Pri hľadaní vhodného riešenia spôsobu odškodňovania pracovných úrazov, ktoré by pôsobilo na pracovníkov výchovnejšie ako doterajšia úprava, nemôže sa ísť cestou extrému a nahradiť princíp, že riziko práce nemôže byť prenesené na robotníkov, nejakým opačným princípom. Je preto treba odstránenie ťažkostí hľadať skôr v možnosti rozšírenia okruhu sprosťovacích dôvodov. Vzhľadom na to návrh zákona o odškodňovaní pracovných úrazov a nemocí z povolania umožňuje, aby sa podnik sprostil zodpovednosti nielen vtedy, keď pracovník porušil bezpečnostné predpisy, príkazy a zákazy, hoci bol s nimi zoznámený a ich dodržiavanie sa vyžadovalo a kontrolovalo, ale tiež vtedy, ak pracovníkovi preukáže, že si počínal v rozpore s obvyklým spôsobom chovania a jednal ľahkomyseľne, hoci si pritom musel byť vedomý, že si môže privodiť úraz. Pri posudzovaní, či pracovník jednal ľahkomyseľne, bude treba vždy brať v úvahu kvalifikáciu pracovníka, jeho skúsenosti a vek.

Tento sprosťovací dôvod môže byť vykladaný veľmi široko, pretože v praxi nebude možno vždy jasne určiť hranicu medzi takto kvalifikovaným jednaním postihnutého pracovníka a medzi bežnou neopatrnosťou. Tu bude hodne záležať na zodpovednom posúdení každého prípadu najmä závodným výborom ROH.

Na základe doterajších skúseností možno právom predpokladať, že nový sprosťovací dôvod prispeje k účinnejšej výchove pracovníkov k bezpečnej práci. Aby však jeho zavedenie neviedlo k úplnému prevedeniu rizika práce na pracovníkov, stanoví sa zásada, že podnik sa v tokom prípade môže sprostiť zodpovednosti len čiastočne a musí postihnutému uhradiť najmenej jednu tretinu škody.

Z ďalších zmien by som chcel upozorniť ešte na to, že sa podstatne zjednoduší výpočet náhrady ušlého zárobku po pracovnej neschopnosti. Počíta sa s tým, že bude upustené od komplikovaného výpočtu invalidného dôchodku v maximálnej výmere (tzv. dimaxu) pre účele stanovenia výšky náhrady škody na ušlom zárobku. Pracovníkom by bola poskytovaná náhrada škody vo výške rozdielu medzi čistým zárobkom pred pracovným úrazom a čistým zárobkom po pracovnom úraze s pripočítaním prípadného hrubého invalidného dôchodku, a to s limitom Kčs 2 200, 1 800 a 1 600, podľa jednotlivých pracovných kategórií.

Pokiaľ ide o bolestné, zvyšuje sa vzhľadom k doterajšej blahovoľnej praxi jeho priznávania doterajšia hranica 10 bodov, do ktorej sa bolestné nepriznáva, na hranicu 30 bodov. Tým dôjde k vylúčeniu všetkých ľahších menej bolestivých úrazov, za ktoré bolestné nebude naďalej poskytované. Súčasne však bola na základe skúseností zo závodov preskúmaná výška bolestného u vážnych a ťažkých úrazov a bolestné pri takých úrazoch primerane zvýšené. S určitými zmenami sa počíta i u náhrady za sťaženie spoločenského uplatnenia, a to v tom smere, že by sa malo dôjsť najmä u niektorých nemocí z povolania ku zníženiu spodnej hranice stanoveného rozmedzia bodov pri ponechaní hornej hranice.

Teraz by som sa chcel ešte zmieniť o niektorých otázkach týkajúcich sa regresných náhrad.

I na úseku regresných náhrad ukázal doterajší stav určité nezrovnalosti právnej úpravy, ktoré oslabujú výchovný účinok týchto náhrad.

Hlavným nedostatkom bolo, že doterajšia úprava zakladala nárok na regresnú náhradu už na právnej skutočnosti, že neboli dodržané predpisy o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci, prípadne záväzné pokyny orgánov dozoru nad bezpečnosťou a ochranou zdravia pri práci. To viedlo k tomu, že v určitých hraničných prípadoch bola organizácia povinná uhradiť regresnú náhradu, i keď toto nedodržanie predpisov nezavinila. V novej úprave sa preto zodpovednosť organizácií obmedzuje len na také prípady, kde organizácia nedodržanie predpisov zavinila. Organizácia sa preto sprosťuje zodpovednosti nielen tam, kde si poškodený spôsobil svoj úraz výlučne sám, ale tiež vtedy, keď organizácia porušeniu predpisov nemohla zabrániť ani pri vynaložení všetkého úsilia, ktoré možno od nej požadovať.

