Je známo, že řada resortů a KNV vládou stanovené limity nedodržely a zvýšily své požadavky na investice, jak jsme byli informováni, proti směrnici zhruba o 23,5 miliard Kčs. Projevuje se slabá ekonomická propracovanost koncepcí ze strany investorů a jejich ústředních orgánů a přece jsou tyto nezdůvodněné, popřípadě málo zdůvodněné investiční záměry sčítávány a sumarizovány jako "reálné" požadavky investorů, jako reálná položka plánu, a tím je pak argumentováno jako s faktorem narůstajících disproporcí. Zcela otevřeně vyslovuji svůj názor, že se domnívám, že o žádnou disproporci v podstatě a ve skutečnosti nejde. Při vyloučení těch požadavků a nároků, které nemají v návrhu plánu co pohledávat proto, že nejsou na potřebném stupni připravenosti, proto, že nejsou průkazná a přesvědčující fakta o jejich potřebě a nezbytnosti vzhledem ke generální perspektivě rozvoje národního hospodářství, je možno dosáhnout radikálního - a dovolím si říci - překvapujícího výsledku. Vylučme všechny nezdůvodněné a nepřipravené investiční záměry a zbude nám prostor jak pro řešení rozestavěnosti, tak pro založení strukturálních koncepcí, pro nevýrobní sféru, zejména pro komplexní bytovou výstavbu apod. O tom jsem přesvědčen.

243,5 miliard, tj. téměř 24,5 % užitého národního důchodu vyděluje politickohospodářská směrnice pro rozvoj jednotných odvětví na úseky investiční výstavby. To přece, soudružky a soudruzi, není málo. Do takového objemu by se přece měly beze zbytku vejít všechny záměry, které jsou opodstatněné a které proto musíme také do r. 1970 realizovat. Je známo, že ve srovnání s ostatními vyspělými i kapitalistickými státy investujeme příliš mnoho. Náš podíl investic, připadající na jednoho občana, je oproti jiným státům s přibližně stejnou úrovní rozvoje národního hospodářství neúměrně vysoký. Naproti tomu, pokud jde o efekt v produktivitě práce, ve výrobnosti, což je rozhodujícím kritériem investiční činnosti, zaujímáme jedno z posledních míst. Myslím, že bychom měli všichni, i my, poslanci, společně orientovat daleko větší pozornost celého systému řízení a plánování a všech jeho organizačních stupňů, zabývajících se investiční činností, ne na to, kolik investujeme, ale do čeho a za jakých podmínek investujeme. Nerozšiřovat investiční požadavky, neuplatňovat nové investice, dokud nejsou plně využity ty základní fondy, které téměř ve všech oblastech hospodářské i společenské činnosti již existují a jsou někdy nedostatečně a někdy také vůbec ne využívány.

Přáli bychom si, aby stanovisko našeho investičního výboru bylo ze strany ústředních řídících orgánů, ze strany objektivních a kvalifikovaných zpracovatelů plánu správně pochopeno a akceptováno. I když naše názory, myslím poslanců, s těmito orgány nejsou v některých i podstatných částech shodné, např. se domníváme, že přes nářek nad porušováním bilanční rovnováhy mezi požadavky na investice a stavební kapacitou by bylo možné ještě účinněji řešit oprávněné potřeby nevýrobní sféry, zejména bytové výstavby, a to v rámci již schválených a vydělených limitů a nikoli, jak je těmito orgány neustále argumentováno, až budou vytvořeny podmínky k rozšíření kapacit stavebních organizací. Přitom jsou tyto předpoklady k rozšíření stavebních kapacit pomyslné, neboť k výraznějšímu nárůstu stavební kapacity nejsou plánem vytvářeny reálné předpoklady.

