Zvýšenou pozornost bude Nejvyšší soud věnovat zejména těm ustanovením nových zákonů, která odlišně nebo zcela nově upravují důležité úseky občanskoprávních vztahů. Jen jako příklad uvádím z oblasti uspokojování hmotných a kulturních potřeb našich pracujících otázky výkladu a používání ustanovení občanského zákona o předmětu a ochraně osobního vlastnictví občanů, otázky bezpodílového spoluvlastnictví manželů, osobního užívání bytů, pozemků, převodu nemovitostí a řady dalších otázek.

U služeb mezi socialistickými organizacemi a občany jde o novou úpravu vztahů, které vznikají v důsledku hlubokých přeměn, k nimž v uspokojování potřeb občanů došlo. Výkladu a používání těchto nových institutů bude od počátku věnována veškerá pozornost, získané poznatky z rozhodování budou zobecňovány k sjednocení a usměrnění soudní praxe.

Při výkladu a používání zákonných ustanovení o odpovědnosti za škodu a neoprávněný majetkový prospěch bude Nejvyšší soud činnost soudů usměrňovat tak, aby bylo vyvíjeno maximální úsilí k zabraňování vzniku škod na zdraví a majetku občanů a celé společnosti. Jde tu o velmi důležitou zásadu prevence, která se občanům podle nového zákona ukládá jako právní povinnost.

Soudní rozhodnutí by se však míjela svým výchovným a společenským účinkem, nebudou-li přísně dodržovány příslušné procesní předpisy. Bude třeba usměrnit procesní praxi soudů, zejména pokud jde o spolupráci národních výborů a společenských organizací se soudy při projednávání a rozhodování záležitosti v občanském soudním řízení a s ním spojeného výkonu rozhodnutí a dále pokud jde o činnost soudů při pohovorech, upozorněních, smírčím řízení a o usmíření manželů. Zákonodárce nám dal do rukou velmi důležitá ustanovení, která při správném provádění mají plnit politický úkol, který sledují, tj. předcházet vzniku sporů a výchovně působit na občany k dobrovolnému zachovávání socialistické morálky a pravidel socialistického soužití mezi spoluobčany.

Výkladu a používání procesních předpisů, spojenému s všeobecnými zásadami socialistického demokratismu, soudcovskému taktu při práci s lidmi, vysoké kulturnosti práce soudů bude Nejvyšší soud věnovat zvláštní pozornost. Bude též třeba pečovat o zlepšení obsahové a jazykové úrovně všech protokolů a rozhodnutí, aby odpovídaly stavu projednávané věci, byly srozumitelné a přesvědčivé. Musíme rovněž zvýšit celkovou autoritu a důstojnost práce soudů jako orgánů, které pracují pod kontrolou veřejného mínění svých voličů a jsou jim ze své veškeré činnosti také odpovědny. Bude též třeba dále střežit a prohlubovat zásadu naší socialistické ústavy, že soudce je ve své rozhodovací činnosti nezávislý a je vázán pouze právním řádem, který je však třeba vykládat v souladu s právním vědomí lidu. V tom bude nepochybně náš základní přínos při vytváření záruk proti jakýmkoli recidivám z období kultu osobnosti a k posílení ochrany zájmů společnosti, státu a právní jistoty občanů v duchu usnesení předsednictva ústředního výboru naší strany z června t. r.

V souhrnu lze tedy říci, že Nejvyšší soud v uplynulém období učinil řadu opatření na nejdůležitějších úsecích soudní činnosti. Usilujeme o to, abychom do řídící činnosti vnesli cílevědomou plánovitostí, abychom zajistili koordinaci svých plánů úkolů s ministerstvem spravedlnosti a generální prokuraturou a tak společným úsilím šli cestou dalšího zkvalitňování soudní činnosti. Předpoklady pro tuto práci máme v politické linii pro činnost justičních orgánů, obsažené v dokumentech ÚV KSČ, v dobrých zákonných předpisech zakotvujících nové instituce odpovídající vývoji naší socialistické společnosti, v dobrých kádrových předpokladech a v neposlední řadě i v zlepšených organizačních podmínkách.

