Ve všech uvedených případech shledané vady jsou napravovány cestou řádného opravného řízení, které je vybudováno na vzájemné prověrce práce a na dvoustupňovém systému soudního rozhodování. Vadné rozhodnutí je tu zrušováno nebo měněno dříve, než nabylo právní moci.

Dochází ovšem i k tomu, že vadné rozhodnutí nabude právní moci a že je teprve dodatečně zjednána náprava cestou mimořádného opravného prostředku, tedy stížností pro porušení zákona, kterou je oprávněn podat jen předseda Nejvyššího soudu nebo generální prokurátor v případech závažného porušení zákonem chráněného společenského zájmu nebo důležitého zájmu občana. Počet případů, kdy bylo použito stížnosti pro porušení zákona, činil v roce 1963 na úseku trestním i občanskoprávním dohromady 1090 věcí, ovšem stížnosti se týkaly i rozhodnutí z let minulých.

Každé rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení nebo v řízení občanskoprávním, kterým je porušena socialistická zákonnost, přináší v konečném výsledku naší společnosti škody, bez ohledu na to, zda nezákonnost záleží v tom, že se neposkytuje dostatečná ochrana zájmům společnosti či zákonným zájmům jednotlivých jejích členů, anebo v tom, že se občan nespravedlivě stíhá a trestá.

Nelze přirozeně zcela vyloučit, že dojde u soudu vyššího stupně k odchylnému posouzení věci a tedy ke změně rozsudku; nelze ani zcela vyloučit, že dojde k pochybení charakterizovanému jako porušení zákona. Zákon s takovou možností počítá a upravuje cesty i prostředky k nápravě. Jde však o to, aby takové případy zůstaly ojedinělými výjimkami a aby chyby, pokud k nim dojde, byly napravovány, a to bezodkladně, pokud možno už v rámci řádného (opravného) řízení. Nejde však jen o to, aby bylo docilováno jen věcně správných rozhodnutí, ale aby celý soudní proces měl vysokou politickou a právní kulturu, vyznačoval se vědomím politické a morální odpovědnosti za výsledky práce soudce a aby každý soudní případ měl své maximální výchovné účinky.

Právní i politické a organizační předpoklady pro takový stav byly u nás po překonání kultu osobnosti vytvořeny a soustava soudních orgánů v podstatě své úkoly plní. Vzhledem k zásadě soudcovské nezávislosti se Národní shromáždění nemohlo zabývat meritorně případem inž. Judla, o němž mluvil předseda Nejvyššího soudu v Národním shromáždění. Neodpovídá nové ústavě, aby orgány NS se zabývaly meritorně konkrétními případy, neboť za jejich správné rozhodnutí jsou zodpovědny Národnímu shromáždění podle ústavy předseda Nejvyššího soudu a generální prokurátor.

Článek 46 ústavy stanoví: Národní shromáždění volí Nejvyšší soud a může odvolávat jeho členy. Generální prokurátor odpovídá Národnímu shromáždění z výkonu své funkce. Národní shromáždění může navrhnout presidentu republiky, aby generálního prokurátora z jeho funkce odvolal. Národní shromáždění jedná o zprávách Nejvyššího soudu a generálního prokurátora o stavu socialistické zákonnosti.

Podle zprávy generálního prokurátora, ministra spravedlnosti a předsedy Nejvyššího soudu, na rozdíl od instituce, která tu byla v období kultu osobnosti, Nejvyšší soud, který o věci inž. Judla rozhodoval v řádném opravném řízení, tedy jako soud II. stupně, posoudil a hodnotil věc zcela samostatně, vady, jež shledal, soudu I. stupně vytkl, doplnil si materiál vyžádáním nového, v pořadí již třetího znaleckého posudku a zrušil, popř. změnil rozhodnutí, které považoval za nesprávné.

Ve vzájemné prověrce práce mezi orgány trestního řízení a v přezkoumávání rozhodnutí nižšího soudu soudem vyšším je jedna z hlavních záruk zachovávání socialistické zákonnosti v soudním řízení.

Nedostatky v práci některých soudů vyúsťují v některých případech v nedostatečném poskytování ochrany socialistickému státu a společnosti, jindy zase i v porušování práv obhajoby a zásady objektivní pravdy. Vadná rozhodnutí nabývají někdy i právní moci. Je proto na místě soustavně zkoumat příčiny toho a hledat prostředky, jak tomu předejít.

