Předseda Národního shromáždění Laštovička a místopředsedové dr. Škoda, dr. Kyselý a Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ: předseda vlády Lenárt, místopředseda vlády inž. Šimůnek, Fierlinger, Chudík; kandidát předsednictva ÚV KSČ inž. Kapek; místopředsedové vlády Krajčír, Piller; ministři inž. Burian, Císař, David, Dvořák, Hamouz, Korčák, Majling, Pešl, Púčik, dr. Štrougal, Vlasák.

261 poslanců podle prezenční listiny.

Schůze byla zahájena v 8.32 hod.

Předseda NS Laštovička (zvoní): Vážené soudružky a soudruzi! Pokračujeme v přerušené schůzi Národního shromáždění. Dovolte mi úvodem sdělení. Předsednictvo doporučuje soudružkám a soudruhům poslancům, aby vzali v úvahu to, že dnes odpoledne budeme jednat o perspektivních otázkách, takže by bylo možné některé diskusní záměry, týkající se této části, eventuálně přenést na odpoledne. Předsednictvo doporučuje, aby soudruzi poslanci měli tuto okolnost ve svých vystoupeních na zřeteli, aby počítali s tím, že si vyhradíme odpoledne jednání perspektivním otázkám.

Nyní budeme pokračovat v diskusi. Podle pořadu je přihlášen soudruh posl. Růžička, kterému uděluji slovo.

Posl. Růžička: Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Hodnotíme-li průběh zásobování národního hospodářství elektrickou energií za poslední měsíce, to znamená za letošní zimu, tak vidíme, že došlo k podstatnému obratu k lepšímu. Vždyť máme všichni ještě v živé paměti zimní měsíce před rokem, kdy jsme trpěli nedostatkem elektřiny a kdy ze známých příčin energetika vyhlašovala pro závody omezovací, regulační stupně. V letošní zimě je tomu však právě naopak. Již od října minulého roku vyhlašuje energetika pro vybrané závody nadlepšovací stupně, to jsou stupně 3, 4, 5, a pro ostatní závody pak odběr podle předem dohodnutých odběrových diagramů, tzv. stupeň 6.

Zamyslíme-li se nad příčinou toho, proč před rokem jsme trpěli nedostatkem elektřiny a v letošní zimě bylo zásobování vcelku plynulé, pak ji rozhodně nemůžeme hledat jenom v charakteru zimy. l když rozmary počasí mohou situaci ztížit, nejsou rozhodně tou pravou příčinou. Snad nejlépe si celý problém objasňuje, když si uvědomíme, že spotřeba elektrické energie u nás ročně vzrůstá průměrně o 8 %. Pak je na první pohled jasné, že tento přírůstek spotřeby lze krýt pouze výstavbou nových energetických zdrojů. Hlavní příčinou potíží a na druhé straně zárukou plynulého zásobování elektřinou je tedy investiční výstavba energetických děl. A oproti letům minulým došlo v loňském roce k určitému zlepšení. I když se nepodařilo splnit plán beze zbytku, přesto se dosáhlo významného úspěchu. Vždyť se docílilo v historii československé energetiky nejvyššího ročního přírůstku. Celkem spolu se závodními elektrárnami se uvedlo do provozu 875 MW nových energetických zdrojů.

Nerad bych zapomněl i na ostatní příznivé okolnosti, které rozhodly o rovnováze v zásobování elektřinou, jako byl úspěšně splněný program generálních oprav a rekonstrukcí energetických zařízení, snížení poruchovosti zařízení a konec konců i to, že správným hospodařením se podařilo udržet plné zásoby vody v přehradách našich vodních elektráren a využívat je pro výrobu elektřiny teprve v nejobtížnějších obdobích roku.

Obrat k lepšímu zásobování elektřinou a dosaženou rovnováhu není však možno, bohužel, považovat za trvalou. Výstavba nových energetických děl není totiž záležitostí jednoho roku. Od přípravy k uvedení do provozu uplyne zpravidla více než 5 let. A právě u rozestavěných kapacit nebyl loňský rok úspěšný.

