Přesto, že proti minulému období se snížil počet trestných činů i výše škod způsobených rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví, nepodařilo se dosud podstatnou měrou omezit tuto trestnou činnost. Přitom je třeba zdůraznit, že škody zjištěné v rozhodovací činnosti soudů zdaleka nevystihují skutečnou újmu, která je naší společnosti rozkrádáním způsobována.

Nelze proto než konstatovat, že na úseku ochrany majetku v socialistickém vlastnictví nedošlo k podstatnému zlepšení, neboť rozkrádáním jsou mimo údajů uvedených shora stále nejvíce postiženy sektory socialistického obchodu, potravinářského průmyslu, zemědělství a stavebnictví.

Poměrně značné škody na majetku v socialistickém vlastnictví jsou také způsobovány poškozováním tohoto majetku z nedbalosti, ať již jde o manka v socialistickém obchodě nebo o dopravní nehody, či jiná jednání, svědčící o neodpovědném postoji občanů k tomuto vlastnictví.

Příčiny rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví spočívají především v tom, že je prováděna nedostatečná kontrola příslušnými orgány nad řádnou evidencí i nad zabezpečováním a hospodařením se svěřenými finančními a hmotnými prostředky. Další příčinou je i porušování kázně a disciplíny samotnými pracujícími a nedostatky v řídící a kontrolní činnosti příslušných hospodářských organizací.

Tento stav ukazuje, že se dosud nepodařilo v dostatečné míře aktivizovat veřejnost, vedoucí hospodářské pracovníky ani společenské organizace do boje za posílení ochrany socialistického vlastnictví a za nekompromisní postoj ke každému sebemenšímu škůdci. Nelze ani jednoznačně říci, že by soudy svým rozhodováním k vytvoření takového postoje veřejnosti k rozkradačům a poškozovatelům majetku v socialistickém vlastnictví podstatně přispěly, i když převážná většina rozhodnutí je správná. Těmto rozhodnutím však chybí účinná propagace a popularizace. Setkáváme se však i s rozhodnutími, která svědčí o podcenění stupně nebezpečnosti činu, takže uložený trest nevystihuje jeho společenskou závažnost.

Ke škodám na naší ekonomice dochází rovněž pácháním trestných činů proti hospodářské kázni. Řada dokumentů ÚV KSČ, ve kterých byly rozpracovány závěry XII. sjezdu KSČ na úseku naší ekonomiky, ukazuje na to, že vážnou brzdou v rozvoji výrobních sil a v narůstání národního důchodu zůstává i nadále porušování technologické disciplíny, zmetkovitost ve výrobě, plýtvání státními prostředky a hrubé narušování státní disciplíny a pracovní kázně.

Přesto, že v důsledku těchto závažných nedostatků jsou národnímu hospodářství ročně způsobovány stamiliónové ztráty, neodpovídá stupeň vyhledávání, soudní postih ani analýza příčin těchto trestných činů současnému stavu. O tom svědčí mimo jiné skutečnost, že k postihu pachatelů trestných činů proti hospodářské kázni dochází jen v nepatrném měřítku, takže počet odsouzených osob pro tyto trestné činy nedosahuje ani 1 % ze všech odsouzených.

Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je rovněž nedostatečná evidence a kontrola ze strany příslušných orgánů. Dále pak skutečnost, že některé závody a podniky tyto případy řeší samy, ačkoli to přesahuje rámec jejich pravomoci. V neposlední řadě i nechuť vedoucích pracovníků tuto trestnou činnost hlásit příslušným státním orgánům.

Pro důležitější odhalování a postih této trestné činnosti není rovněž bez významu, že trestné činy tohoto druhu byly zakotveny až v novém trestním zákonu, takže orgány činné v trestním řízení nemají dosud s výkladem těchto zákonných ustanovení dostatek zkušeností. Přitom jde o trestnou činnost z hlediska ochrany naší ekonomiky závažnou, vyžadující soustředěné úsilí všech orgánů činných v trestním řízení.

