K § 90 až 100

Ustanovení o povinnostech oprávněných osob jsou v navrhovaném zákoně zpřesněna. Odchylka proti dosavadnímu stavu je ta, že lhůta k ohlášení změn ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu byla zkrácena z 15 dnů na 8 dnů. Kratší lhůta je dostatečná a zmenší možnost vyčkávat s hlášením až do konče lhůty z důvodu spekulativních.

Dosavadní předpisy o změně dávky a jejím vrácení (§ 91) byly doplněny. Zvýšení dávky omylem nesprávně vyměřené bude se nadále přiznávat ode dne, od něhož zvýšení náleží, vyplatí se však celkem nejvýše částka 12 000 Kčs, aby nedocházelo v některých výjimečných případech k výplatě vyšších částek za dobu minulou.

V § 91 odst. 2 byl mezi příkladmo uvedené případy zavinění příjemce dávky pojat i případ, který se v praxi dosti často vyskytuje, že příjemce dávky vědomě přijímal dávku vyplácenou neprávem.

Nově bylo upraveno ustanovení o omezení výplaty důchodu, je-li důchodce umístěn v psychiatrické léčebně. Dosud se důchod nevyplácel, šlo-li o umístění v psychiatrické léčebně po dobu delší 6 měsíců. Tato lhůta se zkracuje na 2 měsíce. Toto opatření se nově vztahuje i na důchodce, který nemá jinou vyživovací povinnost, než povinnost platit výživné (příspěvek na výživu) určené rozhodnutím soudu; není totiž důvodu poskytovat celý důchod osobám, které je sice důchodce povinen vyživovat, ale kterým neplatí na výživu více, než kolik určil soud.

Nově se omezuje výplata dávek též důchodcům umístěným v jiném léčebném zařízení než v psychiatrické léčebně. Těmto důchodcům, pokud nejsou na ně odkázány výživou jiné osoby, se bude vyplácet počínajíc třetím měsícem jen polovina důchodu, nejvýše však Kčs 500 měsíčně.

Výplata dávek důchodci, který odpykává trest odnětí svobody nebo byl vzat do vazby, bude nadále prováděna v podstatě stejně jako tomu bylo dosud podle předpisů vyhlášky č. 141/1958 Ú. l. Část důchodu, která se bude vyplácet po dobu vazby, není však již určena procentem důchodu, nýbrž se řídí zřetelem k závazkům důchodce a k osobním potřebám členů jeho rodiny. Byl-li důchodce odsouzen k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu 3 měsíce, bude se důchod vyplácet zpětně toliko za jeden měsíc.

Zásada dosud platná pro souběh nároků na starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod se rozšiřuje pro souběh jakýchkoli důchodů z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření). Při souběhu nároků na důchody náleží tedy zásadně jen jeden důchod a to nejvyšší (§ 94).

Ustanovení § 95 je přesněním dosavadního předpisu § 79 zákona č. 32/1962 Sb., který byl méně vhodně zařazen do hlavy jednající o řízení.

Starobní důchod se při další pracovní činnosti po dosažení nároku na tento důchod neposkytuje; je-li družstevník činný v družstvu s vyšší úrovní hospodaření. V § 96 se však vládá zmocňuje; aby stanovila; za jakých podmínek se starobní důchod poskytuje i členům těchto družstev při další pracovní činnosti; vláda se též zmocňuje stanovit, při kterých sezónních nebo jiných krátkodobých pracovních činnostech se poskytují starobní, vdovské a sirotčí důchody bez ohledu na výši výdělku.

Pokud jde o postoupení a zabavení dávek (§ 99), zachovává se dosavadní stav. Dosavadní ustanovení o zákazu zastavit dávky bylo vypuštěno se zřetelem na ustanovení občanského zákoníku. Naproti tomu se nově stanoví, že nárok na důchod přechází již ze zákona na ústav sociální péče, který přijal důchodce do zaopatření, a to až do výše měsíční částky, kterou je důchodce povinen platit jako příspěvek na zaopatření.

