V této souvislosti je dále obzvláště nutno podotknout, že i při neustálém vzestupu vývozu do zemí socialistického tábora především do SSSR, se od r. 1960 vývoz do kapitalistických států podílí průměrně jednou třetinou, přičemž i v roce naprosto nepříznivé konjunktury v r. 1963, tento podíl nepoklesl pod 30 % celkového vývozu a to za stálého docilování jednoho z nejpříznivějších ukazatelů rentability v rámci strojírenského vývozu, i když obráběcí stroje, někdy prodáváme přes všechny nedostatky mnohdy levněji, než bychom měli. Obráběcí stroje byly a zůstávají nadále efektivním zbožím pro čs. zahraniční obchod.

Pokles vývozu do kapitalistických států v r. 1963, který byl způsoben především nepříznivým vlivem na kapitalistických trzích, se podařilo v průběhu roku 1964 zastavit a rýsují se určité známky oživení investiční činnosti, která se v porovnání s r. 1963 projevuje v lepším přílivu zakázek pro příští rok a lze perspektivně uvažovat s určitým růstem vývozu. Také ve výhledovém období 1966 - 1970 je uvažován další soustavný vzestup vývozu obráběcích strojů jak do zemí socialistického tábora, tak i do kapitalistických států.

Trendy vývozu jsou mírnější než v uplynulých letech. Hlavním důvodem je skutečnost, že se v ČSSR v posledních 4 letech podstatně zpomalil vývoj nových druhů obráběcích strojů, čímž není dána vývozu dostatečná pohotovost pro vyrovnání změn v sortimentních požadavcích zahraničních trhů, zejména SSSR i dalších členských zemí RVHP a některých vyspělých i rozvojových kapitalistických zemí. Z toho plynoucí potíže se již projevují při dvoustranných konzultacích výhledových plánů. Případné snížení tempa vývozu proto nelze připisovat jen poklesu potřeby těchto zemí, nýbrž především ne úplně vyhovující sortimentní nabídce v čs. vývozu, která neudržela krok s kvalitativními změnami potřeb.

Vývoz do zemí socialistického tábora i kapitalistických států lze oproti dnešním úvahám dále zvyšovat, pokud výroba bude schopna rychle vyrovnat opoždění ve vývoji nových druhů obráběcích strojů a poskytnout rozšířenou sortimentní nabídku, zejména v kategorii strojů s vysokou náročností na přesnost. Požadavky na vývoj těchto nových strojů byly s výrobci obráběcích strojů projednány a uznány za oprávněné. Realizace těchto požadavků však vyžaduje účinnou podporu výrobců jak na vývojové, tak i na výrobní základně. Tato opatření jsou nezbytná i z dlouhodobějšího hlediska, neboť již nyní je nutno vytvářet příznivé podmínky pro vývoj vývozu po r. 1970.

Ve srovnání s výrobky kapitalistické konkurence čs. obráběcí stroje v jednotlivých kategoriích z hlediska konstrukčního pojetí a technických parametrů dosahují průměrné světové úrovně. Tato úroveň však není vždy splňována výrobním procesem, což se projevuje kolísajícím standardem kvality a nedostatečnou provozní spolehlivostí. Tento stav je nepříznivě ovlivňován i nižší úrovní některých subdodávek, zejména některých elektrických a hydraulických ovládacích přístrojů.

Sortimentní skladba čs. obráběcích strojů nezahrnuje žádné stroje, jež by převyšovaly srovnatelné konkurenční výrobky. Ve svém celkovém pojetí čs. výrobní sortiment však již zaostává za úrovní sortimentní skladby předních kapitalistických zemí, neboť nezahrnuje dostatečný podíl strojů s vyšší náročností zejména na přesnost. Přesto, že v uplynulých třech letech došlo ke zvýšení stavů technických pracovníků v závodech na obráběcí stroje, nepodařilo se dostatečně zvýšit úroveň obráběcích strojů.

Do technického rozvoje oboru byl pouze malou měrou promítnut vývoj potřeb na jednotlivých trzích.

