Důvodová zpráva
VŠEOBECNÁ ČÁST
1. Dosavadní vývoj
Základ sociálnímu zabezpečení družstevních rolníků byl v našich zemích položen v roce 1948 zákonem o národním pojištění. Postupný vývoj socialistických výrobních vztahů v zemědělství a nově vznikající ekonomické a sociální vztahy na vesnici vedly k postupnému zdokonalování sociálního zabezpečení družstevních rolníků.
V roce 1951 bylo pro členy jednotných zemědělských družstev zavedeno nemocenské pojištění a v roce 1952 bylo důchodové zabezpečení těchto členů upraveno výhodněji než pro osoby samostatně hospodařící. Vládním nařízením v roce 1956 byly podmínky nároků na důchody (nikoliv jejich výše) přizpůsobeny podmínkám zákona o sociálním zabezpečení platného pro pracovníky v pracovním poměru.
K zásadním změnám došlo zákonem č. 32/1962 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. Základní změna spočívala v tom, že došlo k významnému zlepšení na úseku zabezpečení matky a dítěte zavedením nároků na přídavky na dětí ze státních prostředků, dávek v mateřství, a úpravou nemocenského členů družstev s vyšší úrovní hospodaření v podstatě za podmínek a výši jako pro pracovníky v pracovním poměru. V důchodovém zabezpečení byla zavedena důchodová pásma podle pracovních příjmů místo volby důchodových pásem.
V dubnu 1964 byl změněn zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků v tom směru, že došla k dalšímu rozšíření nároků družstevníků na úseku zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte zejména rozšířením nároku na nemocenské ze stát. prostředků na některé pracovníky též v družstvech ostatních, úpravou peněžité pomoci v mateřství za stejných podmínek a ve stejné výši jako u žen v pracov. poměru a změnou některých ustanovení bránících ve vyplácení plných přídavků na děti všem družstevníkům; novela přinesla výhodnější úpravu i na úseku důchodového zabezpečení rozšířením dosavadních důchodových pásem o další dvě pásma ve výši 500 a 560 Kčs pro všechny družstevníky a stanovením dalšího pásma ve výši 650 Kčs pro odborné a přední pracovníky družstev. Příspěvek na částečnou úhradu sociálního zabezpečení byl upraven v podstatě jednodušším způsobem, než v dosavadní úpravě.
2. Nedostatky dosavadní úpravy
Dosavadní úprava sociálního zabezpečení družstevních rolníků rozlišuje - pokud jde o nároky družstevníků - družstva s vyšší úrovní hospodaření a družstva ostatní, tj. družstva, která nepřešla dosud na vyšší formy hospodaření. Diferenciace nároků členů družstev s vyšší úrovní hospodaření oproti členům družstev ostatních není však dosti výrazná; na úseku zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte spočívá v podstatě jen v tom, že nemocenské se poskytuje všem členům družstev s vyšší úrovní hospodaření ze státních prostředků, kdežto v družstvech ostatních - s výjimkami, které byly upraveny novelou k zákonu č. 32/1952 Sb. - se poskytuje nemocenské z prostředků družstva. Na úseku důchodového zabezpečení je úprava pro všechny družstevníky stejná výše důchodu je dána důchodovými pásmy; do nichž se družstevníci zařazují podle svých příjmů.
XII. sjezd Komunistické strany Československa stanovil jako hlavní úkol celé společnosti vyrovnání úrovně zemědělské výroby na úroveň průmyslu. Další rozvoj sociálního zabezpečení družstevních rolníků musí být proto v souladu s tímto cílem a musí tomuto cíli napomáhat. Z hlediska těchto úkolů se jeví jako nedostatek dosavadní soustavy důchodového zabezpečení stejná úprava nároků na důchody členů družstev bez ohledu na to, jde-li o družstvo, které se pozvedlo na tak vysoký stupeň hospodářské konsolidace, že dává záruku trvalého rozvoje zemědělské výroby a plnění povinností vůči státu, anebo jde-li o družstvo; které takového stupně nedosahuje. Proto usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa z 22. ledna 1964 stanovilo upravit od 1. července 1964 důchodové zabezpečení členů družstev s vyšší úrovní hospodaření podle stejných zásad jako u pracovníků v pracovním poměru, s odchylkami odůvodněnými rozdíly v ekonomických podmínkách. Předložený návrh zákona diferencuje důchodové nároky členů družstev podle toho, jde-li o družstva s vyšší úrovní hospodaření nebo o družstva ostatní, a komplexně upravuje všechny nároky na úseku sociálního zabezpečení družstevních rolníků.
3. Hlavní zásady úprav
Úprava na úseku zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte
Návrh zákona přejímá dosavadní úpravu zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte, která byla rozšířena novelou k zákonu č. 32/1962 Sb. Všem družstevníkům náleží léčebně preventivní péče v rozsahu a úrovni, ve které je poskytována pracovníkům v pracovním poměru. Tato péče zahrnuje ambulatní a ústavní péči včetně lázeňské péče a péči o děti do 3 let v kojeneckých ústavech, dětských domovech a jeslích. Součástí léčebně preventivní péče je poskytování léků a zdravotnických potřeb. Nároky na přídavky na děti stejně jako peněžitá pomoc v mateřství náležejí družstevníkům (družstevnicím) za stejných podmínek a ve stejné výši jako pracovníkům v pracovním poměru. Tímto vyrovnáním sociálních nároků na úseku zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků s nároky pracovníků v pracovním poměru byly vytvořeny na úseku sociálního zabezpečení předpoklady k získávání mladých a kvalifikovaných kádrů do družstev a k stabilizaci těchto kádrů v družstvech.
