Súdružky a súdruhovia poslanci, ani sebapokrokovejšia právna norma však samotná nemôže splniť svoje poslanie. Materiálnou silou sa stáva vtedy, ak sa jej dôsledné uplatňovanie stane záležitosťou všetkých, ktorým je určená. Bude preto nutné zabezpečiť širokú popularizáciu ustanovení zákonníka práce, ktorý sa už v období príprav stretol s takou mimoriadnou pozornosťou celej našej verejnosti. Pričiňme sa teda, aby sa pracujúci zoznámili so zákonníkom práce, osvojili si postupne jeho zásady, aby sa tak vytvorila záruka, že sa zákonník uplatní v plnom rozsahu v našom každodennom živote. Môžem ubezpečiť Národné zhromaždenie, že v tomto smere budeme dôsledne orientovať organizátorskú výchovnú prácu odborových orgánov a organizácií. Konkrétnym nástupom k tomu stane sa široká vysvetľovacia kampaň, ktorú po schválení zákonníka práce rozvinie Revolučné odborové hnutie vo všetkých okresoch a závodoch.

Nový zákonník práce vychádza z potrieb a záujmov pracujúcich. Preto v súlade s ich želaním doporučujem plénu Národného zhromaždenia schváliť návrh zákonníka tak, ako je predložený.

Místopředseda NS s. dr. Škoda: Děkuji posl. Zupkovi. Slovo má posl. Karlovská.

Posl. Karlovská: Soudružky a soudruzi poslanci, jak zde již bylo řečeno, navrhovaný zákoník práce sjednocuje poprvé v historii našeho práva všechny pracovněprávní předpisy. Ruší se jím přes 80 dosavadních zákonů,.vyhlášek a nařízení a vytváří se nové socialistické pracovní právo jako jediný celek. Pro nás československé ženy má nesmírný význam, že v hlavě sedmé jsou přehledně a jednotně upraveny i pracovní podmínky žen a mladistvých. Z pověření předsednictva Výboru československých žen chci zaujmout stanovisko především k této hlavě, - která vzhledem k vysokému procentu zaměstnanosti žen v naší republice - patří bezesporu mezi nejdůležitější v navrhovaném kodexu.

Je to další významný přínos k prohloubení a zdokonalení péče o naše pracující ženy a matky, v níž jsme už udělali tolik kladného zvláště po únoru 1948. Právě na této hlavě zákoníku se ukazuje, jak velký význam přikládá naše společnost vytváření podmínek pro pracující ženy, otázkám rodiny, mateřství a výchovy dětí. To všechno nejsou jen problémy jednotlivců a nejsou to také jen problémy žen. Jsou to problémy celé společnosti, neboť na jejich řešení závisí vlastní budoucnost žen a jejich dětí - a děti jsou budoucností naší společnosti.

Návrh zákoníku práce je veden snahou řešit a vyřešit problémy, které bezesporu má dnešní pracující žena a matka. Je výrazem trvalé péče a zájmu, které naše komunistická strana a vláda po 20 let věnují pracujícím ženám. Ukazuje i to, že se ženy právě v těchto uplynulých 20 letech staly významnou silou socialistické společnosti, s níž se počítá a bez níž by náš život, naše hospodářství, většina úseků lidské činnosti nemohly jít vpřed. Zaměstnaná žena, která proniká do dalších a dalších odvětví, žena, která hraje v práci stále významnější úlohu, to je už běžný zjev našeho dneška. V mezinárodním měřítku patříme dnes téměř 44 %, které ženy tvoří z celkového počtu zaměstnanců, na jedno z předních míst. U zemí, které jsou v tomto směru před námi, tj. Sovětský svaz a Německá demokratická republika, je třeba uvážit, že ve druhé světové válce ztratily značný počet mužů a že tu ženy tvoří většinu obyvatelstva v produktivním věku.

