Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Zahajuji přerušenou schůzi. Pokračujeme v rozpravě. Uděluji slovo posl. Novákovi.

Posl. Novák: Soudružky a soudruzi poslanci, připojuji se k těm soudruhům a soudružkám, kteří kladně hodnotili to, že zákoník práce jako celek je v plném souladu se zásadami nového řízení našeho národního hospodářství a že zákoník práce spoluvytváří podmínky a předpoklady pro to, aby nové řízení mohlo splnit očekávané cíle. To platí o všech odvětvích našeho hospodářství.

Z hlediska perspektivy vývoje našeho zemědělství má velký význam zakotveni zásady, že se podle zákoníku práce posuzují také pracovní vztahy členů jednotných zemědělských družstev, a to buď pokud to výslovně zákoník práce stanoví, nebo pokud to bude určeno zvláštními předpisy nebo stanovami JZD. Zákoník práce např. stanoví, že i pro JZD platí ustanovení o rozmisťování pracovníků, o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, odškodňování pracovních úrazů a dalších. Formulace zákoníku práce umožňuje, aby v souladu s politickým a ekonomickým vývojem družstevních vztahů bylo možno postupně sbližovat právní úpravy pracovních vztahů členů družstev s ustanovením zákoníku práce. Respektuje se tím dosažený stav rozvoje pracovních vztahů družstevních organizací. Vychází se z toho, že pracovní vztahy členů družstev jsou nedílnou součástí členského vztahu a proto se zásadně řídí zvláštními předpisy a stanovami těchto družstev.

Pro zemědělství je mimořádně důležitá otázka rozmisťování pracovních sil. Víme, že v zemědělství je stále nedostatek pracovních sil, a že se projevují u řady zemědělských pracovníků snahy, aby mohli odejít jinam, kde budou mít buď lepší výdělek nebo příznivější pracovní podmínky. Přesto však považuji za správné, že se zrušuje dekret č. 88/1945 Sb. o všeobecné pracovní povinnosti, pro který jsme byli vystaveni výtkám Mezinárodní organizace práce, že máme u nás nucenou práci. Zákon č. 70/1958 Sb. o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovníky, který zůstává v platnosti, dává národním výborům dostatečnou možnost, aby závazně stanovily organizacím, z jakých oblastí, popř. z jakých zdrojů mohou nabírat pracovní síly. Národní výbory mohou tedy usměrňovat nástup pracovníků, kteří rozvázali pracovní poměr tak, aby byl v plném souladu s potřebami našeho zemědělství a celého našeho národního hospodářství. Bude třeba, aby NV těchto možností a tohoto svého oprávnění správně využívaly a nepřipustily, aby nám pracovníci ze zemědělství mohli odcházet do jiných sektorů v těch případech, kde by to mohlo působit potíže v samotných JZD. Na druhé straně bude také nutné, aby energicky zasahovaly tam, kde organizace nebudou respektovat pokyny NV a v rozporu s nimi by odčerpávaly pracovní síly ze zemědělství. Budou-li v tomto směru NV důsledné, nemůže působit v zemědělství vážné potíže ani ta zásada uplatňovaná v zákoníku práce, že pracovník může dát výpověď z jakýchkoli důvodů a prakticky i bez důvodu.

V této souvislosti bych se chtěl zmínit o jednom návrhu, který jsme v zemědělském výboru projednávali a jak jsme ze zprávy zpravodaje slyšeli, nebylo možno jej akceptovat. Mám tu na mysli učně získané jednotnými zemědělskými družstvy a vysílané do učebního poměru a jimi také v tomto učebním poměru vydržované. Slyšeli jsme od s. Mátla, že nebylo možno oprávněnou připomínku podle mého soudu a přednesenou některými členy zemědělského výboru do zákoníku zakotvit. Můj názor je, že musíme uznávat důvody, které tu s. posl. Mátl uváděl. Přesto jsem toho názoru, že bychom měli vytvořit zejména působením státních, stranických, odborových i mládežnických organizací takovou situaci, aby nikdo nepovažoval za správné, učně, který byl získán zemědělským závodem, získávat do jiného sektoru. V tomto směru by každý zemědělský pracovník po absolvování učebního poměru neměl být získáván bez vědomí představenstev JZD a s učněm by se nemělo jednat o přechodu do jiného sektoru. Připomínka byla podle mého soudu motivována snahou získat mladé lidi do zemědělských závodů a i když by tato zásada nebyla v zákoníku práce zakotvena, byla by prakticky uplatňována. Domnívám se, že máme morální právo toto žádat od našich hospodářských pracovníků.

Návrh zákoníku práce má řadu významných ustanovení, která plně respektuji provozní potřeby a podmínky zemědělských organizací, aby mohly úspěšně plnit úkoly, které jsou v současné době na naše zemědělství kladeny. Platí to především o ustanoveních upravujících rozdělení pracovní doby. Největší význam pro zemědělství má ustanovení, že může být rozvržena pracovní doba v rámci celého roku tak, aby ve svém průměru činila 46 hodin týdně. Tím dává návrh zákoníku předpoklady pro nejekonomičtější využití pracovní doby. Toto ustanovení totiž umožní, aby v měsíci, kdy je v zemědělství nejvíce práce, zejména v létě, mohla být denní pracovní doba prodloužena na 10 i více hodin za předpokladu, že toto prodloužení bude zase vyváženo kratší denní pracovní dobou v období vegetačního klidu. Možnost takového rozvržení pracovní doby podstatně přispěje k omezení přesčasové práce. Dosavadní zkušenosti ukazují, že v zemědělství v živočišné výrobě, zejména lze stěží uplatnit takové rozdělení pracovní doby, které by umožňovalo rozdělit pracovní směnu pouze na 2 části. Setrvání na této zásadě by mohlo znamenat pro zemědělské organizace zvýšení nákladů. Proto je třeba kladně hodnotit, že v návrhu zákoníku práce se umožňuje v těchto případech rozdělit směnu i na více částí.

V plné míře je přihlíženo ke zvláštním podmínkám zemědělství, také pokud jde o délku nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami. Je známo, že v zemědělství za pěkného počasí se pracuje od časného rána do pozdního večera. Zákoník práce vychází obecně ze zásady, že mezi dvěma směnami musí být nepřetržitý odpočinek 12 hodin. Důsledné dodržení této zásady v zemědělství by nepochybně působilo značné potíže a proto v souladu s potřebami zemědělské výroby zákoník práce umožňuje zkrátit v zemědělství tuto přestávku až na 8 hodin. Tuto přestávku bude možno i v zemědělství dodržet i v době největšího vypětí.

V plném souladu s potřebami zemědělství je i to ustanovení zákoníku práce, že v den nepřetržitého odpočinku lze konat práce spojené s krmením a ošetřováním hospodářských zvířat a že se umožňuje, aby vláda po projednání s Ústřední radou odborů mohla stanovit, že v zemědělství může být nepřetržitý odpočinek v týdnu, který činí obecně 32 hodiny, poskytován jednou za dva týdny. Toto ustanovení bude praktické v živočišné výrobě během celého roku a v rostlinné výrobě zejména v době špičkových polních prací. V této souvislosti je třeba uvést, že je naprosto správné, že v zákoníku práce se připouští možnost překročit stanovený limit pro týdenní množství přesčasové práce v zemědělství.

