Celkově při projednávání a rozhodování rozvodových případů projevuje se jako nedostatek činnosti soudů, že dostatečně nepronikají do podstaty příčin, které vedly k narušování manželství a že někdy spíše následek považují za příčinu. Takové povrchní projednání rozvodového případu nepůsobí dostatečně výchovně na účastníky řízení a nezajišťuje, aby účastníci, kteří po rozvodu případně uzavřou nové manželství, nedopustili se znovu stejných nedostatků a chyb.

Je proto nezbytné, aby soudy v každé rozvodové věci všestranně zjišťovaly základní příčiny rozvratu manželství, neboť jinak každý podstatný nedostatek v tomto směru v sobě skrývá nebezpečí, že soud povolí rozvod i v případě, kde ve skutečnosti jde o příčiny mnohdy nepodstatné a snadno odstranitelné. O to vážnějším nedostatkem činnosti soudů pak je, jestliže při takto povrchním posouzení případu povolí dokonce rozvod manželství s dětmi.

Na úseku rozvodových věcí bude nutno ve větší míře uskutečnit součinnost se společenskými organizacemi, která při správných formách spolupůsobení by mohla podstatnou měrou přispět k odstranění příčin narušenosti manželství, k důkladnější analýze každého případu a tím i ke kvalitnějšímu a objektivní pravdě odpovídajícímu řešení.

Pokud jde o rozhodování o výchově a výživě nezletilých dětí z rozvedených manželství, soudy v podstatě již správně uplatňují zásadu, že úprava právních vztahů mezi dětmi a rodič, kteří se rozešli, se má řídit výlučně zájmy dětí. Ke správnému zjištění zájmu dětí významně přispěla dobře rozvinutá spolupráce soudů s orgány národních výborů, výbory žen, se sdruženími rodičů a přátel školy, se školami a výchovnými zařízeními, případně i organizacemi na pracovišti rodičů. Jde o důležitý úsek činnosti soudů, kde zvýšená pozornost a péče soudů i veřejnosti na řádné výchově a výživě dětí plně odpovídá jednomu z předních zájmů naší socialistické společnosti.

Stálým problémem soudní praxe je naproti tomu úprava styků dětí s tím z rodičů, jemuž po rozvodu nebyly děti svěřeny do výchovy. Ne vždy jsou však rozhodnutí soudů rodiči respektována. Zvlášť nepříznivě na charakter dítěte působí, jestliže jeden z rodičů se snaží získat jeho náklonnost a k tomuto cíli nepříznivě ovlivňuje vztah dítěte k druhému z rodičů. Je v zájmu dítěte a společnosti, aby soudy neprodleně reagovaly na tyto závady a použily všech zákonných prostředků, včetně působení společenských organizací, k odstranění tohoto nežádoucího jevu.

Jedním z nejpočetnějších druhů agendy v oblasti rodinných vztahů je rozhodování soudů o výživě nezletilých. Rozhodovací činnost soudů, pokud jde o určování výše příspěvků na výživu, je správná. Vážné nedostatky jsou však stále ještě zjišťovány, pokud jde o rychlost řízení, včasnost realizace soudních rozhodnutí, zejména v případech, kdy se povinný rodič placení výživného vyhýbá měněním zaměstnání nebo bydliště. V těchto případech soudy využívaly všech zákonných možností a obracely se i na společenské organizace, pokud šlo o neplacení výživného nebo nepravidelné placení jejich členem.

Ukázal jsem, soudružky a soudruzi poslanci, na hlavní úseky činnosti soudů a snažil jsem se naznačit alespoň v hlavních rysech problematiku této činností. Nemohl jsem pochopitelně podat vyčerpávající obraz celkové práce soudů, která je mnohotvárná.

Mimo své rozhodovací a ostatní činnosti jsou soudci v úzkém kontaktu s rozhodčími orgány na závodech, pracují jako aktivisté orgánů společenských organizací, zejména jako členové nebo aktivisté pracovně-právních komisí odborových orgánů a tak usilují o přenášení svých zkušeností do širší veřejnosti. I tuto jejich činnost, přispívající k upevnění socialistické zákonnosti, je nutno kladně hodnotit jako příspěvek k celkovému boji za prosazení socialistických pracovních vztahů.

Soudružky a soudruzi poslanci. v závěrečné části své zprávy chtěl bych Vás seznámit s prací Nejvyššího soudu za poslední období a ve stručnosti naznačit hlavní směry činnosti Nejvyššího soudu jako nejvyššího soudu, z nichž bude Nejvyšší soud vycházet v nastávajícím funkčním období.