V minulých dnech v rozhovoru se sovětskými soudružkami - dělnicemi, kolchoznicemi, ředitelkami továren, inženýrkami, vědeckými a politickými pracovnicemi jsme si připomněli hloubku a pravdivost slov Maxima Gorkého "že sovětská země plodí mnoho nadaných lidi, protože umožňuje všem pracujícím denně soustavně rozvíjet své nadání". Dnes už u nás znějí jako odezva z dob dávno minulých názory, že pro ženy přece je ze všeho nejlepší domácnost a rodinný krb. Nechybějí ani ojedinělé názory, že s postupující mechanizací a automatizací stejně jednou dojde k tomu, že ženy pracovat nebudou. Ostatně slyšíme i takové hlasy, že se to prý ani nevyplácí, aby ženy pracovaly, jestliže se věnují takové částky na mateřskou dovolenou, na budování dětských zařízení, na rozvoj služeb a péci o pracující ženy.

S opravdovou upřímnou radostí kvitujeme, že návrh zákoníku práce, který dnes na tomto významném zasedání Národního shromáždění projednáváme, celým svým zaměřením a obsahem potírá tyto tendence. Naopak, ve své hlavě sedmé právě dokazuje, že naše socialistická společnost se zdaleka nedívá na zaměstnanost žen jen jako na přechodný zjev, ale jako na zákonitě nutný a pokrokový proces, a že se snaží ze všech sil, aby tento proces všestranně podpořila. Dnes můžeme bez nadsázky říci, že další rozvoj naší společnosti není myslitelný bez účasti pracujících žen. A právě tak není myslitelné, že by se ženina osobnost mohla dále rozvíjet, že by žena mohla být plně nezávislá a rovnoprávná bez účasti na společensky prospěšné a užitečné práci, bez toho, že by se podílela na vytváření hodnot, které slouží i její rodině, dětem a nám všem.

To, o čem jsem nyní hovořila, jsou dvě strany jedné věci, které nelze od sebe oddělovat a pod jejímž zorným úhlem je třeba se dívat i na ustanovení navrhovaného zákoníku práce, která se týkají pracujících žen a matek.

Předsednictvo Výboru československých žen vysoce ocenilo, že všechny tyto vážné problémy stojí v popředí celé společnosti, která se snaží o jejich vyřešení současně s tím, aby byty sladěny zájmy ženy jako pracovnice, ženy, která vytváří příjemné rodinné ovzduší i ženy vychovatelky nového pokolení. Navrhovaný zákoník práce zakotvuje tyto zásady a rozmnožuje tak celou řadu vymožeností pro naše ženy, které jsou právem předmětem obdivu v zahraničí a jejichž dosah si ani často plně neuvědomujeme.

Naše socialistická vlast, a to ukázala výrazně i nedávná celostátní všeodborová konference, pomáhá ženám četnými opatřeními, z nichž je třeba jmenovat nejdelší placenou mateřskou dovolenou na světě, stále se rozšiřující sít dětských zařízení, možnosti ke zvyšování kvalifikace žen, zlepšování pracovních podmínek, i když dobře víme, že nemůžeme naráz uspokojit potřebu jeslí a mateřských škol, ani vytvořit naráz pracovní podmínky, jak bychom si všichni společně přáli. Setkáváme se s hlasy, co všechno by bylo třeba ještě udělat. Jde přitom, soudruzi často o správné, ale maximalistické požadavky, které prozatím nemůžeme splnit. Je třeba si uvědomit, že každé zlepšení péče o pracující ženy závisí přímo na materiálních podmínkách, které je společnost schopna v dané etapě vývoje vytvořit.

V navrhovaném zákoníku práce, v hlavě sedmé, jde o právní ustanovení odpovídající současným možnostem a ukazující směr pro nejbližší léta.

