Předseda NS Laštovička: Děkuji posl. Mjartanovi. Slovo má nyní posl. Kolářová.

Posl. Kolářová: Vážené soudružky a soudruzi!

Ve vládním prohlášení předsedy vlády s. Lenárta byla ukázána problematika jednotlivých odvětví národního hospodářství a současně poukázáno na směry, kterými by se měl vývoj jednotlivých odvětví ubírat. Tyto směry jsou v souladu i s úkoly našeho kraje i s vývojem jednotlivých odvětví, které jsou v kraji zastoupeny a odpovídají i na připomínky, které jsme slyšeli na předvolebních schůzích.

Chtěla bych proto na příkladech některých resortů z našeho kraje potvrdit jejich správnost.

Nejdříve bych chtěla poukázat na problematiku potravinářského průmyslu, který zaujímá v Jihočeském kraji významné místo a to z několika důvodů. Jedním z nich je, že jeho surovinovou základnu tvoří v převážné míře zemědělství a druhým pak, že odbytovou základnu v podstatě určuje území Jihočeského kraje. Význam tohoto odvětví je zvyšován také z toho důvodu, že jde o zásobování potravinářskými výrobky každodenní potřeby a je třeba říci, že toto nebylo vždy v minulosti doceněno.

Celkový podíl výroby potravinářského průmyslu je 18,8 % z objemu ústředně řízeného průmyslu - Jihočeského kraje. Tento podíl vyniká zvlášť ve srovnání s počty pracovníků zaměstnaných v potravinářském průmyslu, kterých je 5,8 %. Uvedené údaje dokumentují, že v potravinářském průmyslu jsou pracujícím svěřovány vysoké hodnoty, že jde o suroviny a materiály, které jsou základem pro výživu obyvatelstva které kladou při jejich zpracování vysoké nároky na rychlé zušlechtění, hygienu a zachování všech hodnot.

Jde o odvětví, jehož rozvoj do značné míry závisí na rozvoji místní surovinové základny, ale také na technické a technologické vybavenosti jednotlivých závodů a provozů. Posuzujeme-li úlohu potravinářského průmyslu v našem kraji, pak je třeba otevřeně říci, že stav není uspokojující a že ani ze strany ústředních orgánů mu nebyla věnována taková pozornost, ani prostředky, jakých by si zasluhoval vzhledem ke svému významu.

Pokládám za nutné na některé skutečnosti ukázat. Tak např. v podnicích potravinářského průmyslu je značná zastaralost základních fondů. Procento opotřebení strojního zařízení, budov a staveb je 58 % v průměru odvětví a v podniku Jihočeských pivovarů dosahuje dokonce 76 %. Obnova byla zatím prováděna jen v minimálním rozsahu a tak současný stav brání dalšímu rozvoji výrobních kapacit a ohrožuje jak plnění státního plánu a tím i zásobování, tak i zpracování zemědělských výrobků. Tento závěr je možno dokumentovat současnou situací v mléce i mase. Zde jsou velmi vážné problémy ve zpracování celé produkce ze zemědělských závodů. Není tajemstvím ani pro samotné ministerstvo, že četná zařízení jsou přímo v havarijním stavu a jejich vyřazení z provozu by způsobilo velmi vážné poruchy v zásobování i v dodávkách pro export.

Dosud se projevuje také značná roztříštěnost výroby, která neumožňuje komplexní vybavenost jednotlivých provozů, ať již po stránce technického a technologického zařízení, nebo po stránce sociálního vybavení. Celkový počet 5581 pracovníků pracuje v 80 provozovnách, z toho pak 66 provozoven je se stavem pod 100 zaměstnanců.

Tato roztříštěnost úzce souvisí i s dalším problémem, který spočívá v nedostatečných skladovacích prostorech pro účely výrobní i nevýrobní. Nedostatečná je i chladírenská a mrazírenská kapacita. Tento stav je velmi vážný, což nám zejména ukazuje poslední rok. V současné době je sváděn přímo boj o chladírenské a mrazírenské kapacity mezi podniky Jihočeským masným průmyslem, Jihočeskými drůbežářskými závody a Jihočeskou Frutou. Jakékoliv provizorní řešení v tomto směru hrozí vážnými ztrátami na surovinách těžce získaných ze zemědělství.

Zastaralost provozních prostředků neumožňuje také plné dodržování rozvozových plánů a tím i plynulé zásobování. Tento stav je třeba rozhodným způsobem v příštích letech změnit, již také proto, že současný vývoj zemědělské výroby ukazuje na její další vzestup a tedy i nutnost zpracování surovin, získaných ze zemědělské produkce.

Výhledové plány jednotlivých podniků byly zpracovány do r. 1970, někde i do r. 1980 a jsou v souladu se směry uvedenými ve vládním prohlášení. V současné době tyto výhledové plány upřesňujeme, aby bylo dosaženo plného souladu s perspektivními plány zemědělské výroby.

Pokud jde o obnovu základních fondů, pak rozhodně nejvážnější stav je v Jihočeských pivovarech. Tomuto problému by měla být rozhodně v budoucnu věnována větší péče.

V souladu s dalším zvyšováním kvality potravinářských výrobků je zapotřebí rovněž výraznější péči věnovat balení a adjustaci hotových výrobků, kde ve srovnání se zahraničím velmi vážně zaostáváme, a to i ve srovnání se socialistickými státy. Vždyť vidíme sami, v jaké úpravě přicházejí na náš trh potravinářské výrobky z Maďarska, Bulharska a z dalších států.

Musím ještě důrazně upozornit na nutnost řešení chladírenských a mrazírenských kapacit. Není mi známo, jak je tato otázka řešena celostátně, ale z pohledu našeho kraje jde o velmi závažný problém, který souvisí nejen s operativním řešením zásob, ale také s problémem státních rezerv. Současný stav základních fondů těchto kapacit není dobrý, a mají-li chladírenské a mrazírenské kapacity plnit svoji úlohu, není to myslitelné bez poměrně rozsáhlých rekonstrukcí. Některé věci se již provádějí, je třeba však pečlivě sladit tempo růstu kapacit potravinářského průmyslu jak s potřebou, tak i se zemědělskou výrobou.

Považovala jsem za nutné ukázat na některé tyto skutečnosti, a to zejména i z těch důvodů, že Jihočeský kraj, jeho ekonomika je do značné míry a i dále bude spjata se zemědělskou výrobou, a na ni potravinářský průmysl se svoji výrobou navazuje. Současný stav v potravinářském průmyslu již nevyhovuje nynějším výsledkům zemědělské výroby, tím spíše by byl při zachování nynější úrovně nepřipraven zpracovat výsledky zvýšené zemědělské výroby v příštích letech.

Nyní bych chtěla přejít k některým problémům spotřebního průmyslu v Jihočeském kraji. Toto odvětví zaměstnává 29 500 pracovníků a je největším odvětvím co do počtu zaměstnanců v kraji. Jeho význam je dále podtržen tím, že poskytuje v převážné míře pracovní příležitost ženám, které představují 65,3 % z celkového počtu pracovníků zaměstnaných v tomto odvětví průmyslu. Přitom v pohraničních okresech Jindřichův Hradec a Prachatice je tento průmysl rozhodující pro zaměstnanost obyvatel v průmyslové činnosti.

Chtěla bych se dotknout jen některých základních problémů spotřebního průmyslu, které mají pro jeho další vývoj rozhodující význam a které vyžadují i celostátní řešení.

Prvním problémem je zastaralost základních fondů, která velmi vážně brzdí vývoj podniků spotřebního průmyslu a má vážné důsledky v plnění ukazatelů státního plánu, především produktivity práce. Zastaralost základních fondů se nejvýrazněji projevuje v textilní výrobě, především pak v konfekci, dále pak v dřevovýrobě, ať již jde o prvovýrobu Jihočeských dřevařských závodů, nebo o nábytkářskou výrobu, která je svým rozsahem v našem kraji velmi významná. Tato zastaralost základních fondů neumožňuje zcela plnit ani požadavky na kvalitu výrobků, které se soustavně ze strany jak našich spotřebitelů, tak i zahraničních odběratelů stupňují. Obtížnost řešení tohoto problému je pak v tom, že většina těchto strojů se nevyrábí ani u nás, ani v socialistických státech, a řešení je vázáno na dovoz těchto strojů a zařízení z kapitalistických států. Na druhé straně ovšem je v řadě případů hodnota těchto strojů tak nízká, že by jejich obnova měla být operativněji řešena ze strany ústředních orgánů, protože návratnost těchto investic je velmi rychlá. Jde totiž v mnoha případech o rozmezí jednoho až dvou let.

Tento stav v nedostatečné obnově základních fondů vedl mnohé podniky k tomu, aby hledaly své vlastní cesty, jak zvýšit účinnost technického rozvoje a splnit kvalitativní ukazatele státního plánu. Bylo dosaženo velmi dobrých výsledků v této oblasti např. u Jihočeských dřevařských závodů, které si vybudovaly vlastní mechanizační středisko a není dnes jediné provozovny tohoto podniku v kraji, ve které by nebylo uplatněno zařízení, vyrobené a vyvinuté ve vlastním mechanizačním středisku. Význam tohoto střediska přerostl již rámec jednoho podniku a bylo možné zkušenosti přenést i do ostatních dřevařských závodů na Dnech nové techniky koncem minulého roku. Obsah jeho činnosti spočívá v modernizaci výrobních linek, v mechanizaci manipulace materiálů a v řešení vnitrozávodní dopravy. Tato skutečnost umožnila odstranit řadu fyzicky namáhavých prací a přináší své velmi dobré ekonomické výsledky. Např. vyvinutím a vyrobením vysokozdvižného vozíku je docilováno roční úspory 30 500 Kčs a 3,5 pracovníků. Podobně by bylo možné hovořit o vývojovém středisku n. p. Jitona, o rekonstrukcích textilních strojů v n. p. Fezko a podobných případech v řadě dalších závodů tohoto odvětví.

Přesto však je třeba říci, že výroba těchto zařízení vlastními silami je nejen náročná, ale i velmi nákladná, protože se vyrábí vždy jen jeden nebo několik kusů těchto zařízení. K tomu přistupuje ještě problém zajištění potřebného materiálu pro výrobu těchto zařízení, který je obyčejně obstarán jinou než plánovací cestou. Naskýtá se proto otázka, zda by nebylo vhodnější, aby po vyvinutí a ověření těchto zařízení a mechanismů byla zajištěna jejich malosériová výroba v podnicích k tomu účelu vybavených, a zajistit tak jak efektivnost při výrobě těchto zařízení, tak i jejich rychlé rozšíření do ostatních provozů a závodů v celém státě.

Dalším problémem je dosud značná roztříštěnost v tomto odvětví. Např. u textilního průmyslu existuje v kraji 56 závodů a provozoven, a z toho pouze 8 závodů má větší počet zaměstnanců než 500. Řešení tohoto problému je zakotveno ve výhledových plánech jednotlivých podniků a lze tedy očekávat, že dojde k jeho postupnému řešení. Přesto se však domnívám, že s ohledem na specifičnost pohraničních oblastí našeho Jihočeského kraje se nevyhneme tomu, aby nebyly rušeny drobné provozovny do té doby, než bude možné nahradit ztracené pracovní příležitosti. Velmi závažným problémem, kterému se nemohu vyhnout, je zaměstnanost žen ve spotřebním průmyslu. Ve většině závodů spotřebního průmyslu je provoz dvousměnný, který sebou přináší své problémy, jak řešit otázku zaměstnanosti matek. V našem kraji jsou ještě pracovní zdroje představované právě ženami v domácnostech, které se hlásí o zaměstnání ve spotřebním průmyslu, avšak pro nedostatek jeslí a školek není jim zaměstnání umožněno. Na druhé straně některé závody zůstávají pod plánovaným stavem pracovníků, výrobní úkoly plní velmi obtížně a v řadě případů za cenu mimořádných opatření. Např. v závodě Jitex v Písku se hlásí v současné době kolem 40 žen, kvalifikovaných šiček, které v závodě dříve pracovaly, a chtějí se vrátit, ale pro nedostatek zařízení pro děti předškolního věku v místě, nemohou do zaměstnání nastoupit. Přitom závod Jitex nemá naplněn plán pracovníků. Obdobná situace je v Týně nad Vltavou, kde je rovněž závod tohoto národního podniku. Situace je obdobná v celém okrese Prachatice, a to zejména u závodů n. p. Šumavan, i u nás v Pelhřimově.

V souvislosti s tím bych se chtěla zmínit i o problému fluktuace. Ve spotřebním průmyslu je fluktuace velmi značná a pohybuje se ve výši více jak jedné třetiny zaměstnanců, kteří se ročně vymění. Přitom rozhodující příčinou fluktuace je mateřská dovolená a rodinné důvody, které představuji okolo 70 % z celkové fluktuace. Např. v n. p. Jitex odešlo 758 dělnic, z toho 501 odešlo na mateřskou dovolenou a z rodinných důvodů. Ve většině případů je nástup po mateřské dovolené opět do zaměstnání oddalován z důvodů, o kterých jsme se již zmínila. Tento problém neřeší ani nový zákon o mateřské dovolené a domnívám se, že v budoucnu se budeme muset k této otázce znovu vracet.

Pokud jde o příčinu fluktuace z rodinných důvodů, je stejně závažná, protože ve většině případů jde o odchod ze zaměstnání za manželem. Protože zaměstnanost mužů a žen není v jednotlivých oblastech vyrovnaná, znamená to v těchto případech trvalé vysidlování z některých oblastí. V našem kraji to platí především o okrese Jindřichův Hradec a Prachatice, kde dochází každoročně k trvalému úbytku obyvatelstva. Tento problém je možno řešit jen postupným vyrovnáváním zaměstnanosti mužů a žen v těchto oblastech.

Na závěr bych se chtěla jen velmi stručně zmínit o problému exportních souběhů z výroby ve spotřebním průmyslu. Tento problém nemá již svou specifičnost jen v textilní výrobě, ale týká se převážně většiny podniků spotřebního průmyslu, ani Knoflíkářský průmysl, kde pracuji, nevyjímaje. Je obecně známo, že při výrobě zahraničních zakázek, zvláště malých, jako je tomu pro kapitalistické státy, dochází nutně k výrobnímu souběhu. Mnohdy jde o výrobky, jejichž uplatnění a prodej na domácím trhu je velmi obtížné, a dochází proto k hromadění těchto výrobních zásob. Tato otázka není dosud uspokojivě řešena, výrobky váží značné finanční prostředky, které by mohly být v oběhu účelněji využity. Domnívám se proto, že i této otázce by měla být věnována náležitá pozornost již v souvislosti s dále se rozvíjejícím exportem do zahraničí.

Nechci, aby mé vystoupení bylo pokládáno za snůšku některých negativních tendencí dvou významných průmyslových odvětví v Jihočeském kraji a v žádném případě nechci zastřít dobré výsledky, naopak musím skutečnosti, týkající se výstavby a zejména rekonstrukcí závodů i některé úspěšné prvé kroky, týkající se rekonstrukcí závodů v Jihočeském kraji, kladně hodnotit. Tyto úspěšné kroky se však převážně týkají strojírenství a chemie. Pokládala jsem za správné upozornit na některé skutečnosti, které se týkají potravinářského a spotřebního průmyslu v kraji, který představuje značný podíl průmyslové zaměstnanosti, a to 35 % z celkového průmyslu a který je reprezentován právě vysokou zaměstnaností žen. Existují zde některé závažné problémy, jejichž oddalování a neřešení by nebylo ani prozíravé ani moudré. Chceme proto udělat všechno, aby se realizovalo to, co ve vládním prohlášení přednesl předseda vlády s. Lenárt. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji s. poslankyni Kolářové. Slovo uděluji nyní s. posl. Poledňákovi.

Posl. Poledňák: Soudružky a soudruzi poslanci, ve včerejším prohlášení zaujímají významnou část i otázky kultury a umění. Považuji za charakteristický rys činnosti naší socialistické vlády skutečnost, že se ve své odpovědné a jistě nemalé organizátorské a řídící práci, která postihuje celou oblast našeho národního hospodářství, v činnosti, která je velmi složitá a neobyčejně náročná, zamýšlí nad posláním kultury a umění v naší společnosti.

Plně souhlasím s konstatováním předsedy vlády, že se kultura a umění "celým svým obsahem a zaměřením významnou měrou podílejí na vytváření plně harmonické osobnosti socialistického člověka a jeho aktivního tvořivého vztahu k životu, k práci a ke společnému zápasu naší doby".

Naše vláda vždycky věnovala rozvoji kultury a umění značnou pozornost, vyjádřenou nikoli pouze materiálními hodnotami a finančními prostředky, ale především tím, jak chápala a viděla v nejlepších uměleckých dílech, stojících pevně na pozici socialismu svého - v nejlepším slova smyslu - pomocníka rozvíjení myšlení a cítění a konečně ve svých důsledcích i jednáních člověka - občana naší společnosti.

V tom smyslu má umění a kultura vůbec neobyčejnou sílu sílu, která učí člověka přemýšlet, která obohacuje jeho vnitřní život, učí ho chápat smysl a ducha naší doby. Samozřejmě to vše neznamená a nemůže znamenat zužování poslání umění a umělce naší doby na jakéhosi vykladače a vysvětlovače vládních usnesení. Posláním umění nemůže být řešit všechny složité otázky rozvoje našeho průmyslu, našeho zemědělství atd. V centru pozornosti umění je člověk. Člověk ve vší své složitosti a mnohotvárnosti, člověk se všemi svými vadami, chybami, přednostmi a klady, člověk, který je občanem naší doby, občanem naší společnosti.

V tom smyslu také chápeme tu část projevu předsedy vlády, v níž hovořil o tom, že vláda bude vytvářet podmínky pro progresívní socialistickou tvorbu. S tímto úsilím a rozhodnutím vlády plně souhlasíme.

Každý z nás se mohl a může přesvědčovat ve styku s voliči, s jakým ohromným zájmem sleduje náš lid vývoj našeho umění, jak ho těší všechny domácí i zahraniční úspěchy, jichž naše umění a kultura dosahuje. Hluboce si váží těch umělců, o nichž ví, a je přesvědčen, že celým svým srdcem, celou svou tvorbou stojí na jeho straně, že mu rozumí a že mu má co říci. Rád sahá po jejich knihách prózy i veršů, rád si poslechne jejich hudbu a písně, rád zhlédne jejich filmy a pořady, jejich rozhlasové hry a rád se podívá na jejich obrazy. Považuje je prostě za své. Cožpak je většího uznání pro umělce, než být přijímán a chápán svým lidem, k němuž se svým uměleckým dílem obrací? Kalkulovat s budoucností, hrát si na neuznaného umělce, je přinejmenším nedůstojné tvůrce, který si činí nárok na toto pojmenování. Ti, kteří jsou svou filosofií na hony vzdáleni naší společnosti, ti, kteří se uzavřeli do jakéhosi vykonstruovaného světa a cítí se dobře ve svém "odcizení", které by chtěli vnutit celé společnosti, mají s progresívním uměním pramálo společného. Ztrácejí smysl pro odpovědnost umělce naší doby, jdou jí slepí, hluší a nevšímaví.

Takových je však naštěstí v našem umění málo. Hlavní jeho proud je zdravý. Je to skutečné socialistické umění. Naprostá většina našich tvůrců dává své síly a talent do služeb naší společnosti, do služeb socialismu. O tom svědčí konečně mimo jiné i prohlášení kulturních pracovníků, přijaté před volbami na jejich celostátním aktivu, v němž se jednoznačně hovoří o tom, že nejlepší síly kultury jdou s komunistickou stranou. Tak to vždy v minulosti bylo, tak tomu je i dnes. To jsou nejlepší tradice našeho progresívního umění. Toto umění má na mysli i prohlášení vlády. Tomuto umění je nutno poskytovat plnou podporu. Zaslouží si jí. Domnívám se, že nejde ani tak o materiální podporu, i když i tímto směrem je co řešit. Jde také o morální podporu, o vytvoření ovzduší důvěry těm, kteří socialistické umění rozvíjejí. I to má na mysli vládní prohlášení a velice teplý tón i vztah k těmto otázkám v projevu předsedy vlády. Konečně ústřední výbor strany to nejednou na svých zasedáních při různých příležitostech prohlásil. A to je také největší kapitál umělce naší doby: vědomí, že jeho tvorba, vyrůstající z myšlenek socialismu, z ducha naší doby, je chápána, přijímána a přispívá k rozvoji socialistické kultury.