Doporučuji, aby se výzkumné ústavy chemického průmyslu zaměřily na vývoj těch materiálů, pro které máme surovinovou základnu a ty materiály, které jsou v zahraničí vyvinuty, aby byly koupeny i na úkor nákupu surových kůží.

3. Je potřeba na Státní plánovací komisi zvážit, zda by nebylo výhodnější některým závodům poskytnout potřebné kvóty deviz na dovoz nových materiálů a strojů vyvinutých v zahraničí, neboť tyto devizové potíže pak nutí závody, aby vlastními silami vyvíjely věci, které jsou jinde už zavedené.

K překonání těžkostí a nedostatků, o nichž se zmiňuji, bylo mimo jiné správné rozhodnutí, aby ZPS v Gottwaldově, které Baťa vybudoval pro výrobu kožedělných strojů, byly znovu těmito úkoly pověřeny, neboť mají pro to ty nejlepší předpoklady. Jednak proto, že to byla jejich tradiční výroba, a také proto, že se nacházejí uvnitř našeho závodu a mohou se jednak radit o účelnosti nově navrhovaných strojů, jejich parametrech a zkoušet přímo ve výrobě jejich světovou úroveň.

Chci nakonec vyjádřit svůj názor, že jestliže hospodářské výsledky spotřebního průmyslu umožňovaly doposud všestranný rozvoj strojírenství, pak je načase, aby strojírenství plnilo své úkoly vůči spotřebnímu průmyslu, a to tak, aby tento mohl uskutečňovat všestranný technický rozvoj.

(Schůze opět zahájena v 10 hod. 12 min)

Předseda NS Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci. K návrhu plánu rozpočtu na rok 1965 nebylo v rozpravě připomínek, které by se týkaly jeho rozsahu. Přesto se ptám místopředsedy vlády s. Černíka, zda si přeje něco říci.

Místopředseda vlády a předseda SPK Černík: Soudružky a soudruzi poslanci. K návrhu plánu národního hospodářství na rok 1965 a k návrhu rozpočtu předloženého vládou Národnímu shromáždění nebyly vzneseny zásadní připomínky, pokud jde o jeho konstrukci. V široké diskusi, která proběhla k němu, se odrážejí zkušenosti poslanců z jejich jednotlivých volebních obvodů. Vláda proto doporučuje, aby na jednotlivé připomínky a návrhy poslanců bylo odpovězeno takto: Na zásadnější poznámky týkající se práce vlády a některých návrhů plánu odpoví vláda předsednictvu NS písemně. Předsednictvo NS uváží, jakou formou bude informovat poslance NS. Na dílčí připomínky týkající se jednotlivých odvětví odpovědí resortní ministři přímo poslancům ve výborech NS.

Předseda NS Laštovička: Soudr. ministr Dvořák si přeje slovo? Nikoliv. Prosím tedy zpravodaje posl. Tymeše.

Zpravodaj posl. Tymeš: Soudružky a soudruzi poslanci. Při podání zprávy o jednání o státním rozpočtu a státním plánu na rok 1965 ve výborech NS jsem konstatoval, že bylo to nejbohatší a nejrušnější jednání za poslední léta. Totéž je možno říci o projednávání státního plánu a rozpočtu v plénu NS.

Pokud jde o návrh státního plánu a rozpočtu na r. 1965, nebyly žádné návrhy na změnu nebo doplňkové návrhy. Soudr. náměstek předsedy vlády Černík už řekl, jak vláda a jednotliví ministři odpovědí na kritické poznámky, náměty a připomínky soudruhů poslanců.

Já bych proto měl v závěru jen několik poznámek, zejména k projevu s. posl. Proškovce. Je pravda, že při jednání o státním plánu a rozpočtu ve výborech se věnovala pozornost především plánům a úkolům resortů, méně již koncepci a struktuře státního plánu a rozpočtu.

Souhlasím s tím, že vysloviti se odpovědně k proporcím plánu je úkol velmi těžký. Poslanci pochopitelně lépe a s větší znalostí mohou mluvit k problémům resortů než k proporcím a vazbě státního plánu. Je také pravda, že odborní pracovníci, kteří celý rok pracují na plánu, jsou ve výhodě proti poslancům, kteří při svém zaměstnání pochopitelně nemohou se plně přípravě plánu věnovat.