Vážné škody na majetku, životech a zdraví občanů jsou způsobovány dopravními nehodami jak na silnicích, tak na železnici. Počet dopravních nehod na silnicích se v r. 1963 znovu podstatně zvýšil. Zatím co v r. 1962 bylo způsobeno přes 45 000 dopravních nehod, stoupl jejich počet v r. 1963 již na 56 000. Současně úměrně stoupá i výše škod na majetku a počet obětí dopravních nehod. Společnou příčinou železničních i silničních dopravních nehod je porušování kázně a disciplíny, porušování dopravních předpisů a v silniční dopravě ještě bezohlednost k ostatním účastníkům dopravy, podceňování příkazů a zákazů, vyjádřených dopravními značkami, a požívání alkoholu.

Vážnou skutečností je, že téměř jedna desetina pachatelů se dopravních nehod dopustila pod vlivem alkoholu. Přitom se dosud nepodařilo rozvinout dostatečně účinnou prevenci proti požívání alkoholu řidiči motorových vozidel, ani důrazný postih osob, které řidičům alkohol podávají.

V průmyslových střediscích a velkých městech je vážným problémem výskyt trestného činu příživnictví a výtržnictví. Oba druhy trestných činů svědčí o negativním postoji pachatele k zájmům a zásadám socialistické společnosti. Těchto trestných činů se mnohdy dopouštějí - zejména trestného činu výtržnictví - osoby protispolečensky zaměřené. Ani zde se však dosud dostatečně nerozvinula preventivní činnost státních orgánů i společenských organizací. To dokazuje i skutečnost, že kupř. více jak jedna desetina pachatelů trestného činu výtržnictví pocházela z řad mladistvých osob a že dokonce v I. pololetí 1964 počet mladistvých pachatelů trestného činu výtržnictví stoupl. Je proto nutno důsledněji přistupovat k odhalování a postihu tohoto trestného činu a především zabraňovat tomu, aby mravně narušení jedinci nestrhávali do trestné činnosti mladé lidi.

Na úseku trestných činů proti životu a zdraví se projevuje vzestupná tendence úmyslného ublížení na zdraví. Podle našich poznatků je příčinou tohoto jevu zejména alkohol, koncentrace již dříve trestaných osob a protispolečenských živlů v průmyslových střediscích a nepřímo i skutečnost, že veřejnost nevěnuje včas pozornost drobným pokleskům proti socialistickému soužití, neřeší je na svých občanských aktivech, takže tato jednání mnohdy pak přerůstají v trestnou činnost. Nutno však konstatovat, že i soudy mnohdy podceňují společenskou nebezpečnost tohoto trestného činu a že jen 15 procentům pachatelů byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

Pokud jde o trestné činy proti státu, došlo v průběhu posledních let k jejich poklesu. Již v poměrně nepatrném rozsahu se vyskytují nejzávažnější trestné činy proti státu, páchané vnitřními nepřáteli a jimi svedenými osobami. Tento jev je zcela zákonitý a odpovídá upevnění morálně politické jednoty našeho lidu a jeho semknutosti v boji proti všem narušovatelům našeho společenského a státního zřízení. Zvýšenou pozornost je však nutno věnovat činnosti nepřátelských elementů z imperialistické ciziny v souvislosti se současným rozšířením mezinárodních styků.

K poklesu došlo u tzv. trestných činů verbálních, jimiž se pachatel snaží podlamovat důvěru k opatření strany a vlády, snižovat autoritu a vážnost ústavních činitelů apod. Právě s ohledem na cíle sledované pachatelem nelze společenskou nebezpečnost těchto trestných činů podceňovat. Je možno konstatovat, že soudy přistupují k řešení těchto případů v převážné většině správně a ukládají důrazné a stupní nebezpečnosti činu odpovídající tresty. Závažnou skutečností však je, že v některých případech zůstává nejbližší okolí vůči hanobícím a urážlivým projevům pasívní a jejich škodlivost podceňuje.

