Dále se v průmyslu v příštím roce mají posilovat kvalitativní stránky rozvoje průmyslu. Téměř 50 % přírůstku průmyslové výroby na Slovensku bude kryto výrobou v nových, moderních kapacitách, jmenovitě v hutnickém a chemickém průmyslu. Dále se má zabezpečit lepší využití kapacit ve strojírenství se současnou stabilizací výrobních programů a zvýšením stupně koncentrace výroby. Další kvalitativní rysy se projeví v předpokládaném zavádění nových výrob a výrobků ve strojírenství, chemii, jakož i ve zhospodárňování při spotřebě paliv a elektrické energie.

Pro investiční výstavbu na Slovensku, tak jak je předpokládána v plánu na příští rok, je charakteristické snížení rozestavěnosti, když se má dát do používání 120 objektů, zatímco v minulých letech se tato cifra pohybovala kolem 80.

Soudružky a soudruzi, naše socialistická republika je průmyslově vyspělou zemí, patří ve výrobě na 1 obyvatele mezi přední státy ve světě. Odstranily se v ní z minulosti zděděné velké nerovnoměrnosti v hospodářském vývoji jednotlivých oblastí. Nadále však stojí před námi významné úkoly v řešení harmonického prostorového rozvoje výrobních sil. Oblastní proporce v naši celostátní ekonomice jsou právě tak důležité a objektivní jako odvětvové proporce. Musíme je lépe poznávat a odkrývat. V naší republice existuje ještě více oblastí, které jsou v ekonomickém rozvoji pod celostátním průměrem. Takovéto oblasti jsou jak v Čechách, tak i na Slovensku. Přede mnou vystupoval jeden soudruh z pohraničí, který poukazoval na takovéto oblasti, které jsou pod celostátním průměrem. Jsou to však především oblasti jižního Slovenska, dále severní a jižní části východního Slovenska. Bude proto nutné, vycházejíc z daných kapacitních, surovinových rezerv a dále z rezerv pracovních sil v těchto oblastech zabezpečit jejich další hospodářský rozvoj.

Domnívám se, že při rozpracovávání perspektiv dalšího rozvoje naší ekonomiky do r. 1980 měla by se věnovat oblastním proporcím a harmonickému rozmístění výrobních sil v celé naší republice významná pozornost.

Druhý problém, o kterém chci hovořit a kde chci navázat na diskusní příspěvek s. Poledňáka, je problematika postavení naší školské soustavy v naší společnosti. Plénum ÚV KSČ v říjnu rozpracovávajíc usnesení XII. sjezdu strany zdůraznilo, že školská soustava v naší společnosti není a nemůže patřit do oblasti společenské spotřeby. V našich socialistických podmínkách, kdy věda se stává bezprostřední výrobní silou, a technika technologickou aplikací vědy, školská soustava, jmenovitě její odborné a vysoké školy připravují pro naše národní hospodářství nejdůležitějšího činitele výrobních sil, tj. kvalifikovanou pracovní sílu. Kvantitativní i kvalitativní rozvoj školské soustavy je tak v našich podmínkách významnou složkou rozvoje současných výrobních sil a není možno ho charakterizovat jako tzv. nevýrobní sféru. Takovéto místo a takovouto funkci naše školská soustava objektivně má a takový je skutečný stav věci.

Dovolte, abych citoval ze stanoviska ÚV KSČ k této otázce: "Změnit dosavadní již překonanou praxi, podle které se školství považuje výlučně za oblast spotřeby a jedině podle toho se zabezpečuje rozvoj školství, třebaže jeho požadavky určují především objektivní potřeby ekonomiky.

Zdá se, že je to otázka jasná. O to více mě překvapila skutečnost, že v plánu na r. 1965 je rozvoj školství, jmenovitě investiční výstavba škol, zařazena tradičním způsobem. Je zřejmé, že stanovisko Státní plánovací komise se rozchází se stanoviskem ústředního výboru.

