Schválením návrhu zákoníku práce a důkladným seznámením vedoucích pracovníků, funkcionářů a všech pracujících s touto novou úpravou budou vytvořeny příznivější předpoklady pro předcházení sporům, popř. pro jejich rychlejší vyřešení. Navrhovanou úpravu rozhodování pracovních sporů, která vychází v podstatě z úpravy dosud platné v hospodářském sektoru, považuji za správnou; vychází ze zkušeností, které byly získány z řešení a rozhodováni pracovních sporů na závodech v průběhu období pět a půl roku. Spory mají rozhodovat odborové orgány, kterým jsou postupně v souladu s prohlubováním socialistické demokracie svěřovány další a další úkoly, které vykonávaly výhradně státní orgány. Získané zkušenosti potvrzují, že rozhodováni pracovních sporů v rozhodčím řízení na závodech se vcelku osvědčilo. Důkazem toho jsou například výsledky dosahované v rozhodčím řízení v závodech Jihomoravského kraje, kde bylo např. v I. pololetí 1964 podáno celkem 915 návrhů na zahájení rozhodčího řízení. Z toho pouze 115 sporů bylo postoupeno na základě podaných námitek soudu; ostatní byly vyřešeny v převážné většině rozhodnutím závodního výboru ROH jako rozhodčího orgánu a zbývající smírem. V soudním řízení byla pak většina z postoupených sporů vyřízena v podstatě stejně jako v rozhodčím řízení a jenom menší část byla rozhodnuta opačně. Dobré výsledky jsou dosahovány i v dalších krajích, zejména ve Středočeském, Jihočeském, Severomoravském a Západoslovenském.

Pracující v převážné většině kladně hodnotí, že se mohou se svými návrhy na rozhodnutí svých sporů obracet přímo na orgán v závodě a nikoli na soud. Tím také potvrzují, že je plněn smysl a cíl rozhodčího řízení, tj. aby pracovní spor byl vyřešen přímo tam, kde vznikl. Pracující jsou si totiž vědomi toho, že rozpory, které vznikly mezi nimi a vedením závodu, je možno zpravidla nejrychleji a nejlépe zpravit v prostředí, kde k rozporu došlo, a tím orgánem, který poměry a situaci v závodě a tedy i příčiny rozporů nejlépe zná.

Hodnocení rozhodčího řízení a jeho výsledky dokazují, že činnost odborových orgánů jako rozhodčích orgánů je vcelku úspěšná. Tím je potvrzena správnost linie ÚV KSČ o soustavném prohlubování socialistické demokracie a usnesení IV. všeodborového sjezdu i na tomto úseku.

Navrhovaná úprava rozhodčího řízení je v plném souladu s touto zásadou a odpovídá současnému vývoji naší společnosti a jejím potřebám. Odborové orgány na závodech by však měly ještě více dbát o to, aby se pracovním sporům předcházelo a v souvislosti s tím tedy vyvíjet ještě větší úsilí o neformální odstraňování rozporů mezi pracovníky a vedením organizace. Sjednocení právní úpravy pracovněprávních vztahů rovněž vytvoří příznivé podmínky pro činnost odborových orgánů jak ve smírném odstraňování sporů, tak při jejich řešení v rozhodčím řízení. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Slovo má posl. Rejhon.

Posl. Rejhon: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Soudruh Pašek ve svém úvodním slově uvedl, že při přípravě zákoníku práce byl brán plný zřetel na závazky, které Československu vyplývají z úmluv Mezinárodní organizace práce, které náš stát ratifikoval a že návrh zákoníku práce je v zásadním souladu s těmito úmluvami.

Jako člen zahraničního výboru Národního shromáždění chci tuto skutečnost zvlášť uvítat, poněvadž pracovněprávní otázky, které budou upraveny zákoníkem práce, jsou současně v mezinárodním měřítku upravovány úmluvami Mezinárodní organizace práce, jež mají pro státy, které je ratifikovaly, povahu závazných norem.