Jak jsem již na to upozorňoval na posledním zasedání Národního shromáždění, jedná se o výstavbu elektrárny v Ledvicích v severních Čechách a o výstavbu elektrárny Vojany na východním Slovensku. Obě tyto elektrárny mají svými výkony přispět pro zásobování elektřinou na konci letošního roku a zejména pak v příštím roce. Je třeba otevřeně říci, že na těchto stavbách, přesto, že to jsou stavby sledované vládou a přednostně zabezpečované, zůstalo stavbařům, hutařům a strojařům mnoho nedodělků a nesplněných dodávek. Je však třeba také popravdě říci, že při projednávání úkolů na letošní rok a zejména při projednávání společného akčního programu k zabezpečení úkolů ve výstavbě energetických děl si všichni partneři uvědomili význam těchto dvou staveb a podnikají rozhodná opatření k tomu, aby se podařilo splnit cílové termíny vlády. Přesto, že v průběhu výstavby těchto dvou elektráren je na všech místech i ve vládě věnována zvýšená pozornost, považuji za správné upozornit na některé okolnosti.

Na obou stavbách velmi zaostává komplexní vybavenost. Mám tu na mysli bytovky, školy, školky, jesle, kulturní zařízení apod. Velmi vážné jsou problémy s dopravou pracujících, se stavbou komunikací a se zajištěním rekreačních možností pro pracující. Vážná je situace v Severočeském kraji, kde stavební kapacita sotva stačí zajišťovat náhrady za demolice obcí a měst, které ustupují těžbě uhlí. Dochází tak k disproporcím v řešení bytového problému a nedostatky se spíše prohlubují. Přitom výstavbové organizace z jiných krajů nejeví dostatek pochopení stavět v Severočeském kraji. Jsem přesvědčen, že připravované uplatnění nových zásad řízení národního hospodářství na odvětví stavebnictví pomůže vyřešit tento problém.

Obdobná situace v zajišťování komplexní vybavenosti stavby je však i u elektrárny Vojany na Slovensku. A přitom občanská vybavenost elektrárny ve Vojanech je jednou z podmínek k tomu, aby se podařilo získat pro tuto elektrárnu dostatek kvalifikovaných pracovníků na její provoz. Až dosud je situace v náboru pracovníků velmi tísnivá. Elektrárna je umístěna v oblasti, kde nejsou místní zdroje pro získávání pracovníků, a je třeba je přemísťovat ze všech krajů republiky.

Energetici nyní přišli s iniciativním řešením, kdy hodlají do Vojan vyslat brigádní výpomoc z ostatních elektráren, která by během 2 let provedla zácvik a vyškolení nezkušených pracovníků. Bude však na závodech a podnicích všech resortů, zvláště pak na Slovensku, aby uvolnili pro tuto elektrárnu ty pracovníky, kteří mají zájem na elektrárně se zacvičit a zůstat tam natrvalo.

V průmyslovém výboru pro hlavní výrobní odvětví jsme v lednu projednávali koncepci dalšího rozvoje palivo-energetické základny naší republiky. Dosavadní rozvoj palivo-energetické základny šel dosud směrem extenzívního využívání zásob tuhých paliv. Zde neúměrně k dosaženému efektu rostou investiční náklady na rozšiřování těžby. Naše skladba využívání primárních zdrojů ve srovnání se světovou tendencí je nepříznivá a ekonomicky nevýhodná. A to již nechci mluvit o tom co nás občany, nejvíce znepokojuje totiž to, že spalování méněhodnotných tuhých paliv nepříznivě ovlivňuje svými exhalacemi naše životní prostředí.

Proto jsme v průmyslovém výboru doporučili - a to v shodě se stanoviskem naší vlády, jak o tom včera hovořil i předseda vlády s inž. Šimůnek - orientovat naše národní hospodářství na postupný přechod k širšímu využívání tekutých a plynných paliv. Přitom využívání tekutých a plynných paliv pomáhá v celém světě velmi úspěšně řešit otázky teplofikace. V současné době nemáme dostatek prostředků a sil a zejména investičních prostředků, na to, abychom v celé šíři řešili problém teplofikace budováním tepláren na bázi tuhých paliv.