Dovolte mi na závěr, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abych vás poprosil, abyste ve svých volebních obvodech i nadále věnovali stálou pozornost činnosti našich soudů, která mnohdy hluboce zasahuje do života člověka, jeho svobody a do jeho pracovních a rodinných vztahů. Proto veškeré naše úsilí bude směřovat k tomu, aby rozhodování všech soudů bylo spravedlivé, opíralo se vždy o bezpečně zjištěné skutečnosti a odpovídalo zákonu, který je výrazem právního cítění našeho pracujícího lidu. V tom bude spočívat těžiště naší činnosti v příštím volebním období a jsem přesvědčen, že za vaší pomoci dosáhneme výraznějších úspěchů ve zdokonalování soudní činnosti a tím při upevňování socialistické zákonnosti v životě naší společnosti.

Dovolte mi současně, abych vás jménem všech soudců Nejvyššího soudu ujistil, že pracovníci Nejvyššího soudu učiní vše, aby nezklamali projevenou jim důvěru, a že veškeré své úsilí budou věnovat dalšímu rozkvětu naší socialistické vlasti. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji s. Literovi. Zahájíme rozpravu. Kdo si přeje slovo nebo kdo chce učinit dotaz? (Hlásí se posl. Harus). Posl. Harus.

Posl. Harus: Soudruzi poslanci! Při této příležitosti bych chtěl říci něco ze své zkušenosti. V době voleb jsem měl ve svém volebním obvodu 24 volebních schůzí, a protože na těchto schůzích také byli přítomni kandidáti z řad soudců, rozvinula se tam také debata z této oblasti. Je to samozřejmé, vždyť tam byli soudci profesionální a také z lidu.

Jakého druhu byly tyto dotazy a diskuse z řad voličů? Zdálo se jim, že postih rozkradačů socialistického majetku, socialistického vlastnictví je příliš liberální, že by se mělo přísněji zakročovat proti zlodějům socialistického majetku. Předseda okresního soudu i soudci z lidu se proti takovému nařčení bránili s poukazem na to, že okresní soud a lidový soud v Jablonci si vysloužil v našem Severočeském kraji pověst jednoho z nejpřísnějších soudů, pokud se týče postihu těchto zlodějů. Toto konstatování nebylo celkem příliš prokazatelné, a já jsem se nemohl až do dnešní doby přesvědčit, jestli toto prohlášení je pravdivé, oproti jiným okresním soudům našeho kraje. To by stálo za to si prověřit. Ale taková byla obrana předsedy okresního soudu v Jablonci. Já bych to ponechal s. předsedovi Nejvyššího soudu, který má nejlepší možnost statisticky to prokázat, a mě by velmi zajímalo, jestli prohlášení předsedy okresního soudu v Jablonci opodstatněné a pravdivé.

Ale byla zjištěna taková věc, ať už postih je v plné míře zákonné nebo nějaké jiné, poněvadž určitý rozdíl bude, i když tady budou přesné instrukce. Ale jestliže soudce má individuální podchod k věci, tak to vezme jednou z takového konce, potom z jiného konce a může se mu zdát, že to je spravedlivé, zatímco jiný soudce v jiném okrese tutéž věc může posuzovat jinak. To ponecháme soudcům, poněvadž to je jejich vlastní suverénní věc.

V mém volebním okrese se kradlo v pivovaru, v mlékárně, v Pramenu, tam, odkud se to dalo odnášet v kapsách nebo pod sukněmi. Je zajímavé zjištění, že individuálních případů jednoho zloděje bylo velmi málo a větší procento bylo těch kolektivních, kde byl celý systém účastníků - skladník, šofér, závozník a trvalo dlouho, nežli se to prozradilo. Byly to případy desetitisícové a statisícové, někdy trvalo rok nebo i 1 ¹/₂ roku, než to prasklo.

