Americká vláda by konečne mala pochopiť, že koloniálnou vojnou, ktorú vedie proti juhovietnamskému ľudu, národnooslobodzovací boj nezastaví, ale naopak, vyvolá zvrchovane nebezpečnú situáciu vo svete a na seba sústredí nenávisť národov. Vietnamský ľud je dospelý, nepotrebuje nejakého tútora Nesporne by poslúžilo ku cti vláde USA, keby útoky a boje okamžite zastavila, svoje vojská z Vietnamu domov odviezla, aby si Vietnamci bez akéhokoľvek zasahovania z cudzej strany sami vyriešili vnútorné politické problémy a pokojne budovali svoju ťažko navštívenú a rozrušenú krajinu.

Pokladám za správne spomenúť, že tak ku premlčaniu nacistických zločinov, ako aj k barbarským útokom USA vo Vietname ostré protestné stanoviská vyslovili aj kresťanské cirkvi v Československu a činitelia v kresťanskej mierovej konferencii.

Moja tretia poznámka sa už netýka zahraničnej oblasti, týka sa tej časti zprávy o činnosti vlády, v ktorej sa hovorí o poľnohospodárstve. Odpusťte, že budem hovoriť o prípade z vlastného volebného obvodu, ale tak cítim, že je to nie ojedinelý prípad, že si zaslúži širšie povšimnutie a závery z neho bude pravdepodobne možno zobecniť na úseku technickej pomoci poľnohospodárstvu v celoštátnom rozsahu.

Okres Liptovský Mikuláš patrí do zemiakárskej horskej oblasti. V liptovských JRD usilovnou prácou a starostlivým ošetrením vedia docieliť skvelú úrodu zemiakov. V posledných rokoch tam býva zemiakov neúrekom. Straty zemiakov pri krechtovaní a zimnom uskladnení bývajú značné. Na JRD SČSP v Mikuláši úspešne uskladňujú uvarené zemiaky. Má to výhody i nevýhody. Niektorí odborníci usudzujú, že ďaleko výhodnejší spôsob uskladnenia a úžitku je sušenie zemiakov.

JRD v Podturni po dôkladných predporadách a doporučeniach odborných orgánov a poradcov sa rozhodlo, že postaví sušiareň zemiakov tak, aby si v nej zemiaky mohli sušiť aj okolité JRD.

Podturňanci postavili sušičku a zakúpili potrebné stroje, všetko za
3 568 000 korún. Treba obdivovať a oceniť podnikavosť našich Liptákov. Lenže.

Stroje dodali z viacerých závodov, medziiným sú tam použité aj súčiastky z dodávok z Rumunska. Ak má stavba budovy značné projektové nedostatky, technické vybavenie sušičky už naprosto nevyhovuje. Pri kolaudácii boli zistené podstatné nedostatky, ale sušičku predsa len uznali za spôsobilú do prevádzky. Sušička sušila na začiatku decembra 1964 za necelé tri dni. Pokazila sa. Žiadali neodkladne montérov z montážneho podniku Želetava, ale montér neprišiel. Na urgenciu odpovedali, že oni stroje nerobili. Sušička nepracuje. Ministerstvo poľnohospodárstva na moju intervenciu do veci zainteresovalo odbočku poľnohospodárskej investorskej správy v Bratislave. Boli dve komisionálne šetrenia. Ústav technického dozoru v Žiline sa na nich nezúčastnil. Pri šetreniach zistili mnoho nedostatkov. Napr. tlak pary na sušičke po 3 hodinách prevádzky poklesne, treba čakať, zakiaľ sa nedosiahne tlak 6 atmosfér. Kondenzné čerpadlá sa zaplavujú. Výtlakové čerpadlá na čerpacej stanici pri Váhu sa veľmi prehrievajú. Roštová hlava s kotlom netesní. Prívod a odvod chladiacej vody pri ventilátore je zamontovaný opačne Signalizačné zariadenia pre prísun paliva nefungujú. Ventilátor má zlé ložiská. A ďalšie, ďalšie nedostatky.

Pri komisionálnych rokovaniach boli dohodnuté a nariadené opravy. Kým sa opravy vykonajú, narastú nové zemiaky. Rok bude stratený. Stratené budú i zhnité zemiaky, ktoré sa mohli sušením účelne zužitkovať.