Otázkou se zabývalo už předsednictvo ÚV KSČ ve svých usneseních ze dne 17. 12. 1963 ke zlepšení řízení a organizace práce na úseku ministerstva spravedlnosti a Nejvyššího soudu a z 9. 6. 1964 ke stavu a vývoji kriminality, navazujíc tu na řadu starších usnesení a opatření učiněných od roku 1956 a zaměřených k posílení a upevnění socialistické zákonnosti.

Jak zmíněná usnesení konstatují, jde dnes zejména o to, že někteří ze soudců nemají dostatek praktických zkušeností a někdy ani žádoucí úroveň odborných a politických znalostí. Někdy, zejména u nových zákonů, nebývá dostatečně jasno v otázce jejich správného chápání a aplikování a není vždy a včas nižším soudům poskytována opora pro správný postup rozhodováním vyšších soudů. Nepříznivě někde působí i značné zatížení, zejména u soudců krajských soudů. U některých pracovníků se projevuje kolísání a nedůslednost jako důsledek nesprávně pochopené kritiky porušování zákonnosti v předchozím období. Význam dokonalé znalosti a dodržování procesních předpisů je některými ze soudců podceňován. U některých, i když ojediněle, se objevuje i povrchnost v práci.

S existujícími chybami a nedostatky v práci orgánů činných v trestním řízení se přirozeně není možno smiřovat.

Na základě zmíněných usnesení předsednictva ÚV KSČ jsou proto v současné době v resortu ministerstva vnitra, v resortu prokuratury a v resortu ministerstva spravedlnosti rozpracována a realizována vzájemně koordinovaná opatření ke zlepšení současného stavu.

Bylo provedeno nové rozčlenění vyhledávacích a vyšetřovacích orgánů v resortu ministerstva vnitra. Postupně se buduje vyšetřovací složka v resortu prokuratury. Připravuje se legislativní úprava, která dá členění vyhledávacích a vyšetřovacích orgánů pevný zákonný podklad a prohloubí práva obhajoby a postavení obhájce ve stadiu vyšetřování.

Soudy se účinněji podílejí na výkonu trestu odnětí svobody. Soudcům bylo svěřeno rozhodování o zařazení odsouzeného do příslušné kategorie útvaru nápravného řízení, v němž se trest odnětí svobody vykonává, a také o změnách v tomto zařazení. Chystá se nová celková úprava výkonu trestu v ústavech ministerstva vnitra, která zakotví i spolupůsobení soudu na tomto úseku.

Zvýšeny byly počty absolventů právnických fakult, kteří jsou určeni pro práci v zúčastněných resortech. To zajišťuje pro příští léta i určitou širší možnost výběru schopných právníků, zejména pro náročné soudcovské funkce. Uplatňuje se zásada, aby kandidát před ustanovením nebo zvolením do funkce prošel dobře vedenou přípravnou praxí. Zajišťuje se na podkladě důkladné znalosti toho, jaké nedostatky a v jaké intenzitě se u jednotlivých pracovníků vyskytují, diferencovaná metodická pomoc těm, kteří se dopouštějí chyb. Od 1. ledna 1965 se přistoupí k systematickému doškolování právníků pracujících v zúčastněných resortech. Toto doškolování bude jednotně vedeno a zaměřeno na odstraňování nedostatků zjišťovaných v praxi a na stálé zvyšování a doplňování odborných znalostí.

Činí se opatření k zabezpečení skutečné rovnosti soudců, kteří tuto svoji funkci vykonávají vedle svého zaměstnání, se soudci z povolání. Diferencované školení a opatření zabezpečující plnou a důkladnou přípravu na zasedání musí jim zaručit, aby si mohli z projednávané věci učinit vlastní svůj názor, projevit jej při poradě a hlasování a dát mu výraz i v odůvodnění rozhodnutí.

Krajské soudy a Nejvyšší soud postupně rozvíjejí aktivnější a účinnější dozor nad rozhodovací činností nižších soudů. Nejvyšší soud učinil opatření, aby ve větší míře než dosud se zapojoval přímo do rozhodovací praxe a využíval k tomu práva daného v ustanovení § 27 zákona o organizaci soudů, tj. rozhodoval v jednotlivých závažných věcech přímo jako soud II. stupně o odvoláních místo krajského soudu.