Toto ustanovení bude praktické právě při špičkových zemědělských pracích. Pro zemědělské organizace je také významná skutečnost, že pracovníkům v zemědělství, kteří budou čerpat dovolenou mimo sezónu, se může jejich dovolená prodloužit až o jeden týden. Zemědělské organizace mají a musí mít zájem na tom, aby pracovníci nechodili na dovolenou v letních měsících, protože v této době je nejvíce práce. Zkušenosti však ukazují, že pracovníci se většinou brání tomu, aby museli chodit na dovolenou až koncem roku, příp. začátkem příštího roku, tedy v ročním období, kdy počasí i pro dovolenou je vcelku nepříznivé. Proto zvýhodnění těch pracovníků, kteří si za těchto okolností v tomto období z vlastní vůle budou dovolenou vybírat, nepochybně přispěje k tomu, že značná část pracovníků si přesune vybírání dovolené na období vegetačního klidu s prodloužením, o kterém jsem hovořil. Pro zemědělskou výrobu to bude znamenat značný přínos.

Správné je ustanovení, jímž se započítává pro prodloužení dovolené také doba členství v JZD, pokud jde o pracovníky, kteří zůstali pracovat v zemědělství nebo lesnictví. Po připomínkách, které byly v zákoníku práce, toto zvýhodnění platí i pro ty pracovníky, kteří přišli do JZD z jiných sektorů jako tzv. kádrová posila, pracovali často několik let v zemědělství v JZD a pak se znovu vrátili ke svému původnímu povolání, popř. odešli do jiných podniků mimo zemědělství. Zákoník práce dává oporu i pro možnost tohoto zápočtu, který může provést Ústřední rada odborů.

Tím je také z části řešena připomínka, kterou zde v plénu přednesla s. Priehodová. V této souvislosti bych chtěl říci, že jako zpravodaj zemědělského výboru jsem byl seznámen s připomínkou, kterou s. Priehodová měla ve výboru, že jsme ji projednali a zaujali stanovisko tak, že jsme v zemědělském výboru souhlasili se změnami v zákoníku práce tak, jak byl návrh předložen.

Velkou důležitost pro práci v zemědělství má dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tato otázka je celkem uspokojivě vyřešena, pokud jde o státní statky. Bude ovšem třeba řešit otázky související se zajišťováním bezpečnosti při práci v JZD. Na tomto úseku jsme zůstali hodně dlužni. Jde ve své podstatě o velmi obtížný problém. Je proto správné, že zákoník práce zmocňuje vládu, popř. orgán jí určený k tomu, aby organizaci a výkon dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci upravila. Zde čeká velká práce naše ministerstvo zemědělství, které musí říci k těmto otázkám jasné stanovisko a najít takové řešení, které by vycházelo z dnešních nedostatků a odstraňovalo by je.

Soudružky a soudruzi poslanci, zemědělský výbor NS projednal zákoník práce a vyslovil s ním souhlas. Doporučuji proto tento zákoník ke schválení.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Novákovi. Promluví posl. Závěta.

Posl. Závěta: Soudružky a soudruzi poslanci! K návrhu zákona o některých změnách v nemocenském pojištění, k němuž podal výklad s. Pašek a Mátl, chtěl bych říci ještě toto:

Současně projednávaný zákoník práce se v některém směru přímo dotýká i dosavadních předpisů o nemocenském pojištění. Bylo proto nutno upravit tyto předpisy tak, aby obě úpravy na sebe navazovaly a byly ve vzájemném souladu. Potřebné změny v nemocenském pojištění uskutečňuje a sjednocuje navrhovaný zákon.

Ve srovnání s dosavadním stavem jde tedy o tyto nejdůležitější změny, které stručně shrnuji:

Zápočet do doby zaměstnání, podle níž se určují sazby nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a podpory při ošetřování člena rodiny - § 1 návrhu zákona - se upravuje stejně jako zápočet dob zaměstnání pro účely dovolené na zotavenou - § 100 a další zákoníku práce. Podstata úpravy spočívá v tom, že od 1. ledna 1966 se budou pracovníku započítávat veškeré doby zaměstnání a doby jim na roveň postavené, které pracovník získá po 1. lednu 1966; z doby před účinností zákona se započte doba, kterou měl pracovník započtenu podle dosavadních předpisů. Pracovníku v zemědělství a lesnictví se jako doba zaměstnání započte i doba členství v JZD. Stejně jako tomu je v důchodovém zabezpečení, bude se i v nemocenském pojištění hodnotit doba péče o dítě do tří let jako doba zaměstnání. Shodná úprava je navržena i v zákoníku práce v úpravě dovolené na zotavenou.

Poskytování podpory při ošetřování člena rodiny se rozšiřuje v souladu s novou úpravou pracovního volna při důležitých osobních překážkách v práci - § 127 zákoníku práce - i na některé další případy nutné péče o zdravé dítě, které až dosud kryty nebyly.

Soudružky a soudruzi poslanci, zároveň byly mnohde potíže v poskytování podpory při ošetřování člena rodiny a uvolnění z pracoviště, které se v závodech provádělo nejednotně. Tyto měly různé názory a námitky a často DV i ZV ROH měly dost práce, aby přesvědčily hospodářské pracovníky o poskytování těchto podpor a pracovního volna. Proto toto sjednocené poskytování podpory při ošetřování členů rodiny na všech pracovištích je pracujícími vítáno.

Jako nová dávka nemocenského pojištění se zavádí vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství k vyrovnání případného poklesu výdělku u těhotné ženy či matky do konce 9. měsíce po porodu v souladu s úpravou převádění těhotných žen a matek na jinou práci podle zákoníku práce. Přeřazení těhotné ženy na práci, která nepoškozuje její zdravotní stav, je nejen v zájmu ženy samotné, ale i v zájmu celé společnosti. Proto je nutné řešit také hmotné zabezpečení těhotné ženy v této době, a to nezávisle na zájmech podniku. Toto vyrovnání v platech na nižším místě pracovní příležitosti zvláště podtrhuji proto, že je vítáno z pracovišť žen velmi uspokojivě. Mám řadu zkušeností z praxe z pracovišť, jaké nám to dělalo potíže, odborářům, kde těhotným ženám se nechtělo z pracoviště, když měly dobrý příjem a kvalifikaci. Například v Železárnách a drátovnách Bohumín je zaměstnáno na 35 % žen a mnohde dělají a zastávají mužská povoláni ve slévárnách, jaderně, ocelárně, drátovnách, ocelotahu a lanárně. Tato novelizace nemocenského zákona je vítána i ze strany hospodářské, a to že vyrovnávání příjmu těhotných žen přemístěných na lehcí pracoviště se dotuje z nemocenského pojištění, a to proto, že kdyby podnik to měl hradit, a máme hodně podniků, kde je zaměstnáno 80 - 90 % žen, by to bylo překážkou, ba i brzdou v modelu nového a zdokonaleného řízení a plánování našeho hospodářství. Vezmeme-li v porovnání závody, kde např. nemají žádné ženy, anebo jen mizivé procento. A v tom by se porovnatelně naráželo na veliké rozdíly a nesloužilo by to dobru věci.

Návrh obsahuje dále právní podklad pro úpravu rozhodného období, z něhož se zjišťuje výdělek, který je základem pro výpočet nemocenského a ostatních opakujících se dávek nemocenského pojištění. Účelem tohoto opatření je umožnit, aby pro výpočet těchto dávek bylo možno zvolit průměrný výdělek dosažený za jiné rozhodné období než dosavadní tři kalendářní měsíce přede dnem vzniku nároku na dávku. Určení tohoto období se ponechává prováděcím předpisům. Přitom se počítá s tím, že při této příležitosti bude možné sjednotit základní rozhodné období pro různé účely.

Kladně lze hodnotit skutečnost, že úprava rozhodného období pro stanovení dávek nemocenského pojištění i úprava v počítání doby zaměstnání přinesou i administrativní zjednodušení.