Zkušenosti ve světě ukazují, že budování výtopen na tekutá paliva je nejen asi o polovinu rychlejší, ale že se v podstatné míře snižují měrné investiční náklady. Použití tekutých paliv by významnou měrou přispělo k ozdravění ovzduší na všech sídlištích a v městech. A jejich širším využitím lze také úspěšně řešit problematiku lokálního ohřevu, zvláště na venkově v individuální výstavbě a všude tam, kde nejsou podmínky pro centrální rozvod tepla.

Bude však třeba, aby se na tento nový směr dobře připravilo i naše strojírenství, aby byl včas na trhu dostatek vhodných spotřebičů jak pro komunální služby, tak i pro občany. V průmyslovém výboru jsme upozornili i na to, že ve všech resortech, ve všech oblastech našeho národního hospodářství je třeba při využívání všech druhů energie jít cestou nejvyšší efektivnosti a přísné hospodárnosti. Že je to cesta, která přinese užitek, to ukázal loňský rok, kdy přestavbou energeticky zastaralých spotřebičů a stanovením progresívních norem spotřeby energie pro technologické procesy se podařilo uspořit značná množství energie při velmi rychlé návratnosti investic. Mohl bych jmenovat např. Závody československo-sovětského přátelství v Záluží, Závody Slovenského národního povstání Žiar nad Hronom a mnohé jiné.

Je třeba, aby si tuto skutečnost uvědomili odpovědní pracovníci všech resortů zejména nyní při sestavování směrných čísel rozvoje národního hospodářství na příští pětiletku tak, aby na všech pracovištích hospodařili se svěřenými prostředky a tudíž i s energiemi s péčí skutečných hospodářů. Děkuji za pozornost.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Růžičkovi. Nyní promluví posl. Josef Zima.

S. posl. Zima: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Když v červnu m. r. předseda vlády s. Lenárt předstoupil před nové Národní shromáždění s prohlášením své vlády, požádal nás o důvěru a o aktivní podporu ve své práci. Tehdy jsem si poznamenal a dobře zapamatoval větu, kterou nakonec pronesl jménem vlády: "Spoléháme na rolníky, na jejich činorodou práci, na aktivní podporu všech rojníků a pracovníků v zemědělství, kteří zabezpečují chléb, výživu lidu." Vyzvedal příkladné úsilí a péči, s jakou se starají o současnou úrodu. NS dalo této vládě důvěru a slib, že její program bude všemožně podporovat.

Nyní po 9 měsících znovu vláda předstupuje před Národní shromáždění, zodpovídá se a hodnotí. Nás zemědělce a členy zemědělského výboru NS těší toto hodnocení. S. Šimůnek říká, že příznivá situace v nákupu zemědělských produktů přinesla lepší výsledky potravinářského průmyslu. Je tomu tak. Ona příznivá situace přináší i lepší výsledky všech ostatních oborů našeho národního hospodářství, k spokojenosti lidí dosyta a podle přání najedených. Zemědělství plní. Jde už před některými úseky našeho národního hospodářství. A to všechno přesto, že bylo teprve započato s vývojem krmivářského průmyslu, sušárenství, dodávají se teprve potřebné mechanismy pro zemědělství, nízké dodávky hnojiv se již konečně o něco zvyšují. Znamená to, že naši zemědělci dokazují neuvěřitelné věci, že vyrábějí a zvyšují výrobu dříve, než je dostatečně materiálně zajištěna.

Náš okres Rychnov n. Kn. a celý Východočeský kraj je jednou z nejprodukčnějších oblastí naší republiky. Proto bych se chtěl krátce zmínit o tom, co nás na Rychnovsku zadržuje jít ještě výš v zemědělské výrobě.

