Předseda Národního shromáždění Laštovička a místopředsedové dr. Škoda, dr. Kyselý.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, Hendrych, místopředseda vlády inž. Šimůnek; kandidát předsednictva ÚV KSČ Vaculík; tajemníci ÚV KSČ Koucký, Penc; místopředsedové vlády Černík, Krajčír, Piller; ministři inž. Burian, Dvořák, Hamouz, Indra, Korčák, inž. Krejčí, Krutina, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová, Majling, dr. Neuman, Poláček, dr. Štrougal, Uher.

256 poslanců podle prezenční listiny.

Předseda NS Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi. Promluví posl. Zedník.

Posl. Zedník: Soudružky a soudruzi poslanci! Řadu odpovědných pracovníků na úseku ochrany mládeže i nás poslance NS, kteří se o tuto velmi citlivou problematiku zajímáme, znepokojuje skutečnost, že v domovech mládeže s ochrannou výchovou jsou umísťováni mladiství, kteří se provinili poprvé, nebo se vůbec neprovinili (provinili se rodiče tím, že je nechali na ulici), společně s deklasovanými živly, které na ně mají špatný vliv.

Dochází k tomu zejména proto, že jsou potíže při realizaci diferenciace chovanců domovů mládeže podle stupně narušenosti.

Ověřil jsem si, že vláda republiky se zabývala dne 12. prosince 1962 zajištěním péče o obtížně vychovatelnou mládež ve výchovných zařízeních a přijala téhož dne zásadní opatření usnesením č. 1137.

Situace je ovšem taková, že KNV ani resortní ministerstva toto významné opatření neplní. Výchovná zařízení svojí kapacitou nestačí, čímž se diferenciace opomíjí. Chceme-li však děti, u kterých je soudem nařízena ochranná výchova, přivést na správnou cestu, pak za této situace se nám může těžko vytčený cíl zdařit. Problém je velmi často i v tom, že soud ochrannou výchovu nařídí, ale domov nemůže mladistvého pro nedostatek kapacity přijmout a pak dochází často k recidivě, nehledě k tomu, že usnesení soudu je zneváženo.

Prosím předsedu vlády s. Lenárta a ministra školství a kultury s. Císaře, aby byla provedena důsledná kontrola vlád. usnesení č. 1137/1962 a zajištěno splnění úkolů zejména krajskými NV a těmi resorty, které dostaly jmenované úkoly. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji. Nyní promluví s. posl. Proškovec.

Posl. inž. Proškovec: Soudružky a soudruzi! Těžiště projednávání nejen jednotlivých kapitol, ale i celkového návrhu plánu na rok 1965 bylo ve výborech NS. Velké množství vystupujících a časový pořad schůze mne proto vede k tomu, abych své vyjádření k plánu výrazně omezil na 4 stručné poznámky.

Zamýšlel jsem se nad formou jednání i úrovní práce výborů, zpravodajů i poslanců při projednávání návrhu plánu a rozpočtu na rok 1965. Souhlasím s hodnocením, které k této otázce uvedli ve své souhrnné zprávě posl. Tymeš. Chci jen doplnit následující:

snahou našeho jednání bylo zaujmout k návrhu plánu objektivní stanovisko, opřené o vlastní zjištění, rozbory a úvahy. Toto jsme v podstatě dosáhli u jednotlivých resortů. Nejsem si však jist, že tomu tak bylo i vůči celkovému plánu.

Když jsem dostal souhrnnou zprávu a podklady k návrhu plánu národního hospodářství a uvědomil si, že za těmi stručnými údaji je práce velkého štábu kvalifikovaných odborníků, a to ne v průběhu několika dní, ale řady měsíců, pak vzhledem k možnostem a rozsahu přípravy i studia podkladů necítil jsem se naprosto rovnocenným partnerem. Rovněž jsem se nepokládal za oprávněného či schopného zaujmout zodpovědné a objektivní stanovisko. Je možné, že jiní poslanci tyto pocity neměli. Můžete i namítnout, že vidím věci příliš složitě. Mé úvahy však vyplývají z vědomí velké odpovědnosti Národního shromáždění, i ze snahy nepracovat formálně.

Situace je do určité míry způsobena tím, že orgány NS se v letošním roce nezúčastnily bezprostředně již přípravy a zpracování plánu na letošní rok, což se nyní změní.

Přesto však doporučuji, aby předsednictvo NS vhodným způsobem posoudilo úroveň i formy projednávání plánu a rozpočtu a rozhodlo, zdali použitá forma je dostačující i pro příští rok.

