.
Posl. Pokorná: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci. Při prostudování návrhu
zákona o státním plánu rozvoje národního
hospodářství a státního rozpočtu
na rok 1965, zvláště pak jeho důvodové
zprávy, připomínali jsme si neustále
dva problémy, se kterými se setkáváme
při práci ve svém volebním obvodu,
to je ve frýdlantské části libereckého
okresu. Ráda bych se teď při tomto jednání
obrátila s dotazem na příslušné
soudruhy ministry, aby v rozsahu své působnosti
pomohli některé ty problémy řešit.
První dotaz se týká potravinářského
průmyslu. V úkolech státního plánu
se říká, že zvyšování
výroby musí být v podstatě zajištěno
růstem produktivity práce při současném
dalším rozšiřováni sortimentu zboží,
že však ve vztahu k vnitřnímu obchodu
nejde jen o dosažení obchodního obratu, ale
také o všestranné uspokojování
potřeb obyvatelstva.
Dosavadní praxe v postupném zprůmyslňování
a koncentraci výroby v potravinářském
průmyslu, konkrétně však při
výrobě pečiva, jak se jeví v našem
libereckém okrese, budí zdání, že
je mnohem větší důraz kladen na ekonomické
ukazatele ve výrobě než na konečný
efekt, který má tato výroba zajišťovat,
tj. na optimální uspokojování potřeb
obyvatelstva.
Technický rozvoj v pekárnách, jehož
výsledkem je zavedení nového výrobního
zařízení, které např. nyní
používáme v Liberci na výrobu housek,
sice splňuje požadavky na hygienu výroby, splňuje
požadavky i v tom, že nám pomohl zvýšit
produktivitu práce a snížit mzdové náklady,
na druhé straně má však velmi nepříznivý
dopad v tom, že se zvýšil podíl pečiva
vyráběného v nočních hodinách
a dodávaného spotřebitelům až
ráno, tedy již starší než 6 hodin,
s prošlou lhůtou, která je stanovena pro zachováni
čerstvosti pečiva. Protože pro tuto pekárenskou
linku platí stejné požadavky maximálního
využití základních fondů jako
pro každý jiný stroj v jiných průmyslových
odvětvích, byly zrušeny menší pekárny,
které zásobovaly vzdálenější
části okresu, aby tato linka mohla plně využívat
svou kapacitu ve směnách.
Na tento jednostranný ekonomický pohled doplácejí
občané pravě v těchto vzdálenějších
obcích, neboť sem se musí dovážet
výrobky z první noční směny,
protože s ohledem na značnou vzdálenost nemohlo
by jinak být zajištěno jejích zásobování.
A tak se sice můžeme chlubit, že máme
u nás moderní zařízení, ale
méně pěkná je již druhá
stránka věci, totiž to, že občané
frýdlantské oblasti mohou na čerstvé
pečivo jen vzpomínat.
A to nehovořím o tom, že výrobní
linky nejsou obvykle vyřešeny tak, aby mohly vyrábět
několik druhů pečiva, a dochází
ke snížení sortimentu, což je v rozporu
se zásadami, které si všeobecně klademe.
Je jisté, že cesta nastoupená ve zprůmyslnění
i pekárenské výroby je z hlediska potřeb
národního hospodářství správná.
Zdá se mi však, že není dokončena.
Chtěla bych se proto zeptat s. ministra Krutiny, proč
nejsou v podobných případech, jako jsem uváděla,
zajištěna souběžná opatření,
která by snižovala na minimum některé
záporné znaky zprůmyslnění
potravinářské výroby, a jak je do
budoucna pamatováno na to, aby technický rozvoj
v potravinářském průmyslu se nedostával
ve svém účinku do rozporu se zájmem
spotřebitelů.
Můj druhý problém se týká životního
prostředí, konkrétně pak čistoty
ovzduší. Když jsme probírali ve zdravotním
výboru příslušné kapitoly státního
rozpočtu, bylo o těchto otázkách hodně
hovořeno. Všichni víme, jaké starosti
máme v tomto směru na Ostravsku a Ústecku,
neboť přípustná norma spadu popílku
je mnohokrát překračována a nadměrné
exhalace kysličníku siřičitého
zničily již tisíce hektarů lesa v Krušných
horách. O škodách na zemědělské
půdě a zemědělských kulturách
a o prakticky nevyčíslitelných škodách
na lidském zdraví se již hodně psalo
a mluvilo právě v souvislosti s těmito dvěma
oblastmi.
