Náš pracujúci človek nie je iba pracovnou silou, alebo len púhym nástrojom plánu. Je realizátorom všetkých odvážnych plánov. Je tvorcom hodnôt. Je človekom mysliacim, ktorý chápe veľkosť týchto premien i dianie v našej domovine. Nie je mu ľahostajné, čo sa robí okolo neho a medzi nami.

Obraz dnešného Slovenska krásnymi a hrejivými farbami dokresľuje dvadsaťročný dejinný profil oslobodenej vlasti.

Tieto rukolapné faktá sú najlepším dôkazom, že cesta, po ktorej sme sa vybrali, je správna. Zo spätného pohľadu uplynulých 20 rokov môžeme radostne konštatovať, že republika urazila úctyhodnú cestu vpred.

Rozvoj vedy napreduje míľovými krokmi. Toto napredovanie je neodškriepiteľným faktom najmä na Slovensku, kde pomocou industrializácie vyrástli nielen továrenské komíny a výrobné haly, ale vyrástli aj ľudia a ich obzor myslenia sa značne rozšíril.

Hrdlačenie, len pre rozmnoženie majetku, je na našej dedine už neznámym pojmom. Z drobného obrábateľa pár fliačikov zeme, ktorý s mozoľnatými rukami v tvrdej borbe zarábal svoj skromný a často pochybný kus chleba, stal sa spolumajiteľ, plánovač a realizátor poľnohospodárskej veľkovýroby v socialistickom poľnohospodárstve.

Teší nás pozerať sa na túto veľkú premenu nášho rodného chotára a vidieť pokrok v rozšírení obzoru myslenia na našich dedinách.

Život nemožno zastaviť. V období prestavby nášho života stojí pred každým z nás významná úloha: Pomáhať na všetkých úsekoch prekonávať prekážky, ktoré prináša život pri tomto veľkom rozmachu našej vlasti. Vlasť potrebuje každého človeka. Tu niet miesto pre pasívnych pozorovateľov. Úlohy sú z roka na rok náročnejšie. Všetkým nám musí záležať na tom, aby naša republika bola krajinou šťastia, blahobytu a pokoja. Máme pred sebou jasný cieľ. Týmto cieľom je blaho a radostný život našich občanov.

Dosiahnuté výsledky sú zdrojom poučenia. Neodradilo nás, keď sme sa na ceste vpred potkli, pripadne pošmykli.

Nedali sme sa znechutiť ani zlopovestnými falošnými prorokmi. Sme skalopevne presvedčení, že nastúpená spoločná socialistická cesta našich bratských národov Čechov a Slovákov je správna a prepotrebná.

Žijeme v dobe, kedy cez stáročia ťažko pracujúci a k pôde pritlačený, na nehygienických pracoviskách zdeptaný a ubitý človek dostáva sa na človeku dôstojný spôsob života. Bolo by hriechom, stáť bokom pri tejto budovateľskej práci.

Len slepý nevidí, čo sa okolo neho robí. Nechceme byť nepovšimnutými vandrovníkmi na cestách, okolo ktorých beží život obrovským tempom.

Deň čo deň pestrejšie sa rysuje morálny profil socialistického človeka, ktorý historickým optimizmom prekonáva ťažkosti. To je potešiteľná skutočnosť.

Retrospektívny pohľad nám ukazuje na prelome času panorámu vykonaného diela. Za posledných dvadsať rokov sme dobudovali a prebudovali svoju spoločnosť a svoje hospodárstvo na socialistické. Veľa sme sa na tejto ceste budovania naučili, veľa sme sa z nej poučili. Vieme, že bolo potrebné poodstraňovať prechodné ťažkosti, raz v podobe akejsi konzervatívnej strnulosti, inokedy v podobe nedomyslenej a za každú cenu novátorskej horúčky.