V průmyslovém výboru se vyskytlo nejvíce problémů při projednávání kapitoly ministerstva těžkého strojírenství. Diskutovaly se problémy produktivity, nákladů, technické úrovně výrobků, zajištění investiční výstavby, kvalita dodávaných strojů a zařízení atd.

To, že k ministerstvu těžkého strojírenství bylo nejvíce připomínek, dotazů i kritiky, je zcela zákonité. Je to dáno posláním těžkého strojírenství i jeho situací. Řada problémů je ovlivněna dobrou či špatnou prací techniků i dělníků v těžkém strojírenství. V daleko větší míře závisí však tyto problémy na některých zásadních předpokladech.

Další rozvoj strojírenské výroby musí být podložen hluboce promyšlenou dlouhodobou koncepcí. Jsem přesvědčen o tom, že dokud nebude propracována a stanovena dlouhodobá koncepce, dosaženo výrazného snížení počtu výrobních oborů či sortimentu, dokud nebude na základě této koncepce dosaženo koncentrace vědecko-výzkumných a technických sil a prostředků, do té doby budeme se zcela zákonitě potýkat s technickou úrovní a kvalitou strojů a zařízení, i s problémy v ekonomických parametrech výroby. Realizace dlouhodobé koncepce není jednoduchým úkolem. V oblasti koncepcí byla zpracována již řada podkladů a úvah. Jejich realizace však není dostačující a důsledná. Je to patrné i v plánu na rok 1965. Bude potřebné, aby těmto problémům v nejbližším období věnovala mimořádnou pozornost SPK i vláda, i orgány NS.

V oblasti vědy a techniky při celostátní prověrce vědeckých a výzkumných ústavů a pracovišť v r. 1962 bylo konstatováno, že rozvoj vědecko-výzkumné základny vážně zaostává za rozvojem výrobní základny a potřebou národního hospodářství. I když prostředky v oblasti vědy a techniky se zvyšují, nenabyl jsem při projednávání plánu na rok 1965 z údajů, které byly k dispozici, jistoty, že nastala zásadní změna.

Jak již bylo řečeno, v oblasti přírodních a technických věd je úroveň i přínos vědy a výzkumu značně závislý na experimentálních možnostech. Rozvoj vědy a výzkumu je závislý na objemu investičních prostředků. Z podkladů, které jsem měl k dispozici, nemohl jsem prozatím objektivně posoudit, zdali investiční potřeby na rozvoj vědy a výzkumu jsou úměrné. Z předběžných rozborů mi však vychází, že tyto prostředky jsou relativně nižší, než je průměr ve všech odvětvích národního hospodářství. Bude proto nutné zabývat se těmito problémy podrobněji v průběhu přípravy plánu na rok 1966. Současně ovšem je potřebné podrobněji posoudit, jak dosavadní nedostatečná výzkumná základna je využívána a jaký je její přínos.

V poslední poznámce chci se dotknout problému snížení administrativního a správního aparátu, poněvadž jde o závažný úkol, který je řešen s řadou potíží a různými výsledky. Pracovníci na podnicích ve výrobním procesu chápou tento úkol nejen jako snížení počtu ryze administrativních pracovníků, ale i technicko-hospodářských pracovníků správních a řídicích orgánů.

Přitom pracovníci v podnicích jsou toho názoru, že se netýká jen bezprostředně podniků výrobního procesu, ale i orgánů nadřízených. Musím ovšem konstatovat, že počet pracovníků ministerstev a ústředních orgánů v roce 1964 oproti r. 1963 se zvýšil a v návrhu plánu na rok 1965 je další zvýšení.

To, že počet pracovníků ústředních orgánů se o 200 lidí zvýší nebo sníží, nemá zásadní ekonomický význam a nemuseli bychom se tím proto zabývat. Má to však podle mého názoru negativní politický účinek, který nelze přehlédnout. Tato skutečnost rovněž zvýrazňuje některé problémy, které jsou nyní projednávány v diskusích o nových zásadách řízení. Pracovníci podniků mají některé odlišné názory na uspořádání některých činností a orgánů, než má řada pracovníků ústředních orgánů. Věřím však, že vláda bude řešit tyto problémy především s tím, že zvýšená kvalita řízení není jen v počtu, ale především v kvalitě řídícího a správního aparátu a v technických prostředcích.

Předseda NS Laštovička: Děkuji. Slovo má nyní posl. Marie Miková.

Posl. Marie Miková: Soudružky a soudruzi poslanci, náš rozpočet má zabezpečit další uspokojování potřeb pracujících lidí. Naše republika patří mezi země s nejvyšší životní úrovní, kde rok od roku rostou nároky na potraviny. Ale naše země také patří mezi ony země, které mají nejméně půdy na jednoho obyvatele, a které také stále v důsledku bytové výstavby a ostatních investic ubývá. Chceme-li udržet tempo životní úrovně, znamená to vysoce využít každého kousku půdy, intenzívně na něm pracovat, jak řekl v jednom projevu s. Novotný - po zahradnicku.

