Návrh zákoníka znovu zakotvuje zásadu našej socialistickej ústavy, že v dôsledku skrátenia pracovnej doby nemôže byť pracovníkom skrátená mzda. Na docielení skrátenia pracovnej doby budeme mať iste záujem, musíme však všetci pochopiť, že kratšiu pracovnú dobu pri zachovaní doterajších zárobkov môžeme mať len vtedy, ak dokážeme produkciu vyrovnať zvýšením produktivity práce.

Zrovna tak ustanovenie o rozvrhnutí pracovnej doby dáva pracovníkom možnosť docieliť dobrou prácou kratšieho pracovného týždňa, pretože návrh zákonníku predpokladá pri splnení nutných podmienok širšie zavedenie 5 denného pracovného týždňa ako doteraz. V niektorých oboroch nie je možné zabezpečiť rovnomerné rozvrhnutie práce po dobu celého roku. Nutne tam dochádza k obdobiam, kedy je potrebné zvládnuť veľké množstvo práce, a tieto obdobia sú zase vystriedané obdobím pomerného kľudu. Je tomu tak v poľnohospodárstve, v potravinárskom priemysle, v stavebníctve, ale aj v niektorých obchodných, ako aj kultúrnych zariadeniach. Ku zníženiu nadčasovej práce i nedostatočne využitých hodín prispeje rozšírenie možnosti odchylného rozdelenia pracovnej doby s tým, že pracovná doba v jednotlivých týždňoch môže byť dlhšia i kratšia ako 46 hodín, avšak v priemere za stanovené dlhšie obdobie musí činiť 46 hodín, prípadne počet hodín stanovený pri skrátení pracovnej doby. Toto ustanovenie umožňuje však aj ďalšie napríklad 10-hodinové smeny v obdobiach pracovného vypätia, ak sú však vyrovnané v období kľudu smenami kratšími, alebo kratším pracovným týždňom. Ďalej je umožnené vyhovujúcim spôsobom rozdeliť doby nepretržitého odpočinku v týždni. Povoľovanie odchylného rozvrhnutia pracovnej doby bude upravené operatívnejšie ako doteraz, pretože ministri vydajú zásady, podľa ktorých bude pracovnú dobu rozvrhovať vedúci organizácie. Doteraz povoľoval takúto úpravu v každom jednotlivom prípade výlučne príslušný minister.

Návrh zákoníku ustanovuje povinnosť usilovať o plné využitie výrobných zariadení všestranným zvyšovaním smennosti, ale ustanovuje tiež povinnosť vytvoriť ďalším smenám rovnaké podmienky, ako má prvá smena. Toto sú významné ustanovenia, pretože vieme, že so zvyšovaním smennosti postupujeme veľmi pomaly a tento postup je brzdený i takými okolnosťami, že pracovníci v druhých a tretích smenách nemajú niekde zabezpečené jedlo, občerstvenie a pod.

Ďalším novým ustanovením, ktoré v doterajších zákonných predpisoch nebolo výslovne obsiahnuté, je možnosť rozdelenia pracovnej doby tej istej smeny v zdravotníckych, školských a kultúrnych zariadeniach, v službách, v poľnohospodárstve, v doprave a pod.

Zákonník práce zavádza jednotný poriadok, pokiaľ ide o ustanovenie začiatku a konca pracovnej doby. Doterajšie predpisy túto otázku neupravovali jasne a presne, v dôsledku čoho dochádzalo k nejednotnej a často nesprávnej praxi.

K veľmi častým nesprávnostiam dochádza doteraz v dodržiavaní pracovných prestávok na jedlo a odpočinok počas smeny. Zákon č. 45/1956 Zb. ustanovuje, že do pracovnej doby sa započítava len prestávka určená na svačinu v rozsahu 15 minút za smenu, z čoho vyplýva, že prestávka na obed musí byť plne nadpracovaná. Na mnohých miestach však toto ustanovenie je porušované, dokonca i prestávky na obed sa často nenadpracovávajú a keď, tak len čiastočne. Takáto prax doteraz zapríčiňovala značné stratové časy. Tento nežiadúci stav bude odstránený jasným a jednoznačným ustanovením prevádzacieho vládneho nariadenia, že za jednu smenu sa do pracovnej doby započítava 15 minút prestávky na jedlo a oddych. Celková doba prestávok, presahujúca 15 minút za smenu, bude musieť byť plne nadpracovaná. Tieto ustanovenia prispejú k zavedeniu lepšieho poriadku v dodržiavaní a efektívnejšom využívaní pracovnej doby.

