Čtvrtek 17. června 1965

Lze proto bez nadsázky říci, že jejich přijetím bude dovršena jedna z důležitých etap našeho úsilí při prosazování linie XII. sjezdu Komunistické strany Československa.

Dovolte mi proto, abych vyslovil hluboké přesvědčení o správnosti a účelnosti předložených návrhů zákonů pro další rozvoj naší socialistické společnosti a jménem vlády doporučil plénu Národního shromáždění jejich přijetí. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. ministru dr. Neumanovi. Dávám slovo zpravodaji ústavně právního výboru s. dr. Hrabalovi k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140 z roku 1961 Sb.

Posl. dr. Hrabal: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Jestliže Národní shromáždění se již podruhé v krátkém časovém období zabývá otázkami souvisejícími s dodržováním socialistické zákonnosti, s kriminalitou a činností všech justičních složek, svědčí to nepochybně o snaze a velkém úsilí vytvořit všechny podmínky již v zákonech k úspěšnému boji s kriminalitou a legislativními úpravami dosáhnout co nejúčinnějších předpokladů k podstatnému snížení protispolečenských činů. Přistupujeme-li k novelizaci, není to důsledek nárůstu trestných činů, jak o tom mluvil s. ministr a jak je tomu v některých, zejména kapitalistických státech, ale proto, že chceme odstranit některé mezery v zákonech a dát všem justičním orgánům takový zákon, který by byl dobrým a účinným nástrojem proti nejnovějším, řekl bych moderním projevům protizákonného jednání. Neměníme přitom základní principy trestního zákona, jako je ochrana společenského zřízení, socialistického vlastnictví i práv občanů a podtrhujeme znovu účel zákona, to jest výchovu k řádnému plnění občanských povinností a zachovávání pravidel občanského soužití. Trestní zákon, jehož novelizaci projednáváme, je jen jedním ze souboru navrhovaných zákonů, který sleduje tyto cíle a v této souvislosti je nutno jej také posuzovat.

Ústavně právní výbor třikráte jednal o kriminalitě i činnosti všech justičních složek, které na tomto úseku plní úkoly společnosti, velmi obšírně projednával návrh zásad novely i stanoviska resortů, zástupců právní vědy, než přistoupil ke konečnému návrhu novely trestního zákona, se změnami a doplňky dle zprávy výboru ústavně právního (tisk č. 43).

Při svém jednání se zabýval především zásadní otázkou, zda jsou současné společenské poměry a činnost justičních orgánů takové, že je nutno trestní zákon novelizovat, nebo zda je možno praxi justičních orgánů, která se nevyvíjí v některých bodech v souladu s potřebami naší společnosti, usměrnit Nejvyšším soudem a nadřízenými resorty, při zachování zásady čl. 102 ústavy. Byla snesena celá řada argumentů proti novelizaci, zejména z řad zástupců právní vědy, ale i z řad některých členů ústavně právního výboru, které zdůrazňují zejména pevnost, stálost a kontinuitu právního řádu. Při jeho častých změnách právní vědomí občanů kolísá, neví se, které zásady dosud platí a které jsou zrušeny. Časté zásahy do trestního zákona - po 2 - 3 letech, jak tomu bylo v posledních letech - vytváří do určité míry právní nejistotu také u soudců, zejména při rozhodování, zda jde skutečně o jednání společensky nebezpečné, které je nutno soudně potrestat, když dříve před velmi krátkou dobou šlo o jednání, které bylo posuzováno jen jako přestupek, nebo provinění. Hledisko zdokonalit náš právní řád a trestní zákon tak, aby umožnil trestní postih každého protispolečenského jednání, projevilo se nutností vytvořit některé nové skutkové podstaty trestných činů, nebo zdokonalit a vylepšit znění zákona tam, kde současný stav nevyhovuje, jak o tom hovořil ve svém projevu ministr spravedlnosti.