Každý případ porušení socialistické zákonnosti, ať k němu došlo v kterémkoli stádiu trestního řízení, je projednáván s těmi, kdož se chyby dopustili, a na poradách v okresech nebo krajích. Každý pracovník, který poruší socialistickou zákonnost nebo takové porušování přehlíží, je volán k odpovědnosti.

Proces upevňování socialistické zákonnosti v práci orgánů činných v trestním řízení, zejména pak v práci soudů, jejichž se rozprava v plénu Národního shromáždění především týkala, probíhá tedy kladně. Je ovšem třeba bojovat trvale a důsledně proti negativním jevům, které tu stále ještě jsou, které však nelze charakterizovat jako nedostatky typické pro období kultu osobnosti. Orgány ministerstva vnitra, Generální prokuratury, ministerstva spravedlnosti i Nejvyšší soud a vedoucí funkcionáři těchto složek, zejména však předsedové soudů a prokurátoři všech stupňů, musí každodenně usilovat o nápravu nedostatků a chyb a o zlepšení stavu. Musí zabezpečovat, aby trestné činy byly včas a s použitím všech zákonných prostředků odhalovány a soudy bez průtahů spravedlivě postihovány a aby přitom nedocházelo ani k neoprávněnému trestnímu postihu, ani k oslabování ochrany společnosti a jednotlivých občanů.

Předsednictvo a ústavně právní výbor NS vyslovily po důkladném projednání souhlas se závěry společné zprávy ministra spravedlnosti, generálního prokurátora a předsedy Nejvyššího soudu, která jasně ukazuje, že nedostatky v práci soudů nejsou toho druhu, jak vyplývaly z metod zaváděných v období kultu osobnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci, můžeme tedy dojít k závěru, že ochranu zájmů společnosti i jednotlivých našich občanů zajišťují naše soudy, prokuratura i orgány bezpečnosti v souladu se socialistickou zákonností a vyslovit jim důvěru a poskytovat plnou moc, kterou nezbytně potřebují při své odpovědné práci.

Předseda NS Laštovička: Děkuji s. Škodovi za přednesenou zprávu.

Jsou nějaké dotazy, připomínky, anebo se hlásí někdo do rozpravy k přednesené zprávě? (Nikdo.)

Nikdo. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Navrhuji, aby Národní shromáždění vzalo zprávu se souhlasem na vědomí.

Má někdo jiný návrh? (Nikdo.)

Nemá. Kdo souhlasí, aby Národní shromáždění vzalo se souhlasem na vědomí zprávu o zachovávání socialistické zákonnosti v rozhodování soudů, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Národní shromáždění vzalo se souhlasem na vědomí zprávu předsednictva NS, přednesenou místopředsedou s. Škodou.

Přistoupíme nyní k projednání 5. bodu pořadu, kterým je

5. Vládní návrh zákona (tisk 5) o úpravě některých úkolů státní správy v civilním letectví a společná zpráva výboru průmyslového pro hlavní výrobní odvětví a dopravu a výboru ústavně právního.

Vládní návrh zákona odůvodní ministr dopravy s. Indra. Dávám mu slovo.

Ministr dopravy Indra: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Vláda předkládá Národnímu shromáždění návrh zákona o úpravě některých úkolů státní správy v civilním letectví. Tento návrh je logickým vyvrcholením organizačních změn, k nimž došlo v důsledku rozvoje našeho civilního letectví v posledních letech.

V roce 1957 jsme jako druhá země ve světě zahájili dopravu tryskový-mi letadly, a to letadly TU 104, které nám dodal Sovětský svaz. To byl začátek rychlého rozvoje našich aerolinií, rozvoje, který byl provázen růstem náročných úkolů. Československé aerolinie se do té doby musely převážně věnovat problémům nové letadlové techniky, musely stupňovat péči a zlepšení komerční činnosti a musely již obsáhnout řízení a zabezpečování letů a výstavbu letišť. Proto byly v roce 1957 Československé aerolinie přetvořeny v podnik a současně byla zřízena Státní letecká správa jako rozpočtová organizace. Smyslem těchto organizačních změn bylo nezkreslovat a neztěžovat plnění podnikových úkolů aerolinií a jejich hospodářské výsledky činnostmi, které přísluší státní správě. Státní letecká správa převzala především řízení a zabezpečování leteckého provozu nad územím republiky, výstavbu, správu a údržbu dopravních letišť a některé dozorčí funkce státní správy civilního letectví, přenesené z působnosti ministerstva dopravy.