V našem okrese má výrobní zemědělská správa jako jedna z prvních v kraji k dispozici územní studii okresu, která má pomoci k rychlejší cestě specializovanému průmyslovému zemědělství. Cíle, které určuje studie a generel, který soudruzi v okrese zpracovávají, splňujeme a dosahujeme za značných problémů v materiálové základně rychlého růstu hrubé zemědělské produkce, která od r. 1960 vzrostla o 22 % a tržní produkce dokonce o 34 %. Zatímco generel určuje v letošním roce dosáhnout na 1 ha 7 240 Kčs hrubé zemědělské produkce v našem podhorském okrese, dosáhli jsme v minulém roce v průměru již 7 760 Kčs. Vzhledem k celé ekonomické problematice investiční výstavby našeho zemědělství se nepříznivě odráží i v našem okrese skutečnost stagnace na úseku stavebních investic. Místo 30 - 35 mil. investic v hodnotě stavebních prací, kterou jsme proinvestovali např. v létech kolem r. 1960, máme možnost stavět v současné době a i přibližně do r. 1970 necelou polovinu tohoto objemu. Přitom na druhé straně generel počítá s vyvážeností rozvoje výroby a s rozvojem materiální základny, podle které bychom v průměru měli v každém roce prostavět, a my bychom prostavěli, 45 miliónů Kčs. Tento závažný nesoulad doplňuje navíc ještě řada těžkostí, jako např. nedostatek stavebních materiálů, zejména cihel, pomalá a úpravě cen stále ještě drahá projektová příprava, dále sama organizace zemědělské investiční výstavby, která je u okresních stavebních podniků spíše na posledním místě zájmu. Není to účelová výstavba. Daleko více starostí dá realizace vládního usnesení č. 465, které správně, z hlediska rozvojových potřeb, hovoří o bytové výstavbě na vesnících pro stabilizaci kádrů.

Na tomto úseku je, soudružky a soudruzi, hotový Babylón. Začalo to rozpisem čísel výstavby bytových jednotek ministerstvem zemědělství až do okresů. V našem okrese jsme měli svépomocí stavět, počínaje rokem 1965, v každém roce do roku 1970 kolem 100 bytových jednotek. Místo pomoci se zajišťováním této potřeby jsme se setkali u jednotlivých orgánů a organizací, počínaje okresem a konče krajem. Jen s kritikou na nesmyslnost rozepsaných čísel. Připadá nám mnohdy, že ze soudruhů, které družstva výrobní zemědělské správy žádaly o pomoc v zabezpečování důležité akce, hovoří uražená ješitnost, že zemědělství si samo uplatňuje nároky na bytovou výstavbu a nečeká, až je někdo pozve. Skutečnost je taková, že původní rozpis na úseku pomocné výstavby se snížil pro rok 1965 na 30 bytových jednotek a na r. 1966 na 18 bytových jednotek, tj. necelou pětinu původ a potřebného rozpisu pro celý okres. Bytová družstva, která jsou ustavena, neví kudy kam, ve svých požadavcích jsou opuštěna a veškerý elán i zájem postupně mizí a je vážné nebezpečí, že hlavní záměr stabilizační výstavby nebude naplněn.

Obyčejní lidé se nás ptají, jak souvisí tyto těžkosti s tím bylo o stabilizační výstavbě napsáno v tisku nebo v rozhlase. Tím se to vysvětluje a dochází k nedůvěře i u těch, kteří se poctivě snaží o plnění tohoto vládního usnesení. Je proto nutné vytvořit u všech orgánů, a to nejenom u ministerstva zemědělství a složek, zelenou ulicí pro sektor zemědělství a dát zemědělství důležitost a práva, jaká má jako odvětví v našem národním hospodářství.

Je to nepochopitelné, že takové příčiny, jako je nedostatek cihel, nedokážeme odstranit. Vždyť cihly a veškerý stavební materiál se vyrábí ze země a uzavřených cihelen máme u nás dost. Lidé to právem kritizuji. Mám za to, že by se tyto staré cihelny neměly nechat chátrat, dokud nemáme dostatečnou náhradu. Kdybychom umožnili JZD nebo melioračním družstvům, aby v nich ve vlastní režii vyráběla cihly pro svou účelovou a bytovou výstavbu i se stávající nedostatečnou mechanizací, jistě by to bylo mnohem výhodnější než nestavět, zlobit se nebo dokonce, a to by byla ostuda, cihly dovážet.