Velmi široce bylo diskutováno, jakými metodami zajistit zpřísnění postihu výtržníků a jiných násilných jednání. Bylo uvažováno, zda systém trestů a trestní sazby, přísnější tresty umožňují, nebo mu brání, zda je v zákoně vytvořena možnost ukládání tvrdších trestů recidivistům. Zejména v souvislosti s navrhovaným novým zněním § 58 tr. z. bylo uvažováno, zda je nutno - ve snaze dosáhnout přísnějšího postihu - toto ustanovení měnit. Při tvorbě trestního zákona nyní platného - § 58 tr. z., byli jsme vedeni tendencemi zvýrazňovat více práva a postavení pachatelů trestných činů a méně již dbát na ochranu společenských zájmů. Proto z ustanovení § 58 tr. z., které stanoví přesné podmínky pro povolení podmíněného odsouzení, bylo vypuštěno hledisko, že soud má přihlédnout kromě jiného také k okolnostem spáchaného trestného činu. Důsledek této úpravy se projevil v praxi, při aplikaci tohoto zákonného ustanovení, ať již správně, či nesprávně v tom, že bylo možno povolit podmíněné odsouzení pachatele bez ohledu na okolnosti spáchaného trestného činu, jestliže obžalovaný vedl dosud řádný život pracujícího člověka, nebo soud přijal nabízenou záruku společenské organizace za nápravu obžalovaného. Proto také docházelo k častému ukládání jen podmíněných trestů odnětí svobody, kterých se ukládá něco přes 50 %, a museli jsme uvažovat, zda naše trestní politika je vůbec, nebo aspoň dostatečně účinná, jinými slovy, zda se pachateli vyplatí dopustit se trestného činu, nebo zda musí předpokládat, že jako nutná odplata čeká jej výkon trestu odnětí svobody.

Ústavně právní výbor dospěl k závěru, že je v souladu s potřebami naší společnosti i s vůlí našich pracujících vytvořit v samotném textu zákona účinnější nástroj trestní politiky, než máme dosud, a že se nelze spoléhat jen na juristické výklady tam, kde jde o zajištění a zabezpečení základních společenských i ekonomických zájmů naší socialistické společnosti. Proto ústavně právní výbor zásadně souhlasí s novelizací trestního zákona v nezbytně nutném rozsahu tak, aby zůstaly zachovány základní dosud platné principy tohoto zákona a ke změnám došlo jen v části, jak je uvedena v návrhu.

V souvislosti s úpravou § 58 tr. z. byla diskutována také otázka, zda obdobným způsobem by neměla být upravena hlediska pro trest nápravného opatření, případně jiné druhy trestu. Mám za to, že tato úprava nutná není vzhledem ke znění §§ 31, 27 tr. z. o druzích a výměře trestu a dalších ustanoveních obecné části trestního zákona (§ 23).

Při projednávání zásad novely trestního zákona předložilo ministerstvo spravedlnosti spolu s generální prokuraturou a ministerstvem vnitra některé návrhy, které do konečného znění novely nebyly přijaty, a opět nedoporučilo úpravy, které v navrhovaném znění nově upraveny jsou. K těmto změnám nyní několik slov.

Podle původního vládního návrhu měl být upraven § 83 tr. z. jen tak, že o podmíněném propuštění mladistvých z výkonu trestu odnětí svobody mohou soudy rozhodovat již po jedné třetině skutečně odpykaného trestu odnětí svobody. Po zhodnocení dosavadní praxe, zejména skutečnosti, že mladistvým jsou převážně ukládány zcela krátkodobé tresty odnětí svobody, jen výjimečně přesahují dobu jeden rok, že celá vazba trvá dva až tři měsíce, bylo o podmíněném propuštění rozhodováno podle dosud platných ustanovení § 83 tr. z. prakticky ve velmi krátké době po dodání mladistvých do výkonu trestu odnětí svobody - do speciálních zařízení ministerstva vnitra, která v poslední době - jak vyplývá také z poznatků komise poslanců Národního shromáždění o kontrole nad výkonem trestu odnětí svobody - se značně zlepšila. Převýchova mladistvých, o kterou pečují odborně vyškolení pedagogové a psychologové, byla pak jen velmi krátká a nezaručovala, že mladistvý se nestřetne znovu se zákonem. Podle nové úpravy bude o podmíněném propuštění rozhodováno stejně jako u dospělých po odpykání jedné poloviny uloženého trestu odnětí svobody.

