Mezi recidivisty je značný počet mladistvých. Zejména tyto mladé recidivisty po jejich návratu z nápravného opatření bude nutné zařazovat mezi vyspělé kolektivy, brigády socialistické práce, neustálým, ale taktním působením, silou příkladu spolupracovníků posilovat důvěru mladého člověka ve vlastní síly, aby se stal platným členem socialistické společnosti.

Na druhé straně v souvislosti s velkým počtem recidivistů a vzestupem některých trestných činů, zejména výtržnictví, příživnictví, útoků na veřejné činitele apod. jeví se skutečně aktuální, aby odpovědné státní orgány posoudily, zda skutkové podstaty u závažných případů protispolečenského jednání umožňují jednoznačný a tvrdý postih pachatelů. Legislativní forma musí umožňovat a zvyšovat údernost našeho boje proti rušitelům naší společnosti.

Soudruh předseda Nejvyššího soudu konstatoval, že soudci jsou v úzkém kontaktu s rozhodčími orgány na závodech, že pracují jako členové či aktivisté pracovně právních komisí i okresních a krajských odborových rad. Touto činností významně přispívají k prohlubování a upevňování socialistických vztahů. Používám této příležitosti k tomu, abych poděkoval všem aktivistům - soudcům - za účinnou dobrovolnou pomoc ve společném úsilí za upevňování socialistické zákonnosti. Úkol Nejvyššího soudu v pracovněprávní oblasti je obtížnější v podmínkách, kde dosud nevyšel jednotící zákoník práce.

Ústřední rada odborů úzce spolupracovala s Nejvyšším soudem v řešení různých pracovně právních otázek a zabezpečila publikování sjednocujících výkladů Nejvyššího soudu ve vnitřním odborovém tisku, aby odboroví funkcionáři napomáhali k jednotné praxi při výkladu předpisů v závodech. Tato spolupráce státních orgánů od shora až na pracoviště přináší kladné výsledky.

Jsem přesvědčen, že společné úsilí státních, odborových i ostatních společenských organizací přispěje tak, jak je tomu v občanskoprávní oblasti, k dalšímu soustavnému snižování trestných protispolečenských jevů.

Posl. dr. Hrabal: Soudružky a soudruzi poslanci! Zpráva o stavu socialistické zákonnosti a o činnosti Nejvyššího soudu, přednesená jeho předsedou a projednaná dříve také v ústavně-právním výboru NS, podává podle mých zkušeností a poznatků objektivní a nezkresleny obraz o současném stavu kriminality v ČSSR a vytyčuje také nejdůležitější úkoly pro další práci soudců všech stupňů, takže s ní mohu vyslovit souhlas, až na onu větu, až na některé části pasáže pojednávající o socialistické zákonnosti. Považuji za nutné především zdůraznit, že je žádoucí, aby s nejdůležitějšími částmi této zprávy byli všichni soudci v krátké době seznámeni, aby sami ve své každodenní práci z ní vyvodili příslušné závěry, zejména pro provádění správné trestní politiky a pro zkvalitnění společenského výchovného působení.

Pracuji již asi 15 let jako soudce okresního a krajského soudu a chtěl bych ze svých vlastních poznatků, prověrek a rozborů v poslední době prováděných upozornit na některé důležité okolnosti, které podle mého názoru mohou ovlivnit v příštích letech sestup kriminality a které mohou posílit důvěru pracujících v naše soudnictví.

Zásady stanovené usnesením ÚV KSČ z prosince 1960 byly rozpracovány v nových trestních kodexech - v trestním zákoně a zákoně o trestním řízení soudním, které platí od 1. ledna 1962. Nová úprava soudního trestního řízení právě vyzdvihuje zvýšenou úlohu pracujícího lidu a jeho společenských organizací při odstraňování nezákonných jevů, z nichž kriminalita zůstává i při své klesající tendenci jedním z nejzávažnějších.

Nová úprava vytvořila předpoklady pro spojování prostředků státního donucení s prostředky přesvědčování a výchovy a vychází ze zásady, že důraznějších opatření podle trestního zákona se má použít pouze tam, kde výchovné působení společnosti nestačí.

Zákon o trestním řízení soudním poskytuje společenským organizacím - ROH a ČSM, jakož i JZD - významná práva, s nimiž je však zároveň spojena i velká odpovědnost za jejich správné uplatňování.

Společenské organizace mohou upozorňovat orgány činné v trestním řízení na případy porušování socialistické zákonnosti a dávat podnět k zahájení trestního stíhání, mohou navrhnout projednání věci na pracovišti obviněného nebo v jeho bydlišti, spolupůsobí při výkonu trestu nápravného opatření a při výchově osob podmíněně odsouzených a podmíněně propuštěných.