O tom, jak se nám to podaří, rozhoduje hodně činitelů. Ale já bych chtěla hovořit o jednom, který je rozhodující a bez kterého se nám nepodaří dát do chodu ani ty ostatní, a to jsou lidé, otázka pracovních sil v zemědělství. Jestliže tady bylo řečeno, že bilance pracovních sil je napjatá a že ve všech rozhodujících odvětvích je složitá a těžká, pak v zemědělství je to opravdu nejtěžší a nejvážnější problém. Chtěla bych to ukázat na příkladu našeho Severomoravského kraje.

Situace je špatná nejen co do počtu, ale i co do věkové struktury. Je známo, že mládeže do 20 let máme v zemědělství 5 %, zatímco lidí nad 60 let máme kolem 27 %. Situace se stále zhoršuje, protože stářím odchází více lidí ze zemědělství než novým získáním do zemědělství přibývá. Tak v našem kraji pracovalo v r. 1960 123 780 lidí a věkový průměr činil 43 roků. Během 3 let ubylo ze zemědělství 18 370 lidí a věkový průměr se zvýšil už přes 45 roků. A to patříme mezi kraje, které nejlépe plní nábor mládeže do zemědělství. Také se ukazuje, že i perspektivní bilance pracovních sil je neuspokojivá.

Rozbor v našem kraji ukázal, že s růstem mechanizace budeme potřebovat do roku 1970 84 000 pracovních sil. Skutečnost je však taková, právě podle věkové struktury, že do r. 1970 bude pracovat v zemědělství pouze 75 000 lidí. Znamená to, že se nebude dostávat 9000 osob už mimo plánovaný úbytek.

Například v okrese Šumperk odchází v tomto roce do důchodu 1300 osob, zatímco přibude 400 nových, v okrese Přerov odchází 820 osob a přibude asi 280. Domnívat se, že tyto úbytky už nad plánované počty nám zabezpečí jenom mechanizace, je naprosto nemožné, protože mechanizace bez kvalifikovaných mladých lidí nám nemůže tuto situaci vyřešit, ale naopak, často, máme-li mechanizaci bez lidí, ovlivní nepříznivě i ekonomiku našich JZD. Ukáži to zase na jednom příkladu, na příkladu Frýdku-Místku, který je průmyslovým okresem a který má nejtěžší situaci v pracovních silách. V tomto okrese už dnes zdaleka nevyužívají mechanizace v zemědělství, a to ne proto, že by ji neměli; mají mechanizačních prostředků v hodnotě 65 mil. Kčs, ale nemají k nim dostatek lidí. Jenom traktoristů schází 180. Přitom si okres 600 traktoristů proškolil, ale ti dnes jezdí v jiných závodech, kde je lépe zaplatili a v JZD jich pracuje jenom 160, na státních statcích 25. Ostatní už tam nejsou. Dnes je tam celá řada JZD, kde mají dvojnásobný počet traktorů a polovinu traktoristů, jako Chlebovice, Domaslovice - 10 traktorů a 5 traktoristů. Traktory jsou v tomto okrese využívány podle propočtených norem na 60 %, pásové traktory dokonce pod 50 %. Jaký to má dopad na ekonomiku JZD a na příjmy družstevníků ukáži.

Přestože v okrese Frýdek-Místek stoupla hrubá zemědělská produkce o 8,5 %, nebude dodržena hodnota plánované pracovní jednotky o 1,50 Kčs, a to byl letos výjimečně dobrý rok, kdy byla vysoká úroda. Můžete si představit, jaká bude situace až přijde horší rok. To má potom dopad i na mnohá JZD, například Fryčovice, kde rok od roku výroba stoupá, ale příjmy družstevníků klesají. Traktoristé ve Fryčovicích vydělali v roce 1960 průměrně za rok 17 477 Kčs, ale v r. 1963 již 11 760 Kčs. Tady vidíme, jak je to nepříznivé.

Člověk si klade otázku, jaké to bude v budoucnosti, když už dnes je takovýto stav. Hovořím o tom proto, že věková struktura je v celostátním měřítku stejná jako u nás ne-li o něco horší. Jestliže v našem kraji bude v perspektivním propočtu scházet 9000 pracovníků, tak v celostátním měřítku to může být až 100 000 pracovníků. A protože ve skupině lidí, kteří mohou ovládat mechanizaci, je tak málo mužů, ukazuje se nám, že asi 5000 traktorů nebude obsazeno lidmi a v celostátním měřítku do 2 - 3 let to může dělat až 50 000 traktorů, na které nebudou lidé. Jak můžeme zabezpečit obdělání půdy, jak můžeme dosáhnout intenzívni výroby na našich polích?