K § 101 až 103

Z důchodů přesahujících částku 700 Kčs měsíčně bude srážena zvláštní daň. Pečuje-li důchodce o dítě, na něž bere výchovné, zvyšuje se nezdanitelná výměra důchodu na 900 Kčs měsíčně, při dvou dětech na 1100 Kčs měsíčně; pečuje-li důchodce aspoň o tři děti, na něž bere výchovné, nepodléhá důchod, ať jakkoli vysoký, zvláštní dani. Obdobně se zvyšuje nezdanitelná hranice vdovského důchodu, jestliže vdova pečuje o dítě (§ 68), na něž náleží sirotčí důchod.

Při zjištění výše důchodu pro vyměření daně se postupuje tak, že se důchod vypočte ke dni vzniku nároku, s případným omezením na pevná maxima a daň se vyměří z takto vypočtené částky; teprve pak se omezí na hranice stanovené v § 45 odst. 3 a 54 odst. 5. Zdanění nepodléhá zvýšení starobního důchodu za dobu další pracovní činnosti vykonávané po 30. červnu 1964. Dále nepodléhá dani zvýšení důchodu za dobu odbojové činnosti, výchovné a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

Požívá-li důchodce dva důchody nebo více důchodů, zdaňuje se úhrn všech důchodů, a to i tehdy, byl-li již jeden z důchodů zdaněn proto, že nárok na něj vznikl před 1. lednem 1957. Tam, kde se vyplácí jen část důchodu již zdaněného (např. při pobytu v nemocnici, při krácení vdovského důchodu pro souběh s výdělkem), zbylá část důchodu se již nezdaňuje.

Důchody pozůstalých se vyměřují z nezdaněného starobního (invalidního, částečného invalidního) důchodu; proto budou zdaněny.

Z důvodu administrativní jednoduchosti bude zvláštní daň z důchodu vyměřovat Státní úřad sociálního zabezpečení zároveň při vyměření důchodu a ihned z důchodu srážet.

Zvláštní daň činí 1 % až 12,5 % podle výše důchodu. Bude se vybírat podle tabulky, připojené k prováděcí vyhlášce.

Zvláštní daň nebude vykazována v rozpočtu jako příjem, nýbrž rozpočtovány a účtovány budou jen důchody snížené o srážku daně.

K § 104

Sociální fond pro družstevníky bude i za účinnosti nové úpravy významným sociálním zařízením, z něhož mohou být poskytovány podpory v těch případech, ve kterých nelze přiznat dávky ze zabezpečení v nemoci, ze zabezpečení matky a dítěte, popř. z důchodového zabezpečení ze státních prostředků. K zajištění jednotného postupu hospodaření s prostředky sociálních fondů vydá předseda SÚSZ, v dohodě s ministrem zemědělství, lesního a vodního hospodářství doporučení o způsobu poskytování podpor a dávek z prostředků tohoto fondu.

K § 105

Služby sociálního zabezpečení budou družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům, kteří potřebují přispění k překonání nepříznivých životních poměrů, poskytovány stejně jako ostatním pracujícím. Některé ze sociálních služeb by však měla poskytovat sama družstva. Do doby než budou moci družstva převzít některé úkoly na poli sociálním, bude sociální služby poskytovat stát. Družstva však mají vytvářet podmínky, aby postupně přijímala zajišťování služeb sociálního zabezpečení a aby hradila náklady na jejich poskytování ze sociálních fondů.

K § 106 až 109

Jedním z hlavních rysů socialistické společnosti je příkladná péče o člověka. Významnou úlohu v tom zaujímá péče o občany se změněnou pracovní schopností. Jde především o pracovní rehabilitaci těchto občanů a jejich opětné zapojení do společenského života, což má velký sociální a ekonomický význam. Také většina družstevníků se změněnou pracovní schopností chce i nadále být platnými členy socialistické společnosti a svou prací přispívat k dalšímu rozvoji našeho zemědělství. Prováděním péče o družstevníky, se změněnou, pracovní schopností zajišťuje stát v duchu ústavy i těmto občanům uskutečnění práva na práci.

Při péči o družstevníky se změněnou pracovní schopností je třeba klást důraz na zvyšování jejich kvalifikace, neboť rozvíjející se mechanizace a automatizace v zemědělství potřebují pro plnění úkolů kvalifikované družstevníky. Poskytování přípravy pro pracovní činnost družstevníkům se změněnou pracovní schopností je proto základním úkolem v péči o tyto družstevníky, na němž se musí podílet jak orgány sociálního zabezpečení tak i družstva.