Naše nová socialistická ústava i zákon o organizaci a volbách soudců z letošního roku výrazně upevnily postavení Nejvyššího orgánu soudního dozoru, jehož úkolem je zajišťovat, aby soudy neúchylně dodržovaly všechna zákonná ustanovení procesního i hmotného práva. Úspěšné plnění této funkce především vyžaduje, aby Nejvyšší soud i nadále zkvalitňoval svou řídící činnost, uskutečňovanou prostředky soudního dozoru na činnost všech ostatních soudů a aby pozvedl na podstatně vyšší úroveň sledování a zobecňování soudní praxe za účelem jejího správného a včasného usměrňování. V této souvislosti bylo nutno zvýšit úlohu pléna a presidia Nejvyššího soudu při vydávání směrnic k jednotnému výkladu a používání příslušných zákonných ustanovení a zároveň prohloubit jejich odpovědnost za rozhodovací činnost všech soudů a metody práce jejich řídících orgánů. K tomu účelu byl vydán nový jednací řád Nejvyššího soudu, který podrobněji upravuje vnitřní organizaci práce Nejvyššího soudu a směrnice presidia k výkonu soudního dozoru všech řídících soudních orgánů. Dále byla zrušena redakční rada Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR a její funkce přešla na presidium Nejvyššího soudu, které tak přebírá plnou politickou odpovědnost za obsahovou náplň a ideově-odborné zaměření tohoto významného prostředku soudního dozoru.

Jedním z nejdůležitějších úkolů Nejvyššího soudu v r. 1963 - 64 byla revize politických procesů z období kultu osobnosti, která byla uskutečněna na základě usnesení ústředního výboru KSČ z dubna m. r. a v níž bylo Nejvyššímu soudu a generálnímu prokurátorovi uloženo přezkoumat zákonnost postupu orgánů činných v trestním řízení z této doby.

Výsledky a průběh revize politických procesů dokazují, že v období kultu osobnosti byly státním i Nejvyšším soudem hrubě porušovány stěžejní principy socialistické zákonnosti. Základní zásady soudního řízení nebyly respektovány, soudy nerozhodovaly na základě přesně zjištěného skutkového stavu a nebyla uplatňována zásada presumpce neviny. Obhajoba obviněných nebyla důsledně prověřována, v některých případech byla dokonce přímo potlačována.

Vůči všem soudcům, kteří se bezprostředně podíleli na hrubých nezákonnostech z období kultu osobnosti, byly vyvozeny kádrové závěry a od Nejvyššího soudu byli odvoláni.

V uplynulém období věnoval Nejvyšší soud zvýšenou pozornost nejožehavějším otázkám, souvisícím se zvýšením společenské účinnosti soudního rozhodování a s bojem proti negativním jevům. Byla vydána směrnice pléna Nejvyššího soudu k činnosti místních lidových soudů, která je výraznou pomocí této významné složce naší socialistické justice. Dále přistoupil Nejvyšší soud k vydání směrnice pléna k uplatňování ustanovení trestního zákona a trestního řádu o součinnosti soudů se společenskými organizacemi, která řeší některé otázky spolupráce a účasti společenských organizací v soudním řízení.

Po novelizaci ustanovení trestního zákona o příživnictví přistoupil Nejvyšší soud neprodleně k vydání směrnice pléna k výkladu tohoto nového ustanovení, aby tak od počátku bylo zajištěno přísné dodržování zákonnosti při aplikaci novelizovaného ustanovení. Směrnice dává správný směr k účinnému postihu absentérů a příživníků a současně vede soudy k tomu, aby nebyly stíhány osoby, jejichž jednání nesplňuje zákonné znaky tohoto trestného činu nebo osoby, k jejichž nápravě postačí projednání jejich poklesku společenskou organizací, národním výborem nebo místním lidovým soudem. Tím, že presidium Nejvyššího soudu jako významný orgán soudního dozoru převzalo vlastní řízení Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, jsou vytvořeny předpoklady k tomu, aby Sbírka rozhodnutí plnila svůj účel na úseku sjednocování a usměrňování soudní praxe v plném souladu s potřebami soudů a s politickými cíli soudní činnosti.

V letošním roce byl vydán zobecňující materiál k předběžnému projednání obžalob, který sleduje základní politický úkol, aby před soud nepřicházely osoby, jejichž činnost není dostatečně objasněna, případně osoby, jejichž poklesky vzhledem k menšímu stupni nebezpečnosti mohou vyřídit jiné orgány.

Všechna tato opatření podstatnou měrou přispěla ke zlepšení a usměrnění soudního rozhodování.

Současné úsilí Nejvyššího soudu je zaměřeno na nejaktuálnější problémy soudní činnosti. Nejvyšší soud v těchto dnech přistoupil k provádění průzkumu soudní praxe při postihu hospodářských trestných činů a průzkumu činnosti soudů při ukládání trestů pachatelům závažných trestných činů a příživníkům.