Občan republiky si však uvedomuje jedno: je tvorcom všetkých hodnôt, ktoré sa u nás od oslobodenia vytvorili. A to je hrejivý pocit dobrého sebavedomia. Sme svedkami a účastníkmi spoločenského procesu, pri ktorom sa myslením včerajška zaťažení ľudia pretvárajú na uvedomelých vlastníkov a výrobcov v socialistickom spoločenstve.

Vývoj, to nie sú však len továrenské komíny a výrobné haly. Vývoj, to sú aj ľudia, pracovníci nového priemyslu. Mýlili by sme sa, keby sme nevideli aj ich premenu, premenu obzoru ich myslenia, a to nielen ľudí v továrňach, ale aj bývalých obrábateľov dedinských fliačikov zeme.

Pred sebou máme jasný cieľ. Je ním blaho a radostný život, kde práca je spoločným dobrom a cťou v prospech pospolitosti v ktorej zavládne pokoj, vzájomné porozumenie, úcta a láska človeka k človeku. Nech je a ostáva krásnou myšlienkou, že sme urobili hodne osožného pre ľudstvo.

Ako hlboko ľudsky a humánne sa prehlbuje otázka ľudských vzťahov v pracovnom procese a problémy pracovného a životného prostredia, na to poukázal vo svojom úvodnom referáte na ÚV KSČ predseda vlády s. Lenárt, keď konštatoval, že človeka nemožno redukovať iba na jeho hmotný záujem, že je tu ešte rad iných vzťahov, ktoré ovplyvňujú jeho morálne cítenie, psychiku a estetiku. Treba vytvárať také prostredie, ktoré priaznivo pôsobí na náladu, ktoré prináša osobné uspokojenie a radosť z práce. Musíme mať porozumenie aj pre všedné starosti ľudí, všímať si ich problémov, aby drobnosti každodenného života neprerástli v zložité problémy. Nevystačíme iba s poznatkami ekonómie. S rovnakou vnímavosťou treba pristupovať k otázkam životného prostredia, ktoré sa niekde pokladá za príťaž a bremeno. Nemožno zabúdať, že človek neodkladá svoje starosti za bránou závodu. Jedným slovom: treba skončiť s takou krátkozrakou praxou, kde sa na človeka hľadí iba ako na pracovnú silu. O skvalitňovanie životného prostredia majú sa spolu starať podniky, závody a národné výbory. Prirodzene nemožno pripustiť, aby sa mala znížiť alebo oslabiť úloha a pôsobenie morálnych faktorov.

Okrem ekonomického myslenia a rozvíjania socialistickej podnikavosti nemožno prestať myslieť aj na zachovanie a prehlbovanie disciplíny, poriadku a plnenia povinností. Toto zdôrazňoval vo svojom referátu predseda vlády s. Lenárt. Náš ľud pochopil realitu života. Verili sme v mierové budovateľské sily nášho ľudu. Nedali sme sa od svojej mierovej a budovateľskej práce odradiť ťažkosťami. Nedívali sme sa na svoje úlohy cez ružové okuliare a z dosiahnutých výsledkov sme sa poučili. Vieme, že sa nepodarí vždy a všetko splniť na 100 %, a vieme aj to, že úlohy sa stávajú zo dňa na deň náročnejšie. Ale práve preto, že toto všetko vieme, rozmnožujeme aj my svoje úsilie, aby nás nijaká úloha nenašla nepripravených.

Pri dvadsaťročnom medzníku našej práce s radosťou konštatujeme, aká šťastlivá a dobrá je spoločná cesta našich bratských národov Čechov a Slovákov. Smelé úlohy si kladieme aj do budúcnosti. Úlohy, ktoré majú priniesť ďalšie blahodarné účinky pre dobro nášho ľudu, pre zabezpečenie jeho najdôležitejšie požiadavky: pokojne pracovať a budovať.