Jednou z nejodpovědnějších činností na úseku pracovní rehabilitace je vyhledávání a doporučování vhodných prací. Družstevníci se změněnou pracovní schopností mají mít možnost plně uplatnit své zachované fyzické a duševní schopnosti při vhodně volené práci, která jim má - bez zhoršení zdravotního stavu - zajistit pokud možno dřívější životní úroveň.

Zvláštní péče se věnuje mladistvým se změněnou pracovní schopností. Správně volený učební poměr poskytuje mladistvým družstevníkům se změněnou pracovní schopností plné rozvinutí jejich schopností, umožňuje jim uspokojování životních a kulturních potřeb a zajišťuje pro rozvoj našeho zemědělství kvalifikované mladé družstevníky.

Při pracovním uplatnění družstevníků se změněnou pracovní schopností nutno sledovat, zda výkon práce nebo přípravy pro pracovní činnost nemají nepříznivý vliv na zdravotní stav těchto družstevníků.

Aby příprava pro pracovní činnost družstevníků se změněnou pracovní schopností nebyla narušována hmotnými starostmi a aby se podnítil jejich zájem o ni, zabezpečují se tito družstevníci příspěvkem po dobu přípravy pro pracovní činnost.

Péče o družstevníky se změněnou pracovní schopností není proveditelná bez přímé součinnosti družstev. Proto se základní povinnosti družstev stanoví v zákoně.

K § 110

Družstevníkům (jejich rodinným příslušníkům) těžce poškozeným na zdraví nebo starým, kteří potřebují zvláštní pomoci, se poskytuje péče podle ustanovení zákona o sociálním zabezpečení platném pro pracovníky, zejména i péče ústavní.

Ústavy sociální péče zřizované a provozované národními výbory jsou určeny pro všechny občany bez ohledu na to, zda jsou pracovníky, členy jednotných zemědělských družstev atd. Družstevním rolníkům a jejich rodinným příslušníkům se péče v nich poskytuje za stejných podmínek jako pracovníkům.

Za poskytované služby budou národní výbory požadovat úhradu vynaložených nákladů, jejíž výši stanoví podle hospodářských poměrů občana, jemuž se služba poskytuje. Úhradu těchto nákladů nelze požadovat od každého, kdo má vyživovací povinnost vůči tomu, komu se služba poskytuje; nýbrž jen od osob taxativně vyjmenovaných v tomto paragrafu. Národní výbor rozhodne podle hospodářských poměrů osoby povinné alimentací, zda bude požadovat plnou nebo jen částečnou úhradu.

K § 112

Zákonem č. 32/1962 Sb. byla výše příspěvku na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení družstevních rolníků stanovena jednotnou procentní sazbou (4 % z celkových peněžních výnosů družstva). To bylo, jak ukázala zkušenost; nevýhodné pro ta jednotná zemědělská družstva, v jejichž celkových peněžních výnosech se obrážejí vysoké výrobní náklady, to je jednak pro družstva produkující tzv. technické plodiny (např. chmel), jednak pro družstva s nepříznivými klimatickými nebo výrobně ekonomickými podmínkami. Proto se příspěvek stanovil již v zákonu č. 56/1964 Sb. jednotným procentem z úhrnu peněžních pracovních odměn. Toto procento (11,2 %) bylo stanoveno tak, aby celkový příjem státu na příspěvku zůstal přibližně nezměněn. Celý příspěvek platí družstvo na vrub svých výrobních nákladů. Tato úprava byla převzata i do navrhovaného zákona.

K § 113 až 116

Tato ustanovení přejímají v podstatě dosavadní předpisy, přičemž je zdůrazněna zásada vytýčená v usnesení XII. sjezdu KSČ: zvýšení odpovědnosti ústředních orgánů za celé jim svěřené odvětví hospodářství a správy. Podrobnosti o působnosti orgánů provádějících sociální zabezpečení v jednotných zemědělských družstvech a na národních výborech upravuji prováděcí předpisy.

