí vůbec nebo bydlí v bytě zdravotně závadném nebo zdravotně nevhodném. Význam uchazečovy práce se posuzuje podle důležitosti jeho zaměstnání z hlediska potřeb našeho národního hospodářství a podle úkolů; jež v tomto zaměstnání plní.
Naproti tomu při určování pořadí pracovníků nezbytných služeb zapsaných do zvláštní skupiny místního pořadníku se posuzuje v prvé řadě význam uchazečovy práce (popř. služby) a v druhé řadě naléhavost jeho bytové potřeby. Uchazeč může být zapsán pouze do jediného seznamu uchazečů. Místní seznamy i místní pořadníky se zveřejňují a umožňuje se tak pracujícím kontrolovat činnost orgánů a organizací při hospodaření s byty.
Přidělování bytů
K §§ 18 až 28
Způsob přidělování bytů se proti dosavadní úpravě nemění, místní národní výbory na návrh organizací hospodařících s byty přidělují byty podnikové, byty ministerstva vnitra a byty v domech lidových bytových družstev. Tato ustanovení jsou přizpůsobena návrhu nového občanského zákoníku; občanský zákoník vychází z koncepce, že právo na uzavření dohody o užívání bytu vzniká občanovi rozhodnutím o přidělení bytu, vydaným místním národním výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospodaření s byty. Proto předkládaný návrh zákona výslovně upravuje i přidělování bytů vystavěných v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniká, bytů služebních a bytů z bytové výstavby JZD. Právo družstevních orgánů přidělit byt z bytové výstavby jednotných zemědělských družstev je omezeno lhůtou 6 měsíců, po jejímž uplynutí přechází právo přidělit takový byt na místní národní výbor; tím bude zabezpečeno, aby byty v domech jednotných zemědělských družstev nezůstávaly příliš dlouho neobsazeny.
Beze změny zůstávají ustanovení o přidělování bytů v rodinných domcích a o vynětí těchto bytů z přidělovacího práva místního národního výboru, pokud vlastník domu uvolněný byt potřebuje pro sebe nebo své ženaté (vdané) děti, popř. v obcích do 5000 obyvatel pro své rodiče. Vojenské byty jsou přidělovány orgánem vojenské správy se souhlasem místního národního výboru. Místní národní výbor neodepře souhlas, přiděluje-li se byt uchazeči zapsanému do pořadníku vojáků z povolání nebo za podmínek stanovených pro přidělování bytů mimo pořadník (§ 19 a § 20 odst. 2).
Návrh zákona nestanoví již odpovědnost státu za škodu způsobenou vlastníku domu tím, že místní národní výbor do 15 dnů nepřidělil uvolněný byt.
Navrhovaný zákon se vztahuje i na jiné obytné místnosti ve smyslu § 190 a násl. občanského zákoníku, tj. na obytné místnosti v zařízeních určených k trvalému bydlení, např. na obytné místnosti ve svobodárnách a na obytné místnosti v podnikových ubytovacích zařízeních určených pro trvalé ubytování pracovníků podniku. Takové obytné místnosti bude i nadále přidělovat místní národní výbor, popřípadě orgán příslušného podniku nebo jiné organizace. Stejně jako dosud budou však vyňaty z přidělovacího práva místnosti v budovách určených k přechodnému ubytováni (v hotelích, ubytovacích podnicích, noclehárnách, ubytovnách apod.), v internátech (vysokoškolských kolejích, dětských domovech, domovech mládeže aj.), v budovách ústavů sociální nebo zdravotní péče a jiných výchovných ústavů a zařízení.
Výměny bytů
K §§ 29 až 33
Ani tato ustanovení nepřinášejí podstatné změny. I nadále platí zásada, že vyměnit byty lze tehdy, dosáhne-li se tím účelnějšího využití bytového prostoru, zejména z důvodů zdravotního stavu uživatele bytu nebo příslušníků jeho domácnosti nebo z důvodů zkrácení vzdálenosti od pracoviště. Výměnu bytů schvaluje místní národní výbor; jsou-li byty, jež se mají vyměnit, v různých obcích, schvalují výměny místní národní výbory těchto obcí. Výměny bytů, které se týkají výlučně vojenských bytů, bytů ministerstva vnitra, bytů vystavěných v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků; bytů služebních a bytů z bytové výstavby jednotných zemědělských družstev, schvaluje jen příslušná organizace hospodařící s těmito byty. Je-li však předmětem výměny pouze jeden z takových bytů; schvaluje výměnu též místní národní výbor. Výměnu části bytu vlastníka rodinného domku, která byla přidělena jako samostatná bytová jednotka, lze schválit jen tehdy, souhlasí-li s výměnou vlastník rodinného domku.