V jubilejnom roku republiky rokuje naše Národne zhromaždenie o novom zákonníku práce, v ktorom sa prehlbuj e a precizuje otázka ľudských vzťahov v pracovnom procese. Riešia sa problémy pracovného a životného prostredia. Pomocou zákonníka práce uspokojivo chceme riešiť aj drobné starosti ľudí, tvorcov to všetkých hodnôt našej vlasti. Preto bolo treba presne fixovať povinnosti a práva pracujúcich, ako aj patričné náležitosti za poctivo vykonanú prácu voči spoločnosti. Pokojná a tvorivá práca v prospech spoločnosti vyžaduje úprimné vzťahy medzi ľuďmi. Vyžaduje súdružskú spoluprácu na každom pracovisku, aby sme z dosiahnutých výsledkov mali vždy čím väčšiu radosť.

K tomuto chceme dopomôcť zákonníkom práce, o ktorom teraz rokujeme. Navrhovaný zákon bol podrobne prerokovaný vo všetkých výboroch Národného zhromaždenia, ako aj s pracujúcimi v závodoch. Som presvedčený, že nový zákonník práce sa osvedčí pre ďalší rozvoj národného hospodárstva a pri ďalšie osobné uspokojenie a zaslúženú radosť z práce prinesie statočný pracujúci ľud. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji posl. Lukačovičovi vám slovo posl. Bubníkovi, připraví se posl. Lapárová.

Posl. Bubník: Soudružky a soudruzi poslanci! Hluboké politické, sociální, ekonomické a třídní změny, k nimž došlo vítězstvím socialismu v naší zemi v postavení pracujících, vytvořily zcela nové podmínky i ve vztazích společensky nejdůležitějších, v oblasti společenské práce. Tyto podstatné změny, které se obrážejí i v novém socialistickém charakteru společenských vztahů, vyžadují i v pracovněprávních vztazích takovou úpravu, která by odpovídala potřebám současné etapy rozvoje vyspělé socialistické společnosti.

Takovou úpravu v oblasti pracovněprávních vztahů přinese zákoník práce, který je výsledkem politicko-právního přehodnocení dřívějších překonaných úprav a který se stane důležitou politicko-právní programovou směrnicí, vyjadřující v souladu se závěry XII. sjezdu KSČ, podle nové socialistické ústavy i závěrů celostátní konference ROH perspektivy vývoje v oblasti společenské práce a výroby jako vztahů pro další rozvoj našeho národního hospodářství a socialistické společnosti nejdůležitějších.

Základní zásady zákoníku práce, které vycházejí z naší nové socialistické ústavy a v oblasti společenské organizace práce konkretizují její ustanovení, budou zárukou uplatňování práv a povinností organizací i pracujících a v souladu s celospolečenskými zájmy i oprávněnými zájmy pracujících.

Nový pracovní kodex se tak stane nedílnou součástí našeho nového socialistického právního řádu a důležitým nástrojem uspokoj ování a rozvoje potřeb socialistické společnosti, a bude tak přispívat k vytváření hmotných i morálních předpokladů pro přechod ke komunistické společnosti.

V oblasti společenské organizace práce zajistí zákoník práce významnou úlohu pracovního práva v naší společnosti, tím v pracovněprávních vztazích rozvijí zásady demokratického centralismu a socialistického demokratismu, vytváří podmínky pro zvýšenou aktivitu, pravomoc a odpovědnost organizací a orgánů. ROH, a pracovní právo se tak stává důležitým prostředkem organizace společenského života, aktivním nástrojem řízení práce, rozvíjení socialistických pracovních vztahů, socialistické výchovy pracujících a záruky práv pracujících v naší společnosti.

V oblasti pracovního práva zajišťuje nový pracovní kodex plné uplatnění práv odborových organizací, přispívá k upevnění vztahů vzájemné spolupráce a soudružské pomoci kolektivů i jednotlivých pracovníků, k rozvoji pracovní a politické aktivity, k upevnění pracovní kázně, k zlepšení organizace práce, k plnějšímu využívání pracovní doby, prohlubuje hlediska hmotné zainteresovanosti kolektivů i jednotlivců na výsledcích naší společné práce, hlediska hospodárnosti, a vytváří tak podmínky pro úspěšné plnění hospodářských úkolů organizací a pro zvyšování životní i kulturní úrovně pracujících v období rozvinuté výstavby socialismu.

