Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Pokračujeme v rozpravě, hovoří s. posl. Priehodová.

S. posl. Priehodová: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci! K § 103 nového zákonníka práce som už hovorila na schôdzi kultúrneho výboru. U s. posl. Paška som sa stretla s nepochopením, a preto som si vo svojom volebnom obvode znova overovala mienku svojich voličov. Väčšina sa stotožňovala s tým, čo som povedala na schôdzi kultúrneho výboru NZ, a nielen že so mnou súhlasili, ale žiadali ma, aby som znova v pléne NZ k tomuto bodu hovorila. Jedná sa o započítanie do nároku na dovolenku i doby odpracovanej v poľnohospodárstve, ktorá by sa podľa návrhu započítavala len v tom prípade, keď pracovník zostane i naďalej pracovať u štátnych majetkov alebo lesov. Členovi JRD, ktorý by pracoval 10 rokov v poľnohospodárstve, by sa táto doba nezapočítala pre výpočet dĺžky dovolenky, keby pracovník prestúpil do iného zamestnania.

Na prvý pohľad sa to zdá samozrejmé. Veď predsa nechceme, aby nám ľudia z poľnohospodárstva odchádzali. Nie, to naozaj nechceme. Ale, a tu sa pýtam, pomôže nám to k tomu, aby ľudia do poľnohospodárstva prichádzali? Myslím, že nie. Prevážna väčšina družstevníkov je prestarnutých, a tí tak či tak prirodzeným spôsobom z výroby odídu. A bude tento paragraf lákať mladých ľudí do poľnohospodárstva? Keď im už napred dáme pocítiť, že keď na iných úsekoch bude možné zamestnanie zmeniť, prípadne si polepšiť, na tomto úseku to nepôjde, len za cenu toho, že bude skrátená dovolenka. Podľa mojej mienky a tiež podľa mienky iných ľudí, nepomôže nedostatok pracovníkov v poľnohospodárstve odstrániť takéto opatrenia.

Chcela by som zdôrazniť i to, že keď XII. zjazd strany vytýčil heslo, že poľnohospodárstvo je treba do roku 1970 vyrovnať na úroveň priemyslu, nemôžeme vydávať zákony, ktoré by boli v rozpore s touto zásadou.

Preto by som prosila vážené Národné zhromaždenie o zváženie možnosti vypustiť z § 103, odst. 1 písm. f), slová: "... pokiaľ ide o pracovníka, ktorý pracuje v poľnohospodárstve alebo v lesníctve". Ďakujem.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. poslankyni Priehodové, dále bude mluvit s. posl. Zavadil.

S. posl. Zavadil: Soudružky a soudruzi, naše strana i celá společnost věnují mimořádnou pozornost výchově naší mládeže. Mládež dokazuje svou prací správný vztah ke společnosti, uvědomuje si, co znamená pracovat pro společnost. O tom nás přesvědčily výsledky práce mladých lidí. Za 20 let naše mládež ve všech oblastech prokázala svůj vztah ke společnosti. Většina chlapců a děvčat vzala za svou účast v údernickém hnutí na stavbách mládeže, na stavbách přehrad, tratí, sídlišť, pomáhala budovat pohraničí a dala své ruce k dílu výstavby naší společnosti.

Nejde však pouze o historii, ale i současná mladá generace navazuje na práci těchto dvaceti let. Svědčí o tom účast mladých lidí např. v roce dvacátého výročí osvobození i v další práci pro společnost.

Dovolte mi uvést jediný konkrétní výsledek, a to jak naše mládež plní své slovo na stavbě širokorozchodné trati. Mládež plní své slovo se ctí, plní své závazky. Jsou to fakta, která svědčí o tom, že mladí lidé správně chápou politiku strany, že přeměňují slova v činy, že pracují pro blaho naší socialistické společnosti.