Tento stav nás musí přímo burcovat, protože i my jsme v zemědělství povinni přecházet na 2 směnné provozy, na vyšší kulturu práce, být vysoce rentabilní a zabezpečovat vyšší příjmy našim lidem, chceme-li učinit práci v zemědělství přitažlivější, chceme-li tam dostat mladé lidi.

Udělali jsme si v našem Severomoravském kraji rozbor v několika okresech; šli jsme po otázce pracovních sil. Mnoho věcí, které známe, se nám už potvrdilo, ale ukázaly se nám i některé psychologické poznatky mladých lidí. Naši lektoři se jich ptali, proč odcházejí ze zemědělství, co se jim tam nelíbilo, co by navrhovali na zlepšení, a na první místo všichni stavějí otázku kultury práce, říkají, že podmínky jsou velmi špatné, celá řada pracovišť má zaostalou technologii, investiční výstavba není v celé řadě družstev vyřešena, živočišná výroba je na 20 i více místech a tak málo pracovních sil se ještě nehospodárně rozplývá do mnoha pracovišť, a to nám ztěžuje situaci.

Protože jsme v průmyslovém prostředí, tak do zemědělství získáváme stále více lidí z dělnických rodin, a ti nám zvlášť zdůrazňují, že po staru pracovat nebudou a nechtějí, že je třeba pracovní podmínky skutečně měnit a dávat tomu také novou tvář.

Lidé také ukazují, že pořád vidí, že v zemědělství není člověk oceňován přesto, že pracuje na nejdůležitějším úseku. Říkají: Kdekdo hodí po zemědělství kamenem, ale každý chce od něho chleba. Kdo to má dělat, to málo lidí zajímá. I když už o tom bylo hodně hovořeno, myslíme, že rozhlas, televize, film musí mnohem více pomáhat propagaci, více oceňovat práci lidí. Je třeba jít se podívat dolů, aby se poznal život. Tam jsou někteří lidé skutečně hrdiny práce. Když se člověk někdy v zimě podívá, jak lidé jdou po kolena ve sněhu do polí, do stájí za nízkou pracovní jednotku 12 Kčs, že je to nepřetržitý provoz jako kdekoli jinde, myslím, že by se mělo více ocenit hrdinství, pracovitost, a poctivost těchto lidí. Bude zase Štědrý den. Vždycky se v rozhlase vzpomíná na ty, kteří jsou v zahraničí, na dopraváky, hutníky, kteří mají nepřetržitý provoz. Vzpomeňme u bohatých štědrovečerních mís také na ty, kteří nám tyto dobroty vyrobili a vzdejme jim poctu; oni si to opravdu zaslouží. (Potlesk.)

Druhá velmi důležitá otázka je otázka příjmů. Není to všude stejné. Máme už velmi dobrá družstva, kde si dobře stojí, a tam ta otázka není snad tak aktuální, ale v průměru je to otázka velmi vážná. Už jsem ukazovala, jak je to ve Frýdku-Místku.

Udělali jsme teď v Nové svobodě anketu, aby se vyjádřili mladí lidé ke své práci a ke svému odměňování. Jeden mladý traktorista říká: Mně se práce v zemědělství líbí, pracuji tam rád, ale jedno mi nejde do hlavy: proč já, který pracuji v nepřízni počasí 12 - 14 hodin denně, mám vždy menší výplatu, než můj bratr, který pracuje jenom 8 hodin. Zaostávající družstva budou zaostávajícími tak dlouho, dokud tam nebude mladých lidí. A mladí lidé nepůjdou do zaostávajících družstev tak dlouho, dokud tam nebude lepší příjem.

Teď musíme říci, jak to budeme řešit. Myslím, že na zaostávající družstva dáváme dost prostředků. Tady jde jenom o to, jak je rozdělit, abychom je nedávali jako nějakou sociální pomoc, ale abychom vždycky sledovali návratnost ve výrobě. Teď zemědělské výrobní správy mají možnost se žáky, kteří jdou do učení uzavírat učební smlouvy. Se zaostávajícími družstvy žádný mladý člověk učební smlouvu neuzavře. Uzavře ji zemědělská výrobní správa. Navrhovala bych, aby zemědělské výrobní správy měly větší pravomoc s dotací na zaostávající JZD hospodařit tak, aby pomáhaly zabezpečovat pracovní síly, protože od toho je závislé, jak se nám podaří dostat zaostávající družstva na vyšší úroveň.