To je jedna z hlavních příčin, že úroveň oboru celkově zaostává oproti vyspělým kapitalistickým zemím. Na adresu zahraničního obchodu je však také nutno říci, že zahraniční obchod ani v současné době nemá dostatečný průzkum trhu. K tomu, abychom na světových trzích získali postavení, které jsme ještě před několika léty měli, bude nutno prosadit do života takové zásady, jako je kompletovat u důležitých strojů stávající sortiment o chybějící typorozměry, aby byly vytvořeny ucelené sortimentní řady. Dále bude třeba provádět systematicky modernizaci obráběcích strojů osvědčených konstrukcí, dobře zavedených na zahraničních trzích tak, aby jejich úroveň byla udržována na současném světovém standardu. Je nezbytné rozšiřovat možnost použití těchto strojů, především doplňováním zvláštních příslušenství a přídavných zařízení, dále bude nutno zvýšit podíl s vysokou náročností na přesnost v československém výrobním sortimentu.

Domnívám se, že my v současné době platíme za minulost a že tento stav je výsledkem toho, že v minulosti obráběcí stroje byly v resortu ministerstva těžkého strojírenství, kde jim nebyla věnována náležitá pozornost.

Dalším negativním činitelem pro vývoz obráběcích strojů jsou reklamace na obráběcí stroje. V počtu naběhlých reklamací se přímo odráží kvalita dodávaného zboží. V obráběcích a svářecích strojích i nářadí mají vcelku stále stoupající tendenci. Přes částečný pokles v II. pololetí 1963, kde naběhlo reklamací o 20 % méně než v I. polovině téhož roku, stouply opět v I. pololetí 1964 o 61 %. Absolutní hodnota za I. pololetí 1964 je 969 reklamací.

Porovnáme-li počet reklamací s počtem vyvezených strojů, zjišťujeme, že reklamace připadá na každý sedmý stroj, přičemž ve II. pololetí 1963 to byl každý desátý stroj, který byl reklamován. Jedná se většinou o různé závady na téže sérii. Všechny tyto ukazatele směřují k jednomu závěru - nedostatečné technologické kázni a nedostatečným kontrolám, které tyto chyby a nedbalosti nepostihnou. Kromě toho jednou z příčin nedostatečné kvality obráběcích strojů jsou nekvalitní dodávky materiálů a polotovarů, zejména odlitků, ložisek a elektriky.

Jsou i některé takové dodávky polotovarů pro výrobu obráběcích strojů, u nichž ani vstupní kontrola nic nezmůže, poněvadž prostě potřebné kvalitní výrobky nejsou a musí se brát takové, jaké z výroby subdodavatele docházejí. Tímto případem jsou zejména přístroje a prvky pro elektrické vybavení strojů. Elektrická část obráběcích strojů stále nabývá na větším významu a u některých strojů zabírá dnes již 50 až 70 % ceny.

Způsob, jakým se tento problém řeší u nás, stojí nás tolik cenných deviz, že kdybychom elektrickou výstroj alespoň pro složité obráběcí stroje dovezli, bylo by to mnohem levnější. Není možno postupovat takovým způsobem, že dodáme obráběcí stroje s naší elektrikou a současně za ní posíláme montéry, aby byla provedena výměna elektrické výstroje za zahraniční. Takový postup nás stojí na devizách dvakrát až třikrát více než kdybychom ji rovnou dovezli a provedli celou práci u nás.

Mám za to, že ti pracovníci, kteří nesou odpovědnost za kvalitní elektrickou výstroj si neuvědomují, jaké škody působí našemu exportu. Doporučuji proto, aby elektrická výzbroj, pro kterou nemáme v současné době materiály, byla dovezena alespoň pro složité a drahé obráběcí stroje. Přijde nám to levněji, protože budeme-li pokračovat dále tímto způsobem, neudržíme si ani to postavení, které ještě dnes ve vývozu obráběcích strojů máme. Neříkám to zde proto, abych na to dostal odpověď. Mám již od ministerstva těžkého strojírenství asi 4 odpovědi, avšak problém zůstává a myslím, že při dnešním postupu a řešení by ještě několik let trvalo, než by byl vyřešen.