V žádném případě nemám v úmyslu zjednodušovat nebo zlehčovat obtížnou a komplikovanou práci těch orgánů, které se na přípravě směrnic a také návrhu plánu podílejí. Domnívám se však, že by bylo správné a užitečné, aby SPK a další řídící orgány nepodceňovaly názory poslanců, popř. stanoviska výborů, neboť i když tyto názory snad nejsou dostatečně odborně formulovány a postrádají byrokratické přesnosti profesionálních zpracovatelů, přece jen jsou to názory vyvěrající doslova ze širokého veřejného mínění, ze skutečného života a praxe, kterou my, poslanci, aspoň se tak domnívám, zde v NS reprezentujeme.

Snažíme se neustále o to, všichni poslanci a ve všech výborech, abychom našli uspokojující odpověď, zda a do jaké míry se podařilo vyřešit všechny ty vysoce náročné úkoly, jež směrnice vytyčená ústředními orgány vkládá do vínku čtvrté pětiletce - především zajištění proporcionálního a intenzívního rozvoje národního hospodářství, zajištění žádoucích strukturálních změn v souladu s očekávanou generální perspektivou, využití stávajících výrobních kapacit, řešení oblastní problematiky apod. V podstatě jde o to, že dosud nemáme jistotu, že všechno to, co je v dosavadní fázi návrhu plánu zapracováno, odpovídá plně potřebám a základním cílům našeho národního hospodářství a celé naší společnosti.

Máme oprávněnou obavu, aby faktor času, a nikoli prostředky a kapacity, nebyl limitujícím činitelem, který rozhodne o tom, co se bude skutečně realizovat. Zdá se, že v l. 1966 a 1967 bude tento faktor působit příliš intenzivně a vynutí si např. v oblasti investiční politiky obsazení kapacit stavebních organizací i takovými akcemi, které ještě mohly počkat, popř. se nemusely vůbec realizovat a přesto realizovány budou, neboť jsou připraveny - a to snad je příliš slabý argument. Plánovací orgány přiznávají tento fakt tím, když konstatují, že chybí pádné důkazy o efektivnosti investiční výstavby v roce 1967, a já se domnívám, že tyto důkazy v nemalém počtu chybí také v r. 1966.

V žádném případě by se již neměla opakovat situace, aby např. právě v oblasti investiční výstavby byly rozpaky, pochybnosti a nejistota několik týdnů před započetím plánovacího období. Lze pochopit, uznat i respektovat složitost situace a mimořádné podmínky, které mohou vzniknout v kterékoliv oblasti naší činnosti, nelze však dost dobře pochopit, proč se některé otázky neřeší zcela nekompromisně již v období přípravy plánu, v jeho počáteční fázi, ale až v období, kdy marné pokusy resortů a KNV o překonání základní logiky sestavování plánů musí být prohlášeny za bezpředmětné a zbytečné teprve ve fázi jeho rozpisu.

A to není, vážené Národní shromáždění, pouze záležitostí, se kterou se pak musí vyrovnávat jen centrální a bilanční místa. Mohl bych na praktickém příkladě bruntálského okresu, kde pracuji, ukázat, co se děje tam "dole" na útvarech, které jsou prováděcími, operativními orgány.

Ještě velmi krátkou poznámku ke stavebnictví, které je neoddělitelnou součástí investiční problematiky. Při projednávání těchto otázek v našem výboru jsme doporučovali velmi naléhavě, aby ministerstvo stavebnictví s daleko větším důrazem uplatňovalo své vlastní potřeby rozvoje, své vlastní investice. Jako odvětví nepatří rozhodně stavebnictví mezi nejvíce a nejlépe rozvinutá odvětví našeho národního hospodářství, jeho vlastní rozvojové koncepce nejsou návrhem plánu dostatečně řešeny. Vědomě tím zakládáme další komplikace pro ostatní odvětví národního hospodářství, kterým stavebnictví konec konců jen slouží Velké rozvojové perspektivy našeho státu vyžadují, aby stavebnictví bylo jedním z nejrychleji rozvíjených odvětví. Není tím myšlen pouze rozvoj co do objemu, kapacity, ale také a především uvnitř stavebnictví, rozvoj technické základny stavebních organizací, schopné na úrovni světových parametrů uspokojovat potřeby našeho hospodářství.