Přesto myslím, že v příštím roce se nám podaří více ovlivnit státní plán a rozpočet, než to bylo možné letos z důvodů, o nichž jsem hovořil ve zprávě výboru pro plán a rozpočet. Předsednictvo NS samozřejmě velmi důkladně zhodnotí letošní jednání o státním plánu a rozpočtu, jak to posl. Proškovec doporučuje, zváží všechny návrhy a připomínky poslanců z jednotlivých výborů a také z jednání pléna NS.

Domnívám se, že již v lednu bude možno zahájit jednání o některých základních koncepčních otázkách plánu, a budeme proto ve výhodě proti letošnímu roku, kdy - jak jsem řekl - koncepční otázky se projednávaly v prvním pololetí, kdy ještě toto NS nebylo svoláno.

Chceme vytvořit mezivýborové komise poměrně malé, které do hloubky projednají některé koncepční otázky ve spolupráci s odborníky a připraví zprávy a návrhy pro rozpočtové jednání výborů NS.

Schválili jsme v NS zásady prohloubení činnosti NS a v duchu těchto zásad musíme zejména zlepšit naši účast na přípravě státního plánu a státního rozpočtu. Chci ovšem znovu zdůraznit to, co jsem již řekl v úvodu referátu, že svůj úkol musíme vidět především ve spolupráci s vládou a státními orgány. Když jsme včera na Hradě tlumočili s. presidentu republiky Antonínu Novotnému blahopřání NS k jeho šedesátinám, řekl nám, že právě složitost problémů našeho národního hospodářství vyžaduje, abychom slyšeli co nejvíce hlasů a po zralé úvaze realizovali to, co je nejlepší a nejúčinnější. Proto nebude žádným neštěstím, jestliže návrhy, které nám předloží třeba Státní plánovací komise anebo jednotlivé resorty, budeme třeba stoprocentně akceptovat a nebude v tom žádná formalita. Nejde přece o to, abychom za každou cenu navrhovali jiná řešení. Musíme ovšem všechny návrhy posuzovat s velkou odpovědností, se znalostí věcí, a za správné zásady a návrhy bojovat. Vždyť za návrhy, které se plánu NS předkládají, zodpovídá nejen vláda, ale také výbory NS, které tyto návrhy projednávají.

Tolik jsem chtěl říci k připomínce soudruha Proškovce, pokud jde o způsob projednávání státního plánu a státního rozpočtu jak ve výborech, tak i v plénu NS.

Jinak myslím, že učiníme všechno, co je v našich silách pro to, abychom zmobilizovali všechen náš pracující lid pro plnění úkolů, které jsme si státním plánem a rozpočtem vytýčili.

Doporučuji ještě jednou jménem výboru pro plán a rozpočet, výboru ústavně právního i jménem ostatních výborů, abychom vládní návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství a státním rozpočtu na r. 1965 schválili beze změny.

Předseda NS Laštovička: Děkuji posl. Tymešovi.

Soudružky a soudruzi, přistoupíme nyní k hlasování, a to tak, že budeme hlasovat o celém vládním návrhu zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství a státním rozpočtu na rok 1965 včetně příloh 1 a 2 k tomuto zákonu najednou podle společné zprávy výboru pro plán a rozpočet a výboru ústavně právního.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nikdo se nehlásil.)

Nejsou.

Hlavní úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1965 jsou zejména tyto: Zvýší se objem hrubé výroby v průmyslu o 5,2 %, v zemědělství o 2,8 %, investiční výstavba dosáhne objemu 52,9 miliardy Kčs, maloobchodní obrat dosáhne objemu 109,9 miliard Kčs. Na Slovensku se zvýší celkový objem hrubé výroby v průmyslu o 9,3 %, objem investiční výstavby dosáhne 16,7 miliard Kčs. Celkové příjmy státního rozpočtu se stanoví částkou 116 202 791 000 korun československých, celkové výdaje se stanoví částkou 116 137 674 000 Kčs, takže vyplývá rozdíl příjmů a výdajů ve výši 65 117 000 Kčs.

Ve státním rozpočtu jsou obsaženy rozpočty národních výborů, jejichž příjmy a výdaje činí 30 517 700 000 Kčs.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství a státním rozpočtu na r. 1965 včetně příloh 1 a 2 tohoto zákona, a to podle přednesené společné zprávy výboru pro plán a rozpočet a výboru ústavně právního, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění ČSSR schválilo vládní návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství a státním rozpočtu na rok 1965 jednomyslně. (Bouřlivý potlesk.)