Na občanskoprávním úseku působil Nejvyšší soud v uplynulém období k sjednocení a usměrnění soudní praxe řadou rozhodnutí, stanovisek a směrnic ve věcech pracovně-právních, občansko-právních a rodinných. Chtěl bych poukázat na závěry občansko-právního kolegia Nejvyššího soudu k některým otázkám náhrady škody, způsobené nadměrnou prašností a únikem škodlivých látek při provozu průmyslových závodů a jejich výrobních zařízení. Bylo vydáno stanovisko občansko-právního kolegia Nejvyššího soudu k některým otázkám, týkajícím se slevy za ústřední (dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody a slevy z nájemného. Po vydání směrnice pléna Nejvyššího soudu o vzniku, zániku a přeřazení v pracovním poměru, směrnice k výkladu zákona č. 71/1958 Sb. o závazcích k náhradě škody, způsobené zaměstnancem porušením povinností z pracovního poměru zhodnotilo presidium Nejvyššího soudu činnost soudů za účelem zvýšení účinnosti pomoci soudů rozhodčím orgánům. Dále došlo k řadě jiných rozhodnutí a stanovisek na uvedených úsecích, zvláště pak k výkladu nejasných a sporných otázek k zákonu č. 150 z r. 1961 o náhradách při úrazech a nemocech z povolání.

Ke všem těmto i ostatním zásadním stanoviskům, rozhodnutím a směrnicím Nejvyššího soudu přistupovali jsme po projednání s příslušnými resorty a vědeckými pracovišti a ve věcech pracovně-právních v nejužší a velmi plodné soudružské spolupráci s Ústřední radou odborů. To nám umožnilo, že v nejdůležitějších oblastech pracovních a majetkových vztahů naší socialistické ekonomiky jsme mohli zaujmout tato stanoviska s uvážlivým zřetelem na ekonomicko-politický smysl a cíle příslušné zákonné úpravy. Po vydání směrnice pléna Nejvyššího soudu o rozhodování ve věcech rodinných byl proveden v součinnosti s krajskými soudy průzkum rozhodování soudů v této agendě a v zájmu dalšího zkvalitnění soudního rozhodování byl vypracován zobecňující materiál.

Po účinnosti nových občanskoprávních kodexů zpracovává Nejvyšší soud všechny nejasné a sporné otázky praxe, které vznikají při výkladu a používání těchto nových právních předpisů. Přitom živým osobním stykem se soudci nižších soudů usilujeme v širokých soudcovských kolektivech o rychlé a účinné usměrnění soudní praxe. V důsledku toho jsme mohli již od měsíce května přistoupit k řešení řady nejasných a sporných otázek soudní praxe na odborných a pracovních poradách v krajích. V této osvědčené metodě budeme v tomto i příštím roce dále pokračovat.

Neméně závažný a politicky citlivý úkol připadl Nejvyššímu soudu v souvislosti s rozhodovací činností soudů ve věcech sociálního zabezpečení. Již v prvých dnech účinnosti nových zákonů o sociálním zabezpečení vydal Nejvyšší soud stanovisko občanskoprávního kolegia k zajištění jednotného výkladu zákonných ustanovení, která upravují rozsah přezkumné činnosti soudů, jakož i dalších ustanovení o řízení při rozhodování o těchto nárocích, pokud jsou odchylná ve srovnání s obecnými ustanoveními občanského soudního řádu. V další naší činnosti pak půjde o to, aby byla včas vyhodnocována vlastní rozhodovací činnost soudů a nedocházelo k porušování zákonů na tomto citlivém úseku. Základním smyslem prohloubení přezkumné zákonné působnosti soudních orgánů vůči orgánům státní správy ve věcech sociálního zabezpečení je posílení principů socialistické zákonnosti a ochrany zákonem chráněných práv našich občanů i zájmů našeho socialistického státu.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci,

jednou z velmi vážných překážek dalšího prohlubování dozorové funkce Nejvyššího soudu je značný počet podnětů, v nichž se občané domáhají přezkoumání pravomocných soudních rozhodnutí. Proti r. 1957, kdy Nejvyššímu soudu došlo kolem 3000 podnětů, zvýšil se jejich počet v roce 1963 téměř na 8000. Přitom dochází ještě několik tisíc konkrétních věcí i v ostatních soudních agendách. Tento stav vede k značnému pracovnímu zatížení soudců Nejvyššího soudu, přičemž jen kolem 10 % podnětů je odůvodněných. Přitom je třeba poukázat na skutečnost, že řada stěžovatelů se obrací na Nejvyšší soud, aniž předtím využila možnost podání řádného opravného prostředku u krajského nebo vyššího vojenského soudu. Značné množství stěžovatelů se rekrutuje z řad vyložených kverulantů, kteří se neustále domáhají změny soudních rozhodnutí, aniž pro to mají dostatek právních nebo věcných důvodů.