Zákoník práce, který projednáváme, vyjadřuje v oblasti pracovněprávních vztahů tuto ústavní zásadu v článku I. základních zásad jako jednu z nejdůležitějších tímto ustanovením: "Všichni občané mají právo na práci. Toto právo občanů na práci v naší zemi je zajištěno celou naší socialistickou hospodářskou soustavou založenou na zespolečenštění výrobních prostředků a na plánovitém řízení veškerého národního hospodářství. Tím je zabezpečeno každému práceschopnému občanu nejen právním vyjádřením, ale vytvořením všech potřebných ekonomických podmínek uskutečnění tohoto práva.

Snad se to může zdát dnes naší mladší generaci jak něco docela samozřejmého, ale nutno zdůraznit právě nyní při projednávání tak závažného kodexu pro všechny pracující naší zemi jak - již uvedl předseda ROH soudruh poslanec Zupka i další soudruzi - že tomu tak nebylo v dřívějších poměrech. My, starší generace, si pamatujeme velmi dobře, jak tomu bylo za první republiky. Mohl bych uvést z našeho Jihočeského kraje mnoho příkladů, jak obyvatelé museli z různých okresů za prací jezdit, jak se tehdy říkalo "do světa", protože v místě, okrese, kraji pro ně práce nebyla.

Je řada hospodářských oborů, kde tomu tak bylo a v nichž si jinde dovedli vážit dobré, poctivé, odborné práce našich pracovníků, jejich dovednosti, umu a fortelu. Vykonané dílo a výsledky takové práce, zejména ve stavebnictví, ve kterém jsem po léta pracoval, můžeme najít nejen v celé naší vlasti na významných stavbách, v Praze, ve Vídni, ale i jinde daleko za hranicemi.

Tento úděl jezdit za prací do světa poznali zejména obyvatelé některých průmyslově málo rozvinutých oblastí naší země, poznali ho též v našem Jihočeském kraji, ze kterého se jezdilo za prací třeba po celý život, jako tomu bylo např. v obci Cehnice na Strakonicku, na Vimpersku z obce Stachy, Zdíkov a dalších a z Třeboňska, aby v cizině pracovníci přijali práci, kde vůbec byla, buď na stavbách, nebo na výstavbě železnic, v dolech, u cirkusů jako pomocní dělníci nebo muzikanti, v sezóně od jara do podzimu. Kočímu ze schwarzenberského panství, z panství největších feudálů v předválečných dobách až do roku 1947, rodiny Paarů, Bukvojů, Vratislavů, Laturů, Rohanů a všech dalších vykořisťovatelů lidí, zemědělských dělníků nebo dělníku z hardtmundtky se za první republiky ani vůbec nemohlo zdat o vymoženostech, které dnes schvaluje naše Národní shromáždění v zákoníku práce a které tvoří podstatu ochrany práva na práci.

Když se za první republiky dělník, ať už v průmyslu nebo v zemědělství, znelíbil fabrikantovi nebo velkostatkáři jako vlastníku tehdejších výrobních prostředků, protože projevoval pokrokové smýšlení, nebo nemohl podat takový výkon jako ve svém mladším věku nebo ze zdravotních důvodů, protože ho postihla nemoc nebo úraz, když jako deputátník měl na panství více dětí a velkostatkář neměl početnou rodinu kam dát, nebo žena z důvodů těhotenství, mateřství nebo výchovy dětí nemohla pracovat, jak by si přála, a z mnoha jiných důvodů velkostatkář, vlastník výrobních prostředků, takového pracovníka z práce prostě propustí nebo jak se říkalo, vyhodil na dlažbu.

