Předseda Národního shromáždění
Laštovička a místopředsedové
dr. Škoda, dr. Kyselý, s. Leflerová.
Členové předsednictva ÚV KSČ
předseda vlády Lenárt, dr. Dolanský,
Dubček, Kolder; kandidáti předsednictva
ÚV KSČ Sabolčík, Vaculík,
tajemníci ÚV KSČ Koucký, Penc,
dr. Štrougal; místopředseda vlády
Piller; ministři dr. Císař,
David, Dvořák, Indra, Korčák,
inž. Krejčí, Kudrna, arm. gen.
Lomský, dr. Neuman, Odvárka,
dr. h. c. Plojhar, Uher, Krahulec.
260 poslanců podle prezenční listiny.
Předseda NS s. Laštovička (zvoní):
Soudružky a soudruzi poslanci!
Zahajuji přerušenou schůzi Národního
shromáždění. Pokračujeme v rozpravě
k bodu 3 a 4 pořadu schůze.
Uděluji slovo posl. Kozelkovi.
Posl. Kozelka: Soudružky a soudruzi poslanci!
V období dalšího rozvoje socialistické
společnosti má péče o bezpečnost,
ochranu zdraví a hygienu práce významné
poslání. Proto zákon č. 65/1961 Sb.o
bezpečnosti a ochraně zdraví vycházel
ze zásady, že péče o bezpečnost
a ochranu zdraví a stálé zlepšování
pracovních podmínek je rovnocennou a neoddělitelnou
součástí plánování a
plnění výrobních a ostatních
pracovních úkolů i rozvoje nové techniky.
Tato naprosto správná zásada byla převzata
i do nového zákoníku práce a v §
132 odst. 1 je navíc upřesněna v tom, že
i při hodnocení výsledků práce
a odměňováni se musí z této
zásady vycházet. Je správné, že
i na tomto úseku se budou vytvářet podmínky
pro hmotnou zainteresovanost, neboť otázky bezpečnosti
práce a ochrany zdraví musíme jako dobří
hospodáři posuzovat nejenom jako vysoce humánní,
ale také jako vysoce ekonomické.
Pokusím se doložit tento ekonomický význam
několika údaji:
V loňském roce se podařilo docílit
zlepšení pracovních podmínek v řadě
závodů a snížit absenci pro nemoc a
úraz. Za rok 1964 je pracovní úrazovost nejnižší
za posledních 5 let. Přesto však je třeba
popravdě říci, že zákon o bezpečnosti
a ochraně zdraví při práci není
všude plně dodržován a že v důsledku
toho zůstávají ztráty z pracovní
úrazovosti nadále značně vysoké.
Jen absence způsobená úrazy při výkonu
zaměstnání představuje ročně
ztráty ve výrobě kolem 1,5 mld. Kčs.
Přitom v této částce nejsou ztráty
vznikající pracovními úrazy, které
způsobily trvalou nebo částečnou invaliditu
anebo smrt pracovníků. Rozsah těchto ztrát
se nadále zvětšuje o náklady na odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání
cca o 160 mil. Kčs na nemocenském o 230 mil. Kčs
a o dávky sociálního zabezpečení,
léčení postižených pracovníků
i o věcné a materiálové škody.
Velmi citelné jsou ztráty v pracovních silách.
Tyto ztráty představují podnik o 18 000 lidech,
který je celoročně mimo provoz.
Trvající nedostatky v zajišťování
péče o bezpečnost a ochranu zdraví
pracujících souvisí i s činností
odborových orgánů při výkonu
dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví
při práci, která má ještě
mnohé nedostatky. Odborové orgány neuplatňují
dost důsledně svá práva v dozoru vůči
hospodářským orgánům a často
se smiřují s objektivními příčinami,
pro které se nezajišťují úkoly
na úseku bezpečnosti a hygieny práce.