Jsem samozřejmě dalek toho, posuzovat věci jen podle toho, jaký mají nadpis, do které kapitoly jsou zařazeny. Jde tu však stále ještě o starý, tradiční přístup k řešení této otázky na našich plánovacích místech a to jak centrálních, tak i krajských. Zadá se tu kvalitativně nový přístup k posuzování celého rozvoje školství v naší vlasti. Projevuje se to i v té skutečnosti, že přes nižší objem školské výstavby se neprostavělo v minulých letech na Slovensku ročně 20-50 miliónů Kčs. Projevuje se to dále zaostáváním vybavenosti našich odborných a vysokých škol za skutečnými potřebami, to jest za potřebami praxe. Projevuje se to dále v zaostávání výstavby mnohých škol. Například výstavba přírodovědecké a matematicko-fyzikální fakulty univerzity Komenského v Bratislavě se připravuje už téměř 10 let a stále se ještě oddaluje zahájeni této výstavby. A v tomto výčtu by bylo možno pokračovat.

I v samotném úvodním referátu s. Tymeše i u jiných diskutujících byly uvedeny takovéto naléhavé problémy. Je přirozené, že naše zdroje investičních prostředků nejsou neomezené. Nestavím zde nereálné požadavky. Plán na příští rok je už vybilancován a přimlouvám se za jeho schválení. Myslím však, že k otázce posuzování školské soustavy a vybavenosti škol pro příští léta je třeba zásadně změnit přístup na našich plánovacích orgánech. Investice musíme vynakládat velmi promyšleně. Je však třeba zdůraznit, že prostředky vynakládané na růst vzděláni patři mezi efektivní a rychle návratné investice. Podle propočtu sovětského ekonoma akademika Strumilina i jiných pracovníků ekonomické vědy v Sovětském svazu (nezávisle došli k podobnému výsledku i američtí ekonomové) se růst kvalifikace v současné době podílí na růstu národního důchodu v SSSR asi o 25 %, to znamená, že celá jedna čtvrtina růstu národního důchodu má své zdroje přímo ve školské soustavě. Už Marx označil růst kvalifikace za základní faktor růstu produktivity práce.

To jsou jasné důkazy toho, že školská soustava není a nemůže být zařazována do nevýrobní sféry, do oblasti společenské spotřeby. Takovýto dosavadní přístup k úloze vzdělání u našich plánovacích orgánů vedl k zaostávání v krytí potřeb při rozvoji škol. Zatímco například v Sovětském svazu se věnuje oblasti školství a vzdělání až 10 % národního důchodu, u nás je tato cifra poloviční, asi 5 %. To je výsledek onoho tradičního, nesprávného přístupu k zabezpečování materiálních podmínek pro rozvoj školské soustavy na našich plánovacích orgánech. Ani plán na příští rok nepočítá s výraznějším růstem investic. Pro příští rok už zřejmě není možno něco podstatnějšího v tomto směru změnit, ale v příštích letech by bylo třeba uplatnit nový přístup a zvýšit celkový podíl prostředků na školství a vzdělání.

Považoval jsem za potřebné tyto myšlenky zde zdůraznit, i když si uvědomuji, že pro celou řadu přítomných soudruhů je to jasné. Je třeba to zdůrazňovat do té doby, dokud u lidí, kteří bezprostředně sestavují plán, nebude zabezpečen kvalitativně nový přístup k hodnocení objektivní situace a objektivní funkce, kterou školství a vzdělání v naší společnosti mají. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji. Dále bude hovořit posl. Krúpalová

Posl. Krúpalová: Vážení súdruhovia a súdružky poslanci! Súdruh Černík v návrhu plánu na budúci rok medziiným uviedol, že spolu s plnením úloh plánu budeme vytvárať podmienky pre prechod od extenzívneho k intenzívnemu rozvoju nášho národného hospodárstva. Po všeobecnom prejednaní návrhu zásad zdokonalenia plánovitého riadenia národného hospodárstva v orgánoch a väčších závodoch a podnikoch pristupujú rezorty k rozpracovaniu tohto návrhu a k jeho experimentálnemu uplatneniu v niektorých závodoch.