Úprava důchodového zabezpečení
V této části návrhu zákona je těžiště zásadních změn proti dosavadnímu stavu v tom, že pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření se zavádí v zásadě soustava důchodového zabezpečení pracovníků v pracovním poměru (včetně rozlišení pracovních činností podle druhu vykonávané práce. Do II. pracovní kategorie patří činnosti vykonávané za zvlášť obtížných pracovních podmínek a do III. pracovní kategorie všechny ostatní pracovní činnosti. Pracovní činnost v družstvech ostatních se vždy zařazuje do III. pracovní kategorie).
Některé odchylky ad úpravy pro pracovníky v pracovním poměru jsou odůvodněny jednak některými ekonomickými důvody, jednak tím, že se v soustavě sociálního zabezpečení družstevních rojníků hodnotí jen doba pojištění od 1. října 1948 (pracovníkům v pracovním poměru je hodnocena doba zaměstnaní od r. 1918 bez ohledu na to, zda pracovník byl nebo nebyl pojištěn důchodově). Tyto odlišnosti se projevují zejména při konstrukci starobního a invalidního důchodu.
Nárok na starobní důchod je upraven takto:
Na starobní důchod má nárok člen družstva, který byl pracovně činný nejméně 25 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku alespoň 60 let; jde-li o členku družstva, je věková hranice snížena, a to na věk 53 až 57 let podle počtu odchovaných dětí (53 let, jestliže vychovala 5 nebo více dětí, 54 let, jestliže vychovala 3 nebo 4 děti, 55 let při výchově 2 dětí, 56 let při výchově 1 dítěte, jinak 57 let).
Do doby 25 let se včítá veškerá doba důchodového zabezpečení z pracovní činnosti v družstvu, doba pojištění, jestliže družstevník byl dříve činným jako samostatně hospodařící rolník, doba zaměstnání, byl-li před tím pracovníkem v pracovním poměru, doby náhradní atd. Byl-li družstevník před vstupem do družstva pracovníkem, hodnotí se mu doba zaměst. jako ostatním pracovníkům, to znamená i nepojištěné doby zaměstnání, doby výluk; stávek atd. Návrh zákona přiznává nárok na starobní důchod též, jestliže družstevník (družstevnice) byl pracovně činný v družstvu (nebo před tím jako samostatně hospodařící rolník) alespoň 20 let a v době trvání důchodového zabezpečení dosáhl věku alespoň 60 rokli (tato věková hranice je stejná i pro ženy), přitom platí další podmínka, že družstevník byl pracovně činný v družstvu (důchodově zabezpečen jako družstevník) bezprostředně před vznikem nároku na důchod alespoň 5 let. Do doby 20 let (na rozdíl od doby 25 let) se nezapočítávají doby zaměstnání; z náhradních dob se započítává jen doba, po kterou družstevník (družstevnice) pobíral invalidní důchod nebo nemocenské ze státních prostředků a doba péče o děti. Nedosáhl-li družstevník (družstevnice) k 60. roku shora uvedené doby pracovní činnosti, náleží nárok na starobní důchod členu družstva v 65 letech věku, jestliže splňuje ke dni vzniku nároku na důchod alespoň 15 let práce v družstvu (včetně pojištěné doby, kdy pracoval jako samostatně hospodařící rolník, a jde-li o ženy, alespoň 10 let takové pracovní činnosti. Rovněž do této zkrácené doby se včítají z náhradních dob jen doba, po kterou družstevník (družstevnice) pobíral invalidní důchod nebo nemocenské ze státních prostředků a doba péče o dítě.
Odlišná úprava, pokud jde o potřebnou dobu pracovní činnosti k získání nároku na starobní důchod oproti úpravě pracovníků v pracovním poměnu je zdůvodněna tím, že pojištění družstevních rolníků (a samostatně hospodařících rolníků) trvá teprve od 1. října 1948. Dosavadní úprava přiznávala družstevníkům nárok na starobní důchod buď v 60 letech věku při 20 letech pracovní činnosti nebo v 65 letech věku při 8 letech (u mužů), resp. 5 letech (u žen) pracovní činnosti. Bezvýjimečné požadování 25 let pracovní činnosti pro nárok na starobní důchod by podstatně zhoršovalo dosavadní úpravu a odsouvalo by u družstevních rolníků nárok na starobní důchod na značně dlouhou dobu (prakticky do roku 1973).
Proto v návrhu zákona je pro nárok na starobní důchod odlišná úprava, pokud jde o potřebnou dobu pracovní činnosti, zkrácením této doby na dobu 20 let, při dosažení 60. roku věku a dobu 15 let (u žen 10 let) při dosažení věku 65 roků. Z těchto důvodů se také nezavádí v sociálním zabezpečení družstevních rolníků poměrný starobní důchod.
Pokud jde o výši starobního důchodu, diferencuje návrh zákona mezi nároky členů družstev s vyšší úrovní hospodaření a nároky členů družstev ostatních.