V úvodní části své zprávy jsem, soudružky a soudruzi poslanci, hovořil o jednom ze základních úkolů soudů, napomáhat a účinně přispívat k potlačení kriminality. Chci v této souvislosti ukázat na jeden vážný politický problém, jehož odstranění nebo podstatné omezení by bylo velmi významným přínosem v boji za odstranění nebo výrazné snížení kriminality. Je to problém tzv. recidivy. Skutečnost, že stále čtyři desetiny všech stíhaných osob byly již předtím pro trestný čin souzeny, svědčí o tom, že soudní postih ani výkon trestu nezapůsobily dosti intenzívně na pachatele, zejména pokud se v poměrně krátké době opětovně dopustil trestného činu. Ukazuje se rovněž, že nebylo využito všech společenských prostředků k zajištění jeho nápravy. Vážným problémem je otázka zvláště nebezpečných recidivistů, kteří buď páchají opětovně úmyslné trestné činy, pro které byli již vícekráte odsouzeni, nebo spáchají zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač byli již pro takový nebo jiný zvlášť závažný trestný čin potrestáni. Tito pachatelé, kteří napadají především majetek občanů, majetek v socialistickém vlastnictví, nebo se dopouštějí výtržnictví, jsou po zásluze postihováni především nepodmíněnými tresty. Stále se však ještě vyskytují případy, že i těmto pachatelům jsou ukládány podmíněné tresty, které nemohou mít výchovný vliv na odsouzeného ani na naši veřejnost.

Opětovná trestná činnost již odsouzených pachatelů svědčí o tom, že nebylo dosud dosaženo podstatných výsledků při převýchově osob již dříve trestaných, s čímž souvisí i to, že osoby propuštěné z trestu nejsou vždy urychleně zařazovány do pracovního procesu, je jim tak umožňována fluktuace, a v prostředí, které je nezná, je jim i umožňováno páchání další trestné činnosti. Zvlášť závažnou skutečností je vzrůstající recidiva mladistvých pachatelů, kteří již vyrůstali v podmínkách naší společnosti. V převážné míře jde o mladé lidi, jimž nebyla v rodinné výchově, a mnohdy ani ze strany ostatní společnosti, věnována náležitá péče, takže se mnohdy nechávají strhnout chováním jedinců morálně narušených. Zde budou muset vyvinout větší aktivitu organizace ČSM, které by měly nabízením záruk a jinými vhodnými opatřeními zbavovat mladistvé těch návyků, které jsou příčinou jejich trestné činnosti. Zatím se tak děje jen ve výjimečných případech.

K účinnějšímu boji proti kriminalitě musí napomáhat i součinnost orgánů činných v trestním řízení s organizacemi ROH. Je nutno konstatovat, že v řadě případů bylo dosaženo pozitivních výsledků při převýchově odsouzených osob. Přesto jsou však stále ještě v nedostatečné míře využívány nové formy účasti společenských organizací v soudním řízení, jak o tom svědčí následující údaje: v r. 1963 vystupovalo před soudem jen 82 společenských žalobců, přes 1180 společenských obhájců a jen ve 2000 případech byla přijata záruka za nápravu odsouzeného.

Bude proto nutno, aby soudy bojovaly proti nesprávným názorům, že odhalování příčin a boj proti trestné činnosti i úsilí o převýchovu pachatelů je výlučnou záležitostí státních orgánů. To však mimo jiné vyžaduje, aby o možnostech výchovného spolupůsobení v konkrétních případech i o politickém účelu v jejich poslání v boji proti negativním jevům byly včas informovány společenské organizace.