Všem je nám jasné, že jsme převzali
po kapitalistech celou řadu závodů - ve kterých
nebyl brán zřetel na člověka - zastaralé
závody, kde musíme mnohé nedostatky v péči
o člověka napravovat.
Je proto tím více zarážející,
že se stále vyskytují značné
prohřešky proti bezpečnostním a hygienickým
předpisům i požadavkům na zdravé
pracovní prostředí u nových staveb,
uváděných již námi do provozu.
V těchto objektech je často neúnosná
hlučnost, vysoká prašnost a výskyt škodlivin
v pracovním prostředí. Dodatečné
odstraňování těchto závad je
pak zdlouhavé a velmi nákladné. S tím
souvisí i otázka příplatků
za ztížené a zdraví škodlivé
pracovní prostředí, které se rok od
roku zvyšují místo toho, aby se v důsledku
zlepšování pracovního prostředí
postupně snižovaly. Náklady na ně dosahují
částky kolem 500 mil. Kčs ročně.
Je to jen potvrzením toho, že jsme dosud nevytvořili
vhodné podmínky pro uplatňování
hlavních zásad zákona o bezpečnost
a ochraně zdraví při práci ve výzkumu,
v projekci, v investiční výstavbě,
v technickém rozvoji a zvláště ve výrobě
a organizaci řízení.
Na tomto stavu se podílela ve značné míře
i některá ustanovení zákona č.
65/1961, např. v § 13, v nichž se ukládá
orgánům ROH vyjadřovat se a posuzovat investiční
celky, stroje a zařízení, aniž k tomu
měly po odborné stránce vytvořeny
vhodné podmínky. To také zatěžovalo
odborové orgány a odvádělo je to od
jejich vlastního poslání.
Proto všeodborová konference uložila rozpracovat
další opatření, která by znamenala
podstatné zlepšení. Na základě
provedeného rozboru bylo stanoveno, aby Ústřední
rada odborů provedla podrobné zhodnocení
stavu pracovní úrazovosti a předložila
návrhy na zvýšení účinnosti
stávajícího systému dozoru nad bezpečností
a ochranou zdraví při práci s přihlédnutím
k novým zásadám řízení
národního hospodářství. Přitom
bylo uloženo vycházet především
z těchto zásad:
Zdůraznit odpovědnost hospodářských
orgánů za vytváření socialistických
pracovních podmínek a za péči o bezpečnost
a ochranu zdraví při práci, zkvalitnit práci
a organizaci dozoru ROH nad bezpečností při
práci. Komplexně řešit technickou a
výzkumnou stránku dozoru nad bezpečností
při práci s cílem dosáhnout jeho jednotného
a soustředěného úsilí, aby
zahrnul všechny obory výrobní a jiné
hospodářské činnosti.
Při vypracování návrhu zákoníku
práce a prováděcího vládního
nařízení se již vycházelo z těchto
zásad. Zvýšená odpovědnost hospodářských
orgánů za vytváření socialistických
pracovních podmínek a za péči o bezpečnost
a ochranu zdraví při práci je v návrhu
vládního nařízení zdůrazněna
tím, že je jasně stanovena odpovědnost
projektantů strojů, strojních zařízení,
budov a jiných prací investiční povahy,
konstruktérů a technologů za to, aby výsledek
jejich práce vyhovoval plně zásadám
zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci pracovníků, kteří
budou pracovat s příslušnými stroji
a zařízeními v předpokládaných
pracovních podmínkách. Také projektové
organizace musí odpovídat za to, že projektová
dokumentace a projekty splní požadavky bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci v souladu s novými
poznatky vědy a techniky. Rovněž výrobní
organizace jsou povinny zabezpečovat, že stroje, zařízení
a nástroje jimi vyráběné odpovídají
předpisům k zajištění bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci.
Návrh zákoníku práce zachovává
nynější rozlišování dvojího
druhu dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví
při práci, dozor vykonávaný Revolučním
odborovým hnutím a státním odborným
dozorem.