Do navrhovaných změn trestního zákona nebyl přijat původní návrh zásad, podle něhož by byl soudně trestaný pachatel, který požije alkoholické nápoje, ač ví, že se v alkoholickém opojení dopouští výtržností nebo neslušností a takového jednání se skutečně dopustí. Podle závěru ústavně právního výboru postačuje dosud platné ustanovení trestního zákona v § 202 o trestném činu výtržnictví, kde pachateli hrozí trest až do dvou roků odnětí svobody a není nutno pro výtržnictví vytvářet dvě různé skutkové podstaty, ohrožené různými tresty.

Naopak původní zásady novely trestního zákona nenavrhovaly, aby za nedobytný peněžitý trest byl ukládán náhradní trest odnětí svobody. Podle názoru ústavně právního výboru, zakotveného v návrhu v bodě č. 7 a v usnesení ústavně právního výboru k této osnově, vyžaduje současná situace takové účinné řešení. Jestliže pachatel peněžitý trest nezaplatí, hrozí mu, že odpyká náhradní trest odnětí svobody. U československých státních příslušníků je možno vymáhat peněžitý trest pomocí exekuce na mzdu, případně jinak. Tato změna má nepochybně svůj význam také u osob, které po výkonu trestu odnětí svobody opustí území našeho státu, ač za hranicemi mají dostatek hmotných prostředků k zaplacení peněžitého trestu. Kdybychom v zákoně neměli ustanovení o náhradním trestu odnětí svobody za nevymožitelný peněžitý trest, byli by cizinci proti našim státním příslušníkům zvýhodňováni tím, že by žádný peněžitý trest nezaplatili a nemuseli také odpykat uložený náhradní trest odnětí svobody.

I když původní návrh zásad trestního zákona nepředpokládal novou úpravu § 121 tr. z., přihlédl ústavně právní výbor k současnému stavu a k potřebám naší společnosti, že je nutno také prostředky soudního postihu zajistit účinnou ochranu spotřebitelů proti šizení a okrádání na ceně zboží nebo služeb, na kvalitě prodávaných výrobků, a navrhl novou úpravu, kterou ještě upravil na posledním jednání ústavně právního výboru. Podle této úpravy, která se liší od provinění dle § 17 písm. b) zák. č. 38/61 Sb. o místních lidových soudech jen větším rozsahem předražování a šizení, bude potrestán každý - nejen prodavač, ale také výrobce, a to zvlášť zdůrazňuji -, kdo dodává spotřebitelům zboží špatné kvality, menší váhy, případně předražuje služby. Proto podle nově navrhované úpravy se ani nevyžaduje aby tak činil s úmyslem se obohatit sebe nebo jiného (i když to vyloučeno není), nebo aby jinému opatřil majetkový prospěch. Domnívám se, že i tato nová úprava trestního zákona přispěje k ochraně spotřebitelů a že bude nyní možno vyvodit všechny trestněprávní důsledky proti pachatelům a zajistit během doby i úplnou spokojenost všech občanů.

Navrhovaná novela trestního zákona - ve formě, v níž je předkládána dnešního dne Národnímu shromáždění, prodělala, než bylo formulováno její konečné znění, více změn. Svědčí to nejen o nebývalé pozornosti a snaze vytvořit takové zákonné předpisy, které zajistí nejúčinnější ochranu naší společnosti, ale hlavně projevuje se při tvorbě tohoto zákona markantně aktivní účast poslanců Národního shromáždění. Jak jsem již zdůraznil, nebyly přijaty všechny původní návrhy zásad zákona, předložené ministerstvem spravedlnosti, naopak, konečný vládní návrh akceptoval připomínky členů našeho ústavně právního výboru. Mohu proto konstatovat, že také při přípravě novely trestního zákona se plně uplatnily zásady o dalším prohloubení činnosti Národního shromáždění a jeho orgánů, jak byly minulého roku schváleny, že se uplatnila nejen kontrolní funkce, ale zejména iniciativa při tvorbě některých nových ustanovení navrhované novely trestního zákona. Zásady a myšlenky, které byly do konečného znění vládního návrhu vtěleny z iniciativy ústavně právního výboru, a změny, které jsou navrhovány a schváleny v poslední zprávě ústavně právního výboru, opírají se o znalost současného stavu kriminality, o osobní zkušenosti, čerpané soudruhy poslanci z kontrolních prověrek justičních orgánů i prověrek útvaru nápravných zařízení ministerstva vnitra i připomínek odborných zpracovatelů resortů.