Málo se však ví o tom, že stejné
nebezpečí se všemi škodlivými důsledky
ohrožuje nyní rekreační oblast Jizerských
hor. Až do r. 1963 bylo možno Frýdlantsko pokládat
za zdravou krajinu. Obrat však nastal zahájeným
provozu elektrárny Turów v PLR, v těsném
sousedství státní hranice a tím i
frýdlantské oblasti. Tři mohutné komíny
této elektrárny chrlí dnem i nocí
mraky hustého kouře, a to podle účinku
naprosto nefiltrovaného. Při jednání
zástupců Státní plánovací
komise a Severočeského KNV přímo v
této elektrárně bylo konstatováno,
že elektrofiltry nedosahují žádané
účinnosti a že mletí paliva není
dostatečně jemné. Bude prý třeba
této otázce věnovat ještě další
pozornost - uvádí se v závěru zprávy
z tohoto jednání.
Domnívám se, že takovýto vlažný
postoj k řešení problému, který
má nedozírné následky pro celou frýdlantskou
oblast, Jizerské hory a přilehlou část
Krkonoš, není naprosto na místě.
Nebudu zde uvádět všechny škody, které
za poslední rok napáchala činnost této
elektrárny na výsledcích naší
zemědělské výroby a na lesních
porostech, postačí snad, řeknu-li, že
podle údajů pracovníků hygienické
služby, kteří letos u nás zjišťovali
měřením obsah kysličníků
síry v ovzduší, byl obsah těchto kysličníků
ve dnech západního větru dokonce vyšší
než na Ústecku a Ostravsku.
Žádám proto soudruha předsedu Státní
plánovací komise Černíka o sdělení,
jaká opatření budou učiněna,
aby elektrárna v Turówě v PLR zajistila v
nejbližší době svůj provoz tak,
aby spadem popílku a nadměrnými exhalacemi
neohrožovala obyvatelstvo na našem území,
zvláště pak s ohledem na to, že kapacita
této elektrárny se má výhledově
zdvojnásobit.
Předseda NS Laštovička: Děkuji.
Slovo má posl. Dobiáš.
Posl. Dobiáš: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci! Ke zprávě, kterou projednáváme
o rozpočtu, chci připojit sice dílčí,
ale přece závažná některá
fakta, která se dotýkají dvou kulturních
institucí - rozhlasu a televize.
Chci v úvodu říci, že obě instituce
prohlásily v našem kulturním výboru,
že rozpočet pro příští rok
jim dává možnost, aby po stránce programové
splnily své úkoly. Bylo by to tedy celkem v pořádku,
kdyby nebylo toho "kdyby." A o tom mi dovolte, abych
- byť stručně - znovu něco řekl.
To "kdyby" má mnoho tváří,
mnoho otázek. Nejvíce a všemi kritizovaná
je přirozeně otázka, jaký program
má rozhlas a televize, jaký je obsah tohoto programu,
jaké je jeho provedení. Při obrovském
množství jen za jediný den se stává
ledaco, co by nemělo být, a hledá se, kdo
to zavinil.
Jak v rozhlase, tak v televizi se na tvorbě programu podílejí
stovky pracovníků a jejich odborná a politická
kvalifikace je různého stupně. A stejně
jako v novinách, tak i zde to, co spatří
světlo světa, není jen věcí
těch, kdo to napsali, věcí autorů,
ale i redaktorů. A to je to: hledejme viníka. Mnohdy
se nám ty věci opravdu nelíbí. A v
péči o redaktory a jejich úroveň by
jak vedení rozhlasu, tak vedení televize mělo
přidat a přemýšlet o nových,
účinnějších formách vlivu
na ně.
