Ale zároveň, když s. Litera to říkal, vzpomněl jsem si jako s. Harus na volební kampaň. Též jsem se setkal se soudci, s tím, že se též mluvilo o těchto věcech. Tam se ukázal rub, který vždy provází specializaci. Dovolil bych si uvést příklad, ne ovšem proto, že bych chtěl generalizovat nebo zveličovat. Ukazuje, co všeobecně známe, jak lidé jsou neobyčejně důmyslní, když chtějí někoho napálit.

Jde o případ, kde soudce řešil věc šoféra, který vozil nějaké zboží a cestou část prodal. Když se vrátil, ohlásil, že je ztratil, a ochotně nahradil škodu. Co získal prodejem na černo, bylo jeho. Neinterpeluji ani předsedu Nejvyššího soudu, ani ministra spravedlnosti, rozhodnutí nakonec bylo správné, ale hovořím o tom proto, že tomu soudci ten případ působil jisté rozpaky, zda jde nebo nejde o rozkrádání národního majetku, neboť nikomu nevznikla škoda.

Mně z hlediska občanského práva či hospodářského práva se ta věc složitá nezdá, naopak, nepochybně jde o rozkrádání. Hovořím o tom, poněvadž přílišná specializace s sebou nese určitý nedostatek znalostí v sousedních oborech, a pro trestní praxi je velmi důležité znát sousední obory. Proto - a to je smysl mé poznámky - doporučuji při dalším vzdělávání soudců, při specializaci, brát zřetel jak k prohloubení, tak k šíři vzdělání. Doporučoval bych, aby při dalším vzdělání soudců mělo se obojí na zřeteli, tedy jak prohlubování tak i široké vzdělání, aby nevznikaly rozpaky v rozhodování, souvisícím s otázkami, v nichž soudce není specializován.

Druhá poznámka se týká jedné funkce Nejvyššího soudu. Hovořil jsem již o tom v ústavně právním výboru, a sám o tom hovořil i s. Litera. Je to působení Nejvyššího soudu, které přímo vyplývá z ústavy na sjednocování judikatury. S. Litera kladl na tuto věc sám důraz, ale tato věc si zaslouží, aby na ni byl položen důraz i z pléna. Je všeobecně známo, že soudy u nás netvoří právo, ale autorita Nejvyššího soudu hraje velkou roli při jeho aplikaci, neboť Nejvyšší soud může svými směrnicemi působit na sjednocování judikatury nižších soudů, což je zejména důležité v době, kdy máme nové kodexy. Máme nový občanský zákoník, nový zákon o rodině a budeme mít pracovní zákon. Je přirozené - a bylo tomu vždy -, že když se vydal nový zákon, působil jisté rozpaky a kolísání v judikatuře, poněvadž je třeba do něho proniknout, je třeba se s ním seznámit. Proto myslím, že v této době vystupuje tato funkce Nejvyššího soudu do popředí a bude třeba jí věnovat plnou pozornost.

Posl. Dohnalová: Soudružky a soudruzi, socialistické společenské vztahy umožnily a vynutily také změny v oblasti socialistické zákonnosti a soudnictví. Mezi ně patří, jak již bylo o tom hovořeno, zřízení místních lidových soudů, vydání nových trestních a občanskoprávních kodexů a nového zákona o organizaci soudů a volbách soudců. Dá se říci, že ve všech oblastech byly vytvořeny objektivní podmínky pro upevňování morální jednoty lidu a socialistických vztahů. To však samo o sobě nestačí. Musí nám jít o soustavný výchovný proces, kdy odpovědná práce státních orgánů a společenských organizací musí vést k výchově občanů, k uvědomělému dodržování zákonů, k uplatňování důvěry pracujících v socialistický právní pořádek, k ochraně výsledků naší společné práce a socialistického zřízení vůbec.