Při uvádění hlavních zásad zákoníku práce v život musíme se proto soustředit především na ta ustanovení, jejichž realizace je v našich silách. žel, někdy přitom ztroskotáváme na nesprávném pohledu na poslání ženy jako pracovnice a matky. Vracím se k celostátní všeodborové konferenci, která zdůraznila, že je třeba orientovat iniciativu pracujících na dosažení nejvyšší rentability, na růst společenské produktivity práce, na vytváření předpokladů pro plánovité zkracování pracovní doby a postupný přechod na pětidenní pracovní týden, na zlepšení pracovních a sociálních podmínek pro pracující ženy, zvláště matky, na zlepšování pracovního prostředí a péče o lidi při práci i při využití volného času. Konference dále zdůraznila, jak se o tom hovoří i v navrhovaném zákoníku práce, že je třeba, aby vedení závodů a organizací, ve spolupráci se závodními výbory, vycházely ženám vstříc při snižování práce přesčas, vytvářela podmínky pro kratší pracovní úvazek těhotných žen a matek, organizovala zvláštní formy studia pro matky malých dětí a více zařazovala ženy na místa odpovídající jejich kvalifikaci a vzdělání.

Velký důraz musíme klást na sdružování prostředků závodů a národních výborů a na povzbuzování iniciativy lidí při výstavbě jeslí a mateřských škol, zkvalitňování a rozšiřování sociálních zařízení a komunálních služeb. Zdůrazňuj i, že přitom nejde jen o pracující ženy, jak se tato hlediska často velmi zjednodušeně staví, ale o nejširší celospolečenské zájmy. Jestliže ulehčíme zaměstnané ženě péči o domácnost a starost o dítě, pak z toho má užitek celá společnost, protože tato žena může daleko odpovědněji vykonávat svou práci, zvyšovat kvalifikaci, věnovat se veřejně prospěšné činnosti. Má z toho prospěch její rodina, její děti, jejichž zdárný vývoj a výchova zdaleka nejsou jen soukromou záležitostí, ale významným společenským posláním, které právem stavíme na úroveň významné společenské práci.

Výrazem toho byl již zákon o zvýšení péče o těhotné ženy a matky, jímž byla s účinností od 1. dubna 1964 prodloužena mateřská dovolená z 18 na 22 týdnů a matkám byla dána možnost vzít si další neplacenou dovolenou až do doby jednoho roku dítěte. S odstupem více než jednoho roku znovu oceňujeme význam tohoto zákona, jehož nejdůležitější ustanovení přejímá navrhovaný zákoník práce.

Kladně je třeba hodnotit zejména ta ustanovení, která podstatně omezují rozvázání pracovního poměru ze strany podniku, jde-li o těhotnou pracovnici nebo o pracovnici trvale pečující o dítě mladší než jeden rok nebo osamělou pracovnici pečující o dítě mladší než tři roky.

Cílem úprav rovněž bylo odstranit pochybnosti spojené s návratem ženy do práce po skončení mateřské dovolené. Ze zákona jasně vyplývá, že se má pracovnice vrátit na své původní pracoviště. Významné bylo i ustanovení o úpravě pracovní doby, o jejím posunutí a zkrácení. Toto ustanovení se nesetkalo vždy s patřičným porozuměním. Často se uměle a z pohodlnosti hledají výmluvy, jen aby se k úpravě pracovní doby nemuselo přistoupit.

Co k těmto otázkám říká navrhovaný zákoník práce? Ukládá se organizacím i národním výborům, aby vytvářely příznivé podmínky pro aktivní účast žen ve výrobě a v ostatní pracovní činnosti. Rozumí se tím zřizování a zlepšování služeb. Soudruzi, my často slyšíme tolik kritiky na služby, ale musíme říci, že v nich pracuje převážné procento žen. Nad tím se musíme vážně zamyslet, protože vedle objektivních podmínek jsou i subjektivní činitelé, to je výchova lidí, kteří tam pracují. Dále je to budování dětských zařízení a zajištění jejich provozu tak, aby odpovídaly potřebám pracujících žen. Jde tu i o vytváření nových pracovních příležitostí pro ženy, budování a zlepšování hygienických a sociálních zařízení.

Rovnoprávnost žen nemůžeme samozřejmě chápat zkresleně, tak jakoby ženy měly být zaměstnány na všech pracovištích a ve všech odvětvích jako muži bez ohledu na biologické odlišnosti svého organismu a na své mateřské poslání.

Návrh zákoníku práce se zabývá touto problematikou, přináší všeobecný zákaz některých nepřiměřených prací.