Dosavadní zkušenosti z dozoru odborových orgánů
ukazují, že je třeba přizpůsobit
pravomoc a odpovědnost orgánů ROH při
výkonu dozoru nad bezpečností a ochranou
zdraví při práci tak, aby se zvýšil
kontrolní vliv i náročnost vůči
hospodářským orgánům a aby
se z orgánů ROH přenesly na orgány
státního odborného a technického dozoru
ty úkoly, které orgánům ROH nepřísluší
a pro jejichž plnění nejsou vytvořeny
vhodné podmínky.V souladu s usnesením ústředního
výboru KSČ ze dne 29. ledna 1965 o postavení,
úloze a úkolech Revolučního odborového
hnutí je v návrhu zákoníku práce
zakotveno, že dozor Revolučního odborového
hnutí nad bezpečností a ochranou zdraví
při práci má charakter společenského
dozoru, který je formou dělnické kontroly
a účasti na řízení.
Dosavadní pravomoc a odpovědnost orgánů
ROH při výkonu dozoru se ponechává
s výjimkou těch funkcí, které budou
přeneseny na orgány státního odborného
a technického dozoru.
Příčinou mnohých nedostatků
při vytváření socialistických
pracovních podmínek je také roztříštěný
systém orgánů státního odborného
dozoru, neboť tyto nekontrolují všechny výrobní
obory ani jiné hospodářské činnosti
a jsou většinou závislé na jednotlivých
ústředních hospodářských
orgánech. Tyto skutečnosti vedou k tomu, že
se neřeší komplexně technická
a výzkumná stránka odborného dozoru
nad bezpečností při práci.
Zákoník práce neupravuje působnost
a organizaci státního odborného dozoru nad
bezpečností a ochranou zdraví při
práci a odkazuje v tomto směru na zvláštní
předpisy.
Řešení tohoto úkolu bylo uloženo
celostátní všeodborovou konferencí Ústřední
radě odborů, která má projednat s
vládou ČSSR zavedení systému jednotného
a soustředěného působení odborného
i technického dozoru nad bezpečností a ochranou
zdraví při práci tak, aby zahrnul všechny
výrobní obory a jiné hospodářské
činnosti, včetně jednotných zemědělských
družstev. Tímto opatřením se pak mají
oprostit odborové orgány od technických stránek
výkonu dozoru nad bezpečností při
práci. Proto se již připravují podmínky
pro jednotné a soustředěné působení
složek státního odborného a technického
dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví
při práci. V souvislosti se zajištěním
dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví
při práci v JZD má podle § 137 toto
připravit vláda nebo jí zmocněný
orgán. Vláda uložila ministru zemědělství
předložit návrh tak, aby tato otázka
byla upravena již ve vládním nařízení
k provedení zákoníku práce.
V současné době jsou vytvářeny
nové hospodářské orgány. Ukazuje
se, že pracovníci pro bezpečnost práce
jsou v připravovaných orgánech zařazováni
do sociálních útvarů, do osobních
oddělení apod. Považujeme to za nesprávné.
Základ bezpečné práce je vedle působivé
výchovné práce a účinného
dozoru v řízení výroby také
ve správném uplatňování techniky.
Upozorňujeme proto vedoucí hospodářské
pracovníky, aby správné zařazení
pracovníků pro bezpečnost nepodceňovali
a postarali se o to, aby tito pracovníci byli zařazeni
do takových funkčních útvarů,
kde budou moci své náročné úkoly
odpovědně plnit.
Jen novou úpravou systému dozoru nelze očekávat
podstatné zvýšení péče
hospodářských orgánů o vytváření
bezpečných a zdravotně nezávadných
pracovních podmínek. Důležitou otázkou
dosažení zvýšení této péče
je přijetí některých ekonomických
hledisek, která by odstraňovala rozpory mezi zájmy
podniku na dosahování vyššího hrubého
důchodu a takovými společenskými zájmy,
jako je dodržování bezpečnosti při
práci, hygiena, čistota vod a ovzduší,
požární ochrana apod. Je tedy nutno, aby v
nové organizaci řízení byly stanoveny
takové stimuly, zejména ekonomického charakteru,
které by přinutily hospodářské
orgány k zajišťování všech
úkolů a povinností na úseku bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci a aby prakticky
vylučovaly podceňování těchto
otázek hospodářskými orgány.