Výše starobního důchodu členů družstev s vyšší úrovní hospodaření se upravuje podle stejných zásad jako u plného starobního důchodu pracovníků v pracovním poměru: základní výměra starobního důchodu činí 50 % průměrné měsíční pracovní odměny, která se zvyšuje za každý rok pracovní činnosti počínaje od 26. roku této činnosti o 1 % průměrné měsíční pracovní odměny; přitom pro zvýšení se započítává doba pracovní činnosti - stejně jako u pracovníků v pracovním poměru - až od dovršeného 18. roku věku. Zvýšení může činit ke dni vzniku nároku nejvýše 60 % průměrné měsíční pracovní odměny; tato hranice může být překročena, jde-li o zvýšení za dobu odbojové činnosti. Výše starobního důchodu členů družstev ostatních je určena podle výše příjmu pásmovým důchodem. Počet důchodových pásem se tímto zákonem nemění.
Podmínky a stupně invalidity jsou upraven, stejně jako u pracovníků v pracovním poměru. Odlišnosti oproti úpravě pracovníků jsou v podmínkách pro invalidní důchod.
Nárok na invalidní důchod členů jednotných zemědělských družstev s vyšší úrovní hospodaření náleží v plné výměře družstevníkovi (družstevnici), který se stal invalidním a
- jeho doba pracovní činnosti (s dopočtení doby od vzniku invalidity do dosažení věku 60 let u žen 57 let) činí aspoň 25 roků včetně event. dob zaměstnání a náhradních dob nebo
- jeho doba zemědělské činnosti (se zápočtem některých náhradních dob) s případným dopočtem doby od vzniku invalidity do dosažení věku 60 let činí aspoň 20 roků.
Výše plného invalidního důchodu u členů družstev s vyšší úrovní hospodaření je upravena podle stejných zásad jako u pracovníků.
Nejsou-li splněny tyto podmínky, ale je splněna doba obecně potřebná pro nárok na invalidní důchod, snižuje se nárok na plný invalidní důchod za každý rok chybějící do 25 let pracovní činnosti (do 20 let zemědělské činnosti) o 2 % průměrné měsíční pracovní odměny. Takto snížený důchod (tj. poměrný invalidní důchod) nesmí být nižší než důchod členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření. Přiznání plného invalidního důchodu v těchto případech by nebylo na místě proto, že plný starobní důchod náleží družstevníkům zpravidla až k 65. roku věku a došlo by tak při úpravě invalidních nároků k neodůvodněné disparitě mezi konstrukcí invalidního důchodu pracovníků v pracovním poměru a konstrukcí invalidního důchodu družstevníků.
Nárok na invalidní důchod členů ostatních jednotných zemědělských družstev náleží při splnění obecně požadované potřebné doby. Důchod se základní výměrou podle 7. a 8. pásma (500 a 560 Kčs měsíčně) však náleží jen tehdy, byl-li družstevník alespoň 10 let pracovně činný v zemědělství po 30. září 1948 (tj. v družstvu nebo jako samostatně hospodařící rolník). Tato podmínka se nevyžaduje u členů družstev, kteří v den vzniku nároku na důchod splňují podmínky pro uznání za odborné a přední pracovníky.
Výplata důchodu při další pracovní činnosti
Pokud jde a nárok na důchod starobní:
pracuje-li člen družstva s vyšší úrovní hospodaření po vzniku nároku na starobní důchod v takovém družstvu, náleží zvýšení o 4 % průměrné pracovní odměny. Zvýšení se poskytne i za každé celé tři městce pracovní činnosti. Důchod se po dobu výdělečné pracovní činnosti neposkytuje.
Pracují-li ostatní družstevníci, tj. členové a nečlenové družstev, která nepřešla ještě na vyšší úroveň hospodaření, v takovém družstvu, mají volbu: buď výplatu důchodu vedle pracovního příjmu (důchod se vyplácí nejvýše do 600 Kčs), anebo zvyšovací částky 4 % průměrné pracovní odměny.
Zvláštními předpisy budou upraveny nároky pracujících poživatelů starobních důchodů v ostatních případech.
Invalidní důchod se při další pracovní činnosti vždy poskytuje.
Pokud jde o ostatní nároky z důchodového zabezpečení, upravuje osnova zákona tyto nároky v podstatě za stejných podmínek a ve výši jako u pracovníků v pracovním poměru. Podmínky nároku na vdovský důchod se proti dosavadní úpravě v podstatě nemění, výše vdovského důchodu činí 60 % (dosud 70 %). Snížení výše vdovského důchodu je odůvodněno tím, že nárok na vdovský důchod ztrácí už na svém sociálním významu vzhledem k tomu, že většina žen je pracovně činna a tak zajištěna v případě stáří nebo invalidity důchodem ze své práce. Návrh zákona upravuje výhodněji než dosud nároky dětí: výše sirotčího důchodu se nově upravuje z dosavadních 25 % důchodu zemřelého na 30 % tohoto důchodu, jde-li o jednostranně osiřelé dítě; přitom nejnižší výměra tohoto důchodu činí 180 Kčs měsíčně. U oboustranně osiřelého dítěte činí sirotčí důchod jednou částku 450 Kčs bez ohledu na to, zda některý z rodičů byl důchodově zabezpečen. Výhodněji než dosud se také upravuje výchovné, a to na stejné úrovni jako u pracovníků v pracovním poměru.
Důchod manželky se nově zavádí pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření. Jde tu o důsledné provedení zásady stejné úpravy sociálního zabezpečení členů družstev s vyšší úrovní hospodaření jako u pracovníků v pracovním poměru. Z úpravy důchodového zabezpečení pracovníků v pracovním poměru se promítají do důchodového zabezpečení družstevních rolníků některé další zásady, jako např. zásada krácení vdovského důchodu při souběhu s výdělkem, určité úpravy důchodů při pobytu důchodce v léčebných zařízeních atd.