Projednali jsme třetí bod pořadu. Přistoupíme nyní k projednání čtvrtého bodu pořadu, kterým je:

4. Zpráva předsednictva NS o zachovávání socialistické zákonnosti v rozhodování soudů.

Přednese ji místopředseda NS, předseda ústavně právního výboru posl. dr. Škoda. Dávám mu slovo.

Místopředseda NS dr. Škoda: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Předsednictvo NS předkládá Národnímu shromáždění podle usnesení plenární schůze ze dne 25. září 1964 zprávu o stavu socialistické zákonnosti a o práci soudů. Současně přizvalo k tomuto jednání činitele, kteří jsou za stav socialistické zákonnosti a za práci soudů Národnímu shromáždění bezprostředně odpovědni - generálního prokurátora ČSSR dr. Bartušku a předsedu Nejvyššího soudu dr. Literu. Pro nemoc zastupuje předsedu Nejvyššího soudu jeho náměstek dr. Brešťanský.

Při projednávání zprávy předsedy Nejvyššího soudu s. Litery o hlavních problémech při upevňování socialistické zákonnosti v plenární schůzi Národního shromáždění dne 25. září vznikly pochybnosti, jaký je skutečný stav v dodržování socialistické zákonnosti v činnosti soudů.

Předseda Nejvyššího soudu vycházeje ze současných poznatků Nejvyššího soudu ve své zprávě uvedl, že u soudu dochází dnes a denně k porušování zákonů a poukázal přitom na případ inž. Judla, který byl u městského soudu v Praze jako soudu I. stupně žalován a odsouzen a v dalším řízení po doplnění důkazního materiálu Nejvyšším soudem na podkladě jeho odvolání zproštěn. Zmíněná část zprávy předsedy Nejvyššího soudu navazovala na stať o nezákonnostech z období kultu osobnosti, vyvolala u některých poslanců dojem, že se v práci soudů stále ještě uplatňují nesprávné metody z období kultu osobnosti. Ministr spravedlnosti krátce předtím v odpovědi na interpelaci prohlásil, že podle poznatků ministerstva spravedlnosti nedochází dnes už k takovým případům porušování socialistické zákonnosti, jaké se na úseku trestního řízení vyskytovaly v období kultu osobnosti, a znovu to zdůraznil ve vystoupení, jímž reagoval na prohlášení předsedy Nejvyššího soudu.

Plénum Národního shromáždění proto po rozpravě, z níž bylo patrné, že mnozí poslanci chápou tato prohlášení jako zřejmý rozpor v hodnocení stavu socialistické zákonnosti, přijalo toto usnesení: "Národní shromáždění bere zprávu předsedy Nejvyššího soudu na vědomí a vzhledem k rozporům obsaženým v jeho zprávě a ve vystoupení ministra spravedlnosti ukládá předsednictvu Národního shromáždění prověřit stav socialistické zákonnosti a podat zprávu Národnímu shromáždění."

Stavem v dodržování socialistické zákonnosti se zabýval ústavně právní výbor i předsednictvo Národního shromáždění na základě společné zprávy generálního prokurátora, ministra spravedlnosti a předsedy Nejvyššího soudu a dospěly k těmto závěrům:

Porušování socialistické zákonnosti toho druhu, k jakému docházelo na úseku trestního stíhání v období kultu osobnosti, se v přítomné době už nevyskytuje.

Ústřední výbor KSČ vyložil ve svém usnesení z dubna 1963 o nápravě porušování socialistické zákonnosti a odstranění křivd z období kultu osobnosti, v čem záležely nezákonnosti na úseku trestního řízení v onom období. Politickými, legislativními, organizačními i kádrovými opatřeními, která byla provedena v době od XX. sjezdu KSSS a po celostátní konferenci KSČ v roce 1956, byly tyto metody překonány a odstraněny. Skoncováno bylo se systémem zvůle i s nadřazeností jedné ze složek systému orgánů činných v trestním řízení nad druhou a zavedena zásada vzájemné prověrky jejich práce. Soudy dnes mají nejen zákonnou povinnost, ale také plnou faktickou možnost předložený důkazní materiál prověřovat a doplňovat a samostatně činit závěry o vině a trestu. Chyby jsou nadřazenými justičními orgány vytýkány a napravovány, a to převážně řádnými opravnými prostředky. Jen menší část jejich napravována cestou stížnosti pro porušení zákona.

