Pokud jde o pracovníky státních orgánů, národních výborů a jejich zařízení dochází tedy ke změně. Podle dosavadní úpravy mohl osobní úřad odmítnout výpověď svého pracovníka, ať byla dávána z jakýchkoli důvodů, a to tehdy, byl-li osobní úřad toho názoru, že obecný zájem vyžaduje, aby nedošlo k rozvázání pracovního poměru. Případné spory byly řešeny v rozhodčím řízení smíšenými rozhodčími komisemi ustanovenými při osobních úřadech.

Návrh zákoníku práce zavádí jednotnou úpravu rozvazování pracovního poměru výpovědí ze strany pracovníka. Pro každého pracovníka bude tedy platit zásada, že v určitých zákonem stanovených případech je organizace povinna rozvázat pracovní poměr, jestliže pracovník dal výpověď, a v ostatních případech jestliže uplynula prodloužená výpovědní lhůta.

Rozvázání pracovního poměru jednostrannou výpovědí ze strany organizace například okamžitým zrušením pracovního poměru, s jehož možností zákoník práce, i když jen v omezené míře, rovněž počítá, je vážným zásahem, který se dotýká existenčně pracovníka a má vliv i na celkovou kádrovou situaci v závodě. Proto i nadále se bude požadovat k těmto opatřením předchozí souhlas závodního výboru.

Návrh však pamatuje na to, aby závodní výbory z falešné solidarity nebo z podobných nesprávných závěrů nemohly svým "právem veta" zmařit rozvázání pracovního poměru v těch případech, kdy je jeho ukončení z hlediska celospolečenských zájmů žádoucí. V takovém případě bude mít na základě žádosti ředitele organizace OOR možnost veto závodního výboru přezkoumat a svým vlastním rozhodnutím změnit nebo nahradit souhlas závodního výboru.

Návrh zákoníku práce vytváří předpoklady, aby se v podnicích, závodech a ve všech oborech našeho národního hospodářství upevňovala a dále rozvíjela socialistická pracovní kázeň. Důsledné provádění navrhovaných ustanovení vedoucími pracovníky povede k dalšímu prohlubování socialistického poměru k práci, k lepšímu plnění pracovních úkolů, k správnému poměru uvědomělých hospodářů k majetku v socialistickém vlastnictví, k soudružským vztahům k ostatním spolupracovníkům a k celým pracovním kolektivům. Dosažení cílů, které ustanovení o pracovní kázní sledují, je zejména v těchto oblastech závislé na tom, jak odpovědně bude při jejich realizaci v praxi postupováno. Půjde zejména o to, aby byla důsledně na pracovištích uplatňována zásada, že vedoucí pracovníci jsou povinní hodnotit práci a podle výsledků tohoto hodnocení vyvozovat ve vztahu k jednotlivým pracovníkům důsledky. Jde o důsledky v obou směrech.

V zájmu účinného výchovného působení na pracovníka i na celý pracovní kolektiv je nutné odpovědně využívat všech morálních podnětů i hmotných odměn v socialistické soutěži a v ostatních obdobných formách rozvíjejících pracovní iniciativu. Je ovšem nutné důsledně vyvozovat ve vztahu k rušitelům pracovní kázně i kárné důsledky a nekompromisně na nich trvat.

Návrh zákoníku práce zlepšení praxe na tomto úseku umožňuje. Zakotvuje nejen všechny osvědčené formy morálního i hmotného ohodnocení dobrých a vzorných pracovních výsledků, nýbrž i kárná opatření, a upravuje způsob hodnocení práce a ukládání kárných opatření. Ve shodě s odborovými dokumenty z celostátní všeodborové konference se nově upravuje působnost odborových orgánů v těchto otázkách. V zájmu posílení pravomoci a odpovědnosti vedoucích pracovníků upouští se od jakékoliv formy projednávání s odborovými orgány, je-li pracovníku ukládáno kárné opatření.

Ve shodě s odborovými dokumenty z celostátní všeodborové konference se nově upravuje působnost odborových orgánů v těchto otázkách. V zájmu posílení pravomoci a odpovědnosti vedoucích pracovníků upouští se od jakékoliv formy projednávání s odborovými orgány, je-li pracovníku ukládáno kárné opatření. V zájmu socialistické zákonnosti a ochrany práv jednotlivce ovšem se v případech, kdy pracovník s uložením kárného opatření, které má pro něho hmotné důsledky, nesouhlasí, připouští návrh přezkoumání odborovým orgánem v rozhodčím řízení, popřípadě soudem.

Soudruzi a soudružky, jednou z otázek, která má bezprostřední důsledky pro naši ekonomiku, jsou ustanovení o pracovní době. Navržená úprava pracovní doby plně respektuje principy nového řízení našeho hospodářství a vychází ze zásady, aby její využití a rozvržení napomáhalo plnění úkolů a přitom umožňovalo přizpůsobovat pracovní režim odlišnostem na některých pracovištích nebo v odvětvích.