Nechci stále opakovat těžkosti, ve kterých my, funkcionáři zemědělských závodů, žijeme. Jen jedno bych chtěl ještě zopakovat, a to je nábor pracovních sil do zemědělství. Mnozí dávají vinu nám poslancům, že souhlasíme s takovou demokracií, že si mládež ze škol, a to i děti zemědělců, mohou svobodně zvolit jakékoliv povolání. Přibývá nám tím těch občanů, kteří na vesnici bydlí, z výsledků a výhod vesnice přes staré rodiče dobře žijí, a v zemědělství nepracují. Dnes říkáme, že to není problém mládeže, ale že je to problém jejich rodičů. Když tomu nebudeme věnovat pozornost, rozroste se nám tak, že se z něj zdraví nedostaneme. Zatím se nábor mládeže do zemědělství plní jen na řemesla a na školy - na únikové profese. Pak čeká, až půjde na vojnu, a do zemědělství se často nevrací.

Byl jsem nedávno pozván na okresní konferenci zemědělské mládeže v Trnově. Mladí se tam sešli skutečně v hojném počtu a také velmi zajímavá byla jejich diskuse. Nikdo z nich však nevystoupil s tím, že by se mu práce v zemědělství nelíbila, že by to byla dřina, že by ji dělal nerad apod. Právě naopak, stěžovali si, že na ně starší lidi, nebo lidi z měst hledí jako na ty, kteří se už se svým prospěchem nebo uměním jinam nedostali.

Nábor mládeže a získání pracovníků pro zemědělství je nutné pro zabezpečení zvýšené výroby v příštích létech. To víme všichni, ale musíme si uvědomit, že to není jen věc vedení zemědělských závodů, jak se to říká, ale stejně tak školy, všech orgánů a všech občanů. To proto, že právě tak zvyšování zemědělské výroby není věc jen zemědělců, ale je to potřeba celospolečenská. Zemědělci si tím, že víc vyrobí, fakticky přidělají práci. Musí to sklidit, uskladnit, zkrmit atd., a čím víc toho je, tím víc lidí a jejich práce je potřeba. Sobeckou ekonomikou by při nižší výrobě dokázali vyzískat možná pro sebe finančně víc na každého pracovníka.

Tak se zrodily mnohé soutěže k vyšší výrobě a tak také vznikla i známá Rychnovská výzva na zvýšení výroby krmiv. Není důležité, kolik takových vyzvání bylo uskutečněno, ale zda se v návalu další práce na to nezapomnělo. Že se nezapomnělo, dokazují výsledky zemědělských závodů našeho okresu. Hodnota uzavřených závazků navíc na rok 1964 činila 3 milióny 749 000 Kčs, ve skutečnosti však bylo vyrobeno a dodáno navíc za 8 miliónů 164 000 Kčs. A není to málo, co takový podhorský okres, kde výrobní podmínky nejsou jistě nad celostátním průměrem, dodává veřejnému zásobování z každého ha půdy.

Bylo toho už v roce 1964: 153 kg masa, 696 l mléka, 344 kusů vajec, 325 kg obilí, 338 kg brambor a množství jiných produktů. Když tyto výsledky porovnáme s výsledky v celostátním měřítku, kdyby bylo z každého ha v naši republice dodáno tolik, jako na Rychnovsku, bylo by toho u mléka dvojnásobné množství, u masa, vajec, obilí i brambor asi o polovinu víc. Ani v našem okrese nejsme na vrcholu možností. Ukazuje to stejné porovnání s celostátními výsledky z našeho sloučeného JZD v bramborářské oblasti. U nás dodávka mléka už činí přes 1000 litrů z každého ha a stejně tak je tomu u ostatních výrobků. Přibližně stejné výsledky jsou i v ostatních družstvech našeho blízkého okolí.

Soudružky a soudruzi, těmito připomínkami nechci kritizovat činnost naší vlády, chci jen ukázat místa, kterým říkáme rezervy, a jejich využitím v příštích létech chceme pomáhat k dalšímu rozvoji našeho zemědělství a celé naší společnosti. (Potlesk.)