Zdanění důchodů bude platit i pro důchodové zabezpečení družstevních rolníků.
Úprava jiných nároků
Návrh zákona shrnuje úpravu některých dalších nároků dosud neupravených v různých předpisech a obsahově je sjednocuje s úpravou platnou pro pracovníky v pracovním poměru. Jde tu zejména o důchodové zabezpečení družstevních rolníků konajících službu v ozbrojených silách, o zabezpečení členů rodin těchto družstevníků v době služby v ozbrojených silách, o zabezpečení družstevníků v době vojenského cvičení, o sociální zabezpečení učňů, o zabezpečení důchodců v nemoci; úprava je stejná pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření i ostatních družstev.
Úprava na úseku služeb sociálního zabezpečení
Ustanovení o službách sociálního zabezpečení vycházejí z dosavadního vývoje a jsou ve svém souhrnu výrazem socialistického pojetí péče o staré a potřebné občany a družstevníky se změněnou pracovní schopností. Na úseku upravujícím pracovní rehabilitaci se uplatňují zkušenosti z provádění této péče o pracovníky v pracovním poměru; přizpůsobují se ovšem zvláštním poměrům v družstvech. Společenský zájem na rozvinutí rehabilitace vyžaduje, aby se v tomto směru uložily některé povinnosti také jednotným zemědělským družstvům. Jde tu zejména o povinnost družstev umožňovat družstevníkům, kteří se během pracovní činnosti v družstvu stali družstevníky se změněnou pracovní schopností, vhodnou prací i vhodnou úpravou pracovních podmínek dále pracovat bez újmy na zdraví; družstva jsou povinna provádět přípravu pro pracovní činnost takových družstevníků a věnovat jim zvláštní péči, pokud jde o zvyšování kvalifikace.
Starým a potřebným družstevníkům náloží stejně jako ostatním občanům nárok na pomoc státu, ústavní péče atd. Zákon počítá také s tím, že i družstva budou pomáhat svým sociálním fondem k ulehčení životních podmínek těchto osob, a že se také tím projeví myšlenka družstevní solidarity.
Organizace
Hlavním organizačním článkem provádění sociálního zabezpečení družstevních rolníků jsou družstva a okresní národní výbory, které poskytují spolu s místními národními výbory družstvům všestrannou pomoc při plnění úkolů sociálního zabezpečení družstevních rolníků. Vlastní rozhodování, pokud jde o peněžité dávky ze zabezpečení v nemoci a ze zabezpečení matky a dítěte, přísluší sociálním komisím jednotných zemědělských družstev, rozhodování o důchodových nárocích Státnímu úřadu sociálního zabezpečení a okresním národním výborům, pokud toto rozhodování bylo na ně přeneseno.
K prohloubení socialistické zákonnosti návrh zákona přináší změnu v tom směru, že soudy přezkoumávají zákonnost rozhodování o nárocích z důchodového zabezpečení, i když rozhodnutí vydal národní výbor.
Počátek účinnosti nové úpravy
Zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1964. Některá ustanovení však vejdou v účinnost až 1. lednem 1965. Jde tu o ustanovení o pracovních kategoriích, o prodloužení dosavadní doby potřebné na starobní důchod, o zápočtu péče o děti do 3 let od roku 1918, o věkové hranici žen 53 až 57 let pro nárok na starobní důchod a některá další. V důsledku toho bude pro nároky na důchod vzniklé v období mezi 1. červencem 1964 až 31. prosincem 1964 platit tento zákon s některými odchylkami vyplývajícími z dvojí účinnosti.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K § 4
Vznik, trvání a zánik sociálního zabezpečení se podle zákona váže na vznik, trvání a zánik členstva v družstvu. Bude tedy nutno otázky vzniku, trvání a zániku sociál. zabezpečení vždy řešit v souladu se Vzorovými stanovami jednotných zemědělských družstev.
Ustanovení o vynětí ze sociálního zabezpečení družstevníků pro malý rozsah pracovní činnosti je obdobou ustanovení § 5 a 6 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb. Toto ustanovení se vztahuje na družstevníky (členy i "nečleny") všech družstev bez rozdílu, odměňují-li družstva práci podle pracovních jednotek nebo pevnými peněžními odměnami. Pro trvání sociálního zabezpečení je třeba, aby pracovní činnost aspoň v uvedeném minimálním rozsahu byla vyvíjena po převážnou část roku, tj. nejméně po 7 měsíců v každém kalendářním roce.
Poněvadž zákon stanoví pro některé nároky ze sociálního zabezpečení další zvláštní podmínky, zajišťuje pracovní činnost vykonávaná jen v minimálním rozsahu stanoveném v § 4 odst. 3 družstevníku fakticky jen bezplatnou preventivně léčebnou péči. I při vynětí ze sociálního zabezpečení se však potřebným osobám poskytují služby sociálního zabezpečení.
K § 7 až 16
Na právním stavu vytvořeném zákonem č. 32/1962 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znání zákona č. 56/1964 Sb., se pokud jde o zabezpečení v nemoci, nic nemění.