Na základě nové úpravy trestního řízení mají základní organizace ROH, ČSM a JZD možnost vyslat k jednání soudu svého zástupce - společenského žalobce nebo společenského obhájce a mohou také přejímat záruku za nápravu obviněných nebo odsouzených.

Zavedením těchto nových institutů vzrůstá i význam výchovné úlohy Revolučního odborového hnutí v organizování účasti pracujících při výchově jednotlivců, kteří se dopustili protispolečenských a protizákonných činů.

Protože jde o kvalitativně nové úkoly ve výchovné práci ROH, musí být odborové orgány, zejména základní organizace ROH, nejen informovány, ale také musí být správně usměrněna jejich činnost.

Sledujíc tento účel, vydalo předsednictvo Ústřední rady odborů směrnice o úkolech Revolučního odborového hnutí při ustavování společenských žalobců a společenských obhájců a při přejímání záruk za nápravu provinilých osob.

Přednesená zpráva však konstatuje, že se dosud nepodařilo vytvořit úzkou spolupráci soudních orgánů se společenskými organizacemi v preventivním boji proti kriminalitě, nebo spolupráci tak účinnou, která by měla v zápětí pokles kriminality vůbec.

Nechci omlouvat pracovníky justice za někde jen formální plnění jejich povinností, ale když jsem tento problém prověřoval u okresních soudů i na závodech, zjistil jsem, že odpovědní pracovníci odborného hnutí nemají čas ke splnění všech úkolů, uložených jim dříve citovanou směrnicí ÚRO, poněvadž všechny síly odborového úseku věnují především k plnění výrobních úkolů a otázky převýchovy provinilých nebo odsouzených osob ponechávají stranou, nebo je projednávají jen formálně.

Přesto však předcházet proviněním proti zásadám socialistického soužití, předcházet trestné činnosti a vychovávat pracující k socialistickému poměru k práci, rodině a společnosti, je jeden z důležitých výchovných úkolů, na kterém se podílejí také odborové organizace na závodech. Předpokládá to znalost nejen pracovních kvalit jednotlivých osob, ale také znalost jejich osobních a rodinných poměrů, společnosti, ve které se pohybují v mimopracovní době, znalost jejich zálib i motivů jejích poklesků. Jen po pečlivém zhodnocení všech těchto okolností a zejména povahového založení provinilé osoby je možno volit nejúčinnější formu převýchovy. Vycházíme-li ze stavu, jaký je a z přemíry úkolů odborářských pracovníků, naskýtá se otázka, zda odborové organizace, které samy nemohou tento úkol zvládnout, využívají dostatečně znalostí a schopnosti soudců přímo zaměstnaných v závodě, soudců, z nichž mnozí již mají dlouholeté zkušenosti ze soudních jednání a ze své veřejné činnosti. Domnívám se, že takovýto aktiv odborové organizace by mohl velmi účinně zasáhnout do žádoucí převýchovy pracujících. Snad namítnete, že to není nic nového. Faktem ale je, že v mnoha závodech byly organizovány tzv. kolektivy soudců z lidu, které velmi účinně, alespoň v našem Severomoravském kraji, zasahovaly do převýchovy osob podmíněně odsouzených nebo propuštěných z výkonu trestu. V současné době však kolektivy již neexistují a úkoly, které plnily, nejsou dostatečně zajištěny. Mezi pracovníky justice jsou určité rozpaky, jakým způsobem dále postupovat nebo jak využívat poměrně velkého, dobrovolného aktivu soudců, kteří svou činnost vykonávají vedle své práce na závodech. Vyřešení této otázky připadá ministerstvu spravedlnosti i předsedovi Nejvyššího soudu.

Nepochybně odborové organizace v součinnosti s místními lidovými soudy přispěly alespoň v našem kraji ke snížení nežádoucí absence a k zajištění těžby, a jejich pomoc na tomto úseku byla velmi účinná. Při posuzování vážnějších provinění, to je trestných činů, není však dosud využíváno v dostatečné míře všech možností, předpokládaných trestním zákonem u tzv. společenských žalobců, obhájců nebo při přebírání záruky společenské organizace za nápravu provinilé nebo potrestané osoby. V Severomoravském kraji došlo k vyslání společenských žalobců jen u jedné čtvrtiny procenta osob, odsouzených v prvním pololetí 1964, k ustanovení společenských obhájců jen asi u 2 % a k převzetí záruk u 4 % odsouzených osob. I když jde o jisté zlepšení ve srovnání s minulým rokem, není ani tento stav uspokojivý. Zlepšit spolupráci soudců a odborových pracovníků je úkol naléhavý a k jeho splnění by jistě přispělo, kdyby bylo prováděno pravidelné instruování odpovědných pracovníků odborové organizace a jejího aktivu. Slovo pravidelné zdůrazňuji proto, že u odborových funkcionářů dochází k jejich častější změně. Vedle pravidelného školení nebo instruování bude nutné také pravidelné společné hodnocení vykonané práce justičních orgánů a odpovědných odborových orgánů.