V duchu nových zásad řízení našeho hospodářství je značně uvolňován dosavadní centralizovaný režim úprav a rozvržení pracovní doby, je posilována pravomoc vedoucích organizací a je přiměřeným způsobem upravována pravomoc závodních výborů tak, aby v otázkách pracovní doby nebylo brzděno operativní řízení a rozhodování vedoucích pracovníků při řízení provozních otázek.

V případech, kdy se bude jednat o rámcovou nebo trvalou úpravu pracovní doby, popřípadě o stanovení celkových kvót pro přesčasovou práci, bude i nadále nutný předchozí souhlas závodního výboru. Bude-li nutno při některých úpravách brát v úvahu širší, celostátní hlediska, je návrhem zákoníku práce zajišťována spoluúčast ústředních výborů odborových svazů. Ale v takových případech, kdy je nutné rozhodovat okamžitě a operativně, jako je například nařízení přesčasové práce jednotlivým pracovníkům, se upouští od individuálního souhlasu závodního výboru, neboť se přímo zákonem stanoví omezení přesčasové doby na jednotlivce v rámci dní, týdne a roku, takže zde působí i nadále zákonná záruka. Návrh zákoníku práce vychází při úpravě pracovní doby z perspektiv rozvoje našeho hospodářství vytyčených XII. sjezdem Komunistické strany Československa.

Dosavadní délku pracovní doby 46 hodin týdně stanoví již jen jako nejvyšší hranící a zkracování této pracovní doby umožňuje pružnějším způsobem. Zvyšuje pravomoc vedoucích organizací a zpružňuje praxi také při zavádění pětidenního nebo kratšího pracovního týdne, nebo nepravidelného rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny. Zajišťuje vsak také, aby těchto výhod mohlo být využito tam, kde si pro to dobrou organizací práce a dobrými hospodářskými výsledky vytvoří hospodářská jednotka potřebné předpoklady. Umožňuje také hospodárnější a účelnější rozvržení pracovní doby tam, kde není během celého roku možnost rovnoměrného rozdělení úkolů, jako je to typické v zemědělství, stavebnictví nebo v některých oborech potravinářského průmyslu.

Zvlášť významná je část upravující přesčasovou práci. Proti nadměrné a často ne dost odůvodněné přesčasové práci je veden jíž řadu let hoj, avšak výsledek je nepatrný. Ústřední výbor strany, vláda a Ústřední rada odborů několikrát zdůraznily, že rozsah přesčasové práce se musí snižovat a že by byl vážnou překážkou při uplatňování vytyčených perspektiv zkracování pracovní doby. Proto je v návrhu zákoníku práce stanoveno, že práce přesčas má být výjimkou v případech, kdy jde o naléhavý zájem společností. Zpřísňuji se v něm také hranice přípustné přesčasové práce v kalendářním roce, v týdnu i v jednotlivých dnech a zpřísňují se i podmínky, za jakých je možno přesčasovou práci nařídit.

Návrh zákoníku práce také ukládá ústředním orgánům vydat směrnice o nařizování přesčasové práce, což doposud nebylo, takže se stávalo, že přesčasovou prací byly někdy řešeny nedostatky vedoucích pracovníků v organizaci práce.

Zákoník se zabývá společensky důležitým úsekem péče o pracující, která má význam pro reprodukci pracovní síly a to dovolenou na zotavenou. Návrh ponechává nezměněnou základní výměru dovolené, která patří mezi nejdelší na světě a vychází i při prodloužení dovolené z dosavadního stavu. Obsahuje však některé změny, jimiž se sledují zejména tyto cíle:

Zvýhodnit matky zápočtem doby péče o děti do tří let, do doby trvání pracovního poměru a přispět tím ke zvýšení populace a k jejich opětovnému návratu do zaměstnání;

zdůraznit význam učebního poměru i na úseku dovolené jejím prodloužením pro učně o jeden týden;

sjednotit čekací dobu pro získání nároku na dovolenou, učinit z dovolené účinnější nástroj výchovy pracovníků.

Ke dni, kdy zákoník práce vstoupí v účinnost, zůstane každému pracovníku zachován zápočet let, která mu byla nebo měla být započtena jako doba nepřetržitého trvání pracovního poměru k téže organizaci pro prodloužení dovolené. Napříště pak už nebude rozlišováno mezi tzv. zvýhodněnými změnami a ostatními změnami, neboť působení ekonomických pák v novém řízení hospodářství činí tuto instituci zvýhodněných změn v zásadě bezpředmětnou.