Na rozdíl od nemocenského pojištění pracovníků, stanoví se průměrná denní pracovní odměna, jakožto základ pro vyměření nemocenského družstevníků, z příjmu z pracovní činnosti, jehož člen družstva dosáhl v posledních dvanácti kalendářních měsících před vznikem pracovní neschopnosti nebo před nařízením karantény. Důvod je ten, že by úhrn pracovních odměn družstevníků dosažený za pouhé tři měsíce před vznikem pracovní neschopnosti značně kolísal v důsledku výkyvů v pracovních příjmech, jejichž výši ovlivňují přírodní podmínky a zvláštnosti zemědělské výroby vůbec (vegetační klid, doba vyššího pracovního vypětí při sezónních nebo špičkových pracích v zemědělství).
K § 17 a 18
Pohřebné a lázeňská péče náležejí družstevníkům bez ohledu na to, v jakém družstvu jsou pracovně činní. Rozsah těchto dávek se proti dosavadnímu právnímu stavu nemění. Lázeňská péče se poskytuje; stejně jako pracovníkům, jako dávka fakultativní.
K § 19 až 28
Rovněž peněžitá pomoc v mateřství a podpora při narození dítěte náležejí družstevnicím bez ohledu na to; v jakém družstvu jsou pracovně činné.
Mateřská dovolená byla podle zásad usnesených XII. sjezdem KSČ upravena již zákonem č. 56/1564 Sb. Jeho ustanovení, pokud jde o mateřskou dovolenou, zůstávají beze změny.
K § 30 až 35
Podmínky nároku na přídavky na děti ani jejich výše se ve srovnání s úpravou provedenou zákonem č. 32/1962 Sb., ve znění zákona č. 56/1964 Sb. nemění.
K § 39
Do konce roku 1956 byli důchodově pojištěni jen členové družstev. V družstvech však pracovalo mnoho příslušnic rodin družstevníků, které z různých příčin se samy nestaly členkami družstva. Proto ustanovení odstavce 1 č. 2 umožňuje, aby i tato nepojištěná doba pracovní činnosti v družstvu byla družstevnicím započtena pro vznik nároku na důchod a jeho výši. O zápočtu rozhoduje okresní národní výbor, který stanoví rozsah započtené doby.
Zápočet dob pracovní činnosti pro vznik nároku na dávky důchodového zabezpečení a jeho výši je podmíněn tím, že družstevník odpracoval určitý počet pracovních dnů v kalendářním roce. Toto ustanovení sleduje cíl vést družstevníky k řádnému plnění povinností.
K § 42
Na rozdíl od dosavadní úpravy se pro určení průměrné měsíční pracovní odměny započítává také mzda (plat), jíž družstevník dosahoval v rozhodné době v pracovním poměru. Do průměrné měsíční pracovní odměny se započítávají také odměny, které družstevník dostával z titulu výkonu funkce jako neplně uvolněný funkcionář národního výboru (Doba výkopu funkce plně uvolněného funkcionáře národního výboru se považuje za dobu zaměstnání).
K § 43
Důsledné přiblížení důchodového zabezpečení členů družstev s vyšší úrovní hospodaření důchodovému zabezpečení pracovníků vyžaduje, aby práce vykonávané v těchto družstvech za zvláště obtížných pracovních podmínek, byly zařazeny do II. pracovní kategorie. Podmínky, za kterých družstevník požívá v důchodovém zabezpečení výhod plynoucích z výkonu pracovní činnosti zařazené do II. pracovní kategorie a rozsah těchto výhod jsou stejné, jaké má podle zákona o sociálním zabezpečení pracovník vykonávající zaměstnání II. pracovní kategorie.
K § 44
Podmínky pro nárok na starobní důchod jsou stejné pro členy všech družstev a jsou v podstatu přizpůsobeny úpravě platné pro pracovníky. Odchylka je v podmínce délky doby pracovní činnosti při dovršení věku 60 let. Členům (členkám) družstev postačí totiž pro nárok při dosažení tohoto věku také, jestliže získali aspoň 20 roků pojištění v práci v zemědělství, ať již jako družstevníci nebo jako jednotlivě hospodařící rolníci, popřípadě jako spolupracující členové rodin. Předpokladem je, že pojistné za celou dobu trvání -pojištění (u družstevníka jde o dobu do 1. dubna 1962) bylo zaplaceno a že družstevník byl bezprostředně před vznikem nároku na starobní důchod důchodově zabezpečen (pojištěn) podle předpisů platných pro družstevní rolníky nepřetržitě aspoň 5 roků. Započítává se tedy jen pojištěná doba pracovní činnosti v zemědělství. Ze zásady, že se započítává jen pojištěná doba platí výjimka jedině pro ženy, které před 1. 1. 1957 trvale pracovaly v družstvu, aniž byly jeho členkami. Doba pracovního poměru se nezapočítává, ani když šlo o zaměstnání v zemědělství. Z náhradních dob se započítává jen doba pobírání invalidního důchodu, doba pobírání nemocenského, podpory při ošetřování člena rodiny a peněžité pomoci v mateřství a doba péče o dítě mladší 3 let.
Odchylka proti úpravě platné pro pracovníky je také v podmínce délky doby pracovní činnosti při dovršení věku 65 let. Podle dosud platného stavu postačilo pro nárok na starobní důchod v tomto věku 8 let (šlo-li o družstevnici 5 let) důchodového zabezpečení (pojištění). Tato doba se od 1. ledna 1965 prodlužuje pro družstevníky na 15 let (pro družstevnice na 10 let); což je odůvodněno tím, že od 1. října 1948, kdy bylo zavedeno pojištění jednotlivě hospodařících rolníků, uplynulo již více než 15 roků. Odchylka proti úpravě platné pro pracovníky je odůvodněna tím, že u družstevních rolníků se nepřihlíží k celé době samostatné pracovní činnosti v zemědělství, nýbrž teprve k době od 1. 10. 1948, kdy nabyl účinnosti zákon č. 99/48 Sb., o národním pojištění. Do doby 15 (10) let se započítávají tytéž doby, které jsou uvedeny v předchozím odstavci.