Je pro nás jistě nepříjemné konstatovat, že vážným problémem je recidiva, to je opětné páchání trestných činů osobami, které již byly pro trestný čin stejného druhu odsouzeni. Dozvěděli jsme se, že asi 40 % již odsouzených osob se znovu dostalo před soud a ze zkušeností a rozborů Severomoravského kraje je známo, že v některých obdobích téměř 50 % odsouzených osob se znovu dopouští činnosti, odporující zájmům společnosti. Je jistě ještě daleká doba, abychom mohli očekávat, že k recidivě nebude vůbec docházet, na druhé straně současný stav signalizuje, abychom této otázce, to je převýchově odsouzených během trestu odnětí svobody, věnovali nyní maximální pozornost. Nejde přitom jen o specifický problém náš, těmto otázkám je věnována poměrně značná pozornost i některými zahraničními odborníky a k převýchově odsouzených jsou školeni někde zvlášť psychologové nebo zaváděn celý systém nových opatření. Výkon trestu odnětí svobody zajišťují téměř výlučně orgány ministerstva vnitra, které má patrně celou řadu poznatků, rozborů a hodnocení. Jde mi však o to, aby touto otázkou se zabývala také naše vědecká pracoviště, zřízená při Čs. akademii věd i ministerstvu spravedlnosti a ministerstvu vnitra, která by zkoumala a hodnotila, zda je nejen správný, ale i účinný celý systém trestů, to je systém donucení pachatele k určitému konání omezováním jeho svobody.

Považuji totiž za velmi důležité, aby během výkonu trestu odnětí svobody docházelo k účinné převýchově osob, které trest odpykávají, aby odsouzení našli nový smysl života v naší společnosti, aby správně pochopili svou vinu, ale aby našli také odhodlání a odvahu k další práci. Smyslem naší trestní politiky není jistě jen ukládání co nejtvrdších a nejdelších trestů tak, aby jen strach z tvrdého potrestání vedl k dodržování pravidel socialistického soužití, ale trestů spravedlivých, které přihlíží nejen k chráněnému zájmu společnosti, ale také k povahovým vlastnostem pachatele a motivu jeho jednání. Nejde nám proto o to, aby pachatel trest jen odpykal, ale aby ve výkonu trestu docházelo k jeho převýchově. Mám za to, že jde o naléhavý požadavek naší současné společnosti, jehož řešení ani za spoluúčasti vědeckých pracovišť nebude jistě snadné, ale může způsobit pokles trestné činnosti až o 40 %.

Přednesená zpráva předsedy Nejvyššího sondu zjišťuje vzrůst trestných činů výtržnictví, útoků proti zdraví a dopravních nehod, spáchaných pod vlivem alkoholu, tedy těch trestných činů, v jejichž pozadí je společný znak - alkohol. Je jistě právem také vytýkán v některých případech poměrně mírný postih pachatelů, nebo alespoň nejednotnost, či rozkolísanost některých soudců při ukládání trestů provinilým osobám a to zejména těm, které stojí poprvé před soudem, nebo jsou dosud nezletilé. Tyto otázky nepochybně budou řešeny rozborem a směrnicí pléna Nejvyššího soudu a budou velmi bedlivě sledovány. K zamyšlení však nutí, zda naše společnost není příliš pasivní k otázce alkoholismu, zejména u mladých lidí a zda neposkytujeme úpravou prodeje alkoholu, jeho cenou, reklamou - zvyšováním produkce vícestupňových piv, až přemíru příležitostí k opilství. Sám nejsem rozhodně abstinent, ale domnívám se, že v poslední době činnost protialkoholních sborů, které se těmito otázkami mají zabývat, není na výši a že kdybychom nyní prověřovali opatření, učiněné k usnesení vlády z r. 1956, a souborná opatření v boji proti alkoholismu, museli bychom konstatovat na mnoha úsecích neutěšený stav. Rád bych, aby můj diskusní příspěvek probudil letargii těch, kteří zatím leckde neplní svou povinnost a to proto, že 30 % trestných činů souvisí přímo nebo nepřímo s alkoholem.