Druhou vážnou závadou bolo, že doterajšia úprava kládla väčší dôraz na náhradu spôsobenej škody, než na výchovné pôsobenie. Dôsledkom toho bolo, že sa žiadala náhrada len hotových výdavkov vyplatených zo štátnych prostriedkov. Tým dochádzalo k tomu, že podniky pri tom istom zavinení boli postihované rzne podľa úplne náhodilých okolností, aký zárobok mal poškodený, aký bol starý a koľko mal detí. Z toho tiež plynie, že podniky platili enormne vysokú kapitalizovanú regresnú náhradu, ak bol usmrtený pracovník s veľkým počtom pozostalých osôb s nárokom na dôchodok pozostalých, a neplatili okrem pohrebného vôbec nič, ak bol usmrtený pracovník bez takýchto pozostalých osôb (napr. ak bol usmrtený učeň).

Nová úprava nepripútava otázku výšky náhrady k výdavku zo štátnych prostriedkov, ale k vzniklému výsledku, t. j. ku vzniklej invatidíte, čiastočnej invalidite alebo smrti pracovníka, a podľa tohoto výsledku stanoví náhradu pevnou čiastkou. V tom a v četných iných smeroch bol zdôraznený výchovný a ekonomický charakter regresných náhrad. Zároveň, a to je najdôležitejším rysom úpravy, sa stanoví, že výnos regresných náhrad sa použije na zlepšenie ochrany života a zdravia. Z výnosu regresných náhrad budú poskytované príspevky organizáciám štátneho socialistického sektoru na financovanie zariadenia a opatrenia slúžiacich lepšiemu zabezpečeniu ochrany života a zdravia, najmä predchádzaniu a liečeniu úrazov a nemoci z povolania.

Uvedené zásady sú hlavnými zásadami novej úpravy. V prevádzacej vyhláške, ktorá je pripravená, bude doterajšia úprava prehĺbená i po stránke konania o regresných náhradách, aby bola väčšia záruka objektívnosti pri zisťovaní podkladov a pri rozhodovaní. Zásadne ako doteraz, budú rozhodovať o regresných náhradách orgány okresných národných výborov, predovšetkým regresné komisie zriadené ako užšie komisie zdravotníckych komisií. K závažnej zmene dochádza pri rozhodovaní o odvolaní. Doterajší systém, v ktorom o odvolaní proti rozhodnutiu regresnej komisie rozhodovaní zdravotnícka komisia toho istého národného výboru, nevedel vždy presvedčiť organizácie, že vec bola objektívne posúdená. Preto sa zavádza odvolanie ku krajskému národnému výboru. Uplatňovanie regresných náhrad pre bežné úrazy bude podstatne obmedzené.

Nový zákon si vyžiada od regresných orgánov väčšieho sústredenia na otázky zavinenia. Bude to iste na prospech celej inštitúcie regresných náhrad, ktorá tým získa podstatne na svojej presvedčivosti a výchovnej sile.

Možno očakávať, že tento výchovný účinok regresných náhrad sa ešte podstatne zvýši za novej sústavy riadenia národného hospodárstva, pretože regresné náhrady pôjdu nutne na vrub hrubého dôchodku, takže organizácie budú mať prvoradý záujem na vytváraní takých pracovných podmienok, za ktorých by nedochádzalo k pracovným úrazom a nemociam z povolania.

Súdružky a súdruhovia, socialistická spoločnosť vytvorila potrebné predpoklady, aby ľudský život a zdravie boli v podmienkach života i práce čo najviac chránené. Jej cieľom neni samoúčelný rast ekonomiky materiálneho bohatstva a spotreby, ale i vytváranie všeobecných podmienok pre zdravý a bohatý život. Tieto ciele sú manifestované v zákone o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci z roku 1961 a v dokumente o rozvoji starostlivosti o zdravie v socialistickej spoločnosti z minulého roku a budú tiež hlavnou náplňou pripravovaného zákona o starostlivosti o zdravie ľudu. Tieto ciele sledujú tiež návrhy oboch zákonov, ktoré vám vláda predložila k prerokovaniu a schváleniu. Oba tieto návrhy smerujú k ochrane ľudského fondu výrobných síl, ktorý musí v každom systéme riadenia národného hospodárstva zostať v popredí nášho záujmu.