K § 45
Základní výměra starobního důchodu člena družstva s vyšší úrovní hospodaření se stanoví stejným způsobem jako v důchodovém zabezpečení pracovníků. Základní výměra důchodu a její zvýšení se tedy stanoví vždy z průměrné pracovní odměny člena družstva zjištěné podle § 42 a příslušných ustanovení prováděcí vyhlášky.
K § 46
Zvyšování důchodů za další pracovní činnost po vzniku nároku na starobní důchod je podstatnou změnou proti dosavadnímu právnímu stavu, podle něhož nenaleželo družstevníku zvýšení důchodu za další pracovní činnost, poněvadž se mu poskytoval plný starobní důchod.
Stejně jako v důchodovém zabezpečení pracovníků se zavádí zvýšení minimální výše starobního důchodu člena družstva, který byl pracovně činný po vzniku nároku na plný starobní důchod. Minimální výše důchodu je přitom závislá na tom, jak dlouho trvala pracovní činnost. Vznikl-li nárok na důchod, podle předpisů platných do 30. června 1964, je třeba, aby celé doby (roky) další pracovní činnosti požadované pro zvýšení byly odpracovány za účinnosti tohoto zákona.
K § 47
Nejvyšší a nejnižší výměra starobního důchodu je zde upravena stejně jako pro pracovníky. Proti dosavadnímu právnímu stavu je to podstatná změna, neboť jak nejnižší tak i nejvyšší základní výměra byla dána nejvyšším a nejnižším důchodovým pásmem.
K § 48
Základní výměra důchodu určená důchodovým pásmem zůstává nezměněna; je tedy stejná, jak byla upravena zákonem č. 56/1964 Sb. Základní výměra důchodu se zvyšuje o 1 % této výměry za každý rok pracovní činnosti v družstvu vykonávané po dosažení věku 18 let do dne vzniku nároku na důchod. Zvýšení náleží jen za práci v družstvu (nikoli tedy za dobu zaměstnání) a za náhradní dobu uvedenou v § 46 odst. 1 písm. c). Zvýšení pse omezuje celkově na 20 % základní výměry, kterážto hranice může být překročena, jen jde-li o zvýšení za dobu odbojové činnosti nebo věznění z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody.
K § 49
Zvýšení nároku na starobní důchod za další práci v družstvu, které nebylo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, se stanoví - pokud družstevník požádá o zvýšení místo výplaty důchodu - stejnou sazbou jako zvýšení nároku na starobní důchod za další práci v družstvu s vyšší úrovní hospodaření. Činí tedy zvýšení i zde 4 % průměrně měsíční pracovní odměny. Do doby další pracovní činnosti se nezapočtou náhradní doby; nýbrž jen doba skutečné práce v družstvu.
Zvyšování minimální výměry důchodu obdobně jako v § 46 zde nepřichází v úvahu, protože jde o důchody jejichž základní výměra je určena důchodovým pásmem pro tyto důchody není stanovena zvláštní minimální výměra.
K § 50
Úvodní ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu rozvíjí myšlenku, že poskytování tohoto důchodu tvoří součást souvislé péče, která se v různých formách poskytuje pracovníkům, jejichž nepříznivý zdravotní stav ovlivňuje pracovní schopnost. Rozeznávání stupňů invalidity družstevníků je významné nejen pro nároky z důchodového zabezpečení, ale i z hlediska péče poskytované družstevníkům se změněnou pracovní schopností, zejména pro pracovní rehabilitaci. Zdůrazňuje se zde též, že hlavním účelem souvislé péče poskytované družstevníkům je umožnit jim vhodné zaměstnání a tím zabezpečit jejich dosavadní životní úroveň.
K § 51
Zásada, že se má invalidní důchod zásadně blížit výši starobního důchodu, na který by měl družstevník nárok, kdyby nebyl předčasně vyřazen z pracovní činnosti, svým dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, vede k tomu, že nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod se omezuje na okruh družstevníků, kteří ještě nesplnili podmínky pro nárok na starobní důchod.
Na rozdíl od zákona č. 32/1962 Sb. bylo do navrhovaného zákona pojato ustanovení, kterým se stanoví pojem plné i částečné invalidity. Dosud byly zásady pro posuzování invalidity a částečné invalidity stanoveny usnesením vlády na podkladě zákonného zmocnění (vyhláška č. 34/1962 Sb.).
Dosavadní invalidita se nově nazývá plnou invaliditou. Působí úplnou ztrátu pracovní schopnosti, zpravidla bez možnosti rehabilitace, ježto družstevník pro svůj nepříznivý zdravotní stav nemůže nebo nesmí dále pracovat. Jen výjimečně ponechává plná invalidita zbytek pracovní schopnosti, ovšem v míře velmi omezené, anebo způsobuje sice úplnou ztrátu pracovní schopnosti, avšak s možností znovu ji získat vhodnou rehabilitací. Podrobnosti, zejména vysvětlení obsahu některých pojmů, kterých zákon používá, obsahují prováděcí předpisy.