Vzhľadom na to, že návrh zásad zdokonalenia plánovitého riadenia národného hospodárstva vyvolal i medzi pracujúcimi nášho Trenčianskeho okresu veľký ohlas, záujem a všestrannú podporu, chcem vo svojom krátkom vystúpení tlmočiť Národnému zhromaždeniu, členom našej vlády pripomienky našich pracujúcich k tomuto návrhu.

Návrh zásad zdokonalenia a plánovitého riadenia bol prejednaný na aktívoch vedúcich hospodárskych pracovníkov a funkcionárov vo všetkých väčších podnikoch a ústavoch nášho okresu, ako aj na zasadaní okresného výboru komunistickej strany. Už som hovorila o tom, že všetci ho jednoznačne podporujú a plní optimizmu ho chcú uviesť i do života. Nebudem tu uvádzať pripomienky k jednotlivým rezortom "ale len niektoré hlavné a všeobecne platné." Všetky tieto vecné schôdze vo svojich stanoviskách žiadajú prehĺbenie návrhu zásad plánovitého riadenia. Vystupujúci sa kriticky vyjadrovali o tom, že prejednávané zásady sú údajne v porovnaní s pôvodným návrhom znížené a vôbec neúplné. Za neúplný považujú tento návrh preto, že vôbec obchádza a nerieši problém poľnohospodárstva, dopravy, medziodvetvového plánovania atď., čo môže byť vážnou prekážkou pri uskutočňovaní intenzifikácie nášho národného hospodárstva. Za nedostatočné považujú i navrhované riešenia v oblasti zahraničného obchodu, v ktorých sa prejavuje tendencia čo najviac oddialiť navrhované opatrenia a čo najmenej experimentovať. Zhodne všetci žiadajú, aby bolo postupne podstatnejšie obmedzené monopolné postavenie podnikov zahraničného obchodu a aby bola ich činnosť v maximálnej miere prevedená na výrobné oborové podniky.

Mnoho kritiky bolo vznesené na ministerstvá. Boli označované za konzervatívnu a hlavnú prekážku úspešného a dôsledného uskutočňovania návrhu zásad, pretože mnohí pracovníci ministerstiev nechápu, že úlohou ministerstiev je vykonávať dlhodobú perspektívnu politiku a operatívne riadenie výroby opäť vrátiť podnikom. Kritizovaní boli i miestni ekonómovia zato, že natoľko spohodlneli, že si svoju prácu, život a riadenie výroby nedokážu predstaviť bez premnohých ukazovateľov, čo zväzuje iniciatívu a spomaľuje tempo nášho postupu kupredu. V pripomienkach vyšším orgánom sa zdôrazňuje, aby nepripustili nabudúce takýto priestor pre iniciatívu podnikov a závodov. Direktívne ústredne je treba riešiť len otázky proporcionálneho rozvoja oblastí a odvetví z hľadiska vnútorného a zahraničného trhu. Je treba docieliť perspektívne takého stavu, aby bola výroba usmerňovaná predovšetkým investičnou, cenovou a úverovou politikou a odvodom čiastky hrubého dôchodku do štátneho rozpočtu.

Mnoho pripomienok bolo k tomu, aby model plánovitého riadenia nebol opätovne dogmaticky uplatňovaný vo všetkých odvetviach, ale aby sa brali do úvahy podmienky jednotlivých priemyslových odvetví s ohľadom na charakter výroby, technológie, výrobný cyklus, dodávateľsko-odberateľské vzťahy a podobne, teda aby sa diferencovane plánovalo a diferencovane sa hodnotila ich činnosť.