Zákony v naší socialistické společnosti vyjadřují nejen naše práva, ale v celospolečenském zájmu nám ukládají také povinnosti. Musí sloužit tedy k dalšímu upevňování a rozvoji socialistické společnosti a tím i k rozvoji jednotlivců.

Na druhé straně, jsou-li zákony jednotlivci porušovány, brzdí tito lidé na tom kterém úseku společenské činnosti naše úsilí. Jsem však přesvědčena, že socialistická společnost má dostatek prostředků a možností jak výchovných, tak zákonných, poučit takové občany o jejich povinnostech.

Tady jde, soudružky a soudruzi, o to, těchto možností a prostředků do všech důsledků jak na úseku výchovy, tak na úseku zákona a řízení, které koneckonců je také výchovným řízením, využít a uplatnit je. Že tady je mnoho co dělat jak po výchovné, tak po zákonné stránce, o tom jsme se ze zprávy i z vlastních zkušeností přesvědčili.

Soudruh předseda Nejvyššího soudu ukázal na některé úseky, kterým je třeba, v souvislosti s výskytem trestné činnosti, věnovat zvýšenou pozornost. Tuto skutečnost ukazuje i praxe na úseku našeho hlavního města Prahy, kde se pozornost pražských soudů musela zaměřit na trestnou činnost rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, výtržnictví, příživnictví a násilné trestné činy, na trestnou činnost mládeže právě pro určitou její početnost a důležitost chráněných zájmů.

Soudružky a soudruzi, nebudu mluvit o číslech. Nám jde jistě o vyvození závěrů a opatření ke zlepšení, jde nám o intenzívnější soustavné výchovné působení a tam, kde nestačí, o odstranění nedostatků v postihu, o důsledné využívání a uplatňování stávajících zákonů. Nedostatky na tomto úseku vyplývají z řady příčin, mezi jiným i z nejednotnosti výkladu zákona, z úrovně znalostí příslušných orgánů a z úrovně dozoru. Je pochopitelné, že se tyto nedostatky pak projevují i v praxi.

Chtěla bych zde pohovořit o otázkách mladistvých. Není nám neznámo, ze mezi většinou naší dobré a zdravé mládeže se vyskytují i mladiství, kteří se dopouštějí přečinů nejvíce v oblasti majetkových trestných činů, napadání veřejného činitele a výtržnictví. Při postihu vychází soud z účelu trestu a prosazuje u trestu především výchovnou stránku, což je správné. Postih mladistvých má však některé specifické nedostatky, které jsou myslím v moci soudů, zaměří-li se na jejich správné odstranění. Požadavek ustanovení § 301 odst. 1. trestního řádu je zatím v praxi soudů - podle našich zkušeností -, i v praxi prokuratury a vyšetřovatelů zatím formálně mrtvou literou. V konkrétních případech nezajišťují vyšetřovatelé, prokurátoři a tedy ani soudy úplnou dokumentaci o osobnosti mladistvého v předcházejících výchovných opatřeních a o jejich výsledcích a o příčinách trestné činnosti v konkrétních případech. Také mezi jednotlivými zásahy státních orgánů a soudů proti mladistvým není zajišťován soustavný a nepřerušený převýchovný proces mladistvých. A o to nám jde, toto je problém, který nás musí pálit. Ve vzniklém prázdnu dochází potom u mladých k recidivě jejich špatných návyků a konečně k recidivě trestné činnosti.