Preto vláda doporučuje, aby boli návrhy oboch zákonov prijaté a schválené. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji nám. ministra zdravotnictví prof. Macúchovi. Žádám zpravodaje posl. Paška, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Pašek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, péče o bezpečnost při práci patří mezi přednosti socialistického zřízení. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je v ČSSR postavena na stejnou úroveň jako péče o rozvoj výroby a její řízení. Nedílná jednota obou požadavků je součástí socialistického výrobního procesu.

Proto se rozšiřují i formy přímé účasti pracujících na zvyšování péče o bezpečnosti při práci a na zlepšování pracovního prostředí. Na ochranné pomůcky je ročně vynakládáno přes jednu miliardu korun, nehledě k dalším stamiliónům korun vynakládaných na zlepšení pracovního a zdravotního prostředí při investiční výstavbě, modernizaci a generálních opravách závodů.

Přesto však výsledky v boji za snižování úrazovosti neodpovídají vynaloženým finančním a materiálovým prostředkům ani vynaloženému organizátorskému úsilí. Neuspokojivý stav pracovní úrazovosti nás nutí, abychom se zabývali také tím, zda a jak působí preventivně na snížení úrazovosti soustava odškodňování pracovních úrazů.

Dosavadní zkušenosti potvrzují správnost zásady vyslovené v usnesení ústředního výboru KSČ ze dne 8. prosince 1960, že nelze přenášet riziko z práce na dělníky. Průzkum provedený Ústřední radou odborů v 55 větších závodech ze všech důležitých odvětví našeho národního hospodářství v rámci příprav návrhu projednávaného zákona plně potvrdil, že hospodářské orgány i odborové orgány na závodech se ztotožňují s tímto základním pojetím odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Správně však bylo poukazováno na to, že je třeba zvýšit zájem a odpovědnost každého pracujícího na dodržování zásad bezpečné práce a zvýšit i preventivní funkci předpisů upravujících odškodňování pracovních úrazů. Napříště nebude možné připouštět blahovolné posuzování podmínek vzniku nároků na odškodnění pracovního úrazu nebo nemocí z povolání, protože je nutné i na tomto úseku zvýraznit hledisko celospolečenských zájmů proti neoprávněným zájmům jednotlivců.

To však neznamená, že by se mělo připustit, aby pod záminkou, "hospodárnosti" bylo přenášeno hospodářskými pracovníky riziko práce na pracovníky, postižené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, na úkor jejich oprávněných nároků. Takové jevy jsou v rozporu s linií Komunistické strany Československa, zdůrazňující péči o obhájení oprávněných materiálních zájmů pracujících, pokud jsou v souladu se zájmy celospolečenskými.

Rezoluce ústředního výboru KSČ o postavení, úloze a úkolech Revolučního odborového hnutí v období rozvinuté výstavby socialismu z ledna 1965 zdůraznila také na tomto úseku význam činnosti odborů, jimž přísluší v období budování vyspělé socialistické společnosti, aby v souladu s rozvojem národního hospodářství dbaly o materiální potřeby pracujících.

Tato rezoluce také uložila posílit společenskou kontrolu odborů nad bezpečností a ochranou zdraví při práci.

Shora uvedené zásady pro další činnost odborů na tomto úseku platí stejnou měrou i pro jejich činnost při předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání a pro správné odškodňování těchto úrazů.

Naše odpovědnost hospodářů nás nutí zkoumat, jak je vývoj úrazovosti preventivně ovlivňován soustavou odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Zkušenosti s dosavadní úpravou odškodňování pracovních úrazů, provedenou zákonem č. 150/1961 Sb. ukázaly v tomto směru určité nedostatky.

Proto Ústřední rada odborů připravila v rámci své legislativní iniciativy návrh nové úpravy, která je promítnuta ve vládním návrhu zákona, který vláda nyní předkládá plénu Národního shromáždění ke schválení.

Jde o velmi důležitou právní úpravu, která má odstranit nedostatky, které snižují výchovný účinek platné úpravy při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a v některých případech mají za následek dokonce i zneužívání výhod dosavadní úpravy.