Vláda pak stanoví zásady pro vydání konkrétních seznamů zakázaných prací pro příslušné obory. Půjde zejména o práce zakázané těhotným ženám a matkám do určitého období po porodu, a to až do konce 9. měsíce po narození dítěte. Seznamy budou doplňovány, aby byly v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky. Máme jenom jedno přáni, aby nebyly rozšiřovány.

Je pochopitelné, že ne všechna pracoviště jsou vhodná pro těhotné ženy nebo pro ženy do 9. měsíce po porodu. Hovořil o tom s. Pašek i s. Mátl. Často musí být převedeny na jinou práci. Je jich ročně asi 60 000, což je asi polovina zaměstnaných těhotných žen. U části z nich se zachovává výdělek. U mnohých však dochází k jeho poklesu. Proto napříště bude-li žena převedena na jiné pracoviště z toho důvodu, že její dosavadní práce ohrožovala její těhotenství, bude se jí vyrovnávat případný rozdíl ve výdělku podle předpisů.

Chci vyzvednout zejména to, že vyrovnávací příplatek bude vyplácen z prostředků nemocenského pojištěni. Výplata z jiných zdrojů by totiž v praxi znamenala, že by podniky nezařazovaly ženy na místa lépe placená, aby v případě jejich těhotenství a přeřazení na jinou práci nemusely doplácet vzniklý rozdíl na výdělku.

Další ustanovení z oblastí zvýšené péče o ženy je poskytování volna z důvodů péče o dítě. Toto volno se dosud ročně povoluje asi 8,2 % zaměstnaných žen. Průměrná zameškaná doba je 9,2 dne v kalendářním roce. Nová úprava nemocenského pojištění, k níž dochází v souvislosti se zákoníkem práce, rozšiřuje okruh případů, kdy pracovník má nárok na podporu při ošetřování člena rodiny. Je to tehdy, jde-li o ošetřování nemocného dítěte mladšího 10 let, k zajištění péče o dítě mladší 10 let, jestliže bylo uzavřeno dětské výchovné zařízení nebo škola nebo tehdy, jestliže onemocněla osoba, která o dítě pečuje, nebo ji byla nařízena karanténa. Podpora se bude poskytovat i tehdy, jestliže pracovník ošetřuje jiného člena rodiny.

Návrh zákoníku práce obsahuje i ustanovení týkající se zápočtu doby péče o. dítě do tří let, po niž nebyla žena zaměstnána, do doby rozhodné pro prodloužení dovolené.

Soudružky a soudruzi, jménem předsednictva Výboru československých žen a neváhám říci, že jménem všech československých žen vyslovuji jednomyslné kladné stanovisko k navrhovanému zákoníku, který je významným přínosem pro všechny pracující. Naše ženy jej nepřijímají jako pasívní pozorovatelky, ale chtějí se svou aktivní a svědomitou prací podílet na jeho zabezpečování. Vzdyť osobní život každého z nás je spjat s naší prací, obě stránky se navzájem doplňuji a tvoři jednotu. Je to další krok k tomu, aby všichni pracující mohli naší společnosti v ještě větší míře vracet to, co jim poskytuje. Je to další krok k tomu, aby ženy mohly dobře plnit nejen své úkoly na pracovištích, ale i své nenahraditelné poslání být dobrou ženou a matkou - vychovatelkou nové generace.

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji s. posl. Karlovské, slovo má poslanec Lukačovič.

Posl. Lukačovič: Súdružky a súdruhovia poslanci, Národné zhromaždenie v jubilejnom roku oslobodenia republiky rokuje o zákonníku práce, ktorý sa bezprostredne dotýka všetkých pracovníkov našej vlasti. Potreba upraviť pracovnoprávne vzťahy vyplynula zo zákonitej nutnosti prispôsobiť pracovnoprávnu a politickú nadstavbu ekonomickej základne a k potrebám, ktoré sa vytvorili v priebehu budovania socialistickej spoločnosti.