Přenechání části bytu
K §§ 34 až 36
Návrh zákona upravuje otázky přenecháni části bytu shodně s dosavadním stavem (dosud "podnájem"). Uživatel může přenechat část svého bytu k bydlení jinému občanu jen s přivolením místního národního výboru. Místní národní výbor nemůže přivolení odepřít, jestliže pracovník organizace, vyslaný služebně do ciziny, přenechá svůj byt k užívání jinému pracovníku téže organizace, avšak za podmínky, že po návratu původního uživatele zapíše organizace pracovníka, kterému byl byt přechodně přenechán, do pořadníku pracovníků organizace. Místní národní výbor nemůže odepřít přivolení také v případech, kdy uživatel bytu; který sjednal v jiné obci pracovní smlouvu s časově omezeným závazkem, přenechá byt po dobu své nepřítomnosti k užívání jinému občanu. Tato ustanovení jsou v podstatě rovněž převzata z dosavadní úpravy. Novým je však ustanovení, že k přenechání části bytu vystavěného v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku, bytu služebního nebo bytu vystavěného v bytové výstavbě JZD, je třeba nejen souhlasu příslušného podnikového, popřípadě družstevního orgánu, ale i přivolení místního národního výboru. Místní národní výbory takto mohou zamezit, aby části těchto bytů nebyly přenechávány do užívání ze spekulativních důvodů. Při zrušení práva užívat některý z uvedených bytů je totiž místní národní výbor povinen opatřit náhradní byt nejen uživateli bytu, ale i tomu, kdo v bytě oprávněně bydlí vedle uživatele bytu nebo příslušníků jeho domácnosti.
K přenechání vojenského bytu nebo jeho části je třeba přivolení orgánu vojenské správy.
Zrušení práva užívat byt národním výborem
K §§ 37 až 47
Dělba rozhodovací pravomoci soudů a národních výborů při rušení práva užívat byt je obsažena již v návrhu občanského zákoníku, na nějž navrhovaný zákon navazuje a ustanovení o příslušnosti národních výborů blíže rozvádí. Místní národní výbory rozhodují o zrušení práva užívat byt pro jeho nadměrnost, z důvodu obecného zájmu, ve prospěch vlastníka rodinného domku. O zrušení práva užívat část bytu platí obdobná ustanovení (§§ 45, 46). Příkaz k vystěhování z bytu (části bytu) dá národní výbor v případě bytu protiprávně získaného.
Kdy o zrušení práva užívat byt (část bytu) rozhoduje soud, stanoví §§ 177 odst. 1, 184, 394 odst. 3, občanského zákoníku.
Jedním z významných ustanovení této části návrhu zákona je rozšíření oprávnění místního národního výboru rušit užívací právo k bytu pro jeho nadměrnost. Toto ustanovení má usnadnit národním výborům spravedlivější rozdělování bytového prostoru. Podle výsledků posledního sčítání lidu, domů, bytů a domácností je totiž v ČSSR 585 tisíc (tj. 15,2 %) domácností, u nichž připadá na jednu osobu více než 18 m2 obytné plochy. V tomto čísle jsou ovšem zahrnuty i domácnosti vlastníků rodinných domků; na něž se ustanovení o nadměrnosti nevztahují. Národní výbory budou však vedeny k tomu, aby přesvědčováním působily na vlastníky rodinných domků, kteří obývají plochu zcela nepřiměřenou jejich bytové potřebě, aby část svého bytu; pokud tvoří samostatnou oddělenou místnost; dobrovolně přenechali potřebnému uchazeči o byt.
Návrh zákona předpokládá, že ustanovení o nadměrnosti nebudou u všech bytů uplatňována mechanicky a že zejména u bytů ve starých domech, bytů nevybavených a bez příslušenství bude postupováno podle mírnějších hledisek. Při uplatnění těchto mírnějších hledisek se vychází z úvahy, že u nemoderních a nevybavených bytů nelze obytnou plochu plně využít k obytným účelům. Vzhledem k různorodosti případů, které přicházejí v úvahu, nelze úpravu otázek s tím souvisejících pojmout do zákona. Proto se zmocňuje Ústřední správa pro rozvoj místního hospodářství k rozvedení této zásady ve zvláštním předpisu.
Náhradní byty, náhradní ubytování, stěhovací náklady
K §§ 48 až 55
Návrh zákona stanoví pro přidělování náhradních bytů zásadu, že náhradní byt musí být přiměřený bytové potřebě toho, jehož byt má být vyklizen. Jestliže však jde o přidělení náhradního bytu občanovi,
a) jehož právo užívat byt bylo zrušeno z důvodu obecného zájmu, nebo
b) jehož právo užívat byt bylo zrušeno pro nadměrnost a který si vlastním nákladem upravil z nebytových prostor byt dobře technicky vybavený,
přihlíží místní národní výbor k tomu, aby náhradní byt byl podle místních podmínek rovnocenný bytu, který má být vyklizen.