Nad takou pomocou poľnohospodárstvu, akú pri výstavbe sušičky a jej technickou vystrojení poskytli dodávateľské závody, družstevníci v Podturni a v okolitých obciach sú veľmi a oprávnene roztrpčení. Ide o tieto závody. Závody Vítězného února a Strojárne potravinárskeho priemyslu, oba v Hradci Králové, Slatina, n. p., Brno, Sigma pumpy, Olomouc, Strojárne nákupného podniku Želetava. Je to vec na zamyslenie i na výstrahu. Za 3 a pol milióna korún dodať a namontovať nehodnotné stroje, necítiť zodpovednosť za nekvalitné dodávky a montáž - to nie je seriózne, ani socialistické.

Možno predpokladať, že JRD dostane patričnú náhradu škody, ktorá dodnes činí 225 000 Kčs. Ale to je len presun peňazí z jedného do druhého vrecka u toho samého štátneho hospodárstva Národohospodársku škodu už asi nik nenahradí. A mali by ju nahradiť tí, ktorí ju kolektívu zavinili.

Na záver k tejto otázke mám na zodpovedné rezorty vlády tieto otázky:

Máme v našom poľnohospodárstve overené pozitívne skúsenosti so sušičkami zemiakov a zábezpeku, že je to vhodný, nerentabilný spôsob konzervovania zemiakov na uskladnenie?

Vyhovujú naše predpisy o zodpovednej kolaudácii investičných celkov v poľnohospodárstve? Je zabezpečený náležitý technický dozor pri stavbách a technickom vybavení prevádzok takéhoto druhu v poľnohospodárstve?

Prečo naše dodávateľské podniky nepriložia k dodaným strojom podrobný zrozumiteľný návod k obsluhe?

Prečo montážne závody nezaučia strojníkov niekoľkodňovou alebo snáď aj týždennou inštruktážou k obsluhe nových zložitých strojov? Aj dnes je platné staré príslovie: Neučený majster, hotový kat.

Tieto otázky mi položili družstevníci v Podturni. Ale odpoveď na ne bude akiste zaujímať všetkých družstevníkov v našom socialistickom poľnohospodárstve, lebo sušička zemiakov v Podturni nie je ojedinelý prípad nekvalitnej dodávky strojov a montáže pre JRD a štátne majetky. A nadovšetko naši družstevníci čakajú na tomto úseku všestrannú urýchlenú nápravu a pomoc. (Potlesk)

Předseda NS Laštovička: Děkuji posl. Žiakovi, promluví posl. Katolický.

Posl. Katolický: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Včera jsme vyslechli zprávu místopředsedy vlády s. inž. Otakara Šimůnka, který při hodnocení hospodářských výsledků v minulém roce mimo jiné uvedli, že situace v zásobování elektřinou v našem národním hospodářství je příznivá a že na tomto úseku bylo dosaženo dobrých výsledků. Jistě že i na tomto dobrém výsledku zásobení elektrickým proudem se podílí elektrárna Hodonín, která již pětkrát za sebou obdržela Rudý prapor vlády a ROH. Jistěže i před hodonínskou elektrárnou jsou postaveny v letošním roce a i v budoucích letech velké úkoly, a proto mi dovolte, abych upozornil na jeden vážný problém který před touto elektrárnou stojí.

Elektrárna Hodonín byla vybudována v roce 1949 až 1953 s cílem, že jako topivo bude spalován jihomoravský lignit. Jihomoravský lignit je celkem palivo méně hodnotné, které obsahuje více jak 20 % popele a strusky. Pro uskladnění popele a strusky bylo v rámci původního projektu určeno místo jižně od elektrárny Hodonín na dobu asi 5 let. Po naplnění tohoto složiště bylo plánováno, že bude vybudováno nové složiště v okresu Senice v lokalitě holičský les. Tento les není dle odborných odhadů nikterak kvalitní, jsou tam samé močály a bažiny a tento navrhovaný prostor obtéká z jedná strany koryto řeky Moravy a z druhé strany slepé rameno řeky Moravy. Toto navrhované složiště v holičském lese by mělo sloužit do konce životnosti elektrárny Hodonín.

Tato perspektiva vybudovat složiště odpadu popele a strusky elektrárny Hodonín ve shora uvedeném lese byla potvrzena i vodoprávním řízením a vystaven dokonce výměr bývalým KNV, Gottwaldov za účasti KNV, Bratislava dne 1. 4. 1952.