Za mnohé jiné bych chtěla uvést příklad mladistvého chlapce, který než dovršil 18 let, stál v období jednoho roku dvakrát před soudem pro stejný trestný čin a neuplynulo ani půl roku, dovršil 18 let a stál před soudem potřetí, kdy už jako plnoletý byl odsouzen. A tady skutečně chyběl i během té krátké doby dozor nad tímto člověkem jak společenských organizací, tak nakonec všech orgánů, které se podílely už na jeho podmíněném odsouzení a které s ním měly co dělat. U tohoto případu byla také jedna velmi nepříjemná záležitost. Bylo to výjezdní zasedání a tam se diskutovalo, jestli může příslušník SNB, je-li napaden, použít obušku. Mladistvý se totiž vymlouval, že použil násilí proti veřejnému činiteli, když byl udeřen. Ovšem ono to tak nebylo, příslušník bezpečnosti použil obušku, až když byl pokopán a udeřen pěstí do obličeje. To pak do určité míry podlamuje i autoritu našich orgánů bezpečnosti a nepůsobí to dobře na mladé, kteří se podobných trestných činů dopouštějí. Napomáhá to také k tomu, že si stěžujeme na to, že příslušníci naší bezpečnosti včas a účinně nezakročují. Jak se říká - demokracie odtud až potud - a my toho musíme umět také využívat.

Myslím si, soudružky a soudruzi, že v takových případech, kde nám jde o mladistvé a mladé lidi, by prospěla soustavná spolupráce soudů, prokuratur a vyšetřovatelů také s odborníky na úseku výchovy mládeže z oboru dětské psychologie a dalších. Na škodu výchovnému procesu je, soudružky a soudruzi, nedobrá situace v rodinách takových mladých provinilců, i když zákon o rodině a naše zřízení dává všechny předpoklady a možnost k tomu, abychom děti a mladé lidi řádně vychovávali. Opičí láska rodičů vychovává k neskromnosti a ozývají se stále více hlasy, že by bylo dobré a potřebné brát k odpovědnosti i rodiče - ve větší míře se to zatím neděje -, kteří zanedbali péči o dítě nebo svým způsobem přímo vedou nebo dovedou své dítě k takovému způsobu života, který končí před soudem. Týká se to nakonec i minimálního zájmu společenských, hlavně mládežnických organizací, závodů, škol a jiných institucí, které se zabývají nebo měly by s zabývat otázkami výchovy mládeže a nakonec i péče o mladé provinilce, jak už o tom někteří soudruzi tady hovořili. Myslím že by bylo třeba dobře zvážit i tu otázku: např. v Praze nebo jiných větších městech, kde byla v r. 1963 největší kriminalita mladistvých, zřídit soud mládeže, vybavený odborně školenými pracovníky s poradním sborem odborníků ze zmíněných oborů, o kterých jsem mluvila, protože jsem toho názoru, že dosahovat perspektivně poklesu kriminality vůbec předpokládá, aby se odborně a vědecky začala potírat především kriminalita mladých, protože o ně nám v prvé řadě musí jít, z nich musíme vychovat lidi pro společnost platné.

V té souvislosti bych chtěla říci, že hodně dlužny zde zůstávají orgány péče o mládež na národních výborech. Jim musí jít o něco více, než jenom vyřídit případ. Tady jde o mladého člověka a péče nesmí spočívat v tom, že soudruzi zajišťují kádrové posudky na tyto mladé lidi, že zjišťují, v jakých poměrech žijí, ale dále se nestarají o mladé lidi, kteří určitým způsobem jsou na šikmé ploše, třeba i ne z vlastní viny, ale z viny rodinného prostředí.

Soudružky a soudruzi, dále se tu hovořilo také o páchání trestných činů pod vlivem alkoholu. Myslím, že není u soudů dostatečně využíváno možnosti ukládání ochranného léčení. Poznatky z projednaných trestných činů pod vlivem alkoholu nejsou soudy sdělovány národním výborům k jejich použití pro plnění úkolů vyplývajících ze zákona č. 120/62 Sb., o boji proti alkoholismu. K účinné prevenci by také přispěla větší spolupráce soudů s protialkoholními sbory při národních výborech. Konkrétně v hlavním městě Praze, kde se soustřeďuje velké množství občanů i z jiných krajů republiky, cítíme problém boje s alkoholem velmi tíživě. Mimo jiné hraje tu negativní úlohu lhostejnost občanů kolem takových osob.