Zbývá ještě krátce zdůvodnit změny k vládnímu návrhu novely, jak vyplývají z usnesení ústavně právního výboru z 18. května t. r.

Souběžně s projednávanou osnovou trestního zákona byl v ústavně právním výboru projednáván také návrh zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jehož osnova je současně předkládána Národnímu shromáždění ke schválení a v němž došlo rovněž k některým změnám. Základní myšlenkou ústavně právního výboru bylo, aby podmíněná propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebyla normativně řešena ve dvou různých zákonech a poněvadž o podmíněném propuštění rozhodují soudy, nebylo důvodů upravovat tuto sféru trestního práva v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody. Pro tuto úpravu hovoří ještě jiné důvody, které budou zdůrazňovány nepochybně v souvislosti s projednávanou osnovou zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Pro trestní zákon z toho vyplynul závěr uvést do souladu § 39 a odst. 2 písm. čl. (čl. I, bod č. 3) a vypustit z osnovy bod č. 11, takže v platnosti zůstává dosavadní znění §§ 62-64 dosud platného tr. z. Z navrhované osnovy zákona o výkonu trestu přebírá se ustanovení, které ukládá soudu povinnost, aby při rozhodování o podmíněném propuštění přihlédl též k závažnosti spáchaného trestného činu a k tomu, do které nápravně výchovné skupiny je odsouzený zařazen. Tím bude doplněno dosavadní znění § 61 tr. z. o nový odstavec.

Jen drobnou úpravu navrhujeme v ustanovení § 54 odst. 3 tr. z., tj. bodu 7 čl. I návrhu tak, aby náhradní trest odnětí svobody za trest peněžitý byl soudem vysloven ve všech případech, kde je uložen současně peněžitý trest. Kdyby tomu tak nebylo, tj. kdyby přímo v rozsudku nebyl stanoven náhradní trest a zejména jeho výše, nebyla by dána možnost v dalším řízení tento nedostatek napravovat a někteří odsouzení, u nichž k stanovení náhradního trestu nedošlo, byli by tím zvýhodněni. U mladistvých může býti peněžitý trest, který je vyslovován jen zcela výjimečně, dle ustanovení § 78 tr. z. uložen jen tenkráte, jsou-li výdělečně činní, jsou-li tedy také podmínky pro jeho realizaci. Není proto nutno zdůrazňovat znovu v zákoně, že u mladistvých není možno přeměnit peněžitý trest v náhradní trest odnětí svobody.

Konečně ústavně právní výbor po zvážení mnoha připomínek poslanců navrhuje, aby ustanovení § 85 odst. 5 tr. z. - dosud čl. I bod 14 vládní osnovy - bylo pozměněno potud, že podmíněné propuštění mladistvého a jeho umístění mimo výchovné zařízení, tedy i do vhodné rodiny, není nutno vázat na šestiměsíční lhůtu. Máme za to, že v některých ojedinělých případech, kdy narušenost mladistvého není tak značná, může se vhodného výchovného opatření a účinnější převýchovy dosáhnout změnou prostředí, kolektivem nebo rodinou i v době kratší než šesti měsíců.

Při nové formulaci ustanovení § 121 tr. z., o němž jsem se již zmínil, bylo také přihlédnuto i k připomínce ministerstva vnitřního obchodu.