K najzávažnejším patrí tiež pripomienka k rozmiesťovaniu pracovných síl, kde je treba uplatniť princípy hmotnej zainteresovanosti a sociálnej politiky. V čo najkratšej dobe by sa malo upustiť od administratívneho rozdeľovania pracovných síl, ktorým v podstate je dnešný organizovaný nábor.

Mnoho závažných pripomienok bolo vyslovené i z oblasti hmotnej zainteresovanosti, mzdovej politiky u robotníkov, inžiniersko-technických pracovníkov, hovorilo sa tiež o nutnosti zaviesť obojstranný penalizačný postih medzi Československými dráhami a prepravcami, atď.

Doporučovalo sa, aby boli podľa možnosti vybrané závody a podniky, v ktorých sa tento návrh bude skúšobne overovať, tak, aby i územné orgány mohli včas získať potrebné skúsenosti v riadení v týchto úplne nových podmienkach.

Nebudem, súdružky a súdruhovia, vypočítavať všetky cenné námety a návrhy, ktoré majú naši pracujúci k návrhu zásad zdokonalenia plánovitého riadenia nášho národného hospodárstva. Práve preto, že tento návrh sa stal skutočne centrom pozornosti našich pracujúcich, vkladajú do neho nádeje a s optimizmom očakávajú jeho uvedenie do života, považovala som za potrebné na túto závažnú okolnosť upozorniť. Doporučujem, aby predsedníctvo nášho Národného zhromaždenia dôsledne kontrolovalo rozpracovanie návrhu jednotlivými ministerstvami a počítalo s tým i vo svojom pláne práce. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, přerušíme nyní schůzi do jedné hodiny. Po přestávce promluví jako první posl. Kopecká.

(Schůze přerušena v 11 hod. 58 min. a opět zahájena ve 13 hod. 02 min.)

Předseda NS Laštovička: Zahajuji přerušenou schůzi. Promluví posl. Kopecká.

Posl. Kopecká: Soudružky a soudruzi poslanci, při projednávání státního plánu a rozpočtu na příští rok přejeme si jistě všichni upřímně, aby toho, co je dobré, bylo stále více a toho, co nás trápí, aby ubývalo.

Dovolte mi prosím jenom dvě poznámky k jinak velmi široké problematice našeho kožedělného odvětví. Ve výrobě a spotřebě obuvi patříme na jedno z prvních míst ve světě.

Závody Gustava Klimenta v Třebíči daly letos od nového roku pro vnitřní obchod více než 3 mil. párů obuvi a více než 4 mil. párů obuvi na zahraniční trh. To však neznamená, že by obuvi byl dostatek. Mluvíme o miliónech párů, ale řeknete možná když si chci něco koupit, tak to nedostanu. To je otázka druhá, to je otázka sortimentu, se kterou si co nejdříve poradíme.

My však spokojeni opravdu nejsme. V obuvnickém průmyslu vidíme celou řadu problémů zvlášť ve vývoji a především v tom, že zaostáváme ve vývoji za světovým průměrem.

Je několik příčin, ale jednu z hlavních vidíme v tom, že jen velmi pomalu uplatňujeme novou techniku, a to jak vlastní, tak i tu, kterou dovážíme ze zahraničí.

Uvedu příklad ze Závodů Gustava Klimenta. Naši chlapci tam vymysleli skvělý stroj na sešívání špic punčochového zboží. Tento stroj byl dokonale vyzkoušen a po dlouhém jednání byla zadána zakázka 10 strojů n. p. Minerva v Boskovicích. Až těchto 10 strojů dostaneme, zvýší se nám produktivita práce o 100 % a ušetříme nejméně 20 pracovních sil. Ale než je dostaneme, tak již podle tradice uplyne asi 1 ¹/₂ roku.