Bylo také zjištěno, že mnozí o tom věděli, ale nic neřekli. Kdyby to bývali řekli, nemuselo přijít společenské vlastnictví o tak veliké sumy. Mnozí se nás ptali, jak soud nakládá s těmi, kteří o těchto případech věděli a nic neřekli. Soudruzi kandidáti z řad soudců však nemohli na tuto věc odpovědět, a proto chci s. předsedovi Nejvyššího soudu říci - jak to navrhovali i voliči - aby se tyto věci neomezovaly jen na potrestání bezprostředního zloděje nebo zlodějů, ale nějakým způsobem byli postiženi i ti, kteří neměli přímou účast v těchto věcech. Přál bych si, aby se s. předseda Nejvyššího soudu k tomu vyjádřil, když předseda okresního soudu nedovedl na tuto otázku odpovědět. Vím však, že v našem trestním řádu i v zákonech je ustanovení, že jestliže někdo ví o tom, že se zde něco trestního děje, že má nejen morální, ale dokonce i občanskou a zákonnou povinnost tyto věci oznámit. Jestliže to neučiní, pak je to trestné.

Posl. Karlovská: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi! Ve zprávě předsedy Nejvyššího soudu mně zazněla jedna věta úplné disharmonie, když řekl, že se vyskytnou i případy, při nichž dochází k porušování socialistické zákonnosti. Vím, co náš ústřední výbor KSČ udělal již pro to, aby bylo socialistické spravedlnosti učiněno zadost a že vyskytne-li se takový případ, pak to vyplývá z nedostatečného odborného posouzení soudcem nebo z nedostatečného vyhodnocení skutkové podstaty.

Podpredseda NZ dr. Kyselý: Súdružky a súdruhovia, s. Litera sa vo svojej správe jednou vetou zmienil o pracovne právnych sporoch. Domnievam sa, že si to zasluhuje zvýšenú pozornosť. Vo svojej poslaneckej práci som sa stretával často s tým, že pracovne právne procesy trvajú niekedy veľmi dlho. Poznám prípad, že taký proces trval až 5 rokov, potom Najvyšší súd zrušil rozhodnutie nižšieho súdu, vrátil ho k prejednaniu späť a neviem, ak dlho sa to ešte ťahalo. Je to síce ojedinelý prípad, ale nemalo by sa to stať. Chcel by som povedať, že to je už najkrajnejší prostriedok, keď pracujúci uplatňuje svoj nárok u súdu, keď už vyskúšal všetky iné prostriedky, aby svoj zdanlivý nárok uplatnil. Nejde prípadne o veľké čiastky, ale sú to čiastky, na ktoré čaká, ktoré mu chýbajú pre jeho každodenný život. Myslím, že sa sudcovia často v tomto smere mylne domnievajú, že podnik je treba preferovať proti tomu slabému. Myslím, že to nie je správne. Preto by som z tohto miesta navrhoval, aby s. minister spravodlivosti a s. predseda Najvyššieho súdu preskúmali tieto prostriedky a urobili také opatrenia, aby pracovne právny proces v najkrajnejšom prípade netrval dlhšie ako 1 rok.

Posl. Pašek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Ústavně právní výbor NS projednal dne 17. září letošního roku zpráv předsedy Nejvyššího soudu. Na této schůzi jsme došli k závěru, že zpráva v podstatě politicky správně vystihuje úsilí našeho vrcholného soudního orgánu v boji za upevňování socialistické zákonnosti a jeho další úkoly při výkonu soudního dozoru.

