V zájmu zlepšení situace na úseku MTZ bylo by třeba zvážit následující opatření:

1. Zásobovací základny a sklady postavit na chozrasčotní základnu, tj. aby obchodovaly, nejen zboží vydávaly, a to ještě mnohdy neochotně.

2. Zajistit povinnost výrobních podniků dodat určitý podíl náhradních dílů současně s novými výrobky - za pozdní dodání náhradních dílů neplatit takové ceny, jako za díly dodané v termínu. Přitom by výroba náhradních dílů měla být pro výrobní podniky stejně výhodná jako nový výrobek.

3. Stanovit určité lhůty, v nichž můžeme garantovat opravy různých spotřebičů - opravy přestárlých typů spotřebičů odlišit dobou oprav i cenově tak, že nebude nějak zvlášť výhodné pro spotřebitele je opravovat. Pokud jde o složitější spotřebiče, umožnit občanům i jejich odprodej.

4. Zaručit národním výborům, že po určitou dobu nebudou jimi nově vytvořené zdroje materiálů přejímány do celostátních bilancí. Mohou být plně využity pro místní potřeby; jde právě o cihelny, které budeme otevírat apod.

Snad se bude zdát, že problematika, o níž zde hovořím, nemá tak hlubokou souvislost s plánem a rozpočtem dnes projednávaným. Není tomu tak. Jen v našem okrese Žďár nad Sázavou bylo v roce 1964 provedeno 600 úprav a zpřesnění v plánu a rozpočtu ONV, z toho téměř 300 v akci "Z". Většina změn byla zapříčiněna nedostatkem materiálního zabezpečení. V roce letošním to nevypadá lépe. Setrvat v takovém stavu, znamenalo by již dopředu odsoudit plán nejen k neplnění, ale i k formálnímu sestavování. Ukazuje se také, že mnohé z problémů mají své příčiny v současné praxi jednoročních plánů. Systém přelévání nevyčerpaných prostředků do vyššího rozpočtu koncem každého roku národním výborům neprospěl a pokud podněcoval iniciativu, pak jen nesprávným směrem, tj. utratit peníze za každou cenu.

Dlouhodobý plán a připravovaná finančně ekonomická pravomoc národních výborů, možnost vytváření fondu rezerv a rozvoje, soustřeďovat zdroje i po několik roků a vytvářet si vlastní finanční zdroje - to vše přinese mnoho kladných prvků do práce národních výborů a bude funkcionáři NV přivítáno.

Dobré zkušenosti s využíváním rezerv a nově vytvořených rozpočtových zdrojů národních výborů pro financování naléhavých potřeb mají již v letošním roce v Severomoravském kraji. V souladu s vládním usnesením č. 219 umožnilo severomoravským soudruhům využití rezerv a nově vytvořených zdrojů řešit řadu problémů, které jindy byly řešeny z rezerv státního rozpočtu, v celkovém rozsahu 239 mil. Kčs, z toho 59 mil. na odstranění výmrazků na silnicích, 29 mil. na zlepšení služeb, přes 30 mil. na údržbu majetku NV, 50 milióny posílili akci "Z" apod.

V tomto kraji se také úspěšně rozvíjí soutěž národních výborů ke XIII. sjezdu strany. Místní a městské národní výbory organizují mimo jiné ve spolupráci se školami a sdruženími rodičů a přátel školy akce na pomoc školám. Závazky občanů, družstev a společenských organizací představují hodnotu 56 mil. Kčs mimo pomoc na výstavbě a generálních opravách škol. Tímto způsobem rozšiřují počet učeben, budují školní jídelny, dílny, provádějí opravy budov a dokonce v malé obci Moravičanech postavili takto moderní trojtřídní školu s možností nadstavby na 6třídní. Občané se na těchto akcích podílejí nejen svou prací, ale i finančně.

Tyto příklady ukazují, že je možné v daleko větší míře než dosud využívat místní zdroje, iniciativu a podporu lidí při řešení místních potřeb tak, aby všechny tyto potřeby nemusely být zabezpečovány ze státního rozpočtu.

Posílení pravomoci, zejména místních a městských národních výborů, bude vyžadovat také podstatné změny ve způsobu jejich práce, v myšlení funkcionářů a pracovníků národních výborů i občanů. Proto výbor NS pro národní výbory doporučil ve svém stanovisku k plánu a rozpočtu zabezpečit důkladnou přípravu funkcionářů a pracovníků NV na tento nový způsob činnosti.