Nemalou roli v převýchově odsouzených recidivistů hraje i správné používání instituce podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Na tomto úseku soudní činnosti byly v posledním období zjištěny závady, které presidium Nejvyššího soudu řešilo a uložilo soudům, aby zejména u zvlášť nebezpečných recidivistů a pachatelů závažných trestných činů nedocházelo k jejich předčasnému propuštění z výkonu trestu, pokud není bezpečně zjištěna a zároveň zajištěna jejich trvalá náprava.

Účinnost soudního rozhodnutí a jeho vliv na pachatele a jeho okolí je podmíněn nejen správným a přesným zjištěním jeho viny, ale i uložením spravedlivého trestu, který odpovídá pachatelovu zavinění a významu dotčeného společenského zájmu. Poznatky Nejvyššího soudu, podložené daty soudní statistiky, svědčí však o tom, že při ukládání trestů nepostupují soudy jednotně a že na některých úsecích trestné činnosti nevystihují uložené tresty plně závažnost trestného činu. Projevuje se také určitá nejednotnost v ukládání trestů mezi jednotlivými kraji. Všeobecně je poměrně nízké procento nepodmíněných trestů ukládáno za trestný čin úmyslného ublížení na zdraví. U dopravních nehod dochází jen v necelých 6ti % k odsouzení k nepodmíněným trestům odnětí svobody, obvykle jen v případech nehod se závažnými následky na životech a zdraví. Stále trvá nedostatek, že tohoto trestu není v potřebné míře používáno u pachatelů dopravních nehod spáchaných pod vlivem alkoholu, ač jde o velmi vážná porušení dopravních předpisů a bezpečnosti silničního provozu.

Vyhodnocení některých úseků kriminality za rok 1963 ukazuje, že ani na úseku činnosti vojenských soudů se přes některé úspěchy nepodařilo podstatnějším způsobem snížit nejrozšířenější formy trestné činnosti v ozbrojených sborech, pokud jde o delikty proti povinnosti konat vojenskou službu.

Proto vojenské kolegium Nejvyššího soudu spolu s vyššími vojenskými soudy zaměřilo svoji činnost na zkoumání příčin této trestné činnosti, i na to, zda trestní postih pachatelů odpovídá vysokému stupni společenské nebezpečnosti.

Vojenskými soudy je i nadále postihován vysoký počet násilných trestných činů, zejména napadení civilních osob. Tyto trestné činy mají mimo jiné nepříznivý vliv na vzájemné vztahy pracujících a příslušníků armády.

Z úseku občanskoprávního soudnictví chci se zmínit o některých hlavních směrech soudní činnosti a současně ukázat, jak soudy k řešení této problematiky přistupují a ji řeší.

Z hlediska socialistické ekonomiky jsou na občanskoprávním úseku činnosti soudů důležitými spory o náhradu škody, způsobené zaměstnancem porušením povinností z pracovního poměru, dále spory, týkající se vzniku, trvání a zrušení pracovního poměru apod. Tyto spory jsou zpravidla vyřizovány v rozhodčím řízení, takže k soudu se dostávají jen případy, kdy rozhodčí řízení bylo bezúspěšné. Nepříznivá situace a potíže na tomto úseku vyplývají z tohože právní předpisy jsou roztříštěné a nepřehledné. Soudy při rozhodování těchto sporných otázek postupují podle směrnice pléna Nejvyššího soudu o otázkách vzniku, zániku pracovního poměru a otázkách přeřazení v práci, která je současně významnou pomocí pro praxi podnikových orgánů a organizací.