Zpráva s. předsedy mimo jiné podtrhuje význam součinnosti společenských organizací se státními orgány při rozvíjení forem boje proti porušování zákonnosti a při zvyšování právního vědomí našeho lidu. Soustředěné úsilí státních orgánů a společenských organizací, zejména ROH, přináší kladné výsledky i v převýchově osob, které vědomě porušují zásady socialistického soužití a náš právní řád. Nadále bude třeba věnovat společné úsilí odhalování příčin, vedoucích k rozkrádání a poškozování společenského majetku.

Zejména v odborových svazech obchodu, potravinářského průmyslu, zemědělství a stavebnictví je třeba neustále zintenzivňovat boj za ochranu majetku v socialistickém vlastnictví. Je skutečností, že řada základních odborových organizací se pravidelně zabývá stavem ochrany majetku v socialistickém vlastnictví pod usnesení předsednictva Ústřední rady odborů. Tyto organizace si také ustavily komise na ochranu majetku v socialistickém vlastnictví jako svůj pomocný orgán; např. v Severočeském kraji je na úseku obchodu v činnosti na sto těchto komisí.

Komise se zabývají případy vzniklých mank, zjištěných na jednotlivých prodejnách, účastní se rozhodování o náhradách v souvislosti s těmito manky a organizují výchovné akce k vytváření ovzduší nesmiřitelnosti proti jakémukoli rozkrádání. Případy mank jsou také projednávány na členských schůzích a výrobních poradách.

V boji proti rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví pomáhá mimo jiné i socialistická soutěž, při níž pracující na sebe vzájemně působí, neboť dobré výsledky v socialistické soutěži v těchto závodech jsou do značné míry ovlivňovány právě stavem ochrany majetku v socialistickém vlastnictví.

Celkově lze konstatovat, že i tam, kde došlo ve výchovné práci odborových organizací ke zlepšení, je nutno zbavit tuto práci ještě stále se vyskytující formálnosti a odstranit přežitky, které se dosud projevují, jako je falešná solidarita, snaha s každým vyjít apod.

Při přijímání pracovníků na odpovědná místa v obchodě a potravinářském průmyslu je třeba pečlivě zkoumat morální profil uchazeče se zvláštní pozorností k deklasovaným živlům, které jsou ve značné míře iniciátory rozkrádání, a často pak svádí bývalé poctivé pracovníky, aby se hromadného rozkrádání zúčastnili.

Odbory se také plně postavily za nová opatření, která mají preventivně působit a zabezpečit důrazný postih absentérů, fluktuantů a příživníků, což bylo vyjádřeno usnesením předsednictva Ústřední rady odborů z července 1963 o úkolech v boji proti neodůvodněnému zameškávání pracovních směn v závodech. V řadě podniků se odborové organizace zabývají absencí soustavně, jako je tomu v Chemických závodech v Záluží, na některých dolech OKR, v závodě Silka 01 v Liberci atd. Neodůvodněným zameškáváním směn je dotčen zejména Severomoravský kraj. Je proto přirozené, ze právě v tomto kraji dochází k důraznějším opatřením proti neomluvené absenci i s použitím novelizovaného § 203 trestního zákona. Přesto však těžiště výchovného působení proti absentérům i v tomto kraji spočívá v drobné, ale významné práci s absentéry na pracovištích. V širokém měřítku docházelo k pohovorům s absentéry, a to jak na pracovištích, na výrobních poradách, členských schůzích, tak také v domovech přechodných pracovníků či v domovech mladých horníků i přímo v bytech bulačů směn, jak tomu bylo u zaměstnanců dolu Hlubina. Platně tam zasahují i místní lidové soudy v závodech, které jen za první čtvrtletí letošního roku projednaly 774 případy bulačů směn. Společným úsilím stranických, odborových i hospodářských orgánů, i orgánů státní moci se podařilo v Severomoravském kraji snížit neomluvenou absenci. V I. čtvrtletí letošního roku bylo zameškáno přes 90 tisíc směn, což je o 32 tisíc směn méně proti prvnímu čtvrtletí minulého roku.