Chtěla bych tu zase uvést jeden případ za mnohé. Velmi nás vzrušil nedávno případ odsouzené matky s pěti dětmi, která byla odsouzena za to, že svého muže, notorického alkoholika, který jí 11 let otravoval život, otrávila plynem. Tato matka dostala, soudružky a soudruzi, 8 let nepodmíněného trestu a děti podle stupně věku byly umístěny v různých dětských domovech. Připomínám ještě, že národní výbor o tom případu věděl, věděl, že ten člověk měl zakázáno navštěvovat veřejné místnosti a hostince. Ale co udělal národní výbor ze své pravomoci a ostatní orgány a občané, aby k tomu případu nedošlo? A na druhé straně, jak zjistil soud pohnutky k tomuto činu, když mohl tuto ženu odsoudit na 8 let, když jsme měli v Děčíně případ, kdy podnapilý řidič zabil dvě děti a další lidi těžce zranil a dostal daleko menší trest? To jsou případy, kdy je třeba daleko pečlivěji věci vážit a daleko odpovědněji šetřit a předcházet jim.

Jsme přesvědčeni, že boj proti kriminalitě nelze vyhrát jen trestním postihem, ale hlavně poznáním a odstraňováním příčin, které ji plodí. Správná diagnóza příčin umožní správný směr boje proti tomuto negativnímu společenskému jevu.

Dalším problémem, o kterém bych chtěla ještě pohovořit, je problém příživnictví, který pálí hlavní město Prahu, zrovna tak jako ostatní větší krajská města. Tady je, myslím, velmi mnoho nejasností a nedůsledné práce jak místních lidových soudů, tak národních výborů a také soudů druhé instance.

Nedostatkem soudního postihu jako závěru trestního stíhání a nedostatkem v další preventivně výchovné činnosti soudů je, že se objasňování příčin konkrétních trestných činů nestalo dosud jednou z hlavních metod a cílů činnosti soudů a ostatních orgánů činných v trestním řízení. Správná činnost v tomto směru umožní i účinnou signalizaci. Zjišťování příčin trestné činnosti a signalizace je přece zákonnou povinností soudu a její plnění má být zajišťováno dozorovou činností, která je v tomto směru také dosti slabá.

Chtěla bych uvést případ, o kterém se zde hovořilo. Jde o schůzku bigbeatové skupiny v parku Julia Fučíka. Té se zúčastnili mladí lidé z celé Prahy. Řízení se konala, ale jen v Praze 7, protože tam se podařilo pachatele zjistit. Došlo k nesprávnému odsouzení. Podle našeho názoru není správné, jestli městský soud, velký problém, který ve veřejnosti nepůsobí dobře, oznámí až teprve po uzavření případu. Jestliže se jednalo o případ výtržnictví, je třeba přísně postupovat a příslušný městský soud již v průběhu řízení má dohlédnout a poradit obvodnímu soudu tím spíše, že tato záležitost se měla řešit nejen na Praze 7, ale i v ostatních obvodech, odkud se rekrutovali pachatelé.

Nemůžeme být také spokojeni s rychlostí soudního řízení, kde někdy vinou nedostatečné připravenosti hlavního líčení dochází ke stálému odročování a tím k prodlužování. Uvedu opět případ, který se zdá na nízké úrovni, ale který působí velmi nepříznivě a pro člověka, kterého se to týká, je to případ tragický. Nedávno došlo k tomu, že člověk, který byl vlastní rozvedenou ženou vyhoštěn z bytu, se musel odvolat k soudu a soud, protože první instance nevyužila všechny důkazy, líčení vrátil zpět, a případ se táhne již 6 měsíců. Přitom ale nikoho nezajímá, že tento člověk žije v ubytovnách, že spí v garážích a že byl dokonce na SNB, kde žádal, aby ho zavřeli, aby se měl kde vyspat, aby mohl jít zítra do práce. Soudruzi mu ale řekli, že nic neprovedl a proto ho zavřít nemohou. To jsou případy z denního života, které ovšem postiženým osobám působí velké obtíže. O součinnosti všech orgánů zúčastněných v oboru trestního řízení na úseku výchovy se společenskými organizacemi tady již bylo hovořeno. Myslím, že skutečně nestačí vydat směrnice a obecné předpisy, musí dojít ke konkrétnímu naplňování těchto věcí, kdy musí ROH, mládežnické orgány důsledně využívat nové instituce v trestním řádu.