Chceme novým způsobem řídit rozvoj
naší společnosti a proto musíme i novým,
plně účinným systémem dozoru
vytvářet takové podmínky, které
budou zárukou plánovitého zlepšení
kultury pracovního a životního prostředí.
Zajistit tyto úkoly je posláním celé
naší společnosti. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Kozelkovi a prosím s. posl. Mikuláška,
aby se ujal slova.
Posl. Mikulášek: Soudružky a soudruzi
poslanci, jak v důvodové zprávě s.
posl. Mátla, tak i v referátu s. Paška jsme
slyšeli, že jedním z důležitých
úkolů zákoníku práce je spolupůsobit
na vytváření podmínek pro úspěšnou
realizaci nové soustavy řízení, která
vstoupí od 1. ledna příštího
roku do naší hospodářské praxe.
Je nesporné, že pro plné uplatnění
základních zásad nové soustavy plánovitého
řízení národního hospodářství
je jednou z hlavních podmínek výrazné
posílení aktivní úlohy mzdy při
zvyšování společenské produktivity
práce a efektivnosti vynakládání společenských
zdrojů a při zabezpečování
nezbytných předpokladů intenzívního
rozvoje hospodářství. Při novém
způsobu plánovitého řízení
národního hospodářství je nutno
v soustavě osobní hmotné zainteresovanosti
uplatnit aktivní působení principu rozdělování
podle práce na společensky nutný výkon
práce. A to jsou ony otázky, které jsou v
tomto období mezi pracujícími nejvíce
diskutovány, jak to bude s tarify, jak s třídami
apod.
Z těchto stěžejních principů
osobní hmotné zainteresovanosti v podmínkách
nového systému plánovitého řízení
vychází návrh zákoníku práce
ve 4. hlavě, upravující otázky odměňování
pracovníků a to zejména v jejich úvodních
ustanoveních o obecných zásadách odměňování,
o mzdových soustavách a o normování
práce. Navrhované obecné zásady vycházejí
současně z naší socialistické
ústavy a stanoví, že se mzdy poskytují
podle množství, jakosti a společenského
významu práce.
Návrh zákoníku práce zakotvuje cíle
správné diferenciace mezd a stanoví, že
mzdy je nutno diferencovat tak, aby účinně
podporovaly hmotný zájem pracovníků
na dosahování co nejlepších hospodářských
výsledků na růstu výroby a produktivity
práce, zvyšování hospodárnosti,
kvality a užitné hodnoty výrobků a zvyšovaly
zájem o růst kvalifikace pracovníků.
Ve shodě se zásadami plánovitého řízení
našeho národního hospodářství
umožňuje návrh uskutečňovat ve
mzdové politice takovou diferenciaci mezd, která
ve spojení se zásadami o určování
objemu prostředků na mzdy a o jejich cílevědomém
využívání bude výrazně
rozlišovat podniky a závody podle toho, jak uspokojují
potřeby celé naší společnosti.
V předloženém návrhu zákoníku
práce jsou zakotvena významná ustanovení,
která mají podpořit aktivnější
působení mzdy v naší ekonomice. Ustanovení
o závislosti vývoje mezd na hospodářských
výsledcích podniku a o úloze mzdových
soustav správně vyjadřují základní
směr při zvýšení úlohy
osobní hmotné zainteresovanosti v dalším
rozvoji našeho národního hospodářství.
Proto mně dovolte říci několik poznámek
k nynější mzdové politice.