Celý průběh příprav a projednávání návrhu plánu a rozpočtu na rok 1966 byl pro nás poslance zdrojem získávání dalších zkušeností z bohaté činnosti národních výborů všech stupňů. Jsme si vědomi, že druhá, rozhodující fáze plánu a rozpočtu, to je jeho plnění, je teprve před námi. Snahou nás všech musí být, aby to bylo již od začátku plnění úspěšné.

Výbor Národního shromáždění pro národní výbory doporučuje předložený návrh plánu a rozpočtu na rok 1966 ke schválení. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Voráčovi.

Promluví posl. Krček. (Není přítomen). Promluví posl. Kozelka.

Posl. Kozelka: Soudružky a soudruzi! Celostátní všeodborová konference pro uskutečnění programových cílů a zajištění účasti pracujících na přípravě plánu stanovila konkrétní politickovýchovné a organizační úkoly pro činnost odborů. Šlo zejména o to, aby návrhy plánu byly podloženy technickoorganizačními opatřeními a aby v podnicích a závodech se zabezpečil široký nástup k odkrývání rezerv, ke zvýšení technické úrovně výroby, její kvality a rentability.

Celostátní všeodborová konference dále stanovila, aby se všechny odborové orgány aktivně podílely na uplatňování zásad nové soustavy plánovitého řízení našeho hospodářství, která vychází z organického sepětí celospolečenského plánování a působení socialistických zbožně peněžních vztahů.

Pod vlivem uplatňování nových zásad a zesílené ekonomické propagandy se v podnikových kolektivech projevilo zvýšené úsilí přispět k intenzívnímu hospodaření a větší zájem o takové otázky, jako vývoj nákladů, snížení zásob a technická úroveň výroby a kvalita výrobků.

I když se v některých podnicích a oborech podařilo zvýšit zájem lidí o kvalitní výrobky, snížit ztráty ze zmetků a počet reklamací, závažné problémy v této oblasti dále trvají. Podrobili jsme kritice neojedinělé případy porušování pracovní a technologické kázně a často velmi benevolentní přístup hospodářských pracovníků i odborových organizací k postihu nekvalitní práce. V podmínkách nové soustavy, kdy výše prostředků bude bezprostředně závislá na hospodářském výsledku a kdy na zmetky, na neodpovědnost v práci a špatnou morálku bude doplácet celý pracovní kolektiv, bude plně na místě, aby se odborové orgány důsledně postavily za dodržování platných právních předpisů.

Činnost odborů se výrazně projevila v účasti na propracování a realizaci celého souboru základních předpisů a opatření vydaných vládou a jejími objektivními orgány, nezbytných pro zavedení zdokonalené soustavy řízení. V návaznosti na zákoník práce jsme upravili nebo nově zpracovali některé směrnice pro práci orgánů ROH.

K tomu, aby mohly podnikové a závodní výbory ROH na jednotlivých stupních řízení odborové práce v podnicích vyjadřovat kvalifikovaněji svůj názor k plánu a k různým problémům výroby a technického rozvoje, ustavují se podle zásad vydaných Ústřední radou odborů - a již v řadě závodů začaly pracovat - výrobní výbory. Některé první zkušenosti z činnosti těchto nových orgánů v závodech potvrdily, že byla nastoupena správná cesta k prohlubování účasti pracujících v průběhu plánovacího procesu.

V nové soustavě dochází k výraznému posílení úlohy kolektivních smluv. Očekává se od nich, že se stanou významným hospodářskopolitickým dokumentem vzájemných vztahů odborových a hospodářských orgánů v podnicích i v celých výrobních oborech a konkrétním nástrojem účasti pracujících na řízení. Nové pojetí smluv spočívá zejména v jejich komplexnosti. Mají přispívat k řešení problémů výroby a jejího rozvoje a v závislosti na jejich výsledcích zabezpečovat péči o pracující v podnicích. Zvyšuje se úloha kolektivních smluv zejména v oblasti odměňování a podmínek práce v podnicích a závodech. Jsme toho názoru, že kolektivní smlouva založená na ujasněné koncepci přispěje k ovlivnění vývoje nominálních mezd v souladu s národohospodářským plánem a s rozvojem a výsledky výroby.

Při uzavírání kolektivních smluv nesmíme ztrácet ze zřetele ta opatření, jež mají vést ke zlepšení péče o pracující při řešení otázek použití prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb v souladu s požadavky reprodukce pracovní síly, aby prostředky co nejlépe sloužily svému účelu.

Nová soustava vytváří podmínky a prostor pro socialistickou podnikavost a tvůrčí činnost lidí, pro správné uplatnění osobní hmotné zainteresovanosti a morálních podnětů k práci. Jde zejména o to, aby pracující pochopili změny, k nimž dochází v tvorbě a rozdělování prostředků na odměňování práce v důsledné závislosti na uspokojování potřeb společnosti.

Jde však také o to, aby uplatňovaný systém hmotné zainteresovanosti byl lidem srozumitelný, aby byl vázán na kvalitativní stránky a na ty činitele výroby, jež mohou kolektivy pracujících a jednotliví pracovníci opravdu ovlivnit.

V souvislosti s uplatňováním hmotné zainteresovanosti v nové soustavě bych chtěl vyjádřit stanovisko k problémům dalšího rozvoje iniciativy pracujících a morálního podněcování zájmu lidí o rozvoj hospodářství a celé společnosti. Hovořím o tom proto, že v průběhu ověřování principů nové soustavy se vyskytly ne zřídka názory, jež našly podporu i na stránkách některých časopisů, že stačí jen hmotné stimuly pro rozvoj iniciativy a tím že je pochybná opodstatněnost socialistického soutěžení, jeho samá podstata a smysl v období dalšího rozvoje socialistické ekonomiky. Tyto narážky souvisely velmi těsně s tvrzením o všemocnosti hmotné zainteresovanosti, jež prý v nových podmínkách nahradí socialistickou soutěž a povede k tomu, že bude možno různé formy morálního podněcování opustit.

S takovými názory nemůžeme souhlasit, a to z celé řady vážných důvodů. Především proto, že jednostranné vyzvedávání úlohy jenom hmotné zainteresovanosti nese v sobě nutně prvky individualistických tendencí u jednotlivců a kolektivů, a tím i nezbytně ovlivňuje myšlení jinak, než jak nás společenský řád potřebuje a o co usiluje. Jednostranným zdůrazňováním úlohy hmotné zainteresovanosti bychom se mohli dostat k podobnému extrému, jaký se vyskytoval v minulosti, kdy převládaly často názory, že jen nadšení a uvědomění pracujících jsou rozhodujícím činitelem hospodářského rozvoje.

V žádném případě nejde o to, abychom podceňovali úlohu hmotné zainteresovanosti, avšak domníváme se, že samotné uplatnění hmotné zainteresovanosti nemůže vyřešit problémy kolem technické úrovně a rentability výroby, tím méně otázky výchovy lidí v pracovním procesu. Projevy tvůrčí iniciativy a účast v socialistickém soutěžení považujeme za velikou školu socialistického uvědomění. Proto zdůrazňujeme jeho veliké výchovné poslání a význam morálních podnětů. Každé slovo pochvaly, každý projev veřejného uznání a ocenění zásluh pracovníka, ať na členské schůzi či v tisku, má svůj příznivý odraz na celý pracovní kolektiv i jednotlivce a je vzpruhou pro jeho další práci. Proto budeme v nové soustavě plně prosazovat nezbytný soulad morálních podnětů s osobní hmotnou zainteresovaností a rozvíjet iniciativu pracujících v jejích mnohotvárných a nejúčinnějších formách přímo v předvýrobních etapách, v dílnách a provozech. Vztahy a úloha hmotných i morálních podnětů nemohou být chápány odtrženě nebo dokonce protikladně, ale jen a jen v těsné dialektické jednotě.

K tomu, aby se mohla účinněji než dosud rozvíjet zdravá soutěživost, nutno vytvářet předpoklady přímo ve vnitropodnikových útvarech. Bez pevného vnitropodnikového řízení a dobré úrovně operativního plánování se nemůže rozvinout cílevědomě iniciativa lidí a nepřinese očekávaný efekt v ekonomice podniku a v upevňování socialistických vztahů mezi lidmi ve výrobě. Propracování zásad do vnitropodnikového řízení však nesnese jakoukoli šablonovitost. Musí se přitom přihlížet ke struktuře výrobního programu, sortimentu a k jiným podmínkám ekonomiky podniku. Naše odborové organizace budou plně podporovat hospodářské vedení v podnicích při rozpracování zásad do vnitropodnikových útvarů, které jsou mnohem blíže vlastnímu technologickému procesu a rozvíjení hodnotových vztahů. To umožní hospodářským pracovníkům i závodním a dílenským výborům lépe podněcovat zájem lidí o hospodářské výsledky a také posuzovat dosažený ekonomický efekt výroby.

Pokud jde o soutěžení mezi podniky, přistupujeme od roku 1966 k takovým opatřením, jež budou odpovídat novému uspořádání výrobně technické základny. Hlavní jeho obsahové zaměření v jednotlivých výrobních oborech bude přispívat k prosazování celospolečenských potřeb a k zabezpečování rozhodujících úkolů naší ekonomiky.

Experimentální ověřování nových zásad řízení ve vybraných podnicích přes svou nekomplexnost ukazují, že se posilují správné tendence v rozvoji národního hospodářství.

Příznivým jevem je skutečnost, že roste zájem o to, aby jedním z hlavních zdrojů růstu hrubého důchodu byl růst výroby, že se projevuje snaha dosahovat vyššího důchodu úsporami ve spotřebě materiálu.

Současně není možno přehlížet takové tendence, jež se projevují v některých experimentujících podnicích, jako například využíváním možností cenových přirážek, zejména v podnicích, které mají monopolní postavení. Tato tendence má své negativní důsledky dvojího charakteru: za prvé, že zdrojem zvýšení hrubého důchodu takového podniku není růst produktivity práce, ani zlepšení práce podnikového kolektivu, nýbrž zneužívání svého monopolního postavení; za druhé, že zvyšování objemu hrubého důchodu takovou cestou vede k vytváření takového názoru u pracovníků podniku, že je možno zvyšovat objem prostředků na mzdy bez zvláštních zásluh. Tyto skutečnosti brzdí výchovnou práci, podporují nesprávné skupinové zájmy a napomáhají také přímo k různým spekulacím. Toto si musí uvědomit především hospodářští pracovníci ve vedení podniku, kteří do toho vidí a kteří za správné uplatnění zásad jsou odpovědni.

V některých experimentujících podnicích se projevily snahy dosahovat úspor cestou zanedbávání údržby, zanedbávání bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jsou to typické projevy krátkozrakosti těch pracovníků, kteří takto postupovali. Takové počínání ve svých důsledcích vede k rabování základních fondů, k neodůvodněnému růstu intenzity práce a k poškozování zdraví pracujících. Vždyť předpokladem pro vytváření a upevňování vzájemného vztahu pracujících a podniku není pouze výdělek, ale i vybavenost podniku, dobré pracovní prostředí, kultura pracoviště, úroveň stravování apod. Je na čase, aby vedoucí pracovníci podniků a také ústředních hospodářských orgánů uvedené činitele nechápali jednostranně jen jako otázku spotřeby, ale i jako aktivního činitele výroby i výchovy lidí.

Ústřední rada odborů ve směrnicích o kolektivních smlouvách orientuje odborové orgány na podnicích, aby si všímaly těchto nesprávných snah a dbaly o nápravu nejen výchovou, ale i postihem ve smyslu § 34 vládní vyhlášky o plánovitém řízení národního hospodářství.

Očekávali jsme také, že v experimentujících podnicích se projeví tendence k lepšímu využívání pracovních sil, k snižování počtu pracovníků a problémy, které s tím souvisí, včetně některých rozporů mezi odborovými orgány a orgány hospodářského řízení, vyplývající z objektivních požadavků zvyšování rentability výroby a ochrany zájmů pracujících. V těchto podnicích zatím nedošlo k úsporám pracovníků, ani ke snižování jejich počtu.

V souvislosti s přípravou plánu na rok 1966 projevuje se také nedobrá tendence v návrzích podnikových plánů, a to ve vztahu k dotacím do fondu kulturních a sociálních potřeb. Podle platných předpisů tvorba prostředků tohoto fondu je zajišťována minimálním podílem z použitelného hrubého důchodu nebo zisku ve výši 0,8 % úhrnu mezd za individuální výsledky práce. Fond kulturních a sociálních potřeb má širší poslání než jen nahradit dosavadní podnikový fond pracujících a příspěvek podniku na činnost základní organizace ROH (tzv. paušál). Tato minimální sazba odpovídá svým charakterem zaručenému objemu mezd v případě nesplnění plánu. To znamená, že zajišťuje pouze nezbytné prostředky na nejnutnější základní sociální, zdravotní a kulturní potřeby kolektivu.

Ve vládní vyhlášce o plánovitém řízení národního hospodářství se stanoví, že tato sazba může být zvýšena dohodou mezi vedením podniku a příslušným odborovým orgánem, pokud to neohrozí jiné potřeby a závazky podniku. Výše této sazby má být zakotvena do kolektivní smlouvy, jakož i příděly z předpokládané tvorby hrubého důchodu do ostatních fondů. Větší příděl do fondu kulturních a sociálních potřeb umožňuje podnikům nejen zlepšovat pracovní podmínky v souladu s hospodářskými výsledky, ale současně snižuje tlak a požadavky na celospolečenské zdroje k těmto účelům.