V návrhu zákoníku práce upouštíme od tzv. zvýhodněných změn zaměstnání ne proto, že bychom si přáli, aby pracovníci měnili zaměstnání, nýbrž proto, že se zvýhodňovaní funkce dosavadní úpravy dovolené na zotavenou v podmínkách nové soustavy zdokonaleného řízení zeslabuje. Čekací doba bude napříště činit místo dnešních zpravidla 11 měsíců pro všechny pracovníky jednotně 5 měsíců. Organizace budou mít možnost ve zvlášť odůvodněných případech jako jsou kádrové posily i tuto čekací dobu prominout. Kromě toho se jim navrhuje přiznat též oprávnění provést dodatečný zápočet předchozích dob zaměstnání, které podle dosavadních předpisů pracovníku započteny nebyly, jde-li o pracovníka, který dosahuje alespoň po dobu dvou let mimořádných pracovních výsledků.

Jestliže však naše společnost dává takovéto výhody v placené dovolené na zotavenou, neznamená to, že připustíme, aby je zneužívali takoví jednotlivci, kteří svým záporným postojem k práci narušují pracovní kázeň kolektivu i výrobu. Zejména odborové organizace musí bojovat ještě účinněji proti neomluvené absenci a ničím neodůvodněné fluktuaci jednotlivců hledajících jen výhody a nedbajících na odpovědnost k práci nebo k vyživovacím povinnostem k rodině.

Pokud se týče neomluvené absence, zákoník práce poskytuje v tomto ohledu možnost ještě přísnějšího postihu, než tomu bylo dosud. Nadále bude nutno čelit nežádoucímu pohybu pracovních sil účinnější formou, tj. pomocí ekonomických pák, hmotné zainteresovanosti pracovníka na hospodářských výsledcích podniku a péče o pracovní podmínky.

Soudružky a soudruzi, úprava odměňování pracovníků vychází z dosaženého stupně vývoje v naší mzdové politice a svou koncepcí sleduje vytvořit podmínky pro úspěšnou realizaci stěžejního principu hmotné zainteresovanosti na výsledcích práce podniku a závodu, obsaženého v zásadách zdokonaleného plánovitého řízení národního hospodářství.

Úprava rozvádí ústavní zásadu odměňování podle práce a je navrhována rámcově tak, aby byly v zákoníku zakotveny hlavní zásady naší mzdové politiky a hlavní pojmy mzdových soustav. Z těchto úseků mzdové oblasti, kde je nutno přihlížet ke specifickým podmínkám oboru nebo odvětví nebo kde lze očekávat určité vývojové formy v odměňování pracovníků, jsou v návrhu obsaženy jen základní zásady a podrobnější úprava se přenechává nižším normám, zejména mzdovým předpisům, popřípadě kolektivním smlouvám.

V souladu s usnesením celostátní všeodborové konference upravuje návrh zákoníku práce působnost odborových orgánů při odměňování pracovníků.

Podle zásady, že se odborové orgány mají zaměřit na zásadní mzdové opatření a že mají být oproštěny od projednávání jednotlivých dílčích otázek, stanoví se předchozí souhlas závodního výboru jako podmínka k zavedení mzdových soustav a jejich změn, ke stanovení podmínek pro prémiování a pro poskytování odměn, k zavedení a změnám norem spotřeby práce a k opatřením o použití prostředků na mzdy. Upouští se však od souhlasu závodního výboru v případech, kdy jde o jednotlivá dílčí rozhodování o nárocích pracovníka, které vyplývají ze mzdových předpisů, jako je přiznám prémie nebo odměny, přiznání kvalifikační třídy a základní mzdy. Návrh připouští možnost, aby Ústřední rada odborů zavedla pro některé skupiny pracovníků, vyskytne-li se v budoucnu potřeba, podmínku souhlasu k přiznání kvalifikační třídy a ke stanovení základní mzdy.

Návrh přináší ve srovnání s dosavadní úpravou některé věcné změny, které mají vliv na platnou úpravu odměň.ování pracovníků obsaženou ve mzdových předpisech. Změnami se sleduje důslednější provedení základních mzdových principů a zejména také zjednodušení mzdové administrativy. Je to zejména úprava práce přesčas v den pracovního klidu a úprava příplatku za práci ve svátek. Podle návrhu bude pracovníkům za práci přesčas poskytován 50% příplatek, ať jde o kterýkoliv den pracovního klidu, nikoli jen o nedělí, jak tomu bylo dosud. Příplatek bude poskytován ve výši 100 % a nikoli jen 50 % i v případech, kdy svátek připadl na neděli.

Zjednodušení ve mzdové agendě přinese úprava sjednocení osobních překážek v práci a způsob výpočtu průměrného výdělku. Tím bude vyhověno požadavkům z podniků na zjednodušení platné úpravy těchto otázek a vytvoří se i podmínky pro mechanizaci prací mzdových účtáren za pomoci samočinných počítačů a pro zavádění nejpokrokovějších metod vědeckého řízení.