Ve srovnání s obdobím kultu osobnosti se tedy od základu změnilo postavení soudů a byly vytvořeny zcela jiné podmínky pro jejich činnost. V těchto podmínkách se již plně uplatňují základní principy socialistického trestního řízení, zejména zásada objektivní pravdy a zásada plného uplatnění práv na obhajobu.

Odstranění metod, které charakterizovaly období kultu osobnosti, ovšem neznamená, že dnes už nejsou v práci orgánů činných v trestním řízení nedostatky a že nedochází na tomto úseku k chybám, které oslabují nebo porušují socialistickou zákonnost. Situace, za níž k chybám dochází, se však od období kultu osobnosti kvalitativně liší a jiné jsou i příčiny těchto chyb.

Zjištěné chyby se většinou týkají skutkového podkladu rozhodnutí. Věc bývá někdy rozhodnuta, aniž by byla úplně a všestranně objasněna. Řidčeji dochází k pochybení z hlediska právního posouzení věci, i když je případ po skutkové stránce plně a všestranně objasněn.

Problém dodržování socialistické zákonnosti na úseku trestního řízení není však jen v tom, aby nedocházelo, a to ani v ojedinělých případech, k trestnímu stíhání a zejména pak i k odsouzení občana bez spolehlivého a objektivně prověřeného podkladu a aby společenská závažnost jeho činu nebyla nadsazována. Nesprávně pochopená kritika chyb z období kultu osobnosti vede někdy orgány trestního řízení k porušování socialistické zákonnosti v opačném směru. Objevuje se benevolentní výklad zákona a liberalistické tendence v jeho aplikaci. Projevuje se nedostatek porozumění pro důslednou a účinnou ochranu socialistického státu a socialistické společnosti proti útokům na jejich zájmy. Veřejnost právem kritizuje benevolentní přístup k otázce trestního stíhání kriminálních protispolečenských živlů, násilníků, výtržníků, příživníků a rozkradačů socialistického majetku; jejich mírnému postihu je kromě jiných příčin přičítán vzrůst zmíněných druhů trestné činnosti a vzrůst počtu recidivistů. Takový postup nemůže přispět k upevňování potřebné autority státních orgánů a oslabuje konec konců i autoritu soudů.

Pokud jde o to, v jakém rozsahu v nynější době u orgánů činných v trestném řízení, zejména pak u soudů, k porušování socialistické zákonnosti v tom či onom směru dochází, mohou poskytnout určitou orientaci, ovšem jen velmi hrubou a přibližnou, některé zachycované skutečnosti, zejména statistická data o počtu podaných opravných prostředků a o jejich výsledku.

V této souvislosti možno uvést:

Za prvé: Z případů, kdy prokurátor podal u soudu obžalobu, soudy vracejí v posledních letech v průměru ve 3 - 4 % celkového počtu obžalob věc prokurátorovi k došetření, poněvadž ji nepovažují za dostatečně objasněnou, aby o ní bylo možno nařídit hlavní líčení.

Za druhé: Zhruba ve stejném poměru (3 - 4 % celkového počtu projednávaných případů) dochází po projednání věci u soudu ke zproštění obžalovaného.

Za třetí: Z trestních věcí rozhodnutých soudy I. stupně zůstává asi 82 % v právní moci už u soudu I. stupně, neboť rozhodnutí není ze žádné strany napadeno opravným prostředkem.

Za čtvrté: Z rozhodnutí, která jsou opravným prostředkem napadena, krajské soudy jako soudy II. stupně v průměru 55 až 60 % věcí potvrzují, neboť neshledaly v rozhodnutí ani v předchozím řízení vad. Zhruba v 10 % přezkoumávaných případů dochází u krajských soudů ke zpřísnění, ve 20 % ke zmírnění rozsudků okresních soudů. Zbytek jsou z největší části případy, kdy krajský soud vrací po zrušení rozhodnutí věc okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, anebo kde ji vrací až prokurátorovi k došetření. V tomtéž rozsahu dochází ke změně rozhodnutí okresních soudů i v občanskoprávních věcech.