Ústřední rada odborů přijala také řadu opatření k zesílení boje základních organizací vůči trestným protispolečenským jevům a za převýchovu odsouzených osob. Členské schůze ROH rozhodují o vysílání společenských žalobců i společenských obhájců k soudnímu jednání, i o nabízení záruky za nápravu obviněného. Skutečností zůstává, že bylo za tím vysíláno více společenských obhájců než společenských žalobců. V roce 1963 vystoupilo před soudy 1181 společenských obhájců a jen 82 společenských žalobců. Z toho je patrný přežívající názor, ze přímá účast na boji proti trestnosti je záležitostí pouze bezpečnostních orgánů, prokuratury a soudů.

Nejčastěji využívají odborové organizace svého oprávnění nabízet záruku za nápravu obviněného, popř. za dovršení nápravy odsouzeného. Těchto záruk bylo v roce 1963 přijato 1974. Odborové organizace ve své většině správně chápou, že záruka je na místě tam, kde to povaha trestního činu, osoba obviněného, jeho vztah ke spáchanému činu a výchovná síla kolektivu dovolují. Společným nedostatkem záruk však je, že závodní výbory před nabídnutím záruky nejsou dostatečně informovány o tom, jak se odsouzení během výkonu trestu chovají. Naproti tomu řádná informace o stavu převýchovy a znalost povahy těch, kteří se provinili a pravidelné sledování jejich jednání vede k úspěchu převýchovy.

Tak odborová organizace v závodě Vihorlat ve Snině nabídla záruku za odsouzeného J. Greničáka a jeho další spoluvinníky, odsouzené pro rozkrádání. Po propuštění byl z odsouzených vytvořen kolektiv pracovníků, soudruh Greničák ustanoven mistrem a jejich práce byla soustavně sledována. Žádný z nich nezklamal důvěru a soudruh Greničák byl navržen na ministerské vyznamenání.

K dovršení převýchovy a nápravy osob propuštěných z nápravných zařízení bylo vydáno vládní usnesení č. 864/59 a č. 451/62 Důsledné provádění těchto usnesení má zabránit nedostatkům v péči o propuštěné osoby a vytvořit předpoklady pro to, aby byla úspěšně dovršena převýchovná práce, započatá v nápravných zařízeních.

Většinou však zůstává usnesení vlády nesplněno právě v té části, v níž bylo podnikům uloženo, aby věnovaly osobám propuštěným z nápravných zařízení ve spolupráci se závodními výbory ROH zvýšenou péči.

K nedostatkům dochází již při jejich zařazování do pracovního procesu, kde hospodářští pracovníci odmítají přijímat do zaměstnání dříve trestané osoby a závodní výbory ROH mnohdy zaujímají stejně nesprávný názor.

Odborové organizace také dostatečně nepůsobí, aby odsouzený byl zařazen pokud možno na místo, které odpovídá jeho odborným znalostem a individuálním schopnostem. Při správném přístupu k zařazení těchto osob omezí se na minimum nezájem trestaného o práci a umožní to výchovné působení kolektivu, které může být zaměřeno převážnou měrou na výchovu k dodržování pravidel socialistického soužití a ke správnému vztahu k socialistickému vlastnictví.

Domnívám se, že jedním z důvodů, proč se tak vysoký počet recidivistů dostává znovu před soudy, je skutečnost, že soudy při jejich odsuzování postupují dosti benevolentně a ukládají jim mírné tresty. Dalším důvodem je také neúspěšnost dosavadního úsilí veřejných orgánů i malá pomoc odborových orgánů při převýchově osob dříve trestaných a osob, které se vracejí z výkonu trestu. Nepříznivě také působí, když soudy někdy dlouho zvažují věcnou příslušnost a teprve s odstupem doby postupují případ místnímu lidovému soudu v závodě. Takto opožděné projednávání v závodech pak ztrácí výchovný účinek.