K vybudování složiště v tomto prostoru v uvedeném holičském lese však nedošlo a po zasypání prvního složiště "Štěpnice" bylo vybudováno další složiště v prostoru rybníka u Lužnice, kteréžto složiště bude během 1 roku zavezeno. Elektrárna Hodonín zajišťuje nové složiště a za tím účelem předložila krajské plánovací komisi v Brně žádost o schválení investičního úkolu na nové složiště.

Předloženým návrhem elektrárny Hodonín se zabývala krajská plánovací komise v Brně 23. února 1965 a pozastavila se nad částkou, kterou má nové složiště stát.

Předložený investiční náklad na vybudování nového složiště v prostoru "Hliníku" - místo bývalých hodonínských cihelen, podle investičního úkolu si vyžádá částku 28 mil. 500 tisíc Kčs a životnost složiště bude maximálně na 5 let. Tato vysoká částka vzhledem k době životnosti zarazila většinu poslanců plánovací komise KNV a tito právem činili dotaz, co bude dál, kdo vybuduje nové složiště za 5 let a jaké budou finanční náklady. Byl jsem proto pověřen, abych jako poslanec na tuto okolnost upozornil naše plenární zasedání.

K zjištění přesných údajů v této situaci zajel jsem dne 17. 3. 1965 do elektrárny Hodonín, kde jsem zjistil:

Uhelná pánev jihomoravského lignitu má takové velké zásoby, že se ani v budoucnosti nepředpokládá v elektrárně Hodonín přechod na jiná paliva než tento jihomoravský lignit. Proto byl vybudován nový důl v oblasti obce Šardice, okres Hodonín.

V elektrárně Hodonín se spaluje celkem 60 % jihomoravského lignitu a zbytek uhlí je dovážen ze severočeské pánve.

Roční produkce popele a strusky v elektrárně Hodonín je 400 000 m³ a s uskladněním popele a strusky ve volném terénu, vzhledem k úrodnosti půdy jižní Moravy a zvláště pak okresu Hodonín, jsou značné potíže.

Elektrárna po naplnění složiště "Štěpnice" započala s jednáním o vybudování nových složišť. Hospodářští pracovníci elektrárny předložili několik alternativ, které řešily umístění složiště cca na 17 - 20 let.

Vzhledem k tomu, že během 2 posledních roků nedošlo mezi orgány národních výborů, jak KNV, Brno, tak i Západoslovenského kraje Bratislava, k uspokojivému řešení předložených alternativ, bylo vedení závodu nuceno zajistit nový prostor k ukládám popele a strusky, aby nebyl ohrožen plynulý chod elektrárny. Předložený investiční návrh na vybudování složiště v prostoru "Hliníku" - místo hodonínských cihelen dle investičního úkolu - s částkou 28 mil. 500 tisíc Kčs je velmi drahý, provozně nevyhovující a za 5 let bude stát elektrárna Hodonín znovu před problémem zajištění nového složiště jako nyní.

Soudruzi z plánovací komise jsou toho názoru, že by bylo velmi hospodárné vybudovat složiště v holičském lese, neb náklady by byly nižší a životnost 4 - 5krát větší.

Co tomu brání, že nelze tento úkol provést? Spočívá to v tom, že jak v oblastech KNV, Brno, tak i Západoslovenského kraje není dosud dokončen započatý geologický průzkum, zvláště pak když soudruzi v oblastech okresu Senice hledají pitnou vodu. Jsme toho názoru, že k celému případu budou muset zaujmout stanovisko centrální orgány, které musí zodpovědně posoudit a uvážit, zda není skutečně jiné východisko k nalezení pitné vody než v močálovitém holičském lese.

Žádáme proto zainteresované ministry, aby tuto otázku důsledně prověřili, našli vzájemné řešení, aby byly zabezpečeny požadavky našich občanů, ale aby se tato otázka řešila koordinovaně, čímž by se ušetřilo naší socialistické společnosti mnoho finančních nákladů. Problémem je nutno se zabývat urychleně, neb s výstavbou nového složiště musí být během příštího roku započato.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. poslanci Katolickému, nyní promluví s. poslanec Vyskot.

Posl. Vyskot: Vážené Národní shromáždění! Dovolte, abych poukázal na rozpornou situaci, která se vytváří ve vztahu funkce a významu vysokých škol v současném údobí budování naší společnosti a jejich materiálně technického zabezpečení.