Dosavadní systém plánování
a čerpání mezd v závislosti na jednostranných
kvantitativních ukazatelích výroby neorientoval
činnost podniku na produkci společensky potřebných
výrobků v požadovaném množství
a jakosti s minimální spotřebou živé
a zvěcnělé práce. V dosavadních
mzdových soustavách je zakotvena jednostranná
orientace na odměňování individuálních
výsledků práce a nevytváří
se účinná hmotná zainteresovanost
na tom, aby se tyto individuální výsledky
maximálně odrážely v celkovém
hospodaření podniků.
Tak se vytvořil základní druh mzdové
nivelizace i základ subjektivismu v řízení
velikosti a diferenciace mezd. Je třeba vidět, že
z celospolečenského hlediska, tj. z hlediska urychlení
celkového ekonomického rozvoje, je prvořadou
nutností odstranění klíčových
nedostatků. V oblasti hmotné zainteresovanosti musí
jít především o podporu vzniku mzdových
rozdílů mezi podniky, které svou výrobou
lépe uspokojují společenské potřeby
a podniky, které jsou s uspokojováním společenských
potřeb v rozporu. Z tohoto hlediska je proto nutné
vázat postup potřebného denivelizačního
procesu mezi kategoriemi pracovníků a povoláními,
na podnikové výsledky. Zachování dnešního
způsobu přidělování prostředků
výrobním podnikům na denivelizační
opatření by bylo v rozporu s celkovými principy
nové soustavy řízení.
Nelze přitom uvažovat s tím, že plánovité
řízení diferenciace by mohlo znamenat u některých
povolání obecné snížení
mezd. Dosažené průměrné výsledky
- relace, mají výraznou schopnost objektivizace
- stojí za nimi větší skupiny lidí.
Denivelizační proces je proto i procesem urychlení
tempa růstu nominálních mezd. Vlastní
financování - dotace - tento proces může
však státní rozpočet převzít
jen v oblastech, kde nebudou uplatněny principy nové
soustavy řízení, tj. zejména v nevýrobní
sféře.
Zkušenosti ukazují, že řada konkrétních
mzdových podnětů nepůsobí dosti
intenzívně k tomu, aby se lidé v dostatečném
počtu a s potřebnou kvalifikací věnovali
společensky nejdůležitějším
povoláním. Máme co činit jak s nedostatečnou
preferencí rozhodujících povolání
v klíčových oborech a na nejdůležitějších
stavbách, tak s nedostatečnou podnětností
u rozhodujících řídících
funkcí a u některých společensky významných
povolání.
Mzdová nivelizace je velmi hluboká. V rozmezí
plus-mínus jedna třetina kolem průměrné
mzdy se pohybují mzdy tří čtvrtin
všech pracujících. Nejsou dostatečně
mzdově rozlišováni kvalifikovaní a po
všech stránkách dobří pracovníci
od dělníků horších. Stejně
tak nejsou dost zvýhodněni mistři, stavbyvedoucí,
konstruktéři, projektanti, výzkumníci
a jejich platy se rovnají kvalifikovaným zámečníkům
a soustružníkům, přičemž
nedosahují ani úrovně vysoce kvalifikovaných
dělníků těchto povolání.
Lékaři ve zdravotnických střediscích
si až po deseti letech praxe, to je ve 36 letech svého
věku, mohou vydělat takovou mzdu, jakou jsou zpravidla
odměňováni např. pracovníci
ve strojírenských povoláních už
po dosazení čtvrté až páté
kvalifikační třídy, tj. už po
26 letech věku. Platy učitelů v prvních
až pátých ročnících všeobecně
vzdělávacích škol jsou nižší
než mzdy průvodčích tramvají,
samozřejmě za zákonnou pracovní dobu,
a platy učitelů v šestém až devátém
ročníku jsou o 400 Kčs nižší
než průměrné mzdy soustružníků
a zámečníků.
Rozbory ukazují, že i celkový objem mezd vyplácených
v národním hospodářství za
posledních deset let rostl ročně v průměru
třikrát rychleji než individuální
mzdy, tj. průměrné výdělky.