V důsledku této nepříznivé situace soudci Nejvyššího soudu usilovali především o vyřízení těchto stížností a podnětů v konkrétních věcech, aniž by se mohli důkladněji věnovat vlastnímu hodnocení rozhodovací činnosti soudů na jednotlivých úsecích soudní praxe a navázat širší osobní kontakt s podřízenými soudy, zejména se soudy krajskými a jejich presidii. Nejvyšší soud proto v současné době navrhl ministru spravedlnosti opatření k podstatnému omezení podávání neodůvodněných podnětů.

Předpokladem pro dobrou a účinnou práci Nejvyššího soudu na úseku soudního dozoru je ovšem i dobrá organizace práce uvnitř Nejvyššího soudu. Důsledné zkoumání zákonnosti Nejvyšším soudem, jako nejvyšším orgánem soudního dozoru, vyžaduje vysokou ideologickou úroveň jeho pracovníků, hlubokou znalost problematiky jednotlivých úseků soudní činnosti i právního řádu všemi soudci Nejvyššího soudu. Proto v jednotlivých kolegiích Nejvyššího soudu byla zavedena specializace senátů podle hlavních úseků právního řádu a současně byla učiněna řada opatření ke zvýšení jejich ideologické a odborné výchovy. Tato organizace umožní dokonalou informovanost specializovaných soudců o stavu soudního rozhodování, povede k chápání této problematiky v jejích společenských a ekonomických souvislostech a tím k důkladnějšímu uplatňování socialistické zákonnosti nejen v soudním rozhodování, ale i v samotné řídící činnosti Nejvyššího soudu. Jen za těchto předpokladů bude moci Nejvyšší soud daleko operativněji reagovat na zjištěné nedostatky a daleko účinněji s konkrétní znalostí problematiky přistupovat k usměrňování a sjednocování soudní praxe.

Na trestním úseku bude Nejvyšší soud zvýšenou měrou v příštím období sledovat a usměrňovat rozhodovací činnost soudů při postihu trestných činů recidivistů, zejména recidivistů zvláště nebezpečných. Současně povede soudy k tomu, aby správným zařazením těchto osob ve výkonu trestu odnětí svobody byla zajištěna co největší účinnost trestu k jejich nápravě a aby u zvlášť nebezpečných recidivistů bylo dbáno podle okolností případu na odpykání celého trestu odnětí svobody v zájmu zvýšení ochrany naší veřejnosti.

Soustavné sledování a vyhodnocování vyžaduje rozhodovací činnost soudů i na úseku ochrany majetku v socialistickém vlastnictví, především pak v boji proti rozkrádání a poškozování tohoto majetku. Nejvyšší soud povede nižší soudy k zvýšení účinnosti soudního rozhodování o trestných činech těchto pachatelů tak, aby docházelo k spravedlivému postihu, odpovídajícímu intenzitě dotčeného společenského zájmu a osobě pachatele i motivům jeho činu. Soudy však budou muset v daleko větší míře pro spravedlivý, avšak účinný postih vytvářet si podmínky zejména zjišťováním příčin a pohnutek trestné činnosti a důsledně upozorňovat příslušné organizace na nedostatky, které tuto trestnou činnost umožňují.

V zájmu ochrany socialistické ekonomiky přistoupí Nejvyšší soud k urychlenému vyřešení všech otázek, souvisejících s postihem trestných činů, narušujících hospodářskou kázeň, tak aby nových zákonných ustanovení, odpovídajících plně hospodářskému a politickému vývoji naší společnosti, bylo důsledně využíváno k postihu všech nešvarů, které mnohdy velmi nepříznivě působí na rozvoj naší ekonomiky, na zvyšování produktivity práce a rozvoj výroby vůbec.

Důkladnému vyhodnocení bude nutno podrobit postih trestných činů spáchaných v dopravě, zejména pod vlivem alkoholu, a ostatních trestných činů proti životu a zdraví občanů. Ukazuje se totiž, že postih pachatelů těchto trestných činů, zejména úmyslných trestných činů proti životu a zdraví, není dosti účinný a nevyvolává účinnou preventivní odezvu ve veřejnosti.

Usnesení XII. sjezdu KSČ a další usnesení na ně navazující zdůrazňují požadavky boje proti nejrůznějším projevům individualismu, lokálpatriotismu a porušování principů demokratického centralismu, za prosazování souladu individuálních a společenských zájmů, důslednou výchovu ke kolektivní odpovědnosti našich pracujících, za objasňování a prosazování otázek uvědomělé socialistické disciplíny a dodržování socialistické zákonnosti.

V tomto duchu bude třeba též na občanskoprávním úseku zajistit správný a jednotný výklad a používání nových občansko-právních kodexů a nedovolit v žádném případě jakékoli oslabování autority nových zákonů, státu a jeho vrcholné lidové moci, která tyto nové zákony dává.