Myslím, že by i prospělo, kdyby ministerstvo zahraničního obchodu věnovalo více pozornosti činnosti našich obchodních oddělení v zahraničí. Tyto orgány by měly být hlavními organizátory obchodní činnosti a ne všude tomu tak je. Někde to působí dojmem, že jsou to naši obchodní zástupci, kteří rozhodují o tom, co do té nebo oné země budeme vyvážet.

Myslím, že řada problémů by se dala odstranit, kdyby došlo k většímu sepětí zahraničního obchodu s výrobou. Zvýšila by se tím značně odpovědnost výroby za zahraniční obchod. Výroba by v plné míře pocítila odpovědnost za kvalitu, náhradní díly a servisní službu. Již tato skutečnost by nám přinesla cenné devizy.

V závěru chtěl bych požádat ministra zahraničního obchodu, zda by mohl vysvětlit, jaký je současný stav prodeje aktivních licencí do zahraničí. Až dosud jsme měli v tomto směru značné mezery a nevyužívali jsme dostatečně možností prodávat aktivní licenci. Dotaz zde vznáším proto, že mohu uvést z praxe případ, kdy bylo dlouze rozhodováno o tom, zda má být vůbec patentová přihláška podána do zahraničí, a potom dlouhé měsíce bylo opět diskutováno o tom, zda má být nabídnuta licence do zahraničí, ačkoli šlo jednoznačně o případ, kdy poskytnutím licence nebyl poškozován nebo omezován žádný náš zájem. Jde o novou technologii výroby tvarového diamantového kotouče, kde jsme zhruba čtyřletý náskok před světem zdlouhavým jednáním téměř ztratili. Teprve v minulých dnech bylo umožněno zástupcům výrobního podniku na své vlastní riziko předvést v zahraničí tento nástroj a získat zájem o licenci všech čtyř navštívených podniků.

Při předvádění se prokázalo, že v případě včasného podchycení případu alespoň před 2 lety jsme při tehdejším náskoku mohli žádat prakticky neomezené částky, protože podstatně horšími technologiemi se jako špičkovým výsledkem dlouhodobého vývoje ještě dnes chlubí takové podniky, jako je např. Karborundum z USA, japonský monopol Mitsni apod.

Je až zarážející, kolik nerozhodnosti a časové liknavosti projevil v tomto případě PZO Polytechna. Snad se podaří celou záležitost dovést ke zdárnému konci. V každém případě měl by případ sloužit jako školní příklad pro prodej licencí do budoucna a podobných situací bychom se měli vyvarovat. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji. Slovo má poslankyně Petrusová.

Posl. Petrusová, prom. lek.: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci. Dovoľte mi, aby som sa aspoň veľmi stručne dotkla niektorých problémov, ktoré sa vyskytujú na úseku investičnej výstavby zdravotníckych zariadení v Stredoslovenskom kraji.

I keď sa domnievam, že táto situácia nie je o nič priaznivejšia ani v ostatných krajoch republiky, predsa len veľmi naliehavo vystupuje do popredia v Stredoslovenskom kraji preto, že tento kraj má absolutný nedostatok nemocničných lôžok, vyžaduje teda potrebné riešenie. Hovoria o tom niektoré štatistické čísla. Počet lôžok na 1 obyvateľa k 31. 12. 1963 bol v českých krajoch 8,6, v slovenských krajoch 6,1, avšak v Stredoslovenskom kraji iba 5,9.

Poslanci zdravotného výboru NZ spolu s poslancami komisie SNR pre zdravotníctvo sa presvedčili previerkami o tom, že asi tretina lôžok, uvádzaných v tejto štatistike, absolútne nevyhovuje z hľadiska hygienických požiadaviek. To je jedna stránka veci.

Druhá stránka veci spočíva v tom, že investičné prostriedky, ktoré sa vynakladajú na výstavbu zdravotníckych zariadení, sa nečerpajú. Tak napr. v Stredoslovenskom kraji v rokoch 1961 až 1963 sa nepreinvestovalo na zdravotníckych zariadeniach 10 mil. 499 tisíc Kčs a táto nepriaznivá situácia sa odrazila i tohto roku, keď u akcií menovite vládou schvaľovaných, sa z kvóty 27,5 mil. Kčs preinvestovalo len 16 646 000 Kčs. To je druhá stránka veci.