Pojem částečné invalidity družstevníka se přizpůsobuje pojmu částečné invalidity pracovníka. Částečný invalidní důchod se poskytuje jako doplněk pracovního příjmu. Co se považuje za podstatný pokles výdělku, bylo dosud stanoveno ve směrnicích č. 73/1957 Ú. l. pro posuzování invalidity a částečné invalidity. Zásady v nich uvedené a pozdějšími prováděcími předpisy rozvedené přejímá prováděcí vyhláška k navrhovanému zákonu a objasňuje i některé okolnosti významné pro posouzení částečné invalidity.
K § 53
Úraz, který utrpěl družstevník při práci, k níž byl družstvem vyslán v mezích stanov (např. do melioračního družstva) se považuje za úraz utrpěný v přímé souvislosti s pracovní činností v družstvu.
K § 54 a 55
Nová úprava výše invalidního důchodu vychází ze zásady, že tento důchod má být přibližně stejně vysoký jako starobní důchod, kterého by družstevník dosáhl, kdyby nebyl předčasnou ztrátou pracovní schopnosti vyřazen z práce. Proto se pro stanovení výše nároku připočítává ke skutečně získané době pracovní činnosti před vznikem nároku na důchod doba, která družstevníku chybí do dosažení věku, v němž by mohl získat nárok na starobní důchod. Základní výměra invalidního důchodu se poměrně snižuje, jestliže invalidní družstevník nesplňuje podmínky stanovené pro nárok na základní výměru ve výši 50 % průměrné měsíční pracovní odměny.
K § 56
Výše částečného invalidního důchodu se nově stanoví jednotně pro všechny družstevníky, a to na polovinu invalidního důchodu bez zřetele k ustanovení o nejnižší výměře invalidního důchodu.
K § 57
Zásada, že se výše invalidního důchodu má blížit výši starobního důchodu, je důsledně provedena také tehdy, jde-li o invalidní důchod při pracovním úrazu. Při pracovním úrazu se však invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření zvyšuje o 10 % průměrné měsíční pracovní odměny, a to i tehdy, jde-li o invalidní důchod snížený podle § 55.
Výše částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu se stonaví důsledně na polovinu invalidního důchodu pro plnou invaliditu vzniklou následkem pracovního úrazu. Pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovni hospodaření se zachovává dosavadní způsob zvýšení invalidního (částečného invalidního) důchodu (§ 59 odst. 6).
K § 60
Dosavadní zkušenosti ukázaly, že někteří družstevníci získali dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, ačkoliv jejich dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který nutno hodnotit jako plnou nebo částečnou invaliditu, nastal již před započetím pracovní činnosti. Těmto družstevníkům nelze spravedlivě odepřít důchod; proto se i v těchto mimořádných případech bude přiznávat invalidní (částečný invalidní) důchod. Jestliže takový družstevník nedosáhl ještě ani 24 let věku požaduje se potřebná doba pracovní činnosti aspoň dva roky. Občanům, kteří dosáhli věku 25 let a pro plnou invaliditu nemohli být pracovně činní po dobu potřebnou pro nárok na důchod, může být přiznán invalidní důchod, jestliže jejich plná invalidita vznikla již při narození nebo v mládí; důchod může být přiznán nejvyšší částkou 400 Kčs měsíčně.
K § 64 až 69
Do úpravy důchodu pozůstalých se důsledně promítají zásady zákona o sociálním zabezpečení platného pro pracovníky.
U důchodů pozůstalých se těžiště sociálního zabezpečení přenáší na sirotčí důchod. Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte se zvyšuje z 25 % na 30 % důchodu starobního nebo invalidního. Rovněž nejnižší výměra sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte se zvyšuje, ze 120 na 180 Kčs měsíčně. Důchod oboustranně osiřelého dítěte se stanoví jednotně částkou 450 Kčs měsíčně a bude náležet dítěti, i když žádný z jeho rodičů nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod. V důsledku zvýšení sirotčího důchodu se upravuje výše důchodu vdovského z dosavadních 70 % na 60 % důchodu starobního nebo invalidního. Vdovský důchod se při souběhu s příjmem z výdělečné činnosti krátí. Při tomto krácení se zvýhodňují vdovy, které pečují o děti. Vdově, která pečuje o 3 nebo více dětí, nebude důchod při souběhu s příjmem vůbec krácen.
K § 70
Pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření se zavádí jako nová dávka důchod manželky, který bude stejně jako v důchodovém zabezpečení pracovníků dávkou fakultativní, odvislou od sociální situace rodiny. S přihlédnutím k sociálním poměrům rodiny může být poskytnut důchod manželky ve výši od 100 až do 300 Kčs měsíčně.
K § 73
Výchovné k důchodům se zvyšuje a stává se významnou sociálně populační dávkou. Výše výchovného je stejná jako v důchodovém zabezpečení pracovníků. Výchovné nebude náležet, jestliže poživatel důchodu je uživatelem zemědělské půdy ve větší výměře než připouštějí Vzorové stanovy pro jednotná zemědělská družstva anebo žije s uživatelem takové půdy ve společné domácnosti jako člen rodiny.
K § 74
Zvýšení důchodu pro bezmocnost se poskytuje v částce 100 Kčs až 400 Kčs měsíčně, zatímco se dříve poskytovalo procení částkou důchodu. Tím se čelí tomu, aby důchodce s vyšším důchodem při stejném stupni bezmocnosti pobíral vyšší zvýšení pro bezmocnost než důchodce s nižším důchodem.