Ze statistických údajů o počtu a výší odškodněných úrazů a nemocí z povolání vyplývá, že intence zákona působit výchovně na pracovníky, pokud jde o dodržování zásad bezpečné a nezávadné práce se vždy nesetkala s kladným účinkem.

Přesto, že úrazovost doznala v posledních několika letech pokles, neprojevil se příznivý vývoj v počtu a výši odškodnění.

V roce 1960 činila výše náhrady za úrazy a nemoci z povolání částku Kčs 85 793 944, v roce 1963 více než dvojnásobek (Kčs 179 156 538), zatímco počet úrazů i úrazová četnost od roku 1960 poklesla.

Přitom procento odškodněných úrazů a nemocí z povolání v různých hospodářských a správních odvětvích velmi podstatně kolísá.

Skutečnost z roku 1963 je tato:

V podnicích ministerstva paliv počet odškodněných pracovních úrazů činil 42,5 %.

V oboru působnosti ministerstva stavebnictví 60,6 %.

V podnicích ministerstva všeobecného strojírenství 61,3 %, zatímco v závodech ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství 43,4 %.

Podobné rozdíly se jeví i v nevýrobních resortech, kde například v resortu školství a kultury bylo odškodněno v roce 1963 jenom 29 % pracovních úrazů, zatímco v resortu zdravotnictví bylo odškodněno téměř
80 % pracovních úrazů.

Uvedené rozdíly, které se v praxi vyskytly, ukazují, že výklad zákona nebyl jednotný a že v častých případech si praxe hledala východisko z příliš striktních ustanovení zákona.

Mám tu na mysli především okruh zprošťovacích důvodů, který je úzký, vymezení přímé souvislosti s výkonem zaměstnání, které je vykládáno příliš široce a přiznávání bolestného u nepatrných úrazů, u kterých se před platností zákona č. 150/61 Sb. bolestné nikdy nepřiznávalo.

Návrh zákona vyhovuje oprávněným požadavkům uplatněným v praxi, aby nedocházelo k plnému odškodňování úrazů tam kde si pracovník přivodil zranění při práci vědomou lehkomyslností, která je ve zjevném rozporu s obvyklým způsobem chování.

Předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci nemohou stanovit pravidla bezpečné a zdravotně nezávadné práce naprosto vyčerpávajícím způsobem.

V praxi se ukázalo, že nebezpečný a z hlediska bezpečnosti práce nesprávný postup při práci není v platných předpisech často zakázán.

Nová úprava na tyto případy pamatuje v § 3. Umožňuje organizaci, aby se zprostila zčásti odpovědnosti za úraz nebo nemoc z povolání, prokáže-li postiženému pracovníku, že jednal lehkomyslně, v rozporu s obvyklým způsobem chování, že si vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem musel být vědom, že si může přivodit úraz.

Vědomá lehkomyslnost není však důvodem k úplnému zproštění odpovědnosti.

Podnik musí uhradit nejméně jednu třetinu vzniklé škody úrazem nebo nemocí z povolání.

Nelze si zastírat, že tento zprošťovací důvod může být velmi široký, neboť v praxi nebude vždy možno jasně určit hranici mezi takto kvalifikovaným jednáním postiženého pracovníka a mezi běžnou neopatrností.

Bude záležet na odpovědném posouzeni každého případu nejen vedením závodu, ale i závodním výborem ROH.

Tento zprošťovací důvod bude klást zvýšené požadavky na práci hospodářských a odborových orgánů na závodě.

Bude úkolem odborových organizaci dbát, aby nedocházelo k tomu, že by se podniky zprošťovaly odpovědnosti i tam, kde by měly za úraz odpovídat a tím přenášely vlastně na pracovníka riziko práce.

Průzkum provedený Ústřední radou odborů v závodech ukázal, že zavedení nového zprošťovacího důvodu by posílilo výchovný účinek úpravy odškodňování pracovních úrazů.

Zvýšení výchovného účinku sleduje i další změna, dle níž se určí výše náhrady podle míry zavinění i v těch případech, kdy k pracovnímu úrazu dojde v důsledku porušení bezpečnostních předpisů ze strany podniku i pracovníka.

Dosud musel v takovém případě dostat pracovník vždy nejméně 50 % náhrady škody, i když bylo zřejmé, že jeho vina na úraze je mnohem větší, než vina podniku.