Nie je ovšem možné tento problém podľa môjho názoru riešiť takým spôsobom, že keď sa investičné prostriedky na jednom úseku nečerpajú, nie je treba ich tam dávať. Je predsa nutné sa podívať na príčiny, prečo sa investičné prostriedky nečerpajú. Myslím, že mnoho príčin, ktoré dosiaľ na tomto úseku existujú, by sa dalo odstrániť.

Výstavba zdravotníckych zariadení stáva sa v našom národnom hospodárstve historickou záležitosťou, ako o tom svedčí tiež rad článkov v našej dennej tlači. Chcela by som uviesť niekoľko príkladov zo Stredoslovenského kraja.

Výstavba obvodného zdravotníckeho strediska v Poltári sa tiahne od r. 1959. Napriek tomu, že stavba mala byť odovzdaná do užívania v decembri 1962, nie je dosiaľ ukončená. Posledný stanovený termín je február 1965, kedy má byť stavba odovzdaná na montáž Chirane. Prevádzka v tomto zdravotníckom zariadení by mala začať s najväčšou pravdepodobnosťou v apríli alebo v máji budúceho roku miesto v roku 1962. Prečo je tomu tak? Stále sa presúvajú pracovníci zo stavieb zdravotníckych zariadení na iné, vraj dôležitejšie akcie.

Ďalším typických príkladom je výstavba nemocnice vo Veľkom Krtíši, ktorá začala v r. 1959 a mala byť odovzdaná do prevádzky v decembri 1963. Od minulého roku konal sa na stavbe sedemkrát kontrolný deň - i za prítomnosti predsedu komisie ľudovej kontroly a štatistiky - a sedemkrát bol termín dokončenia stavby a odovzdania do prevádzky zmenený. Definitívny termín by mal byť v júni 1965.

Rovnako tomu tak je i s výstavbou iných zariadení, ako je výstavba nemocnice v lľave, v Čadci, kde problematika sa stáva veľmi naliehavou, pretože pacienti musia byť odvážaní niekoľko sto kilometrov do Ostravy, Žiliny a iných miest v republike.

Ďalšia nedoriešená otázka spočíva v tom, že okrem toho, že sa tieto stavby neodovzdávajú včas do užívania, čo si nemôžeme z celospoločenského hľadiska dovoliť, pretože ani sebalepšou zdravotníckou osvetou nepresvedčíme ľudí o tom, prečo nemocných nemôže niekedy nemocnica prijať a prečo ich pre nedostatok lôžok niekedy predčasne prepúšťame, je tu ďalšia okolnosť. Tieto stavby majú hŕbu závad. Tak napr. v Krtíši nie je dosiaľ vyriešená otázka biologickej čistiacej stanice pre nemocnicu. Má byť napojená na miestnu čistiacu stanicu, s výstavbou ktorej sa však započne iba v budúcom roku. Teraz záleží na tom, či bude v Krtíši dobudovaná provizórna chlórová čistiaca stanica. Nie je vybudované zariadenie pre zmäkčovanie vody a otázka vzduchotechniky bola riešená už v projekte takým nevyhovujúcim spôsobom, že výška operačných miestností nie je v súlade s prípustnou hranicou. Presakovanie vody do suterénu, kde majú byť umiestnené sklady lekárskej služby, to sú všetko závady, ktoré sú príčinou rozporu s projektantom a s Pozemnými stavbami.

Celkove by sa dalo k celému úseku investičnej výstavby zdravotníckych zariadení povedať asi toto: Nedostatočná stavebná a rozpočtová dokumentácia, takže v priebehu výstavby dochádza k zmenám a k doplnkom projektov. Nedodržovanie termínov uvádzania kapacít do prevádzky spôsobuje, že mnohé prístroje a zariadenia, ktoré boli na stavbu projektované, sa už nevyrábajú, čím vzniká zvyšovanie rozpočtových nákladov na stavebné úpravy a ťažkosti s dodávkami týchto zariadení. Nie je zladená vôbec hlavná a pridružená stavebná výroba, čo vyplýva z nedostatku odborných síl pridruženej stavebnej výroby. Na žiadnej zdravotníckej stavbe sa nezavádza dvojsmennosť. Neviem, či mám na to správny názor, ale snáď by bolo treba uvažovať o tom, či i tu nehraje hlavnú úlohu materiálny stimul. Zatiaľ, čo ostatné stavby sú stavby prémiované, stavby zdravotníckych zariadení sa odsúvajú stále na posledné miesto a pracovníci sa stále presúvajú inam, kde prémie dostanú.