Významný úkol plní soudy i při rozhodování o nárocích na náhradu při úrazech a nemocech z povolání, a to i přesto, že v poměru k celkovému počtu úrazů pouze ve velmi malém počtu případů je o náhradě škody rozhodováno v soudním řízení. Význam rozhodování soudu na tomto velmi závažném úseku tkví v tom, že podniky při odškodňování pracovních úrazů vycházejí ve většině případů z toho, jak soudy přistupovaly k rozhodování o těchto nárocích a jak řešily určité základní otázky, jež se vyskytují v souvislosti s výkladem příslušných zákonných předpisů. Vedeme soudy k tomu, aby soudcovským rozhodováním a ostatní soudní činností bylo působeno na podniky k důslednějšímu dodržování předpisů o bezpečnosti v práci, aby se pracující, kteří utrpěli úraz, mohli vrátit do pracovního procesu a aby životní úroveň pracovníků a jejich rodinných příslušníků nedoznala v důsledku úrazu podstatných změn.

V uvedených sporech, kde stojí na jedné straně socialistická organizace a na druhé straně občan, a dochází ke střetnutí zájmů, je úkolem soudů, aby vzniklé konflikty správně řešily a předcházely jim v součinnosti s ostatními státními a společenskými orgány a organizacemi. V soudní praxi se dosud projevuje jako pozůstatek minulosti někdy nesprávná preference socialistických organizaci na úkor pracujícího občana, což bývá zpravidla důsledkem toho, že nejsou zjišťovány příčiny narušení občansko - právního vztahu též na straně socialistické organizace. Rozhodnutí, opírající se o takové nedostatečné objasnění věci, není přesvědčivé ani účinné a nevytváří předpoklady k odstranění nedostatků do budoucna.

Kladně lze hodnotit činnost soudů při řešení věcí majetkoprávní povahy mezi občany, jako jsou různé spory z kupních smluv, z půjček a spory o vlastnictví k pozemkům a věcem. Mnohdy jsou jejich příčiny malicherné a soudy usilují vždy o jejich smírné vyřešení a současné odstranění příčin a narovnání vztahů mezi účastníky. Počet těchto případů má klesající tendenci a lze důvodně předpokládat, že jejich řešení bude nyní ještě účinnější, neboť podle nových občanskoprávních kodexů je možno na řešení těchto sporů a jejich předcházení zainteresovat mnohem více než dosud společenské orgány a organizace. Půjde také o to, aby regulace těchto vztahů se stále více uskutečňovala prostředky společenského působení a aby právní záruky jejich dodržování se stále více doplňovaly důsledným uplatňováním zásady socialistické morálky a socialistického soužití mezi občany.

Významnou agendou občanskoprávního soudnictví je rozhodování o rozvodech manželství a o výchově a výživě nezletilých dětí. Otázky souvisící s upevňováním manželství, se zabezpečením řádné výchovy a výživy dětí, byly široce diskutovány ve veřejnosti a tisku u příležitosti úpravy nového zákona o rodině. Mám za to, že tyto otázky jsou obecně známy, a proto chci ukázat jen na základní problémy, které se při řešení soudních věcí objevují a s nimiž se musíme vypořádat. Musím v prvé řadě zdůraznit, že počet rozvodů neustále stoupá, přičemž převážná většina rozvodů je u manželství s nezletilými dětmi.

Závažnost této skutečnosti je zřejmá z toho, že z celkového počtu více než 17 tis. rozvodů manželství povolených v r. 1963 týkalo se asi 11 000 rozvodů manželství s nezletilými dětmi. Důsledky manželského rozvratu a rozchodu rodičů bylo dotčeno 17 609 nezletilých dětí. Je přitom známou skutečností, že právě z těchto manželství pocházejí mnozí nezletilí, kteří se dostávají do rozporu s normami života naší společnosti a žel, někdy i trestním zákonem.

Z uvedených důvodů vystupuje do popředí úkol soudů a ostatních státních orgánů napomáhat ve spolupráci se společenskými organizacemi a všemi občany k upevňování manželství a rodiny zejména tím, že budou předcházet příčinám, které by mohly vést k narušování pevnosti a trvalosti vztahů manželství a rodiny. Tento úkol zdůraznilo i usnesení ústředního výboru naší strany z 8. prosince 1960 a zejména XII. sjezd naší strany, a je také zakotven v novém zákoně o rodině.