I zákoník práce, který je předkládán, dokazuje velikou péči našeho státu o společnost, o život a výchovu naší mladé generace. Naše ústava zabezpečuje veškeré podmínky pro život mládeže. Tento rozvoj zajišťuje stát, společnost i rodina. Je tedy samozřejmé, že návrh zákoníku práce obsahuje zvláštní ustanovení, která upravují pracovní podmínky života mladých lidí do 18 let. Význam je i v tom, že mladí lidé mají právo na přípravu pro povoláni, k čemuž jsou podniky a závody povinny vytvářet vhodné pracovní a výchovné podmínky.

Návrh zákoníku práce je důkazem, který svědčí o přednostech našeho zřízení, který ukazuje znovu na přednosti naší socialistické společnosti, ukazuje rozdíly proti péči buržoazní republiky.

Pro naši mladou generaci je to dnes jen historie, o které čteme z knih, kterou vidíme ve filmech, jak kdysi republika pečovala o mladé lidi. I v současné době na Západě kapitalisté zbídačují mládež. V západních zemích dochází ke zbídačování, např. ve Francii, kde mnoho mladých lidí přichází bez odborné průpravy do pracovního procesu. Systém věkových srážek umožňuje podnikatelům krást mladým lidem přímo ze mzdy ročně miliardy franků pro své zisky. Zde je vhodná příležitost, abychom ukázali mladým lidem, jaké byly poměry v buržoazní republice, jaký je život na Západě, že to není jen to pozlátko - auta, filmy, muzika - ale také ta druhá stránka. Působí tam vlčí zákony. Celý systém tam má vliv na rozklad morálky mladých lidí, na život bez cíle, bez záruk, bez jistoty.

Proto velmi oceňujeme zákoník práce, který sjednocuje mnoho různých zákonných předpisů ve prospěch mladé generace.

Podniky a závody jsou povinny vytvářet podmínky pro výchovu mladých lidi na závodech, spolu s ČSM. To je veliká přednost našeho zřízení. Svaz mládeže musí vytvářet předpoklady pro hájení práv mladých lidí. Tak např. paragraf 144 ukládá organizacím zabezpečit absolventům vysokých škol přiměřenou odbornou praxi a pracovní zařazení. Zde je mnohdy dost nesprávností, závody mnohdy doslova mrhají schopnostmi mladých lidí.

Další významné opatření zákoníku práce zakazuje zaměstnávat mladé lidi prací přesčas a prací v noci. I v tomto směru přináší zákoník práce lepší zabezpečení a péči o zdraví mladých lidí, když zakazuje tuto práci přesčas a v noci u mladistvých do 18 let. To je velmi kladný rys nového zákoníku práce.

Velmi významná je v návrhu zákoníku práce část 3 pojednávající o učebním poměru. Vychází z faktoru, že učni jsou hlavním zdrojem k doplňování dělnické třídy, že se mají dobře připravit pro svou budoucí práci na pracovištích v závodech, v zemědělství i v průmyslu. To ovšem znamená, aby také podniky a závody věnovaly pozornost učňovské mládeži, aby vytvářely lepší podmínky v odborné i teoretické výchově, budovaly moderní učebny, dílny i domovy mládeže. Zde musí naše resorty věnovat více kontroly a pozornosti těmto otázkám pro vytváření podmínek pro výchovu mládeže v učňovských zařízeních, v učňovských školách a dílnách.

V posledních letech u nás velmi vzrostl počet učňů v celostátním měřítku. To svědčí o tom, že je snad na místě věnovat velkou pozornost otázkám výchovy mládeže na závodech, v zemědělství i v průmyslu. Zákoník práce také vytváří správné podmínky a na druhé straně i povinnosti pro učně. I samotní učni se musí více starat o to, aby se lépe připravili pro svoji budoucí práci, pro své budoucí povolání. Zde vystupuje do popředí úloha kolektivů učňů i úloha našeho ČSM. Zde zákoník práce počítá s tím, aby Svaz mládeže více podporoval výchovnou práci odborů i vedení závodů a celé naší společnosti.