Ďalej by som sa chcela zmieniť ešte o dvoch problémoch, ktoré sú predmetom neustálych dotazov zo strany občanov v mojom volebnom okrese a ktoré tu prenášam nie preto, že by som zastávala nejaké lokálne záujmy, ale preto, že ich riešenie pokladám za dôležité, lebo majú význam nie miestny, ale celoštátny. Riešenie týchto problémov by bolo treba urýchlene, doviesť do konca, lebo prinášajú škodu nášmu národnému hospodárstvu.

Za prvé je to úprava vodohospodárskych pomerov na rieke Ipeľ a jej prítokoch. Na vysvetlenie len toľko: Rieka Ipeľ, ktorá preteká okresom Lučenec v dĺžke viac než 140 km, každoročne zaplavuje viac než 17 000 ha najúrodnejšej pôdy v okrese, čo pre naše národné hospodárstvo predstavuje ročne škody vo výške 7 mil. Kčs. Riešenia tejto otázky domáha sa okres Lučenec od r. 1954. Boli vypracované dve alternatívy, ako tieto problémy riešiť: Jednak zalesňovaním pramennej oblasti Ipľa, jednak výstavbou vodnej nádrže na rieke Ipeľ a jej prítokoch. Prvá alternatíva - zalesniť pramennú oblasť Ipľa by vyžadovalo vykúpiť niekoľko usadlostí, ktoré sa pri prítokoch Ipľa nachádzajú, kde obyvateľstvo žije na takej nízkej úrovni, akú je ťažko si niekde predstaviť. Toho roku bolo vykúpených 18 usadlostí a v budúcich rokoch by malo byť vykúpených ešte 515 usadlostí. Celkove v tejto oblasti žije 13 000 obyvateľov. Presídlenie týchto ľudí je navrhované do troch etáp na roky 1970 - 1980. Zdá sa mi, že by bolo treba skutočne reálne uvažovať o tom a zvážiť tieto okolnosti, či by nebolo treba skrátiť dobu 15 rokov, či by nebolo možné prisunovať zo štátneho rozpočtu viac finančných prostriedkov vzhľadom na to, že budú efektívne využité, pretože - ako som uviedla - ročné škody dosahujú až 7 mil. Kčs. Druhá vec: Ľudia, ktorí žijú v týchto oblastiach, sa neustále domáhajú riešenia neutešených pomerov, či už je to výstavba ciest, ktoré sú tu v beznádejnom alebo neutešenom stave, či je to elektrifikácia, výstavba škôl a pod.

Tiež by bolo treba uvažovať i o výstavbe vodných nádrží. Predsedníctvo vlády bolo informované okresným výborom strany o celej tejto záležitosti; predpokladám, že táto záležitosť sa rieši. Malo by sa k riešeniu tejto otázky pristupovať nejako pružnejšie.

Ďalšia dôležitá otázka, ktorá nemá zase význam len z hľadiska Lučeneckého okresu, je otázka vybudovania juhoslovenskej magistrály. Jedná sa o trať z Lučenca do Šiah, ktorá by spojovala Košice s Bratislavou a južným Slovenskom. Riešenie tejto otázky domáha sa Lučenec od r. 1932. Jedná sa o oblasť, ktorou by mala trať prechádzať, so 70 000 obyvateľmi slovenskej a maďarskej národnosti, ktorí nemajú absolútne zabezpečené vlakové spojenie a až do okresného mesta je vzdialenosť cca 100 km. Riešenie tejto otázky je závažné i z toho hľadiska, že vybudovaním tejto juhoslovenskej železničnej magistrály by sa rozhodne odľahčilo trati Košice - Poprad - Vrútky, prípadne Košice - Lučenec - Zvolen, kde sa mieni riešiť ešte vybudovanie novej trate, pretože t. č. pre potreby železničnej dopravy nestačí.