Shrneme-li navrhovaná opatření, pak je nutno konstatovat, že v projednávaném návrhu zákona se zvlášť výrazně projevují důsledky, které vyplývají ze zákoníku práce v péči o těhotné ženy a matky. Zavedení vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství a zápočet doby tří let péče o dítě do doby zaměstnání tvoří další významná opatření ve prospěch pracujících žen. Změny v úpravě poskytování podpory při ošetřování člena rodiny nemají již takový dosah, ale i tak znamenají pro ženy výhodu při péči o děti.

Veškeré zvýšení nákladů jde tedy ve prospěch našich pracujících žen. Zvýšené náklady také budou plně vyváženy celospolečenským prospěchem, který nové úpravy v pracovním právu a v nemocenském pojištění přinesou, zejména ve zlepšené péči o těhotné ženy a matky, ve zlepšené péči o děti a v jiných významných aspektech a přinesou ve svých důsledcích i ekonomický prospěch společnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci, proto doporučuji tento návrh na vydání zákona k zákoníku práce a některých změnách v nemocenském pojištění schválit. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Závětovi. Jeho diskusním příspěvkem je vyčerpána listina přihlášených do rozpravy. Hlásí se snad ještě někdo do rozpravy? Nikdo. Žádám proto s. Mátla, aby ještě provedl závěr rozpravy.

Posl. Mátl:

Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci.

Především mi dovolte, abych vám všem poděkoval za neobyčejnou iniciativu, návrhy a podněty, přednesené ve výborech Národního shromáždění při projednávání zákoníku práce, které původní návrh ještě podstatně zkvalitnily a zejména zkonkretizovaly a vyjasnily.

V závěru jeho projednávání bych chtěl zdůraznit, že i bohatá a věcná diskuse nejen ve výborech Národního shromáždění, ale i zde v plénu Národního shromáždění v plné míře potvrdila nutnost kodifikace a unifikace pracovního práva v naší socialistické republice, což je právě vyjádřeno vydáním zákoníku práce, který předložili jako iniciativní návrh poslanci odboráři - funkcionáři ROH. Myslím, že nejlépe vyjádřil tuto skutečnost akademik, poslanec Národního shromáždění s. Dr. Knapp.

K jedinému návrhu, který byl učiněn soudružkou poslankyní Priehodovou, bych chtěl říci následující, přesto že na něj reagoval již s. poslanec Novák. Já jsem ve své zpravodajské zprávě mimo jiné řekl, že se zásadně upouští od tzv. zvýhodněných změn v zaměstnání pro zápočet doby, pro dobu prodloužené dovolené stanoví se jednotná pětiměsíční čekací doba a pro určité případy se umožňuje získání nároku na dovolenou i bez splnění čekací doby. Byly provedeny také stylistické úpravy, které jasněji vyjadřují rozdílnou úpravu při zápočtu doby před 1. lednem 1966 a po tomto dni. V § 103, který soudružka Priehodová citovala a z něhož doporučovala vyškrtnout pod písmenem f) větu "Pokud jde o pracovníka, který pracuje v zemědělství nebo v lesnictví" zdůrazňuji, že je zbytečné provádět toto vyškrtnutí, protože celý tento problém je v plné šíři, tak jak jsem také uvedl ve své zprávě, pokryt v tomto § 103 ve 3. odstavci, kde je Ústřední rada odborů zmocněna anebo může ve zvláště odůvodněných případech rozhodnout, že se do doby trvání pracovního poměru započítávají i jiné doby popřípadě doba členství v JZD i v jiných případech, které nejsou uvedeny v odstavci 1. Toto myslím v plné šíři potvrzuje, že i v tomto případě celkem správně rozhodl zemědělský výbor, který tuto připomínku neschválil. Zvláště ještě upozorňuji na vystoupení soudruha Nováka, který zde oficiálně prohlásil, že zemědělský výbor s touto připomínkou nesouhlasil. Jinak s ním v plné šíři souhlasím, že je třeba vytvořit předpoklady pro správný postup, jak správně ve svém vystoupení zdůraznil.