Návrh zákonníka práce novým spôsobom upravuje tiež dĺžku nepretržitého odpočinku medzi dvoma smenami. Doterajšie predpisy takúto záruku neobsahujú, pritom je povolená odchýlka pre dopravu a spoje, kde môže dôjsť k situáciám, že by po pomerne krátkej dobe jazdy vlaku musela nasledovať prestávka 12, poprípade 8 hodín, a len potom by mohol pracovník nastúpiť cestu 2 hodiny späť. Je preto správne stanovené, že v takomto prípade musí mať pracovník odpočinok najmenej v dĺžke predchádzajúcej smeny, pretože inak by mu bola neodôvodnene predlžovaná doba, o ktorú je vzdialený z domova.

V návrhu zákonníka je tiež sprísňovaná prax pri nariaďovaní práce v dňoch pracovného pokoja. Toto je žiadúce ustanovenie, pretože pracujúci majú nárok na jeden deň odpočinku v týždni. Navrhované ustanovenie však zachováva primeranú možnosť zabezpečiť naliehavé a neodkladné práce, uspokojovanie životných a zdravotných potrieb obyvateľstva. Odchylné úpravy sa pripúšťajú v živočíšnej výrobe, kde je nutné krmiť a ošetrovať zvieratá každodenne, zrovna tak na námorných lodiach po dobu plavby, kde nemá volný deň v týždni pre pracovníkov vzdialených od rodín praktický význam a je pre nich ako i pre organizáciu výhodnejšie, keď si môžu za tieto dni vybrať náhradné voľno po ukončení plavby, po návrate k rodine. U spojov je nutné na malých poštovných služobniach zabezpečiť krátku nedeľnú službu na distribúciu novín, prevzatie peňazí a pod. Na takých služobniach sú spravidla jeden až traja pracovníci, preto pripúšťa návrh zákonníka výnimku z ustanovenia o nepretržitom odpočinku v týždni v záujme zabezpečenia prevádzky. Oproti doterajšiemu stavu sa upúšťa od ustanovenia, že v nepretržitých prevádzkach musí deň nepretržitého odpočinku v týždni pripadnúť aspoň raz za 3 týždne na nedeľu. Toto ustanovenie stratilo svoj význam a v praxi vyvolávalo organizačné ťažkosti.

Novým ustanovením, ktoré doteraz neexistovalo, je právomoc ústredných orgánov stanoviť, v ktorých prípadoch môže byť pracovníkovi nariadená pracovná pohotovosť, v akom rozsahu sa započítava do pracovnej doby a akým spôsobom má byť odmeňována. Táto otázka nemôže byť detailne upravovaná v zákonoch, pretože sa povaha potrieb podstatne líši v jednotlivých povoleniach. Doteraz upravili pracovnú pohotovosť len niektorí ministri v rezortoch, v ostatných odvetviach bola pokladaná za pracovnú dobu, bola plne odmeňovaná, alebo za ňu bolo poskytované v plnom rozsahu náhradné voľno, aj keď pracovník po dobu pohotovosti nepracoval. Je preto správne, ak návrh zákonníka dáva podnet, aby táto otázka bola vo všetkých oboroch riadne upravená.

Nežiadúcim zjavom v našom hospodárstve je rozsah nadčasovej práce a spôsob jej nariaďovania. Nadčasovou prácou sú doteraz riešené nedostatky v organizácii práce, lebo ona je spravidla dôsledkom šturmovania. Práca nadčas nebýva tiež rovnomerne rozdeľovaná a tak sa stáva, že niektorí pracovníci pracujú stále nadčas a dosahujú tak vysoký počet nadčasových hodín, ktorý je v rozpore s doterajším zákonom. Naproti tomu však iní pracovníci v tom samom podniku nadčasovou práci nevykonávajú. Nie sú zriedkavé prípady, že nadčasová práca je dôsledkom snahy o zvyšovanie zárobku, čo pre naše hospodárstvo význam nemá a výrobu len zdržuje. Pokladám preto za významné ustanovenie návrhu zákonníka práce, ktorým má byť docielené obmedzenie nadčasovej práce, tak aby sa ona stala výnimkou len pre tie prípady, keď ide o naliehavý záujem spoločnosti. Ustanovenia sú však formulované tak, že zabezpečujú možnosť účelného vy užitia nadčasovej práce.