Rozhlas připravuje pro příští
rok zajímavé relace "Jací jsme"
a "Záleží na nás". Jsou to
témata velmi lidská a živá a na nich
se ukáže celá problematika naší
doby. Velká je odpovědnost každého redaktora,
aby nezkreslil naši současnost, aby ji dnes nenabarvil
jako dříve na růžovo, ale na černo
- to je dnes velká móda. Být hodně
kritický, hlavně na cizí účet,
a stát tak trochu nad situaci, radit.
Posluchači pochopitelně vycítí, jak
to s nimi kdo poctivě myslí, jak chce pomáhat,
a jestli ten, kdo radí, hoří tím životem,
jestli skutečně má plno dobré vůle
a plno nadšení. A to se dnes - abychom nevypadali
jako staří a konzervativní - trochu přiškrcuje.
Není to dnes móda být nadšený.
A myslím, že život to potřebuje jako sůl,
a nechť se za to rozhlas a televize a nikdo z nás
nestydí, za toto nadšení.
Před několika lety se zdálo, že nástup
televize je tak všemocný, že zatlačí
rozhlas úplně do pozadí. Výsledek
tohoto souboje dnes nemluví tak stoprocentně pro
televizi. Rozhlas pod tlakem té velké konkurence
úplně omládl. Jeho program je živější,
současnější, rozhlas pružněji
reaguje na události než televize, má jiné
možnosti, nepotřebuje dokumentaci a obrázky.
Zpráva se rychleji přenese. Rozhlas je dnes nejvydatnějším
zdrojem informací v naší společnosti.
V názorech na program rozhlasu a televize se můžeme
rozcházet, budeme se přít, někdy se
i neústupně hádat, kdo má pravdu,
ale v jedné věci jsme okamžitě zajedno
a nikdo nás neumluví. A o tom chci mluvit, to je
to další "kdyby".
V naší televizi i v rozhlase se objevují čím
dále tím více záběry a snímky
ze světa a my chtě nechtě všichni srovnáváme
kvalitu obrazu, kvalitu zvuku, a doufejme, že brzy i kvalitu
barvy. A před tímto srovnáním nezavřeš
ani uši, ani oči, tomu neutečeš. A zde
přichází to další "kdyby",
moc a moc nepříjemné: kdyby ty přístroje
byly lepší, to technické vybavení rozhlasu
i televize.
Soudružky a soudruzi, přirozeně jako jeden
z tohoto úseku jsem tam častěji než
mnozí z vás. Je mi to však až trapné
mluvit o tom, že s tím nedovedeme hnout. Můj
apel na vás všechny je současně apelem
na naše orgány státní a politické
k rozhodnějšímu činu v této věci
včetně vedení televize a rozhlasu, aby byly
trochu neústupnější a odvážnější.
My jsme dokázali na některých úsecích
dobré věci a dnes z toho žijeme. Gramofonová
deska žije z určité odvahy před 15 lety.
Nechci to rozebírat.
Řeknu vám dva maličké příklady:
Ve světě je dnes už několik tisíc
nejnovějších zařízení
pro záznam obrazu, říká se tomu ampex.
U nás dosud není ani jediný. I když
naše vláda dala souhlas k nakoupení, americký
seznam strategického zboží obsahuje toto zařízení
a nedovolí k nám vývoz. Tak důležité
je to pro západní svět nevyvézt ampex
k nám. Takovou roli hraje dnes technika ve sdělování.
V Sovětském svazu a NDR vyvíjejí něco
podobného, doufejme, že nám pomohou. Bylo by
to pro mne samého jakýmsi vnitřním
zadostiučiněním ten "flek" jim
dát co nejdříve. Myslím, že v
hodnotách kulturních, lékařských
by žádný seznam strategického zboží
neměl existovat. Když to myslíme vážně
s mírovým soužitím a soutěživostí,
nechť tyto věci slouží každému,
kdo má o to zájem.
Na kongresu o astronautice ve Varšavě se zpravodaji
našeho rozhlasu podařilo dát dohromady několik
velkých světových es, sovětské
vědce, amerického představitele Pickeringa,
který má připravit sondu na Měsíc,
Mars a Venuši, a ještě další esa.
Přirozeně při rozhovoru se natáčí
na magnetofon. A když to bylo nejvíce napínavé,
všichni se místo rozhovoru museli dát do spravování
magnetofonu. Je to trapné. Nepřeji vám být
na místě redaktora, když to najednou neklape
a všichni mu musí pomáhat. Stydíte se.
Cítíte reprezentaci Československa na sobě
a v té chvíli je stydno. Já jsem něco
podobného zažil. Nechci o tom mluvit.
V těchto věcech jsme se pouštěli odvážně
do výzkumu, ve výzkumných ústavech
se mnozí jednotlivci snažili jít po vlastních
nohách, ale ono to nepůjde tak lehce. Jak nás
malá sériová výroba vysoké
techniky zbaví nedostatků? Mimo to v rámci
RVHP, s. Šimůnek jistě o tom ví, přes
naše podněty stále nedochází
k nějaké dělbě, ke koordinaci v těchto
věcech. Není to všechno tak aktuální.
Chápu, že jsou důležitější
věci, ale někdy věc malé důležitosti
se stává účinnou a důležitou
v rozhodné chvíli. Nářky nám
nyní nepomohou. Také nám nepomohou další
odklady. Určitou část techniky budeme muset
nakoupit urychleně v zahraničí a obávám
se, že položky rozpočtu na příští
rok, i když televize ani rozhlas nefňukají
a chovají se moc slušně, ani by se tak slušně
chovat neměly, stačit nebudou.
Je ještě jedno slabé místo v naší
rozhlasové práci. Zahraniční vysílání
má dnes prokazatelné úspěchy. Jestliže
během dvou let nám vzroste počet dopisů
od zahraničních posluchačů z 50 na
80 tisíc, je to dokument, že vysílání
se ve světě poslouchá. A nyní nám
řekne vedení rozhlasu, že polovina redaktorů
zahraničního vysílání nebyla
v zemi, pro kterou připravuje program. Jak o tom mohou
hovořit, když to neviděli. Myslím, že
nejde jenom o devizy, ale také o nepružnost vedení,
že tam neposílá přednostněji
právě tyto pracovníky než jiné.
A jestli je to otázka deviz, měly by se vydupat.
Znát terén je něco naprosto nutného.
Musím vědět, jak to vypadá u těch,
pro které mluvím. Je samozřejmé, že
za 14 dní není redaktor vševědem, ale
kontakt přece jen má. Máme skutečně
prokazatelný účinný ohlas na naše
zahraniční vysílání v Itálii,
v Západním Německu, v severských státech
i jinde.
A nyní to "kdyby" nejnáročnější.
Jde o to postavit konečně nové objekty, které
potřebujeme jako sůl, na Kavčích horách.
Televize snad začne v příštím
roce. Šípková Růženka, staveniště,
se zase pomalu probudí ze spánku. Prožívám
to už 10 let. Není lehké se smířit
s tím, že projekt už zastaral. Všichni bychom
to chtěli dělat dobře, lépe a mrzí
nás, že ve světě i chudší
partneři mají dnes objekty, které se nedají
srovnat kvalitou s námi. Zůstali jsme velmi pozadu.
Vymlouváme se mnohdy, že to ještě stačí,
že to klape. Je rozhodnuto, že televize začne
s výstavbou v příštím roce. Přimlouvám
se za to, aby se této výstavbě dalo takové
tempo, aby se už nedala zastavit. Výstavba rozhlasového
střediska je odložena na r. 1968 - 1969 a vypadá
to na neurčito, možná, že nebude zahájena
ani v příští pětiletce, že
se nedostane ani do plánu. Chtěl bych říci,
že první etapa výstavby rozhlasu je velmi nutná.
Např. naše nahrávací studio představuje
asi 1/4 toho, co je ve světě považováno
bez nadsázky za normu. A dělejte zázraky,
konkurujte. Prostor má veliký vliv na kvalitu zvuku
a celou řadu dalších věcí. Ale
to není všechno. Nejde jen o rozhlas. Studio podle
mnohých názorů, a čím dále
tím více se to rýsuje, mělo sloužit
filmu, televizi, gramofonovým závodům, vzniká
nová možnost koordinace, ekonomičtějšího
využití, levnější výroby
apod. Myslím, že první etapa výstavby
rozhlasu by se neměla odkládat až po r. 1970
a že by se také v této pětiletce měla
zahájit.
Soudružky a soudruzi poslanci, upozorňuji na tato
určitá "kdyby", která brzdí
rozvoj našeho rozhlasu a televize. Zabraňme tomu,
aby tato brzda nebyla čím dále tím
větší. Rozhlas a televize patří
denně každému z nás. Proto vás
prosím o účinnou podporu. (Potlesk.)
Předseda NS Laštovička: Děkuji.
Slovo má posl. Rapoš.
Posl. Rapoš: Vážený soudruhu předsedo,
soudružky a soudruzi poslanci! Ve svém diskusním
příspěvku bych chtěl hovořit
k dvěma problémům. Je to především
rozvoj průmyslu na Slovensku, jak je předpokládán
v plánu na r. 1965, a dále k úloze školské
soustavy v naší společnosti a chtěl
bych bezprostředně navázat na diskusní
příspěvek, který zde přednesl
posl. Poledňák, jak je zabezpečena školská
soustava v plánu pro příští rok.
Především k první otázce: bouřlivý
průmyslový rozvoj Slovenska od osvobození,
který se udál přímo před našima
očima, je významným důkazem realizace
programových směrnic KSČ. Průmysl
na Slovensku se stal významnou součástí
hospodářského potenciálu celé
ČSSR.
Je známo, že téměř všechny
přední kapitalistické země, které
se tak chválí svou průmyslovou vyspělostí,
mají přesto průmyslově značně
zaostalé oblasti. Je to americký jih a střed,
je to anglický sever, a na konec dobře známý
italský jih. Vyřešit průmyslový
rozvoj zaostalých oblastí tyto země v současných
podmínkách nejsou schopny právě tak,
jako to ani u nás nebylo možné v buržoazní
republice. Mnohé západní státy vypracovávají
různé programy pro průmyslový rozvoj
zaostalých oblastí. V Itálii existuje více
variant pro řešení problému jihu, tento
problém chtějí řešit zásahy
státu, avšak jejich možnosti jsou v tomto směru
nutně omezené a jejich dosavadní výsledky
nesplnily očekávání. Realizace těchto
programů je velmi skromná. Jistě i proto
hospodářský rozvoj dříve zaostalé
oblasti státu v socialistických podmínkách
se stal pro ně velmi zajímavý. Větší
skupina italských odborníků a veřejných
činitelů byla studovat i naše zkušenosti.
Italští národohospodáři z Neapolské
university měli před nedávnem možnost
navštívit Slovensko a když se seznámili
s našimi úspěchy, musím říci,
byli udiveni prudkým průmyslovým rozvojem
Slovenska v socialistickém Československu. Svědčí
to o tom, že naše výsledky pronikají do
světa, i na Západ, že se máme čím
před světem pochválit.
Také plán na r. 1965 předpokládá
další rychlejší rozvoj průmyslové
výroby na Slovensku. Zatím co v příštím
roce vzroste průmyslová výroba v Československu
o 5,5 %, na Slovensku to bude o 9,3 %. V důsledku toho
podíl průmyslu na Slovensku na celostátní
průmyslové výrobě vzroste z dosavadních
19,9 % na 20,6 % v r. 1965. Tím se zvyšuje úloha
průmyslu na Slovensku jako důležité
součásti celostátní průmyslové
kapacity naší vlasti.
Vycházejíc ze směrnic XII. sjezdu naší
strany o přechodu k intenzívnímu rozvoji
naší ekonomiky se vytvářejí v
plánu na příští rok některé
důležité předpoklady takovéhoto
intenzívního rozvoje i na Slovensku. Je přirozené,
že to není proces jednoduchý, nedá se
řešit z roku na rok, ale začínají
se tu urychlovat především některé
strukturální přeměny. Je to především
rychlejší růst výroby elektrické
energie, která vzroste o 20 %, strojírenství
o více než 10 %, významněji vzroste
i chemie a hutnictví. Jsou to právě ta odvětví
průmyslové výroby, která ve struktuře
moderního průmyslu rostou na váze a která
v moderním průmyslu mají významnou
specifickou váhu.