Další podrobnosti rozvádět nebudu - jsou a budou jistě i nadále předmětem jednání příslušných výborů NS.

Chtěl bych jen v závěru potvrdit správnost zjištění důvodové zprávy k vládním návrhům zákonů, ve kterém se konstatuje, že dosavadní způsob práce ústředních orgánů již nevyhovuje nárokům kladeným na ně novou soustavou. Důvodová zpráva také konstatuje, že jejich činnost není dostatečně perspektivně zaměřena, že není důsledná dělba řídící práce mezi sférou ústředního a podnikového řízení i mezi ústředními orgány navzájem.

To všechno jsou, soudružky a soudruzi, jistě podstatné a oprávněné důvody k tomu, aby vhodnou organizací umožnily nové soustavě proniknout do všech koutů naší hospodářské, ekonomické činnosti, v zájmu rychlého a účinného řešení a také vyřešení našich současných potíží.

Výbor NS pro investiční výstavbu a stavebnictví nabízí nově zřizovanému orgánu - Státní komisi pro techniku - která vzniká sloučením dosavadní Státní komise pro rozvoj a organizaci vědy a techniky a Státní komise pro investiční výstavbu a samozřejmě také Státní plánovací komisi - aktivní a účinnou podporu všude tam, kde půjde o prosazování celospolečenských zájmů, o prosazování cílů ústřední politickohospodářské direktivy rozvoje našeho národního hospodářství.

Dovolte mi ještě nakonec interpelaci na ministra Národní obrany s. Lomského. Vzhledem k tomu, že se jedná o případ, který souvisí se zásadou intenzívního a efektivního využívání základních fondů a který se dosud neúspěšně řeší již řadu let na nejrůznější úrovni, včetně ministerstva národní obrany, považuji tuto interpelaci za oprávněnou k přednesení v plénu NS.

V okresním městě Bruntále máme velmi zachovalý tovární objekt s cca 11 000 čtverečných metrů výrobních ploch. Tato továrna by mohla bez velkých nároků na stavební úpravy být uvedena během několika měsíců do výrobní aktivity. Objekt však slouží v pohraničním okrese kategorie A jako skladovací kapacita MNO. Přitom se okresní orgány ve shodě s krajskými orgány již mnoho let snaží vyřešit nízkou intenzitu průmyslové zaměstnanosti právě v oblasti okresního města. Navrženo bylo již několik alternativ na výstavbu nejrůznějších závodů, které by daly pracovní příležitost především mužům, neboť bilance pracovních sil je zde velmi příznivá. Všechny alternativy z celkem pochopitelných důvodů padly.

Myslím, že v tomto konkrétním případě by bylo možno velmi přesvědčivě hovořit o dobré možnosti, jak levně a rychle vrátit výrobní objekt svému původnímu účelu a jak konkrétně a účinně pomoci řešit problematiku pohraničí na úseku zaměstnanosti.

Že se skutečně nejedná jen o místní - okresní zájem, ale o potřebu celospolečenskou, lze dokumentovat na tom, že generální ředitelství Čs. automobilových závodů v Praze má v úmyslu v tomto objektu - nazývaném Marburg - realizovat záměr související s velmi naléhavým úkolem zajistit dostatečnou kapacitu pro výrobu příslušenství motorových vozidel, aniž by muselo stavět nové kapacity, nové továrny.

Dořešení tohoto problému má také přímou vazbu na plné vytížení již vybudovaných kapacit finalistů, především AZNP v Mladé Boleslavi a také na pokrytí potřeb národního hospodářství v náhradních dílech. Již v příštím roce by zde mohla být zavedena specializovaná výroba tlumičů.