Doteraz sa vychádzalo z týždennej pracovnej doby a nadčasovou prácou bola 47. a ďalšia hodina odpracovaná v týždni. Teraz má byť rozhodujúca dĺžka týždennej pracovnej doby stanovená vopred rozvrhom smien. Ak bude mať pracovník stanovenú pracovnú dobu v jednom týždni napríklad 40 hodín a v druhom týždni 52 hodín, bude nadčasovou prácou v prvom týždni už 41. a ďalšia hodina a v druhom týždni až 53. hodina a ďalšia. Doteraz pôsobilo niekedy starosti určiť, ktorá nadčasová hodina bola nočná s príplatkom 50 % a ktorá bola denná s príplatkom 25 %. Jedná sa o prípad, kedy napr. smena začínala od 6. hodiny ráno a pracovník chodil o 5. hodine kúriť. Tieto nejasnosti budú odstránené a nadčasové hodiny budú tie, ktoré presiahnu rámec predom stanoveného rozvrhnutia smien. Novo majú byť stanovené hranice prípustnej nadčasovej práce. V roku bude smieť jednotlivý pracovník odpracovať 150 hodín, alebo s povolením ministra v odôvodnených prípadoch 180 hodín. Ďalšiu výnimku by musela povoliť už priamo vláda. V kalendárnom týždni bude smieť pracovník odpracovať najviac 8 hodín a v jednotlivých dňoch najviac 4 hodiny behom dvoch dní. Zákon presne vymedzí prípady, kedy smie byť hranica nadčasovej práce v jednotlivých dňoch a týždňoch prekročená. V ďalších prípadoch bude musieť povoliť prekročenie týchto hraníc vláda. Jedná sa napr. o takú výnimku, že by v baniach bolo umožnené odpracovať v jednom dni 8 hodín prípustnej nadčasovej práce v týždni, pokiaľ by táto nadčasová práca nenaväzovala priamo na inú smenu. V takom prípade ide o to, že sfáranie baníkov pod zem je rentabilné len na celú smenu, takže je treba v prípade nutnosti zabezpečovať celé nadčasové smeny v deň baníkovho voľna.

Podľa doterajšej praxe nariaďoval do povoleného limitu nadčasovú prácu vedúci so súhlasom závodného výboru. Nebol žiadny prehľad o tom, čí nadčasová práca je využívaná účelne a len v odôvodnených prípadoch. Z tohto dôvodu je veľmi správne ustanovenie, ktoré ukladá ústredným orgánom vydať v dohode s ústredným výborom odborového sväzu smernice o nariaďovaní nadčasovej práce. Týmito smernicami bude i do využívania nadčasovej práce vnesený jednotný poriadok.

Z toho, čo som uviedol, je zrejmé, že v navrhnutých ustanoveniach o úprave pracovnej doby sa podarilo stanoviť spoločné zásady pre všetky obory našej činnosti, že však sú tiež rešpektované odlišnosti niektorých oborov a že tieto ustanovenia môžu zlepšiť doterajší stav, umožňujú ďalší predpokladaný vývoj pracovnej doby, ale súčasne taktiež umožňujú plynulý prechod z doterajšieho stavu na prísnejšie využívania a dodržovanie pracovnej doby.

Predložený návrh zákonníka práce vo všetkých častiach umožňuje rozvoj pracovnoprávnych vzťahov v súlade s novými požiadavkami rozvoja výrobných síl našej spoločnosti, preto doporučujem plénu Národného zhromaždenia jeho schválenie. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Kuropkovi, slovo dávám poslankyni Pernické.

Posl. Pernická: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, též kulturní výbor se zabýval na své schůzi návrhem zákoníku práce a doporučil jeho přijetí Národnímu shromáždění. Ve svém diskusním příspěvku bych se chtěla dotknout některých stěžejních principů, na nichž je vybudován návrh zákoníku práce a jež jsou pro oblast školství a kultury významné.