Pri rozprave o novom zákonníku práce spomíname .20 rokov hrdinskej a obetavej práce našich robotníkov, roľníkov a inteligencie, 20 plodných rokov, ovocie ktorých sa odráža v dosiahnutej životnej úrovní nášho ľudu. Dosiahnutý stupeň rozvoja hospodárstva, kultúry, vzdelania a vedy zaradil Československo medzi najvyspelejšie štáty sveta. Všetko, čo sme vykonali za posledných 20 rokov, všetky kladné výsledky budovania našej novej socialistickej spoločnosti chceme ďalej úspešne rozvíjať v mieri a v spolupráci so všetkými národmi celého sveta.

Uplynulé obdobie nebolo cestou rovnou a hladkou. Popri úspechoch bolo veľa hľadania. Bolo veľa dobrých úmyslov. Za mnohé skúsenosti sme nezaplatili málo.

Prežívali sme a prežívame jedny z najdôležitejších rokov našej histórie. Histórie veľkých úspechov, no popritom súčasne aj problémov. Môžeme však byť hrdí na všetko, čo sme vytvorili za túto dobu. Dvadsať rokov od oslobodenia bolo vyplnené nesmierne obetavou prácou našich občanov, nadchnutých ideálmi nového politického a hospodárskeho usporiadania, ideálmi socializmu.

Kto sa pozerá na našu súčasnosť len z hľadiska bujného rastu požiadaviek a nárokov jej občanov, jednostranne môže vidieť len disproporcie medzi možnosťou ukájať tieto požiadavky a nároky ihneď a všetky. Kto nevidí rozdiel slovenskej dediny a slovenských miest v období pred 20 rokmi a súčasný stav, pre toho je len nič nehovoriacou samozrejmosťou pohľad na nové dedinské vilky, na vybavenie robotníckych bytov, na obliekanie (skoro by som povedal: fintenie sal našich dedinských dievčat a mládencov, na fabrické komíny i v zapadlých slovenských dedinách, na hory televíznych antén v oravských a kysuckých obciach, autobusovú dopravu do temer každej samoty, na počet kín, divadiel, športových klubov a tak ďalej a tak ďalej. Chladný pozorovateľ - ktorý si rád dáva prímene objektívny - bude vám pri pohľade na takýto obraz chladne dokazovať, že to je prirodzený vývoj, ktorý má obdobu vo všetkých západných krajinách. Zabudne však i k tomu dodať maličkosť: že na Západe platí prirodzený zákon, že každý krok vpred musí byť vykúpený aj vyšším úsilím. Že ten, kto pracuje, často musí pracovať aj na toho, kto nepracuje a že vyššiu životnú úroveň možno docieliť len zvýšeným pracovným úsilím. A zabudne pridať - tak ako sa u nás mnohí okúňajú vyriecť túto nepopulárnu pravdu: že ak u nás rastie chuť po vyššom blahobyte, po dobehnutí Západu v životnej úrovni, musí rásť takým istým tempom - ba v skutočnosti zvýšeným tempom - aj chuť a odhodlanie pracovať disciplinovanejšie, kvalitnejšie a zodpovednejšie. Výsledky, dosiahnuté v hospodárstve za dvadsať rokov, nám nikto nedaroval. To nie je importovaná pomoc. Dosiahli sme ich iba prácou rúk a umu celého československého ľudu. Ak sú isté nerovnomernosti v úrovní dosiahnutých výsledkov v jednotlivých odvetviach priemyslovej výroby a tiež v socialistickej poľnohospodárskej výrobe, sú len dôsledkom nerovnosti vynaloženého pracovného úsilia alebo organizácie práce. Idú sa odstraňovať novou sústavou plánovitého riadenia výroby, s ktorou prichádza vedúca sila KSČ pri 20. výročí oslobodenia. Nás - inostraníkov teší, že motívom riešenia je tu hlboká a vecná analýza skutočného života, ktorá je zárukou, že prekonáme strnulé metódy práce a pohodlnosť v myslení na všetkých stupňoch riadenia. Okrem rozvíjania socialistickej podnikavosti a ekonomického myslenia potrebujeme ľudí, ktorí sú politicky a odborne na výške, majú lásku k svojej práci a zmysel pre zodpovednosť. Potrebujeme upevniť disciplínu, poriadok a vyžadovať presné plnenie povinností.