Prosím soudruha ministra Lomského o jeho stanovisko, ale takové stanovisko, které by překonalo resortní zájmy MNO a které by vytvořilo urychleně podmínky pro uvolnění objektu. Poskytnutí náhradního objektu, který MNO požaduje, je otevřeně řečeno, pro náš pohraniční okres nepřijatelné. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. inž. Gudrichovi. Promluví posl. inž. Červený.

Posl. inž. Červený: Vážené Národní shromáždění! V souboru návrhů zákonů, které jsou projednávány, je i návrh zákona o Státní bance československé. Dovolte mi, abych k tomuto návrhu přidal několik připomínek.

V rámci úpravy organizace řízení našeho hospodářství je nutno řešit úlohu Státní banky československé. Vždyť ve zdokonalené soustavě plánovitého řízení národního hospodářství zaujímají významné místo bankovní ekonomické nástroje, jako je úvěr, úrok a devizy. Jejich působením lze stimulovat, podporovat a prosazovat principy rentability a efektivnosti hospodaření. Podstatou jejich účinnosti je návratnost vynaložených prostředků. Proto se stává úvěr jako návratný způsob financování nástrojem pro vytváření rovnováhy mezi hmotnými zdroji, které jsou našemu hospodářství k dispozici, a mezi požadavky na tyto zdroje. Tato funkce úvěru klade na práci SBČS zvýšené nároky, ale také zvýšenou odpovědnost. Tomu ale neodpovídala dosavadní pravomoc a postavení SBČS. Přijme-li se zásada, že úvěr je možno poskytovat jen na akce rentabilní a efektivní, vytváří se tím hranice mezi návratným a nenávratným způsobem financování národního hospodářství. Nenávratné financování patří do sféry státního rozpočtu a musí mít svůj řídící orgán, to je ministerstvo financí. Stejně tak musí být u návratného financování, u kterého je podle návrhu zákona řídícím orgánem SBČS. Je nutné, aby oba orgány byly rovnocennými partnery. Nelze totiž podřídit návratné financování státnímu rozpočtu. Již tato úvaha ukazuje, že zákonem navrhované změny v působnosti SBČS jsou pro plnění hospodářských úkolů v nové soustavě řízení objektivně nutné. To také vyžaduje, aby SBČS se stala samostatným orgánem v soustavě ústředních odborných orgánů vlády.

Státní banka musí mít možnost se zúčastňovat na vypracování plánů a koncepcí hospodářské politiky a přitom uplatňovat stanoviska vycházející z požadavků finanční rovnováhy a měnové stability. Při realizaci plánu musí být Státní bance umožněno, aby prostřednictvím svých finančně ekonomických nástrojů prosazovala i korekce plánu, pokud přinesou efektivnější řešení nebo pokud jsou nutné pro zajištění finanční rovnováhy. Má-li Státní banka funkci ústřední emisní banky státu, jak říká § 3, a zvyšuje-li se její spoluodpovědnost za měnovou stabilitu, musíme od banky přímo požadovat, aby banka - samozřejmě při respektování základních koncepcí hospodářské politiky státu a schváleného státního plánu - aktivně ovlivňovala jak rentabilitu, tak i efektivnost našeho hospodářství.

Dosud banka neměla takovou možnost, protože nemohla ovlivňovat poptávku po úvěru podle potřeb vyplývajících z měnového vývoje. Nyní bude mít banka takové možnosti, jak to vyplývá z oprávnění generálního ředitele vydávat právní předpisy o poskytování úvěrů socialistickým organizacím, vydávat předpisy o úrokových sazbách z úvěru a ovlivňovat cenu úvěru a tím i poptávku po něm. Banka při sestavování návrhu úvěrového a pokladního plánu (§ 4) stanoví zásady úvěrové politiky. V tomto případě je na bance veliká odpovědnost. Musí totiž vycházet nejen z koncepce státního plánu, ale i z rozboru skutečného stavu hospodářství. Zásady úvěrové politiky musí ovlivňovat poptávku po úvěru tak, aby docházelo k vytváření rovnováhy mezi finančními a hmotnými zdroji.

Je třeba mít na paměti, že zdokonalené řízení národního hospodářství ponechává systém jediné banky. Má proto Státní banka nejen úlohu ústřední emisní banky, ale i úlohu obchodně provozních bank, investiční banky a státní pokladny. Zdokonalené řízení zdůrazňuje obchodně finanční činnost banky; kterou bude rozvíjet v chozrasčotní sféře, tj. ve vztahu k výrobním hospodářským jednotkám. Přitom se posiluje funkce investiční, protože se zvyšuje význam a využívání investičního úvěru. Rozsah tohoto úvěru je pro nejbližší dobu malý, ale rozvíjením zdokonaleného řízení hospodářství bude jeho objem stoupat. Mohlo by se namítat, že soustředění všech bankovních činností v jediné bance znamená nahromadění příliš mnoha úkolů. Je však třeba vzíti v úvahu, že jde o bankovní činnost, u které v nových podmínkách je jednolitý systém předností. Vyplývá z něho možnost účelného, hospodárného a organizačně nejjednoduššího ovlivňování emisní a obchodně finanční politiky a jejich operativního provádění. Systém jedné banky je zárukou jednoty zásad, ústředních direktiv a koncepcí.

Nemohu opomenout v této souvislosti upozornit na úlohu, kterou by měla hrát Státní banka v zahraničně ekonomických vztazích. Jde o efektivnost zahraničního obchodu. Má-li dojít k lepšímu sepjetí výroby se zahraničním obchodem a lepšímu využití kladných vlivů mezinárodní dělby práce, musí sehrát důležitou úlohu bankovní devizové ekonomické nástroje. Domnívám se, že by měly být co nejrychleji uvedeny v život návrhy Státní banky na využití devizových příplatků, devizových úvěrů a jiných devizových opatření. Je nutné, aby se šířeji rozvinula bankovní politika v zahraniční oblasti. V tomto směru by měla být posilována pravomoc Státní banky. Dnes platný devizový zákon potřebuje co nejrychleji novelizaci, protože byl již vývojem překonán.

Jako v celém našem hospodářství, tak i ve Státní bance bude třeba nahradit administrativní metody práce převážně ekonomickými formami. Ve Státní bance musí být posilovány její ekonomické funkce. Nepodceňuji kontrolní funkci Státní banky, ale domnívám se, že by tato funkce měla být prováděna jen ve vztahu s ekonomickými funkcemi Státní banky. Pokud kontrolní funkce nesouvisí s ekonomickou funkcí banky, neměla by jí být ukládána. Změna metod práce Státní banky bude klást veliké nároky jak na úroveň řízení banky, tak i na její pracovníky. Bude vážnou starostí vedení banky zajišťovat zvyšování kvalifikace pracovníků, prosazovat nový způsob hospodářského myšlení a překonávat navyklý způsob práce na všech stupních řízení a operativních zásahů banky.

K tomuto účelu by banka potřebovala stanovit kritéria pro hodnocení své činnosti a současně vybudovat systém hmotné zainteresovanosti banky a jejích pracovníků. Návrhy banky, pokud jsem informován, které vypracovává, je třeba rychle zkoumat a banku v této iniciativě podporovat.

Ještě je třeba upozornit na § 5 návrhu zákona, podle kterého může banka pověřit jiné peněžní ústavy nebo orgány plněním některých úkolů vyhrazených bance. Jde v tomto případě o velice výhodné a vhodné doplnění Státní banky Československou obchodní bankou a Živnostenskou bankou.

Domnívám se, že těchto několik připomínek k návrhu zákona o SBČS ukazuje na význam zákona a na jeho důležitost. Ukazuje, že jde o zákon nezbytný, který je logickou součástí zákonů dnes projednávaných. Proto se připojuji ke zpravodaji a zejména ke zprávě místopředsedy NS s. dr. Škody a navrhuji, aby NS tento návrh zákona schválilo. (Potlesk.)