Chceme, soudruzi, aby zákoník práce byl pro mladé lidi další podporou, vzpruhou pro pracovní iniciativu k tomu, aby mladí lidé na všech pracovištích prokázali svůj vztah k politice strany i k naší společnosti. Chceme, aby zákoník práce byl pro všechny organizace Svazu mládeže v této době zdrojem další iniciativy k rozvíjení pracovní aktivity, k tomu, aby náš Svaz mládeže pomohl naší straně budovat naši společnost. Chci říci, že zákoník práce podpoříme ze všech sil tak, aby přinesl co nejvíce prospěchu celé naší společnosti.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Zavadilovi. Slovo má posl. akad. Knapp.

Posl. akad. Knapp: Vážené Národní shromáždění, soudruzi poslanci, kteří hovořili přede mnou, už se zmínili o velmi četných aspektech nového zákoníku práce. Chtěl bych se zmínit také o jednom, o kterém dosud nebyla řeč, a to o jeho stránce legislativní, která je rovněž velmi důležitá.

Tato stránka je ovšem neodlučitelná od problémů ekonomických a politických, o kterých se už v diskusi hovořilo, a proto to, co budu říkat, se v mnohém bude stýkat s tím, co již bylo řečeno jak v úvodních slovech, tak i v diskusi jinými soudruhy poslanci.

Zpravodaj s. posl. Mátl charakterizoval zákoník práce ve své zprávě jako jeden z nejdůležitějších zákonů, který byl projednáván a přijat NS po ústavě z roku 1960. Myslím, že by ani nebylo chybou, ani nadsázkou, kdyby se řeklo, že je to nejdůležitější z těchto zákonů. Mám na mysli nejen to, že tento zákoník je čtvrtý a poslední z řady kodexů, které byly projednávány a přijaty Národním shromážděním od roku 1963, (tj. občanský zákoník, hospodářský zákoník a zákoník mezinárodního obchodu), ale mám na mysli to, co je asi ještě důležitější a co už bylo v diskusi také řečeno, totiž to, že je to první zákoník práce, první kodifikace pracovního práva, ke které dospíváme v historii naší republiky. Je přirozené, že v buržoazním státě, v buržoazní republice, o pracovním kodexu, o kodifikaci pracovního práva nemohlo být ani řeči. Vyplývá to z toho, co řekl s. předseda NS ve svém úvodním projevu k projednávání tohoto bodu, i z toho, co řekl s. Zupka, a nechci zdržovat opakováním toho, co už bylo řečeno.

I po socialistické revoluci, kdy postupně odpadly třídní překážky, které se stavěly v cestu kodifikaci pracovního práva, bylo ovšem třeba velmi dlouho a velmi odpovědně pracovat k tomu, abychom mohli ke kodifikaci přikročit. Bylo třeba postupně řešit mnoho problémů ekonomických i řadu problémů právních a i poslední fáze tohoto vývoje těch několik let příprav samotné osnovy zákoníku práce, kterou dnes projednáváme, byla naplněna obtížnou a odpovědnou prací. Myslím, že je spravedlivé vyslovit tu uznání pečlivé přípravě, kterou této osnově zabezpečila Ústřední rada odborů. Je především třeba ocenit velmi rozsáhlý průzkum uskutečněných pracovních vztahů a organizaci rozsáhlých diskusí, jejichž zobecnění vede k tomu, že se v osnově - v jejích paragrafech - projevují nejen teoretické úvahy právní, ale zároveň též i zobecněné zkušenosti masové. Myslím, že zaslouží i uznání velmi pečlivá juristická, odborná právnická příprava osnovy a k tomu bych chtěl já sám, jako pracovník právní vědy, zdůraznit přímo vzornou péči ÚRO o zabezpečení spolupráce vědeckých pracovišť na přípravě této rozsáhlé osnovy, ať to byla pracoviště ČSAV či pracoviště universitní.

V této spolupráci byly, myslím, vyřešeny problémy, které se kladly a kterých nebylo málo. Většinou byly vyřešeny úspěšně a jednoznačně, i když nechci tvrdit, že bylo dosaženo toho, aby v každé jednotlivé otázce byla překonána různost názorů, která existuje. Myslím, že je to přirozené při tak složité práci a rozhodně to nijak nepůsobí na hodnotu zákoníku jako celku. Sám jsem v diskusích ústavně právního výboru upozorňoval na některé otázky, které se podle mého názoru jeví ve vztahu zákoníku práce a právní úpravy pracovních vztahů prokurátorů a zejména též ve vztahu zákoníku práce k jiným kodexům - občanskému i dalším. V těchto i v některých jiných otázkách jsem měl a mám odchylné stanovisko než to, které je vtěleno do osnovy zákoníku práce; pokud jde o vztah k občanskému zákoníku, týče se to zejména části první, hlavy druhé a části páté osnovy. Toto ovšem je otázka, která se netýká jen pracovního kodexu, ale vůbec tvorby práva u nás, a nemá to nikterak vliv na kladné posouzení hodnoty a úrovně zákoníku práce jako celku. Proto o tom dále hovořit nebudu, a to tím spíše, že v obecné rovině (ne už ve vztahu k zákoníku práce) bude možno o těchto otázkách dále diskutovat na základě nedávného usnesení vlády, která z podnětu usnesení stranického orgánu zabezpečuje ve spolupráci s NS přípravu rozpracování zásad směřujících k dalšímu zdokonalení našeho zákonodárství. Chtěl bych proto říci k zákoníku práce pár slov z jiného konce, a to k jeho legislativní koncepci.

Bylo už řečeno v diskusi - nevzpomínám si již, kdo z četných soudruhů, kteří hovořili, to říkal -, že zákoník práce je důstojným článkem ve vývoji našeho socialistického zákonodárství; chci se připojit k tomuto názoru a podepřít toto stanovisko. Jsem přesvědčen o tom, že tento zákoník je dílo veskrze progresívní a že bude jako aktivní síla působit na upevňování socialistické zákonnosti v našem státě a že bude působit i aktivně na rozvoj jak socialistické demokracie, tak i socialistické ekonomiky u nás. A z tohoto hlediska bych chtěl učinit tři krátké poznámky ke koncepci zákona.

První z nich je tato: Zákoník práce - jak už bylo rovněž řečeno - přijímán v době a vstoupí v účinnost v době, kdy se uvádějí do života nové zásady plánovitého řízení našeho národního hospodářství. Projednávání těchto zásad a jejich uskutečňováni vyvolalo řadu problémů pro pracovní právo, a to nejen dílčích a formulačních, ale také - jak soudruh Pašek ve své úvodní zprávě vysvětlil - problémů týkajících se koncepce pracovního práva. Domnívám se, že nový zákoník práce tak, jak byl předložen, řeší tuto stránku věci úspěšně. Nechci opakovat to, co už bylo řečeno a chci se jen připojit k vysloveným názorům, že tento pracovní zákoník je v plném souladu se zásadami nového řízení národního hospodářství a že bude, jsem o tom pře svědčen, v praxi napomáhat jejich realizaci. - To je první poznámka.

Druhou poznámkou je to, co považuji z hlediska, že kterého hovořím, za nejdůležitější. Týká se to samého základu pojetí zákoníku práce a - neváhám říci, soudruzi -, nejen právního, ale i filosofického základu tohoto zákoníku, protože v této oblasti společenských vztahů dílo tak rozsáhlé a tak důležité má nutně i své filosofické problémy. Ten hlavní, který tu vidím a v jehož řešení vidím základ tohoto zákoníku, je poměr jedince a společnosti v pracovních vztazích. Myslím, že tento základní problém je vyřešen zákoníkem práce naprosto správně. Nemyslím tím to, že zákoník práce opouští pojmy "zaměstnanec" a "zaměstnavatel"; nejde jen o tato slova, na která jsme stejně pořád ještě zvyklí. To, co je důležité, je smysl těchto slov, který se nevědomky vtírá do naší hovorové řeči, a jímž je takové pojetí pracovního práva, v něž jednotlivec, jako ten, kdo do pracovního procesu vkládá svou pracovní sílu, je chápán izolovaně od toho druhého, od zaměstnavatele jako vlastníka výrobních prostředků. V této věci zákoník práce, na základě dosavadního vývoje naší společnosti i vývoje samého socialistického pracovního práva, je dalek této koncepce a opouští nejen slova, nýbrž staví zákoník práce a pracovní právo na nový, socialistický základ, jak se vyvíjí už léta v naší společnosti. Staví jej na základ socialistické demokracie; vidí pracovníka v dialektické jednotě jako toho, kdo vkládá do společenského pracovního procesu pracovní sílu, ale zároveň jako účastníka onoho společenství, kterému výrobní prostředky náleží, a zabezpečuje i náležitou účast pracovníků na řízení společných věcí v duchu článku 11 odst. 3 naší ústavy. Dává plný výraz tomu, co se často říkává, že pracovník v pracovním procesu je nejen zaměstnancem, nýbrž že je hospodářem na společném díle, hospodářem na svém pracovišti.

A poslední poznámka, kterou bych chtěl v této souvislosti učinit, se rovněž týká toho, o čem už byla řeč. Bylo už toho řečeno tolik, že sotva lze mluvit o něčem jiném, ale chtěl bych přece jen uvést ještě jeden další aspekt toho, co už bylo při projednávání uvedeno, a upozornit na něj. Mám tu na mysli kodifikační význam tohoto zákona. A nejen kodifikační, nýbrž i unifikační; tento zákon totiž nejen kodifikuje, ale kodifikací současně sjednocuje nepřehlednou tříšť předpisů, která tu byla dosud a o které se také zmiňoval s. Pašek. l toto má velký význam nejen pro právo samé, ale i pro vývoj společenských vztahů, a má to význam i etický, morální. Myslím, že v této souvislosti se lze odvolat na onu starou moudrost, že dobré účty dělají dobré přátele. Je stará zkušenost, že dobrý a přehledný zákon působí preventivně, to znamená, že zmenšuje pravděpodobnost sporů, které jinak nejednou vznikají z nejasné právní úpravy. Z tohoto hlediska nepochybuji o tom, že zákoník práce bude působit i na upevnění a prohloubení soudružské spolupráce v pracovních vztazích.

To jsou tři poznámky, které jsem chtěl učinit.

Skončit bych chtěl tím, čím jsem začal, totiž vyjádřením přesvědčení, že zákoník práce je kodexem, který bude aktivně působit tak, jak to jeho preambule předpovídá, že bude působit na upevnění socialistické zákonnosti i na rozvoj socialistické demokracie a socialistické ekonomiky v naší zemi. Proto, soudruzi, budu hlasovat pro zákoník práce u vědomí toho, že zvedám ruku pro zákon, který je důstojným článkem budování našeho socialistického právního řádu, a plně přesvědčen se připojuji ke všem soudruhům, kteří doporučovali, aby zákoník práce byl přijat v té podobě, v jaké byl zpravodajem předložen.

Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci akad. Knappovi. Slovo má posl. Kuropka.

Posl. Kuropka: Vážené súdružky, súdruhovia poslanci! Pri prejednávaní predloženého návrhu zákonníka práce vo výboroch NZ sme vynaložili spoločné úsilie k tomu, aby pracovné právo vytváralo dostatočný priestor pre pôsobenie nových zásad organizácie a riadenia národného hospodárstva.

Súdruh poslanec Pašek a zpravodajca súdruh poslanec Mátl sa zmienili o tom, aké zmeny oproti doterajšiemu stavu obsahuje návrh zákonníka práce v úprave pracovnej doby. Dovoľte však, aby som na niektoré ustanovenia zvlášť poukázal. Chcem vysloviť presvedčenie, že navrhované opatrenia pri dôslednom uplatnení v praxi nám pomôže k dokonalejšiemu, ekonomickejšiemu a efektívnejšiemu využívaniu pracovnej doby ako vo výrobe, tak i v organizáciách hospodárskej a štátnej správy, ale že tiež prispejú ku zvýšeniu zainteresovanosti pracovníkov na dodržiavaní poriadku v pracovnej dobe.