Stejně postupuje národní výbor při přidělování náhradního bytu pracovníku organizace, který z důvodu obecného zájmu nebo z jiných vážných důvodů přestal pro ni pracovat a má vyklidit podnikový byt nebo byt vystavěný v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku.
Naproti tomu uživateli podnikového bytu, bytu vystavěného v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku nebo bytu služebního, který přestal pro organizaci bez vážných důvodů pracovat a organizace byt naléhavě potřebuje pro jiného svého pracovníka, přidělí místní národní výbor byt o menší výměře podlahové plochy, přičemž nepřihlíží k jeho vybavenosti. Je-li vyklizovaný byt menší než přiměřený, přidělí místní národní výbor byt o stejném úhrnu podlahové plochy jako je byt vyklizovaný. Stejné je možno postupovat proti těm osobám, které jsou povinny se vystěhovat z bytu proto, že hrubě porušují své povinnosti, zejména proto, že neplatí úhradu za užívaní bytu a služby, jichž poskytování je spojeno s užíváním bytu anebo proto, že hrubě porušují zásady socialistického soužití.
Náhradní byt se přiděluje v téže obci. V kterých případech lze přidělit náhradní byt v jiné obci, stanoví § 51.
Náhrady za stěhovací náklady se upravují v souladu s dosavadním stavem.
Slučování a dělení bytů
a užívání bytů k jiným účelům než k bydlení.
K §§ 56 až 58.
Slučování bytů nelze uskutečnit bez souhlasu místního národního výboru. Místní národní výbor jej udělí zpravidla tehdy, je-li byt, k němuž se má jiný byt nebo jeho část připojit, pro uživatele zdravotně nevhodný.
K dělení bytů je třeba souhlasu okresního národního výboru. Tato zásada směřuje především k tomu, aby se k dělení bytu přistupovalo zcela výjimečně a bytový fond nebyl neúčelně droben.
K ochraně bytového fondu slouží i další ustanovení, podle něhož byt nebo jeho část lze užívat k jiným účelům než k bydlení jen se souhlasem okresního národního výboru; celospolečenské zájmy směřující k řešení bytového problému, nebyly totiž místními národními výbory respektovány a docházelo pak mnohdy neekonomicky k změně bytových jednotek na nebytové prostory.
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
K §§ 59 až 79
Tato ustanovení jsou v podstatě přejata z dosavadní právní úpravy.
Nová je definice bytů ministerstva vnitra, jež je formulována shodně s definicí bytů vojenských.
Nově je formulováno ustanovení týkající se vojenských bytů, bytů ministerstva vnitra a podnikových bytů, pokud byl dům předán do správy organizace bytového hospodářství. V těchto případech je vojenskému orgánu, orgánu ministerstva vnitra a organizaci hospodařící s podnikovými byty zachováno právo podat návrh na zrušení práva užívat byt a být tak též účastníkem soudního řízení.
Ustanovení § 63 odst. 4 zmocňuje Ústřední správu pro rozvoj místního hospodářství určit, jakým způsobem se zjišťuje plocha obytných místností bytů postavených v experimentální bytové výstavbě a jakým způsobem se zjišťuje plocha obytných místností jiných bytů (skosené stropy, mansardy apod.).
Přechodné ustanovení vychází z nové dělby rozhodovací pravomoci při rušení práva užívat byt. V těch případech, v nichž napříště budou o zrušení práva užívat byt rozhodovat soudy, budou soudy ještě potvrzovat pravoplatné příkazy k vyklizení bytu, vydané před 1. dubnem 1964. Naproti tomu v případech, v nichž napříště budou rozhodovat národní výbory, budou příkazy vydané před 1. dubnem 1964 vykonatelné bez potvrzení soudu.
Prováděcí předpisy upraví blíže otázku nadměrnosti bytů ve starých domech, v domovech nevybavených a bez příslušenství a dále zjišťování podlahové plochy [§ 38 odst. 3; písm. a), § 63 odst. 4]. Jinak se s prováděcími předpisy k zákonu nepočítá. Pro národní výbory bude však vydána podrobná metodická pomůcka (brožura) obsahující návod k provádění jednotlivých ustanovení zákona.
Účinnost zákona jest navrhována shodně s účinností občanského zákoníku.
V Praze dne 18. ledna 1964
Předseda vlády:
Lenárt v. r.