Celá podstata buržoazního, společensko ekonomického, politického, mocenského zřízení, spočívajícího v zásadním, protikladném rozporu mezi společenským charakterem výroby a kapitalistickým způsobem přivlastňování výsledků lidské práce, opírající se o stát buržoazní reprezentující třídu hospodářsky a politicky tehdy vládnoucí, o sociální zákonodárství ochraňující kapitalistický režim a zaměřené proti pracujícím,.o vykořisťovatelský systém pracovní doby, pracovních podmínek, mzdových podmínek, buržoazního všestranného útlaku, a bereme-li ještě v úvahu armádu nezaměstnaných čekajících na práci - to všechno - stálo tehdy na straně vlastníka výrobních prostředků. Těchto prostředků použil kapitalista, chtěl-li pracovníkovi snížit mzdu anebo ho z práce propustit.

Proti takovému právu zaměstnavatele, jak se to tehdy označovalo, nebo se dokonce říkalo, že je to chlebodárce, proti takovému právu jednostranně diktovanému mocenskými třídními zájmy a prostředky, neměl dělník prakticky žádnou ochranu. Nějaká "ochrana práva na práci" byla tehdy neexistující a neznámou.

Nedivte se proto, soudružky a soudruzi, že já jako jeden z těch miliónů žijících v té době a také nezaměstnaný v rámci hospodářské krize od r. 1929 až do let rozbití kapitalistické československé buržoazní republiky a vpádu nacismu, když v těchto chvílích stojím zde prožívám trochu pohnutí a současně i radost.

Vždyť celá samotná podstata našeho společenskoekonomického socialistického zřízení, vláda dělnické třídy vedená komunistickou stranou, politika naší strany a vlády, jednotná odborová organizace všech pracujících, nová socialistická ústava ČSSR a celý obsah tohoto nového pracovního kodexu, vycházejícího z celospolečenských zájmů a v souladu se zájmy kolektivu i jednotlivých pracovníků tvoří harmonický celek komplexních práv a záruk ochrany práva na práci.

Nejde však jen o právo na práci a jeho ochranu. Velmi důležitý je jeho obsah. Proto je vhodné porovnat, jaké bylo zabezpečení pracovníka dříve a dnes. V tomto obsahu zabezpečení je, jak jsem se zmínil, nesrovnatelný rozdíl. Podstatou buržoazního společenskoekonomického zřízení bylo vykořisťování pracujících vlastníkem výrobních prostředků ve všech směrech.

Tento stav vyplýval jednak z buržoazního zákonodárství jednak z mocenských pozic vládnoucích kapitalistů a každého vlastníka výrobních prostředků, z nichž každý uplatňoval vykořisťování v mnohých formách.

V hlubokém kontrastu obrážejí se v porovnání s dřívější dobou ustanovení, která schválíme ve zmíněném zákoníku práce a která zajišťují postavení pracovníka v pracovním poměru. Charakter nových pracovních vztahů kolektivů pracujících při socialistické organizaci práce si však vyžaduje i novou socialistickou pracovní kázeň, která je základním předpokladem úspěšného plnění úkolů organizací stanovených jim hospodářským plánem rozvoje.

Za kapitalismu nějaká otázka pracovní kázně nebyla vlastníka výrobních prostředků problémem. Pracovník, který si dovolil porušovat pracovní kázeň, brzy poznal na své kůži důsledky takového počínání. Vlastník výrobních prostředků ho prostě propustil z práce a bylo po problému. Přijal nového pracovníka.

Jinak je tomu ovšem v našich podmínkách. Proto dodržovat pracovní kázeň je stěžejní povinností všech pracovníků a neoddělitelnou součástí jejich pracovněprávních vztahů. Dosavadní zkušenosti z praxe nám ukazují, že na tomto úseku máme v závodech nevyčerpatelné rezervy. Jednou z příčin těchto jevů je i to, že jsme dosud neměli jednotnou právní úpravu těchto otázek. Nedostatek úpravy základních povinností pracovníků i ve vedoucích pracovníků, neznalost těchto zásad, benevolentní praxe v souvislosti s nesoustavnou výchovnou, kontrolní i sankční činností organizací a společenských organizací umožňovaly také tento stav.