Nedílnou součástí socialistické péče o pracující je soustava bezpečnosti a ochrany zdraví při prácí, která vychází z nedílné jednoty zajišťování výrobních úkolů s úkoly na tomto úseku. Komunistická strana, vláda republiky i Revoluční odborové hnutí vždy stavělo péči o bezpečnost a zdravé pracovní prostředí dělníků a ostatních pracujících na nejdůležitější místo, jak to odpovídá našim socialistickým principům.

Leč ani dosud vynaložené materiální a finanční prostředky, ani organizátorská práce hospodářských, státních a odborových orgánů nepřinášejí ve svém souhrnu žádoucí výsledky v rozhodném snížení úrazovosti a nemocí z povolání. Proto zákoník práce stanoví základní úkoly hospodářských organizací a úkoly pracovníků, jejichž plnění má přispět ke snížení úrazovosti a zvýšení odpovědnosti za bezpečnou práci v našich závodech a na stavbách, v dopravě a zemědělství.

Dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při práci budou vykonávat orgány Revolučního odborového hnutí s pravomocemi jako dosud, jako výraz kontroly pracujících, přičemž se tento dozor oprošťuje od těch činností, které mají povahu ryze odborného technického dozoru a které budou přenechány státnímu odbornému dozoru. Úprava dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci ve výrobních družstvech a jednotných zemědělských družstvech se ponechává vládě nebo orgánu jí zmocněnému.

Soudružky a soudruzi,

náš socialistický zákoník práce bude charakterizován pronikavým významným přínosem pro pracující ženy, pracující matky a mladistvé. Nová opatření v něm obsažená znamenají takový výraz péče o těhotné ženy a matky, který činí ze zákoníku i na tomto úseku právní normu, důstojnou vyspělé socialistické země.

V našem národním hospodářství pracovalo koncem roku 1963 6 318 000 pracovníků, z toho bylo 44 % žen. Ve výrobních odvětvích pracovalo 2163000 žen a v nevýrobních 629 000 žen. Ve výrobních odvětvích pracovalo z celkového počtu pracovníků v nich přes 42 % žen a v nevýrobních 52 %. V návrhu zákoníku práce se zvýrazňuje různými formami péče o pracovní podmínky žen a výslovně vyzdvihuje nutnost vytváření nových pracovních příležitostí pro ženy. Dnes jsou prakticky jediným zdrojem, kde jsou ještě rezervy pracovních sil, ženy z domácnosti. Proto budou vytvářeny, jako dosud, plány zaměstnanosti žen a v souladu s těmito plány zajišťovány konkrétně nové pracovní příležitosti.

Snad nejhlouběji se dotýkají zájmů pracujících otázky související s poskytováním služeb a dětských předškolních zařízení. Proto zákoník práce ukládá národním výborům povinnost, aby budovaly a zlepšovaly zařízení určená pro poskytování služeb, jakož i dětská předškolní zařízení. Některá z nich budou ovšem zřizovat i podniky, jako je tomu už dnes, zejména závodní jesle a závodní mateřské školy.

Novým ustanovením v zákoníku práce mimo jiné je, že se ženám, převáděným dočasně na jinou prácí v důsledku těhotenství a mateřství zabezpečuje mzdové vyrovnání. V takových případech dosavadní úprava nijak nezabezpečovala, aby se pracovníci při převedení nesnížil výdělek. To vedlo k tomu, že se tyto ženy snažily setrvat na původní práci bez zřetele na své zdraví a zdraví budoucího dítěte.

Proto je jistě správné, že návrh zákoníku práce zakotvil pro takové případy možnost poskytnutí tzv. vyrovnávacího příspěvku. Tento příspěvek bude vyplácen z prostředků nemocenského pojištění. Proto jeho zavedení nijak nezatíží podniky. Tato vymoženost se prakticky uplatní zejména u dělnic ve zdravotnictví, v obchodě apod., a tím také přispěje k odstranění nerovnosti, která fakticky existuje mezi dělnicemi a převážnou většinou ostatních pracovnic, které mohly v době těhotenství vykonávat dosavadní práci bez ohrožení zdraví.

Pokud se týče zákazů některých prací pro ženy, těhotné ženy a matky, budou podle návrhu zákoníku práce stanoveny vládou jednotné zásady, které jednotlivé resorty v dohodě s ÚVOS promítnou do konkrétních seznamů zakázaných prací. Tyto zásady odpovídají požadavkům péče o pracující ženy podle nejnovějších požadavků lékařské vědy. Aby nedocházelo k poruchám v hospodářském životě, kdyby byly zásady do všech důsledků okamžitě uvedeny do praxe, je počítáno s tím, že bude možno účinnost některých zákazů prací odsunout, ne však déle než do konce roku 1966, takže budou moci být zaváděny postupně.