V případech hospodářských deliktů vznikají potíže při důsledném rozhodování a postihu v důsledku nejasnosti některých otázek, upravených trestním zákonem a ve výkladu zákona. Vzhledem k tomu, že jde o důležité složité a náročné ekonomické problémy, o velké ztráty, které nás všechny bolí, měli by se soudruzi z Nejvyššího soudu zamýšlet nad způsobem pomoci soudu a sice vydat metodický návod postupu při projednávání případu hospodářských deliktů a ke správnému a jednotnému výkladu příslušných zákonných ustanovení. Dále zainteresovat více právní vědu na pomoc praxi a v neposlední řadě zajistit hlubší a konkrétnější ekonomickou výchovu soudcovských kádrů. Nedostatky, o kterých tady bylo hovořeno, vyplývají mj. také z těch důvodů, že nestačí, aby naši soudci a orgány účastněné na řízení, měli právní vzdělání, ale je také třeba na tomto úseku mít znalosti ekonomické.

Úspěšný boj s kriminalitou vyžaduje také vzájemnou kontrolu a kritiku mezi orgány v trestním řízení na všech stupních, výměnu zkušeností, po kterých soudruzi na nižších stupních těchto orgánů volají, se společným cílem, docílit spravedlivého a potřebám ochrany společnosti odpovídajícího zákonného rozhodnutí.

Soudružky a soudruzi, kontrola nad dodržováním socialistické ústavy a zákonnosti je důležitou součástí naší práce. S těmito problémy se denně ve své činnosti setkáváme. Budeme-li ji provádět spolu s využíváním zkušeností pracujících s jejich výchovou k uvědomělému dodržování socialistických zákonů, přispějeme k plnění úkolů, uložených nám naší komunistickou stranou ve prospěch celé naší společnosti.

Předseda NS Laštovička: Soudružky a soudruzi, ocitli jsme se ve složité situaci. Máme odložit jednání na zítřejší den? (Hlasy z pléna: Nikoliv.)

(Posl. Leflerová se zřekla přihlášky do diskuse.)

Prosím s. ministra Neumana, aby se ujal slova.

Ministr spravedlnosti dr. Neuman: Soudružky a soudruzi poslanci, před chvílí jsem vás ujistil, že v současné době se nevyskytuje už porušování zákonnosti toho druhu, k jakému docházelo v období kultu osobnosti. Dále jsem řekl, že je to přirozené, neboť ony případy hrubého porušování socialistické zákonnosti pramenily z celého systému kultu osobnosti a s rozbitím tohoto systému zmizely. Soudružky a soudruzi, na svém prohlášení trvám. Doslovně trvám.

Předseda NS Laštovička: Děkuji s. ministrovi Neumanovi. Přeje si někdo slovo?

(Nikdo.) Táži se předsedy Nejvyššího soudu, zda žádá o slovo. (Předseda Nejvyššího soudu o slovo požádal.)

Uděluji mu slovo.

Předseda Nejvyššího soudu Litera: Soudružky a soudruzi poslanci, k dotazu posl. Haruse, zde v daném případě je dána trestní odpovědnost vůči lidem, kteří věděli o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, a v němž měla být údajně způsobena škoda několika set tisíc korun, odpovídám, že v daném případě je dána trestní odpovědnost, poněvadž jde o trestní čin podle § 132 odst. 3 resp. 4 trestního zákona, kde je nutná oznamovací povinnost. Jestliže tuto povinnost občan, který o činu ví, nesplní, je plně trestně odpovědný podle § 167 tr. zák.