Naprosto neúnosná je situace v dovozu zahraniční literatury, kde se projevuje přímý rozpor v růstu úkolů vysokých škol a snižování dotací.

Jen pro názornost uvádím, že např. Vysoká škola zemědělská v Brně, která má více než 550 učitelů a několik desítek vědců první kategorie, může v letošním roce podle rozpisu zakoupit pouze 8 knižních publikací z devizové oblasti. Přitom se na škole řeší více než 100 úkolů stěžejního významu a některé fakulty a katedry jsou mezinárodním a celostátním centrem základního významu v plánu Československé akademie věd a RVHP.

Dotace na zahraniční literaturu klesají. Např. v r. 1962 jsme dostali
28 000 Kčs a v letošním roce pouze 19 000 Kčs. Přičemž samozřejmě je třeba především dotovat podle rozpisu státní knihovny ČSSR a zahraniční časopisy.

Tato skutečnost spolu s relativní izolovaností styku se zahraničím a omezenou možností obesílání vědeckých kongresů vážně ohrožuje úroveň našich vysokých škol.

Soudím proto, že nechceme-li zaostat na nejvážnějším úseku vědy a vzděláni, které je jasnou součásti rozvoje výrobních sil, musíme nutně přistoupit k redistribuci disponibilních devizových prostředků.

Stejně důležitá je modernizace našich vysokých škol, zejména ve stavebních úpravách a dostavbách. I když je správné soustředit se na několik centrálních akcí výstavby areálu vysokých škol, je současně nutno dát možnost starším školám řešit havarijní případy, modernizovat stavebně vybavení ve větším rozsahu než dosud, především v nově rozvíjejících se oborech a vědních disciplínách.

Nežádoucí je také stav v poměru vědeckých a technických pomocných pracovníků na vysokých školách. Tento index je zhruba 10 učitelů k 1 technické pomocné síle, zatímco celosvětový parametr je 1: 5, v teoretických oborech 1: 3. Z toho důvodu musí také vědecky erudovaní pracovníci konat mnoho pomocných, neproduktivních prací. Přesto, že tento stav byl již dávno uznán za nevyhovující a přislíbena náprava, růst pomocných sil na vysokých školách pokračuje velmi pomalu a nestačí úkolům a potřebě.

Samostatnou kapitolu tvoří investiční zabezpečení školních statků a závodů zemědělských škol všech stupňů. Opřeme-li se o postulát usnesení Ústředního výboru strany z října loňského roku, v němž se prakticky ukládá budování vzorových zařízení typu škola - výzkum - závod, pak se nelze smiřovat s dosavadním stavem, že zemědělské školy jenom s největším vypětím udržují příslušný standard alespoň ve vztahu k ostatním státním statkům a družstvům.

Jak ukázal průzkum společné komise poslanců kulturního výboru a zemědělského výboru, konaný koncem loňského roku, je současný stav v širokém průměru u nás velmi neutěšený a vyžaduje rázného řešení. Nelze tudíž souhlasit s tím, aby škola, která má navíc v péči výrobní závod, byla v nevýhodě oproti ostatním a byla tím ohrožována výstavba jejich pedagogických a vědeckovýzkumných zařízení.

Doporučuji proto, aby Státní plánovací komise vyčlenila spolu s SKVT a s ministerstvem financí účelově určené částky na výstavbu a modernizaci školních závodů všech stupňů, které musí být vzornou dílnou výroby a výchovy nové generace.

Znovu zdůrazňuji, že zmíněné nedostatky se vlečou již dlouho a chronicky a jsou vážnou překážkou progresivního rozvoje našeho odborného školství, zejména vysokého.

Je nám samozřejmě jasné, že nelze jen uplatňovat požadavky na státní rozpočet, aniž bychom do rozpočtu přispívali. Je proto třeba znovu upozornit, že na vysokých školách máme ještě značné rezervy ve vědeckovýzkumné kapacitě projekční, expertizní a dokonce i výrobní činnosti, které nejsou ani zdaleka využity, ačkoliv se zde rýsují značné možnosti tvorby materiálních hodnot a dokonce i výhodného exportu do devizové oblasti. Tuto ladem ležící základnu bychom mohli odstraněním některých zastaralých předpisů a nařízení rychle aktivizovat k obecnému prospěchu.