Je to i v této oblasti zejména princip plného respektování potřeb národního hospodářství a vytváření příznivých podmínek pro realizaci a prohlubování zásad plánovitého řízení národního hospodářství. Dále pak princip jednotné úpravy pracovněprávních vztahů všech pracujících u nás, zásada zvláštní úpravy pracovních podmínek žen a mládeže a zásada péče o další politický a odborný růst všech pracovníků.

Navrhovaná úprava pracovněprávních vztahů plně respektuje provozní potřeby kulturních, osvětových a školských zařízení, aby mohly plnit své významné úkoly při uspokojování potřeb obyvatel v této oblasti. Je to zejména hlava třetí, upravující pracovní dobu a dobu odpočinku. Pružná úprava těchto otázek i pro oblast kultury umožňuje přihlížet ke specifickým podmínkám a provozním potřebám činnosti zařízení v oblasti kultury.

Ke zvláštnostem školských a kulturních zařízení přihlíží návrh zákoníku práce např. při úpravě rozvržení pracovní doby, jejího začátku a konce (§ 87 a 88). Úprava umožňuje rozdělení pracovní doby téže směny na dvě části. Potřeby provozu některých kulturních a osvětových zařízení, respektuje i ustanovení (§ 90) o nepřetržitém odpočinku mezi dvěma směnami. Zákoník umožňuje v těchto zařízeních zkrátit tuto dobu odpočinku na 8 hodin vzhledem k tomu, že pracovní doba může v nich být dělena na dvě části, např. ráno zkoušky, večer představení. Zabezpečení plánovaných úkolů ve školských zařízeních sleduje ustanovení návrhu (§ 96 odst. 2) o rozsahu práce přes čas, v kulturních zařízeních ustanovení o noční práci žen.

Rovněž doba nepřetržitého odpočinku v týdnu je upravena pružněji než dosud, a to tak, že vyhovuje odlišnostem takových pracovišť, jako jsou kulturní zařízení. Umožňuje, aby mohly být nařízeny v den nepřetržitého odpočinku v týdnu práce, nutné se zřetelem na uspokojování kulturních potřeb obyvatel. Mimoto je návrhem vládního nařízení umožněno v kulturních zařízeních zkrátit dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu z 32 hodin na 24 hodiny s tím, že jednotlivý pracovník musí mít alespoň jednou za tři týdny odpočinek v délce 32 hodin.

Pro pracovníky ve školství a kultuře přinese zákoník práce v úpravě pracovněprávních vztahů několik významných změn.

Ze zásady jednotné úpravy pracovněprávních vztahů pro všechny pracující u nás vyplývá, že jednotně jako u pracovníků ve výrobě budou pro pracovníky ve školství a kultuře, jejichž pracovní poměry byly upraveny dosud zákonem o pracovních poměrech státních zaměstnanců odchylně, upraveny otázky vzniku, změn a zániku pracovního poměru.

Také u všech pracovníků ve školských a kulturních zařízeních bude napříště vznikat pracovní poměr na základě pracovní smlouvy, a nikoliv administrativním aktem osobního úřadu, tj. dekretem. Tato změna je správná a je odůvodněna nutností promítnout i do pracovních poměrů těchto pracovníků smluvní princip, na němž se pracovníci u nás účastní společenské práce.

Ze skutečnosti, že pracovněprávní vztah je upraven pracovní smlouvou, vyplývají i změny týkající se převedení pracovníků na jinou práci a jejich přeložení. Podle platného stavu bylo možno kdykoliv pracovníka školských a kulturních zařízení převést bez jeho souhlasu na jinou práci, na časově neomezenou dobu. Rovněž bylo ho možno bez časového omezení přeložit na pracoviště do jiného místa z tzv. úřední moci.

Zákoník práce zavádí stejné zásady pro překládání pracovníků školských a kulturních zařízení i pro jejich převedení na jinou práci jako pro pracovníky ve výrobních odvětvích. Návrh ovšem počítá s tím, že v některých výjimečných případech, jako např. při nedostatku kvalifikovaných pracovníků na školách a ve výchovných zařízeních v opomíjených oblastech a místech, např. v pohraničí, kde je třeba zabezpečit plnění služeb poskytovaných kulturními nebo školskými zařízeními, bude možno přeložit pracovníka do jiného místa bez jeho souhlasu na delší dobu, a to nejdéle na jeden rok. Okruh těchto pracovníků je vymezen v prováděcím vládním nařízení. Navrhovaná výjimka se týká učitelů, vychovatelů a jiných pracovníků.