Hospodářské trestné činy - ať jde o zmetkovitost výroby, porušování technologie, zejména u závodů, pracujících pro vývoz nebo další činy toho druhu - jsou jen výjimečně v rozhodování trestních soudů a zpráva to omlouvá novostí problematiky a nedostatkem zkušeností v tomto novém úseku trestní politiky. Vina nespočívá však na soudech, které o těchto věcech rozhodují teprve, když prokurátor podá obžalobu, ale na orgánech vyšetřování, které se těmito otázkami málo nebo nedůsledně zabývají a trestní řízení nezahajují, případně zahájené zastavují. Trestní zákon, který stanoví trestnost za takovéto trestné činy pro všechny pachatele, platí již více než 2 roky, během kterých právě otázka zmetků a nedodržování technologické kázně dosáhla - mírně řečeno - nežádoucí výše, takže se jí nyní musí zabývat všechny vrcholné státní i stranické orgány. Působí přitom jistě paradoxně, jestliže stavíme před soud viníky a trestáme je pro krádež nebo poškození majetku v socialistickém vlastnictví v ceně několika set korun, což je konečně možno poměrně snadno pachateli prokázat na základě důkazů ve spise, ale přitom nedovedeme odhalit viníky, kteří způsobují naší ekonomice škody mnohatisícové, zůstávají neodhaleni, nemají ani povinnost nahradit škodu a nejsou dokonce, poněvadž zůstávají anonymní, ani veřejně pranýřováni. Domnívám se, že je již nejvyšší čas a že je také v souladu se zvoleným souborem opatření, zaměřených ke kvalitě, i v souladu s právním cítěním lidu, aby trestní zákon byl v plné šíři uplatňován již orgány vyšetřování a jsem přesvědčen, že to také posílí důvěru v tyto orgány i v náš právní řád.

Závěrem zdůrazňuji, že práce soudů je náročná a aby byla dokonalá, vyžaduje nejen potřebnou odbornost, politickou pevnost a jistotu, ale také soudružský vztah k lidem a trpělivost v hledání pravdy. Dovedu si velmi dobře představit, jaké úsilí vyžaduje zvládnutí velkého množství úkolů jak v běžné agendě, tak ve stížnostech a podnětech pracujících a vyřešení revize bývalých politických procesů, v usměrňování judikatury, práce, kterou dělají soudci Nejvyššího soudu. Jsem přesvědčen, že Nejvyšší soud úrovní svého rozhodování i svou činností publikační a iniciativou v odhalování nedostatků našeho právního řádu povede nižší soudy k odstraňování nedostatků v jejich práci, k účinné preventivní činnosti a k vhodným formám boje proti kriminalitě. Posílí tak nejen právní jistotu a důvěru v náš právní řád, ale bude zárukou maximální spravedlnosti pro všechny občany naší socialistické republiky.

Předseda NS Laštovička: Přerušuji schůzi Národního shromáždění na 15 minut.

Předseda NS Laštovička: Soudružky a soudruzi poslanci, pokračujeme v rozpravě. Slovo má soudruh Vincenc Červinka.

Posl. Vincenc Červinka: Soudružky a soudruzi poslanci, mám pouze dvě připomínky. První se týká ošklivých mravnostních deliktů, zvláště zneužíváním mládeže. Neměla by se dít taková benevolence, aby byl takový člověk z nápravného zařízení předčasně propuštěn. Občané to velmi kritizují.

Další věc, nedodržuje se zásada, aby orgány, které o tom rozhodují, to je bezprostředně ministerstvo vnitra, se dožadovalo názoru národního výboru, event. okresního soudu, který tyto věci řeší. Myslím, že komise, kterou jsme zvolili, by si těchto věcí měla všímat.

Druhá moje připomínka se týká recidivistů, kteří spadají pod místní lidové soudy. V radě MěNV Gottwaldov, kde jsme projednávali činnost místního lidového soudu, si předseda a další členové stěžovali, že kolikrát při řešení otázky občanského soužití jde o nenapravitelné lidi, trestané třikrát až čtyřikrát, proti kterým nepomáhají sankce, které může použít místní lidový soud. A když jsme se ptali předsedy okresního soudu, zdali by okresní soud nemohl tyto případy řešit, tvrdil, že podle zákona nemají na to právo. Pochopitelně místní lidový soud si s takovými případy pak neví rady.

Posl. akad. Knapp: Vážené Národní shromáždění! Mám dvě poznámky do diskuse, které se týkají věcí, o nichž jsme ještě nemluvili. Nechci zdržovat jednání tím, že bych hovořil i o věcech, které se už v diskusi vyskytly.

První moje poznámka se týká toho, o čem hovořil s. Litera, totiž zamýšlené specializace soudců. Soudruh Litera mluvil o ní v souvislosti s Nejvyšším soudem, ale je možná specializace i u nižších soudů, a to je velmi důležité. Specializace prohlubuje vzdělání a znalost soudců odborně i politicky, a je to i jeden ze subjektivních faktorů, které působí na dodržování socialistické zákonnosti. Proto myslím, že tento úmysl je správný, a chci ho podepřít.