Vidíme také nesprávnou praxi ze strany ministerstva směrem k našemu odvětví v přidělování finančních prostředků na dovoz strojů ze zahraničí. Uvedu opět příklad z našich Závodů. Za posledních 5 let dal náš závod na vývoz téměř 23 mil. párů obuvi v hodnotě téměř 3/4 miliardy korun. Za stejné období byl nám však povolen nákup pouze jediného štípacího stroje v hodnotě 18 500 Kčs. Tolik k první poznámce.

K druhé poznámce, kterou rovněž považuji za důležitou, tj. k novému řízení, organizaci a plánování. Je to nyní středem veškerého zájmu.

V kožedělném odvětví je několik variant. Chci uvést jen to nejzákladnější z vlastního návrhu našeho závodu jak na vnitropodnikovou, tak nadpodnikovou organizaci kožedělného průmyslu, kterou uvnitř podniku máme vyzkoušet experimentálně již od 1. ledna 1966.

V návrhu vycházíme ze směrnic ÚV KSČ, že je třeba uplatnit takovou plánovací metodiku, která by dávala dlouhodobý výhled s maximálními, ale reálnými úkoly. Hlavním ukazatelem v experimentu bude hrubý důchod a k jeho zajištění je zaměřena hmotná zainteresovanost našich pracovníků.

V řízení a evidenci, dále pak v odměňování předpokládáme maximální zjednodušení, a to tím, že uplatníme některé prvky z bývalého tzv. SPH systému, který byl sice zavržen jako kapitalistická metoda, ale zatím nebyl překonán.

Samozřejmě, že při jeho použití uplatňujeme také socialistické vztahy a hmotnou zainteresovanost zaměřujeme jen určitou měrou na jednotlivce, ale plně na celý pracovní kolektiv jak podniku, tak jednotlivých útvarů, v nichž pracovníci formou krátkodobých rozpočtů budou zajišťovat úkoly a tím i přínosy do hrubého důchodu.

Pokud jde o nadpodnikové řízení, vycházíme z toho, že je třeba vytvořit takový organizační celek, který by vycházel v hospodaření ze základní suroviny, kterou v odvětví máme a současně by také odpovídal za plné uspokojování potřeb našich i zahraničních zákazníků.

Doporučujeme tedy vytvoření trustu kožedělného průmyslu, který by zahrnoval všechny výrobní podniky a účelové organizace v republice, které zpracovávají usně. Současně doporučujeme do trustu začlenit vnitřní i zahraniční obchod. Jde tedy o sloučení dnešních tří výrobně hospodářských jednotek, tj. VHJ 29. augusta, VHJ Svit Gottwaldov a VHJ ZAZ Jaroměř, včetně vnitřního obchodu, Centrotexu a účelových organizací, jako ZSKP a Výzkumný ústav kožedělný.

Při svém návrhu jsme vycházeli z toho, že současný stav organizace a řízení podniků kožedělného průmyslu není dobrý. Kožedělný průmysl je roztříštěn do několika výrobně hospodářských jednotek a dalších organizací, které nejsou jednotně řízeny a z toho důvodu také nejsou schopny plně uspokojovat potřeby vnitřního a zahraničního trhu a dokonaleji využít fondů materiálů, kapacity strojů apod. Žádná z výrobně hospodářských jednotek ve výrobě obuvi totiž nemůže provést samostatně bez dohody s druhou VHJ zásadní opatření. Dále není možno provádět centrální rozpis jak koželužské, tak galanterní i obuvnické výroby podle sortimentních požadavků odběratelů. Není možno provádět jednotné operativní řízení, není zajištěna jednotná odpovědnost za všestranný rozvoj, není zajištěna ani jednotná metodika plánování, financování, organizace výrobních procesů, které by od prvovýroby navazovaly až k finálním výrobkům. Také při stávajícím způsobu organizace vnitřního i zahraničního obchodu dostává se výroba s nimi velmi často do rozporu.