Mezinárodní organizace práce je jednou z nejstarších a největších mezinárodních organizací, jejímiž členy je nyní již 119 států, a Československo je členem od jejího založení. Činnost v této organizaci je obtížnější proto, že jako jediná z mezinárodních organizací má tzv. tripartitní složení, tj. ve všech delegacích jednotlivých států i ve všech orgánech organizace jsou zastoupeny nejen vlády jednotlivých států, ale také zaměstnavatelé a odborové organizace. Je to tedy fórum, kde politický boj probíhá zvlášť ostrými formami. Je to však také jediné fórum, kde se scházejí zástupci odborů celého světa.

I když v socialistických zemích nepotřebujeme úmluvy Mezinárodní organizace práce pro zlepšování pracovních podmínek pracujících, máme ratifikováno ze 119 úmluv dosud přijatých Mezinárodni organizací práce 41 úmluv. Pro zajímavost, Spojené státy pouze 7 úmluv. Máme zájem na posilování normotvorné činnosti této organizace, kterou se snaží kapitalističtí zástupci v Mezinárodní organizaci práce omezovat, když již nemohou v důsledku stále rostoucího vlivu socialistických zemí a pokrokových sil v Mezinárodní organizaci práce tak snadno prosazovat do přijímaných instrumentů své osobní zájmy. Je proto skutečně žádoucí, aby v tomto směru nebyla pozice Československa ničím oslabována, abychom mohli vyvíjet plnou aktivitu a aby naše delegace místo toho nemusely odpovídat na výtky týkající se plnění ratifikovaných úmluv.

Podle ústavy Mezinárodní organizace práce jsou členské státy povinny uvést své vnitrostátní zákonodárství do souladu s ustanoveními úmluv, které ratifikují, a jsou povinny podávat o plnění úmluv pravidelné zprávy v předepsané formě. Tyto zprávy jsou pak podrobně zkoumány Mezinárodním úřadem práce a výborem expertů pro aplikaci úmluv a doporučeny Mezinárodní organizaci práce; zprávy jednotlivých členských zemí spolu s případnými výtkami výboru expertů jsou rozesílány do všech členských zemí.

Pro naši pozici na půdě Mezinárodní organizace práce byla nepříznivá skutečnost, že v dosavadních předpisech existovala celá řada nesouladů s ustanoveními některých ratifikovaných úmluv, a to bylo předmětem kritiky Mezinárodní organizace práce, které bylo velmi intenzivně využíváno našimi odpůrci v Mezinárodní organizaci práce proti nám. Je proto jisté, že v tomto směru bude náš zákoník práce podroben důkladné kritice, zejména v těch otázkách, které nám dosud byly vytýkány.

Zabýval jsem se při studiu návrhu zákoníku práce tím, jak se vyrovnává s požadavky ratifikovaných úmluv Mezinárodní organizace práce, zejména v těch otázkách, které byly Československu v minulosti vytýkány. Úmluvy Mezinárodní organizace práce nejsou všechny stejně významné a podle jejich významu je také věnována intenzívnější nebo mírnější pozornost jejich plnění. S uspokojením mohu konstatovat, že návrh zákoníku práce se ve všech zásadních otázkách vyrovnává s povinnostmi vyplývajícími z ratifikovaných mezinárodních úmluv. Zejména je cenné právě to, že požadavky úmluv jsou u nás zakotvovány v nejvyšším druhu právní normy, tj. v zákoně, i když úmluvy připouštějí realizaci svých ustanovení také nižšími vnitrostátními normami nebo jiným způsobem obvyklým v jednotlivých zemích.

Řadu let nám byly činěny výtky v souvislosti s úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 1 o pracovní době v průmyslu 8 hodin denně a 48 hodin týdně. Tato úmluva obsahuje také ustanovení o povolování přesčasové práce a stanoví, že výjimky z této délky pracovní doby, tj. přesčasovou práci, má stanovit pro jednotlivá průmyslová odvětví veřejný úřad. Úmluva však nestanoví nějaké hranice přípustné přesčasové práce. Bylo nám vytýkáno, že hranice přesčasové práce 2 hodiny v jednom dni a 240 hodin v roce, připuštěné zákonem č. 91/1918 Sb. jsou poměrně vysoké a že do této hranice mohou vedoucí organizací nařizovat přesčasovou práci podle svého uvážení, aniž by jim k tomu byl dáván souhlas veřejného úřadu. Byly na nás každý rok vždy znovu požadovány směrnice jednotlivých ministerstev o povolování přesčasové práce. Důvod k takovým výtkám odstraní zákoník práce tím, že podstatně snižuje hranici přípustné přesčasové práce v jednotlivých týdnech i v kalendářním roce a výslovně stanoví, že přesčasová práce má být výjimkou jen v těch případech, kdy jde o naléhavý zájem společnosti. Mimoto zákoník práce ukládá ústředním orgánům vydat po projednání s ústředním výborem odborového svazu směrnice o nařizováni přesčasové práce, které bude nutno zaslat Mezinárodnímu úřadu práce, a tím bude tedy splněn další požadavek.

Úmluva dále požaduje, aby v důsledku kratší pracovní doby v určitý den, jako je tomu u nás v sobotu, nebyla v ostatní dny delší pracovní doba než o jednu hodinu. Takové ustanovení dosavadní předpisy neobsahovaly. Návrh zákoníku práce výslovně stanoví, že v uvedených případech nesmí denní pracovní doba překročit 9 hodin. Splňujeme v návrhu zákoníku práce i takový požadavek úmluvy č. 1, že v nepřetržitých provozech nesmí průměrná pracovní doba překročit 56 hodin v týdnu.

Rovněž formulace ustanovení návrhu zákoníku práce o možnosti nepravidelného rozvržení pracovní doby s delším obdobím pro propočet průměrné pracovní doby v týdnu 46 hodin odpovídá úmluvě. Máme také odstraněny nesoulady týkající se úmluvy č. 43 o délce pracovní doby v závodech na výrobu plochého skla a úmluvy č. 49 o zkrácení pracovní doby ve sklárnách na výrobu lahví.

Jednou z úmluv, které je na půdě Mezinárodní organizace práce věnována zvýšená pozornost, je úmluva č. 90 o noční práci dětí v průmyslu. A právě u této úmluvy jsme měli vážný a výslovný nesoulad v našem vnitrostátním zákoně č. 91/1918 Sb. Tato úmluva totiž stanoví, že děti mladší 18 let nesmějí být zaměstnávány nebo pracovat v noci v průmyslových podnicích. Tento zákaz se tedy týká nejen děvčat, ale také chlapců do 18 let věku. Náš zákon č. 91 však zakazuje noční práci žen, ale u chlapců ji zakazuje jen do 16 let. Tento výslovný nesoulad je odstraňován návrhem zákoníku práce, který v souladu s úmluvou zakazuje noční práci děvčat i chlapců do 18 let.

Úmluva č. 90 dále stanoví, že výrazem "noc" se rozumí doba 12 za sebou následujících hodin, které musí zahrnovat pro děti mladší 16 let dobu mezi 10. hodinou večerní a 6. hodinou ranní a pro mládež od 16 do 18 let musí 7 hodin z této doby spadat mezi 10. hodinu večerní a 7 hodin ranní. I když naše mládež měla v praxi přestávku mezi dvěma směnami již nyní nejméně 12 hodin, nebylo to výslovně v zákoně zaručeno, nehledě k tomu, že chlapci mezi 16. - 18. rokem věku neměli zaručenu ani přestávku 7 hodin v noční době. I tuto otázku návrh zákoníku práce upravuje v plném souladu s ustanoveními úmluvy č. 90.

Další rozpor s touto úmluvou, a to výslovný rozpor máme, pokud jde o pracovní dobu mladistvých chlapců v pekárnách. Úmluva č. 90 totiž stanoví, že vyžaduje-li to jejich učební poměr nebo odborný výcvik, mohou mladiství starší 16 let pracovat v pekárnách od 4. hodiny ranní. Náš zákon č. 177/1946 Sb. o úpravě pracovní doby v pekárnách však připouští, aby učňové mladší 18 let v posledním půlroce učení pracovali na přípravných pracích při výrobě bílého pečiva od 3 hodin a při výrobě chleba od půlnoci. Tento rozpor bude odstraněn tím, že zákon č. 177/1946 Sb. o úpravě pracovní doby v pekárnách bude zákoníkem práce zrušen a na mladistvé pracovníky v pekárnách se bude vztahovat stejný zákaz noční práce jako na ostatní mladistvé.

Návrh zákoníku práce odstraní tedy nesoulady s ratifikovanými úmluvami Mezinárodní organizace práce, které nám byly vytýkány řadu let a v některých bodech již značně ostře.

Soudružky a soudruzi poslanci, návrh zákoníku jsem projednával alespoň stručně v několika místech na závodech svého volebního obvodu s pracujícími. Byl jsem příjemně překvapen, jak jeho přípravě věnují pozornost a hlavně jak jej pokládají za svůj zákon. Všude je vesměs kladně přijímán a zvlášť kladně jsou hodnocena některá jeho ustanovení, která přinášejí nové úpravy odpovídající současnému stavu a vnášejí jasno a jednotnou úpravu do některých dosud nepřehledných otázek. Živá pozornost je věnována zejména úpravě vzniku, změn a zániku pracovního poměru, úpravě pracovní doby a doby odpočinku, úpravě dovolené atd.

Mezi zemědělci je velmi kladně hodnoceno, že podle nového zákoníku práce budou těm pracovníkům, kteří přijdou z JZD do zaměstnaneckého poměru ve státním statku nebo v lesním závodě, započtena pro dovolenou léta po která pracovali jako družstevníci.

Chci kladně hodnotit iniciativu Ústřední rady odborů v tom, že v návrhu sama provedla určitou revizi práva rozhodování závodních výborů a jiných odborových orgánů. Z návrhu je vidět, že naše odbory jsou si vědomy váhy, kterou v našem zřízení mají, že k svému uplatnění nepotřebují vždy zákonnou záruku a že chtějí své orgány oprostit od všeho, co je příliš časově zatěžovalo, vedlo někdy k nezbytné formálnosti a odvádělo odboráře od jejich nejvlastnější organizátorské a výchovné práce.

Jsem přesvědčen, že zákoník práce splní své poslání, a proto jej doporučují k přijetí.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Rejhonovi, slovo dávám poslanci Fialovi.

Posl. Fiala: Soudružky a soudruzi poslanci, při projednávání zákoníku práce v zahraničním výboru Národního shromáždění i v komisi předsednictva NS jsme si plně uvědomovali, jak zde řekl již posl. Rejhon, že pracovněprávní úpravy, které návrh zákoníku obsahuje, mají odpovídat jak potřebám naší socialistické společnosti, tak i úmluvám Mezinárodní organizace práce, které jsme jako její členský stát ratifikovali. Bylo nám vytýkáno nedodržování zejména pěti z těchto ratifikovaných úmluv, které jsme přijali. Soudruh Rejhon zde mluvil o třech a já bych se chtěl zmínit ještě o dalších dvou úmluvách, u nichž bylo třeba hledat cesty, abychom se vyrovnali se závazky vůči úmluvám Mezinárodní organizace práce.

Tyto rozpory, které vznikaly mezi úmluvou a našimi zákonnými předpisy, pramenily hlavně z rozdílných společenských a pracovněprávních vztahů v socialistických a kapitalistických zemích a také z toho, že jsme měli v platnosti ještě desítky starých předpisů, o kterých zde bylo mluveno a které návrh zákoníku práce ruší.

Proto při projednávání návrhu zákoníku práce jsme si byli vědomi toho, že v orgánech Mezinárodní organizace práce bude tento náš souhrnný kodex práce pečlivě a velmi kriticky posuzován. Přitom je třeba vidět, že v MOP mají stále ještě rozhodující vliv zástupci z kapitalistických zemí a oportunističtí odboráři, kteří budou hledat možnost výtek vůči socialistickému Československu i v takových otázkách, jejichž porušování kapitalistickými zeměmi je běžné a pomíjeno bez bližšího povšimnutí. V této situaci se nemůžeme opírat o podporu pokrokových odborářů z kapitalistických zemí, neboť tito nebývají zpravidla do delegací těchto zemí zařazováni.

Přestože vlády členských zemí mají povinnost vysílat na jednání MOP za skupinu zaměstnanců zástupce nejreprezentativnějších odborových organizací, nebyl např. ještě nikdy dělnickým delegátem za Francii příslušník odborové ústředny CGT, nebo za Itálii příslušník CGIL. A přece obě tyto pokrokové odborové organizace jsou nejsilnějšími organizacemi v těchto zemích. Na jednání MOP jsou vysíláni vždy jen zástupci daleko menších a méně významných pravičáckých odborových organizací. Protesty proti platnosti mandátů těchto delegátů jsou pak každoročně hlasovací většinou odmítány.

Uvádím to proto, abychom si uvědomili, že chceme-li v tomto nepříznivém prostředí dosáhnout svých cílů, tj. aktivně pomáhat dělnické třídě a jejímu mezinárodnímu hnutí v boji za zlepšení životních a pracovních podmínek, musíme být dobře vyzbrojeni takovým zákoníkem práce, který by svým socialistickým pojetím i obsahem čelil všem výpadům proti nám.

Proto jsme se snažili při projednávání uvést jej v soulad s přijatými mezinárodními úmluvami, zejména s těmi, jimž je na tomto mezinárodním fóru přikládán zvýšený význam. Naše socialistické pracovní právo je v popředí zájmu nejen v řadách odborářů, ale i zástupců rozvojových zemí, které získáním nezávislosti získávají i zastoupení v mezinárodních organizacích a účast na jejich jednáních.

l když nechci, soudružky a soudruzi, význam úmluv Mezinárodní organizace práce přeceňovat, nelze jej ani podceňovat, protože mají pro státy, které je ratifikovaly, jak zde bylo řečeno, povahu závažných norem a tyto musí o jejich plnění podávat pravidelné zprávy Mezinárodní organizaci práce. Chtěl bych se proto zmínit aspoň o dvou, o kterých zde ještě podrobnější řeč nebyla, těch nejzávažnějších, které byly předmětem jednání zahraničního výboru NS.

Je to především úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci, jako jedna ze základních úmluv, která byla ratifikována 91 členskými státy Mezinárodní organizace práce a je proto předmětem soustavné pozornosti a právě u této nám bylo vytýkáno, že pracovníci v ČSSR nemají možnost volně si najít zaměstnání a opustit je, poněvadž podle dekretu č. 88 z roku 1945 o všeobecné pracovní povinnosti nemůže být pracovník do pracovního poměru přijat ani ho rozvázat bez souhlasu odboru pracovních sil ONV.

Úmluva č. 29 v podstatě stanoví, že má být odstraněna jakákoli nucená nebo povinná práce a předpisy, které ji umožňují. Za nucenou nebo povinnou práci úmluva prohlašuje každou práci, která je na kterékoliv osobě vymáhána pod pohrůžkou nějakým trestem a k níž se pracovník dobrovolně nenabídne. Na fóru Mezinárodní organizace práce nám bylo vytýkáno, že pracovník, pokud nedocílí dohody se zaměstnavatelem o rozvázání pracovního poměru nebo mu ONV odmítne dát souhlas k výpovědi, musí zůstat v pracovním poměru i proti své vůli, a to bylo pokládáno za nucenou práci. Je skutečností, že tento předpis nám působil potíže v Mezinárodní organizaci práce, a přitom šetření ukázalo, že nemá pro nás celkem význam, poněvadž ho nebylo, až na malé výjimky, využíváno vůči zaměstnancům, kteří chtěli změnit zaměstnání.

Zákoníkem práce bude tento dekret zrušen a pracovníci nebudou k uzavření pracovní smlouvy potřebovat žádného předchozího souhlasu. Bude činěn jen rozdíl v délce výpovědní lhůty podle toho, zda bude pracovník rozvazovat pracovní poměr ze závažných důvodů, jak je to formulováno v § 51 návrhu zákoníku práce. Tím bude náš předpis v souladu s úmluvou č. 29 o nucené práci.