Také otázky rozvázání pracovního poměru pracovníků školských a kulturních zařízení nově upravuje návrh ve srovnání s platným stavem. Při rozvazování pracovního poměru ze strany organizace se sice zachovává v návrhu zákoníka zásada, která dosud platila - že organizace může pracovní poměr rozvázat z důvodů výslovně v zákoně stanovených. Tyto důvody však v návrhu ve srovnání s dosavadní úpravou zakotvují nově, takže i pro tyto pracovníky budou platit jednotné důvody, pro které může organizace rozvázat pracovní poměr.

Změnu přináší návrh i pro případy rozvázání pracovního poměru ze strany pracovníka. Podle dosavadní úpravy mohl osobní úřad odmítnout výpověď svého pracovníka, ať byla dávána z jakýchkoli důvodů, a to v případech, kdy pracovníci osobního úřadu byli názoru, aby pracovní poměr nebyl rozvazován z obecného zájmu. Případné spory pak byly řešeny v rozhodčím řízení smíšenými rozhodčími komisemi, ustanovenými při osobních úřadech. Zákoník zavádí jednotnou úpravu rozvazování pracovního poměru výpovědí, kterou dává pracovník, i pro pracovníky ve školství a kultuře. I pro ně bude tedy platit zásada, že v určitých, zákonem stanovených případech je organizace povinna rozvázat pracovní poměr, jestliže pracovník dal výpověď. V ostatních případech je povinna jej rozvázat po uplynutí stanovené doby.

Zjednodušení proti dosavadní úpravě přinese pro školské a kulturní pracovníky zákoník také v oblasti poskytování náhrad mzdy při osobních překážkách v práci. Ve školských a kulturních zařízeních bylo poskytování pracovního volna pro tyto účely dosud upraveno jen rámcově. Nová úprava přinese zpřesnění, takže ředitelé školských a kulturních organizací budou podle ní moci jednotně rozhodovat, v kterých případech pracovníku přísluší placené pracovní volno a kdy nikoli.

Ve srovnání s dosavadním stavem znamená návrh pro tyto pracovníky také změnu v úpravě srážek ze mzdy. Dosud je možno srazit pracovníku bez jeho souhlasu přeplatky na základě prostého administrativního rozhodnutí. Podle návrhu bude možné provádět srážky ze mzdy u nich jako u ostatních pracovníků ve výrobní oblasti - jen s jejich souhlasem a bez jejich souhlasu jen v případech, které jsou v zákoníku uvedeny.

Ustanovení zákoníku upravující otázky pracovní kázně, hodnocení pracovních výsledků, vyznamenání a odměňování pracovníků a ukládání kárných opatření, se budou v plné šíři vztahovat i na pracovníky z oblasti školství a kultury. Ve srovnání s platným stavem zde nedochází k závažnějším změnám. Návrh počítá s tím, že budou - jak tomu bylo dosud - vydány ústředním orgánem pracovní řády pro jednotlivé kategorie pracovníků podle druhů a typů školských a kulturních zařízení. V nich budou podrobněji ve shodě s návrhem zákoníku práce rozvedeny povinnosti pracovníků podle potřeb provozu.

Pro školské pracovníky jsou významná i ta ustanovení, která upravují bezpečnost a ochranu zdraví žáků, studentů a učňů při vyučování, zejména pokud jde o odpovědnost za případný úraz. Návrh vychází ze zásady, že učitelé nebo vychovatelé za úraz žáka, učně nebo studenta, pokud se jim přihodil při vyučování, neodpovídají, nýbrž zásadně odpovídá škola nebo příslušný národní výbor. Pokud by ovšem úraz zavinil učitel sám, odpovídal by své organizaci, u níž je v pracovním poměru, podle obecných zásad za škodu, která jí vznikla tím, že musela poskytnout poškozenému odškodnění. Tímto návrhem je vyloučena přímá odpovědnost pedagogických pracovníků vůči poškozenému nebo jeho rodičům.