Zkušenosti posledních pěti let potvrdily oprávněnost provedených organizačních změn. Tak například počet cestujících obsloužených na dopravních letištích vzrostl dodnes zhruba o sto procent, konkrétně z 100 000 osob v roce 1959 na 2 100 000 osob v roce 1964. Celkový počet letů se v témž období zvýšil o 15 %. Zásadní vliv nové letecké techniky je však nejpatrnější z toho, že za posledních pět roků vzrostly lety tryskových a turbovrtulových letadel o více než 500 %.

V zájmu maximální bezpečnosti letecké dopravy věnujeme soustředěnou péči i rozvoji zabezpečovací letecké techniky. Všechna naše dopravní letiště jsou vybavena přímými přistávacími zařízeními RVHP a mezinárodními standardními zařízeními ICAO. Nejvíce zatížené letové cesty jsou kryty oblastními radiolokátory, mezinárodní cesty se zajišťují výstavbou vysokofrekvenčních všesměrových radiomajáků. Většina našich dopravních letišť je zařízena pro denní a noční provoz. Tím byla v podstatě překonána předchozí stagnace a dnes můžeme konstatovat, že úroveň naší letecké zabezpečovací techniky odpovídá rozvoji letecké dopravy a modernizaci letadlového parku i požadavkům na bezpečnost dopravy a pravidelnost letecké dopravy.

Počet kvalifikovaných leteckých dispečerů pro řízení leteckého provozu vzrostl do letošního roku z 30 na 155 a jejich školení i zkoušky byly upraveny podle mezinárodních předpisů.

I ve výstavbě letišť je patrné viditelné zlepšení. Především jsme připravili a rozvinuli výstavbu nové části letiště Ruzyně, s jejímž dokončením počítáme v roce 1968. V té době budou dány do provozu nový dílenský hangár, nádražní budova a středisko pro řízení letů. Československo tedy může mít letiště mezinárodní třídy, odpovídající světovému standardu poskytovaných služeb i bezpečnosti leteckého provozu. Dále bylo modernizováno letiště v Bratislavě a v nutném rozsahu byly provedeny provozní úpravy i na ostatních dopravních letištích. V příštím roce zahájíme a do roku 1968 dokončíme dostavbu našeho druhého mezinárodního letiště v Bratislavě. Služby zahraničním cestujícím se zlepší výstavbou nového tranzitního hotelu v Praze a dobudováním vnitrozemských výpravních zařízení.

Soudružky a soudruzi! Státní letecká správa zajišťuje v dosavadním organizačním uspořádání vedle provozních a výkonných činností v civilním letectví také funkci státního odborného dozoru. Stěžejním posláním tohoto dozoru je bezpečnost leteckého provozu. Toto spojení správy letišť a řízení provozu s funkcemi odborného státního dozoru v téže organizaci je však v této době již nevhodné a ustanovení leteckého zákona z roku 1956 neodpovídají současnému rozmachu civilního letectví. V tom je důvod, proč jsme při celkových změnách organizační struktury dopravy v roce 1963 navrhli i nové uspořádání dozorčí činnosti v civilním letectví, které by více odpovídalo současným praktickým potřebám.

Předkládaný návrh zákona proto prohlubuje organizaci civilního letectví v tom smyslu, že důsledně odděluje provozní činnost od výkonu státní správy a státního odborného dozoru. Provozní činnosti bude nyní vykonávat podnik Československé aerolinie, který obstarává vlastní leteckou přepravu. Nově zřizovaná Správa dopravních letišť bude zajišťovat výstavbu letišť, jejich správu a údržbu, řídit a zabezpečovat civilní letecký provoz na celém státním území. Státní správa a státní odborný dozor nad výrobou, údržbou a provozem letadel i nad provozem pozemních leteckých zařízení připadne Státní letecké inspekci. Tato organizace bude i objektivním orgánem pro zjišťování způsobilosti palubního a pozemního leteckého personálu a pro vyšetřování leteckých nehod. Obě uvedené organizace, Správa dopravních letišť a Státní letecká inspekce vzniknou rozdělením dosavadní Státní letecké správy, která se navrhovaným zákonem ruší.

Zřízení samostatného orgánu pro výkon státní správy a státního odborného dozoru v civilním letectví je v současné etapě nutným předpokladem efektivního výkonu těchto funkcí. Posílí to i ústřední řídící funkci ministerstva dopravy, kterému zůstává povinnost řešit základní problémy civilního letectví.