K § 75 až 77
Stejné důchodové nároky jako vojáci základní nebo obdobné služby mají též družstevníci povolání k osobním úkonům podle předpisů o obraně ČSSR a družstevníci, kteří jsou účastníky civilní obrany nebo přípravy k obraně ČSSR.
K § 80 až 84
Zabezpečení rodin vojáků se v zájmu vysokého stupně politického a morálního stavu ozbrojených sil provádí jako dosud ze státních prostředků. Nová úprava zjednodušuje dosavadní komplikované předpisy a přizpůsobuje je vývoji a požadavkům naší společnosti. Nový systém zabezpečení členů rodin oprošťuje vojáky od starostí o hmotné zabezpečení jejich rodin, upevňuje rodinné svazky a podporuje populaci. Stát zabezpečuje především rodinu vojáka (manželku a děti) a osoby, vůči nimž má zákonnou vyživovací povinnost (dítě zrozené mimo manželství, rozvedenou manželku); z ostatních členů rodiny pak, zabezpečuje ty, kdož jsou výlučně na vojákovi hmotně závislí.
Poskytnutím zaopatřovacího příspěvku nezaopatřeným dětem přejímá stát aspoň část povinností, které otec děti nemůže vůči nim plnit pro výkon služby v ozbrojených silách. Proto se zaopatřovací příspěvek zajišťuje - na rozdíl od dosavadní úpravy - všem nezaopatřeným dětem vojáka bez ohledu na jejich případné nároky na výživné vůči jiným osobám. Poněvadž duševně nebo tělesně vadným dětem starším 25 let lze přiznat invalidní (částečný invalidní) důchod (§ 60), nepřejímá nová úprava možnost poskytovat takovým dětem zaopatřovací příspěvek.
Výše zaopatřovacího příspěvku se stanoví pevnými částkami. Podle dosavadní úpravy zněla manželka vojáka nárok na zaopatřovací příspěvek 300 Kčs měsíčně a v době 9 týdnů před porodem a 9 týdnů po něm ještě nárok na přídavek 150 Kčs měsíčně. Tento přídavek mohl být poskytnut také v případech, které zasluhovaly zvláštní zřetel, avšak národní výbory používaly této možnosti jen zřídka.
Výše zaopatřovacího příspěvku se v navrhované úpravě stanoví s ohledem na dosavadní výši zaopatřovacího příspěvku spolu s přídavkem poskytovaným manželce (až 450 Kčs měsíčně). Byl vzat také zřetel na to, že je spravedlivé, aby manželka nenesla po dobu vojenské služby svého manžela celé společné náklady rodiny ze svého příjmu.
Krácení zaopatřovacího příspěvku manželky vojáka pro její příjem je proti dosavadnímu stavu velmi zjednodušeno. Dosud se zaopatřovací příspěvek krátil různě podle druhu příjmů.
V § 79 odst. 2 má osnova na mysli vzdálenější příbuzné, kteří jsou na vojákovi závislí výživou. Zaopatřovací příspěvek jim bude možno poskytnout, budou-li sociálně potřební.
Podle dosavadní úpravy může být vojákovi poskytnut mimořádný příspěvek ve výši 300 Kčs, je-li toho třeba ke zmírnění hospodářské újmy, která by vzešla výkonem služby v ozbrojených silách. Tento mimořádný příspěvek se poskytuje zpravidla na úhradu za užívání bytu. Bylo účelné tuto možnost zachovat i v nové úpravě.
Podle dosavadní úpravy mohl úhrn zaopatřovacích příspěvků poskytnutých rodinným příslušníkům téhož vojáka přesahovat výší vojákova výdělku. Navrhovanou úpravou stát v podstatě nepřejímá větší závazky, než jaké voják mohl vůči svým rodinným příslušníkům plnit před nastoupením služby v ozbrojených silách ze svých příjmů.
K § 83 a 84
Zde se přejímá úprava provedená vládním nařízením č. 148/1961 Sb., o zaopatřovacím příspěvku při vojenském cvičení vykonávaném členy jednotných zemědělských družstev a umělci. Úprava provedená citovaným nařízením spočívá v podstatě na zásadách zákonného opatření č. 101/1961 Sb., o náhradě mzdy při vojenském cvičení. Těmito úpravami se zajišťuje rodině občana vykonávajícího vojenské cvičení, že i v době jeho služby v ozbrojených silách zůstává její životní úroveň zachována a že občan bude plnit všechny své závazky. Je-li voják vykonávající vojenské cvičení ženat, má-li jedno nezaopatřené dítě a činí-li jeho průměrná pracovní odměna 1000 Kčs měsíčně, činí zaopatřovací příspěvek 90 %, tj. 900 Kčs měsíčně bez ohledu na příjem manželky vojáka. Kdyby voják nesplňoval podmínku tříměsíčního důchodového zabezpečení, náležel by zaopatřovací příspěvek podle dílu prvního (§ 72 až 82) a to ve výši 670 Kčs (500 + 170 Kčs), pokud by se zaopatřovací příspěvek nekrátil pro příjem manželky vojáka.
Družstvo poskytuje ze sociálního fondu družstevníkům po dobu vojenského cvičení při peněžním odměňování denně částku ve výší jedno až dvojnásobku základní odměny stanovené pro první třídu; při odměňování podle pracovních jednotek částku v hodnotě 1-2 pracovních jednotek. O tyto částky se zaopatřovací příspěvek snižuje.