K § 125

Toto ustanovení navazuje na ustanovení § 83 zákona č. 32/1962 Sb., avšak modifikuje je především v tom směru, že nezaplacení pojistného dlužného za dobu před 1. 4. 1962 nemá již za následek, že nárok na důchod, jehož ostatní podmínky se splnily nebo splní po 31. 3. 1962, již vůbec nemůže vzniknout, nýbrž že se jen doba, za níž nebylo pojistné zaplacena do dne splnění ostatních podmínek pro nárok na důchod, nezapočítává ani pro vznik nároku ani pro jeho výši.

K § 126 a 127

Návrh zákona nabývá účinnosti dnem 1. července 1964, avšak některá jeho ustanovení nabývají účinnosti teprve dnem 1. ledna 1965 (§ 148).

Vzhledem k této dvojí účinnosti návrhu zákona bylo nutné stanovit pro nároky na dávky, u nichž se podmínky splní v době od 1. července do 31. prosince 1964, některé odchylky. Bude proto i pro úpravu těchto nároků platit zásadně návrh tohoto zákona s těmito odchylkami:

Vznik nároku na starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod členů družstev s vyšší úrovní hospodaření a délka doby pracovní činnosti potřebná pro vznik těchto nároků se posuzují podle dosavadních předpisů, tj. podle předpisů zákona čís. 32/1962 Sb., ve změní novely čís. 56/1964 Sb. a prováděcích předpisů k těmto zákonům. Pro nárok na starobní důchod v tomto údobí platí tudíž podmínka získání doby důchodového zabezpečení nejméně 20 roků při dosažení věku aspoň 60 let nebo aspoň 8 roků (u žen aspoň 5 roků) doby důchodového zabezpečení při dosažení věkové hranice aspoň 65 let. Pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod zůstává podmínka potřebné doby před vznikem plné (částečné) invalidity rovněž nezměněna.

Výše starobního a invalidního důchodu (částečného invalidního důchodu) se však posuzuje podle předpisů tohoto návrhu zákona s tou odchylkou, že základní výměra invalidního důchodu činí vždy 50 % průměrné měsíční pracovní odměny a nezavádí se proto v období mezi 1. červencem až 31. prosincem 1964 poměrný invalidní důchod.

Vznik a výše nároku na starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření, se posuzují podle dosavadních předpisů. Jinak platí pro nároky těchto členů družstev v celém rozsahu navrhovaný zákon.

K § 137

Ustanovení § 137 řeší úpravu dávek, které se již od 1. 1. 1957 nevyskytují v soustavě důchodů sociálního zabezpečení (úrazové důchody, důchody válečných poškozenců, přídavky za válečné zranění, důchody rodičů a sourozenců). Tyto dávky byly dosud vypláceny vedle důchodů ze sociálního zabezpečení. Podle navrhované úpravy se v případech, v nichž poživatelé těchto dávek získali některý z důchodů uvedených v nynější soustavě sociálního zabezpečení, slučuje uvedená dávka s tímto důchodem. Získá-li poživatel takové dávky některý z uvedených důchodů v budoucnu, upraví se výše dávky a důchodu podle předpisu o souběhu důchodů (§ 94) a poté se dávka nebo její zbylá část sloučí s uvedeným důchodem v jediný důchod.

K § 138

V ustanoveních tohoto paragrafu se řeší souběh důchodů z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil s důchody z důchodového zabezpečení družstevních rolníků sloučením obou důchodů. Přitom se vychází ze zásady, že napříště se nemají ani v důchodovém zabezpečení příslušníků ozbrojených sil vyskytovat důchody odlišné od důchodů v dnešní platné soustavě. Podle návrhu zákona se nižší důchod přičte k vyššímu důchodu a takto sloučený důchod se bude posuzovat podle předpisů platných pro tento vyšší důchod; vyplácet jej bude orgán, který dosud vyplácel tento vyšší důchod. Výjimku tvoří dávky uvedené v § 137 odst. 1, které se slučují se sociálními důchody. Důchody takto sloučené se budou považovat bez ohledu na výši za sociální důchody a budou je vyplácet orgány sociálního zabezpečení.

K § 139

I pro důchody, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, budou platit ustanovení tohoto zákona, podle nichž

se sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte zvýší na 180 Kčs měsíčně (§ 69 odst. 3) a oboustranně osiřelého dítěte na 450 Kčs měsíčně (§ 69 odst. 4), nedosahují-li těchto částek,

se krátí vdovský důchod, je-li jeho poživatelka výdělečně činná (§ 67),

se zastavuje výplata sirotčího důchodu, má-li sirotek vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 60 Kčs měsíčně (§ 68 odst. 4), nebo může být výplata sirotčího důchodu zastavena, uzavře-li sirotek sňatek a je-li v rodině příjem na osobu vyšší než 600 Kčs měsíčně (§ 68 odst. 6),

se zastavuje výplata důchodu, je-li jeho poživatel v psychiatrické léčebně po dobu delší dvou měsíců (§ 92 odst. 2), nebo se výplata důchodu omezuje, je-li jeho poživatel v jiném léčebném ústavě (§ 92 odst. 3),

se nově upravuje výplata důchodu, odpykává-li důchodce trest odnětí svobody delší jednoho měsíce (§ 93 odst. 2).

K § 140

Nároky získané v dřívějším veřejném penzijním zaopatření ke dne 31. března 1950 na zvýšení důchodu (vl. nař. č. 113, 114 a 115/1950 Sb.), nároky na důchod z penzijního nadlepšení (vl. nař. 18/1954 Sb.) a nároky na příplatek k důchodu z důchodového zabezpečení vzniklý ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací (dále se tyto nároky nazývají souhrnně "zvýšení důchodu") se omezují takto:

Náležejí-li k důchodu z důchodového zabezpečení, na nějž vznikl nárok před 1. červencem 1964 a nečiní-li důchod z důchodového zabezpečení spolu se zvýšením nebo s úhrnem zvýšení více než 1000 Kčs měsíčně, zachovává se zvýšení (jejich úhrn) v dosavadní výši; přesahuje-li důchod z důchodového zabezpečení spolu se zvýšením nebo s úhrnem zvýšení částku 1000 Kčs měsíčně, zachovává se zvýšení až do částky 100 Kčs měsíčně; činil-li by však důchod z důchodového zabezpečení spolu se zvýšením zbývajícím po této úpravě méně než 1000 Kčs měsíčně, náleží důchod z důchodového zabezpečení spolu se zvýšením v celkové částce 1000 Kčs měsíčně.

Náležejí-li uvedené nároky k důchodu z důchodového zabezpečení, na nějž vznikne nárok po 30. červnu 1964, upravují se stejně jako shora s tím dalším omezením, že důchod z důchodového zabezpečení spolu se zvýšením nesmí přesáhnout 60 % průměrné měsíční pracovní odměny. Nárok na zvýšení důchodu přesahující tuto hranici zaniká.

Jestliže člen družstva s vyšší úrovní hospodaření po vzniku nároku na důchod pokračuje v pracovní činnosti v družstvu, nesmí důchod z důchodového zabezpečení spolu se zvýšením výše uvedeným (nebo s jeho částí) a se zvýšením za dobu další pracovní činnosti činit více než 90 % průměrné měsíční pracovní odměny nesnížené o dvě třetiny částky přesahující 2000 Kčs měsíčně (§ 47 a 58) a nesmí ovšem přesahovat ani nejvyšší výměru důchodu stanovenou pevnou částkou.

K § 141

Nová úprava nároku na zaopatřovací příspěvek a jeho výši si vyžádá, aby v některých případech byl příspěvek, který se již vyplácí, zvýšen, snížen nebo i odňat. Tyto úpravy budou provedeny od července 1964.

K § 142

Dosavadní úprava provedená články III a IV zákona č. 41/1958 Sb., o některých změnách v sociálním zabezpečení, která umožňovala komisím sociálního zabezpečení národních výborů snížit důchody býv. podnikatelům a význačným představitelům dřívějšího politického a hospodářského zřízení, se zrušuje a nahrazuje zmocněním vlády pověřit národní výbory prováděním takovýchto úprav důchodů. Okruh osob oproti dosavadní úpravě rozšiřuje o příslušníky potlačovatelského aparátu dřívějšího hospodářského a politického zřízení.

V Praze dne 6. května 1964

Předseda vlády:

Lenárt v. r.