Změna v § 67 odst. 3 písm. a) tr. z. je jen důsledkem navrhované novelizace trestního řádu a nově zavedeného tzv. sdělení obvinění vyhledávacím orgánem.

Nejen trestní zákon, ale i běžné vědomí našich spoluobčanů rozeznává zásadně dva druhy trestních činů, totiž ty, které jsou spáchány úmyslně, a ty, které jsou spáchány z nedbalosti. Při konečné legislativní redakci došlo k nedopatření potud, že nebylo pamatováno na to, do které nápravně výchovné skupiny náležejí osoby, které byly již dříve ve výkonu trestu odnětí svobody pro nedbalostní delikt. Podle navrhovaného znění § 39a odst. 2, písmeno A nemohou být zařazeni do prvé, ani do druhé nápravně výchovné skupiny. Toto je možno odstranit dvojím způsobem, buďto tak, že do druhé nápravně výchovné skupiny zařadíme pachatele, kteří již byli trestáni v posledních 10 letech pro úmyslné i nedbalostní delikty, nebo tak, že do prvé skupiny by mohly být zařazeny osoby odsouzené pro nedbalostní trestní čin. Jsem přesvědčen, že tato druhá alternativa je vhodnější. Proto bude nutno v navrhovaném znění zákona provést další menší úpravu.

Závěrem mohu jménem ústavně právního výboru i jménem svým prohlásit, že předložený vládní návrh - se změnami schválenými ústavně právním výborem - odpovídá plně politickým potřebám naší společnosti, že zaručuje účinnější ochranu našeho socialistického zřízení i ochranu jednotlivců, přispívá k dodržování socialistické zákonnosti i zásad socialistického soužití. Vytváří předpoklady k účinnějšímu postupu proti některým kategoriím kriminality, které v poslední době převažují, a zahrnuje vytvořením nových skutkových podstat i možnost boje proti nejnovějším projevům protispolečenského jednání. Splňuje proto všechny požadavky dneška a navrhuji, aby byl Národním shromážděním schválen s tím, že jeho činnost by nastala dne 1. srpna 1965.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji zpravodaji soudruhu Hrabalovi. Dávám slovo zpravodaji soudruhu Bohuslavu Kučerovi k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141 z roku 1961 Sb. o trestním řízení soudním.

Posl. dr. Kučera: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Projednáváme komplex zákonů, jejichž hlavním cílem je další upevňování socialistické zákonnosti, zejména pak posílení boje proti kriminalitě důsledným odhalováním trestních činů, dále pak zvýšení účinnosti postihu jejich pachatelů, hlavně recidivistů a dosažení účinnější jejich převýchovy.

Soudruh ministr spravedlnosti již podrobně osvětlil zde cíle navrhované úpravy, můj předřečník pak se zabýval některými úpravami, které sledují tento cíl v oblasti hmotného trestního práva. Mým úkolem je podat Národnímu shromáždění z pověření ústavně právního výboru zprávu o některých úpravách v oblasti práva procesního.

Základní cíl celkové úpravy sleduje se v navrhovaných opatřeních v právu procesním v dvojím směru. Vytvářejí se podmínky jednak ke zkvalitnění vyšetřování a jednak k prohloubení záruk zjištění objektivní pravdy. Těmto problémům věnoval ve svém jednání také hlavní pozornost ústavně právní výbor, který projednával jak zásady navržené úpravy, tak i její konečné znění. Po podrobné diskusi a projednání všech aspektů navrhované novelizace vyslovil ústavně právní výbor s navrhovanými úpravami plný souhlas, protože podle jeho názoru umožní na jedné straně rychlejší a účinnější zjišťování trestných činů, na druhé straně pak prohloubí objektivnost zjišťování skutkové podstaty i právní záruky, které obviněný potřebuje ke své obhajobě.

Konečné znění obsahuje v tomto směru všechny připomínky ústavně právního výboru, jak pokud jde o dozor nad vyšetřováním a vyhledáváním, tak i pokud jde o práva obhajoby.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP